Obrovské sluneční skvrny 486 a 488, které způsobily minulý měsíc tak mnoho událostí v rámci kosmického počasí se vracejí.  Na snímku vlevo, pořízeném 19.11. je vidět, že se všechny tři skupiny skvrn 484, 486 a 488 přežily celou otočku Slunce a teď  jsou zpět. Protože se jedná o stále vysoce aktivní oblasti,  mohou znovu nasměrovat erupce směrem k Zemi a možná nejen při této, ale i při příští otočce. Ukázala to už sluneční skvrna 484, která se nyní nachází poblíž středu slunečního disku a vyvinula komplex magnetického pole, které je základem pro sluneční erupce třídy X. V příštích dnech lze tedy očekávat silnou sluneční aktivitu, která se dá předpokládat i z výskytu koronárních děr (coronal holes), ve kterých je magnetické pole Slunce oslabeno a CME tak mohou snadněji uniknout od Slunce. Na důkaz toho byl 18.11. před polednem vymrštěn do prostoru směrem k Zemi, explozí třídy M, vniklou poblíž sluneční skvrny 484, větší koronální výtrysk (CME). Pozorovatelé polárních září ve vyšších zeměpisných šířkách by měli být v pohotovosti. CME dorazí po soumraku 19. nebo 20.listopadu.

V souvislosti se současnou zvýšenou aktivitou Slunce, která, jak se zdá, bude pokračovat i nadále se oživují i alternativní teorie o fungování Slunce.

Například Dr. Oliver Manuel, profesor  jaderné chemie, věří, že železo, ne vodík, je ve Slunci nejhojnějším prvkem. Tvrdí že "standardní sluneční model", který uvažuje, že jádro Slunce je složeno převážně z vodíku, vede k nedorozuměním o tom,  jak vlastně vznikají sluneční erupce. Stejně tak jako, podle něj,  ovlivňuje nesprávné názory na povahu globálních změn klimatu nebo vzniku sluneční soustavy. Tyto své teorie rozvíjí už od roku 1972.

 Dr. Manuel např. tvrdí, že vodíková fůze vytváří jen menší část slunečního tepla, přičemž většina tohoto tepla, podle něj, přichází z jádra dávno vybuchlé supernovy, která pokračuje ve výrobě energie v na železo bohatých vnitřních částech Slunce. Dr. Manuel také vysvětluje svojí kontroverzní teorií i jinou možnost vzniku sluneční soustavy, než je dnes obecně přijímáno. Tvrdí, že sluneční soustava je zbytkem po výbuchu supernovy. Říká doslova, že "vnitřní planety jsou vytvořeny většinou z prvků vyprodukovaných ve vnitřní části vybuchlé hvězdy a vnější planety pak z materiálu vytvořeného jen z vnějších vrstev této hvězdy".  Železným jádrem, zbytkem rotační neutronové hvězdy v centru Slunce, také vysvětluje princip dynama uvnitř Slunce a jeho působení  na sluneční erupce a bouře. Dr. Manuel předpokládá, že změny elektrických a magnetických polí Slunce jsou způsobeny buď magnetickým polem rotační neutronové hvězdy v jeho jádru nebo reakcí,  která přemění železo obklopující neutronovou hvězdu na supravodič. Tato reakce se nazývá Bose-Einsteinova kondenzace.

Zatímco Manuelova teorie je obecně přijímána jako vysoce kontroverzní, další výzkumníci potvrdili, že mnohé vzdálené sluneční soustavy obíhají okolo hvězd, které jsou bohaté na železo a další kovy. Minulé léto, astronomka Debra Fischerová z Kalifornské university v Berkeley, představila na mezinárodním astronomickém setkání v Sydney své výsledky ze studií více než 750 hvězd. Fischerová a její tým určili, že 20 procent na kov bohatých hvězd má planety obíhající okolo nich.

 Dr. Manuel věří výzkumy Fisherové pomohou  potvrdit jeho 40-ti leté úsilí změnit přemýšlení lidí o počátcích slunečních systémů. Napomáhají tomu i rozbory tzv. primitivních meteoritů, ve kterých kromě prvotního helia byl nalezen i tzv. "podivný xenonem", izotop o kterém Manuel tvrdí, že pochází z vnější vrstvy supernovy, která vytvořila sluneční soustavu. Helium a "podivný xenon" byly také nalezeny společně na Jupiteru a ve vzorcích měsíčních hornin.

Závěry z těchto teorií nechť si každý učiní sám. Vždyť i mnohý básník, nejen astronom nebo astrofyzik tvrdí, že jsme přímými potomky vybuchlých hvězd, protože každičký atom v nás musel kdysi projít  hvězdou.

Více na  UMR News Release

Evropská vesmírná agentura (ESA)  plánuje misi, jak studovat povrch Marsu nejen na místě samém, ale počítá i s návratem odebraných vzorků zpět na Zemi. Mise "Mars Sample Return" (MSR) se bude skládat ze dvou částí. Návratová část bude startovat v roce 2011 a bude navedena na oběžnou dráhu kolem Marsu. Tam bude čekat než dorazí přistávací modul (MAV) spolu s jednotkou pro start z povrchu Marsu. Ten bude vypuštěn o dva roky později, v roce 2013 a přistane na planetě. Tam odebere vzorky půdy, některé z nich až z hloubky 2 metrů. Tyto vzorky hornin spolu s dalšími odebranými vzorky, včetně atmosféry, umístí ve zvláštní, vysoce odolné kapsli do startovací části. Ta je vynese na oběžnou dráhu okolo Marsu a spojí se s návratovou částí, která s nimi nakonec odstartuje zpět k Zemi. Kapsle, ve které budou vzorky dopravovány zpět k Zemi má být konstruována obzvláště odolně, tak, aby bez porušení přečkala návrat na povrch naší planety a to i v případě, že by jí selhaly padáky nebo jiná část návratové technologie. V současné době probíhají paralelně ve dvou výzkumných týmech studie, jak tuto misi co možná nejlépe zajistit.

Chandra našla nejvzdálenější výtrysk rentgenového záření

Chandra, orbitální rentgenová observatoř NASA, objevila v obrazu kvasaru GB1508+5714 tryskový proud rychlých, vysoko energetických částic. Tento proud dává astronomům informaci o síle kosmického mikrovlnného pozadí z doby před 12 miliardami let. Objev právě tohoto proudu byl pro astronomy určitým překvapením. Podle členů týmu, který objev udělal, astronomové již dříve znali vzdálený kvasar GB1508+5714 jako silný zdroj rentgenového záření, ale nebyla tam žádná známka nějaké komplexní struktury.

"Tento tryskový proud je zvláštní tím, že nám dovolí zkoumat záření kosmického pozadí jen 1,4 miliardy let po Big Bangu", řekla Aneta Siemiginowska z Harvardského - Smithsonianského střediska pro astrofyziku v Cambridge, Massachusetts.  Výzkum týmu astronomů bude zveřejněn 20. listopadu v Astrophysical Journal Letters. Před tímto objevem, byl nejvzdálenější potvrzený rentgenové tryskový proud starý asi 3 miliardy let po Velkém třesku (Big Bang). Nyní se tedy vědci dostávají k datům ještě dvakrát starším.  

Kvasary jsou považovány za galaxie, které mají aktivní centrální, extra masivní, černou díru a které poskytují zdroj energie - plyn a hvězdy. Proces přirůstání  černé díry je v takovýchto případech často doprovázen generováním silných, vysoce energetických výtrysků.

SOHO bude slavit osmé narozeniny.

Sluneční a Heliosférická Observatoř (SOHO) byla vypuštěna 2.prosince 1995, jako společný projekt mezi NASA a  ESA (Evropskou vesmírnou agenturou). Byla původně navržena jen pro dvouletou misi, která byla teprve dodatečně prodloužena až do roku 2003. Tak mohli vědci sledovat očekávaný vrchol sluneční aktivity v letech 2001 a 2002. Protože se sonda stále nalézá v relativně dobrém stavu, bude její mise nyní prodloužena přinejmenším do roku 2007. Díky ní tak bude možné lépe porozumět celému jedenáctiletému slunečnímu cyklu, protože nové sondy přímo nahrazující SOHO se předpokládá v roce 2008.

Mise SOHO však nebyla vždy jen procházkou růžovou zahradou. Již několikrát měla sonda namále. Např. v roce 1998 se při aktualizaci softwaru podařilo sondu téměř ztratit, když ji chybný povel otočil tak, že sluneční panely nebyly osvětleny a tím došlo ke ztrátě napájení.

Náprava trvala téměř tři měsíce usilovné práce celého týmu. A záhy na to přestal fungovat gyroskop udržující pozici sondy. Musela proto být naprogramována softwarová záplata, která již od roku 1999 umožňuje sondu stabilizovat. SOHO se tak stala vůbec první sondou stabilizovanou ve všech třech osách zcela bez pomoci gyroskopu.

Dnes o půlnoci (amerického času) končí i drobná soutěž k 8.výročí vypuštění sondy SOHO. Na stránkách sondy můžete vybírat z 30-ti uveřejněných snímků ty nejlepší a poslat jim svůj hlas. Tak bude vybráno 10 nejlepších snímků za celou dobu práce sondy.  Po 17.11. sice již nemůžete získat tričko, plakát a další drobnosti, ale i pak je se na co dívat. Celou kolekci vybraných obrázků uvidíte ZDE.

Země útočí na Mars

Alespoň tak zní některé novinové titulky. Nikoliv tedy Mars Attack (Mars útočí), jak zní název populárního filmu, ale zcela opačně. Dnes útočí Země. Alespoň tak o tom píše jeden z největších  japonských deníků  Yomiuri Shimbun. Jeho zpravodajství uvádí, že sonda Nozomi, vypuštěná v roce 1998, která je prvním japonským pokusem o výzkum Marsu, kam však měla dorazit již v roce 1999, je momentálně natolik neovladatelná, že narazí do rudé planety 14. prosince, pokud zůstane na svém aktuálním kursu. A na tomto kurzu zůstane, pokud se nepodaří alespoň částečně zprovoznit napájecí soustavu. Jen tak by totiž bylo možné zapálit pomocný raketový motor, který má sondu při příletu k Marsu dostatečně zbrzdit. Podle oficiálního prohlášení Japonského Institutu pro vesmír a aeronautiku (Institute of Space and Astronautical Science Japan) se nyní naléhavě šetří, jak se přeci jen vyhnout neřízenému dopadu sondy na povrch Marsu. Bombardování marsovského povrchu sondou za 200 milionů dolarů je totiž nejen neekonomické, ale je možná biologická i chemická kontaminace Marsu.

Doplněno 21.11.2003 : Zdá se, že poškozenou sondu se technikům podařilo ovládnout, protože hlavní počítač nebyl poškozen loňskou dubnovou sluneční erupcí a je možné, že místo pádu na planetu bude zaparkována na oběžnou dráhu. Po čtyřech letech bloudění sluneční soustavou snad sonda "ve zdraví" dorazí tam kam měla naplánováno.

Sonda Mars Global Surveyor odhalila nové rysy povrchu Marsu, které vypadají jako starověké říční delty. Tento objev by mohl pomoci odpovědět záhadu zda a jak dlouho tekla voda po povrchu červené planety. Tvar této formace vypadá, jakoby docela velká řeka tekla po povrchu nějaký čas, alespoň tak dlouho, aby došlo ke změnám směru jejího toku a k usazování naplavenin. Oblast je asi 13 km dlouhá a 11 km široká a je lokalizována v kráteru na jižní polokouli.

Byly uvolněny nové snímky Jupiteru pořízené sondou Cassini

Že čas není v astronomii mnohdy ta nejdůležitější veličina a že mnohé objevy přichází ne od dalekohledu, ale od stolu nebo počítače a až o mnoho později než pro ně byly získány podklady, dokazují poslední uvolněné snímky sondy Cassini, která se blíží ke svému dalšímu cíli - Saturnu. Tyto snímky představují skládanku z pohledů získaných kamerou s dlouhým ohniskem při průletu sondy okolo Jupiteru a zobrazují celý jeho viditelný povrch. První z těchto snímků byl získán již 29.prosince 2000. Tak dlouho trvalo jejich počítačové zpracování. Díky tomu však nyní máme nejdetailnější a při tom globální pohled na Jupiter, jaký kdy člověk získal. Nejmenší rozlišitelné detaily představují asi 60 km. Mozaika byla složena z celkem 27 snímků, tedy přesněji z 9 snímků zachycující celý povrch Jupiteru ve třech základních barvách. Teprve složením těchto snímků vznikl plně barevný obraz. Jak ale získat statický obraz celé planety, která se pod sondou otáčela, to byl i pro počítač docela oříšek. Musely být odstraněny změny v osvětlení a perspektivě, jednotlivé snímky na sebe musely být bezešvě navázány a to v pozicích odpovídající době pořízení prvního snímku. To vše není tak úplně jednoduchý úkol, když všechno co vidíte je dynamicky se měnící pohled na mraky hnané větrem o rychlosti až 480 km/h. Ovšem takto počítačem získaný pohled je úchvatný. Jeden z obrázků ve vyšším rozlišení najdete ZDE.

Vleklé naděje, že Měsíc může obsahovat skryté zásoby ledu v jeho polárních oblastech se zdá byly vyvráceny po vyhodnocení studií používajících zemí pronikající radar. Bruce Campbell a kolegové ze Smithsonian Institutu použili velký, 300 m radar v Arecibu na vlnové délce 70 centimetrů. Takovýto signál je schopný proniknout na vzdálenost Země - Měsíc i několika metry prachu na povrchu našeho souputníka a silně by se odrážel, pokud by narazil na silný led. Ale radarové obrazy nepřinesly žádný důkaz o nějakých významných zásobárnách zamrzlé vody. "Nějaký led v těchto regionech musí být, ale je asi jen ve formě rozptýlených zrn nebo jen centimetry tenkých ploch. Vyplývá to z Campbellovy zprávy v čtvrtečním vydání týdeníku Nature. Pokud tam tedy led je, na jeho objevení bude muset být použit hmotový spektrometr .

Sonda Integral mapuje galaxii v gama oboru

Za tím účelem Integral vyhledává tzv. hliníkové "horké skvrny" za jejichž nejpravděpodobnější zdroje jsou považovány supernovy (explodující hmotné hvězdy). Vzhledem k tomu, že poločas rozpadu radioaktivního hliníku je okolo milionu let, tak mapa Integralu ukazuje, kolik hmotných hvězd zaniklo v nedávné době (v astronomickém měřítku). Dalšími možnými zdroji jsou ale i "rudí obři" ve kterých radioaktivní hliník vzniká přirozenou cestou. Pro zjištění, která z těchto alternativ je správná, Integral zkoumá také rozložení radioaktivního železa, které vzniká výlučně v supernovách. Teorie předpokládá současný vznik obou prvků ve stejné oblasti explodující hvězdy. Pokud se tedy podaří prokázat souvislost rozložení radioaktivního hliníku a železa, bude tak prokázán i vznik většiny radioaktivního hliníku při výbuchu supernov.

"V průběhu několika měsíců jsme získali skvělá data, ale v průběhu příštího roku toho zvládneme mnohem více. Přesnost a citlivost Integralu překračuje naše očekávání a v následujících měsících zodpovíme několik dalších zajímavých astronomických otázek." uvádí Chris Winkler, vědecký pracovník projektu Integral.

Integral (International Gamma Ray Astrophysics Laboratory) je první observatoří schopnou pozorovat v gama, rentgenovém i optickém oboru současně. Do kosmu ji 17. října 2002 vynesla ruská raketa Proton na extrémně eliptickou dráhu. Hlavními cíli je studium oblastí vzniku chemických prvků a studium kompaktních objektů např. černých děr.

Indie se chystá na Měsíc

O indické sondě se hovoří již od roku 2001. Pokud vše půjde podle plánu, sonda s názvem CHANDRAYAAN-1 by měla být vypuštěna v roce 2008. Hlavním úkolem sondy umístěné na polární oběžné dráze kolem Měsíce ve výšce asi 100 km, bude pořídit mapu chemického složení povrchu Měsíce a dále pak získání dat pro sestavení plastické mapy nejzajímavějších oblastí, které budou zkoumány s vysokým rozlišením v oboru viditelného, infračerveného a rentgenového záření. Výškové rozlišení bude 5 až 10 m. Vývoj sondy zajišťuje organizace ISRO (Indian Space Research Organisation). Umělá družice Měsíce CHANDRAYAAN-1 bude mít tvar krychle o hraně 1,5 m a hmotnosti 525 kg.   Během letu mají být prověřeny některé nové technologie, například baterie, miniaturní komunikační systém, miniaturizované hvězdné čidlo apod.

Mýlil se Viking při zjišťování života na Marsu?

Tým vědců z NASA, Universidad Nacional Autonoma de Mexiko, Louisianské státní university a několika dalších výzkumných organizací objevil, proč minulé mise k Marsu možná selhaly ve zjišťování života. V loňském roce totiž tento výzkumný tým provedl, v nejsušší části chilské pouště  Atacama, mikrobiální experimenty podobné těm, které kdysi prováděl Viking na Marsu a nenalezl při tom vůbec žádný důkaz o životě. Výsledky jsou zveřejněny tento týden v časopisu "Science magazine"  v článku nazvaném  "Mars jako Atacamská poušť v Chile - sucho limitem mikrobiálního života". 

"V nejsušší části Atacamy,  jsme našli taková místa, že pokud by Viking přistál tam, namísto na Marsu a dělal přesně takové experimenty jako na Marsu, pak by výsledky byly shodné",  řekl Dr. Chris McKay, vedoucí expedice. "Atacama se zdá být jediným místem na Zemi, kde by Viking nenašel vůbec nic."

Podle výzkumníků, je Atacama místo, které by mohlo sloužit  jako cenný test pro vyvíjející se nástroje a experimenty, které by byly lépe uzpůsobeny k nalezení mikrobiálního života na Marsu, než jsou ty současné. Vědci studovali nejsušší část Atacamy, oblast nazvanou  dvojitý dešťový stín. Během minulých čtyř roků, zde senzorová stanice zaznamenala jedinou dešťovou srážku, která vydala sotva na 2 mm vodního sloupce.  McKay vyslovil hypotézu,  že v suchém jádru Atacamy prší v průměru jen jednou za 10 let.  Chilská poušť Atacama  je tak  suchá a prakticky sterilní,  protože vzdušná vlhkost je zablokovaná horami na obou stranách And.  Poušť Atacama je 15 milionů let stará, je tedy nejstarší na zeměkouli a je až 50x sušší než Kalifornské Údolí smrti, nejsušší místo na severoamerickém kontinentu. Ale právě pro tyto vlastnosti byl tento kout světa vybrán pro stavbu radioteleskopu ALMA. Související článek.

Astronauti na ISS hledají řešení jak pájet

Astronauti na na Mezinárodní stanici ISS neřeší jen otázky pozorování kosmu a Země nebo vědecké experimenty renomovaných univerzit. Zabývají se i věcmi relativně prozaickými a na Zemi běžnými, které jim však v beztížném stavu mohou zachránit život. Jednou z takových věcí je oprava elektronických přístrojů pájením. Jakkoliv by se to mohlo zdát triviální, pájka se ve stavu beztíže chová zcela jinak než na Zemi. Namísto gravitace se o hodně více projevuje povrchové napětí taveniny a také odplynování této taveniny není zrovna ideální. Provedený spoj pak nevykazuje požadované vlastnosti elektrické ani mechanické a mohl by v budoucnu, třeba při cestě na Mars,  znamenat velké potíže. Proto astronauti  zkouší různé kombinace materiálů a způsobů práce, aby se i tak "jednoduchá" práce stala spolehlivou. Na obrázku : Astronaut James Voss užívá páječku k opravě na základní desce mezinárodní kosmické stanice

Další start raketoplánu oznámen

NASA oznámila, že tři další noví astronauti poletí do kosmu na palubě raketoplánu při jeho prvním startu po katastrofě Kolumbie.  Let se uskuteční někdy po září 2004, přesné datum ale zatím nebylo sděleno. Posádka STS 114 se bude skládat ze dvou žen a pěti mužů. Velitelkou mise bude Eileen Collinsová (vpravo). Dalšími členy mise budou pilot James Kelly a odborníci Stephen Robinson, Soichi Noguchi, Andrew Thomas, Wendy Lawrencová a Charles Camard.

Cílem letu bude testovat nové bezpečnostní procedury vyvinuté jako součást vyšetřování nehody Kolumbie a to včetně inspekce a oprav techniky na oběžné dráze.

Profily astronautů najdete ZDE. 

Poslední letošní zatmění je úspěšně za námi.

Hodinu před půlnocí se, přesně podle plakátu, se začali trousit první návštěvníci. Než skončila krátká přednáška a promítání, vstupem do polostínu začalo vlastní zatmění. Jak Měsíc temněl, tak návštěvníků přibývalo. Než úkaz po 4 hodinách skončil, vystřídala se jich na hvězdárně více než stovka. Napomohlo tomu i počasí. Ještě hodinu před půlnocí se zdálo, že mlha vše zhatí, ale pak najednou, během minuty, závan větříku mlžný závěs rozhrnul a po celou dobu zatmění bylo úplně jasno. Jasný, jiskřivě mrazivý vzduch těsně pod bodem mrazu, na autech začíná namrzat bílá  jinovatka. Nálada téměř zimní. Nad jihovýchodem září a bliká Sírius takovým způsobem, že okolo půlnoci je zde telefonát s dotazem, jestli to není UFO. No a nad tím vším, napřed ubývající, pak temně rudohnědý a nakonec zase přibývající Měsíc. Prostě pohádka. Určitě nikdo z těch, kdo šli později spát a zároveň vážili cestu k hvězdárně toho nelitoval.  Na shledanou 4.května 2004 u dalšího zatmění. (Foto Hvězdárna Uh.Brod)

Historicky největší zaznamenaná sluneční erupce

Astronomové potvrdili že sluneční erupce ze dne 4.listopadu (psali jsme o ní 5.11.) byla tak obrovská, že se rozhodně stala největší jakou vůbec kdy zaznamenali. Byla jí proto přiřazena klasifikace X-28, tedy velikost řádově překračující do té doby nejvyšší klasifikaci X-20.  Erupce zahltila detektory rentgenového záření na několika monitorovacích družicích. To bylo následováno výtryskem CME (koronární ejekce, anglicky Coronal Mass Ejection) která přímo vystřelila z povrchu Slunce rychlostí 2.300 kilometrů za sekundu. Naštěstí tato CME šla mimo směr k Zemi a zdá se nebude mít na zeměkouli žádný podstatný účinek.

V Chile se začal stavět největší radioteleskop světa

Včera, 6.11.2003, se v Chile začal stavět ALMA - Atacama Large Millimeter Array - v budoucnu největší radioteleskop světa. Bude složen ze 64  synchronizovaných antén o průměru 12 m, které budou rozmístěny tak, že  nejmenší vzdálenost mezi jednotlivými přístroji bude činit 150 m a největší pak až 14 kilometrů. Různou kombinací při spojování přístrojů mezi sebou se tak dosáhne podobného efektu jako je zoom u fotoaparátu. ALMA tedy bude pracovat na principu velkého interferometru, stejně jako VLT interferometr (VLTI) v Paranal. Toto znamená, že spojí signály různého počtu antén (nejméně jedna dvojice) a bude tak předstírat teleskop o velikosti vzdálenosti mezi těmito anténami.
ALMA bude nejen největším přístrojem svého typu, ale ponese i řadu jiných nej. Bude největším, plošně nejrozsáhlejším, nejcitlivějším, nejvýše umístěným a trvale provozovaným astronomickým přístrojem, na nejsušším místě světa, v nejstarší poušti světa Atacama. A možná by se nějaké ty další nej ještě našly. Kvůli vysoké nadmořské výšce, přes 5.000 m, bude třeba řídící stanoviště ALMA OSF situováno jinde, až mezi městy Toconao a San Pedro de Atacama v nadmořské výšce "jen" 2.900 m.

Úkolem radioteleskopu bude hlavně sledování chladných regionů vesmíru, opticky temných oblastí, které ale jasně svítí v milimetrové části elektromagnetického spektra a odhalit tak další okno v pozorování vesmíru.

První fáze projektu ALMA, která zahrnovala návrh a vývoj, byla dokončena v roce 2002. Začátek druhé fáze nastal v únoru  2003, kdy Evropská jižní observatoř (Eso) a US státní vědecká nadace (NSF) spolu podepsali historickou dohodu o stavbě  ALMA. Stavba bude pokračovat až do roku 2012, nicméně počátek  vědeckých pozorování je plánován již na rok 2007 a to spolu s dokončením prvního pole antén.  Provoz ALMA se bude postupně zvyšovat až do roku 2012, tak, jak bude pokračovat instalace zbývajících antén. Celý projekt bude stát přibližně 600 milionů Euro.
Spolu s plánovanou stavbou 30 m optického a infračerveného dalekohledu (článek z 21.října) a vybavováním velkých dalekohledů adaptivní optikou (článek z 8.října), tak pozemská astronomie získá vysoce výkonné přístroje o kterých si ještě nedávno mohla nechat jen zdát.

Start evropské sondy ke kometě se blíží

Tak jak se blíží termín startu, naplánovaného na únor 2004, začíná tým připravující sondu Rosetta pro přistání na kometě závodit nejen s časem, ale i se změnou cíle. V květnu 2003 totiž bylo rozhodnuto zaměnit původně plánovanou kometu 46P/Wirtanen za jinou, mnohem větší 67P/Churyumov Gerasimenko. Obě komety však nejenže nejsou stejně velké, ale nemají ani shodné oběžné dráhy a oběžné doby. Velikost nového cíle, více než 30x většího než původní Wirtanen, s sebou přináší nové problémy s přistáním. Zatím co v případě malého Wirtanena byl problém, aby se sonda při nízké gravitaci neodrazila zpět do vesmíru, u velké komety 67P/Churyumov Gerasimenko se musí pracovat na pohlcení nárazu a měkkém přistání. Je také nutné zabezpečit, aby se přistávací modul na nerovném povrchu, při mnohem větší gravitaci, nepřevrátil. Musel tedy být kompletně modifikován přistávací podvozek. Jak řekl Philippe Kletzkine, člen realizačního týmu, 100 kg sonda by měla s pomocí přídavného stabilizačního ramene přistát na osvětlené "letní" straně komety tak, aby mohlo být lépe studováno působení Slunce na kometu. Historické přistání na původním povrchu komety Churyumov- Gerasimenko je očekáváno v listopadu 2014.

Písečné duny na Marsu

Jak vtipně podotkl Kevin Williams ze Smithsonian National Air and Space Museum, když oznamoval tento objev, Mars je podobný  Texasu (my bychom přeci jen asi jmenovali jiný stát na východ od nás). Věci jsou tam větší a lepší než jinde. Mars má největší kaňon a největší vulkán ve sluneční soustavě. A teď k tomu sonda Mars Global Orbiter objevila, že i písečné duny jsou tam vyšší.  Odborníci si to zatím neumí vysvětlit, ale na Marsu byly nalezeny písečné duny dvakrát vyšší než by byly na Zemi. Došlo se k tomu při zkoumání stereoskopických snímků, kdy najednou písečné přesypy u kterých se předpokládala výška do 10 m, narostly až na téměř 100 m. Vědci nyní vytvářejí teorie, jak k tomu mohlo dojít, zda je to nižší gravitací, rychlostí větru, hustotou ovzduší nebo jiným, zatím nepojmenovaným přírodním faktorem. Napřed totiž bude nutno zjistit, jak se tyto útvary mění v čase.

Mléčná dráha má nového blízkého souseda

Mléčná dráha spolkne svého souseda, nově identifikovanou galaxii, která je nyní nám nejbližší galagií.  K tomuto závěru dospěl a včera také oznámil,  mezinárodní tým astronomů z univerzity v Sydney v Austrálii, Strasbourgské hvězdárny ve Francii, Boboloňské hvězdárny v Itálii, a Cambridgské a Leiceisterské univerzity v Anglii.
Nový přehled oblohy v infračerveném světle umožnil vědcům vidět skrze prach mezi hvězdami naší galaxie. "Je to podobné, jako nasadit si v noci  infračervené brýle," řekl člen týmu doktor Rodrigo Ibata ze Strasbourgské univerzity. Takto uviděli i tuto novou, relativně malou galaxii, označovanou jako Canis Major, o hmotě okolo jedné miliardy sluncí. Taková "maličkost" je pro naši mateřskou galaxii docela snadná kořist. A tak z ní nyní pomalu krade hvězdy, které z nebohé rozpadající se galaxie proudí k nám jako růžový potok. Tedy alespoň na modelu (obrázek vlevo), kde Mléčná dráha je znázorněna modře a pohlcovaná galaxie růžově. Nově objevená a zároveň již kanibalsky pojídaná galaxie se nachází jen asi 42.000 světelných let od středu naší galaxie, ještě blíže než jiná trpasličí galaxie, označovaná jako Sagittarius, která je také pohlcována Mléčnou dráhou. Odhaduje se, že pohlcením nově objevené trpasličí galaxie získá Mléčná dráha asi 1% nové hmoty.

Australský radioteleskop se připravuje k útoku na Mars, bude tam husto.

Parkesův australský teleskop má pomoci zvládnout radiovou tlačenici, která vzniká u Marsu. Mezi 3. listopadem 2003 a únorem 2004, bude Parkesův radioteleskop sledovat a přijímat rádiové vysílání ze sond Mars Odyssey a Mars Global Surveyor, které jsou obě již na oběžné dráze kolem Marsu. Evropská sonda Mars Expres přiletí do nejbližšího okolí Marsu o vánočních svátcích a výzkumné vozidlo Mars Exploration Rover tam dorazí v lednu. Navíc Parkes také bude sledovat sondu Voyager 2,  další kosmické plavidlo NASA,  které sice není blízko Marsu, ale je ve stejné části oblohy. Normálně používá NASA tři kontrolní stanice po celém světě. Tidbinbilla blízko Canberry v Austrálii, Goldstone v Kalifornii a poslední u Madridu ve Španělsku. Ty si předávají signál mezi sebou tak, jak se Země otáčí. Nyní se ovšem na jednom místě oblohy sešlo tolik sond, že kapacita těchto sledovacích stanic už nestačí.
Aby toho nebylo málo, bude staronový radioteleskop sledovat i další sondy, např. japonskou Nozomi, která začne studovat vysokou atmosféru Marsu na počátku ledna 2004.  NASA totiž investicí 3 mil. USD zvýšila téměř čtyřnásobně citlivost tohoto již téměř historického přístroje, který zprostředkovával např. televizní přenos prvních kroků člověka na Měsíci. V únoru však jeho služba bude u konce, protože Mars se přestěhuje na severní oblohu a přestane být z Austrálie viditelný.

Sluneční skvrna 486 už sice zapadá