26. ledna 2010 

Chandra našla dva galaktické ohony

Dva velkolepé ohony rentgenových emisí odhalila rentgenová družice Chandra na okraji vzdálené galaxie. Výsledný snímek galaktického shluku Abell 3627 byl složen z modrou barvou vyvedených rentgenových snímků družice Chandra, žlutých snímků optické části spektra a červených snímků vyslání vodíku v čáře H-alfa. Optická a H-alfa data byla získaná dalekohledem SOAR v Chile.

Na začátku ohonu je galaxie ESO 137-001. Jasnější z obou ocasů, který byl objeven jako první je dlouhý asi 260.000 světelných roků. Později byl nalezen i druhý, slabší ocas, který vědce velmi překvapil.

Oba rentgenové ocasy vznikly když chladný plyn z ESO 137-001 (s teplotou jen asi deset stupňů nad absolutní nulou) byly stržen horkým plynem s teplotou asi 100 milionů stupňů, který se pohybuje směrem ke středu shluku galaxií Abell 3627. To co astronomové pomocí observatoře Chandra vlastně sledují je v podstatě vypařováním chladného plynu, který se ohřál na teplotu asi 10 milionu stupňů. Důkazy o plynu s teplotami mezi 100 a 1000 stupni Kelvina v ocasu nalezl také Spitzerův kosmický dalekohled.

Shluk galaxií je souborem stovek až tisíců galaxií držících pohromadě gravitací, které jsou obaleny horkým plynem. Dva plynové ohony v tomto systému možná vznikly proto, že plyn byl vytržen ze dvou hlavních spirálních ramen ESO 137-001. Takový proces má na vývoj galaxie významný vliv, protože vede k zastavení vzniku nových hvězd uvnitř galaxie. Naopak data v čáře H-alfa ukazují, že v ocasech hvězdy vznikají. Jde o první jednoznačný důkaz vzniku hvězd v chladném plynu vytrženém z galaxií. Data získaná observatoří Chandra také odhalují nadbytek bodových rentgenových zdrojů kolem rentgenových ohonů. Část z nich je nejspíše mladými masivními dvojhvězdami spojenými s blízkými mladými hvězdokupami. Jde tedy o důkaz toho, že znační část hvězd mezi galaxiemi ve shluku mohla vzniknout na původním místě.

Obrázek v plném rozlišení např. zde.

 25. ledna 2010 

Nová solární observatoř NASA se připravuje na start

Nová družice označovaná jako Solar Dynamics Observatory (SDO) se připravuje na start. Ve čtvrtek 21.1. byla družice za 848 milionů dolarů umístěna do aerodynamického krytu, který ji bude na špici rakety Atlas V chránit při průletu atmosférou během startu. Ten je naplánován na 9. února 2010, jen dva dny po plánovaném startu raketoplánu Endeavour s modulem Tranquility k ISS.

SDO je momentálně nejdokonalejší kosmickou lodí navrženou a vyrobenou ke studiu Slunce a dynamiky jeho chování. Jen pro srovnání, SDO bude denně dodávat na Zemi takový objem obrazových dat jako jako má jeden film IMAX.

"SDO způsobí převrat v našem pohledu na Slunce. Pomůže nám odhalit to jak sluneční aktivita ovlivňuje naši planetu a pomůže i předvídat jeho budoucí chování", řekla Dr. Madhulika Guhathakurta, vedoucí vědecká pracovnice programu SDO na velitelství NASA.

V úterý 26. ledna bude již zakrytovaná čtyřtunová observatoř přepravena na speciálním přívěsu ke startovacímu komplexu 41 Kennedyho kosmického centra (KSC) a následně připevněna na špici rakety Atlas V.

SDO byla v KSC od 9. června 2009 podrobována předletovým testům, aby obstála při svém předpokládaném desetiletém působení v kosmu. Primární část mise je naplánována na dobu 5 let a po jejím ukončení by observatoři mělo zbývat palivo na zhruba dalších 5 let fungování prodloužené mise.

SDO je první kosmickou lodí NASA z vědeckého programu Living with a Star (LWS), jejímž cílem je lepší porozumění změnám sluneční aktivity a lepší předpovědí tak zvaného "kosmického počasí", které přímo ovlivňuje životní podmínky například astronautů na ISS. Jde zejména o sledování aktivních oblastí které vybuchují a produkují sluneční erupce nebo koronární vyhození hmoty (CME), při kterých miliony tun sluneční hmoty a elektricky nabitých částic, pokud směřují k zemi, mohou zapříčinit zničení družic na oběžné dráze, přerušit fungování navigačních a komunikačních systémů nebo vyvolat poruchy v rozvodných sítích elektrické energie.

SDO bude sledovat Slunce nepřetržitě 24 hodin denně v kvalitě desetkrát převyšující televizi ve vysokém rozlišení. Znamená to, že bude produkovat tolik obrazových dat které jdou ekvivalentem jednoho snímek v kvalitě IMAX každých deset sekund, nebo jinak, tolik dat jako obsahuje jedno hudební CD každých 36 sekund. Denně tak bude nutno z vesmíru na Zemi přenést doposud neuvěřitelných 1,5 terabyte dat. SDO nebude používat žádný palubní datový záznamník. Data bude vysílat nepřetržitě 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu, 365 dnů v roce. Přijímat je bude pozemní stanice v Novém Mexiku. Solární observatoř se proto bude pohybovat na geosynchronní dráze ve výšce 35.500 kilometrů nad rovníkem. Díky této obrazové kvalitě vědci věří, že se jim podaří odhalit jemné nuance sluneční aktivity.

 23. ledna 2010 

Astronauti na ISS mají online přístup k internetu

Pro mnoho z nás je již okamžitý a stálý přístup k internetu samozřejmostí. Od tohoto týdne do této skupiny lidí patřit i astronauti pobývající na palubě Mezinárodní kosmické stanice (ISS). Ne, že by na internet nemohli přistupovat už dříve, technicky vzato se však jednalo o off-line přístup, kdy požadavek na přenos informace, tedy hlavně emaily nebo zprávy byly soustřeďovány do datových "balíčků", které byly následně odesílány na Zem, zde zpracovány a následně zasílány zpět k ISS.

To se nyní od základu změnilo. Od pátku 22.1. je www skutečně celosvětovým 'world-wide' webem a to nejen na povrchu Země, ale i do výšky kolem 350 kilometrů, kde obíhá ISS. Zároveň je to připojení v nejrychlejším dopravním prostředku, protože kosmická stanice se pohybuje rychlostí asi 28.000 kilometrů za hodinu.

Prvním "brouzdajícím" a "tweetujícím" astronautem se stal palubní inženýr T.J.Creamer, který přímo z oběžné dráhy použil neasistovaný přístup ke svému twitterovému účtu twitter.com/Astro_TJ aby komunitě Twitteru sdělil: "Hello Twitterverse! We r now LIVE tweeting from the International Space Station — the 1st live tweet from Space! More soon, send your ?s"

Astronauti budou při používání internetu podléhat stejným pokynům pro používání počítače jako ostatní státní zaměstnanci dole na Zemi. Kromě této nové funkce, bude samozřejmě posádka ISS i nadále používat oficiální e-mail, IP telefonii i možnost omezené videokonference.

Online přístup k internetu má posádce zvýšit kvalitu života na ISS především přímou soukromou komunikací s rodinou, kolegy a známými a zmírnit tak pocit odloučení při pobytu v uzavřeném prostoru stanice.

Technicky je online připojení astronautů k internetu řešeno jako sledování a ovládání vzdálené plochy obrazovky vyčleněného pozemního počítače pomocí klávesnice a touchpadu notebooků na stanici. Samotný přenos dat pak probíhá pomocí vysokorychlostní komunikace v Ku-pásmu.

Jste-li příznivci této komunitní komunikace můžete sledovat tweety všech astronautů. Ty jsou centralizovány na účtu twitter.com/@NASA_Astronauts

 21. ledna 2010 

Letošní opozice Marsu se blíží

Už příští pátek, 29. ledna 2010, nastane tzv. opozice Marsu se Sluncem. Mars je v tomto období vzhledem k nám na opačné straně než Slunce a planeta tak bude na noční obloze vidět po celou noc. Letošní opozice ovšem není tak výrazná jako ta v roce 2003, jejíž dozvuky můžeme stále ještě zachytit na internetu ve formě hoaxu o obrovském Marsu, který se přiblíží k Zemi natolik, že bude podobně velký jako Měsíc, a který v roce 2003 zaplnil hvězdárny stovkami sdělovacími prostředky vyhecovaných návštěvníků, kteří po mnohdy desítkách minut čekání na místo u okuláru dalekohledu na krátkou dobu zahlédli malý žlutooranžový kotouček, na kterém jejich netrénované oko sotva spatřilo nějakou významnější podrobnost než bělavou polární čepičku.

Jak to tedy doopravdy je? Mars kdysi v literatuře "zalidněný" zelenými mužíčky s tykadélky je jako čtvrtá planeta sluneční soustavy v pořadí poslední "kamennou" planetou terestrického typu. Při svém průměru jen o málo převyšujícím poloměr Země se Zemi podobá jen podobnou délkou dne a sklonem rotační osy způsobujícím střídání ročních období. Teplota na povrchu však jen zřídka a to jen někde vyšplhá nad bod mrazu. To spolu s řídkou atmosférou bez kyslíku, která povrch jen minimálně chrání ať už před meteority nebo slunečními či kosmickými paprsky z něj nijak přívětivé místo nečiní.

V závislosti na vzdálenosti od Země kolísá jasnost Marsu na noční obloze o téměř 5 magnitud, od +2 do -2,8 magnitudy, v závislosti na tom, zda je v aféliu nebo perihéliu a opozici a tedy jak velký se nám jeví jeho kotouček. Jedna z posledních výhodných perihéliových opozic, kdy je Mars blízko Země a zároveň na opačné straně než Slunce nastala v roce 2003 a další podobná nastane až v roce 2020. Ta letošní tak příznivá není, protože nastává jako aféliová. Planeta při tom dosáhne jasnosti -1.3 mag. a úhlového průměru 14.0". Mars se letos nejvíce přiblíží k Zemi už 27. ledna 2010 a to vzdálenost cca 99 330 000 km.

 20. ledna 2010 

Nový pohled na kráter Tycho

Kráter Tycho, jeden z na první pohled nejnápadnějších útvarů na přivrácené straně Měsíce odhaluje svá další tajemství.

Minulý týden NASA uvolnila nové snímky tohoto kráteru, které pořídila sonda Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) v rámci robotického průzkumu mapujícího měsíční povrch při hledání nových míst přistání lidské posádky.

Kráter o průměru asi 85 km je od vrcholků lemu kráteru až po jeho ploché dno hluboký asi 4.500 metrů, přičemž dno se nachází asi 2.300 pod úrovní okolního terénu.

V době kolem úplňku lze v nejbližším okolí kráteru pozorovat tmavé halo, které vytváří tavenina vzniklá dopadem asteroidu, jenž vytvořil celý kráter. Od kráteru se jako sluneční paprsky rozbíhají až do vzdálenosti dvou tisíc kilometrů paprsky tvořené sekundárními krátery, vzniklými dopady vyvrženého materiálu a horninou, která tvořila původně místo dopadu. Světlejší hmota paprsků dosud neztmavla působením slunečních paprsků a dopady mikrometeoritů jako okolní horniny. Z toho se dá dobře usuzovat, že kráter je poměrně mladý.

Protože je kráter tak dobře uchovaný, nabízí vědcům jedinečnou šanci studovat mechanismy vzniku kráterů, konstatovali také vědci ve sdělení provázejícím zveřejnění nových snímků o vysokém rozlišení.

Přes to bez přímého odběru vzorků hornin uvnitř kráteru vědci nemohou zaručit odhad stáří kráteru. Jeden z nejlepších odhadů jeho stáří tak pochází z hornin odebraných astronauty Apolla 17 v místě přistání, kam pravděpodobně dopadly i horniny vyvržené z kráteru Tycho. Radiometrické datování věku těchto skal naznačuje, že jsou staré asi 108 milionů let. "Může se to zdát mnoho, ale ve srovnání s 3.9 miliardami let existence nejstarších velkých kráterů je Tycho mezi nimi mladíček," popsali věk kráteru výzkumníci LRO.

Aby se pravda o věku kráteru Tycho vyjevila, bude potřeba odebrat horniny přímo uvnitř kráteru. A ty tu mohou být k dispozici už zanedlouho. Kráter Tycho byl totiž vybrán jako jedno z možných míst přistání budoucích letů na Měsíc s lidskou posádkou v programu Constellation, který by měl člověka přivést zpět na Měsíc už v roce 2020. Zatím si můžete prohlédnout detaily dna kráteru např. zde.

 10. ledna 2010 

Další velká sluneční skvrna

Slunce se zřejmě odhodlalo, že ukončí fázi slunečního minima, protože za prvních deset dnů roku 2010 se na jeho povrchu skvrny nevyskytovaly zatím pouze jediný den.

V noci z pátku na sobotu se vytvořila u východního okraje Slunce nová skupina skvrn 1040 , která rychle roste a už nyní (v neděli ráno) její plocha svým průměrem přinejmenším čtyřikrát převyšuje průměr naší Země. Prohlédněte si záznam o vývoji skvrny zaznamenaný během uplynulých 24 hodin družicí SOHO, který ukazuje jak sluneční skvrna rostla.  Aktuální polohu skvrny najdete na tomto snímku ze serveru spaceweather.com.

Pokud se k vám skrze oblačnost sluníčko přeci jen prodere a jste vybaveni jakýmkoliv (i malým) dalekohledem se slunečním filtrem, bez problémů takto velkou skupinu uvidíte.

 9. ledna 2010 

Problém s nákladem může zdržet misi raketoplánu

Raketoplán Endeavour, který byl tento týden přemístěn na startovací rampu nemusí v plánovaném termínu 7.února 2010 odstartovat. Problém nastal při testování spolehlivosti čpavkového potrubí, které je důležitou součástí Active Thermal Control System (ATCS) sloužícího k chlazení Nodu 3 spojovacího modulu Tranquillity, který má být při letu STS-130 připojen během dvou výstupů do kosmického prostoru k Mezinárodní kosmické stanici (ISS).

Jde už o třetí problém s rozvody čpavku během zkoušek. Už v listopadu jeden z rozvodů prosakoval a tentokrát došlo k úniku chladiva dokonce při nižším tlaku než jaký byl konstruován. Manažeři mise si tak momentálně nejsou jisti tím, jaký bude mít incident vliv na časový harmonogram mise. Pokud by mělo dojít k zásadnějším úpravám, mohlo by to dokonce vést až k přeložení letu STS-130 za následující let STS-131, který je plánován na druhou dekádu března.

V takovém případě by se však Endeavour musel znovu přemístit zpět do montážní budovy VAB a to by mělo dopady na další tři mise až po závěrečnou misi STS-134, na kterou by však měl vykonat právě raketoplán Endeavour už 29.července.

Podle: NASA

Objevena další super Země

Současná rodina více než 420 známých exoplanet se znovu rozrostla a to hned rekordně. Lovci planet totiž pomocí dalekohledu Keck objevili planetu, která je co do hmotnosti druhou nejpodobnější naší Zemi.

Oznámili to tento týden na zimním zasedání Americké astronomické společnosti ve Washingtonu. O objevu referoval Andrew Howard z Kalifornské univerzity v Berkeley.

Nově objevená planeta obíhá kolem hvězdy HD 156668, vzdálené od nás asi 80 světelných roků směrem do souhvězdí Herkules. Exoplaneta označovaná jako HD 156668b, má hmotnost asi čtyřnásobek naší Země. Znamená to, že patří do kategorie super Zemí, tedy těles o hmotnosti menší než desetinásobek hmotnosti Země. Na rozdíl od naší Země však HD 156668b obíhá okolo své mateřské hvězdy jen jednou za o něco málo více než 4 pozemské dny. Z toho vyplývá, že vzdálenost mezi planetou a hvězdou je velmi malá a povrchová teplota planety velmi vysoká.

Objav HD 156668b učinili astronomové pomocí desetimetrového dalekohledu Keck I, jednoho z dvojice dalekohledů keck na vrcholu vyhaslé havajské sopky Mauna Kea. K objevu byla použita metoda měření radiálních rychlostí, kterou se zkoumají drobné změny ve spektru světla hvězdy, které vznikají přibližováním a vzdalováním se planety obíhající kolem hvězdy. Samotnou planetu sice nevidíme, ale pomocí těchto změn lze zjistit takové parametry planety, jako je její hmotnost, doba oběhu a prvky oběžné dráhy. Spektrum hvězdy bylo měřeno špičkovým přístrojem, vysoce citlivým spektrografem HIRES (High-Resolution Echelle Spectrograph).

Tato metoda nepřímého odhalování planet obíhajících kolem relativně blízkých zatím vedla k objevu asi 90 procent dnes známých exoplanet. Stejných devadesát procent z nich proto také tvoří velké, hmotné a většinou velmi blízko své hvězdy obíhající a proto i velmi teplé planety, které označujeme společným názvem "horké Jupitery".

Podle: NASA

 7. ledna 2010 

400 let od objevu měsíců Jupiteru

Přestože Mezinárodní rok astronomie spojený se 400. výročím prvního veřejného pozorování dalekohledem je už minulostí, máme tu dnes ještě jedno 400. výročí. Právě dnes je tomu 400 let, co Galileo Galilei obrátil svůj dalekohled k Jupiteru a poznamenal si, že poblíž něho uviděl 3 slabé hvězdičky. Když si při následujícím pozorování povšiml, že tyto hvězdičky nejsou tři, ale čtyři, a že občas mizí, což správně pochopil jako jejich ukrývání se za planetou, uvědomil si, že nejde o hvězdy, ale o tělesa obíhající kolem Jupiteru.

Přestože sám je pojmenoval na počest svých mecenášů Medicejské hvězdy, my je dnes známe pod společným označení Galileovy měsíce. Svá dnešní jména - Io, Europa, Ganymed a Callisto však dostaly až o 4 roky později od německého astronoma Simona Mariuse na podnět J. Keplera.

Objev prvních čtyř velkých Jupiterových měsíců obíhajících planetu s vázanou rotací po stabilních prográdních kruhových drahách s malým sklonem znamenal, že vesmír je mnohem složitější, než ukazoval tehdy uznávaný geocentrický model vesmíru. Jezuitští matematici sice již v roce 1611 potvrdili Galileiho pozorování, ale interpretovali je jinak, v souladu s tehdejšími znalostmi a církevními dogmaty. Ovšem nezpochybnitelná existence planety, kolem níž obíhají další tělesa byla jedním z dalších důkazů pro to, že mnohem správnějším bude přeci jen heliocentrický model vesmíru vytvořený Koperníkem, jehož zastáncem byl i Galileo.

Svá první astronomická pozorování dalekohledem, včetně objevu Jupiterových měsíců, publikoval Galileo v březnu 1610 v krátkém pojednání nazvaném Sidereus Nuncius (Hvězdný posel), které vyšlo na tehdejší dobu ve velmi vysokém nákladu 550 výtisků a i přes to bylo rozebráno už za několik dnů. Tento objev přinesl Galileimu i hmotné statky, když byl jmenován čestným profesorem na universitě v Pise a v Padově s pevným doživotním platem.

Hlavní astronomické události roku 2010

Během právě nastávajícího roku 2010 nastane několik zajímavých astronomických události, které však, bohužel, nemusí být vždy pozorovatelné z území naší republiky:

15.ledna – Prstencové zatmění Slunce

Hned první z úkazů roku 2010 neuvidíme pokud neodjedeme do Afriky, Indie nebo Číny. Protože Měsíc se bude právě nacházet poblíž apogea, bude nejdále na své dráze kolem Země, půjde tentokrát o zatmění prstencové. Měsíc se tak jeví menší než průměr Slunce. Zemný měsíční kruh zakryje jen asi 92 procent průměru Slunce. Prstencová fáze trvá 11 minut a 8 sekund a podle experta na zatmění Freda Espenaka z NASA Goddard Space Flight Center tak půjde o nejdelší prstencové zatmění 3. tisíciletí, protože jeho délka bude překonána až roku 3043. Od nás z východu republiky bychom mohli při východu Slunce se štěstím spatřit 4.kontakt.

29.ledna – Největší přiblížení Mars - Země

Mars bude od Země vzdálen "jen" 100 milionů kilometrů (61,7 milionů mil) od Země a blíže bude opět až v březnu 2014. Mars bude mít tou dobou jas -1,3 mag. a tak bude svítit jasněji než všechny ostatní planety a hvězdy kromě Jupiteru a Síria. Do opozice vůči Slunci se Mars dostane 29.1. Během ledna bude úhlový průměr Marsu dostatečný, aby na něm byly pozorovatelné některé povrchové detaily i menšími amatérskými dalekohledy. Očima to však bude stále pouze jen hodně jasná "hvězda" a rozhodně nebude Mars navzdory nejrůznějším zaručeným zprávám, které kolují po internetu už od roku 2003, nikdy velký tak jako Měsíc v úplňku.

16.února – Konjunkce Venuše s Jupiterem

Ani tento měsíc nebude z pozorovatelského hlediska nic moc. Za soumraku, hned po západu Slunce se můžete pokusit zahlédnout obě jasné planety, které budou těsně vedle, ale bohužel také jen asi 9°od Slunce. Na pozorování tedy nebude moc času. Pokud tedy budete mít jasný a bezoblačný výhled na západ, hledejte v záři zapadajícího Slunce o něco doleva a nahoru nad místem, kde Slunce zapadlo. Za pomoci triedru by se vám mělo podařit zahlédnout obě planety, protože Venuše bude mít cca -3.8 mag. a vpravo nad ní bude Jupiter, cca -2.0 mag.

28.března až 12.dubna - Venuše a Merkur vytvoří těsnou dvojici

Tyto dvě planety se v uvedeném období navzájem přiblíží na méně než 5° a 3.dubna dokonce jen na přibližně 3°. Ale ani tato dvojice se, podobně jako předchozí, příliš nevzdálí od Slunce a tak ji budeme hledat na západo-severozápadní obloze už brzy po západu Slunce.

6.června - Dvě konjunkce v jednom dni

Oranžově žlutý Mars méně než stupeň severně o modravého Regula a Jupiter poblíž Uranu, dvě konjunkce během jednoho večera. Mezi roky 1801 až 2200 došlo nebo ještě dojde jen k 6 takovým vícenásobným konjunkcím. Poslední nastala v roce 1983 a k dalším dojde během let 2037-38.

26.června - Částečné zatmění Měsíce

Ani toto zatmění od nás neuvidíme. Cestovat za ním by jste museli na Havaj, západní Aljašku, do Austrálie, na Nový Zéland, nebo do východní části Malajsie a Asie.

11.července - Úplné zatmění slunce

Ani v tomto případě nebudeme mít štěstí, tentokrát však společně s většinou lidstva. Plný stín se prakticky po celý čas zatmění bude pohybovat nad Tichým oceánem. Z obydlených oblastí projde asi 20 km od Tahiti, přímo zasáhne Velikonoční ostrov, známý svými megalitickými sochami kamenných hlav a závěr zatmění by jste mohli stihnout ještě v Patagonii.

Začátek srpna - Planetární trio

Opět nízko nad západním obzorem nalezneme po západu Slunce zajímavou trojici planet Mars, Saturnu a Venuše. Nejblíže sobě budou 6. srpna. Budete-li tou dobou na dovolené někde u středozemního moře nebo ještě lépe níže k jihu v Africe, uvidíte toto seskupené o něco lépe než od nás.

12.srpna - Meteorický roj Perseidy

Jeden z nejznámějších a nejspolehlivějších meteorických rojů. Obloha bude po půlnoci z 12. na 13. srpna bezměsíčná, za dobrého počasí tedy budeme mít možnost užít si tohoto tradičního zpestření prázdninových nocí.

21.září - Jupiter, velký a vysoko

Jupiter v opozici dosahuje jasu -2.9 mag. Zemi největší planeta soustavy blíže než průměrně bývá, protože 20.září bude Zemi nejblíže a 17.března 2011 projde přísluním. V dalekohledu dosáhne velikosti téměř 50 obloukových minut tedy 1/36 průměru měsíčního úplňku. Nepříliš daleko od něj je Uran při druhé ze tří letošních konjunkcí Jupiter/Uran.

Konec října - Setkání s kometou

Kometa Hartley 2 se 20.října ocitne jen 18 milionů kilometrů od Země, aby týden na to prošla přísluním. I když je předpověď jasnosti komety ošemetná věc, dá se nejspíše nad ránem očekávat její viditelnost i pouhým okem. Kolem komety pak počátkem listopadu proletí ve vzdálenosti necelého tisíce kilometrů sonda Deep Impact, která se v červenci 2005 setkala s kometou Tempel 1.

14.prosince - Meteorický roj Geminidy

Po západu Měsíce nedlouho po půlnoci bude možné vidět i přes 100 meteorů za hodinu. Roj by měl být vydatnější než Perseidy, ovšem sledování roje je za prosincového chladu nepoměrně nepohodlnější.

21.prosince - Úplné zatmění Měsíce

Ani toto zatmění od nás neuvidíme celé. Štěstí bude mít tentokrát Severní Amerika až po Aljašku a Havaj. My a západní Evropa uvidíme ze zatmění jen částečně na začátku a nízko nad obzorem.

Jak je vidět, rok 2010 nebude nejspíše z pozorovatelského hlediska nic moc. Zatmění nás minou, opravdu jasní kometa není v dosahu, pozorovací podmínky Merkuru a Venuše budou jen průměrné, opozice Marsu je nepříznivá. Dobré budou pouze pozorovací podmínky pro Jupiter, zato Saturnovy prstence jsou stále ještě téměř uzavřeny. Ani pozorovatelé meteorů nebudou mít štěstí, ve většině případů bude dosti rušit Měsíc. Snad se tedy dočkáme něčeho neočekávaného.

 3. ledna 2010 

Maximum meteorického roje Kvadrantid a sebevražedná kometa

Dnes kolem 20 hodiny SEČ nastane maximum meteorického roje Kvadrantidy, pozůstatkem rozpadlé komety 2003 EH1. Budete-li tedy mít jasno pozorujte, počet pozorovaných meteorů může překvapit.

Dvojice družic Stereo a družice SOHO právě nyní pozorují nedávno objevenou kometu, jenž si to namířila pravděpodobně přímo do Slunce.  Kometa je nejspíše členem Keutzovy skupiny komet, která se vyznačuje velmi malými perihelovými vzdálenostmi a téměř totožnými drahami a dá se tak o ní předpokládat, že jde o pozůstatek rozpadu "superkomety" o průměru jádra desítek až stovky kilometrů, která se při blízkém průchodu kolem Slunce přibližně v roce 326 našeho letopočtu rozpadla napřed na dva superfragnenty, které se postupně rozpadaly dále na množství menších objektů. Z této skupiny pocházela v roce 1965 i vůbec nejjasnější pozorovaná kometa moderních dějin astronomie, kometa Ikea-Seki, která pravděpodobně byla jednou z částí superfragmentu původní komety a která se sama po průchodu perihelem rozpadla na nejméně tři další kusy. Tělesa této skupiny pokud nedopadnou přímo do Slunce se po blízkém průchodu kolem něj velmi rychle rozpadají, protože zářivý výkon, který dopadá na jejich povrch se pohybuje podle vzdálenosti od Slunce v řádech stovek kilowattů až desítek megawattů na metr čtverečný.
 
O tom jak dopadne tato kometa se dozvíme už velmi brzy.  Nejnovější animace na webu spaceweather

 2. ledna 2010 

Spirit oslaví šesté výročí pobytu na Marsu

První z NASA Mars roverů - Spirit - oslaví zítra, v neděli 3.ledna 2010, šesté výročí svého pobytu na Marsu, ovšem jeho budoucnost je poněkud nejistá. Nadcházející zima na Marsu totiž může znamenat konec kariéry tohoto robota.

Spirit úspěšně přistál na Rudé planetě 3.ledna 2004 ve 12:35 UT, a jeho dvojče Opportunity dorazilo tamtéž, jen na opačnou polokouli, 24.ledna 2004 v 13:05 UT. Tím začala jejich plánovaní tříměsíční mise, která ale nakonec trvá už šest pozemských nebo 3,2 marsovských roků. Během této doby Spirit našel důkazy o bouřlivém prostředí starověkého Marsu, odlišném od mokrého a kyselého prostředí dokumentovaného Opportunity na opačné straně planety.

Pohyblivé písky a nefungující motory kol vytváří problémy s mobilitou Spiritu, které by mohly zabránit týmu NASA použít strategii pro přežití vozítka během zimy. Řídící tým totiž nemusí být schopen uvést robota do pozice, ve které by solární panely sbíraly co nejvíce slunečního světla potřebného k výrobě tepla pro přežití nízkých zimních teplot.

Je to už devět měsíců co se kola Spiritu propadla do vrstvy sypkého písku skryté pod pevnější povrchovou slupkou. Pohyblivé písky sotva dovolily roveru minimální pohyb a jeho neschopnost použít všech šest kol situaci jen zhoršilo. Pravé přední kolo Spiritu totiž přestalo pracovat už v roce 2006 a jeho pravé zadní kolo se zastavilo před měsícem. Překvapivě se však pravé přední kolo začalo opět trochu pohybovat, i když jen občas. Pohyby pomocí čtyř nebo pěti kol nepřinesly žádný výrazný pokrok směrem k úniku písečné pasti a nejnovější pokusy vedly nakonec k tomu, že se rover do písku propadl ještě hlouběji.

"Nejvyšší prioritou této mise tak momentálně je zůstat mobilní tak dlouho, jak je to jen možné," řekl u příležitosti nadcházejícího výročí Steve Squyres z Cornellovy univerzity v Ithace, který je vedoucím výzkumného týmu. Pokud by vyproštění roveru a jeho další pohyb nebyl možný, následující  prioritou je zlepšení náklonu slunečních článků směrem ke Slunci, aby byl Spirit schopen generovat dostatek elektřiny. Spirit se nachází na jižní polokouli Marsu, kde je nyní podzim, a tak množství denního slunečního svitu, které je k dispozici pro solární pohon vozítka stále klesá. To by mohlo vést k ukončení všech pokusů o jeho vyproštění již během ledna. Sluneční články Spiritu jsou nyní nakloněny o téměř pět stupňů směrem k jihu a to není pro zimní období, kdy se Slunce nachází na severu, vůbec příznivé.

Pokud se neupraví náklon slunečních panelů nebo pokud je neočistí vítr, množství využitelného slunečního svitu bude i nadále klesat až do května 2010, kdy nastane slunovrat. V průběhu května, nebo možná i dříve, už tedy nemusí mít Spirit dostatek elektřiny k tomu, aby zůstal v provozu.

"Při současném tempu hromadění prachu na solárních panelech a jejich odklonu od Slunce bude mít Spirit sotva dostatek energie pro ohřívače zajišťující jeho přežití déle než do zimního slunovratu na Marsu," potvrdila Jennifer Hermanová, technik pro napájení roverů z NASA Jet Propulsion Laboratory. Řídící tým proto nyní vyhodnocuje strategii, kterou by dosáhl zlepšení náklonu slunečních panelů. I když Spirit nebude moci uniknout z pohyblivých písků, budou se snažit zahrabat se koly na severní straně hlouběji.

V únoru pak bude NASA posuzovat všechny marťanské mise, včetně Spiritu, aby určila poměr nákladů na jejich provoz versus jejich dalších potenciálních vědeckých přínosů, aby mohla určit, jak rozdělit omezené prostředky. Mezitím tedy tým musí naplánovat další výzkum, který by mohl být prováděn se nepohyblivým Spiritem.

"Rozsáhlý výzkum Spiritu by mohl stále pokračovat i přesně tam, kde nyní je," řekl Ray Arvidson z Washingtonovy univerzity v St Louis, zástupce ředitele výzkumu vozítka. "Můžeme začít studovat nitro Marsu, sledovat počasí a pokračovat v průzkumu usazenin odkrývaných koly Spiritu."
Ke studiu nitra planety by se využilo rádiové vysílání sondy k měření kolísání rotační osy planety, což není možné, pokud je rover v pohybu. Tento a ostatní možné experimenty tak mohou poskytnout další objevy, které budou odlišné od těch již získaných, které mnohokrát předčí všechna očekávání.

"Dlouhodobá sledování změny směru rotační osy by nám mohla napovědět o průměru a hustotě jádra planety," řekl William Folkner z JPL. Jde o jeden z rozvojových plánů výzkumu Marsu, jehož provádění se plánovalo v budoucností, se stacionárním přistávacím modulem. Krátko periodické změny rotační osy by nám totiž mohly odpovědět na otázku, zda je jádro planety tekuté nebo pevné," pokračoval Folkner.

Druhá ze sond, Opportunity, už v roce 2004 bjevila první mineralogické důkazy, že na Marsu se v minulosti nacházela kapalná voda. Sonda nedávno dokončila dva roky trvající průzkum 800 metrového kráteru Victoria a nyní směřuje k asi sedm kilometrů vzdálenému kráteru Endeavour o průměru téměř 14 kilometrů.  Od svého přistání Opportunity ujela více než 17,6 km a odeslala na Zem více než 132.000 snímků.

 1. ledna 2010 

Pohled zpět o 12 miliard let novými přístroji Herschel Space Observatory

Přístroj vyvinutý University of Colorado v Boulderu (CU-Boulder) poskytl Evropské kosmické agentuře jeden z doposud nejpodrobnějších pohledů do kosmu vzdáleného zpět v čase o 12 miliard let.

V prosinci pořízené snímky ukázaly tisíce nově objevených galaxií v raných fázích jejich vzniku, oznámil docent Jason Glenn z CU-Boulder, který je výzkumným pracovníkem přístroje SPIRE (Spectral and Photometric Imaging Receiver) palubě Herschela. Nové snímky jsou analyzovány v rámci vícestupňového extragalaktického průzkumu HERMES (Herschel Multi-tiered Extragalactic Survey), na kterém se podílí více než 100 astronomů ze šesti zemí.

Hershelova kosmická observatoř vybavená třemi kamerami, včetně SPIRE, startovala v květnu 2009 z evropského kosmodromu ve Francouzské Guayaně. Družice je vybavena dalekohledem o průměru zrcadla asi jeden a půl krát větším průměru než má Hubbleův kosmický dalekohled. Neobíhá však jako on v blízkosti Země, ale je umístěna ve vzdálenosti téměř 1 milion kilometrů od Země.

Herschel je první kosmickou observatoří pracující ve vysokém rozlišení na submilimetrových vlnových délkách, které jsou delší než viditelné světlo i infračervené vlny, ale kratší než radiové vlny. Jeho přístroj SPIRE byl navržen tak, aby poskytl astronomům pohled na záření pocházející z mračen a prachu spojených se vznikem hvězd v Mléčné dráze i mimo ni, řekl Glenn. Nejnovější pozorování byla provedena v souhvězdí Velké medvědice (Ursa Major), jehož součástí je i Velký vůz.

"Submilimetrové obloha je zcela poseta galaxiemi," řekl Glenn. Nejnovější obrázky jsou tak "neuvěřitelně jasné a hluboké," ža umožňují astronomům odhalit vzdálené galaxie, které nemají šanci být objeveny současnými pozemskými dalekohledy, pokračuje Glenn. Protože světlo pozorované Herschelem opustilo tyto galaxie před miliardami let, jejich obrazy pomáhají odhalit raná stádia vývoje hvězd, stejně jako růst supermasivní černé díry v galaxiích.

Tým Herschel očekává, že objeví stovky tisíc nových galaxií ve velmi rané fázi jejich formování, mnohé z nich starší více než 10 miliard let. Jediný snímek z Herschela pořízený v prosinci obsahuje 10 krát více galaxií, které byly pozorovány na submilimetrových vlnových délkách všemi současnými dalekohledy na světě, řekl Glenn.

Hlavním cílem mise Herschel je zjistit, jak se brzy tvořily galaxie a jak se vyvinuly do současné podoby. Vzdálené galaxie zobrazené Herschelem jsou až tak daleko, že astronomové skutečně hledají za podmínek jen něco přes miliardu let po Velkém třesku, tedy přibližně před 13 miliardami let. Kamera SPIRE totiž umožňuje detekovat záření velmi chladných a vzdálených objektů, jako jsou mladé hvězdy a rodící se galaxie.

Tým SPIRE studuje fyzikální a chemické procesy, které probíhaly v dalekém mezihvězdném prostoru i čase aby se dozvěděl více o tom, jak hvězdy vznikaly z molekulových mračen. Submilimetrové barevné obrazy galaxií na nových snímcích podávají informace o jejich teplotě a vzdálenosti - modřejší galaxie jsou relativně teplejší a bližší, zatímco červenější galaxie jsou chladnější a vzdálenější, komentuje snímky Glenn. Řekl také, že CU v Boulderu spolupracuje s jiným pozemským experimentem na projektu Cornell Caltech Atacama Telescope (CCAT), s jehož dokončením se počítá v roce 2013. Pole teleskopů je umístěno v poušti Atacama v Chile v nadmořské výšce 5.600 metrů. Po svém dokončení bude schopno zvětšit oblasti zobrazené Herschelem v ještě 10krát větším detailu.

CU v Boulderu dostala od NASA na podporu rozvoje kombinovaného přístroje SPIRE a vědecké analýzy získaných dat během životnosti dalekohledu přibližně 2 milióny dolarů. Samotný přístroj SPIRE postavila NASA Jet Propulsion Laboratory ve spolupráci s CU v Boulderu.  SPIRE je jedním ze tří přístrojů Herschelova dalekohledu. Společně s ním je tam i kamera a spektrometr pro další experimenty. Poskytuje tak zcela nový pohled na vesmír a nabízí skvělou příležitost pro špičkové vědce z celého světa, aby společně pátrali po tom jak hvězdy a galaxie vznikali a vyvíjely se, zakončuje Glenn.

Nejrychlejší kosmická loď je na půli cesty k Plutu

Nejrychlejší kosmická loď světa, sonda NASA letící k Plutu byla v úterý 29.12.2009 právě na půli k cíli své cesty, kam by měla dorazit v roce 2015.

Toto úterý byla sonda New Horizons geometricky asi 2.463 miliardy kilometrů od Země a k Plutu jí zbývalo 2.462 miliardy kilometrů. Byla tedy blíže k okraji sluneční soustavy než k domovu. Sonda mí dorazit k trpasličí planetě a jejím měsícům 14.července 2015 aby pak pokračovala dál ven ze sluneční soustavy do Kuiperova pásu na jejím okraji.

"Toto je první z několika milníků které nastanou v průběhu příštích 10 měsíců, který označuje polovinu cesty k hranicím sluneční soustavy, kde Pluto leží," řekl hlavní výzkumný pracovník sondy New Horizons Alan Stern ze Southwest Research Institute v Coloradu. Cesta sondy k Plutu začala v lednu 2006, nyní se nachází někde v polovině mezi oběžnými drahami Saturnu a Uranu a v současné době se pohybuje vzhledem k Plutu rychlostí 1,2 milionu kilometrů za den. New Horizons je v současné době v režimu hibernace a shromažďuje pouze údaje, o meziplanetárním prachu, který na ni během letu dopadá. Sternův tým plánuje probudit sondu 5.ledna 2010 na dobu 10 dnů, během nichž proběhne plánovaná údržba a sledování funkčnosti přístrojů.

Dalšími milníky roku 2010, které na New Horizons čekají, nastanou 25.února, kdy bude mít sonda za sebou polovinu skutečné letové vzdálenosti k Plutu, 20. dubna kdy se sonda na polovině cesty mezi středem Slunce a Plutem a 17.října, kdy bude mít sonda za sebou polovinu doby svého letu k Plutu.

Rusové hodlají odklonit asteroid

Jak ve středu 30.12.2009 oznámil šéf ruského vesmírného programu Anatolij Perminov v rádiu Golos Rossii, ruský úřad pro vesmír na svém příštím zasedání bude projednávat misi, která by měla z jeho dráhy odklonit asi 300 metrový asteroid Apophis.

Tento asteroid byl po svém objevu v roce 2004 nakrátko považován za přímou hrozbu Zemi, protože vědci vypočítali pravděpodobnost jeho srážky se Zemí v roce 2029 na 1:37. Další výpočty však možnost střetu vyloučily a stanovily, že Zemi mine ve vzdálenosti 29.450 kilometrů. Pravděpodobnost srážky při dalším průletu kolem Země v roce 2036 byla napřed stanovena na 1:45.000, aby byla dalšími podrobnějšími výpočty snížena na 1:250.000. Při průletu v roce 2068 pak byla vypočtena pravděpodobnost srážky už jen na 1:330.000.

Perminov však tvrdí, že podle ruských výpočtů se Apophis přiblíží tak, že by se v roce 2032 přeci jen mohl se Zemí srazit. Proto navrhuje vybudovat systém, který by měl asteroid vychýlit z z jeho dráhy, aniž by jej rozbil na části, nebo na něj byla aplikována atomová zbraň. Perminov žádné další podrobnosti neprozradil, jen připustil, že ke spolupráci na projektu možná přizvou NASA, ESA, Čínskou kosmickou agenturu a případně i další.