31. prosince 2009 

Slunce roku 2009 končí se skvrnami

Rok 2009 končí a na Slunci se za prosinec objevilo nejvíce skvrn od doby co začalo sluneční minimum. Pokud sluneční skvrny 1039 vydrží pohromadě až do konce dnešního dne a předpověď zní, že ano, pak bude v prosinci celkem 22 dnů, kdy se na Slunci vyskytovaly skvrny a jejich graf bude vypadat tak jako na připojeném obrázku.
Rok 2009 se tak co do počtu dnů beze skvrn vyrovná roku 2008. Rekordy za poslední století tak budou následující:

1. rok 1913 - počet dnů beze skvrn 311
2. rok 2008 - počet dnů beze skvrn 266
3. rok 2009 - počet dnů beze skvrn 260
4. rok 1912 - počet dnů beze skvrn 252
..
8. rok 1911 - počet dnů beze skvrn 200

Potvrdilo se tak, že současné sluneční minimum je mimořádně nízké a dlouhé, i když ne rekordní. Za posledních 100 let bylo minimum mezi roky 1911 až 1913 přeci jen o něco hlubší. Tentokrát se od roku 2004, kdy Slunce nastoupilo cestu do fáze minima, až do konce roku 2009 počet dnů zcela beze skvrn zastavil na čísle 771, přičemž typické minimum trvá jen 485 dnů.

Černá linka je na grafu vlevo je lineární funkcí údajů jednotlivých měsíců. Pokud by tento trend pokračoval i nadále, předpověď ale zní, že nebude, sluneční skvrny by se od února 2011 vyskytovaly na slunečním disku každý den. Slunce beze skvrn přestane a sluneční minimum definitivně skončí. Poslední dva roky nás však poučily o tom, že Slunce může být složité a nepředvídatelné.

Podle: Spaceweather

Budoucnost dvou velkých teleskopů na Mauna Kea je nejistá

Osud dvojice velkých teleskopů na havajské Mauna Kea je závislý na prosincovém rozhodnutí zastavit financování alespoň jednoho z nich.

Rada Spojeného království pro vědu a technologické prostředky (UKSTFC) znovu přehodnotila své priority financování na roky 2010 až 2015 a jedním z přístrojů, který o finance přišel je infračervený dalekohled United Kingdom Infra-Red Telescope (UKIRT), který je napojen na společné astronomické centrum (Joint Astronomy Centre - JAC), kde pracuje společně s dalekohledem James Clerk Maxwell Telescope (JMCMT).

Plán zahrnuje "řízené stažení" UKIRT z provozu s tím, že byl zároveň definován závazek pokračovat ve společní práci s JCMT do konce roku 2012. Se svým 3,8 metrovým zrcadlem je třicetiletý UKIRT největším infračerveným dalekohledem světa. Dvaadvacetiletý JCMT je zase se svojí 15 metrovou parabolou největším samostatně stojícím submillimetrovým teleskopem.

Většina ze 60 zaměstnanců JAC je tento týden na dovolené, ale sdělení zveřejněné na webové stránce observatoře nazvalo rozhodnutí o UKIRT jako "vážné zklamání pro každého, kdo je spojen s observatoří. Spolupracujeme s UKSTFC na definování postupu, času a detailů implementace tohoto rozhodnutí, ale také hledáme alternativní postupy zachování činnosti. Zdůrazňujeme, že o uzavření zařízení ještě nepadlo žádné rozhodnutí."

Financující agentura by měla zvážit možnost UKIRT pronajmout nebo prodat Havajské nebo jiné přijatelné univerzitě. Navíc UK agentura financuje jen 55% nákladů procent nákladů na činnost JCMT spolu s Kanadou a Nizozemím.

Ačkoli to ve veřejném prohlášení STFC výslovně neuvedlo, pokračování financování JCMT po roce 2012 je podmíněno, kromě jiného i plnou funkčností komplexu zobrazovacích nástrojů SCUBA-2 a JAC, sdělili ve svém prohlášení astronomové. Spojené království je také jedním ze sedmi nejvýznamnějších partnerů spojených s provozem a financováním dvojice 8,2 metrových dalekohledů Gemini, jednoho na Mauna Kea a druhého v Chile. UK již svým partnerům projektu Gemini sdělila, že "téměř určitě nezůstanou participovat na Gemini po roce 2012."

Finální rozhodnutí STFC spojené s problémy ve financování však padne až na konci března 2012. Důvodem pro celkovou přestavbu rozpočtu jsou finanční tlaky spojené s globální finanční krizí.

STFC je proto rozhodnuto seřadit vědecké projekty podle důležitosti do pěti priorit a doporučit financování jen těch dvou nejšpičkovějších. JCMT dostalo přednost, zároveň ale bylo doporučeno snížit jeho rozpočet o 15 procent. Dalekohledy Gemimi a UKIRT naopak dostaly druhou nejnižší prioritu.

Jak je vidět, problémy nemá jen česká věda ........
A to není do závěru Mezinárodního roku astronomie zrovna povzbudivé zjištění.

 30. prosince 2009 

Modrý Měsíc rozsvítí silvestrovský večer

Že vám označení modrý Měsíc nic neříká, a že jste na obloze modrý Měsíc nikdy neviděli? Nic si z toho nedělejte. Do našich končin ho zanesli hlavně novináři. Jde totiž o hlavně v anglosaských zemích používaný slovní obrat (Blue Moon), označující poměrně vzácný úkaz, kdy v jednom kalendářním měsíci nastávají dva úplňky. K takovému úkazu dochází zpravidla jednou za dva až tři roky, ale ten letošní skutečně je zvláštní ještě z dalších důvodů.

Jednak nastává na silvestrovský večer, tedy v kombinaci, která se opakuje jen každých 19 let a navíc, jako bonus se k tomu přiřadí i sice malé, jen částečné, ale přeci jen zatmění Měsíce. Další modrý Měsíc na silvestrovský večer si užijeme až v roce 2028 a ten předchozí byl v roce 1990, kdy si ho z pochopitelných důvodů u nás nikdo nijak zvláště neužil.

Letošní silvestrovský modrý Měsíc si užijeme v Evropě, Africe a Americe. Maximum zatmění (8%) totiž u nás nastane ve 20:23 SEČ a tou dobou už ale bude na většině Asie a v Austrálii 1. ledna. Pro tyto dva kontinenty se tak Měsíc stane modrým až na konci ledna.

Označení, které opravdu nemá cokoli společného se skutečnou barvou našeho vesmírného souputníka a ani žádný další astronomický význam, se nejspíše vžilo díky touze lidí po poetických názvech po té, co se v roce 1946 objevilo jako tisková chyba a nesprávný překlad termínu použitého ve Maine Farmers' Almanac.

Pokud vám to tedy meteorology předpovídaná oblačnost dovolí a na obloze bude mezi mraky něco vidět, vyjděte kolem 20 hodiny do silvestrovské noci a přesvědčíte se na vlastní oči, zda bude tento úplněk modrý, či ne.

Podrobný průběh silvestrovského zatmění najdete na astro.cz v článku  http://www.astro.cz/clanek/4105 a jeho přílohách.

 29. prosince 2009 

Hledáme vodu na Měsíci na špatných místech?

Nová a zatím kontroverzní pozorování naznačují, že voda se na Měsíci nejspíše vyskytuje na zcela neočekávaných místech.

Teorie praví, že voda není při teplotách nad -167°C na povrchu Měsíce stabilní a "vypařila" by se rychle do kosmu. Díky tomu by měla být soustředěna v "ledové pasti" v blízkosti pólů Měsíce, v kráterech, do kterých nikdy nedopadá sluneční světlo. Potvrdila to v říjnu 2009 sonda LCROSS, která detekovala vodu, když jednoho z těchto kráterů (Cabeus), cíleně narazil impaktor v podobě posledního stupně rakety, která sondu k Měsíci dopravila.

Ale nová pozorování další z měsíčních sond Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO)naznačují, že mnohé z trvale zastíněných oblastí poblíž jižního pólu jsou suché a naopak "mokrých" by mohlo být několik oblastí, které ozařuje Slunce.

Tato pozorování pocházejí z experimentu Průzkum Měsíce neutronovým detektorem (Lunar Exploration Neutron Detector - LEND), který hledá měsíční vodu pomocí měření neutronů emitovaných z povrchu Měsíce. Voda nebo jiné materiály obsahující vodík, totiž vedou ke snížení počtu rychlých neutronů.

Přístroj LEND zatím prozkoumal 37 trvale zastíněných kráterů blízko jižního pólu a zjistil, že pouze tři z nich, a to Cabeus, Faustini a Shoemaker, vykazují značné množství vodíku, navíc ovšem zjistil i to, že na vodík bohaté jsou i některé osvětlené oblasti.

"Myslím, že díky tomuto pozorování svědky tak zvaného paradigma-bustingu, tedy že náš způsob myšlení se zdráhá uvěřit takové eventualitě," říká Jim Garvin, hlavní vědecký pracovník NASA v Goddard Space Flight Center.

O těchto tzv. "neutrony potlačujích oblastech" referoval minulý týden na setkání Americké geofyzikální společnosti v San Francisku hlavní vědecký pracovník experimentu LEND, Igor Mitrofanov z ruského Space Research Institute. Ten je přesvědčen, že už jen půl metru silná vrstva suché měsíční půdy pokrývající vrstvu špinavého ledu, zabrání jeho vypařování do vesmíru. Spolu s kolegy pak vypočítal, že ledová vrstva, která mohla být na Měsíc dopravena planetkami nebo kometami, by mohla obsahovat koncentrace vody vyšší než 3 až 5 procent.

Nicméně, nové výsledky zůstávají stále kontroverzní. Přístroje LEND obsahuje novou funkci, která má za cíl zlepšit jeho zaostřování, takže zachytí neutrony jen z malého kousku povrchu pod ním. Tato funkce však nebyla ještě nikdy dříve ve vesmíru testována a tak někteří vědci mají podezření, že tak může detekovat také neutrony z okolních oblastí. "Existuje mnoho otázek týkajících se odezvy přístroje, na které je potřeba odpovědět," říká Rick Elphic z NASA Ames Research Center. Naštěstí bude LRO pokračovat ve sběru dat ještě další dva roky a dalšími poskytnutými výsledky bude narůstat přesnost měření. "Myslím, že pointa našeho příběhu bude do příštího léta mnohem jasnější," zakončuje Garvin.

 27. prosince 2009 

Dalekohledy Keck nahlédly do obyvatelné zóny mladé hvězdy

Do vnitřních oblastí prachových planetárních disků kolem mladých hvězd nedohlédne ani jeden dalekohled na světě. Přesto nedávno astronomové pomocí dvojice dalekohledů WM Keck na Havaji změřili vlastnosti mladé sluneční soustavy ve vzdálenosti od mateřské hvězdy menší je vzdálenost Venuše od Slunce.

Aby dosáhli potřebného výkonu, použili astronomové obou 10 metrových dalekohledů v konfiguraci jako infračervený interferometr. Dalekohledy Keck, které jsou od sebe vzdáleny 85 metrů tak vytvořily jediný přístroj s efektivním rozlišením jediného 85 metrového dalekohledu, většího než jakýkoliv v současnosti plánovaný přístroj.

"Nic jiného na světě nám neposkytuje takové typy měření jaké dělá interferometr Keck," řekl Wesley Traub z Caltech Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně.

V srpnu 2008 tým vedený Samem Raglandem z Keckovy observatoře spolu s astronomy z Kalifornského technologického institutu a Národní optické astronomické observatoře pozoroval mladý hvězdný objekt (YSO) označovaný jako MWC 419. Modrá hvězda typu B o hmotnosti několika Sluncí je od nás vzdálena asi 2100 světelných roků v souhvězdí Cassiopeia. S věkem méně než deset milionů let patří MWC 419 do hvězdné školky.

Tým použil novou infračervenou kameru pro blízké infračervené pásmo L v rozsahu 3,5 až 4,1 mikrometrů. "Tato jedinečná infračervená oblast propůjčila Keckovu interferometru schopnost sondovat hustotu a teplotu disku kolem YSO v oblasti formování planet. Tato vlnová délka je relativně neprozkoumanou oblastí," vysvětluje Ragland. "V podstatě to, co vidíme prostřednictvím tohoto zařízení jsou zcela nové informace."

Zvýšená schopnost pozorovat jemné detaily, spolu s novou kamerou, umožnila týmu měření teploty disku ve kterém se formují planety ve vzdálenosti jen asi 80 milionů kilometrů od hvězdy. "je to zhruba polovina vzdálenosti Země od Slunce, uvnitř oběžné dráhy Venuše," komentuje přesnost měření Danchi.

Pro srovnání, přímo zjištěná planeta u hvězdy HR 8799 Fomalhaut GJ 758 má oběžnou dráhu asi 40 až 100 krát dál.

Teplotní rozdíly naměřené uvnitř disku pomáhají osvětlit jeho vnitřní strukturu a mohou znamenat, že prach má různé chemické složení a fyzikální vlastnosti, tedy faktory, které mohou hrát roli v typech vznikajících planet. Například podmínky v naší sluneční soustavě podpořily vznik skalnatých planet blíže ke Slunci, zatímco plynoví obři a ledové měsíce vznikaly dál.

Na druhé straně si astronomové uvědomují, že velikost mladé hvězdy by mohla ovlivnit složení a fyzikální vlastnosti svého prachového disku. Proto pozorovací tým bude i nadále používat tento interferometr dalekohledů Keck v širším programu pozorování planetárních disků, které se tvoří kolem Slunci podobných hvězd.

Měření teploty prachu v různých oblastech uvnitř disku kolem MWC 419 publikoval pozorovatelský tým v časopisu Astrophysical Journal. Obrázky k článku zde.

  25. prosince 2009 

Nejdůležitější události vědy roku 2009 podle Science

Rok 2009 byl pro docela úspěšným pro řadu vědeckých odvětví a tak vybrat tu nejlepší top desítku nejdůležitějších událostí je relativně složité. Tradičně však výroční řebříček sestavil a zveřejnil prestižní vědecký časopis Science.

Místo první

Za nejvýznamnější vědecký objev roku označili redaktoři časopisu Science nález kostry prapředka lidského rodu z doby před 4,4 miliony roků. Vědci jí familiárně říkají Ardi. Ardi byla žena ardipiteka z druhu Ardipithecus ramidus. Je důležitým článkem vývoje člověka na cestě od našeho společného předka se šimpanzi přes australopiteka až k rodu Homo. O objevu vyšlo od prvního zveřejnění 2. října 2009 už 11 článků.

Dalších devět míst pomyslného žebříčku už tradičně redakce Science uvádí bez stanoveného pořadí, pouze v kategoriích vesmír, fyzika a biomedicína či biologie. Každý nechť si vybere podle svého naturelu.

Vesmír

První skupinu významných objevů otevírají pozorování dříve neznámé třídy pulzarů. Tyto exotické kosmické objekty jsou silně zmagnetizované a rychle rotující neutronové hvězdy, superhusté pozůstatky jader hmotných hvězd. Vysílají do okolního prostoru vysokoenergetické záření gama. Vědci novou třídu pulzarů objevili pomocí družice Fermi, vypuštěné do kosmu v červnu 2008 americkou NASA.
Dalším důležitým objevem byl objev vody poblíž jižního pólu Měsíce sondou LCROSS a její potvrzení a změřené jejího množství sledováním materiálu vyvrženého z měsíčného povrchu řízeným dopadem posledního stupně rakety.
Tuto skupinu objevů uzavírá oprava Hubbleova kosmického dalekohledu, která prodloužila jeho životnost a zvýšila jeho citlivost natolik, že jistě budou následovat další objevy.

Fyzika

Fyzikální trojici objevů otevírá první rentgenový laser světa, který postavili ve Stanfordském národním středisku ve Spojených státech. Laser LCLS umožní vědcům sledovat průběh chemických reakcí a ovlivňovat elektronovou strukturu materiálů.
Dalším z objevů je výzkum grafenů, elektricky vodivých fólií atomů uhlíku, ze kterých byly sestaveny první pokusná elektronická zařízení.
Trojici fyzikálních objevů uzavírají pokusy se zvláštními krystalickými materiály z kategorie spinových ledů. Fyzici v nich vytvořili magnetické vlnky, které odpovídají předpovězeným magnetickým monopólům, tedy částicím s pouze jedním magnetickým pólem.

Biologie a biomedicína

V poslední skupině oceněných výzkumů figurují jeden botanický a dva biomedicínské objevy.
Jde o určení struktury 14 bílkovin PYR/PYL/RCAR. Ty fungují jako receptory kyseliny abscisové, rostlinného hormonu, který rostlinám pomáhá přežít v kritických podmínkách. Umožní to například lepší ochranu rostlin před suchem nebo jejich pěstování tam, kde to doposud nebylo možné.
V biomedicíně byl oceněn objev toho, že rapamicin pocházející z bahenních baktérií na Velikonočním ostrově prodlužuje život pokusným myším, a to i když jim začal být podáván až ve vyšším věku. Rapamycin se ale již dnes předpisuje v humánní medicíně při rakovině ledvin a jako prostředek, který zmírňuje imunitní problémy po transplantacích. Bohužel tím, že tlumí imunitní systém člověka se sotva stane vysněným elixírem mládí.
Science ocenil i genovou terapii. Jednalo se o opravu špatně fungujících buněk přímým zásahem do jejich DNA při léčbě jednoho z druhů dědičné slepoty. Podobně úspěšní byli vědci i při léčbě adrenoleukodystrofii, smrtelné mozkové poruše, která postihuje pouze chlapce nebo při odstraňování kombinované imunitní nedostatečnosti.

Podle: Science

Všem našim čtenářům přejeme příjemné prožití Vánočních svátků, hodně štěstí a pohody a také čisté a temné nebe.

Modří tuláci tajemství zbavení

Téměř 50 let si astronomové lámou hlavu s mladými hvězdami, kterým říkají modří tuláci.

Modří tuláci totiž klamou tělem podobně jako mnohé hollywoodské hvězdy. Jasně svítí, ale jsou mnohem starší než se na první pohled zdá a navíc mají vyšší hmotnost získanou až v pozdějších fázích života.

"Tito modrásci by měli spálit své vodíkové palivo už dávno," vysvětluje Robert Mathieu, astronom z University of Wisconsin-Madison. "Přesto jsou stále tady. Nějak tedy museli zvýšit svoji hmotnost a získat nové palivo."

V dnešním (24.prosince) vydání časopisu Nature Mathieu a jeho Wisconsinský kolega Aaron Geller spolu s osmi dalšími vědci z celého světa uveřejnili práci, ze které vyplývá, že modří tuláci většinou, ne-li ve všech případech, že ukradli svoji dodatečnou hmotu svému hvězdnému společníku. Někdy tak že se s ním srazili a splynuli, jindy ji za pomoci gravitace ze sousední hvězdy vysáli jako upíři, nebo že se osamělá hvězda či dvojhvězda přiblížila j jiné dvojhvězdě a v nastalém gravitačním chaosu některé z e složek tohoto systému splynuly. Astronomové znali ovšechny tři tyto teorie získání nové hmoty, která omladila tyto staré hvězdy, nevěděli však, která z nich je ta správná.

V nové studii však Geller, Mathieu a Francesco Ferrara z Boloňské univerzity ukazují, že hmotnost mohli modří tuláci získat podle všech tří scénářů vymyšlených astrofyziky. První hvězdy tohoto typu byly objeveny v roce 1950 a od té doby astronomům vrtalo hlavou, kde se v kulových hvězdokupách, seskupeních tisíců až milionů velmi starých hvězd vzaly na první pohled mladé, jasně modře zářící hvězdy. Buď tedy musely zve svém vývoji zaostat za okolními normálně se vyvíjejícími, dnes už červenými obry, nebo museliy někde získat novou hmotu, kterí tyto hvězdné starce omladila.

K rozluštění záhady napomohly zejména desítky let pečlivého sledování staré hvězdokupy NGC 188 nacházející nedaleko Polárky, asi 6000 světelných let od Země, ve které je mezi několika tisíci hvězd přibližně stejného věku i 21 modrých tuláků. K závěru, že správné jsou vlastně všechny tři postupně vzniklé teorie ale napomohlo i sledování jiných hvězdokup. Ve hvězdokupě Messier 31 staré asi 13 miliard let došlo před přibližně miliardou let ke kolapsu jádra, které se zahustilo tak, že prudce stoupla pravděpodobnost vzájemné kolize hvězdných systémů. Skládačku doplnilo pozorování hvězdokupy M30, kterou zkoumal Ferrara Hubleovým kosmickým dalekohledem.

Ukázalo se, že někteří modří tuláci v nich vznikali prvním, jiní druhým nebo třetím mechanizmem. Jediným rozdílem bylo, že "upíři" jsou o něco méně modří jež jejich "srážkoví" bratranci.

"Celých 50 let se lidé snažili najít charakteristické vlastnosti těchto hvězd," poznamenal k tomu Mathieu. "Nakonec nám modří tuláci ukázali, že život v kulových hvězdokupách je zřídka osamělým."

Podle: Nature, ESA/Hubble Information Centre, University of Wisconsin-Madison

 21. prosince 2009 

NASA mapuje noční svítící oblaky

Zdá se, že uprostřed zimy je článek o takovém letním úkazu, jakými jsou noční svítící oblaky tak poněkud mimo mísu. NASA však nedávno poblikovala závěry z páté polární sezóny činnosti své družice AIM a vytvořila novou mapu tohoto úkazu, který můžeme v létě pozorovat po západu nebo před východem Slunce.

Těmto záhadným mrakům se říká Noční svítící oblaky (Noctilucent clouds - NLCs) nebo také Polární mezosférické oblaky (Polar Mesospheric Clouds - PMCs). Objevují se už více než století ve výškách asi 80 km nad zemským povrchem vždy v létě a to na obou polokoulích. Od konce května až do srpna na severu, a od konce listopadu do února na jihu.

Družice NASA pojmenovaná Aeronomy of Ice in the Mesosphere, zkráceně AIM, zachycovala celých pět polárních sezón chování NLC oblačnosti, a z jejích závěrů vyplývá, že se tyto oblaky mohou velmi rychle utvořit a stejně rychle se i rozptýlit, a také to, že jsou vysoce závislá na povětrnostních systémech.

"Výzkumy AIM změnily naše předchozí vědomosti o tom, proč se PMCs utváří a jak se mění," řekl vedoucí výzkumu AIM James Russell III z Hamptonovy univerzity ve Virginii. "Zachytili jsme nejjasnější mraky, jaké kdy kdo pozoroval a které zároveň vykazovaly značné rozdíly co do velikosti i struktury. To znamená jejich velkou citlivost na prostředí v němž vznikají."

Noční svítící oblaky jsou tvořeny ledovými krystaly, které vznikají když vodní pára kondenzuje na prachových částicích za extrémně nízkých teplot mezi minus 134°C až -148°C ve velkých výškáchách okolo 80 kilometrů.

Jsou pozorovatelné i když je obloha už tmavá, protože jsou tak vysoko, že nadále zespoda odrážejí sluneční světlo i když Slunce už dávno zapadlo pod obzor. Jejich velkolepé stříbřitě namodralý svit, je vidět dlouho do noci.

Výsledky získané družicí AIM ukazují, že, jak se zdá, je to právě teplota atmosféry, která určuje, kdy sezóna nočních svítících oblaků začne a jak dlouho potrvá. "Sezóna NLC začíná náhle, jako když otočíte vypínačem, období bez mraků je během několika dnů vystřídáno jejich téměř úplným pokrytím a naopak na konci sezóny zmizí NLCs stejně tak rychle, jako se objevily," řekl Russell.

Výzkum NLCs byl družicí AIM zahájen v roce 2007 a jejím hlavním cílem je dozvědět se více o tom, jak a proč se NLCs tvoří, a proč se nyní vyskytují i v nižších zeměpisných šířkách než tomu bylo dříve.

Snímek družice AIM ze 14.července 2009 ukazuje výskyt NLC na severní polokouli.

 20. prosince 2009 

NASA testuje unikátní letoun

Ze základny Edwards v Kalifornii, odstartovalo v pátek 18.prosince k prvnímu zkušebnímu letu unikátní velké letadlo Jumbo, které může pomoci vědcům odhalit počátek vesmíru. A čím, že je tak unikátní? Na palubě tohoto letounu bude nainstalován infračervený dalekohled, kvůli jehož velikosti musí mít letadlo na trupu velké dveře, které budou při pozorování za letu otevřeny. Páteční let sloužil právě k otestování těchto dveří.

Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii, jak se letadlu říká je modifikovaný Boeing 747, známý také jako SOFIA. Zkušební let trval jednu hodinu a 19 minut, během kterých byly dveře dalekohledu zcela otevřeny na dvě minuty. Cílem zkoušky bylo umožnit technikům pochopit, jak proudí vzduch v okolí 2,5 metrového (98 palců) dalekohledu.

"Dnes jsme otevřeli dveře do prostoru dalekohledu a poprvé jsme tak plně vystavili okolnímu prostoru za letu největší dalekohled v dutině letadla," řekl Bob Meyer, ředitel programu SOFIA v Drydenově leteckém výzkumném centru NASA v kalifornském Edwards. "Je to významný krok směrem k certifikaci další velké observatoře NASA pro budoucí studia vesmíru."

Kromě tohoto zkušebního letu jsou na jaře roku 2010 plánovány ještě další dva lety k odzkoušení provozuschopnosti a ověření možnosti dalekohledu získávat vědecká data. Ostatní systémy dalekohledu, jako je systém tlumení vibrací, inerciální stabilizační systém a systém kontroly zaměření budou testovány během každodenních letů.

Tyto lety připraví letoun i dalekohled k prvnímu skutečně produkčnímu letu s dalekohledem provozu. Vědci pak plánují používat tento dalekohled programu SOFIA dalších 20 let. Program SOFIA je joint venture mezi NASA a německé Aerospace Center. NASA dodala letadlo a dalekohled byl postaven v Německu.

Program SOFIA řídí Drydenovo letecké výzkumné centrum, podílí se na něm i kalifornské NASA Ames Research Center v Moffett Field, Univerzitní kosmické výzkumné centrum v marylandské Columbii a německý institut SOFIA ve Stuttgartu.

Snímek dalekohledu za otevřenými dveřmi letadla: http://www.nasa.gov/centers/dryden/multimedia/imagegallery/SOFIA/ED09-0279-07.html
Video z letu na televizi NASA: http://www.nasa.gov/ntv
Více informací o programu SOFIA na: http://www.nasa.gov/sofia

Podle: NASA

 16. prosince 2009 

Na Slunci velká skupina skvrn a přicházející CME

Na Slunci se objevila nová, poměrně rozsáhlá skupina asi 15 skvrn, která je pozorovatelná i nejmenšími dalekohledy se slunečním filtrem. Jde bezpochyby o skvrny nového, 24. slunečního cyklu. Po nezvykle dlouhém minimu sluneční aktivity, nejdelším na posledních století se tak Slunce zřejmě probouzí před příštím maximem, které by mělo přijít už za cca 3 roky.

Magnetické pole této skupiny skvrn označovaných číslem 1035 zároveň dnes v 02:20 SEČ vybuchlo a vyprodukovalo dlouho trvající erupci třídy C4 doprovázenou vyhozením koronární hmoty (CME) směrem k Zemi. Přesné parametry o síle a rychlosti CME budou známy po vyhodnocení dat napozorovaných družicemi Stereo. CME by však k Zemi mohla dorazit již během 18.12 nebo o den později. Ve vyšších zeměpisných šířkách se tak dají očekávat polární záře.

Aktuální snímek Slunce si rozklikněte vlevo v záhlaví stránky. V případě, že vám to počasí dovolí neváhejte a pozorujte.

Podle: Spaceweather.com

Kosmická truhlice pokladů

Orbitální rentgenová observatoř Suzaku objevila největší známý rezervoár vzácných těžkých kovů ve vesmíru.
Lehké prvky ze začátku periodické tabulky, tedy vodík a helium, jsou nejhojnějšími prvky ve vesmíru a jsou také palivem pohánějícím hvězdné motory. My pozemšťané ale více známe ty další, těžší prvky, které tvoří zbytek periodické tabulky, a to i přes to, že obecně jsou ve vesmíru jako celku mnohem vzácnější.

Nedávno použili astronomové orbitální rentgenovou observatoř Suzaku, kterou společně provozují kosmické agentury NASA a JAXA, aby objevili zatím největší známou zásobárnu vzácných kovů ve vesmíru. V centrální oblasti kupy galaxií Perseus observatoř Suzaku zjistila obrovské zásoby chromu a manganu. Tato truhlice pokladů leží 225 milionů světelných roků od Země. Atomy kovů jsou součástí horkého plynu, nebo mezigalaktické média, nacházejícího se mezi 190 galaxií této kupy.

"Je to první nález chromu a manganu v kupě," říká Takayuki Tamura, astrofyzik Japonské kosmické agentury JAXA, který vedl průzkum Persea. "Dříve byly tyto kovy zjištěny pouze u hvězd v Mléčné dráze, nebo hvězd jiných galaxií. Tady ale jde o jejich první nález v intergalaktickém prostoru."

Část kupy galaxií, kterou observatoř Suzaku zkoumala má průměr asi 1,4 miliónu světelných let a jde tak o zhruba jedna pětinu celkové šířky kupy. Nachází se zde naprosto ohromující množství atomů kovu. Jen chromu se zde nachází asi tolik, kolik činí hmota 30 milionů Sluncí, nebo chcete-li 10 trilionů hmotností naší Země. Manganu je zde o něco méně "jen" 8 milionů hmot našeho Slunce.

Továrnou ze které tyto kovy pochází jsou vybuchující hvězdy - supernovy. Při výbuchu supernovy se také vytvářejí obrovské vlny mezihvězdných supervětrů, jejichž nárazy postupně dopravily těžké kovy mezi galaxie.

Studie založená na datech získaných observatoří Suzaku ukazuje, že bylo potřeba přibližně tří miliard supernov, aby vniklo naměřené množství chromu a manganu. A na jejich přemístění do mezigalaktického prostoru bylo potřeba asi jedné miliardy let.

Vědci doufají, že se díky novému objevu dozvědí více o hvězdách a získat lepší představu o tom, jak, kdy a kde se tvořily těžké prvky. "Měřením množství kovu, můžeme pochopit chemickou historii hvězd v galaxiích, jejich počty a typy, které v minulosti vznikly a vybuchly," uvedl také Tamura.

Objevy observatoře Suzaku byly podrobně popsány v posledním vydání Astrophysical Journal Letters.

 15. prosince 2009 

Phobos a Deimos poprvé společně na jednom snímku

Vůbec poprvé se minulý měsíc ocitly oba měsíce Marsu Phobos a Deimos společně na jednom fotografickém snímku. Pořídila jej sonda Evropské kosmické agentury Mars Express orbiter a kromě překvapujícího záběru tak tento snímek pomůže týmu HRSC ověřit a zpřesnit stávající modely oběžných drah obou měsíců.

Snímky byly pořízeny pomocí Super Resolution Channel (SRC) kamery High Resolution Stereo Camera (HRSC). Za 1,5 minuty pořídila dne 5. listopadu od 9:14 SEČ celkem 130 jednotlivých snímků s odstupem 1s, který se ke konci intervalu zkrátil na 0,5s. Rozlišení obrazu je 110 m na pixel pro Phobos a 240 m na pixel pro Deimos, který byl tou dobou více než než dvakrát tak daleko od kamery.

Super Resolution Channel kamery HRSC používá objektiv, který má jen 0,5 stupně úzké zorné pole a poskytuje tak čtyřikrát vyšší rozlišení než běžný barevný stereo HRSC kanál.

Phobos, větší ze dvou měsíců, obíhá blíže k rudé planetě, kterou obkrouží každých 7 hodin a 39 minut. Pohybuje se tedy kolem Marsu rychleji než je tomu u pozemského Měsíce vzhledem k Zemi, pokud bychom je oba umístili do stejné vzdálenosti. V době pořízení snímků byl od sondy Mars Express vzdálen 11.800 km. Deimos byl vzdálen 26.200 kilometrů.

Nestává se často, že by se oba měsíce Marsu ocitly přímo před kamerou, pěkně seřazeny za sebou. Šance na to, že se takový obrázek podaří vznikla díky unikátní eliptické dráze sondy Mars Express okolo planety, přesné znalosti oběžné dráhy planety, obou měsíců a kosmické lodi, a v neposlední řadě náhodě a dokonalému plánování vědeckých týmů ESA a HRSC.

Článek, animace a fotografie jsou k dispozici na adrese: http://www.esa.int/SPECIALS/Mars_Express/SEMDOE7JT2G_0.html 

Celý záznam průletu ve vysokém rozlišení ve formátu .mov (velikost: 10 040 kb) na http://a1862.g.akamai.net/7/1862/14448/v1/esa.download.akamai.com/13452/qt/Movie01PhobosDeimos_anim.mov 

 14. prosince 2009 

Ekonomiku Floridy ohrožuje konec raketoplánů

"Žádné happy hour v den startu." Takové nápisy se vyskytují ve většině obchodů a provozoven lákajících v jiné dny zákazníky na krátkodobé slevy. Závislost na turistickém ruchu je tak silná, že když na Floridě startuje raketoplán výrobci nápojů nezadávají reklamu na své výrobky. Je to zbytečné. Jak říká Miguel Sanchez, majitel parkoviště u jedné z restaurací v Titusville, na svoji margharitu tu čekají zástupy. "Je to nejvytíženější den v roce - přeplněno, přeplněno," dodává Sanchez.

Po 29 letech letů raketoplánů zřejmě dopadnou na floridskou ekonomiku těžké roky. A není jasné, co bude náhradou za tuto důležitou hnací sílu většiny ekonomiky čtvrtého nejlidnatějšího amerického státu. Podle Obamovy administrativy by nástup nového amerického programu letů s lidskou posádkou mohl trvat, v tom lepším případě, jen několik let.

Floridské hospodářství bylo recesí zasaženo obzvlášť tvrdě. "Soukromý sektor to svými kosmickými programy nezachrání," řekl Dr. Hank Fishkind, ekonom Fishkind & Associates v Orlandu. "A státní kosmická agentura (NASA) nemá ani hlas ani peníze, aby ekonomiku podporovala."

Průměrný roční plat v Kennedyho kosmickém středisku ze kterého raketoplány startují a které láká na Floridu při jejich startech davy jako obrovské rockové koncerty je 77.235 dolarů, dvojnásobek toho co v okolním okrese Brevard County. Když program raketoplánů skončí, říkají analytici, přijde o práci 8.000 místních subdodavatelů s desítkami až stovkami pracovních míst.

"Nikdo nechce přijít o dobře placené místní pracovní příležitosti," říká Fishkind. "Bude to mít hrozný dopad na místní ekonomiku, ale bude to mít i velký vliv kosmický program. Vysoce kvalifikovaní pracovníci odejdou jinam." To jak takový konec kosmického programu si totiž Florida už jednou vyzkoušela, když v roce skončil program Apollo. V roce 1975 byla nezaměstnanost na Floridě na rekordní úrovni.

Majitelé restaurací a obchodů očekávají, že v mezidobí, než bude zahájen nový kosmický program budou moci zaměstnávat jen asi třetinu dnešního stavu pracovníků, protože stejně jako zbytek floridské ekonomiky s 18,3 miliony lidí, jsou výrazně závislí na cestovním ruchu a poskytování ubytovacích služeb.

Během fiskálního roku 2008 aktivity spojené s NASA generovaly 4,1 miliardy dolarů celkového ekonomického přínosu pro stát, z toho připadlo 2,1 miliardy dolarů na příjmy domácností jako platy spojené s přibližně 41 tisíci pracovních míst. A jen v samotném okrese Brevard NASA v loňském roce utratila 1,8 miliardy dolarů, kde žije 93% z 15.000 pracovníků kosmického střediska. Raketoplán také znamenal v posledních třiceti letech rychlý růst počtu obyvatel v této oblasti.

Vládní úředníci uznávají ekonomika státem financovaného kosmického programu už nikdy nebude stejná, a to i v případě, že by federální vláda pokračovala v navrhovaných nových programech pilotovaných letů do vesmíru. "Před změnami není úniku," říká Frank DiBello, ředitel floridské státní kosmické agentury. "Jednoduše budeme v budoucnu potřebovat méně pracovníků."

Místní obyvatelé proto už založili hnutí savespace.us, které žádá, aby kosmické programy i nadále zůstaly prioritou rozpočtu USA.

 13. prosince 2009 

Vesmír z jiného soudku

Japonský pivovar v Sapporu přichází na trh s pivem, které je tak trochu z jiného světa. Bylo totiž uvařeno z ječmene, který vyrostl ze semen, která kdysi obíhala Zemi na palubě Mezinárodní vesmírné stanice.

Nemáte-li hluboko do kapsy, Sapporo Breweries Ltd. až do Štědrého dne přijímá objednávky. Do prodeje ovšem přijde jen velmi omezené množství tohoto moku, pouze 250 speciálních balení o šesti lahvích, tedy 1500 třetinek, každá bratru za 330 Kč.

Firma uvádí, že jantarová tekutina s 5,5% alkoholu byla vyrobena ze čtvrté generace ječmene, který rostl kdysi po dobu pěti měsíců v ruské laboratoři na ISS.

"Zatím jsme obdrželi objednávky od zhruba 2000 lidí," prohlásil v pondělí 7.prosince tiskový mluvčí firmy Yuki Hattori. "Ukazuje to na velký zájem lidí i přes poměrně vysokou cenu". Příjem objednávek bude ukončen 24.12.2009 a šťastlivci, kteří obdrží žádaný výrobek pak budou vylosováni prostřednictvím počítače. Výtěžek z prodeje kosmického piva byl předem určen jako dar na vzdělávací a výzkumné projekty.

Pivo značky Space Barley je výsledkem společného výzkumu Japonska a Ruska v pěstování jedlých rostlin ve vesmíru, který je chápán jako příprava na budoucnost, kdy by lidé mohli trávit při dlouhodobých letech na Měsíc nebo planetám mimo tento svět i několik let. A po takové vesmírné procházce by jim mohlo jedno vychlazené točené přijít k chuti a připomenout jim domov.

Ječmen je pro takové výzkumy mimořádně vhodná rostlina. Může růst i v poměrně drsném prostředí, za vysokých i nízkých teplot, je bohatý na vlákninu a živiny, takže je ideální pro kosmické zemědělství. Navíc vědci nezjistili žádné rozdíly mezi ječmenem pěstovaným na Zemi a v kosmu.

Proto, jak se vyjádřil Hattori, někteří lidé mohou očekávat, že kosmické pivo bude chutnat velmi odlišné, pravdou ale je, že chutná stejně.

Podle: heraldsun.au

 10. prosince 2009 

WISE startuje

Zítra, v sobotu 12.prosince 2009 v 15:09:33 odstartuje z kalifornské základny Vandenberg další z infračervených kosmických dalekohledů. Nejnovější mise byla pojmenována Wide-field Infrared Survey Explorer, zkráceně WISE. Jak je zřejmé z názvu družice, půjde tentokrát zejména o širokokoúhlé snímkování oblohy, jehož úkolem bude zkoumat ty nejméně svítivé objekty. V našem nejbližším okolí to budou zejména chladné a temné asteroidy, o něco dále pak vyhaslé hvězdy a ještě mnohem dále pak vzdálené ultra jasné galaxie (URLIGs).

Start ze základny Vandenberg umožní družici navedení na polární dráhu a ta se tak bude pohybovat nad zemským terminátorem, předělem mezi světlem a tmou a bude fotografovat oblohu vždy směrem od Slunce.

Během šesti až deseti měsíců na které je plánována životnost družice tak mnohokrát zmapuje kompletně celou oblohu, protože každých 11 vteřin pořídí snímek pokrývající plochu asi tří měsíčních úplňků. Za půl roku pořídí asi 1,5 milionu snímků, z nichž každý bude obsahovat informace o čtyřech vlnových délkách 3 až 25 mikrometrů, tedy 5 až 35 krát delších než dokáže zachytit lidské oko. Pozorovací strategií této mise je snímkování vesmíru synchronizované s oběžnou dráhou, a tak družice zachytí každé místo na obloze mnohokrát po sobě v poměrně krátkém časovém odstupu. Tak dokáže dosáhnout vysokého rozlišení i citlivosti, která bude až 500.000 krát vyšší než byla citlivost senzorů družice COBE a několik set krát vyšší než byla citlivost senzorů družice IRAS.

Aby mohl relativně malý 40 cm dalekohled zachycovat toto záření musí být optické plochy a jedno megapixelové snímací prvky chlazeny na teplotu jen 15° nad absolutní nulu. Jejich životnost a tím i životnost celého experimentu je tedy dána zásobou chladiva, pevného vodíku, ve speciálních kryostatech. I přes oběžnou dráhu ve výšce dosahující 500 km se totiž slunečnímu záření vystavené části lodě mohou ohřát až na téměř 30°C a ty zastíněné se ochladí jen na asi -80°C.

Od mise se očekává vznik podrobného infračerveného atlasu oblohy ze kterého se budou čerpat informace po několik desetiletí.

Další informace o misi a jejím startu na WISE Launch Press Kit (1.97 MB- PDF), WISE Fact Sheet (289 KB - PDF), Watch it on NASA TV (Live), Live feed from on-board camera

 6. prosince 2009 

SpaceShipTwo se představuje

Zítra, v pondělí 7. prosince 2010, nejspíše nastává začátek nové éry komerční kosmonautiky. Na letecké základně v Mojavské poušti představí britský miliardář Sir Richard Branson novou generaci kosmického plavidla pojmenovanou SpaceShipTwo

S jejím předchůdcem lodí SpaceShipOne, se mu 21. 6. 2004 podařilo vyhrát 10 milionovou cenu Ansari X prize po té, co loď SS1 dosáhla při suborbitálním letu výšky přes 100 km, uznávané to hranice kosmického prostoru.

Zatímco SpaceShipOne byla projektem k odzkoušení použitých technologií, nová loď SpaceShipTwo už má sloužit ke komerčnímu využití. Za cenu okolo 200.000 dolarů si mohou i méně movitější kosmičtí turisté dovolit luxus krátkého kosmického letu. Zájem je značný. Podle Bransona si let už předplatilo několik set lidí z celého světa.

Na rozdíl od SpaceShipOne, který nesl jediného pasažéra, tehdy 63 letého pilota Mike Melvilla, ponese SpaceShipTwo do kosmu osm lidí, hned šest pasažérů a dva piloty. Létat do kosmu by měl začít někdy koncem roku 2011 nebo začátkem roku 2012.

Zajímavostí projektu SpaceShip je použití technologie vynášení samotné kosmické lodi do výšky okolo 15 kilometrů speciálním letadlem a použití relativně velmi jednoduchého hybridního raketového motoru spalujícího kaučuk (polybutadien HTPB) za pomoci okysličovadla ve formě kapalného N2O (tzv. "rajský plyn"). Produkty hoření takového moru jsou téměř ekologické, neboť jde o vodní páru, kysličník uhličitý a dusík.

Na animaci letu se můžete podívat na http://www.youtube.com/watch?v=APvW1OELo-k