Malé družice podobné družici Proba budou zřejmě díky rozvoji techniky a technologií čím dále tím častější a budou je konstruovat i menší země, které zatím s kosmem nemají nic společného. Do kosmu by se tak mohou vydat i země jako Dánsko, Alžír, Turecko a Nigérie nebo Vietnam s Thajskem. Ve všech uvedených zemích se na vývoji malých družic pracuje. Start družic Turecka a Nigerie z kosmodromu Plesetsk již proběhl v plánovaném termínu 26.9.2003. Spolu s nimi odstartovaly do kosmu další čtyři komerční družice. Alžírská družice má startovat koncem listopadu a Vietnam hodlá vypustit vlastní družici někdy okolo roku 2005.

Hubble objevil dva nové měsíce Uranu.

"Je to důkaz o kolik se naše přístroje zlepšily v průběhu uplynulých dvaceti let" říká Mark Showalter, starší vědecký pracovník Stanfordské univerzity, který pracuje pro NASA ve výzkumném centru Ames v Moffett Field. "Naše přístroje se zlepšily o tolik, že nyní můžeme vidět ve vzdálenosti 2.8 miliard km i takto malé objekty ".  Z oběžné dráhy okolo Země je tedy možno objevit i tělesa, které neodhalila ani sonda Voyager při průletu okolo planety.

Včera, 25.9.2003fotografované, nově objevené měsíce jsou dočasně jmenovány S/2003 U 1 a S/2003 U 2 až do doby, než IAU formálně schválí jejich objev.

S/2003 U 1 je větší z obou měsíců o velikosti asi 16 km. Obíhá ve vzdálenosti 97700 km od Uranu, s oběžnou dobou 22 hodin a 9 minut. Před jeho objevem si astronomové mysleli, že prostor ve kterém měsíc planetu obíhá je zcela prázdný.

Menší z obou nových měsíců, S/2003 U 2, má průměr okolo 12 km. Jeho oběžná dráha je 74800 km od Uranu, který obíhá za 14 hodin a 50 minut. Malinký měsíc je součástí hustého pole dalších 11 dalších měsíců, které objevila již sonda Voyager. Uran tedy dnes má více než dvě desítky souputníků.

Po srpnovém objevu nového měsíce Neptunu dalekohledem v Chile a potvrzeného pozorováním na Havaji se nám tak rodinka měsíců planet naší sluneční soustavy pěkně rozrůstá.

Tak toto jste mohli vidět včera ráno (24.9.2003),

ovšem jen tehdy, pokud jste si přivstali.

Mohli jste uvidět ubývající Měsíc v hezké skupince spolu s Jupiterem a Merkurem.

Pěkné, že ano?

Více se dočtete v článku z 18.září, kde si na mapce generované pro datum 20.9. ráno povšimněte, jak se změnila za pouhé 4 dny poloha Měsíce i to jak velkou část oblohy vlastně obrázek zobrazuje.

.

Země není ve vesmíru sama.

Šance Země na to, že není sama ve vesmíru se dramaticky zvedly. Nové odhady se opírají o výpočty doktora Charlese Lineweavera a Daniela Grethera z Univerzity v Novém Jižním Walesu . Jejich nálezy, které budou brzy publikovány v Astrophysical Journal, odhadují,  že přinejmenším 25% hvězd typu Slunce má planety.

"To znamená, že existuje přinejmenším 100 miliard hvězd s planetami jen v naší Galaxii," říká Lineweaver. "Se 100 miliardami galaxií v pozorovatelném vesmíru, náš výsledek předpokládá přinejmenším 10 trilionů planetárních systémů ve vesmíru."

"Neříkáme ovšem, že 25% všech hvězd má planety. Ty mají jen hvězdy jako naše Slunce, jakkoliv by to mohlo být blízko prohlášení, že 100% hvězd má planety. Se současnými údaji to opravdu nemůžeme říct, ovšem náš odhad je, že přinejmenším 25% hvězd typu Slunce je má. A to je 5x vyšší odhad než všechny předchozí odhady.

Léto končí  v úterý 23.září v 12:46 SELČ (středoevropského letního času). V tento okamžik končí astronomické léto a začíná podzim. Drobnou zajímavostí je, že pro naše zeměpisné šířky se tento přelom ročních období nekryje přímo s rovnodenností. Stejně dlouhý den a noc u nás nastane až v pátek 26.9.2003. Např. v Uh. Brodě tou dobou vychází Slunce v 6:41 SELČ a zapadá v 18:40 SELČ, pro Prahu je to východ v 6:54 SELČ  a západ v 18:53 SELČ.

Jak se astronomové dívají do minulosti.

Světlo ze vzdálených galaxií musí cestovat přes celý vesmír předtím než dosáhne Země. Čím je zdroj tohoto světla dále, tím déle cestuje světlo k Zemi. Znamená to tedy, že astronomové prakticky vždy pozorují minulost. A to je velmi užitečné pro ty z astronomů, kteří hledají samu podstatu vzniku vesmíru. Tedy zatím co u Měsíce činí zpoždění jen 1 sekundu, u Slunce a planet Sluneční soustavy jde již o minuty až hodiny a u nejvzdálenějších dnes pozorovaných oblastí vesmíru jde již o miliardy let. A to už je tak dávno, že se to téměř blíží době, kdy vesmír vznikal.

Pozorovat minulost vesmíru ale není snadné. Na své cestě napříč vesmírem se světlo mění. Důvodem je rozpínání vesmíru. Než světlo vzdálených galaxií dosáhne Země má již jinou, delší vlnovou délku, než tu kterou mělo v době svého vzniku. Tento jev je již dlouho znám jako „červený posun“.

Světlo z hvězd svítících v době formování vesmíru přichází z takových dálek, že je již posunuto do vzdáleného infračerveného vlnového pásma. Je tak přístupné pro pozorování jen v sub-milimetrovém vlnovém pásmu. Sub-milimetrové záření je tou oblastí elektromagnetického spektra, která leží mezi infračerveným světlem a rádiovými vlnami.

Nepříjemné pro pozemské astronomy je na tom to, že sub-milimetrové záření je velmi účinně pohlcováno vodní párou v atmosféře. Na zemském povrchu může být proto zachyceno jen na nejvyšších horách.

V tomto případě jde o výšku  4000 m nad mořem, těsně pod vrcholem sopky  Mauna Kea na Havaji. Zde je umístěn největší, více než osmimetrový, jedno zrcadlový, sub-milimetrový pozemský teleskop -  James Clerk Maxwell Telescope (JCMT).

A právě k tomuto teleskopu připojili astronomové z University of Edinburgh jedinečné zařízení SCUBA - (Submillimetre Common-User Bolometer Array). V současné době jde o nejlepší sub-milimetrovou kameru na světě. Ta obsahuje pole citlivých detektorů zvaných bolometry. Tyto snímací prvky jsou pro dosažení co možná největší citlivosti v kameře chlazeny na teplotu jen 60 milliKelvinů, tedy neuvěřitelných 0.06 stupně nad absolutní nulou (60 milliKelvinů odpovídá asi -273.1° Celsia).

Tým Edinburghských astronomů (a vy s nimi) tak před několika dny mohl poprvé jasně uvidět vzdálené galaxie tvořící se před 12 miliardami let.

Na obrázcích jsou zleva doprava a shora dolů nejnovější obrazy radio galaxií: 4C41.17, 4C60.07, 8C1435+635, 8C1909+722, B3J2330+3927 a PKS1138-262.

SMART-1 startuje (pokračování z 9.9.2003)

Datum startu pro  SMART-1 první kosmickou sondu Evropské vesmírné agentury ESA bylo po několika předchozích odkladech konečně stanoveno. Sonda má odstartovat do kosmu  v 19 minutovém startovacím okně, které se otevírá 27.září 2003 v 23:08 UCT (01:08 SELČ 28.9.2003). Již minulý týden byla sonda umístěna na vrchol rakety  Ariane 5 na kosmodromu Kourou ve francouzské Guayaně.

Po startu poletí sonda pomocí iontového motoru 17 měsíců po  šroubovicové dráze od Země k Měsíci až bude nakonec zachycena jeho gravitací. Na oběžné dráze okolo Měsíce bude mapovat chemické složení jeho povrchu s daleko většími detaily než kdykoliv předtím. Bude také pátrat po důkazu vody v ledu na  jižním pólu Měsíce.

Dnes zanikne sonda Galileo

Dnes, v neděli 21.září 2003, kosmická sonda Galileo narazí na atmosféru Jupiteru a ukončí tak svá služební léta u NASA. 

V kosmickém prostoru strávila sonda celkem 14 let, z toho 8 v systému Jupiteru. Jestliže se chcete o dozvědět více o kosmické sondě a odpočítávat její finální minuty, vyzkoušejte Galileo home page. Další užitečný link může být Galileo - webové vysílání NASA.

Závěrečné operace k ukončení cesty vesmírné sondy budou započaty okolo  17:00 GMT (19:00 SELČ)

Doplněno 22.září - Kontakt se sondou byl ztracen v 21.9.2003 v 19:40 GMT (21:40 SELČ). Sonda Galileo je již minulostí.
 

Ranné supernovy zásobily vesmír základními stavebními kameny života

Ranný vesmír byl jen neplodnou pustinou vodíku, helia a špetky lithia, neobsahující žádný z prvků nutných pro život tak, jak ho známe. Z těchto prvotních plynů se narodily obří hvězdy 200 krát hmotnější než dnešní Slunce. Ale už tehdy platilo, že obezita zkracuje život. Jejich obrovská hmota tak shořela fenomenální rychlostí. Tito obři žili jen 3 miliony let než skončili výbuchem jako supernovy. Jejich exploze vyvrhly do okolního prostoru další prvky jako uhlík, kyslík a železo. Nové simulace astrofyzika Volkera Bromma (Harvard-Smithsonian středisko pro astrofyziku), Naoki Yoshidy (Japonská národní astronomická observatoř) a Lars Hernquista (CfA) ukazují že první a "největší generace" hvězd byla tím, kdo rozhodil neuvěřitelná množství těchto těžkých prvků tisíce světelných roků do prostoru a tím naočkoval vesmír základem života.

Tento výzkum je vystaven online na http://arxiv.org/abs/astro-ph/0305333  a bude publikován v příštím vydání Astrophysical Journal Letters.

"Byli jsme překvapeni jak prudké byly první exploze ranných hvězd," říká Bromm. " Vesmír byl rychle a nevratně transformován obrovskou uvolněnou energií a těžkými prvky. Byl postaven první stupínek pro dlouhý kosmický vývoj, který případně vedl až ke vzniku života a inteligentních bytostí jako jako jsme my."
 

Hurikán ISABEL

vyfotografovaný 18.9.2003 večer našeho času, v okamžiku, kdy centrum bouře dosáhlo východního pobřeží USA. Plné rozlišení získáte kliknutím na obrázek. Prohlédněte si i podobný obrázek z předchozího dne pro získání představy o postupu bouře.

Fotografie pochází ze satelitu NASA s názvem TERRA a vznikla složením několika snímků v jednotlivých barvách spektra. Gary Jedlovec, klimatolog z National Space Science and Technology Center v  Huntsvillu, tento obrázek popsal takto. "Jsou to naprosto přirozené barvy odpovídající přesně tomu co by viděl astronaut dívající se z oběžné dráhy Země".

Hurikán čtvrté třídy se sice postupně změnil jen silnou na tropickou bouři s rychlostí větru okolo 100 - 120 km/h s rychlostí postupu asi 30km/h, nicméně byly již zaznamenány kromě ztrát na majetku i ztráty na životech. Několik milionů lidí v několika státech USA se ocitlo nejméně bez elektrického proudu. Ale i tak řekněte, nejsou ty obrázky nádherné? Tedy, jen pokud nejste právě v místech na která se díváte.

Cena-X bude vyplacena?

Včera bylo oznámeno  že byl vybrán projekt, který by mohl dosáhnout na vyplacení ceny-X, tedy částky10 mil USD pro soukromou firmu, která postaví vícenásobně použitelný kosmický dopravní prostředek ze Země na oběžnou dráhu. Ten musí do výšky nejméně 100 km dopravit alespoň 2 členy posádky a po přistání musí být v krátké době schopný dalšího startu. 

San Diego  SpaceDev má postavit raketový motor pro projekt SpaceShipOne. Hybridní motor má kvůli bezpečnosti užívat jako palivo kysličník dusíku a gumu (? originální zpráva říká rubber). Žádné další plány nebo data startu nebyla oznámena, ale kosmická loď musí dokončit úspěšný let před koncem roku 2004, pokud má být cena-X vyplacena.

Jste již nasyceni Marsu?  Zkuste Saturn a Jupiter

Hádejte co to je? To je nejjasnější malý objekt  v noční obloze. Je to je historicky nejblíže Zemi. To je obdivuhodné při pohledu dalekohledem. Co to je?      To je ... Mars.

Jestliže jste sledovali zprávy minulé dva měsíce, nepochybně jste hodně slyšeli a četli o Marsu. Mars, Mars a znovu jen Mars. A tak jste se ho možná již nabažili. Ale nezoufejte.

Dobré zprávy : Tam nahoře nad vámi je osm dalších planet  Sluneční soustavy. A tento týden můžete vidět dvě největší najednou i s ubývajícím Měsícem.

Špatné zprávy : Budete si muset přivstat před východem Slunce nebo budete muset dlouho ponocovat.

Saturn.  Je vysoko na východní obloze, uprostřed souhvězdí Blíženci. Planeta je asi tři a půl krát jasnější než Castor a Pollux, nejjasnější hvězdy z Blíženců. Je tedy snadné jej na obloze objevit.

Pro pozorování Saturnu však doporučujeme dalekohled. Ne proto, že je Saturn málo jasný, ale proto, že budete určitě chtít vidět jeho velkolepé prstence. Ty jsou v dalekohledu téměř dvakrát tak široké jako Mars, snadný cíl i pro malé dalekohledy.

Obrázek vpravo pořídil 13.9.2003 amatérský astronom Ron Wayman z Tampy na Floridě, malým 8" dalekohledem s digitální kamerou.

Saturnovy prsteny jsou krásné a záhadné. Astronomové si ale nejsou zcela jistí, kde se vzaly nebo jak jsou staré. Někteří se domnívají, že Saturn má své prstence odjakživa, již z dob formování Sluneční soustavy. Jiní naopak dokazují, že se vytvořily až před sto miliony let, v čase kdy dinosauři potulovali po Zemi. A před tím Saturn mohl být zcela bez prstenců. 

Dále budeme hledat Jupiter.

Ze Saturnu vedeme imaginární linka dolů směrem k obzoru. Ta vás navede na Jupiter  prosvítající skrz červánky při východu Slunce. Uplynulé dva měsíce byl Jupiter ukryt v záři Slunce ze které se nyní pomalu vynořuje. A těsně u obzoru (dalekohledem a jen bude-li mimořádně jasno) můžete spatřit i Merkur.

Mapka vlevo je pro 20.9. ráno.  K zobrazení jiného data použijte generování aktuální mapky.

Jupiter je pětkrát jasnější než Saturn, opravdu poutavý pohled. Jupiterovy oblačné pásy jsou snadno vidět dalekohledem, stejně jako jeho čtyři největší měsíce: Io, Europa, Ganymédes a Callisto. Ty společně s mateřskou planetou vypadají jako miniatura Sluneční soustavy.

Jupiter ale bude  tento týden ve zprávách hodně frekventován i z jiného důvodu. Na 21. září totiž NASA naplánovala zánik sondy Galileo. Galileo se posledními zbytky pohonných hmot vrhne se do Jupiterovy atmosféry, kde shoří jako meteor. To sice ze Země nikdo neuvidí, ale i tak pohled na Jupiter není nezajímavý. Co se tam děje si můžete představovat.

Jestliže se ale necítíte na to budit se okolo čtvrté hodiny ráno a jít pozorovat Saturn, Jupiter a možná i Merkur, pak je stále na obloze Mars. A hlavně, můžete jej spatřit ještě před tím než půjdete spát.

 Železo může pomoci určit zda a jak černá díra rotuje.

Kdy odstartuje první čínský kosmonaut

V auditoriích zabývajících se kosmickými lety s lidskou posádkou se začíná sázet na datum, kdy Čína vypustí svého prvního kosmonauta na oběžnou dráhu okolo Země. Čínští úředníci však zatím jen pomalu odhalují detaily jejich prvního letu s lidskou posádkou. Start lodi Shenzhou V může podle Sun Laiyanga, správce Čínské národní kosmické agentury (CNSA), přijít kdykoliv v následujících třech měsících. Sun ovšem odmítl potvrdit zprávy, že by to mohlo být už okolo 15.října jak napsaly noviny Beijing Evening News.  Datum 15.října však zatím západní letečtí odborníci označují jako nejpravděpodobnější den startu.
Čína loni oznámila,  že pro první start trénuje 12 astronautů,  elitu vojenského letectva. Doposud byly vypuštěny čtyři kosmické lety bez posádky. Ze zatím posledního letu se loď  Shenzhou IV  úspěšně vrátila se na Zem 5. ledna 2003 po 162 hodinách pobytu na oběžné dráze. Předpokládá se, že to měla být nejspíše generální zkouška před vlastním letem s lidskou posádkou. Úspěšným letem do vesmíru s lidskou posádkou by se Čína stala teprve třetí zemí, která poslala člověka na oběžnou dráhu vlastními silami.
Podle kusých informací se zároveň předpokládá, že Čína pracuje i na vypuštění kosmické sondy schopné obletu okolo Měsíce a to někdy v roce 2005 nebo 2006. Spekuluje se i o možnosti mise s přistáním sondy na povrchu Měsíce.

Portrét hurikánu ISABEL technologií MODIS

Včerejší snímek hurikánu ISABEL vyfotografovaný družicí AQUA, kterou vypustila NASA 4.května 2002. V době snímku byl hurikán asi 650 km  na sever od Portorika. Izabel je aktuálně hurikánem kategorie 4,  s rychlostí větru okolo 220 km/h. Obrázek byl získán za použití přístroje nazvaného Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer (MODIS).

Družice AQUA létá  na oběžné dráze ve výšce 709 km a její životnost  je plánována na šest let. Jedná se o specializovaný nástroj NASA na pozorování pohybu vody na Zemi ať již se vyskytuje v jakémkoliv skupenství.  Jeden z nejdůležitějších přístrojů na palubě je infračervený AIRS.  Tento přístroj měří  infračervené záření opouštějící Zemi a toto měření zpracovává  do přesných informací o  teplotě, vlhkosti, tlaku a oblačnosti. Svislý řez atmosférou je omnoho přesnější než u ostatních meteorologických družic. Generuje téměř 2.400 vrstev vlhkostí a tlaků, oproti 23 nebo 24 vrstvám použitých u ostatních meteorologických satelitů. Počet měřených referenčních bodů tak zvětšuje rapidně jak vlastní přesnost pozorování tak také přesnost z toho vypracovaných předpovědí počasí.

Gama záblesky odkývají další tajemství

Astronomové vyhodnocující výsledky činnosti mezinárodní družice High Energy Transient Explorer (HETE) na dnešní tiskové konferenci oznámí, že nejspíše rozřešili záhadu, proč téměř dvě třetiny gama záblesků - nejsilnějších explozí ve vesmíru - nemají téměř žádný dosvit v ostatních částech spektra.

Gama záblesky jsou vysoce energetické výboje v gama spektru, trvající zlomky sekund až maximálně stovky sekund, přičemž je uvolněna energie, kterou Slunce vyzáří za 10 miliard let (tedy za celou dobu své existence). První tyto záblesky byly objeveny v 60-tých letech a do dnešní doby jich bylo detekováno něco přes 2000. Pravděpodobně se tak projevuje zrození černé díry implozí masivní hvězdy o hmotnosti nejméně 30 Sluncí. Pro zkoumání těchto záblesků byla vždy kritická rychlost jejich odhalení, díky krátké době trvání a tak se dlouho zdálo, že více než dvě třetiny gama záblesků nemají žádný dosvit. HETE, který velmi rychle dokázal zaměřit a zkoumat vzniklý záblesk (i navést na něj další kosmické a pozemské přístroje) však prokázal, díky kameře pro pozorování v oblasti měkkých rentgenových paprsků (XSC), že pouze jediný z patnácti záblesků gama dosvit nemá nebo ten je velmi slabý. Dosvit pozorovaný v jiných částech spektra totiž vzniká nárazem pozůstatků původní imploze na mezihvězdný plyn a pokud je plyn příliš řídký, pak dosvit odezní tak rychle, že pro astronomy pozorující v jiných částech spektra je již příliš pozdě. Díky velkým vzdálenostem ke zdrojům gama záblesků a povaze gama záření nelze totiž přesně určit původní zdroj záblesku, na který nelze zaostřit tak přesně jako na záblesk v optické části spektra. Právě v tom pomáhá HETE, který dokáže gama záblesk identifikovat i v rentgenové (a tím i jasnější a přesněji lokalizovatelné) oblasti spektra. Dokáže tedy nejen velmi rychle záblesky registrovat, ale díky kalibrované masce v XSC a snímacímu CCD prvku s rozlišovací schopností 33 obloukových vteřin na pixel i podstatně přesněji zaměřit do oblasti jen několika obloukových minut. Tím mnohonásobně roste pravděpodobnost pozdější identifikace zdroje záblesku.

Jen pro zajímavost, jedna oblouková minuta je asi tak velikost ouška jehly držené v natažené paži. I přes tak malý výsek oblohy se ale ve vzdálenostech ve kterých ke gama zábleskům dochází nalézají stovky a tisíce objektů, kterým lze jev přiřadit.

Galileo u Jupiteru končí.   

NASA oznámila, že po osmi letech činnosti provázené nečekanými pohledy na Jupiter a jeho měsíce, spojených s překvapujícími objevy na těchto tělesech, se mise sondy Galileo blíží se ke svému konci. Sonda zanikne dne 21. září 2003 v Jupiterově atmosféře. Sonda byla navedena na kolizní kurz s Jupiterovou atmosférou ve které zcela shoří. Vstupní bod do atmosféry  Jupiteru bude asi 1/4 stupně na jih od rovníku. Sonda se tou dobou bude pohybovat  rychlostí 174.000 km/h, její zánik tedy bude téměř okamžitý. Důvodem je vyloučení možnosti, že by sonda jednou narazila do měsíce Europa a tak kontaminovala jeho povrch. Tento sebevražedný manévr je již nezbytný, protože sonda prakticky vyčerpala všechny pohonné hmoty. Bez nich, by dále nebyla schopna nasměrovat anténu k Zemi, ani dále ovládat dráhu letu. Za dobu své existence našla sonda Galileo důležité důkazy slané podpovrchové kapaliny  na Jupiterových měsících Europa, Ganymédes a Callisto,  objevila mimořádnou úroveň sopečné aktivity na měsíci Io vyvolané slapovými silami Jupitera nebo přímo měřila vlastnosti atmosféry Jupiteru. Galileo byla vůbec první kosmická loď, která letěla kolem asteroidu a jako první také objevila měsíc u asteroidu. Mise Galileo odstartovala v roce 1989 z raketoplánu Atlantis a její vědecká činnost u Jupiteru skončila již před šesti lety v roce 1997. O odolnosti a promyšlené konstrukci sondy svědčí i to, že za dobu její činnosti NASA celkem třikrát využila její jedinečné vlastnosti, aby rozšířila původní vědecký program o nové experimenty.

Odkud se vzala červená barva Marsu?  

Pokud jste si mysleli, že za načervenalou barvu Marsu může voda a jí vyvolaná oxidace (lidově rez) v železitých horninách, pak jste se nejspíše mýlili stejně jako mnoho i renomovaných vědců před vámi. V kalifornské Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně (JPL) zkušebně vystavili pozemskou horninu s podobným obsahem železa jako je na Marsu přesně takovým atmosférickým podmínkám, jaké jsou dnes na této planetě běžné. Tedy silnému ultrafialovému záření, teplotám okolo 60°C pod bodem mrazu a atmosféře kysličníku uhličitého, takové kterou našly kosmické sondy. Výsledkem experimentu bylo silné zvětrání materiálu s typicky načervenalou barvou rzi. Podle Alberta Yena z JPL tak jde o důkaz toho, že voda nejspíše hrála v dnešním typickém zabarvení Marsu jen minimální úlohu. Mars byl tedy schopen rezavět bez ohledu na to co si myslíte o vzniku známých marsovských kanálů nebo vodním ledu pod polárními čepičkami.

Úklid trosek raketoplánu Columbia. 

NASA začala s úklidem více než 84.000 kusů trosek, které byly po havárii raketoplánu Columbia soustředěny v halách Kennnedy Space Center tak, aby byly přístupné vyšetřovatelům. Zdá se tedy, že vyšetřování katastrofy končí. Část trosek zůstane i nadále přístupná vyšetřovatelům, další část snad bude v budoucnu poskytnuta i muzeím. Předkupní práva na přebytečný materiál NASA (i tak lze trosky chápat) má totiž smluvně zajištěny Smithsonian National Air and Space Museum ve Washingtonu.

Zrcadlo pro nový vesmírný teleskop. 

NASA včera oznámila, že vybrala technologii složeného beryliového zrcadla  pro nový James Webb Space Telescope (JWST). Ten bude na oběžné dráze okolo země následníkem Hubble Space Teleskope (HST). 

Primární zrcadlo nového teleskopu JWST bude vytvořeno z celkem 18 šestiúhelníkových částí, dávajících společně 2.5 krát větší plochu než dnešní zrcadlo na Hubbleově teleskopu. Navíc bude mít jen třetinu jeho hmotnosti.

Zrcadlo se začne stavět příští rok a vypuštění teleskopu JWST na oběžnou dráhu se předpokládá po roce 2011.

Mars nám ale uchystá i jiné zajímavé pohledy. Např. v úterý 9.9.2003 večer bude Mars těsně na jih od Měsíce a v té době dva nejjasnější objekty na obloze vytvoří nakrátko pěknou skupinku. 

9.září 2003 Pokud budete mít štěstí na jasnou oblohu, nezapomeňte se večer dívat na Mars s Měsícem. Pokud bude zataženo, na tomto odkazu získáte několik set profesionálních obrázků z marsovské opozice 2003. Stačí si jen vybrat.

10.září 2003 – a pro ty kteří se nedívali, takto to vypadalo z Kobe v Japonsku. Nebeská mechanika je však neúprosná a proto oproti tomuto snímku byl u nás po setmění Mars již o něco dál a výš směrem k pravému okraji snímku. Naopak o něco dříve byl na Sibiři pozorovatelný přímo zákryt Marsu kotoučem Měsíce.  Pokud si chcete prohlédnout snímek v plném rozlišení  (144 KB), můžete obdivovat i polární čepičku Marsu.

2.září  2003 – je to už pár dní co byl Mars ve svém největším přiblížení k Zemi a tak je čas aby na to sdělovací prostředky kompletně a naprosto zapomněly. Realita nebeské mechaniky je však zcela jiná. Ačkoliv se Mars již od Země vzdaluje, dobré pozorovací podmínky, ač je to neuvěřitelné, budou pro malé dalekohledy dobré a možná dokonce i lepší než přímo při opozici. To potrvá nejméně do konce září a možná i začátkem října. Záleží jen na počasí. Mars totiž vystoupí v tomto období nad obzor mnohem výše než srpnu. Tedy namísto letního čekání na pořádnou tmu a na to než planeta vyjde dostatečně vysoko nad obzor, se začínající podzimem jen zvednete oči nad tmu u obzoru a pozorujete……..  

V rámci velké opozice byla vykonána řada experimentů nejen z Hubbleova kosmického teleskopu, ale i ze Země. Astronomové např. hledali důkazy, zda na Marsu byla voda i z komfortu hvězdárny na Havaji. Použili k tomu britský, 3,8m, infračervený teleskop (UKIRT), kterým mapovali spektrum nerostů na povrchu rudé planety. Hledají tak nerosty, jako např. hydratovaný jíl, které by ukazovaly na přítomnost kapalné vody v minulosti. Podobné horniny budou hledat i dvě robotická vozítka, které dopraví na povrch Marsu v lednu 2004 americká NASA.

Dočkáme se nové jasné komety? 

Zdá se, že se až do května 2004 máme na co těšit. Tou dobou k nám totiž zavítá ve svém největším jasu kometa označována jako 2001 Q4 (NEAT). Zatím nevýrazná kometa 13 hvězdné magnitudy byla objevena už 24. srpna roku 2001 sítí observatoře projektu NEAT (Near Earth Asteroid Tracking). Výpočty však  naznačují, že se jas komety bude pozvolna zvyšovat až nakonec předpokládaná jasnost dosáhne nejméně třetí hvězdné magnitudy, tedy objektu již dobře viditelného pouhým okem nebo malým triedrem. Zejména severní polokouli tedy kometa 2001 Q4 (NEAT) slibuje v maximu své jasnosti, tj. v květnu a v červnu příštího roku, velmi zajímavou podívanou. Pro pamětníky, pohled na  2001 Q4 (NEAT) by měl být srovnatelný nejméně s kometou Hyakutake pozorovanou na jaře 1996. Nechejme se příjemně překvapit.

Halleyova kometa

Sedmnáct let po průchodu přísluním byly pomocí VLT (ESO Very Large Telescope) umístěného v La Paranal, Chile, pořízeny unikátní snímky Halleyovy komety. Žádná jiná kometa nebyla ještě nikdy pozorována tak daleko od Slunce - ve vzdálenosti 4,2 miliardy kilometrů. Kometa byla v době pozorování asi miliardkrát slabší než hvězdy viditelné pouhým okem, tj. její jasnost dosahovala 28,2 mag.

Rekordní snímek jádra komety 1P/Halley (na snímku v kroužku) byl pořízen složením série 81 snímků, současně pořizovaných třemi 8,2-metrovými dalekohledy VLT. Exponovány byly devět hodin v průběhu tří nocí.

Nejzajímavější na celé věci je, že snímek nebyl původně vůbec plánován a je vlastně jen "vedlejším produktem" hledání malých těles v Kuiperově pásu.

SMART-1,  první evropská sonda k Měsíci

Start letu 162 rakety Ariane 5G se třemi satelity, včetně SMART-1, byl   odložen nejspíše až na konec září. Nové datum by ale mohlo být známo už tento týden. Důvodem odložení startu byly úpravy na jedné ze tří nesených družic. Společně se SMART-1, budou vypuštěny rovněž telekomunikační satelity Insat-3E pro Indii a e-BIRD pro internetovou komunikaci.

3.září 2003 v 23:04 UT má za pomoci nosné rakety ARIANE-5G vystartovat k Měsíci první evropská sonda SMART-1. Název mise je zkratkou „Small Missions for Advanced Research in Technology“. Let Arianespace č.162 nenavede sondu přímo na rychlou dráhu k Měsíci, jako tomu bylo při předchozích amerických či ruských misích, ale 367 kg těžká sonda poletí z oběžné dráhy Země k Měsíci po spirále celých 17 měsíců. Na své cestě k Měsíci bude urychlována elektrickým iontovým motorem o malém tahu, který bude sloužit i pro navedení sondy na oběžnou dráhu kolem našeho souputníka. Výkon solárních panelů dodávajících energii nejen motoru ale i přístrojům sondy je jen 1350 W a tím je limitován i tah iontového motoru, který urychluje atomy xenonu. Ten činí jen 0,07 newtonu, což je tah odpovídající tlaku poštovní pohlednice na podložku na povrchu Země. Poprvé byl podobný iontový motor použit u sondy Deep Space 1. Po navedení na oběžnou dráhu Měsíce bude sonda zhruba půl roku zkoumat povrch Měsíce několika přístroji, ale zejména dvěma spektrometry, infračerveným a rentgenovým. Měla by tak přispět ke zodpovězení otázek o výskytu vody na Měsíci či napomoci při zkoumání jeho vzniku.

Nové studie Jupiterova měsíce Europa na Coloradské universitě mohou pomoci vysvětlit jak se dostat k tomu co je pod obrovským ledovým příkrovem na povrchu měsíce, tedy na místa, která by mohla obsahovat život. Studie předpovídá, že nečistoty ve vodě, jako sůl nebo kyselina sírová, by mohly být mechanismem, který kuličkám „teplejšího“ ledu ze dna ledového příkrovu umožní protlačit se vzhůru skrz příkrov ledu, který snad kryje oceán vody. Tyto ledové kuličky by mohly obsahovat mikroby, kteří žili v oceánu. Pak by takovéto vzorky byly přístupné již při zkoumání povrchu ledu a ne až po provrtání 13 km silné  ledové skořápky. To předpokládala jiná studie založená na tom, že se sonda, která přistane na povrchu ledu postupně doslova propálí dolů, až propadne do předpokládaného oceánu. K nové teorii vědce přivedl nález obrovských bublin na ledu Europy (viz. obrázek) dosahujících průměrů až 6 km a výšku okolo 90 m. Jejich vznik si vysvětlují podobným principem, kterým vznikají bubliny na povrchu omáčky ohřívané v hrnci. Předpokládají ovšem, že tento proces na Europě  probíhá v pevné hmotě ledu a o mnoho pomaleji a za zcela jiných teplot než v tekuté a vařící omáčce.

SIRTF žije.

The Space Infrared Telescope Facility, tedy kosmický infračervený teleskop, doplňuje rodinku velkých teleskopů NASA v kosmu, tedy další tři vesmírné dalekohledy. 1.) Hubblův (HST), který pozoruje viditelné světlo, 2.) družici Chandra sledující rentgenové záření a 3.) observatoř Compton sledující záření gama.  SIRTF odstartoval z mysu Canaveral, po čtyřměsíčním zpoždění, dne 25. srpna 2003 na heliocentrickou oběžnou dráhu. Vlastní činnost přístroje byla zahájena odhozením krytu 29. srpna a následně pak byl teleskop otevřen 30.srpna. Nyní již probíhají úvodní sekvence pozorovacího programu a  chlazení přístroje. Jeho teplota se má po prvních 45 dnech mise stabilizovat na přibližně -268 stupních Celsia (5 stupňů nad absolutní nulou). Všechny systémy po prvních dnech letu fungují tak, jak se předpokládalo a díky tomu si můžete prohlédnout nejen náhled vlevo, ale i úplně první obrázek pořízený teleskopem ve vysokém rozlišení. Na pěknější obrázky si však budete muset ještě nějaký čas počkat. Zatím totiž neproběhlo úplné ochlazení přístroje na optimální teplotu, zaostření jeho optiky a hlavně jeho dostatečné vzdálení se od Země. To bude trvat ještě asi tři měsíce. Životnost je plánována na 2,5 roku, protože na rozdíl od 13 let starého Hubbla nebude k SIRTF možné vyslat servisní techniky. Obíhat Slunce totiž bude až ve vzdálenosti 15 mil.km od Země.

Mise SIRTF je řízena z Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně a z Lockheed Martin Space Systems Company v Denveru.

Vědecké experimenty obstarává  SIRTF Science Center při  California Institute of Technology v  Pasadeně.
Další podrobnosti na http://sirtf.caltech.edu

Srážka asteroidu se Zemí se nekoná.

Když byl minulý týden objeven sledovací soustavou v Novém Mexiku asteroid 2003 QQ47, astronomové předpovídali, že mohl udeřit na Zemi někdy v roce 2014. Nyní je k dispozici již 51 pozorování jeho oběžné dráhy, zpřesněné výpočty a šance, že se asteroid střetne se Zemí se tak snížila na 1:909000. S dalšími pozorováními se bude nejspíše tato pravděpodobnost ještě dále redukovat a to až k nule. Zřejmě tak opět splaskne jedna senzační zpráva. Velikost asteroidu je odhadnuta na 1.2 km, tedy asi desetinu průměru toho, který vyhubil dinosaury, ale i tak to při rychlosti okolo 30 km za sekundu představuje hodně velkou porci energie. Pokud by takovýto drobeček narazil do Země způsobilo by to na kontinentech stejně zničující efekt jako současný výbuch 350 miliard tun TNT, tedy asi 20 milionů Hirošimských bomb. A v takovém případě by lidstvo mělo opravdový globální problém.

Katastrofa na brazilském kosmodromu. 

Brazilský prezident Luiz Inacio Lula da Silva prohlásil, že se Brazílie vrátí do kosmu ještě do konce jeho volebního období, tedy do roku 2006. Stalo se tak po katastrofě z 22.srpna 2003, kdy těsně před startem nosná raketa vybuchla. Zahynulo při tom 21 vědců a techniků podílejících se na brazilském kosmickém programu. Jen na vybudování nové odpalovací rampy, která byla při havárii zcela zničena bude uvolněno 33 mil. USD. Samotná 20 m raketa pro vynesení malého satelitu má přijít asi na 6,5 mil. USD.  Je to už třetí neúspěch brazilského kosmického programu, poté co rakety vypuštěné v letech  1997 a 1999 musely být kvůli technickým problémům zničeny krátce po startu.  V souvislosti s havárií předložil ministr obrany Virgas parlamentu návrh vyplatit každé rodině obětí havárie částku 33 tis. USD.   Na obrázku je pohled z družice IKONOS na zničenou odpalovací rampu.

Marsovská opozice 2003   

1.9.2003  Za týden okolo opozice navštívilo hvězdárnu přes 900 návštěvníků. Tak velká návštěvnost v krátkém časovém období nebyla od zatmění Slunce v roce 1999.  Jen přednáška dne 27.8. musela být z kapacitních důvodů 3x opakována, (2x 27.8. a 1x 28.8.), to aby se dostalo na všechny zájemce, kteří se do přednáškového sálu určeného pro maximálně 80 sedících (a neznámo kolik stojících) posluchačů prostě nevešli. V úterý opouštěl poslední návštěvník hvězdárnu až po půl třetí ráno a jen průběhu středečního večera se v areálu hvězdárny pohybovalo na 400 lidí.  Poslední  návštěvníci, kteří přišli  28.8. na čtvrteční pozorování, přicházeli a odcházeli vlastně již v pátek. 

Profesionální obrázky Marsu získáte z Hubbleova teleskopu na http://hubblesite.org/newscenter/archive/2003/22/image/

nebo amatérské snímky z Jižní Afriky na http://www.webcam-astrophotography.com/mars/27-august-2003.html

Tato amatérská stránka Vám zároveň ukáže, co se dá vidět ze Země při vybavení relativně malým dalekohledem (25 cm reflektor Meade) s levnou webovou kamerou a speciálním software pro zpracování snímků. Porovnat můžete i rozdíl ve viditelnosti Marsu po jednotlivých dnech za poslední 2 měsíce, i rozdíl mezi pozorováním pozorování ze Země a z vesmíru.

Děkujeme všem příznivcům a těšíme se na Vaše další návštěvy v průběhu září. 

Družice MIMOSA

Obnoveno 12.9.2003 : Včera jsme navštívili přímo pracoviště AÚ AVČR v Ondřejově, kde jsou zpracovávány dosavadní výsledky letu. Aktuální stav zkušebního provozu - postupně jsou prověřovány všechny systémy družice. Data z hlavního experimentu - mikroakcelerometru - jsou pravidelně přijímána a vyhodnocována. Jejich změna však probíhá až za čtvrtým desetinným místem naměřené hodnoty, je tedy podstatně menší než se očekávalo. Jednou z uvažovaných příčin je, neodblokování nejméně jedné z pojistek, které zabezpečovaly vlastní měřený element, 9 cm³ velkou křemíkovou krychli, proti poškození vibracemi v průběhu startu. Možná je ovšem celá řada scénářů a jejich kombinací, které musí být v rámci zkušebního provozu ještě prověřeny a potvrzeny, případně vyloučeny. Oficiální zpráva o stavu experimentů bude vydána po ukončení zkušebního provozu počátkem října.

Obnoveno 1.9.2003 : Stále žádný významný pokrok, přístroj je zřejmě zablokován. Vývoj situace budeme dále sledovat.

Obnoveno 3.8.2003 : Včera bylo zveřejněno, že v rámci zkušebního provozu družice nejspíše došlo k technickým problémům mikroakcelerometru, jehož data nejsou přijímána v očekávaném tvaru a kvalitě.  Detekce a odstraňování vzniklého problému je znesnadněno tím, že obsluhovat družici z řídícího střediska v Panské Vsi lze vždy jen asi 15 minut z každého jejího oběhu kolem Země. Ten trvá cca 1,5 hodiny.  Podle vyjádření techniků projektu má však zkušební provoz trvat ještě cca 2 měsíce.  Bude-li závada zcela odstraněna, očekává se technická životnost družice okolo 2,5 roku, samovolný zánik družice v hustých vrstvách atmosféry se předpokládá někdy po pátém roce jejího pobytu na oběžné dráze. Bližší podrobnosti nejsou známy.

Od 30.6.2003 krouží okolo Země družice MIMOSA. Technickým manažerem projektu je Mgr. Radek Peřestý, člen a odchovanec astronomického kroužku naší hvězdárny, dnes vedoucí skupiny Dynamika umělých družic Astronomického ústavu AVČR. Kromě projektu MIMOSA se již dříve účastnil např. projektu MACEK, tj. mikroakcelerometru, který obsluhoval na raketoplánu Atlantis astronaut s českými předky John Blaha. Zobrazte si aktuální polohu této družice.