22. září 2009 

Sluneční skvrny

Přesně podle předpovědi se zpoza východního okraje Slunce vynořila po 19 dnech klidného Slunce skvrna označená pořadovým číslem 1026. Aby toho nebylo málo, dnes se na severní polokouli zrodila dvojice dalších skvrn, které zatím nemají pro krátkost času své označení. Všechny tři skvrny byly natolik velké, že byly odpoledne vidět i malým, 5 cm dalekohledem se zvětšením 25x, vybaveným slunečním filtrem. Obrázek ZDE.

Máme tu podzim

Dnes, 22.9.2009, 42 minut před půlnocí našeho času (21:18 UT), definitivně skončí kalendářní léto. Nastává podzimní rovnodennost a tím oficiálně začne astronomický podzim. Slunce překročí rovník, směrem k jihu, na jižní polokouli nastává jaro a u nás na severní polokouli podzim. Lidé na rovníku mají dnes o poledni Slunce přesně nad hlavami, my jej uvidíme ve výšce čtyřicet stupňů nad jižním obzorem.

Jasné a slunečné počasí s denními teplotami přesahujícími 20°C sice příchodu podzimu nenasvědčují, ale i přes stále trvající letní čas podstatně dříve přicházející tma a noční ochlazení jsou toho neklamným důkazem. Den i noc jsou kolem tohoto data prakticky stejně dlouhé.

Podle meteorologů sice podzim pravidelně odstartuje deště a chladnější počasí, letos se ale zdá, že si ještě dva až tři týdny užijeme přívětivého babího léta.

Program letošního podzimu

S přicházejícím podzimem pro Vás chystáme na naší hvězdárně řadu akcí. Už tento pátek 205.9. je odstartujeme celoevropskou Nocí vědců 2009, s přednáškou, odpoledním pozorováním Slunce, promítáním astronomických filmů i pozorováním noční oblohy, hvězd a planet.

Druhého října vyjedeme s dalekohledem do ZOO Lešná, kde se zúčastníme večerní akce S lampiony za zvířaty.

Pokračovat budeme od 4. do 10.10. Světovým kosmickým týdnem. Kosmický týden je připomenutím vypuštění první umělé družice Sputniku 1 dne 4. října 1957 a podpisu Mezinárodní úmluvy o mírovém využívání vesmíru a vesmírných těles 10. října 1967. Česká republika se k této aktivitě OSN připojuje od roku 2002. Od druhého ročníku se do akce aktivně zapojuje i maše hvězdárna. Aktivní je v programu i celá Česká republika, která se vloni umístila z více než padesáti účastnických států na třetím místě co do počtu návštěvníků jednotlivých programů a na čtvrtém místě v celkovém počtu programů.

SKT 2009 bude zakončen dvěma akcemi. V pátek 9.10. to bude přednáška "Nenaplněné sny aneb kosmické projekty, které nedostaly příležitost" od Ing. Tomáše Přibyla z České kosmické kanceláře. V sobotu 10.10. odpoledne pak připravujeme pro naše příznivce velké překvapení při akci Morava míří do vesmíru se startem prvního slováckého raketoplánu se psem na palubě.

Ve druhé dekádě října nás můžete navštívit 23. a 24. října při akci "Co viděl Galileo". Na pozorování planety Jupiter Vám při celosvětové akci ukážeme, jak tato planeta vypadá při pozorování nejrůznějšími dalekohledy, od takového, několikacentimetrového, kterým se na tuto planetu před 400 lety díval Galileo až po naše nejmodernější robotické dalekohledy o průměru zrcadla 20 a 50 centimetrů.

Velké podzimní akce zakončíme večer 17. listopadu pozorováním meteorického roje Leonidy, jehož letošní návrat by mohl být opět bohatší než v několika předešlých letech.

Samozřejmostí bude pokračování středečních a pátečních pozorovacích večerů.

 20. září 2009 

Discovery se konečně vrací domů

Dnes, v neděli 20.září, se raketoplán Discovery konečně vrací domů na základnu Kennedy Space Center na Floridě. Po přistání na vojenské základně Edwards v Kalifornii, kam se musel uchýlit kvůli nepříznivému počasí na domovské Floridě. Dnes tedy začal jeho přesun napříč Spojenými státy na hřbetě speciálního dopravní letadla Boeing 747. Dvojice vzlétla v neděli ráno místního kalifornského času a domovské Kennedy Space Center dosáhne někdy v průběhu pondělí. Přesný čas příletu se u takového speciálního letu dá dost těžko odhadnout. Záleží hodně na povětrnostních podmínkách i na délce mezipřistání, která jsou pro doplnění paliva naplánována dvě. První na základně Amarillo v Texasu a druhé ve Shreveportu v Louisianě, kde sestava zároveň přečká noc z neděle na pondělí.
Spolu s tím, jak se blíží konec letů raketoplánů se možná jedná i o jednu z posledních příležitostí, kdy lze vidět tuto monstrózní sestavu v akci.

Podle NASA

 19. září 2009 

Blíží se velká sluneční skvrna

Díky dvojici družic STEREO, v tomto případě Stereo-B, která pozoruje ze Země  neviditelný východní okraj Slunce víme, že v průběhu pondělí 21. září se zpoza tohoto okraje vynoří pro pozemské pozorovatele aktivní oblast, ve které se momentálně nachází poměrně velká sluneční skvrna. Stereo-B tuto skvrnu ji pozorovala 19. září svým ultrafialovým dalekohledem.

Spletitá změť horké zmagnetizované plazmy, která se nad touto aktivní oblastí vznáší, skoro určitě leží nad velkou sluneční skvrnou patřící již do nového slunečního cyklu. Zda je tomu opravdu tak, to zjistíme už brzy. Uvidíme, zda se Slunce konečně probouzí z extrémně dlouhého období slunečního minima.

Typické sluneční minimum trvá podle statistik okolo 485 dnů, toto však trvá již celkem 722 dnů. Jen v roce 2009 bylo Slunce zcela beze skvrn už 211 dnů, tedy 81% celkového času. Do pondělí bude poslední perioda, kdy jsem na Slunci neviděli žádnou skvrnu trvat 21 dnů.

Podle Spaceweather

 8. září 2009 

Discovery se chystá domů

Astronauti raketoplánu Discovery vice méně splnili plánované úkoly této mise. Po úspěchu prvních dvou výstupů do kosmu se jim v neděli nepodařilo zapojit několik kabelů od přístrojů, když připravovali stanici na připojení modulu Tranquility v příštím roce. Během dneška se posádka raketoplánu Discovery rozloučí s ISS a zahájí svůj návrat na Zem.

Po páté hodině ráno se posádky obou plavidel rozloučily a v 05:41 středoevropského letního času se uzavřel průchod spojující raketoplán a Mezinárodní kosmickou stanici. Oddělení a odlet raketoplánu pak je naplánován na 21:26 našeho času. Odlet sledujte zde na NASA TV.

Posádka raketoplánu se na Zemi nevrací v původní sestavě. Na palubě stanice se již zabydlela Nicole Stottová, která ve 20. posádce ISS vystřídala Tima Kopru. Ten se vrátí na Zem na palubě raketoplánu.

Jako jednu z posledních činností společné mise uzavřeli v pondělí astronauti modul Leonardo, který je nyní plný dokončených experimentů, nepotřebných zásob a odpadků o váze více než jedné tuny. Po té jej pomocí robotického ramene odpojili od stanice a přenesli do nákladového prostoru raketoplánu. Spolu s modulem se na Zemi vrátí dalších zhruba 400 kilogramů nepotřebných věcí z oběžné dráhy.

Podle: NASA

 6. září 2009 

Kus vesmírného odpadu jen těsně minul ISS

Poměrně velmi velký pozůstatek evropské nosné rakety Ariane 5 minul v pátek v podvečer jen těsně Mezinárodní kosmickou stanici (ISS). Jak uvedl Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), nezpůsobilo toto těsné setkání žádné škody.

Úlomek nosné rakety o velikosti přibližně 19 čtverečních metrů se na nejmenší vzdálenost představující zhruba 1.280 metrů přiblížil ke stanici v pátek kolem 17 hodiny našeho času. Astronauti průlet nepozorovali ani nefotografovali, protože v tom čase spali a protože NASA vyhodnotila, že průlet takto velkého tělesa v této vzdálenosti nepředstavuje pro ISS nebezpečí, rozhodla se, že posádku nebude budit. Naposledy přinutil ISS k úhybnému manévru 22. března tohoto roku zbytek čínské rakety.

Podle údajů NASA a ESA je v současnosti evidováno asi 13 tisíc objektů o rozměru více než deset centimetrů, které by mohly představovat potencionální nebezpečí pro družice nebo kosmickou stanici. Celkem ale se ale podle ESA okolo Země pohybuje na 600 tisíc kusů vesmírného odpadu rychlostmi okolo 40.000 km/h, tedy 11 až 12 km/s.

 4. září 2009 

Zmizí skutečně sluneční skvrny?

Slunce se stále nachází v hlubokém slunečním minimu, nyní už téměř nejhlubším za celé předcházející století. Týdny a někdy i celé měsíce je povrch Slunce přivrácený k Zemi jediné, dokonce i té nejmenší sluneční skvrny. Klid na Slunci trvá už více než dva roky a to vede některé pozorovatele k tomu, aby zjišťovali, zda sluneční skvrny opravdu nemizí?

"Osobně bych se vsadil, že se sluneční skvrny vrátí," říká Matt Penn z National Solar Observatory (NSO) v Tucsonu v Arizoně. Jsou ale i jisté důkazy, že by tomu tak nemuselo být, doplňuje vzápětí.

Pennův kolega Bill Livingston, také z NSO, měřil v uplynulých 17 letech magnetická pole slunečních skvrn a našel pozoruhodný trend. Magnetická pole slunečních skvrn slábnou.

Obrázek: Magnetická pole slunečních skvrn měřená Livingstonem a Pennem od roku 1992 do února 2009 pomocí techniky Zeemanova rozdvojení spektrálních čar v infračerveném oboru spektra.

"Magnetická pole slunečních skvrn slábnou v průměru asi o 50 gaussů ročně," říká Penn. "Pokud tento trend extrapolujeme do budoucnosti, sluneční skvrny by mohly úplně zmizet někdy kolem roku 2015." Tento efekt vymizení skvrn je možný, protože sluneční skvrny vznikají působením magnetických polí. Podstata sluneční skvrny není hmotná, ale jde o spíše o působení silného magnetického pole, které se nám jeví jako tmavé, protože blokuje proudění tepla ze slunečního nitra a povrch Slunce v tomto magnetickém poli je tak chladnější. Pokud by Země ztratila své magnetické pole, kamenný základ planety by zůstal nedotčen, pokud ale sluneční skvrna ztratí své magnetické pole, pak jednoduše zmizí a přestane existovat.

"Podle našich měření, jak se dá, sluneční skvrny vznikají jen tehdy, pokud je magnetické pole silnější než asi 1.500 gaussů," říká Livingston. "Pokud tedy bude současná tendence zeslabování magnetického pole skvrn pokračovat, pak této hranice dosáhneme už v blízké budoucnosti a sluneční magnetická pole by se mohla stát příliš slabá na to, aby tvořila sluneční skvrny."

"Tato práce způsobila na poli sluneční fyziky senzaci," komentuje objev expert NASA na slunečního skvrny David Hathaway, který je do výzkumu přímo zapojen. "Je to ale kontroverzní materiál."

Polemika není ani tak o datech, víme že Livingston a Penn jsou vynikající pozorovatelé, říká Hathaway a trend který objevili se zdá být skutečným. Část kolegů ale má problém důvěřovat jeho další extrapolaci. Hathaway je toho názoru, že většina jimi použitých dat pochází z jednoho, 23. solárního cyklu po maximu z let 2000 až 2002, kdy sluneční činnost začala přirozeně klesat. "Pokles síly magnetických polí by tak mohlo být normálním aspektem slunečního cyklu a ne důvodem, proč by sluneční skvrny měly zmizet natrvalo."

Penn sám přemýšlí o tom, že technika kterou používá je relativně nová a data jsou získávána jen 17 let. Mohli bychom tak vidět dočasný pokles, který se sám otočí."

Technika kterou používají byla vypracována Livingstonem při práci na McMath-Pierce slunečním dalekohledu poblíž Tucsonu. Pozoruje se při ní spektrální čára emitovaná železnými atomy ve sluneční atmosféře. Magnetické pole sluneční skvrny způsobí, že se tato spektrální čára rozdvojí díky účinku Zeemanova jevu, pojmenovaném po holandském fyzikovi Pieteru Zeemanovi, který tento jev objevil už v 19. století. Velikost rozštěpení spektrální čáry při něm odpovídá síle magnetického pole.

Samotná technika měření magnetického pole pomocí Zeemanova jevu tedy není až tak nová. Astronomové měřili její pomocí magnetická pole slunečních skvrn už téměř celé století, ale Livingston k tomuto měření přidal další přidanou hodnotu zkroucení. Zatímco většina výzkumníků měří rozštěpení spektrálních čár ve viditelné světě části slunečního spektra, Livingston se rozhodl zkusit to v infračerveném oboru spektra. Infračervené čáry jsou mnohem citlivější na Zeemanův jev a poskytují tak přesnější údaje. Livingston také použil měření velkého množství slunečních skvrn, mezi lety 1998 až 2005 více než 900. Kombinace přesnosti a množství měření tak odhalila pokles pokles síly magnetických polí.

Pokud by sluneční skvrny zcela zmizely, nebylo by to poprvé. V 17. století Slunce upadlo do 70 let trvajícího období beze skvrn, známé nyní jako Maunderovo minimum. To začalo roku 1645 a trvalo až do roku 1715. Během tohoto období sledovali jedni z nejlepších astronomů v historii, například Cassini, a nenapočítali více než několik tuctů slunečního skvrn ročně, na rozdíl od obvyklých několika tisíc.

"Pokud je současný pokles znamením dlouhodobého poklesu množství slunečních skvrn podobně jako při Maunderovu minimu, to teprve uvidíme," připomínají Livingston a Penn v nedávném vydání EOS. "Jiné údaje o sluneční aktivitě totiž naznačují, že se sluneční skvrny musí vrátit nejpozději během příštích roku."

Cokoliv se stane, poznamenává Hathaway, "Slunce se chová zajímavě a já věřím, že se poučíme a dozvíme se něco nového."

Podle: NASA

Geomagnetická super bouře

Dne 2.září udeřily do zemské magnetosféry miliardy tun sluneční hmoty vyvržené z naší mateřské hvězdy při koronárním vyhození hmoty (coronal mass ejection - CME). Táborníci ve Skalistých horách se probudili uprostřed noci a začali vstávat, protože jas oblohy byl takový, jako by již vycházelo Slunce. Byla to však polární záře. Lidé na Kubě mohli ještě před svítáním pročíst své ranní noviny pod červenou světlem polární záře. Země byla zasypána takovým množstvím částic o vysokých energiích, že se dokonce pozměnilo chemické složení polárního ledu.

Že tomu nevěříte? Tak věřte. To vše se opravdu stalo. Došlo k tomu ale přesně před 150 lety. Mapka ukazuje kde všude se dala nad ránem dne 2.září 1859 pozorovat polární záře. Ano, bylo to dokonce až ve střední a jižní Americe.

Jak se den probouzel, dopadající energie se nahromadila v telegrafních drátech. Telegrafní technici byli zasaženi elektrickými výboji a mnohé z přístrojů vzplály plamenem. Telegraf, tento internet viktoriánské doby tím byl zcela ochromen a celý systém zkolaboval. Poruchy nastaly i v nově se rozvíjejících elektrárnách a rozvodnách elektrické energie. Magnetometry po celém světě zaznamenávaly silné poruchy magnetického pole planety ještě po více než týden.

Příčinou z toho všeho byla mimořádně silná sluneční erupce, jejíž vznik zaznamenal den předtím britský astronom Richard Carrington. Jeho pozorování znamenalo objev slunečních erupcí a bylo předobrazem nového studijního oboru - kosmického počasí. Podle odhadů Národní akademie věd USA, pokud by k takové erupci došlo dnes, způsobilo by to po celé zeměkouli škody ve výši 1 až 2 triliony dolarů, které by se v naší vysoce technicky vyspělé infrastruktuře odstraňovaly dalších čtyři až deset let. Přestaly by fungovat systémy GPS, GSM, televizní i radiové přenosy, zničena by byla řada družic i důležitých součástí elektrorozvodné sítě.

Opakování této, tak zvané Carringtonovy události se dnes, v době hlubokého slunečního minima nezdá být velmi pravděpodobné, ale nenechávejme se ukolébat. Intenzivní polární záře se mohou vyskytovat dokonce i během slabých slunečných cyklů. Popravdě, ke Carringtonově události došlo během relativně slabého cyklu podobnému tomu který, jak očekáváme, vyvrcholí mez lety 2012 a 2013. Mohlo by k tomu dojít znovu? Doufejme že ne.

Podle: Spaceweather

Internetu je 40 let

Dnes je tomu také právě 40 let, kdy byla spuštěna počítačová síť, kterou pokládáme za předchůdce dnešního internetu. Původně vojenský projekt se obrovským tempem začal rozvíjet zejména po roce 1992 a dnes si bez něj řada lidí nedokáže vůbec představit svůj život a mnohé vědní obory včetně astronomie a zejména radioastronomie a astrofyzika jsou na něm životně závislé. Celosvětová síť sítí pomáhá bleskovému šíření informací mezi vědci a dokáže jejich přístroje spojit do virtuálních superstuktur a vytvořit tak zařízení, která by nebylo možné fyzicky realizovat.