Stalo se v srpnu

 

Doplněno 28.8.2003 – Upozorňujeme všechny zájemce o pozorování MARSU, že se nejedná o jednodenní záležitost, jak by se mnohdy mohlo ze zpráv ve sdělovacích prostředcích zdát. Mars se Vám z oblohy určitě neztratí a relativně dobré pozorovací podmínky budou trvat ještě nejméně další tři týdny. Podívejte se také na plakát MARS 2003 uveřejněný zde (1,3 MB),  který názorně ukazuje úhlovou velikost Marsu v průběhu celého roku 2003 a tím i důvod proč je dobré jej pozorovat právě teď…..

Pozorování organizujeme KAŽDÝ DEN OD PONDĚLÍ 25.8. DO SOBOTY 30.8. VŽDY OD 20:30, kdy zahajujeme promítáním filmů s astronomickou tématikou. Vlastní pozorování pak probíhá od cca půl desáté, po východu planety dostatečně vysoko nad obzor. Mars vychází po 20 hodině večer a zapadá před 6 hodinou ráno letního času. Nejlépe viditelný je tedy po půlnoci, kdy je nejvýše nad obzorem.  V září nás můžete navštívit každý pátek večer, větší skupiny po domluvě na 572 634 690 kdykoliv.

Obnoveno 1.9.2003

Za týden okolo opozice navštívilo naši hvězdárnu přes 900 návštěvníků, přednáška 27.8. musela být z kapacitních důvodů 3x opakována, (2x 27.8. a 1x 28.8.), aby se dostalo na všechny zájemce, kteří se do přednáškového sálu pro maximálně 80 sedících (a neznámo kolik stojících) posluchačů prostě nevešli. V úterý opouštěl poslední návštěvník hvězdárnu až po půl třetí ráno a jen průběhu středečního večera se v areálu hvězdárny pohybovalo na 400 lidí.  Poslední  návštěvníci kteří přišli  na čtvrteční pozorování přicházeli a odcházeli vlastně již v pátek. 

Nejčerstvější profesionální obrázky Marsu získáte z Hubbleova teleskopu na http://hubblesite.org/newscenter/archive/2003/22/image/ (viz. obrázek vlevo)

nebo aktuální amatérské snímky na

http://www.webcam-astrophotography.com/mars/27-august-2003.html

tato stránka Vám zároveň ukáže, co se dá vidět ze Země v amatérských podmínkách při vybavení relativně malým dalekohledem (25 cm reflektor Meade) s levnou webovou kamerou a speciálním software pro zpracování snímků. Porovnat můžete rozdíl ve viditelnosti Marsu po jednotlivých dnech za poslední 2 měsíce, i rozdíl mezi pozorováním pozorování ze Země a z vesmíru.

Děkujeme všem příznivcům a těšíme se na Vaše další návštěvy v průběhu září. 


Nejlepší pozorovací podmínky Marsu za posledních 50 tisíc let

1.srpna 2003. Rok 2003 je na astronomické události zajímavé pro běžného pozorovatele docela štědrý. Květnová přehlídka začínající přechodem Merkuru přes sluneční kotouč následovaným úplným zatměním Měsíce a zakončeným částečným zatměním Slunce. Srpnový meteorický roj Perseid a opozice  Marsu,  další zatmění Měsíce v listopadu a prosincový meteorický roj Geminid. To je jen výběr toho nejzajímavějšího co rok 2003 v astronomii nabízí.

Pro planetu Mars je rok 2003 do určité míry rokem zvláštním.  Přibližně každé dva roky a dva měsíce se planeta Mars dostává do opozice, tj. nachází se na obloze přesně naproti Slunci. V tomto období je také vzdálenost mezi Marsem a Zemí nejmenší (obrázek). Díky výstřednosti (excentricitě) drah planet se minimální vzdálenost planet při opozici mění a také díky tomu opisuje Mars na obloze známou smyčku.  Letošní srpnová opozice je však do jisté míry výjimečná. Vzdálenost mezi Marsem a Zemí při ní bude necelých 56 miliónů km a za posledních 100 let bude nejmenší od roku 1924. Jiné, ještě o něco těsnější přiblížení pak nastane až v roce 2287.

Dne 27. srpna 2003 v 9h 51m UT (tedy těsně před polednem našeho času) budou středy Země a Marsu od sebe vzdáleny přesně 55.758.006 km. Na této hodnotě se sjednotily nezávisle na sobě týmy odborníků z U.S.Naval Observatory  a z Jet Propulsion Laboratory.

Tato vzdálenost je tedy o více než 12 mil. km menší než tomu bylo v roce 2001. Proč ale je vzdálenost tak důležitá? Například proto, že při poslední opozici v roce 2001 byly díky tomu pořízeny doposud nejlepší fotografie Marsu ze Země nebo z oběžné dráhy okolo Země. Na snímcích z Hubleova byly v roce 2001 zachyceny rozlišitelné detaily povrchu Marsu o velikosti pouhých 16 km. Letos tedy mohou být díky mnohem menší vzdálenosti tyto snímky opět překonány.

Čím je vlastně letošní opozice tak vyjímečná?  Asi tím, že nejmenší možná vzdálenost obou planet se už od té letošní nemůže příliš lišit. Může sice být ještě o něco menší než letos (jen 55 718 000 kilometrů), rozdíl oproti roku 2003 je ale už jen 40.000 km. A to už není tak významné jako rozdíl více než 12 milionů kilometrů, který nastává mezi roky 2001 a 2003 nebo prakticky dvojnásobný rozdíl vzdáleností mezi lety 1995 a 2003. Další výjimečnost letošní opozice je i v tom, že nikdo z druhu homo sapiens nemohl pozorovat jinou opozici s největším možným přiblížením. Ta totiž nastala již v roce 57617 před naším letopočtem. Také se zcela určitě  nikdo z nás nedožije roku 2287 našeho letopočtu. Teprve tehdy bude vzdálenost obou planet opět o něco menší než letos. Tak tedy dobré pozorovací podmínky.  

Velký plakát Mars 2003 si můžete stáhnout zde. Velikost 1,3 MB, 3300x4200 bodů.

Doplněno 15.8.2003 :  Podle pozorovatelů už nyní Mars ukazuje mnoho podrobností na povrchu. Polární čepička je velmi výrazná.  Polární poloměr kotouče se neustále rychle zvětšuje až dosáhne 27.8. průměru přibližně 25.11" (obloukové vteřiny) a jasnosti -2.9 mag. Jen pro porovnání v lednu 2003 to bylo 4.6" (18% současné velikosti) a v prosinci 2003 to bude zase už jen 8.5" (34% současné velikosti). A to již je velmi slušný rozdíl.  Tak neváhejte a pozorujte. I malé dalekohledy mají velkou šanci na detaily a to i přes to, že v našich zeměpisných šířkách nebude letošní opozice příliš výhodná pro malou výšku Marsu nad obzorem. Ta dosáhne jen asi 24°,  kde se ještě hodně uplatní rušení pozorování neklidem atmosféry. Pojedete-li tedy více na jih nezapomeňte dalekohled. Třeba v Egyptě, Tunisu nebo na Kanárských ostrovech to už bude Mars skoro 2x tak vysoko nad obzorem.  Mapka ukazuje pozici Marsu 27.8.2003 před půlnocí, nebo si můžete zde vygenerovat interaktivní aktuální mapku právě pro tuto chvíli.

 

Doplněno  20.8.2003 :  překlad článku  Roberta Roy Britta ze stránek SCIENCE TUESDAY

Země

Mars

Průměr

12,756 kilometrů, ale roste, přinejmenším na rovníku.

Zhruba 6,794 kilometrů nebo 53% Země.

Život

Ano.

Neznámý.

Inteligentní život

Někteří by řekli, že možná inteligentní je.

Ne. Snad jen mikrobi.

Vzdálenost od Slunce

1 astronomická jednotka (AU), nebo 150 milionů kilometrů.

V rozsahu od 1.381 AU do 1.666 AU, kvůli nekruhové oběžné dráze.

Teplota

Příliš horká v létě nebo příliš chladná v zimě, v závislosti na lokalitě, kde se nacházíte. Průměrná teplota  8.5 stupně Celsia nad kontinenty. O něco teplejší je povrchový vzduch nad oceány.

Chladný po většinu roku. Led je na většině míst. Průměrná teplota  55 stupňů Celsia pod nulou. V létě to ale je na některých místech až na krátký rukáv (okolo +20 stupňů).

Nejvíce překvapující rysy

Vypadá modrá z vesmíru  a to diky pokrytí dvou třetin povrchu vodou.

Vypadá zdravě červený z vesmíru a to kvůli obsahu  okysličeného železa v půdě.

Kosmické záření

Je ochráněna silným magnetickým polem.

Je to problém v důsledku slabého magnetického pole.

Počasí

Rozmanité. Vítr, tajfuny a vichřice, horko, zima, někde sucho, někde až příliš mnoho vody.

Jednotvárné. Oplývá však písečnými bouřemi. Někdy je celá planeta zakrytá prachem, který se vznáší až do vyšších vrstev atmosféry, mnohem výše než na Zemi.  Vichřice a bouře dosahují obrovských rozloh.

Váha

1 Země = 100%. V kilogramech, to je asi 6 následováno celkem dvaceti čtyřmi nulami.

Lehká váha, jen  10.7 procent hmoty Země.

Největší záhada

Jak život začal.

Zda je tam život.

Den

23 hodiny, 56 minuty.

24 hodiny, 37 minuty.

Rok

365 dny ( čas potřebný k oběhu kolem Slunce ).

687 pozemských dnů, nebo  670 Marsovských dnů.

Tlak

Normální.

Jen 38 procent tlaku na Zemi na úrovni moře.

Náklon osy rotace

23.5 stupně.

25 stupňů.

Satelity

Jeden přirozený Měsíc, plus několik umělých oběžnic, komunikujících se svými tvůrci. A pak mnoho kosmického odpadu, který dělá problémy těm ještě  fungujícím satelitům.

Dva přirozené měsíce, Phobos a Deimos, plus dvě umělé oběžnice, které poslala NASA.  Více jich je ještě na cestě.

Vzduch

Přiměřené množství.  76 procent z toho je dusík, 21 procent kyslík. Další plyny jen ve velmi malých množstvích: Argon, kysličník uhličitý, neon.

Velmi řídký. Méně než 1 procento hustoty zemského vzduchu na povrchu. Většinou kysličník uhličitý (95.3 procent). Stopa kyslíku (0.15%).

Sopky

Pokud jste na špatném místě ve špatném čase, máte problém.  fotografie.

Nic než jen zbytky bývalých vulkánů. Ovšem v poměru k pozemským jsou větší.

Voda a led

Ano. Mnoho v oceánech a mořích, ale často je i neviditelná a nebezpečná, zejména pod koly pohybujícího se automobilu.

Ano, velká část z toho je neviditelná pod povrchem nebo pod dalším druhem ledu na jižním pólu .

Suchý led

Jistě, v přiměřeném množství, zejména k chlazení zmrzliny.

Tuny, tvoří zřejmě krytí vodního ledu na jižním pólu.

Tekoucí voda

Až moc. Teče zejména do suterénu vašeho domu nebo na tábořiště během pikniku.

Ne, ale možná byla hodně dávno a možná je nějaká i dnes, ovšem pod povrchem.

Nejlepší fotografie

Modrý mramor.

Autor se nemohl rozhodnout,  experti vybírají top10.

 

Prozkoumejte i další články a odkazy v angličtině z WWW.SPACE.COM

Mars sledují: Kompletní průvodce pozorovatele       Mars Rover: Zprávy z mise         101 úžasných fakt o Zemi


Meteorický roj Perseidy

1.srpna 2003. Každé léto, většinou v noci z 12. na 13. srpna, se naše planeta setkává s nejhustší částí proudu drobných částic, které se v minulosti uvolnily z jádra komety Swift-Tuttle. Při průletu takového tělíska zemskou atmosférou dojde k jeho zahřátí, vzplanutí a většinou také k jeho rychlému zániku. Přitom vidíme světelný doprovod takového jevu, kterým je proud ionizované zářící plazmy. U pozůstatků komety Swift-Tuttle (obrázek) se nám "padající hvězdy", jak se také meteorům říká, promítají na oblohu jako by vylétaly ze souhvězdí Persea. Nazývají se proto Perseidy. Protože  jich nejvíce létá kolem jedenáctého a dvanáctého srpna, lze se setkat i s jiným označením - "Slzy sv. Vavřince".

S ojedinělými zástupci tohoto roje se však můžeme setkat již od konce měsíce července až do druhé dekády srpna. Díky svému letnímu návratu jsou Perseidy bezesporu nejznámějším meteorickým rojem. Většinou si tedy v srpnu stačí jen tak lehnout do trávy a dívat se směrem na severovýchod, kde již krátce po setmění uvidíte souhvězdí Persea. A dívat se a dívat se.  Letos jich bude nejvíce létat právě  12. a 13. srpna. Bohužel, v této době bude Měsíc v úplňku, takže jeho nepříjemné světlo dovolí zahlédnout jenom ty nejjasnější meteory.

Mateřská kometa roje Perseid byla objevena již v roce 1862. Nezávisle na sobě ji objevili 16. července toho roku astronom  Lewis Swift a o tři dny později Horace Parnell Tuttle. Při zatím posledním průletu kolem Slunce ji 26. září 1992 jako první zaznamenal japonský astronom Tsuruhiko Kiuchi. Přísluním prošla 12. prosince téhož roku. Poslední pozorování pochází z australské observatoře Siding Spring z 29. března 1995. Od té chvíle se kometa pohybuje po více než sto let zcela mimo dosah pozemských přístrojů.
Přejeme Vám jasnou oblohu a pěkný výhled.

Pozorování pro veřejnost s výkladem a přednáškou se uskuteční ve středu 13.8.2003 od 20:00 hod.

Doplněno 14.8.2003 : Pozorování v noci z 12.8 na 13.8.2003 silně rušil Měsíc v úplňku světlem rozptýleným na řídké vysoké oblačnosti. Pozorovatelné byly objekty do +3,5 mag. výše než asi 40 stupňů nad obzorem. Meteoritů bylo v tomto rozmezí pozorováno okolo 12 – 15 za hodinu. K ránu oblačnost stále houstla a po východu Slunce dokonce spadlo pár dešťových kapek. V noci z 13.8. na 14.8. - večer zahájila bouřka a pak už jen „deka“ s blesky na obzoru. Obdivuhodní byli návštěvníci přednášky, kterých i přes déšť bylo asi 20.  Viděli však pouze obrázky. Teprve nad ránem se udělalo jasno. Celkové hodnocení = letošní Perseidy nic moc.