30. listopadu 2009 

LHC novým rekordmanem

Ani ne 10 dnů po svém opětovném spuštění vytvořil Velký hadronový urychlovač (LHC) v neděli 29.listopadu nový rekord v množství energie při urychlování částic. Dosavadní rekord 0,98 TeV, který držel už od roku 2001 urychlovač Tevatron ve Fermiho laboratoři v Chicagu tak byl překonán hned o 20%, když svazek protonů dosáhl energie 1,18 TeV.

Po více než ročních opravách je rychlý náběh činnosti slibným příslibem do budoucna, kdy vědci počítají s dosažením energií až okolo 7 TeV a chtějí tak simulovat v miniaturním provedení podmínky panující ve vznikajícím vesmíru jen nedlouho po Velkém třesku. K prvním srážkám při takto vysokých energiích by mělo dojít v průběhu 1.čtvrtletí 2010.

Při experimentech se dva urychlené protiběžné svazky částic srážejí rychlostí blížící se rychlosti světla. Při jejich srážce pak vznikají za podmínek panujících v nitrech hvězd na krátký okamžik exotické částice. Při dostatečně vysokých energiích by se pak v LHC měly vytvořit podmínky panující v mladém vesmíru. Zkoumáním toho co se bude při těchto srážkách dít se chtějí vědci dozvědět, co definovalo vývoj našeho vesmíru do podoby kterou dnes známe.

 23. listopadu 2009 

Na počátku vesmíru svítily i "tmavé" hvězdy

První hvězdy ve vesmíru mohly být velmi odlišné od hvězd, které vidíme dnes. Mohly by však nést důležité informace o některých minulých i současných vlastnostech vesmíru. Tyto "tmavé hvězdy", které se poprvé objevily v teoriích z roku 2007, mohly, na rozdíl od současných hvězd mít zcela jiný zdroj energie. Nemusela je pohánět termojaderná reakce jako dnes, ale mohla to být anihilace temné hmoty. V mladém vesmíru mohly sice tyto tmavé hvězdy vydávat i viditelné světlo jako Slunce, ale dnes by jejich světlo bylo díky rudému posuvu (redshift) posunuto daleko do infračerveného rozsahu a tak by byly pro nás okem neviditelné.

Během posledních dvou let výzkumníci, kteří jejich teorii přivedli na svět, dále zkoumali vlastnosti těchto tmavých hvězd. V nové studii pak skupina vědců vedená profesorkou Michiganské univerzity Katherine Freese publikovala své výsledky v nedávném vydání časopisu New Journal of Physics.

Jak vědci vysvětlují, tmavé hvězdy by představovaly novou (první) fázi vývoje hvězd, která se vyskytovala jen v období kolem 200 milionů roků po velkém třesku. V té době byla hustota temné hmoty ve vesmíru mnohem vyšší než dnes. První hvězdy se tedy, jak vědci předpokládají, tvořily uprostřed nejhustějších shluků temné hmoty, které byly zárodky center budoucích galaxií, na rozdíl od dnešních hvězd, které vznikají spíše na okrajích galaxií.

Uvnitř těchto hvězd se mohly hromadit WIMPs, hypotetické slabě interagující masivní částice, které jsou kandidáty na složení temné hmoty. Protože však WIMPs mohou být i vlastními antičásticemi, mohly vzájemně anihilovat a vytvářet tak pro hvězdu potřebný zdroj tepla. Pokud by hustota temné hmoty byla dostatečně vysoká, toto teplo by převládlo nad jinými mechanizmy vzniku tepla, či spíše nad mechanizmy ochlazování. Ve srovnání s jadernou fůzí je anihilace WIMPs velmi účinným zdrojem energie a tak pro existenci hvězdy stačí jen velmi malé množství temné hmoty.

Temné hvězdy jsou přírodní důsledkem existence WIMPs jako částic temné hmoty říká profesorka Freeseová. V době, kdy jsme existenci temných hvězd v roce 2007 navrhli, neuvědomovali jsme si, že to jsou opravdu hvězdy ve smyslu hydrostaticky stabilních objektů, které září a produkují viditelné světlo. Teď jsme porozuměli jejich vlastnostem. Jsou to obrovské koule o velikosti dráhy Země kolem Slunce které produkují světlo podobné slunečnímu. Jsou však tisíckrát či dokonce milionkrát tak hmotné jako Slunce.

Jak vědci vysvětlují, novodobé hvězdy nakonec spálí všechen svůj vodík a změní se na hvězdy jiného druhu. Temné hvězdy však mohou stále růst dokud jsou schopny nasávat temnou hmotu ze svého okolí. Pokud jejich růst nebude nic rušit, mohou potenciálně růst až do velikosti desettisíckrát větší než Slunce. Nakonec ovšem většina temných hvězd pravděpodobně vyčerpá své palivo z temné hmoty a tak se hvězdy začaly zhroutit. Začaly spalovat pro dnešní hvězdy běžný vodík a nakonec se zhroutily do černých děr. Vědci vypočítali, že životní cyklus temných hvězd trval aspoň jeden milion let, možná i miliard let a tak dokonce by některé z nich mohly existovat i dnes.

Vědci předpovídají, že tyto temné hvězdy by měly být schopni odhalit na základě jejich záření už příští generací dalekohledů nebo použitím neutrinových teleskopů. V porovnání s běžnými hvězdami hlavní posloupnosti by temné hvězdy, které vyčerpaly svoji zásobu paliva z temné hmoty a začaly spalovat vodík, měly být mnohem větší, chladnější a "nafouklejší".

Další výzkum temných hvězd by mohl vést k objevům detailů vlastností temné hmoty a třeba i k objasnění vzniku obřích černých děr ve středech galaxií o jejichž vniku momentálně nic nevíme.

Více informací v článku: Katherine Freese, Peter Bodenheimer, Paolo Gondolo, and Douglas Spolyar. “Dark stars: a new study of the first stars in the Universe.” New Journal of Physics 11 (2009) nebo na http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0903/0903.3070v1.pdf105014

 22. listopadu 2009 

Zemřel kosmonaut Feoktistov

Včera, v sobotu 21. listopadu zemřel v Moskvě ve věku 83 let Konstantin Feoktistov, kosmonaut a konstruktér ruských kosmických lodí Sojuz, Progress a kosmických stanic Saljut a Mir. O jeho profesionálních kvalitách svědčí i to, že letěl do kosmu i přes to, že nebyl po několika válečných zraněních stoprocentně zdráv a navíc jako jediný sovětský kosmonaut nebyl členem komunistické strany.

Do kosmu letěl Feoktistov v roce 1964 v první kosmické lodi typu Voschod, na jejímž vývoji se podílel, spolu spolu s kosmonauty Vladimírem Komarovem a Borisem Jegorovem. Jejich let byl prvním, při kterém kosmonauti letěli poprvé beze skafandrů, jen ve sportovním oblečení. Za odvahu při tomto letu byli kosmonauti vyznamenáni titulem Hrdina Sovětského svazu.

Feoktistov v kosmickém programu pracoval až do roku 1990 a po té ještě přednášel na vysoké škole. Patřil ke kritikům letů na cizí planety s lidskou posádkou, které považoval za nesmyslně drahé a riskantní. Je po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce, stejně jako ulice a škola v jeho rodné Voroněži.

21. listopadu 2009 

Large Hadron Collider opět v provozu

V pátek 20.11.2009 se asi dvě hodiny před půlnocí znovu rozběhl Velký hadronový urychlovač (LHC). Bylo to do určité míry překvapení, protože vědecký tým se rozhodl pro postupné spouštění, aby se vyhnul problémům, které jej před rokem vyřadily z provozu. Nastartování LHC proběhlo rychleji a tak první parsek protonů začal urychlovačem obíhat dříve než se předpokládalo. Někteří z vědců, kteří odpoledne odešli normálně domů se tak museli neplánovaně vrátit zpět do práce. Přesný čas, kdy se urychlovač rozběhne se totiž dal jen těžko odhadnout, protože závisí na vykonání řady postupných kroků, jejichž trvání není pevně dáno. Ke startu tak došlo oproti odhadu asi o 9 hodin dříve.

Obrovský, 27 kilometrový LHC byl budován 13 let v podzemí na hranicích mezi Francií a Švýcarskem. Jeho stavba stála 3,75 miliardy Euro. Slavnostní spuštění proběhlo vloni 10.září, ale porucha supravodivého chlazení jej záhy vyřadila z provozu. Více než rok trvající opravy nakonec a vylepšení, které mají zabránit dalšímu selhání přišly na dalších 27 milionů Euro.

Vědecká práce na urychlovači by mohla být zahájena v lednu 2010. Jejím hlavním úkolem bude objasnit složení hmoty nebo procesy probíhající během vzniku vesmíru.

Domovská stránka LHC umožňující sledovat okamžitý stav zařízení se nachází na adrese http://lhc.web.cern.ch/lhc/

 18. listopadu 2009 

Unikátní panorama noční oblohy

Fyzik Axel Mellinger z Michiganské university během dvou let ujel více než 42.000 kilometrů, aby pořídil více než 3.000 digitálních fotografií, ze kterých nakonec poskládal naprosto unikátní panorama noční oblohy s Mléčnou dráhou ve středu.

"Panorama, které vytvořil Axel je ohromující," řekl o výsledném obraze Bill Wren, astronom McDonaldovy observatoře v Texasu. "Neexistuje nic s čím by se toto dílo dalo srovnat a to zejména s jeho šířkou a hloubkou. Je to opravdu úžasný kus práce."

Rozšíření umělého osvětlení a světelného znečištění přinutilo Mellingera cestovat do odlehlých oblastí po celém světě, aby našel místa s dostatečně temnou oblohou, aby mohl zachytit snímky které potřeboval, řekla mluvčí Michiganské univerzity Tracy Burton.

Mellinger nakonec strávil stovky hodin prací na počítači, aby vytvořil dílo o takto vysokém rozlišením. Výsledný obraz je vhodný pro vzdělávací i vědecké účely, protože umožňuje divákovi najednou pozorovat celou oblohu, řekla Burtonová. "Panorama ukazuje hvězdy až 1.000 krát slabší než ta, které lze pozorovat pouhým okem. Jsou na něm rozpoznatelné i stovky galaxií, hvězdokup a mlhovin a to vše najednou," uvedl Mellinger v prohlášení ke zveřejnění díla.

Autor doufá, že lidé, ale zejména děti, ocení krásu noční oblohy, protože, jak říká,  mnozí lidé už, bohužel, pro všechno to světelné znečištění nevidí slabší hvězdy noční oblohy. Mellinger plánuje poskytnout své panorama planetáriím po celém světě.

Náhled s prohlížečkou je přístupný na adrese http://galaxy.phy.cmich.edu/~axel/mwpan2/ 

 17. listopadu 2009 

Atlantis letí k ISS

Včera večer ve 20:38 našeho času se do kosmu vydal raketoplán Atlantis. Po bezproblémovém startu raketoplán zamířil na jedenáctidenní misi k Mezinárodní kosmické stanici, kam tentokrát neveze žádný přídavný modul pro rozšíření stanice, ale je tentokrát naplněn dvanácti tunami materiálu, zejména rozměrnými náhradními díly jako gyroskopy a čerpadly, které sice nejsou zatím potřebné, ale nelze je vynést do kosmu jinými dopravními prostředky jednoduše proto, že jsou příliš velké a tak by po ukončení letů raketoplánů mohly na ISS chybět. S ukončením letů raketoplánů se počítá už příští rok.

Posádka je při tomto letu pouze šestičlenná a ryze mužská, i když žena na palubě raketoplánu přeci jen bude. Na Zemi se jako sedmý člen posádky vrátí letová specialistka Nicole Stott(ová), která od srpna dlouhodobě pracuje na palubě ISS. Posádku raketoplánu tak při startu tvořili velitel Charles Hobaugh, pilot Barry Wilmore a letoví specialisté Randy Bresnik, Michael Foreman, Leland Melvin a Robert Satcher.

K ISS se raketoplán připojí ve středu 18. listopadu v 17:56 SEČ, aby u ní zůstal následujících 7 dní, během nichž se uskuteční 3 kosmické vycházky, jejichž cílem bude hlavně příprava stanice na přílet modulu Tranquility. Tomu se musí přizpůsobit kabeláž stanice pro připojení tohoto modulu. Od stanice se Atlantis odpojí 25. listopadu v 10:57 SEČ, aby přistál na Floridě o dva dny později, v pátek 27. listopadu v 15:57 SEČ.

Záznam startu na YouTube http://www.youtube.com/watch?v=i4ppOKQUm1Q&feature=player_embedded#

Pozvánka na pozorování Leonid 2009

Dnes večer vás od 20 hodin zveme na hvězdárnu na pozorování maxima meteorického roje Leonidy (článek níže). 

 15. listopadu 2009 

Jak odlišit hvězdy s planetami od těch ostatních

Po deseti letech sledování zhruba 500 hvězd, z nichž o asi 70 se vědělo, že kolem nich obíhají planety, se zdá, že vědci Evropské jižní observatoře v La Silla rozluštili 60 let trvající záhadu, proč má Slunce, v porovnání s jinými sobě podobnými hvězdami, tak málo lithia.

Analýza tohoto vzorku byla prováděna pomocí špičkového přístroje, spektrografu HARPS, která je mimochodem nejvýkonnějším lovcem exoplanet ESO, umístěného na dalekohledu o průměru zrcadla 3,6 metru, patřícího Evropské jižní observatoři (ESO). Díky tomuto excelentnímu přístroji bylo možné přesně stanovit chemické složení pozorovaných hvězd. Při tom se ukázalo, že hvězdy slunečního typu s planetami obsahují jen asi 1 procento prvotního kosmického obsahu lithia, zatímco ostatní hvězdy slunečního typu neobdařené planetárními systémy ho obsahují asi 10x více. Při tom obsah lithia, jak se zdá, nezávisel na žádném jiném fyzikálním parametru hvězdy, například na jejím stáří.

S velkou pravděpodobností tedy ta tento poměr obsahu lithia ve hvězdách můžou právě planety. Lithium obsahuje tři protony a čtyř neutrony a na rozdíl třeba od železa není ve významných množstvích produkováno termojadernými reakcemi v nitrech hvězd. Předpokládá se o něm, že prakticky všechno vzniklo už při zrodu vesmíru a tedy, že všechny hvězdy by ho měly mít téměř stejný obsah, pokud by ho část hvězda nezlikvidovala tím, že by lithium z povrchových vrstev nekleslo hlouběji do nitra hvězdy, kde by se přeměnilo díky vysokým teplotám a tlakům v jiné prvky.

Zdá se, že vznik planet poblíž hvězd vedl k intenzivnějšímu promíchávání povrchových vrstev hvězd a právě díky tomu kleslo lithium dovnitř hvězdy. Tato teorie byla známa už dříve, ale až teď se ji podařilo prokázat na dostatečně velkém a reprezentativním vzorku hvězd.

Podle ESO

 14. listopadu 2009 

Leonidy 2009

Noc z úterý 17. listopadu na středu 18. listopadu 2009 může být, pokud to nezkazí oblačnost nebo déšť, velmi zajímavou. Zhruba dvě hodiny před půlnocí našeho času se Země střetne s nejhustější částí prachového mračna zbylého v dráze komety 55P/Tempel-Tuttle po jejím přiblížení se ke Slunci v letech 1533 a 1466.

Zhruba mezi 22:30 až 23:30 by mohlo být vidět na jasné obloze pravděpodobně i více než 100 meteorů. Většina z nich jsou malé prachové částice o hmotnosti do 1 gramu, které proniknou do zemské atmosféry rychlostí asi 71 km/h a shoří v ní ve výškách okolo 100 kilometrů.

Původce tohoto kosmického ohňostroje, kometa 55P/Tempel-Tuttle, je krátkoperiodická kometa, která se vrací ke Slunci jednou za 33 let. Při každém takovém návratu se z ní vlivem slunečního tepla a slunečního větru uvolňují prachové a plynové částice, které v době návratu tvoří ohon komety a které se postupně rozptýlí po celé oběžné dráze komety. Země tuto její dráhu protíná každoročně v polovině listopadu a tehdy vylétají z radiantu v souhvězdí Lva (Leo), odtud název roje, meteory. Jejich intenzita kolísá podle toho, jak hustou částí dráhy komety Země protíná. Čím mladší jsou pozůstatky návratu komety ke Slunci a čím blíže se Země dostane ke středu dráhy komety, tím více meteorů můžeme pozorovat. Ten letošní návrat Leonid by měl být bohatší než v několika předchozích letech, ale opravdu velký návrat očekáváme až 18. listopadu v roce 2034.

13. listopadu 2009 

Voda na Měsíci potvrzena

Názor, že Měsíc je suché místo dnes už opravdu neobstojí. NASA dnes uveřejnila předběžné údaje z dopadu sondy LCROSS (Lunar Crater Observation and Sensing Satellite) na měsíční povrch, které trvale změní naše povědomí o tomto našem souputníkovi.

Napřed dopad horního stupně rakety Centaur do trvale zastíněné části kráteru Cabeus poblíž jižního pólu Měsíce a o několik minut později i vlastní sondy LCROSS ukázal, že Měsíc před námi ukýval mnohá tajemství. Jedno z nich, potvrzení nebo vyvrácení existence vody, však definitivně padlo.

Na Měsíci se nachází obrovské množství vody. Její objev otevírá novou kapitolu naší snahy porozumět Měsíci, říká se v oficiálním stanovisku NASA.

Tým sondy LCROSS pracoval od 9. října téměř nepřetržitě na vyhodnocování údajů ze všech devíti přístrojů sondy, aby nyní mohli potvrdit, že na Měsíci voda skutečně je. Pro její definitivní potvrzení museli napřed vyloučit možnost vzniku spektrálních čar odpovídajících vodě jiným způsobem, například kontaminací raketou Centaur. Pozitivní výsledky na přítomnost vody byly nakonec potvrzeny jak v infračervené, tak v ultrafialové části spektra.

Jaká další překvapení nás ještě na Měsíci čekají? "Spolu s potvrzením vody v kráteru Cabeus existují i náznaky přítomnosti dalších fascinujících látek. Trvale zastíněné oblasti Měsíce jsou opravdu chladné, dokonalé pasti pro shromažďování a uchování materiálů po miliardy let, řekl u příležitosti ohlášení objevu Anthony Claprete, vedoucí vědecký pracovník projektu a vedoucí výzkumného týmu NASA Ames Research Center z Moffet Field v Kalifornii. Analýzy získaných dat pokračují.

Podle NASA  

 1. listopadu 2009 

Budeme na Měsíci žít v jeskyních?

Jeskyně byly prvním útočištěm člověka na Zemi. Budou jimi také až člověk začne cestovat na jiné světy?  Možná ano.

Japonští vědci objevili první takto nadějnou lokalitu na Měsíci. Vchod do první lunární jeskyně se nachází na Marius Hills, v hornaté vulkanické oblasti. Měří v průměru 65 metrů a podle snímků pořízených z různých úhlů, klesá pod povrch nejméně do hloubky 80 metrů. Vstup, spíše propast, se nachází uprostřed jednoho ze starých lávových kanálů což naznačuje, že je to vstup do lávové trubice o délce nejméně 370 metrů. Zatím není jasné jak tento vstup do podzemí vznikl, zda po dopadu meteoritu či zřícením stropu při lunárním zemětřesení, to bude vyžadovat další průzkum.

Vchod do podzemí objevila skupina japonských vědců vedená Junichi Haruyamou z Aerospace Exploration Agency na snímcích pořízených sondou Kaguya. Vědci tvrdí, že vstup do velkého podzemního tunelu je prvním přímým důkazem o existenci sítě lávových tunelů, jejichž existence se dlouho předpokládala, ale až doposud nebyly žádné z nich nalezeny. Takové přírodní jeskyně by mohly sloužit jako domov a útočiště pro první osadníky našeho souputníka.

Měsíc by měl mít, stejně jako Země, pod svým povrchem jeskyně vzniklé překrýváním terénu lávovými proudy. Nicméně zatím o jejich existenci svědčily pouze nepřímé důkazy, založené na pozorování dlouhých kanálků a zbytků dávných lávových proudů na povrchu.

Lávové jeskyně mohou být ideálním místem pro stavbu základen pro budoucí kolonizátory našeho satelitu. Mohou totiž chránit astronauty před nebezpečným slunečním zářením, před malými meteority i před velkými změnami teploty.

Dalším krokem v průzkumu nalezené jeskyně bude snímkování oblasti další lunární misí, tentokrát NASA Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO), jejíž data mohou být až desetkrát přesnější než to co objevila sonda Kaguya. Mělo by se například ukázat, zda není vstup do jeskyně zavalen a je přístupný případné pilotované misi.

Dalším cílem NASA jsou jeskyně na Marsu, které by mohly poskytnout bezpečné útočiště členům první mise s lidskou posádkou na rudou planetu. Ačkoli, jak se zdá podle zjištění Augustinovy komise, budeme si na to muset počkat déle, než jsme předpokládali, i když slibné náznaky už byly nalezeny na svazích Arsia Mons. Fotografie mise Mars Odyssey zde odhalily až sedm potenciálních vstupů do podzemí.

Vypadá to tak, že desítky tisíc let poté, co naši předci opustili pozemské jeskyně se naši potomci do nich vrátí a to dokonce i na jiných světech...

Podle: abc.es