28. února 2009 

Nejstarší známý pulsar je stále překvapivě aktivní

Může být nejstarší, ale vůbec není mrtvý. Takový je závěr výzkumu rentgenové observatoře Chandra, která našla zatím vůbec nejstarší samostatný pulsar. Tento stařík ale navzdory všem očekáváním stále pulsuje a je překvapivě aktivní.

Podle radiových pozorování je pulsar PSR J0108 - 1431 (zkráceně J0108) asi 200 milion let starý. Mezi pulsary samotáři, tedy takovými, které nikdy nebyly součástí dvojitého hvězdného systému, je dokonce 10 krát starší než předchozí rekordman. Tým astronomů vedených George Pavlovem z Pennsylvánské státní university (Penn State) pozoroval J0108 v rentgenovém oboru pomocí observatoře Chandra a zjistil, že v tomto oboru spektra září mnohem jasněji, než by se dalo pro pulsar takto pokročého stáří očekávat.

Ve vzdálenosti 770 světelných roků od nás se také jedná o jeden z nejbližších pulsarů o kterých víme. Pulsary jsou hvězdy, které vzniknou po té, co původní hvězda, mnohem těžší než naše Slunce vybuchne jako supernova a zůstane po ní malé, neuvěřitelně těžké jádro, známé jako neutronová hvězda. Hned po narození tyto neutronové hvězdy, které obsahují nejhustší materiál ve vesmíru, rotují velmi rychle, až 100 otáček za sekundu. Když z dálky pozorujeme rotující paprsky jejich záření, vidíme efekt podobný světlu majáku, pulsující záření, odtud pochází označení "pulsary".

Astronomové vědí, že s rostoucím věkem a vyzařováním energie se rotace pulsarů postupně zpomaluje. Rádiová pozorování J0108 ukazují, že je jedním z nejstarších a nejslabších známých pulsarů, protože se otáčí jen o něco rychleji než 1x za sekundu. Část energie kterou J0108 ztrácí a tím rotuje stále pomaleji se mění na rentgenové záření. Pozorovaná efektivita tohoto procesu je u J0108 vyšší než u jiných známých pulsarů.

"Tento pulsar pumpuje vysokoenergetické záření mnohem efektivněji než jeho mladší bratranci," řekl o tom Pavlov. "A tak, ačkoli zřetelně slábne, tím jak to stárne, drží se lépe mladší generace."

J0108 produkuje dvě formy rentgenového záření. Jde o záření částic ve spirálách kolem magnetických polí a o záření pocházející ze zahřátých oblastí kolem magnetických pólů neutronové hvězdy. Měření teploty a velikosti těchto zahřátých oblastí může poskytovat cenný náhled na mimořádné vlastnosti povrchu neutronové hvězdy povrchu a procesu, kterým jsou nabité částice pulsarem urychlovány.

Ani mladší a jasnější pulsary, které jsou obvykle objevené společně rádiovými a rentgenovými teleskopy, nejsou obvykle typickými zástupci tohoto typu objektů, a tak pozorováním objektů typu J0108 může astronomům pomoci vidět kompletnější celou řadu jejich chování. S ohledem na svůj pokročilý věk se J0108 nachází blízko tak nazvané "dead line", tedy v období, kdy se dá očekávat vyhasnutí jeho pulsujícího záření a pokud zhasne, je mnohem obtížnější, ne-li zcela nemožné ho sledovat.

"Můžeme tak nyní zkoumat vlastnosti tohoto pulsaru v režimu, kde zatím žádný jiný pulsar nebyl objeven mimo rádiový rozsah," řekl spoluautor objevu Oleg Kargaltsev z Floridské university. "Pro porozumění vlastnostem 'umírajících pulsarů' je důležité studovat jejich záření v rentgenovém oboru. Náš objev, že i velmi starý pulsar může být takto účinným rentgenovým zářičem nám dává naději, že objevíme nové blízké pulsary této třídy prostřednictvím jejich rentgenového vyslání."

Pozorování pulsaru byla Pavlovem a jeho kolegy uveřejněna 20.ledna 2009 v Astrophysical Journal. Ovšem extrémní povaha J0108 v nich nebyla plně zjevná až do 6. února, kdy Adam Deller ze Swinburnské univerzity v Austrálii ve své doktorské práci neupřesnil vzdálenosti používané ve zprávě o pozorování observatoře Chandra a neukázal tak, že J0108 je v rentgenovém oboru mnohem jasnější než se předtím myslelo.
"Náhle se tento pulsar stal rekordmanem díky jeho schopnosti produkovat rentgenové záření a naše výsledky se staly ještě mnohem zajímavější, aniž bychom odvedli nějakou práci navíc," řekl Pavlov.

Pozice pulsaru pozorovaného Chandrou na začátku roku 2007 je mírně odlišná od rádiové pozice pozorované na počátku roku 2001. Z toho vyplývá, že se pulsar pohybuje rychlostí asi 700.000 km za hodinu, blízkou typické hodnotě pro pulsary.

Odhalení tohoto pohybu dovolilo Robertu Mignanimu z University College London, ve spolupráci s Pavlovem a Kargaltsevem, možná najít pulsar J0108 i v optickém oboru na snímcích pořízených v roce 2000. Takovéto multi spektrální studium starých pulsarů je kritické pro porozumění dlouhodobému vývoji neutronových hvězd.

Podle: Chandra

 26. února 2009 

Malí roboti by mohli připravovat místo pro měsíční základny NASA

Malí roboti velikosti motorové sekačky na trávu by mohli připravovat bezpečné místo pro přistávání raket u měsíčních základen NASA. Vyplývá to ze studie, kterou si NASA zadala u firmy Astrobotic Technology Inc. s technickou pomocí Institutu robotiky při univerzitě Carnegie Mellon.

odborníci z Astrobotic Technologies a Carnegie Mellon provedli analýzu požadavků měsíční mise a navrhli inovačně nový typ malého měsíčního robota. Výsledky studie budou prezentovány tento pátek ve Washington, D.C., na konferenci Lunar Surface Systems, kterou pořádá NASA společně s Americkou obchodní komorou a její radou pro výzkum kosmu.

NASA je postavena před úkol navrhnout měsíční základnu, která by měla začít fungovat někdy kolem roku 2020, řekl William Whittaker, předseda a hlavní technický důstojník Astrobotic a profesor robotiky na Carnegie Mellon. "Pro použitelný přesun nákladu, potřebujeme místo přistání blízko základny s posádkou a laboratořemi. Každý start a přistání rakety však zvíří měsíční prach a kamení na přistávací rampě. Bez brzdícího efektu atmosféry, která by je zpomalila, bude tato půda zasypávat základnu."

Výzkumníci prověřovali dvě potenciální řešení: 1) vybudování ochranného valu kolem místa přistání, nebo, 2) opatření rampy tvrdým povrchem za použití místních materiálů.

Při prvním řešení, výzkumníci zjistili, že by stačila dvě automatická terénní vozidla o váze zhruba 150 kilogramů každé, aby za méně než šest měsíců vybudovaly kolem místa přistání ochranný val, který by blokoval účinek motorů a víření písku. Val vysoký jen 2,5 metru, tvořící asi 100 dlouhý půlkruh by vyžadoval přesun asi 1.300 tun měsíční horniny. Roboti této velikosti by mohli být vysláni na místo plánované polární základny ještě před příletem lidí. Astrobotic Technology Inc. navrhla, že přistávací plocha by mohla být připravena jako komerční projekt.

Ve druhém řešení naopak výzkumníci ukazují možnost, jak by tito malí roboti mohli prosívat měsíční půdu a ze shromážděných větších kamenů pak vydláždit trvanlivou přistávací plochu bez volného prachu a kamínků. Jak řekl John Kohut, vedoucí exekutivy Astrobotic Technologies. Podle něj by se tak mohla snížit potřeba budování velkého ochranného valu. Pro nalezení nejlepšího postupu však vědci potřebují získat vědomosti o soudržnosti půdy a složení povrchu přímo na místě budoucí stavby. Potřebují totiž zjistit, zda přímo na místě najdou dostatek kamení a štěrku té správné velikosti se kterým by mohli pracovat.

Také na univerzitě Carnegie Mellon se profesor Whittaker zaměřuje na vývoj prvního měsíčního robota, který by mohl podstoupit terénní zkoušky. První mise by měla navštívit místo přistání Apollo 11, odkud by na Zemi vysílala video záběry s velkým rozlišením k Zemi. Aby tým získal 20 milionovou cenu Google Lunar X Prize, pro první soukromně financovanou misi na Měsíc, plánuje vyslat svého robota už v prosinci 2010.

Zdroj: univerzita Carnegie Mellon

Discovery směřuje na start

Po čtyřech odkladech NASA ve středu nastavila datum startu raketoplánu Discovery na 12.března. První z pěti letos plánovaných letů byl odkládán kvůli podezření, že by mohl prasknout některý z palivových ventilů a kriticky při tom poškodit kosmickou loď.

Discovery tentokrát ponese k Mezinárodní kosmické stanici (ISS) poslední sadu slunečních panelů, po jejichž instalaci dosáhne její energetický systém plné kapacity.

Manažeři NASA se rozhodli vyměnit podezřelé armatury za náhradní, které ještě nebyly použity a které by tedy měly být méně náchylné k prasknutí. Během posledního letu v listopadu totiž kousek jednoho ventilu odpadl a vyvolal tak otázky, co by se mohlo stát, pokud by se během startu ulomil větší kus.

Mluvčí NASA Kyle Herring řekl, že se ředitelé znovu setkají 4. března aby posoudili postup prací a 6. března by měli nastavit oficiální datum startu.

Agentura má jen několik dnů na to, aby se při uvažovaném datu startu vyhnula konfliktu s plánovaným letem ruského Sojuzu, který má k ISS dorazit koncem března. Raketoplán tedy potřebuje dokončit svůj deseti denní pobyt u ISS ještě před příletem Sojuzu. Pokud by počasí nebo technické problémy zabránily ve startu 12. nebo 13. března, musela by NASA rozhodnout o zkrácení mise a startovat ještě 14. či 15. března.

Neodstartuje-li nejpozději 15. března, bude muset být start odložen až na 7.dubna, kdy Sojuz opustí stanici. Odložení startu na duben by ale ohrozilo plánované datum startu na servisní misi k Hubbleovu kosmickému dalekohledu.

 24. února 2009 

Rentgenová družice SWIFT sleduje kometu Lulin

Při čekání na vysokoenergetické kosmické výbuchy zkusila družice SWIFT pozorovat nepoměrně bližší objekt, kometu C/2007 Lulin, která právě míjí Zemi. Poprvé tak astronomové vidí současně kometu v ultrafialové i rentgenové oblasti spektra.

"Ke kometě Lulin nebude schopni poslat kosmickou sondu, ale družice Swift nám může dodat některé z informací, které my bychom jinak získali právě od takovéto mise," řekla Jennifer Carterová z Leicesterské univerzity ve Spojením království, která vede tuto studii.

"Kometa uvolňuje ohromné množství plynu, který z ní dělá ideální cíl pro rentgenová pozorování," řekl její kolega z Leicesteru Andrew Read.

Kometa je vlastně chomáčem zmrzlých plynů smíšených s prachem. Tyto tak zvané "špinavé sněhové koule" ztrácejí plyn a prach kdykoli se pohybují poblíž Slunce. Kometa C/2007 N3 Lulin, byla objevena astronomy Tchajwanské observatoře Lulin. Právě teď je kometa z neosvětlených a temných pozorovacích míst vidět i jen malým dalekohledem, protože se přiblížila k Zemi na nejmenší vzdálenost asi 60 milionů kilometrů, je tedy asi 160 krát dále od země než Měsíc.

Družice SWIFT použila k pozorování komety svůj Ultrafialový/optický dalekohled (UVOT) a rentgenový dalekohled (XRT) dne 28.ledna. "Kometa je docela aktivní," řekl další z členů týmu Dennis Bodewits z NASA Goddard Space Flight Center v Greenbelt. "Data získaná přístrojem UVOT ukazují, že kometa ztrácí více než 3000 litrů vody každou sekundu. "To je dost na to, aby se naplnil olympijský bazén za méně než 15 minut.

SWIFT ovšem nemůže tuto vodu vidět přímo. Využívá ale toho, že ultrafialové záření ze Slunce rychle rozloží molekuly vody na atomy vodíku a molekuly hydroxylu (OH). Dalekohled UVOT pak zjistí molekuly hydroxylu. Snímky z tohoto přístroje tak ukázaly, že mrak hydroxylových molekul se táhne do vzdálenosti více než 400.000 km, tedy do větší vzdálenosti než je mezi Zemí a Měsícem.

UVOT obsahuje zařízení, kterému se říká grism (od prisma - hranol), které rozkládá přicházející světlo na jednotlivé vlnové délky. Jeho rozsah pak zahrnuje právě ty vlnové délky světla, ve kterých je nejaktivnější hydroxylová molekula.

"Dává nám to jedinečný pohled na druh a množství plynu unikajícího z komety, a to nám dává záchytné body ke studiu počátků komet a celé sluneční soustavy," vysvětluje Bodewits. SWIFT je momentálně jediná vesmírná observatoř pokrývající tento vlnový rozsah.

V obrazech pořízených družicí SWIFT se ocas komety rozšiřuje směrem doprava. Sluneční záření tlačí ledová zrna pryč od komety. Jak se tato zrna postupně se vypařují, vytváří tenký hydroxylový ohon.

Dále od komety dokonce i molekula hydroxylu podlehne slunečnému ultrafialovému záření a rozpadne se na základní atomy kyslíku a vodíku. "Sluneční vítr, rychle se pohybující proud částic ze Slunce, interaguje s mračnem atomů pocházejících z komety. To způsobí, že se sluneční vítr rozzáří v rentgenové oblasti a to je to, co vidí přístroj XRT," řekl Stefan Immler, také z NASA Goddard Space Flight Center.

Výsledkem této interakce, které se říká výměna náboje, je rentgenové záření u většiny komet, které se Slunci přiblíží na kratší vzdálenost než asi 3 AU. Protože kometa Lulin je tak aktivní, je její mrak atomů obzvláště hustý. Výsledkem toho se pak oblast vyzařující rentgenové záření rozšiřuje na straně odvrácené od Slunce hodně daleko.

"Těšíme se na další pozorování komety Lulin a doufáme, že dostaneme lepší rentgenová data, která nám pomůžou určit jejich vzhled," poznamenal Carter. "To nám dovolí vytvořit komplexnější 3-D obraz komety během jejího letu skrz sluneční soustavu."

Podle: NASA

  21. února  2009

Další odklad startu raketoplánu k ISS

NASA opět, už počtvrté, odložila první letošní start raketoplánu, po té co nebylo možné vyřešit potenciální problém s ventily udržujícími tlak paliva v systému. Raketoplán Discovery měl po třetím odkladu startovat v pátek 27. února ke 14 dnů trvajícímu letu, který má dovybavit mezinárodní kosmickou stanici poslední sadou slunečních panelů.

Problém, který odklady startu zavinil se týká tří malých ventilů v prostoru zadních motorů raketoplánu, které jsou potřebné k udržení tlaku v externí palivové nádrži během celého 8 a půl minuty trvajícího výstupu na oběžnou dráhu.
Při poslední misi raketoplánu v listopadu loňského roku se však z jednoho ventilu ulomil malý kousek materiálu. Raketoplánu ani jeho posádce sice nehrozilo žádné nebezpečí, ale NASA si chce být jista, že se to nebude opakovat.

"Potřebujeme porozumět více následkům, pokud se kus ventilu odlomí," řekl Bill Gerstenmaier, mimořádný administrátor NASA pro vesmírné operace.
Vedoucí pracovníci programu nyní stráví několik příštích dnů vyhodnocováním situace, než nastaví nové datum startu. Aby se vyhnuli plánovému letu ruského Sojuzu, nemůže NASA startovat mezi 13.březnem a 7.dubnem 2009.

"Je to jen jedna z věcí v tak komplikovaném stroji jako je tento," řekl John Shannon. V dlouhodobém výhledu by řešením bylo navrhnout ventily znovu, dodal.

NASA má k dispozici pro dostavbu ISS a poslední servisní misi k Hubbleovu kosmickému dalekohledu (HST) ještě devět letů raketoplánu, než je podle stávajícího plánu v roce 2010 pošle do výslužby.

Uvidíme, zda a jak se současné problémy promítnou do data dalšího startu raketoplánu k HST. Zatím je start plánován na 12. května.

SPACE FIVE - 2009

Již pátým rokem připravuje Asociace malých debrujárů ČR za podpory MŠMT a tentokrát pod záštitou hvězdárny Domu kultury v Uherském Brodě a ve spolupráci s MFF UK Praha, ESC Transinne, AWO Limbach oblíbený mezinárodní soutěžní projekt pro zájemce o fyziku, astronomii a kosmonautiku.

V tomto roce je soutěž opět připravena pro 6 až 7 členné třídní kolektivy či skupiny z debrujárských klubů, jiných dětských organizací a všechny další zájemce, pro které je věda zábavou a dobrodružstvím a lákají je nové výzvy, záludné úkoly a zajímavé finálové aktivity.

Více o soutěži najdete na této webové stránce 

 20. února  2009

Ve vesmíru mohou být tisíce civilizací

Jste li zastánci názoru, že ve vesmíru přeci nemůžeme být sami, pak čtěte dále. Britská BBC totiž informovala, že v časopisu Journal Of Astrobiology byla zveřejněna práce vědců z University of Edinburgh, kteří došli k závěru, že ve vesmír mohou obývat tisíce inteligentních civilizací. Vědci dospěli k  závěru, že jen v naší galaxii, Mléčné dráze, se nachází něco mezi 360 až 38.000 civilizací. 

I přes relativně vysoké číslo existujících civilizací, ke kterému vědci dospěli zejména na základě počítačových simulací možného vývoje v jednotlivých galaxiích, zůstává vedoucí autor studie Duncan Forgan skeptický. "Je velmi málo pravděpodobné, že by se podařilo s některou z těchto civilizací navázat spojení."   

16. února  2009

Kosmologové 'vidí' kosmický úsvit

Obrazy získané počítačovými simulacemi vědci Ústavu matematické kosmologie při Durhamské univerzitě (UK), ukazují "kosmický úsvit", tedy formování prvních velkých galaxií ve vesmíru.

Kosmický úsvit začal zhruba 500 milionů let po Velkém třesku, když se z trosek prvních velmi hmotných hvězd, které v obrovských explozích zanikly zž krátce po vzniku vesmíru, začaly vytvářet první galaxie. Durhamské výpočty předpovídají, kde se tyto galaxie objeví a jak budou vyvíjet po celých 13 miliard let, až k dnešku.

Výzkumníci doufají, že jejich objevy, které zvýrazňují tvorbu hvězd v galaxiích, zlepší porozumění temné hmotě, záhadné substanci, která tvořit až 80 procent hmoty vesmíru. Gravitace produkovaná temnou hmotou je podle nich základní přísadou formace galaxií a vědci doufají, že se nakonec studiem jejích efektů dozví více o tom, čím vlastně tato substance je.

Výzkum, který byl zveřejněn v měsíčníku Královské astronomické společnosti Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, byl financován Agenturou pro financování vědecké infrastruktury pro vědu a techniku (Science and Technology Facilities Council - STFC) a Evropskou komisí.

Práce kombinovala masivní simulaci ukazující jak se rozrůstají struktury temné hmoty s modelem ukazujícím jak se chová normální hmota jakou je plyn a předpovídá růst galaxií.

Plyn se při tom gravitačním působením temné hmoty ohřívá, aby se následně ochladil uvolněním záření a změnil se ve hvězdy. Obrazy produkované simulacemi ukazují galaxie ve kterých se v daném čase hvězdy tvoří nejrazantněji. Ukazuje se také, že ačkoli jsou dnes galaxie mnohem větší, poměr ve kterém se v nich tvoří nové hvězdy je ve srovnání s raným vesmírem nižší.

Výpočty Durhamského týmu, podpořené vědci z Universidad Catolica v Santiago de Chile, tak mohou být testovány srovnáváním s novými pozorováními počátečních stadií historie vesmíru, ve kterých se podařilo dohlédnout až do vzdálenosti (a doby) jen téměř jednu miliardu roků po Velkém třesku.

Vedoucí autor výzkumu, Alvaro Orsi, postgraduální student Durhamské univerzity řekl: "Nahlédli jsme zpět v čase a díky tomu co jsme udělali doufáme, že se dozvíme, jak galaxie, jako je ta naše, vznikly a porozumíme více temné hmotě. Přítomnost temné hmoty je klíčem ke stavbě galaxií. Bez temné hmoty bychom tu dnes nebyli."

Doktor Carlton Baugh, spoluautor výzkumu z Královské společnosti pro výzkum při Durhamské univerzitě řekl, že "Náš výzkum předpovídá, které galaxie rostly díky tvorbě nových hvězd v různých historických obdobích vesmíru a které dnes a jak se to váže na temnou hmotu. Dáme počítači to, co si myslíme, že je receptem pro formování galaxií, uvidíme co vznikne, a porovnáme to s pozorováním skutečných galaxií."

Profesor Keith Mason, k tomu doplnil. "Matematická kosmologie hraje důležitou roli v našem porozumění vesmíru. Nejsou to ale jen tyto simulace co nám dovoluje pohlédnout zpět v čase do raného vesmíru, doplňují však práci a pozorování našich astronomů."

Podle: Univerzita Durham

 15. února  2009

Start raketoplánu Discovery opět odložen

Vedení NASA v pátek znovu odložilo, už potřetí, datum startu raketoplánu Discovery. Aktuálně by nyní měl raketoplán k Mezinárodní vesmírné stanici odstartovat 27. února. Jeho úkolem má být dostavba ISS.

NASA i tentokrát, stejně jako minulý týden, odůvodňuje získáním dostatku času na analýzu a vyhodnocení výsledků testů potenciálně nebezpečných palivových ventilů, které musí udržet tlak po celou 8,5 minutovou cestu na oběžnou dráhu. "Na dokončení analýzy a testů bylo potřeba více času," řekl doslova Allard Beutel, mluvčí NASA v Kennedy Space Center na Floridě.

Raketoplán má při tomto letu k ISS dopravit zejména poslední sadu slunečních panelů, aby obíhající vědecký komplex byl vybaven plánovanými zdroji energie. Posádku raketoplánu doplňuje japonský astronaut Koichi Wakata, který v posádce ISS vystřídá letovou inženýrku Sandru Magnus.

Wakata bude první astronaut z Japonska, jedné z 16 partnerských zemí projektu ISS, který se stane členem dlouhodobé posádky stanice.

NASA připravuje rozšířit trvalou posádku stanice ze tři na šest astronautů, jakmile dokončí stavbu stanice za 100 miliard dolarů. Do konce výstavby v roce 2010, kdy mají jít současné raketoplány do výslužby, zbývá ještě dalších osm letů. kromě toho NASA plánuje na druhou polovinu května poslední servisní let Hubbleovu kosmickému dalekohledu.

Hubblu může hrozit nebezpečí od trosek ze srážky družic

O tom, kterým satelitům může hrozit nebezpečí od trosek zbylých na oběžné dráze po úterní kolizi dvou družic, americké Iridium 33 a ruské Kosmos 2251, se rozpoutalo hledání a výpočty, kam až se mohou trosky ze zcela roztříštěných družic dostat a které přístroje na oběžné dráze mohou ohrozit.
S ohledem na to, že se předpokládá, že se trosky rozptýlí po drahách ve výškách od zhruba 500 do 1100 kilometrů a mohou zde vydržet tisíce let, je možné, že se do ohrožení dostane u Hubbleův kosmický dalekohled. Alespoň to řekl novinářům Nicholas Johnson, hlavní vědecký poradce v Orbital Debris Office v NASA Johnson Space Center.

Nikdo zatím přesně neví co vedlo k tomu že se obě družice ocitly na kolizním kurzu ani to, proč se nakonec srazily rychlostí asi 28.000 kilometrů za hodinu.

Ale teď, když se v kosmu pohybuje dalších mnoho tisíc neevidovaných kusů trosek musí se NASA i Strategické velitelství ozbrojených sil (Stratcom) pečlivě přesvědčit, že ostatní družice a kosmické lodě zůstala nepoškozeny. Johnson řekl, že v oblasti, kde došlo ke srážce, se pohybuje několik funkčních kosmických lodi. Problémem je, že i dokonce malé kusy trosek mohou vyvolat velké poškození.

"Částečka jen několik milimetrů velká může vyřadit či zničit kosmickou loď. Tak se tím musíme, ctě nechtě, zabývat," řekl Johnson.

Ačkoli má NASA obavu o všechny kosmické lodě v oblasti, nejtěžší hlavu jí dělá Hubbleův kosmický dalekohled, protože se na květen připravuje start raketoplánu na poslední servisní misi.

"Servisní mise je jedním z problémů. Potřebujeme vědět nejen jaká jsou rizika pro dalekohled samotný, ale i jaká jsou rizika pro posádku raketoplánu, který se má k němu vydat."

Na rozdíl od jiných kosmických lodi totiž Hubble nemůže na dvé dráze nijak manévrovat. Pokud NASA zjistí, že kus trosek bude křížit dalekohledu jeho dráhu, nemůže se spoléhat na raketové motory ani jiné schopnosti pohybu, aby se jim vyhnul. Jejich jedinou možností je natočit dalekohled tak, aby představoval pro přilétající trosky co nejmenší možný příčný průřez. Ovšem nejhorší, co by se nyní mohlo stát by bylo zjištění, že by se trosky ze srážky mohly do blízkosti dalekohledu dostat už v dohledné době. To by totiž nejspíše vedlo k odvolání servisní mise a tím by byl brzký zánik dalekohledu zpečetěn daleko dříve, než by mohlo dojít k jeho poškození zbytky po srážce družic.

 13. února  2009

Nová mapa Měsíce s vysokým rozlišením naznačuje malé množství vody pod povrchem

Zatím nejdetailnější mapa Měsíce odhalila zatím neznámé krátery na měsíčních pólech. Mapa také částečně odhaluje nejen tajemství nitra Měsíce, ale také Marsu. C.K. Shum, profesor přírodních věd na Ohio státní universitě, je součástí mezinárodního výzkumného týmu, který novou mapu publikoval 13.února 2009 v časopisu SCIENCE.

"Povrch nám může hodně říci o tom, co se dělo uvnitř Měsíce, ale až do nynějška bylo mapování velmi omezené," řekl Shum. "Například s touto novou mapou o vysokém rozlišení můžeme potvrdit, že dnes je na Měsíci jen málo vody a to dokonce i hluboko v jeho nitru. A tuto informaci můžeme použít k tomu, abychom uvažovali o vodě na jiných planetách, včetně Marsu."

Za použití laserového výškoměru (LALT), přístroje na palubě japonské družice Selenological and Engineering Explorer (SELENE), vědci mapovali Měsíc s rozlišením 15 kilometrů. Vedoucím týmu a vedoucím autorského kolektivu studie přístroje LALT je Hiroshi Araki z japonské National Astronomical Observatory. profesor Shum je členem vědeckého týmu LALT.

Nová mapa je první, která pokrývá Měsíc od pólu k pólu, s detailní povrchovou topografií stejnou na přivrácené i odvrácené straně Měsíce. Nejvyšším zaměřeným bodem povrchu je lem pánve Dririchlet - Jackson poblíž rovníku, který se zvedá 11 kilometrů vysoko, zatímco nejnižší bod, dno kráteru Antoniadi poblíž jižního pólu je 9 kilometrů hluboko, obojí na odvrácené straně. Ač je tedy Měsíc mnohem menší než Země, rozdíl mezi nejvyšším bodem a nejhlubším místem je prakticky totožný.

Částečně bude nová mapa sloužit jako průvodce pro budoucí sondy, vozidla, která budou na povrchu pátrat po geologických zdrojích. Araki spolu s kolegy ale udělal něco navíc. Změřil sílu měsíčního povrchu a použil tuto informaci pro výpočet tuhosti kůry.

Pokud by pod měsíčním povrchem tekla vod, kůra by byla o něco pružnější, to ale není. Povrch byl příliš pevný na to, aby pod ním byla nějaká kapalná voda, dokonce ani hluboko uvnitř. To zemský povrch je naopak mnohem pružnější, zdvíhá se a propadá jak pod povrchem tečou vodní toky. Dokonce i desková tektonika je založena na vodě, která maže po sobě klouzající desky.

A Mars? Podle měřítka tuhosti povrchu se nachází někde mezi Zemí a Měsícem a to signalizuje, že tam kdysi mohla být kapalná voda, ale nyní je povrch velmi suchý. Ale tuhost kůry Marsu spojená s jakoukoliv přítomností deskové tektoniky naznačuje, že pokud tam voda je, není lokalizována blízko povrchu, kde by mohla mazat kůru, vysvětluje Shum.

Mapa LAT je zatím nejdetailnější mapou Měsíce. Poslední tři mise Apollo mapovaly část povrchu na začátku sedmdesátých let minulého století, v roce 1994 sonda Clementine v některých lokalitách nabídla rozlišení mezi 20-60 kilometry, ovšem ne na celém povrchu.

Mise SELENE nabízí rozlišení 15 kilometrů konzistentně přes celý povrch, protože byly použity dvě menší družice, které těsně sledovaly hlavní družici. "Tento návrh významně vylepšil schopnost družice modelovat gravitační působení Měsíce, a umožnil vypočítat oběžnou dráhu hlavní družice mnohem přesněji než kdykoliv předtím, zejména na odvrácené straně Měsíce. To vedlo ke zpřesnění topografického měření pomocí LALT," řekl Shum.

Mapa odhalila i několik nových malých kráterů na severním a jižním pólu, které jsme zatím neznali. Například 15 kilometrů široký kráter uvnitř mnohem většího kráteru de Gerlache na jižním pólu.

Podle: Ohio státní universita

 12. února  2009

Událost dne - srážka dvou družic

Dnešního rána média neznala nic jiného než historicky první kosmický karamból při kterém se srazily na oběžné dráze kolem Země dvě družice. K havárii došlo už v úterý kolem 18 hodiny našeho času nad severní Sibiří. Tato srážka výrazně zvýšila zájem veřejnosti o bezpečí Mezinárodní kosmické stanice a její posádky.

Přímá srážka dvou družic je, byť na silně užívané oběžné dráze, vysoce nepravděpodobná událost. Každá z družic totiž má jiný sklon oběžné dráhy a tak ke srážce nemůže dojít, stejným způsobem jako na silnici, tedy většinou čelně nebo zezadu, ale podobá se to spíše nedání přednosti v jízdě na nerozlišené křižovatce. A o to právě jde. Při vzájemných rychlostech, kterými se družice vůči sobě pohybují, stačí zlomek sekundy a družice se míjejí o stovky metrů.

Vypočítat možnost srážky není vůbec jednoduché. Proměnných je příliš mnoho. Jde o odpor zbytků atmosféry, proměnné působení gravitace, tlak slunečního záření a podobně. Lze tedy říci, že i pokud by jste navedli na stejnou oběžnou dráhu dvě zcela totožné (tvar a hmotnost) družice, které by se pohybovaly v jisté vzdálenosti od sebe, za čas by se bez aktivních korekcí jejich oběžné dráhy rozešly. Dá se tedy říci, že pokud by jste chtěli, aby se dvě družice tímto způsobem srazily, museli by jste jejich pohyb na oběžných drahách korigovat do posledního momentu před srážkou a možná by se vám to ani nepodařilo. Svědčí o tom úsilí a přípravy, které musely vynaložit USA Čína když demonstrovali schopnost zasáhnout družici na oběžné dráze ze země nebo z lodi vystřelenou raketou.

Nicméně jak to deklarují Murphyho zákony, pokud se něco absolutně nemůže stát, zcela určitě k tomu jednou dojde. Srážka nastala mezi telekomunikační družicí Iridium 33 a ruskou vojenskou družicí Kosmos 2251. Družice se srazily ve výšce asi 780 km nad ruskou Sibiří.
Tato výška oběžné dráhy je hojně využívána zejména meteorologickými a komunikačními družicemi. Když se proto novináři ptali na nebezpečí z toho vyplývající, odpověděl jim generálmajor Alexandr Jakušin, první zástupce velitele ruských kosmických sil tak, že "úlomky nepředstavují žádné nebezpečí pro ruské kosmické objekty." Když se ho však novináři zeptali, zda trosky mohou představovat nebezpečí kosmické lodi jiných národů, odpověděl vyhýbavě tak, že "pokud jde o cizí, to nemohu říci, není to v mé kompetenci."

Samy ruské kosmické síly při tom oznámily, že monitorovaly trosky ze srážky, které se díky energii srážky rozlétly do prostoru mezi výškami 500 km až 1300 km nad zemským povrchem. Tento údaj však také znamená, že Mezinárodní kosmické stanici zatím žádné nebezpečí nehrozí, protože ta se pohybuje na oběžné dráze s výškou okolo 350 kilometrů.

MESSENGER pokračuje v honu na stále elusivní Vulkanoidy

Sonda MESSENGER dosáhla v úterý 10.2. svého orbitálního přísluní a prošla jen 0,31 astronomické jednotky (AU) od Slunce. Zobrazovací tým mise využívá blízkost sondy ke Slunci k pátrání po vulkanoidech, hypotetických malých a skalnatých asteroidech, které by měly obíhat kolem Slunce po stabilních oběžných dráhách uvnitř oběžné dráhy Merkura.

Vulkanoidy jsou pojmenovány po smyšlené planetě Vulkán, planetě kdysi navrhované pro vysvětlení neobvyklého pohybu Merkura po oběžné dráze. Vědci už dlouho zjišťují, zda tato malá a málo jasná "vesmírná skaliska" existují. Mezi oběžnou dráhou Merkura a Slunce existuje oblast gravitační stability, což znamená, že každý objekt by tam mohl zůstat po miliardy let a tedy by tam mohly být nějaké i dnes. Všechny další takové oblasti ve sluneční soustavě jsou obsazeny nějakým typem trosek, např. Trojané, asteroidy ve stabilních bodech podél oběžných drah Jupitera a Neptuna nebo Kuiperův pás za oběžnou dráhou Pluta.

Tzv. oblast vulkanoidů mezi oběžnou dráhou Merkura a Slunce je jediná oblast gravitační stability, o které není známo, zda je obsazena. tento region je totiž nejobtížněji sledovatelný. Jakýkoliv vulkanoid by bylo obtížné zjistit ze Země, ato kvůli silné záři Slunce. Předchozí pátrání po vulkanoidech ne odhalila žádné objekty větší než asi 60 kilometrů v průměru. Ale MESSENGER nacházející se poblíž Merkura má v pátrání nespornou výhodu, jak říká Clark Chapman, člen výzkumného týmu sondy.

"S MESSENGEREM můžeme pátrat po vulkanoidech o průměru pouhých 15 kilometrů," řekl Chapman, který je vedoucím vědeckým pracovníkem v Southwest Research Institute v Boulderu, Colorado. Mezi 7. a 11. únorem 2009 pořídí širokoúhlá kamera MESSENGERU 256 snímků oblasti východně a západně od Slunce. Kvůli nebezpečnému slunečnímu záření bude kamera jen vykukovat zpoza sluneční clony chránící sondu.

"Budeme každý den pořizovat stejné snímky," vysvětluje členka týmu Nancy Chabot. "Tato technika nám dovolí odfiltrovat kosmické paprsky a rozlišovat pohyblivé objekty, například vulkanoidy."

Tým již uskutečnil podobnou zobrazovací kampaň během devíti dnů v červnu 2008, kdy pořídil 240 snímků oblasti možného pásma vulkanoidů. "Tato sekvence byla navržena tak, aby zpřesnila naši pozorovací techniky, vyhodnotila limitní jasnost, ověřila průkaznost na známých objektech a udělala počáteční průzkum," vysvětluje Chapman.

"Vulkanoidy, pokud by byly nalezeny, mohou poskytovat vědcům náhled do podmínek panujících brzo po vzniku sluneční soustavy," říká Chapman. "Zvláště pokud existují či jednou existovaly, budou představovat dodatečné členy objektů, které při svých dopadech pokryly povrch Merkura krátery, zejména pokud se zdá, že geologické procesy na Merkuru jsou mladší než jsme si mysleli, a že nevznikly společně s bombardováním Měsíce a Marsu."

Pokud by vulkanoidy neexistovaly, pak bychom si mohli bát více jisti, že většina Merkurových sopečných rovin se vytvořila před miliardami let, stejně jako na Měsíci, říká Chapman. Nepřítomnost vulkanoidů by také zaměřila výzkum na to, proč vulkanoidy nikdy nevznikly nebo pokud vznikly, proč už tam nejsou.

podle: Johns Hopkins University

 11. února  2009

Astronomové zaměří dalekohled MMT na Měsíc

Zdá se to být čiré plýtvání pozorovacím časem, když se astronomové observatoře na Mount Hopkins v Arizoně budou dívat 6,4 metrovým dalekohledem MMT na Měsíc. Přesto to je pravda. Tento výkonný dalekohled byl vybrán jako jeden ze čtyř na zemském povrchu umístěných dalekohledů k tomu, aby sledoval Měsíc na který dopadne dvoutunová raketa Lunar CRater Observation and Sensing Satellite mission, která je známa spíše pod zkratkou LCROSS, letos v srpnu nebo o něco později.

Voda je rozhodujícím zdrojem pro pobývání lidských posádek na Měsíci, protože by nebylo praktické dopravovat ze země takové množství vody, kolik by bylo potřeba pro přímé lidské zkoumání našeho satelitu.

LCROSS je doprovodná mise jiného letu k Měsíci. Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) má startovat  z mysu Canaveral letos  na jaře, 24.dubna 2009. Mise LRO ponese kromě LCROSS hlavně soupravu přístrojů ke získávání detailních teplotních údajů, sledování účinků záření na měsíční povrch a pátrání po vhodných místech pro přistáních budoucích misí a další vědecké cíle. LCROSS se oddělí od LRO po čtyřdenní cestě k Měsíci a pak stráví několik měsíců na vlastní oběžné dráze pátráním po nejhodnějším místě dopadu na povrch Měsíce a potřebnou úpravou dráhy.

Kolem prvního srpna se LCROSS na dvakrát přiblíží k Měsíci. Nejprve vystřelí směrem k povrchu raketu o velikosti malého automobilu, která udeří do Měsíce rychlostí 9.000 km za hodinu a vyhloubí v jeho povrchu kráter o průměru asi 30 metrů a hloubce kolem 5 metrů. Cílem bude stabilně zastíněné dno jednoho z kráterů na severního pólu, kde se pravděpodobně nachází led. Dopad, jak se očekává, vyvrhne do výšky asi 220 tun materiálu z měsíčního povrchu, jehož části by mohly dopadnout až 50 km od místa nárazu. Výbuch by měl být viditelný i ze Země. Šanci budou mít i amatérští astronomové s dalekohledy o průměru alespoň 20 cm.

Více než 30 krát větší, 6,5 metrový dalekohled MMTO, "je velmi vhodný pro potvrzení prvního vědeckého cíle mise LCROSS, kterým je potvrzení přítomnost či nepřítomnost vodního ledu v permanentně zastíněné oblasti na Měsíci," řekl ředitel MMTO a vedoucí projektu Faith Vilas.

Vilas a jeho spolupracovníci - Donald McCarthy mladší, ze Stewardovy observatoře, astronom MMTO Morag Hastie, a hlavní inženýr MMTO Shawn Callahan použijí nejmodernější přístroje observatoře aby sledoval expandující chochol trosek souběžně na třech různých vlnových délkách.

Použijí infrakameru a infračervený spektrograf přístroje "ARIES", které vyvinul McCarthy, aby získali snímky a spektrum rostoucího chocholu, stejně jako budou zjišťovat přítomnost phylosilikátů, jílů utvořený interakcí vody se skalami. "Pokud dostaneme spektrální podpis phylosilikátů, pak máme pádný důkaz, že tam byla voda," řekl Vilas.

ARIES také má druhý detektor, který bude získávat obrazy chocholu na o něco kratších infračervených vlnových délkách. Tým bude užívat beamsplitter a tak mohou použít také třetí kameru, která bude zachycovat expandující chochol ve viditelném světle.

"Kamery budou pořizovat snímky s časovým rozlišením jedné setiny sekundy a tak uvidíme chochol jak stoupá a expanduje ve vysokém časovém rozlišení," řekl Vilas. Velikost a tvar chocholu podléhá přítomnosti vodní páry stejně jako při sopečném výbuchu, doplnil důvody výzkumu.

Pokud NASA vypustí Lunar Reconnaissance Orbiter letos na jaře, podle stávajícího plánu, LCROSS do severního pólu Měsíce udeří v srpnu, řekl Vilas. V srpnu se však v jižní Arizoně vyskytuje monzunové období a tak existuje riziko zamračené oblohy. Pokud se ale start pozdrží, pak LCROSS udeří do měsíčního pólu v září či říjnu, v takovém případě to ale bude pól jižní, dodal Vilas.

Podle: MMTO a LRO

 9. února  2009

Krátce

Odklad startu letu k ISS

V pátek NASA oznámila odložení startu mise STS-119 raketoplánu Discovery k ISS na 22.února. Během odkladu se budou testovat potencionálně problematické palivové ventily. Jeden z těchto ventilů měl problémy během posledního startu s malým kouskem odlomeného materiálu a i když to tenkrát nepředstavovalo žádné nebezpečí, NASA se rozhodla zjistit, co by se stalo v případě, že by se do palivového potrubí dostal větší kus.

NASA a Google spustí virtuální průzkum Marsu

NASA a internetový gigant Google oznámili minulý týden vydání nového módu Mars v programu Google Earth, jehož pomocí bude možné v každém PC získat trojrozměrná pohled na planetu Mars ve vysokém rozlišení.

Kromě poskytnutí bohatého 3D pohledu na Mars pro širokou veřejnost, bude pomáhat také výzkumníkům jako platforma pro sdílení dat. Mód umožňuje uživateli proletět se kaňony i vystoupat na obrovské hory Marsu, které jsou mnohem větší než ty pozemské. Budou se také moci vydat zkoumat rudou planetu očima sond Mars Exploration Rover nebo jiných misí na Marsu.

Družice COROT objevila dosud nejmenší exoplanetu s pevným povrchem

Zatím nejmenší planetu zemského typu, kterou se podařilo objevit mimo sluneční soustavu našla družice COROT. Překvapivé přitom je, že planeta je menší než dvojnásobek průměru Země a obíhá kolem hvězdy podobné našemu Slunci. Její povrchová teplota však je tak vysoká, že je pravděpodobně pokrytá lávou nebo zahalená vodní párou.

Na stránkách ESA nyní najdete i informace a novinky v češtině. http://www.esa.int/esaCP/Czech.html

Observatoř ALMA dostává tvar

Astronomové v pátek formálně uvedli do provozu první z pětadvaceti členné skupiny radioteleskopů budoucího radioteleskopového pole, které bude sestávat ze 64 spřažených dvanáctimetrových radioteleskopů. ALMA, neboli Atacama Large Millimeter/submillimeter Array se staví jako mezinárodní projekt vysoko v chilských Andách v poušti Atacama. Pomocí pole ALMA budou astronomové moci studovat vesmír, molekuly plynu a prachu ze kterých vznikly planetární soustavy, galaxie a dokonce i život. ALMA bude poskytovat nové pohledy na vznik hvězd a planet a dokonce i vzdálené galaxie raného vesmíru, až do vzdálenosti z jakém se vesmír nacházel před zhruba 10 miliardami let.

Podepsána smlouva o stavbě dalekohledu nové generace

V pátek byl rovněž oznámen podpis dohody mezi USA, Austrálií a Jižní Koreou o stavbě nové generace na Zemi umístěného dalekohledu pod názvem Giant Magellan Telescope (GMT). Má jít o dalekohled s primárním zrcadlem o účinné ploše odpovídající dalekohledu o průměru 24,5 m, tedy asi 3x silnějším, než současné největší pozemské dalekohledy.


Objeven další potencionálně nebezpečný asteroid

Při pozorování 31.ledna 2009 objevil astronom Robert Holmes asteroid, pojmenovaný po jeho potvrzení, jako 2009 BD81. Asteroid se přiblíží zemi 27.února 2009 na vzdálenost 7 miliónů kilometrů, ale v roce 2042 to bude jen asi 31.800 kilometrů. Asteroid ve naštěstí "jen malý" asi 314 m v průměru, ale i tak by mohl způsobit katastrofu globálních rozměrů. Pravděpodobnost srážky se Zemí však nyní vychází na celkem pohodových 1:2.000.000.

 6. února  2009

Kometa C/2007 N3 Lulin ztratila ocas

Slyšeli nebo četli jste ve zpravodajství o tom, že můžete pozorovat kometu? Zkoušeli jste ji hledat na obloze?
Kometa Lulin, která se pohybuje souhvězdím Váhy na ranní obloze, dnes vycházela nad obzor už po jedné hodině po půlnoci. Prostým okem by jste ji však zatím neuviděli, i kdyby jste měli ideální pozorovací podmínky a ne zataženou oblohu těchto dnů. Kometa je zatím příliš málo jasná. V současné době se její jasnost pohybuje kolem 7 magnitudy a je tak asi 3x méně jasná než aby jste ji mohli vidět bez dalekohledu. Zároveň ale je už tak jasná, že ji můžete najít, tedy pokud víte kde hledat, už malým dalekohledem, nebo větším triedrem. Dnes nad ránem by to bylo o to jednodušší, že se kometa pohybovala jen 0,5° od dvojhvězdy Zubenelgenubi, kterou by jste díky její magnitudě 2,75 měli očima bez problémů najít.

Nemusíte však zoufat. Jinde na světě není počasí tak špatné jako u nás a tak třeba na serveru spaceweather.com najdete galerii snímků pořízených těmi šťastnějšími. Fotografii v záhlaví pořídil dnes Alessandro Dimai z Moorook v Austrálii. Dvojhvězda Zubenelgenubi je na obrázku vlevo, zelená kometa Lulin pak vpravo.

Kometa však stále zjasňuje a vychází nad obzor každý den o něco dříve. Uź za pět dnů, 11. února kometa opustí souhvězdí Váhy a vstoupí do souhvězdí Panny a nad obzor se tak dostane už těsně kolem půlnoci. Zároveň by měla zjasnit asi o půl magnitudy.

Pokusit se najít kometu jednodušeji než jindy se můžete pokusit ještě např. v neděli 16. února ráno, kdy bude procházet jen asi 2,5°severně od jasné hvězdy Spica (1 mag.) ze souhvězdí Panny, nebo v úterý 24.února, kdy bude zase jen asi 2,2°jižně od planety Saturn. O další 4 dny později se bude pohybovat poblíž hvězdy Regulus ve Lvu.

Pokud to tedy dovolí počasí bude dostatek příležitostí aby kometu na obloze našli i méně zkušení amatéři.

Možná že kometa přichystá i další překvapení, jako se to stalo 4.února, kdy tým italských astronomů byl svědkem poutavého fenoménu, kdy se ocas komety Lulin oddělil. Jak událost komentoval vedoucí týmu Ernesto Guido, když jsme pomocí dálkově ovládaného dalekohledu v Novém Mexiku v USA kometu fotografovali, náš snímek jasně ukázal, že část část plazmy ocasu komety byla odtržena. Snímek vpravo Ernesto Guido, Giovanni Sostero & Paul Camilleri.

Guido a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že událost byla způsobena magnetickou poruchou ve slunečním větru narážejícím do komety. Jde o velmi pravděpodobnou hypotézu, protože magnetické mini bouře v ocasech komet byly pozorovány už dříve, zatím nejlépe v roce 2007, kdy družice STEREO americké NASA sledovaly, jak CME (koronární výtrysk hmoty) narazil do komety Encke a ta ztratila svůj ocas stejně jako kometa Lulin 4.února.

Sledujte v galerii snímků komety, co se s ocasem bude dít dále.

Radioastronomové zjistili vysílání vodního maseru ze Saturnova systému

Vypadá to, jako by Saturnovy měsíce, co by ostří obrovského míchadla dělaly koktejl z vodních par v obrovské míse. Může být tato vodou naplněná mísa kolébka života?

Přítomnost vody byla dlouho považována za klíčovou podmínku pro život v planetárním prostředí. Povzbuzeni nedávným objevem výtrysku vodní páry sondou Cassini na Saturnově měsíci Enceladus, se radioastronomové začali více zajímat o to, kolik je vlastně v Saturnově systému vody.

Tzv. maserové vyslání molekul vody nabízí nejcitlivější zároveň robustní způsob detekce vodní páry na rádiových vlnových délkách. Toto vyslání je neomylně detekováno jako spektrální čára na vlnové délce 1,35 cm.

Objev vyslání vodního maseru přicházejícího z mraků vodní páry v Saturnově systému byl zveřejněn tento týden v časopisu Astronomy and Astrophysics (Pogrebenko et al., 2009, Astronomy and Astrophysics 494, L1 - L4).

Mezinárodní tým radioastronom§ který vedl Dr. Sergei Pogrebenko z Joint Institute pro VLBI v Evropě pozoroval Saturnův systém radioteleskopy v Medicina (INAF-IRA v Itálii) a Metsähovi (TKK-MRO ve Finsku) několik několik set hodin, aby doslova ulovili nepolapitelný spektrální podpis vodního maseru.

Jejich snaha byla nakonec odměněna. Několik oblastí spojených s různými skupinami Saturnova systému vykázalo statisticky významné údaje o vysílání vodního maseru. "Byl to velmi náročný experiment, protože spektrální čáry byly velmi slabé. Jejich vysílání mělo sílu odpovídající asi 100 wattům, tedy jako by jste ze vzdálenosti 1,3 miliardy kilometrů pozorovali obyčejnou žárovku," říká profesor Pogrebenko.

Další z členů týmu, M. Elitzur z kentucké univerzity v Lexingtonu dodává, "vyslání, které jsme objevili nám dovoluje odhadnout množství vody spojené s vytvářením těchto spektrálních čár. Je jí dost aby naplnila několik olympijských bazénů."

Vysílání maseru objevené během experimentu nebylo spojeno jen s Enceladem, kde bylo očekáváno po objevu sondy Cassini, ale také s Titanem, Hyperionem a Atlasem. Poslední ze jmenovaných měsíců ve skutečnosti produkuje daleko nejsilnější signál mezi všemi, které radioastronomové našli. Je to překvapující. Vypadá to jako by Saturnovy měsíce jako obrovská míchadla dělají z kolem Saturnu z vodních par koktejl.

Profesor C. Cosmovici, šéf italského Bioastronomického projektu ITASEL, je si jist, že tento objev pomůže při hledání vody na extrasolárních planetách a nakonec i odhadům možnosti vývoje života mimo naši sluneční soustavu.

"Vodní maser nalezený v Saturnově systému je velmi příjemný a neočekávaný důsledek experimentu Huygens VLBI Tracking prováděného naší skupinou v roce 2005," připomíná profesor L. Gurvits (JIVE). "Jak se často ve vědě stává, vzrušující objevy se dají jen těžko předpovídat."

Odhalení vodních maserů nabízí důležitý náhled do fyzikálních stavů panujících v Saturnově systému a mohl by pomoci nasměrovat budoucí výzkumy Saturnu a jeho družic.

Experiment tak nabízí ještě další důvod pro návrat k Saturnu po velkolepém úspěchu sond Cassini a Huygens. ESA a NASA zvažuje takovou společnou misi někdy kolem roku 2020.

 1. února  2009

Kepler se připravuje ke startu

V pátek NASA ukázala nový kosmický dalekohled, jehož úkolem bude zjistit, zda okolo vzdálených hvězd obíhají planety podobné Zemi.

Ačkoli astronomové dodnes našli už více než 330 planet kroužících kolem hvězd v jiných slunečních soustavách, žádná z nich nemá tu pravou velikost a umístění, o kterém se předpokládá, že je klíčem k podpoře života. Jsou buď příliš velké, příliš chladné a nebo naopak (většinou) příliš velké a příliš horké na to, aby na nich vznikl a udržel se nejen život, ale povětšinou ani voda v kapalném skupenství.

Přesto, že se předpokládá, že při přehlídce asi 100.000 hvězd by se mohlo najít asi 500 - 1.000 exozemí, jak řekl Michael Bicay, vědecký ředitel NASA Ames Research Center v Kalifornii, reportérům v Titusville, Floridě, kde se Keplerův dalekohled připravuje na start: "Žádný výsledek by byl stejně důležitý jako objev planety."

Nový kosmický dalekohled byl pojmenován po Johanu Keplerovi (27.prosince 1571 až 15.listopadu 1630), astronomovi 17. století, který vyřešil matematicky problém pohybu planet. Start dalekohledu byl, po několika odkladech už z roku 2006, stanoven na 6. března 2009 v 03:48:43 UTC (5.března 2009 v 22:48 místního času). Do kosmu jej vynese raketa Delta 2 ze základny vojenského letectva na mysu Canaveral na Floridě.

Dalekohled bude umístěn na oběžné dráze za Zemí, odkud pak bude nejméně 3,5 roku zkoumat jediný na hvězdy bohatý kousek oblohy mezi souhvězdími Labutě (Cygnus) a Lyrou. K tomu bude vybaven 95 megapixelovou kamerou, největší jaká kdy doposud byla vypuštěna do kosmu. Kepler se její pomocí pokusí o najít planety o velikosti Země přecházející před jejich mateřskou hvězdou. Planety tedy nebudou ani v tomto případě fotografovány přímo, ale pomocí metody tranzitu.

Vědci říkají, že se to bude tak trochu podobat pokusu všimnout si komára letícího proti záři bodového reflektoru. Pozorovateli ze Země planeta velikosti Jupiteru při tranzitu dočasně zakryje asi 1 procento viditelného světla hvězdy. Průchod planety o velikosti Země však světlo hvězdy zeslabí jas hvězdy jen o 0,0084 procenta.

"Je to velmi slabý signál a je velmi obtížné jej předpovědět," řekl James Fanson, ředitel projektu Kepler v JPL v Pasadeně v Kalifornii. "Plán je jednoduchý. Budeme se dívat tři roky na jedno místo oblohy a čekat na blikající hvězdy."

Kepler bude vždy po několik týdnů velmi přesně orientován na jedno místo oblohy a pak, jednou měsíčně, se spojí se Zemí a předá vědcům napozorované data během 12 hodin trvajícího rádiového spojení. Data ze 170.000 cílových hvězd se tedy budou analyzovat až na Zemi. Vybrané hvězdy jsou jen zlomkem z odhadovaných zhruba 4 milionů objektů v zorném poli dalekohledu, ale vědci chtějí maximalizovat pozorovací čas, aby dalekohled zachytil tolik hvězd, kolik jich jen bude možné.

Mezi hlavní úkoly mise dalekohledu Kepler bude patřit:
* Určit kolik planet o velikosti Země se nachází uvnitř či blízko obyvatelné zóny hvězd různých spektrálních typů
* Určit rozsah velikostí a tvarů oběžných drah těchto planet
* Odhadnout kolik planet se nachází ve vícenásobných hvězdných systémech
* Určit rozsah velikostí oběžných drah, jasu, velikosti, hmotnosti a hustoty krátkoperiodických obřích planet
* Identifikace dalších členů každé z objevených planetárních soustav pomocí jiných technik
* Určit vlastnosti hvězd, u kterých se vyskytují planetární soustavy

Pro nalezení planety o velikosti Země budou vědci potřebovat pozorovat přinejmenším čtyři její tranzity před hvězdou. Na potvrzení objevu budou nakonec použity i pozemské dalekohledy, protože je několik astrofyzikálních úkazů, které připomínají tranzitující planety, řekl Bicay. "Budeme je muset vytřídit."

Nikdo zatím neví, kolik hvězd má kolem sebe v obyvatelné zóně skalnaté planety s kapalnou vodou na povrchu. Je to právě voda, o které se věří, že je rozhodujícím elementem pro život, ačkoli důkaz o tom je založen na pozorování jediného vzorku, naší Země. "Máme to privilegium, že žijeme v době a v zemi, která má technologii, aby na tylo otázky vědecky odpověděla," řekl Fanson.