Nalezeno dvojče černé díry Mléčné dráhy

Pozorovací pozemská astronomie se rozvíjí zajímavým způsobem. Na jedné straně se množí doslova tucty poměrně malých robotizovaných dalekohledů spojených se sofistikovaným softwarem, které dokáží objevovat planety mimo naši sluneční soustavu, na druhé straně se stále větší dalekohledy vybavují adaptivní optikou a často pozorují stejné objekty nejméně ve dvojicích. Jejich výsledky už tak dosahují téměř kvalit kosmických dalekohledů.

Spojovacím prvkem těchto velikostních protipólů přístrojů je ale vždy digitální zpracování vysoce sofistikovaným programovým vybavením. Spojením snímků pořízených různými teleskopy, tedy nejen optickými dalekohledy, v nejrůznějších částech spektra od gama paprsků až po radiové vlny, získávají astronomové nové a často nevídané výsledky.

Nedávno například nahlédl dalekohled VLT do srdce blízké galaxie, kde odhalil spousty mladých a hmotných hvězdných školek, ve kterých se z hustých prachoplynových mračen rodí hvězdy. A uprostřed toho všeho se nachází možné dvojče supermasivní černé díry, přesně takové jaká obývá střed naší vlastní galaxie, Mléčné dráhy.

Galaxie NGC 253, je jednou z nejjasnějších a nejprašnějších spirálních galaxií na obloze. Říká se jí také galaxie v Sochaři, podle souhvězdí ve kterém ji pozorujeme. Jde o galaxii s velmi intenzivní tvorbou hvězd.

Astronomové z Instituto de Astrofísica de Canarias ve Španělsku k jejímu zkoumání použili přístroj NACO na Velmi velkém dalekohledu (VLT) Evropské jižní observatoře (ESO) v poušti Atacama v severním Chile. Jeho pomocí galaxii NGC 253 detailně prostudovali v blízké infračervené oblasti. NACO je jeden z přístrojů pracujících na dalekohledech ESO/VLT, který využívá systém adaptivní optiky (Adaptive Optics, AO). Systémy AO pracují s počítačově řízenou deformací zrcadel, která v reálném čase opravuje zkreslení obrazu způsobené turbulencemi atmosféry. Dalekohled se pak chová a zobrazuje podobně, jako kdyby byl umístěn mimo zemskou atmosféru v kosmu.

Pomocí adaptivní optiky odhalili španělští astronomové v NGC 253, která je jinak poměrně malá, s průměrem jen asi 10 světelných roků, velmi zajímavé detaily.

To jim ale nestačilo. Pozorování pomocí přístroje NACO spojili nejen s daty dalšího přístroje (VISIR) umístěného rovněž na VLT, ale i se snímky z Hubbleova kosmického dalekohledu a dokonce s pozorováním radioteleskopu Very Large Array (VLA) a pozorováním do interferometru s velmi dlouhou základnou spojených radioteleskopů Very Large Baseline Interferometer (VLBI). Vlastností pozorování pomocí radioteleskopů je to, že výsledky nejsou, díky delším vlnovým délkám rádiových signálů, ovlivněny atmosférickou turbulencí tak jako optické přístroje.

Na snímcích astronomové identifikovali 37 zřetelných jasných oblastí, třikrát víc než při předchozích pozorováních, všechny uvnitř malého regionu v jádru galaxie, který tvoří jen asi 1 procento celkové velikosti galaxie.

Myslíme si, že tyto oblasti jsou pravděpodobně velmi aktivní hvězdné školky obsahující mnoho mladých hvězd zrozených v prachových obalech, řekl člen objevitelského týmu Jose Antonio Acosta-Pulido.

Složená optická a radiová data také vedla astronomy k odhalení, že střed NGC 253 hostí zvětšenou verzi objektu Sagittarius A*, jasného rádiového zdroje, který leží v jádru Mléčné dráhy, a o kterém je známo, že poskytuje útočiště masivní černé díře.

"To co jsme objevili může být dvojčetem středu naší galaxie," řekl další z členů týmu Almudena Prieto.

Objev je detailně popsán v lednovém vydání časopisu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society Letters.

Rover Spirit má problémy s pohyblivostí a pamětí

Zdá se, že sondu Spirit, která tráví na Marsu už pátý rok pobytu, dostihly "stařecké" problémy. Před několika dny nastaly u vozítka problémy s pamětí a následně i s pohyblivosti. Díky svému stáří a mnohonásobně překročené životnosti má sonda symptomy stárnutí podobné lidem. V neděli, kdy ke vzniku závad došlo, pobýval Spirit na Marsu už úctyhodných 1.800 marťanských dnů (SOL), což představuje 20x delší funkčnost zařízení, než bylo původně předpokládaných 90 dnů. Ze Země byly sondě odeslány řídící příkazy na další den, které sice sonda prokazatelně přijala, nicméně neprovedla. Takové chování může mít mnoho příčin, z nichž nejpravděpodobnější je, že některé z buněk paměti řídícího počítače obsahující řídící program sondy zasáhla částice kosmického záření a tím změnila nebo vymazala jejich obsah.

Podivné chování sondy během jejího 1.800 dne pobytu na Marsu tím však neskončilo. Spirit zřejmě nezaznamenal ani své hlavní denní aktivity do energeticky nezávislé paměti (flash), která uchovává data dokonce i při
výpadku napájení. Bylo to téměř na den přesně 5 let od doby, co měl Spirit po přistání s pamětí flash podobné problémy, které však byly překonány a od té doby se neopakovaly.

Řídící tým roveru Spirit plánuje ještě tento týden provést diagnostické testy, které by měly odhalit, proč robot neoznámil některé ze svých víkendových aktivit, včetně požadavku na určení jeho orientace po neúplném přesunu.

Protože Spirit se Zemí nadále komunikuje, řídící tým z NASA JPL v Pasadeně mu přikázal najít na obloze Slunce, aby bylo možné určit jeho přesnou orientaci. Právě neznalost orientace vzhledem ke Slunci by mohla být jedním z možných vysvětlení proč Spirit nedokončil svůj nedělní přesun. V úterý ráno Spirit ohlásil, že příkazy vykonal, ale Slunce nenašel. Později s novou sadou příkazů se sice Slunce podařilo kamerou lokalizovat, ale nacházelo se ve zcela jiné poloze, než operátoři předpokládali. Znamenalo to tedy, že vozítko je po nedokončeném přesunu orientováno jinak, než mělo být.

"Nemáme zatím dobré vysvětlení pro to jak se Spirit uplynulých několik dnů choval, " řekla Sharon Laubach, vedoucí týmu JPL, ve kterém se připravují a a zkouší povely pro pohyb sondy v terénu. "Našimi dalšími kroky budou diagnostické aktivity."

O zásahu pamětí řídícího počítače kosmickými paprsky jako možné příčině chaotického chování sondy svědčí úterní chování sondy, kdy nakonec byla energeticky nezávislou paměť flash použita správně. Navzdory nevysvětlenému chování sondy, řekl ve středu ředitel projektu v JPL John Callas, že "v současné době je Spirit pod normální kontrolou, vykazuje dobrý technický stav a reaguje na příkazy ze Země." Doufejme tedy, že se příčinu zmatečného chování robota na Marsu podaří vyřešit, a že se dočkáme ještě dalších objevů jeho úspěšné mise.

Proč Galileo viděl Saturn se dvěma měsíci

Italští a britští vědci chtějí exhumovat tělo Galilea Galilei, aby provedli testy DNA, které by určily, zda choroba tohoto známého astronoma žijícího v 16. století, neovlivnila některé z jeho objevů.

Vědci 22.ledna informovali novináře, že testy DNA by jim pomohly najít odpovědi na některé, zatím nezodpovězené otázky o zdraví muže známého jak otec astronomie, muže kterého Vatikán odsoudil za jeho vyučování, že Země se otáčí kolem Slunce.

"Pokud bychom přesně věděli, jaké problémy měl s očima, mohli bychom použít počítačový model k tomu, aby nám ukázal, co vlastně viděl ve svém dalekohledu," řekl Paolo Galluzzi, ředitel Muzea historie a vědy ve Florencii, městě kde je Galileo pohřben.

O Galileovi, který žil mezi lety 1564 až 1642, je známo, že měl ve druhé polovině svého života opakující se problémy s očima a že poslední dva roky života byl úplně slepý.

"Byla období, kdy viděl velmi dobře, a období, kdy dobře neviděl," řekl Dr. Petr Watson, prezident mezinárodní oftalmologické akademie a poradce Addenbrookeovy univerzitní nemocnice v Cambridge.

Watson, který prostudoval Galileovo písmo, dopisy a portréty má podezření na to, že slavný astronom zřejmě trpěl jednostrannou myopii, uveitis, čili zánětlivým onemocněním střední vrstvy oka nebo glaukomem, zeleným zákalem, stavem, kterému se říká plíživý zloděj zraku.

Watson také nevěří, že by Galileo ke svým problémům se zrakem přišel při pozorování Slunce, jak se traduje, ale, že byly způsobeny nějakým systémovým onemocněním, včetně infarktu, který jej, jako ještě mladého, zanechal dočasně hluchým. Jeho zdraví nepřidalo ani časté pouštěním krve nebo artritida tak těžká, že býval týdny upoután na lůžko. Galileo byl také vystaven obrovskému stresu, když byl souzen inkvizicí za kacířství, protože Koperníkova teorie, kterou podporoval, byla v rozporu s biblí.

Nejméně o jedné z pozorovacích "chyb", kterých se Galileo dopustil, se Galluzzi domnívá, že může být přisouzena jeho špatnému zraku. Jde o Galileovo pozorování Saturnu, o kterém byl přesvědčen, že není dokonale kulovitý, ale že je nepravidelný, vyboulený do strany.

S jeho dvaceti násobně zvětšujícím dalekohledem a s očima ve špatném stavu, si pomýlil Saturnovy prstence se dvěma měsíci vedle planety. "Byla to pravděpodobně kombinace chyb. Galileo pravděpodobně očekával, že uvidí družice a jeho zrak možná přispěl této záměně," řekl Galluzzi. "Test DNA nám dovolí určit do jaké míry byly změny jeho očí patologické a jak ho oči podváděly." pokračoval.

"Pokud objevíme jakými patologickými změnami oka trpěl, můžeme sestavit matematický model, který simuluje efekty toho jak viděl a za použití stejného typu dalekohledu, který používal můžeme dostat bližší pohled na to, co ve skutečnosti viděl," řekl Galluzzi.

"Máme jen skicy toho, co viděl. Kdybychom ale byli schopni skutečně vidět to co on, bylo by to mimořádné," dodal Galluzzi.

Galileo byl pohřben ve Florencii v basilice Santa Croce asi 100 roků po své smrti. Předtím, byly jeho ostatky ukryty v místnosti zvonice, protože církev bránila řádnému pohřbu. Jeho kosti byly uloženy společně s jedním z jeho stoupenců, Vincenzem Viviani a ostatky neznámé ženy.

Galluzzi a někteří další věří, že jde o kosti nejmilovanější ze tří Galileových nemanželských dětí, Sestry Marie Celesty, jeptišky, která zemřely ve 33 letech. Galluzzi řekl, že on čeká na povolení církve exhumovat tělo a potom by sestavil výbor historiků, vědci a lékařů, aby dohlíželi na celý projekt.

Kamera C1XS zachytila první záblesk rentgenového záření z Měsíce

Rentgenová kamera C1XS, vyvinutá společně britskou STFC Rutherford Appleton Laboratory a Indickou agenturou pro kosmický výzkum (ISRO), úspěšně objevila své první rentgenové signatury z Měsíce. Jde o první krok této mise jak odhalit původ a vývoj našeho Měsíce mapováním složení jeho povrchu.

Z oběžné dráhy kolem Měsíce detekovala kamera C1XS umístěná na palubě indické sondy Chandrayaan-1 12.prosince 2008 v 02:36 UT rentgenový signál, vycházející z oblasti blízko míst přistání mise Apollo. Potěšující je, že sluneční erupce, která způsobila zachycenou rentgenovou fluorescenci, byla asi 20 krát slabší, než bylo minimum, pro které byla kamera C1XS navržená.

Po prvních analýzách získaných dat se k úspěchu rentgenového přístroje vyjádřili vedoucí pracovníci jejího vývoje a operační činnosti.

"C1XS překonala očekávání, pokud se týče její citlivosti a prokázala svým výkonem, že jde o nejcitlivější rentgenový spektrometr svého druhu v historii," řekla Shyama Narendranath, vědecká pracovnice přístroje v ISRO.

Od začátku až do konce pozorování sesbírala rentgenová kamera tři minuty záznamu dat z Měsíce. Signál odhaluje rentgenový otisk části měsíčního povrchu. Jak bude mise pokračovat, kamera C1XS postupně sestaví detailní obraz složení měsíčního povrchu.

Barry Kellett, vědecký pracovník přístroje ze Střediska kosmických věd a technologie při STFC řekl, že "navzdory malému množství shromážděných dat, naše počáteční analýza a modelování ukazují, že C1XS identifikoval chemické složení těchto oblastí Měsíce".

Profesor Manuel Grande, hlavní vyšetřovatel z Aberystwythské univerzity, dodal, že "kvalita signálu objeveného na Měsíci jasně demonstruje, že C1XS je ve vynikajícím stavu a přežila průchod sondy Chandrayaan-1 skrz van Allenovy radiační pásy prakticky nepoškozena. Je to vynikající zpráva pro zbytek mise Chandrayaan-1".

Profesor Richard Holdaway, ředitel Střediska kosmických věd a technologie při STFC o prvním úspěchu přístroje řekl. "Jsme nadšeni, že C1XS začala svoji misi tak úspěšně a překonává naše očekávání. Tento sofistikovaný nástroj nám bude nejen pomáhat k lepšímu porozumění počátkům systému Země - Měsíc, ale zajistí, že Spojené království sehraje důležitou roli v této mezinárodní aktivitě."

Kamera C1XS, lze vyslovovat jako "kiks", byla navržena a postavena Střediskem kosmických věd a technologií STFC v Rutherford Appletonových laboratořích ve spolupráci s indickou Space Research Organisation (ISRO). Jde o rentgenový spektrometr, který využívá rentgenové paprsky k mapování povrchového složení Měsíce a tím bude pomáhat vědcům v porozumění jeho původu a vývoji, stejně jako bude kvantifikovat nerostné bohatství, které se tam nachází.

Sonda Chandrayaan-1 je první indickou měsíční misí a také první misí ISRO s mezinárodními partnery. Je navržena jako orbiter Měsíce. Nese 11 vědeckých přístrojů včetně radaru a detektorů částic, stejně jako přístroje zkoumající Měsíc ve viditelném světě, blízkém infračerveném pásmu a měkkém i tvrdém rentgenovém záření. Všechny přístroje a jejich umístěni na obrázku v záhlaví. Lze zvětšit.

K tomu, aby kamera C1XS byla schopna dosáhnout svých vědeckých cílů v mapování složení Měsíce, potřebuje Slunce generující hodně rentgenových vzplanutí. Bohužel, současné minimum sluneční aktivity, které by mělo skončit už na začátku 2008, stále ještě trvá a to i nyní na začátku roku 2009. Přístroj se ale ukázal být citlivější než se očekávalo a tak bude moci využít i slabší vzplanutí, aby produkoval vědecké výsledky.

Podle: ISRO

Bouřlivé kosmické počasí

Víte, že sluneční erupce může způsobit nefunkčnost vaší koupelny? Takový je překvapující závěr studia Americké akademie věd. Studie se jmenuje "Bouřlivé kosmické meteorologické události - porozumění společenským a ekonomickým dopadům" a financovala ji NASA. Ve 132 stránkové zprávě, experti detailně rozpracovávají, co všechno se může stát naší moderní, vysoce technicky vyspělé společnosti v případě, že po velké sluneční erupci bude následovat extrémní geomagnetická bouře. Zjistili při tom, že téměř nic není imunní před účinky kosmického počasí - dokonce ani voda ve vaší koupelně.

Problém začíná v energetice rozvodnou elektrickou sítí. "Elektrická energie je základním kamenem moderních společenských technologií, na který prakticky navazují a jsou na ní závislé všechny další infrastruktury a služby", poznamenává se ve zprávě. Navíc je výroba a distribuce tohoto druhu energie zvláště citlivá na špatné kosmické počasí. Zemní proudy indukované během geomagnetických bouří mohou roztavit závity transformátorů v centru četných výkonových rozvodných systémů. Rozlehlá silnoproudá vedení působí jako antény, sbírají indukovaný proud a rozvádějí ho do velkých oblastí. Nejslavnější výpadek proudu zaviněný geomagnetickou událostí nastal během kosmické bouře v březnu 1989, kdy se v oblasti Quebeku ocitlo na 9 hodin bez proudu na šest milionů lidí.

Podle nové zprávy, energetické sítě mohou být mnohem zranitelnější než kdykoliv předtím. Problémem je jejich propojení. V posledních letech se propojily mnohé energetické sítě, aby mohly společně, díky dálkovému přenosu energie, lépe vyrovnávat její náhlé nedostatky ve vzdálených oblastech. Například energie dodávaná v horkém letním dni v Kalifornii, aby lidé v Los Angeles mohli provozovat klimatizační zařízení, pochází z Oregonu. Má to ekonomický smysl, ale už ne nutně geomagnetický smysl. Takové propojení dělá systém distribuce elektřiny náchylný na rozsáhlá "kaskádovitá selhání."

Pro odhad stupně takového selhání, zpracoval spoluautor studie John Kappenmann z Metatech Corporation, záznamy z ohromné geomagnetické bouře z května 1921, které produkovala zemní proudy až desetkrát silnější než ty, které v roce 1989 vyřadily Quebec a transformoval jejich účinek na moderní energetickou síť. Našel více než 350 transformátorů, které by byly vystaveny riziku trvalého poškození a to by o elektrickou energii připravilo na 130 milionů lidí. Ztráta dodávky elektřiny by by prošla napříč sociální infrastrukturou. Rozvody vody by jí byly ovlivněny během několik hodin, mražené a chlazené jídlo a léky by podlehly zkáze během 12 - 24 hodin, zastavila by se klimatizace, čistění odpadních vod, telefonní služby, výroba a distribuce paliv, doplňování zásob a tak dále a tak dále. Na obrázku v záhlaví je znázorněna oblast, která by mohla být postižena v případě silné elektromagnetické bouře kolapsem elekro rozvodné sítě.

"Pojem vzájemné závislosti a provázanosti," poznamenává se ve zprávě, "je evidentní v nepřipravenosti prvků vodovodních soustav vůči dlouhodobému vyřazení dodávky elektrické energie a neschopnosti spustit znovu elektrické generátory v elektrárnách bez vody."

Nejsilnější popsaná geomagnetická bouře je takzvaná Carringtonova událost ze srpna a září 1859. Pojmenována byla po britském astronomovi Richardu Carringtonovi, který pomocí metody promítání zaznamenal sluneční erupce, které geomagnetické bouře vyvolaly. Geomagnetická aktivita spouštěná erupcí se naindukovala do telegrafních vedení a šokovala techniky tím, že v přístrojích vzplál telegrafický papír. Polární záře byly pozorovány až hluboko na jihu, na Kubě a Havaji. Nad Skalistými horami byla polární záře tak jasná, že světlo probudilo táborníky, kteří začali vařit snídani, protože si myslet, že už je ráno. Nejlepší odhady říkají, že Carringtonova událost byla nejméně o 50% silnější než superbouře z května 1921.

"V současnosti by opakování Carringtonovy události způsobilo .... rozsáhlá sociální a ekonomická zhroucení," varuje zpráva. Výpadky proudu by byly doprovázeny výpadky rádiového a televizního spojení, výpadky a špatnou funkcí téměř všech družic, výpadky telekomunikací, GPS navigace, bankovnictví a financí, dopravy a všeho co používá elektřinu. Některé problémy by odezněly samy jak by bouře slábla, rádiové a GPS přenosy by se mohly vrátit do funkčního stavu rychle, ale další problémy by byly trvalé. Vyhořené mnoha tunové transformátory by se mohly opravovat i týdny až měsíce. Celkový ekonomický dopad v prvním roce by mohl dosáhnout až 2 triliony dolarů, tedy asi 20 krát více, než činily škody způsobené hurikánem Katrina.

Jaké je řešení? Zpráva končí voláním po návrhu infrastruktury lépe odolávající geomagnetickým poruchám, po vylepšení GPS kódů a zlepšení předpovědí kosmického počasí. Ve spolehlivé předpovědi je klíč k řešení. Pokud budou operátoři veřejných služeb a satelitů vědět předem, že přichází geomagnetická bouře, pak mohou přijmout opatření k minimalizaci možného poškození, například odpojit vedení, zajistit stínění zranitelné elektroniky nebo snížit výkon kritického hardware. Několik hodin bez elektřiny předem je lepší než několik týdnů potom.

NASA rozmístila do kosmu flotilu družic, aby pozorovaly Slunce a jeho erupce. Družice SOHO, dvojice družic STEREO, sondy ACE, WIND vítr a jiné nám slouží 24 hodin, sedm dní v týdnu. Fyzikové NASA užívají data těchto misí aby porozuměli tomu, co se děje kolem erupcí a geomagnetických bouří. Pracovníci NOAA, centra předpovědí kosmického počasí tato data používají k postupnému zdokonalování svých předpovědí.

V tomto okamžiku ale nikdo neví, kdy propukne další extra silná sluneční bouře. Může to být za 100 let nebo k ní může dojít už jen za 100 dnů. Je to námět k zamyšlení až příště spláchnete. A nemyslete, že k tomu může dojít jen v Americe.

Podle: science@nasa

Nové poznatky o počátku galaxií

Nová teorie jak se galaxie ve vesmíru před miliardami let tvořily, byla formulována kosmology Hebrejské univerzity v Jeruzalému. Teorie je podložena pokročilými astronomickými pozorováními a vychází z nejmodernějších počítačových simulací. vyplývá z ní, že galaxie se v první řadě tvořily v důsledku intenzivního proudění chladného plynu (většinou vodíku) a ne, jak se v současné době předpokládá, slučováním menších galaxií. Izraelští kosmologové ukazují, že taková sloučení měla na současná vzhled vesmíru jen omezený vliv.

Výsledky výzkumné skupiny kosmologů, vedené profesorem Avishai Dekelem z hebrejské univerzity, je publikován v aktuálním vydání časopisu NATURE.

Na obr. Počítačová simulace vznikající galaxie ukazuje, jak se hmota vlévá do středu galaxie prostřednictvím tří chladných proudů plynu. Takové obrázky poskytují základ nové teorie formování galaxií skrze tyto proudy. Kredit: Hebrejská univerzita, Jeruzalém

Galaxie jsou základními stavebními bloky vesmíru. Každá z nich zahrnuje asi sto miliard hvězd, zářících jako naše Slunce, které jsou nahloučeny v oblasti o průměru asi 50.000 světelných roků. Každá galaxie je složena z kulovitého halo temné hmoty, kterou sice nemůže vidět, ale můžeme ji objevit skrze její gravitační působení. Temnou hmotu nejenže nevidíme, neznáme ani její skutečnou povaha.

Galaxie se nejvíce vyskytují ve dvou hlavních druzích, jako spirální a eliptické. Spirální galaxie, jakou je třeba naše Mléčná dráha, jsou rotujícími disky, bohaté ne vodíkový plyn, ve kterém se stále tvoří nové hvězdy. Mladé hvězdy dodávají spirálám těchto galaxií namodralý odstín. Na rozdíl od toho, eliptické galaxie mají větší a kulatější tělo složené ze starých červených hvězd, které je zbavily plynu. Jsou tedy červené a a prakticky mrtvé.

Pokus rozumět způsobu, jakým oba tyto druhy galaxií vznikly je v první řadě výzvou moderním kosmologům. Vznik galaxií je základní stupeň v kosmologickém procesu, který vedl až ke vzniku života.

Až do nynějška přijímaný model má za základ představu kulovitého oblaku plynou zhušťujícího se pádem směrem do středu disku a pokračuje slučováním těchto disků. Předpokladem je, že hvězdy vznikají pomalu uvnitř plynových disků, a že se disky po sloučení opět zakulacují. Při takovém sloučení vyprodukují srážející se plynové oblaky velký výbuch tvorby mladých hvězd ve stovkách slunečních hmot ročně.

Tento model byl nedávno zpochybněn v důsledku astronomických pozorování používajících nové výkonnější dalekohledy umožňující pozorovat vzdálenější a hlubší vesmír a zkoumat tak, co se stalo v galaxiích před asi deseti miliardami let, jen asi tři miliardy let po velkém třesku, ve kterém celý vesmír vznikl. "Velké galaxie, jak se nám jeví v tomto počátečním stadiu, skutečně tvořily hvězdy velmi rychle, ale nezdá se to být všechno jen výsledek slučování galaxií," říká profesor Dekel. Astronomická pozorování vedli výzkumníci v Garchingu v Německu, v čele s profesorem Reinhardem Genzelem z Institutu Maxe Plancka, jehož skupina spolupracuje s výzkumníky Hebrejské univerzity.

Otázka, která se díky tomu objevila, zněla, jak tyto galaxie byly schopny tvořit hvězdy tak rychle a v tak velkém množství už tomto počátečním stadiu, bez masivních galaktických sloučení.

V článku publikovaném v Nature, profesor Dekel a jeho izraelští a francouzští spolupracovníci, představují nový teoretický model, který vysvětluje pozorované úkazy. Jejich objevy jsou založeny na počítačových simulacích uskutečněných francouzskými výzkumníky v čele s profesorem Romainem Teyssierem. Simulace probíhaly na jednom z nejvýkonnějších superpočítačů v Evropě a to je umožnilo zpracovat způsobem, který umožňoval detailní výzkum toho, jak se galaxie v raném vesmíru tvořily.

Obraz, který takto vznikl ukazuje, jak galaxie rostou spíše díky nepřetržitému toku chladného plynu v několika úzkých proudech, než díky vzájemným slučováním. Tyto plynové proudy sledují vlákna "kosmické pavučiny", která definuje velkorozměrné struktury hmoty ve vesmíru, vlákna která v první řadě spřádá temná hmota v galaktickém halo. Tyto chladné plynové proudy pronikají jak halem temné hmoty u každé galaxie a doplňují horký plyn v centru, kde vzniká rotační disk. Na každý z těchto disků působí vlastní gravitační síly formující několik obrovských shluků, ve kterých z plynu vznikají nové hvězd velmi efektivně.

Ve svých výpočtech, Dekel a jeho skupina ukazuje, že rychlost tvorby hvězd, jak ji předpovídá jejich teorie, je shodná s pozorovanými hodnotami. Výzkumníci se hovoří o této prudké tvorbě hvězd v raném vesmíru jako o SFG (Stream-Fed Galaxies - Vlákny krmené galaxie). Fenomén slučování galaxií není z tohoto pohledu primárním faktorem, jak to tvrdí současné teorie.

Profesor Dekel a spolupracovníci profesora Re'em Sari a Dr. Daniel Ceverino, pracují na jednoduché fyzikální teorii, která vysvětluje tvoření obřích chomáčů hmoty v raných formách masivních disků, a jak jsou poháněny kosmickými proudy. Předpovídají, že stěhování těchto shluků směrem do středu disků vede ke vzniku eliptických galaxií již brzkém vesmíru, nezávisle na slučování galaxií. Pracují také na revolučním návrhu, který má ukázat, že role kosmických plynových proudů není omezena jen na tvorbu disků ve kterých vznikají hvězdy, ale že tyto proudy jsou odpovědné také za následující vznik červených a mrtvých eliptických galaxií. Nejnovější simulace tuto teorii potvrzují.

Zdroj: Hebrejská univerzita, Jeruzalém

Mlha, opar a kouřmo se v posledních třech dekádách v Evropě nevyskytují tak často. Jde o trend možná spojený s místním vzestupem teplot a trochu ironicky by mohl být spojen s lepší čistotou ovzduší. Tvrdí to studie publikovaná tuto nedělí.

Od roku 1978 do roku 2006 se teploty v některých částech Evropy držely nad globálním průměrem, s významným zvýšením teplot na severu, ve středu a na východě kontinentu.

Až 20 procent ze zvýšení teploty povrchu v Evropě za sledované období by bylo možné, podle zveřejněné studie, přičíst úbytku mlh, oparu a kouřma, které, protože všechny tyto jevy jsou bílé, odrážejí sluneční záření a tak udržují povrch pod sebou chladnější. Ve východní Evropě by pokles výskytu mlh, oparu a kouřma dokonce mohl odpovídat až za 50 procent vzestupu teploty, uvádí článek.

Autoři, vedení Robertem Vautardem z francouzské Komise pro atomovou energii (CEA), zpracovali data z 342 meteorologických stanic po celé Evropě. Zjistili při tom, že za téměř 30 roků, poklesl počet dnů v kategorii omezené viditelností na polovinu. Viditelnost byla pro tento výzkum určována jako dohlednost dva, pět nebo osm kilometrů.

Pozorovaný fenomén je úzce spojen se snížením úrovně atmosférického kysličníku siřičitého (S02), jako produktu spalování naftových produktů a uhlí, které způsobuje notoricky známý "kyselý déšť" poškozující lesy a jezera.

Zvýšení teplot bylo obzvláště znatelné ve východní Evropě, kde konec socialistického způsobu hospodaření uzavřel mnohé zdroje znečišťující ovzduší zejména spalováním uhlí.

Ovšem pokles úrovně SO2 je již z velké části u konce. To znamená, že se úbytek mlh pravděpodobně zastaví a trend "ohřívající se Evropy", nebude v nadcházejících letech už tak velký," říká Vautard.

Podle Mezivládního panelu o změnách klimatu (IPCC) se globální průměrné teploty zvýšily mezi lety 1906 až 2005 o 0,74 stupně Celsia a rychlost růstu teploty v posledních 50 letech byla dvojnásobná oproti první polovině století.

Při tom mlžná pokrývka, jak uvádí citovaná studie, může snížit místní teploty až o 2°C.

Stavební materiál z měsíčních hornin

Obydlí astronautů, kteří jednou budou osídlovat Měsíc, mohou být postavena z nových, vysoce trvanlivých cihel vyvinutých studenti z fakulty technického inženýrství při Virginia Tech.

Od počátku studenti navrhovali tvar, ze kterého by šlo postavit kopuli. Stavebním materiálem je měsíčním skalám identický materiál smíchaný s práškovaným hliníkem, který může být zformován do jakéhokoliv tvaru. Jejich vynález nedávno vyhrál cenu kategorie In-Situ Lunar Resource Utilization materials and construction, tedy o materiál a konstrukci z místních zdrojů, kterou organizuje Pacifické mezinárodní kosmické středisko pro výzkumné systémy (PISCES). Ocenění, které obdrželi, bylo jednou ze dvou cen udělených tento rok výzkumným centrem, které byly věnovány budoucí podpoře života na Měsíci.

Práce na designu raných stupňů vývoje měsíčních cihel byly založeny na předchozí práci vedoucí studentského týmu na fakultě technického inženýrství, Kathryn Loganové profesorky nauky o materiálech na Virginia Tech a profesorky v National Institute of Aerospace (NIA) v Hamptonu. S Loganovou v NIA pracovala sedmičlenná skupina studentů.

Předchozí výzkum Loganové, financovaný Ministerstvem národní obrany, představoval hledání směsi práškového hliníku a keramických materiálů ke zlepšení pancířů pro tanky. "Uvažovala jsem o tom, že pokud touto reakcí mohu vytvořit pancíř tanku, pak bych mohla použít podobný typ reakce pro vytvoření konstrukčních materiálů pro Měsíc," říká Loganová.

Protože materiálu z měsíčního povrchu, kterému se říká regolit, není na Zemi pro takové pokusy dostatek, studenti používali sopečný popel spolu s dalšími minerály a čedičovým sklem, směs velmi podobnou tomu, co se nachází na měsíčním povrchu, objasňuje doktorand Erik Faierson, který vedl tým na Virginia Tech.

Při prvních experimentech byla náhražka horniny měsíčního povrchu a hliníkový prášek smíchána a umístěna do mělkého tyglíku, do kterého byl vložen drát, který pak byl zahřát na teplotu 1500°C. To spustilo reakci, které se říká samovolně se šířící vysokoteplotní syntéza (Self-propagating High-temperature Synthesis, tedy SHS), vysvětluje Loganová. Reakce způsobila, že se materiál vytvořil plný tvar. Keramický kelímek použitý při pozdějších experimentech pak dokázal vytvořit v hotovém produktu zakřivené plochy.

Při jednom z experimentů vytvořil studentský tým cihlu, která se při tlakových zkouškách ukázala být téměř tak pevná jako beton. Faierson řekl, že jeden čtverečný centimetr cihly odolal postupné aplikaci tlaku až 172 kilogramů, čtverečný palec tohoto materiálu by tedy unesl malý osobní vůz. Tato pevnost by umožnila v prostředí, kde gravitace dosahuje jen zlomek přitažlivosti na Zemi, odolat i zatížení velké stavby. Více než roční výzkum zahrnul i sledování reakce cihel na sluneční záření a jejich vhodnost jako stavebního materiálu pro aplikace na Měsíci.

Výzkumný tým vybral jako základní velikost malou cihlu, asi třetinové velikosti než má běžná cihla, čili velikost přibližně 10x5x2,5 cm, vážící asi 70g, na které prováděl testy pro kontrolu kvality a trvanlivosti materiálu. "Teoreticky může být tento materiál vyroben v jakékoliv velikosti a tvaru, průběh reakce ve větším objemu materiálu však zvyšuje riziko trhlin v konečném produktu, říká Faierson. "Implementace větších rozměrů by mohla být spíše při takových aplikacích jako přistávací plochy a vozovky, kde trhliny nehrají takovou roli."

Skupina vytvořila několik tvarů cihel, aby demonstrovala stavbu iglú podobné kopule, nebudovala ale žádnou celou stavbu. Loganová také oznámila, že se blíží k výrobě i větších bloků s přesnými tvary. Dalším stupněm studie je možnost využití velkého množství tepla vznikajícího při reakci SHS k produkci elektřiny v měsíční kolonii.

Středisko PISCES je umístěno na Havaji, kde sopečná geologie dává vědcům k dispozici krajinu podobnou měsíční, která může být použita k otestování takových technologií ještě před jejich možným použitím na Měsíci.

Podle: Virginia Tech

Atmosféry exoplanet lze objevit i ze Země

Dvěma nezávislým skupinám výzkumníků se současně podařilo vůbec poprvé z povrchu Země detekovat tepelné emise u extrasolárních planet. Do nynějška, prakticky všechno co známe o atmosférách planet obíhajících okolo jiných hvězd Mléčné dráhy pochází z pozorování uskutečněných z kosmu. Tyto nové objevy, které byly přijaty k publikaci v týdeníku Astronomy & Astrophysics, otevírají novou hranici studování těchto cizích světů a jsou obzvláště významné, protože nejvýznamnější kosmický dalekohled, Spitzer, který tento výzkum táhl, brzy vyčerpá zásobu chladiva k dosahování velmi nízkých teplot svých přístrojů a to významně omezí jeho současné schopností.

Jeden z vědeckých týmů pozoroval planetu OGLE-TR-56b, která je "horkým Jupiterem." Horké Jupitery jsou masivní planety, které obíhají velmi blízko svých hvězd, s dobou oběhu od 2 do 3 dnů. Proto, že jsou tak blízko svých hvězd, předpokládá se, že jsou dostatečně horké, aby vysílaly záření jak na optických, tak na blízkých infračervených vlnových délkách a mohou tak být zjistitelné i ze Země. Oběžná dráha OGLE-TR-56b je tak orientována, že se planeta prochází před a za hvězdou. Její pozorování je však obtížné, protože planeta nacházející se asi 5000 světelných let směrem do středu galaxie v poli dalších jasnějších objektů je málo jasná.

"Někteří jiní se pokoušeli zjistit planetární atmosféry ze Země, ale marně," poznamenává Mercedes López-Morales z Carnegii Institution, oddělení zemského magnetizmu. "Kápli jsme na to pravé během dvou nocí minulého léta. Úspěšnost receptu spočívá v tom, že planeta, která vysílá hodně tepla, nemá ve své atmosféře žádné větry. Navíc musí být na Zemi jasná a klidná noc. Jen tak lze dostatečně přesně změřit rozdíly v tepelném vyzařování soustavy, když je planeta ukryta za hvězdou a když prochází před hvězdou. Ze všeho zachyceného záření totiž jen asi jeden z každých 3000 fotonů přicházejících od hvězdy pochází z planety. Právě zákryty nám dovolí oddělit záření planety od světla její hvězdy. Tyto vyjímečné podmínky nastaly v noci 2.června na Evropské jižní observatoři s dalekohledy VLT a 3.srpna u jiného, v Chile umístěného dalekohledu, teleskopu Magellan-Baade, spravovaného Carnegie institution." López-Moralesová a její kolegyně Sara Seagerová už dříve předpovídaly, že ideálním kandidátem na taková odhalení by byly planety s charakteristickými rysy OGLE-TR-56b.

Vědci u obou dalekohledů získali přes 600 snímků. "Protože tato část galaxie je tak přecpaná hvězdami a planeta tak málo jasná, potřebovali jsme takto velké dalekohledy," vysvětluje vedoucí autor objevu David Sing z Institutu astrofyziky v Paříži. "Planeta je rozpálená jako hořák kuchyňského sporáku, ale museli jsme přesně vědět, kdy nastane zákryt a měřit záření hvězdy velmi přesně, tak aby mohlo být odstraněno a tak odhalit tepelné záření planety."

V jiné studii, publikované ve stejném vydání týdeníku, astronomové z Nizozemska popisují ze Země učiněný objev tepelných emisí v blízkém infračerveném oboru u další z exoplanet, tentokrát TrES-3b. Informace o atmosférách horkých Jupiterů ze Spitzerova kosmického dalekohledu pomohly oběma vědeckým týmům. Horké Jupitery pozorované Spitzerem mají podobné vlastnosti atmosféry, kde teplejší vrstvy leží nad chladnějšími a podobně. "OGLE-TR-56b je nejteplejší ze všech planet, kteří zatím Spitzer pozoroval," řekla López-Moralesová. "Se svými více než 2400°C to je nejžhavější zatím změřená atmosféra. Je dostatečně horká pro křemíková či železná mračna, která jsou tmavá, typická pro horké Jupitery nalezené Spitzerem. Je potěšující vědět, že i když bude Spitzer mimo provoz, studia jako tyto dvě, budou schopny udržet tento výzkum v chodu."

Podle: Carnegii Institution

Větší je lepší, aneb Velké rakety mohou způsobit převrat v astronomii

Ve hře, které se říká astronomie, na velikosti záleží. Aby astronomové získali jasné a ostré obrazy věcí a událostí, které nastaly před miliardami let, potřebují přístroje, které musí být už z principu velké.

"Větší je lepší," říká astronom Harley Thronson, který pracuje na studiích pokročilých astronomických konceptů v Goddard Space Flight Center. A myslí si také, že nová nosná raketa NASA, označovaná jako Ares V, může zcela změnit pravidla hry.

Ares V je raketa, která bude po roce 2015 vynášet do kosmu americké lety s lidskou posádkou a bude sloužit i k letům na Měsíc a při stavbě měsíční základny. Její velký nákladový prostor by mohl pojmout asi osm školních autobusů (obrázek vlevo). Do takového prostoru se už přeci jen něco vejde a raketa bude mít navíc dostatek síly k tomu, aby na nízkou oběžnou dráhu dopravila téměř 180 tun. Do kosmu tak může dopravit náklad šestkrát těžší a třikrát větší než to dokáží dnešní raketoplány.

"Představte si jaký dalekohled by taková raketa mohla do kosmu vynést," říká Thronson. "To může způsobit převrat v astronomii."

Optický inženýr Phil Stahl z Marshall Space Flight Center nabízí takovýto příklad. "Ares V by mohli vynést dalekohled s monolitickým zrcadlem o průměru 8 metrů na jehož výrobu již dnes máme technologii. Riziko by pak bylo relativně nízké a zároveň by to bylo mnohem cenově výhodnější, než vynášet takto velký dalekohled pomocí menších nosných raket." Pro srovnání poukazuje Stahl na to, že Hubbleův dalekohled vynesený do kosmu raketoplánem mohl mít zrcadlo o průměru jen 2,4 metru. Srovnání takového monolitického dalekohledu a HST, obr. vpravo.

Takový dalekohled se zrcadlem o průměru 8 metrů by viděl více než třikrát ostřeji než Hubble. A co je ještě důležitější, během stejného množství pozorovacího času, by větší zrcadlo zachytilo objekty asi 11 krát slabší než může Hubble, protože 8 metrové zrcadlo má 11 krát větší sběrnou oblast.

Ale Ares V může jít ještě dál. Může dopravit do kosmu obrovský, na části rozdělený dalekohled s několika oddělenými zrcadlovými segmenty, které mohou být dopraveny do kosmu podobně jako dalekohled Jamese Webba, ale třikrát větší!

Marc Postman ze Space Telescope Science Institute plánuje 16-ti metrový opticko/ultrafialový dalekohled, nazývané ATLAST, což je zkratka pro Advanced Technology Large-Aperture Space Telescope. Vědecké výsledky, kterých by mohl dosáhnout dalekohled této velikosti, lze nazvat pouze jako velkolepé.

"ATLAST by byl téměř 2.000 krát citlivější než Hubble a poskytoval by obrazy sedmkrát ostřejší než Hubble či James Webb," říká Postman. "Může nám tak pomoci najít dlouho hledanou odpověď na otázku - Je jinde v galaxii život?"

Dnes bezpříkladná citlivost dalekohledu ATLAST by dovolila astronomům obrovsky zvýšit počet pozorovaných hvězd. V takovém případě by objev planet příznivě vybavených pro život mohl být tak říkajíc za rohem!

"S naším kosmickým dalekohledem bychom mohli získat spektrum zemi podobných planet u velkého množství hvězd do vzdálenosti 60 - 70 světlých roků od Země," říká Postman. "Mohli bychom zjistit ve spektrech planet každou přítomnost kyslíku a vody na planetách. ATLAST mohl také přesně určit stáří hvězd v blízkých galaxiích, a tím nám dát přesný popis toho, jaké je složení hvězd v galaxiích."

Tento dalekohled by také mohl sondovat spojení mezi galaxií a černou dírou. Vědci vědí, že téměř všechny novější galaxie mají ve svém středu supermasivní černé díry. "Musí tedy existovat nějaký jednoduchý vztah mezi vznikem supermasivních černých děr a vznikem a vývojem galaxií," vysvětluje Postman. "Zatím ale nerozumíme povaze tohoto vztahu. Vzniknou nejdříve černé díry, které vytvoří zárodek pro růst galaxií kolem nich? Či snad napřed vzniknou galaxie, které se stanou inkubátory pro supermasivní černé díry? Velký UV/optický dalekohled by na tuto otázku mohl odpovědět. Pokud by náš dalekohled našel starověké galaxie bez supermasivních černých děr ve centru, pak by i ostatní galaxie mohly existovat bez nich."

Dan Lester z Texaské univerzity v Austinu si už v duchu představuje další 16-ti metrový dalekohled, tentokrát pro pozorování ve vzdálené infračervené oblasti vlnových délek. "Dalekohled pro vzdálené infračervené vlnové délky. Takový dalekohled by byl zcela odlišný a dobře by doplňoval optické dalekohledy Stahla a Postmana," říká Lester. "Ve vzdálené infračervené části spektra se obecně nedíváme jen na svit hvězd samotných, ale i tepelné záření prachu a plynu, který je obklopuje. Ve velmi raných stadiích formace hvězd, je totiž protohvězda obklopena vrstvami prachu, kterými viditelné světlo nemůže proniknout. Náš dalekohled by nám dovolil proniknout hluboko dovnitř těchto obrovských hustých oblaků kolem rodících se hvězd."

Pozorování v daleké infračervené oblasti je obzvláštní výzvou. Tyto dlouhé vlnové délky jsou až stokrát delší než viditelné světlo, ta tak je těžké získat jasný obraz. "I z tohoto důvodu je velmi velký dalekohled nutnou podmínkou pro dobré rozlišení na IR vlnových délkách," poznamenává Lester.

Jako dalekohledy Stahla a Postmana, Lesterův Single Aperture Far-Infrared Telescope, tedy ve zkratce SAFIR, má pro Ares V dvě verze. Kompaktní, 8 metrovou verzi s jediným zrcadlem a 16 metrovou verzi se zrcadlem složeným z více dílů. Lester si totiž uvědomil, že Ares V by mohl vynést 8 metrový dalekohled, který by nepotřeboval komplikovaný skládací a rozkládací systém. "Ale na druhé straně, pokud by nám nevadila větší složitost a cena skládací konstrukce, mohli bychom s Ares V vypustit opravdu mamutí dalekohled," říká Lester.

Navíc ke všem výše uvedeným dalekohledům by Ares V mohl vynést do kosmu i osmi metrový rentgenový dalekohled. Při tom dnešní vysoce úspěšný rentgenový dalekohled NASA - Chandra, má průměr zrcadla jen 1 metr. jen si představte co by mohl objevit osmi metrový dalekohled!

Roger Brissenden z Chandra X-ray Center je vzrušen představou budoucího 8 metrového rentgenového dalekohledu, kterému se předběžně říká GEN-X.

"Gen-X by byl výjimečně výkonnou rentgenovou observatoří, která by mohla otevřít nové hranice v astrofyzice," říká Brissenden. "Tento dalekohled bude moci sledovat úplně první černé díry, hvězdy a galaxie narozené jen několik set milionu roků po Velkém třesku, a pomoci nám tak zjistit jak se vyvíjely čase. Právě teď je studium mladého vesmíru téměř zcela jen v oblasti teorie, ale s extrémní citlivostí Gen-X, více než 1.000 krát vyšší než Chandra, by mohly být ve vesmíru nalezeny takto brzké objekty."

Ares V se stane hozenou rukavicí pro otevření oken našemu pohledu na vesmír. Budeme ze sebe moci setřást okovy hmotnosti a rozměrů omezujících kosmické mise a pohlédnout stonásobně hlouběji do kosmického prostoru. Nesnili by jste o tom? Bez velké rakety nemůžeme dělat takovou neuvěřitelnou astronomii," říká Thronson. "Já už se nemohu dočkat."

Adaptováno podle: science@nasa

Radioastronomové sestavují radioteleskop o velikosti Země

Radioteleskopy po celé zeměkouli spojí tento týden svoje síly, aby provedly jedinečné pozorování tří kvasarů, vzdálených galaxií s extra-masivní černou dírou ve svém středu.

Ze čtvrtka na pátek tento týden proběhne téměř 33 hodin trvající nepřetržité pozorování, které bude součástí ukázek k zahájení Mezinárodního roku astronomie (IYA 2009) v Paříži.

Tohoto mamutího projektu se zúčastní celkem 17 radioteleskopů v Asii, Austrálii, Evropě, Severní a Jižní Americe. Několik z nich spravuje známá observatoř Jodrell Bank, spravovaní Manchesterskou univerzitou.

Arpad Szomoru, šéf technických operací projektu uvedl. že,"jedinečný aspekt těchto pozorování bude v tom, že radioteleskopy lokalizovaný po celém světě budou společně pracovat v reálném čase jako jeden obrovský přístroj."

Použitá technika se jmenuje Elektronický interferometr o velmi dlouhé základně pracující v reálném čase (electronic, real-time Very Long Baseline Interferometry, zkratka e-VLBI). V projektu zapojení radioteleskopy budou sledovat současně jeden a tentýž objekt. Data z každého ze zúčastněných radioteleskopů budou proudit napříč zeměkoulí díky vysokorychlostní optické síti směrem jednoúčelovému superpočítači v Joint Institute for VLBI in Europe (JIVE) v Nizozemí. Tento stroj bude v ohnisku obřího distribuovaného radioteleskopu, největším teleskopu pracujícího v reálném čase, jaký kdy člověk vytvořil.

"Spojením informací z takto daleko od sebe umístěných radioteleskopů můžeme vytvořit neuvěřitelně ostré obrazy s až stokrát lepším rozlišením než je dostupné u nejlepších optických teleskopů", řekl Simon Garrington, ředitel z UK MERLIN/VLBI National Facility. "Je to jako bychom seděli zde v Manchesteru a četli noviny v Londýně".

Vyjímečnou schopností e-VLBI je právě posílání dat elektronicky a jejich spojení v reálném čase. To dává přístroji dodatečnou výhodu poskytující výsledky astronomům už době pozorování a ne až po týdnech, jako je tomu při tradičním způsobu ukládání dat na disky přepravovaní do centra ke zpracování.

Ředitel JIVE, Jan van Langevelde vysvětluje. "Technikou VLBI můžeme zaostřit a zvětšit nejaktivnější události ve vesmíru, ale s novou technikou e-VLBI to uděláme dostatečně rychle na to, abychom zachytili takové události v tomtéž čase, ve kterém se vyskytly a dokázali na ně stejně rychle reagovat."

Představitelé na projektu se účastnících institutů budou nakonec účastni zahajovacího ceremoniálu IYA 2009 v Paříži, kde předvedou svá pozorování před 800 návštěvníky, včetně držitelů Nobelovy ceny a nadějných mladých vědců z více než stovky zemí. Organizátoři pozorování také spustili na adrese http://www.expres-eu.org/iya2009 vzdělávací web o e-VLBI.

Administrátor NASA odstupuje

Současná administrátor NASA Mike Griffin plánuje, že 20. ledna 2009 složí svoji funkci. Před přicházející Obamovou administrativou tak bude stát hned po převzetí úřadu úkol vybrat a jmenovat nového šéfa NASA.

Griffin (vlevo), zkušený raketový vědec a směrem k prezidentovi vždy loajální úředník řekl, že neočekává, že by mu bylo jeho stávající místo opět nabídnuto poté co se prezidentského úřadu ujme Barack Obama.

On a další politicky pověření úředníci Bushovy administrativy dali své funkce k dispozici. Jejich výpovědi jsou účinné k 20.lednu, protože v pondělí 19.ledna je federální svátek. Griffinovým posledním dnem ve funkci tak bude příští pátek, 16.ledna 2009. Toho dne opustí svoji kancelář v 9. podlaží velitelství NASA ve Washingtonu, D.C.

Griffinovi přátelé a rodina vedou kampaň ve které žádají Obamu o udržení Griffina ve hře, ale všechny indicie naznačují, že Obamova administrativa by dříve nebo později stejně jmenovala jak nového administrátora NASA, tak jeho zástupce.

Nový prezident bude muset co nejdříve po svém nástupu řešit jako jeden ze 13 vytypovaných problémů i hrozící ukončení letů raketoplánů v roce 2010. Administrativa proto očekávaná, že proto před přijetím jakýchkoliv významnějších rozhodnutí týkajících se americké vesmírné politiky a budoucnosti programu letů do kosmu jmenuje nové vedení NASA.

Podle zdrojů z kongresu, vede seznam potenciálních kandidátů bývalý astronaut, brigádní generál Charles F. Bolden Jr. (vpravo), který by se tak mohl stát prvním černošským administrátorem NASA. Bolden letěl čtyřikrát raketoplánem, včetně mise vynášející do kosmu Hubbleův kosmický dalekohled a při první historické americko-ruské mise raketoplánu. V roce 1986 také letěl na misi s pozdějším kongresmanem Billem Nelsonem, který je nyní senátorem za Floridu. Nelson pravděpodobně bude v procesu výběru klíčovou postavu. Je totiž v senátním výboru, který dohlíží na NASA a poradcem Obamy v otázkách budoucnosti národní vesmírné agentury.

Nelson odmítl komentovat možnost vstupu Boldena do NASA, ale jeho mluvčí, Dan McLaughlin, řekl, že senátor na Boldena pohlíží jako na prvotřídní osobnost.

Podle listu Florida Today však Bolden zatím zástupci nastupující Obamovy administrativy nebo jeho týmu nebyl kontaktován.

Dalšími potencionálními kandidáty na post administrátora by mohli být:

* Sally Rideová, prvním americká astronautka, která letěla do kosmu v roce 1983. Rideová byla v komisích, které vyšetřovaly katastrofu Challengeru i Columbie, a podporovala Obamu během prezidentských voleb.

* Alan Stern, hlavní vyšetřovatel mise k Plutu. Stern již jednou krátkodobě byl i mimořádným administrátorem Ředitelství vědeckých misí na velitelství NASA. Potom co ve funkci skončil, kritizoval NASA pro pokračující překročování rozpočtu kosmických a planetárních vědeckých misí.

* Wesley Huntress, bývalý vědecký šéf NASA, který hrál klíčovou roli při rozdělováni série zásadních vědeckých misí k planetám po havárii Challengeru v roce 1986, včetně Magellan Venus Radar Mapper, Hubbleova kosmického dalekohledu a sondy Galileo k Jupiteru.

* Scott Hubbard, který se staral o program výzkumu Marsu těsně po té, co koncem 90 let minulého století došlo k sérii na sebe navazující selhání a byl také klíčovým členem vyšetřování nehody raketoplánu Columbia. Před tím než odešel na akademické posty, pracoval také jako ředitel NASA Ames Research Center.

První mise raketoplánu v roce 2009 finišuje

Start první mise raketoplánu v roce 2009, mise STS-119, s blíží. K Mezinárodní kosmické stanici se má raketoplán vydat už 12. února 2009.

Proto byly NASA Kennedy Space Center (KSC) na Floridě, v uplynulých pěti dnech konány přípravy na středeční přesun raketoplánu na startovací rampu. Raketoplán Discovery byl ve středu 7.1. v 15:30 místního času přesunut ve vodorovné poloze z budovy č.3 Orbiter Processing Facility do budovy Vehicle Assembly Building, Nejvyšší budovy KSC, která byla kdysi postavena jako montážní budova měsíčních raket Saturn 5. Přesun byl sice původně plánován na dřívější termín, ale byl odložen kvůli výměně jedné z pneumatik raketoplánu, ze které ucházel tlak a prudký polední liják.

Ve VAB se však raketoplán nezdrží dlouho. Ještě v průběhu středečního odpoledne byl raketoplán vybaven zdvihacím ústrojím a pozdě večer pak zvednut do svislé polohy a umístěn na mobilní základnu. V pátek, 9.1. dopoledne místního času, byl raketoplán připojen k prvnímu stupni a externí palivové nádrži.

Pásový dopravník (crawler) raketoplán přepraví na startovací rampu 39A už ve středu 14.1. brzy ráno místního času a to bude znamenat další významný postupný krok v přípravě mise STS-119.

Hlavní část užitečného zatížení této mise, tedy další část nosníku S6 a poslední sada amerických slunečních článků má být na rampu 39A dopravena dnes, tedy ještě před přemístěním raketoplánu.

Velitelem sedmičlenné posádky tohoto letu bude Lee Archambault, pilotem Tony Antonelli a specialisty mise budou Josef Acaba, John Phillips, Steve Swanson, Richard Arnold a Koichi Wakata vyslaný na misi Japonskou kosmickou agenturou JAXA.

Do Kennedy Space Center by astronauti měli dorazit 19 až 21.ledna na tak zvaný Terminal Countdown Demonstration Test, během kterého provedou zkoušku připravenosti kosmické lodi, jejího nákladu, svých skafandrů a prověří průběh bezpečnostních procedur.

Raketoplán Discovery má podle plánu k letu STS-119 startovat 12. února 2009 v 7:32 ráno místního času, tedy ve 13:32 našeho času. Start opět budeme moci sledovat v NASA TV.

Co bylo dříve - vejce nebo slepice, galaxie či černá díra

Téměř tak by bylo možné položit otázku, zda byly dříve galaxie a v nich se vyvinuly černé díry, nebo zda tomu bylo naopak. Až doposud se nijak zvlášť nepochybovalo o tom, že černé díry jsou produktem procesů panujících ve středech galaxií. Nyní však Dominik Riechers z Kalifornského technologického institutu přišel s názorem, že černé díry by mohly galaxiím předcházet.

Tento názor podpořil na zasedání Americké astronomické společnosti také Chris Carilli, z National Radio Astronomy Observatory (NRAO), na základě pozorování s rozlišovací schopností pod jeden kiloparsek vykonaných pomocí radioteleskopu Very Large Array a interferometru Plateau de Bure ve Francii.

Černé díry známe jako masivní, neviditelné objekty ve vesmíru, které mají tak silné gravitační pole, že do sebe vtahují okolní hmotu tak intenzivně, že tomuto gravitačnímu tahu neunikne ani světlo. Podle nových poznatků, ale černé díry pravděpodobně existovaly ještě před vznikem samotných galaxií. Tato teorie by mohla nabídnout nový pohled na vznik galaxií a roli černých děr ve vesmíru.

Většina galaxií má ve svém středu černou díru a ani naše Mléčná dráha není vyjímkou. Pozoruhodným jevem je spojení mezi velikostí černé díry a galaxie, ve které se nachází. Zdá se, že hmotnost černé díry je pro velký rozptyl velikostí galaxií zpravidla jednou tisícinou hmoty galaxie, která ji obklopuje. Tento vztah naznačuje, že černá díra a okolní prostor jsou v jistém, zatím však neznámém, vztahu. Otázkou je, zda rostou společně nebo jeden na úkor druhého. Podle Riecherse bude možné díky objevení tohoto vztahu zjišťovat velikost černých děr a prostoru kolem nich už v mladém vesmíru jen několik miliard roků po Velkém třesku.

Tuto záhadu zřejmě vyřeší až nové přístroje, které právě staví, tedy Expanded Very Large Array (EVLA) a Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA), jejichž uvedení do provozu bude mít za následek dramatické zlepšení citlivosti a rozlišovací schopnosti. S novými observatořemi budeme mít v dalších pár letech příležitost studovat důležité detaily z období, kdy vesmír byl, ve srovnání s dneškem, jen batoletem, řekl Carilli.

Carilli a Riechers spolupracovali na výzkumu s Fabianem Walterem a Karlem Mentenem z Max-Planck Institute for Radioastronomy (MPIfR) a Frankem Bertoldim z Bonnské univerzity v Německu a Pierrem Coxem a Roberto Nerim z Insitute for Millimeter Radio Astronomy (IRAM) ve Francii.

Největší úplněk roku 2009

Tuto sobotu, 10. ledna 2009, nastane další perigeum (největší přiblížení se Měsíce k Zemi) a s tím bude spojen i největší měsíčné úplněk pro celý rok 2009. Bude v podstatě totožný s tím z prosince 2008, rozdíl však může být pro nás v pozorovacích podmínkách, Ve vymrzlém a čistém zimním vzduchu se nám může Měsíc levit o to větší.

To, proč je někdy Měsíc nejen zdánlivě, ale i skutečně na obloze větší než jindy vysvětlil už před 400 lety Johanes Kepler. Oběžná dráha Měsíce kolem Země totiž není kruhová, ale eliptická, když na jedné straně této elipsy je Měsíc Zemi blíže o celých 50.000 kilometrů než na druhé straně. Tento bod největšího přiblížení astronomové nazvali perigeum (přízemí). Naopak bod kdy je Měsíc nejdále od Země nazvali apogeum (odzemí). A právě v perigeu se bude Měsíc nacházet tento víkend.

Úplněk spojený s perigeem se v roce vyskytne zpravidla jednou, maximálně dvakrát, protože délka lunace je kratší než kalendářní měsíc. Rok 2008 tak skončil jedním perigeem a nyní rok 2009 začíná dalším. Pro ty kdo mají rádi měsíčním světlem zalitou krajinu, nyní dokonce s jiskřivou sněhovou pokrývkou, je to to nejlepší kouzlo déja vu.

Leden na severní polokouli a kombinace sněhu s měsíčním svitem v perigeu je prostě úžasná kombinace. Když Měsíc o půlnoci vystoupá nahoru na oblohu osvětlí krajinu jasným bílým světlem, které sice není dnem, ale hodně zapudí noční tmu. I o půlnoci si tak můžete venku přečíst noviny, jet na kole bez světla (i když to odporuje předpisům), napsat dopis ....., a zároveň i počítat jasné hvězdy na obloze. Je to téměř spirituální zkušenost a je opravdu potřebné si ji prožít.

Další kouzelný okamžik nastane, když je během přízemí Měsíc blízko obzoru. To je moment, kdy se iluze míchá s realitou, aby vytvářela opravdu úžasné pohledy. Z důvodů, kterým mnohdy plně nerozumí ani astronomové ani psychologové, nízko nad obzorem zavěšený Měsíc vypadá až nepřirozeně velký, zejména pokud jeho paprsky prochází skrz stromy, nebo poblíž budovy čí jiných výrazných objektů v popředí.

Využijte tedy kouzla okamžiku a vyjděte ven do jiskřivé zimní krajiny a dívejte se. Budete okouzleni a nebudete určitě sami.

Adaptováno podle: science@NASA

Výbuch paprsků gama byl poprvé použit ke zkoumání vzniku hvězd v raném vesmíru

Jasný dosvit silného výbuchu gama paprsků (GRB) dovolil astronomům, aby zkoumali prostředí ve kterém vznikaly hvězdy ve vzdálené galaxie. Poprvé tak našli molekuly plynu v galaxii ve které k GRB došlo. Dosáhli toho analýzou spektra dosvitu výbuchu GRB, ke kterému došlo před 10 miliardami let.

"Takové pozorování vyžadovalo vzácnou a výjimečně jasnou událost k tomu, aby nám dovolila prozkoumat křehké prostředí ve kterém se rodily hvězdy jen 3 miliardy roků po velkém třesku. Po korekci extrémně prašného prostředí, to byl skutečně druhý nejjasnější GRB dosvit, který jsme zatím sledovali, byl by snadno pozorovaný i amatérskými teleskopy, pokud by mu v cestě nestálo tolik prachu," řekl Jason X. Prochaska, profesor astronomie a astrofyziky na Kalifornské univerzitě (UC) v Santa Cruz.

Prochaskův tým představil svůj objev tento týden na zasedání Americké astronomické společnosti v Long Beach v Kalifornii. Zpráva popisující výsledky byla navíc přijata k publikaci v časopisu Astrophysical Journal Letters.

Hvězdy vznikají uvnitř obrovských mračen molekulového plynu a prachu a astronomové očekávali, že důkaz o těchto molekulových mracích najdou právě ve spektrech dosvitu výbuchů paprsků gama. Až do nynějška se však úsilí věnované zjištění molekulového plynu ve spektrech dosvitu GRB míjelo účinkem. Nová pozorování provedená Prochaskou a jeho kolegy a spoluautory výzkumu naznačuje, že hvězdy v raném vesmíru se vznikaly v prostředí podobnému oblastem ve kterých vznikají hvězdy i v Mléčné dráze.

Výzkum se soustředil na "dlouho trvající" výbuch gama paprsků GRB 080607. Tento typ výbuchu se podle současných předpokladů vyskytne, když se velmi hmotná hvězda zhroutí a vytvoří černou díru. Počáteční výbuch pronikavého záření gama je následován pomalu slábnoucím dosvitem záření celého spektra vlnových délek.

"Domníváme se, že předcházející události jako RGB 080607 byly příliš málo jasné na to, aby mohly být pozorovány ze Země," řekl spoluautor výzkumu Yaron Sheffer z Toledské univerzity. "Mnohé tzv. temné výbuchy, bez pozorovatelného dosvitu, pravděpodobně znamenají, prašné a vyhaslé prostředí tvorby mladých hvězd".

Družice Swift zaznamenala výbuch gama paprsků, zahájila rentgenová pozorování a vyslala astronomům signál aktivující automatická pozorovací zařízení na povrchu Země, taková jako je Katzman Automatic Imaging Telescope na Lickově observatoři. Členové týmu Joshua Bloom, Daniel Perley a Adam Miller z UC v Berkeley náhodou právě používali dalekohled Keck I na observatoři W.M.Keck na Havaji a tak mohli začít se spektroskopickým pozorováním přístrojem Low Resolution Imaging Spectrograph (LRIS), během 15 minut od oznámení události.

Výsledné spektrum optického dosvitu vydalo informace o prachu, plynu a kovech v mezihvězdném prostředí skrz které muselo světlo projít na své cestě ven z hostitelské galaxie. Navíc byly poprvé jasně odhaleny molekuly plynů, a to jak kysličníku uhelnatého, tak vodíku. Spektrum také indikovalo přítomnost kovové složky složením srovnatelné se Sluncem. Kovy v tomto případě ale astronomové chápou všechny prvky těžší než vodík a helium.

Spektrum také má mnoho vlastností, které výzkumníci nikdy předtím neviděli, říká Prochaska. Navíc ke stovkám standardních čár absorpčního spektra odpovídajících známý přechodům různých prvků, zachycené spektrum vykazuje mnoho dalších čar absorpčního spektra, které musí vědci ještě identifikovat.

"Je to snad nejvíce fascinující spektrum, na kterém jsem kdy pracoval," řekl Prochaska. "Téměř polovina jeho vlastností zůstává záhadou a není vyloučeno, že je zatím nikdo před tím neviděl, ani při řízených experimentech v laboratořích, ani ve spektrech z naší nebo jiných galaxií".

V tomto spektru je také více vodíku než podél jakéhokoliv pohledu skrz Mléčnou dráhu, dodal. "Je v tom kus záhady," řekl Prochaska. "Prozatím toho o galaxii ve které výbuch nastal moc nevíme, ale důkaz naznačují, že tvorba hvězd v ní byla obrovská".

Výbuch a jeho následný dosvit byl poprvé zpozorován přístrojem BAT 8.června 2007 v 06:07:27 UT UT. Výzkumnému týmu se však nepodařilo získat snímky hostitelské galaxie před tímto výbuchem. Letos v lednu proto pořídí její nové snímky, které spojí jejich výzkum oblasti kde vznikají hvězdy s jejími celkovými vlastnostmi.

Podle: Kalifornská univerzita Santa Cruz

Slavnostní zahájení Mezinárodního roku astronomie v ČR a EU

Slavnostní zahájení Mezinárodního roku astronomie v ČR probíhá právě v těchto dnech.

Včera, 5. ledna 2009 proběhla pro novináře tisková konference.

Zítra, 7. ledna 2009, se bude konat na Staroměstském náměstí v Praze oficiální zahájení Mezinárodního roku astronomie v Evropské unii.

Od 15:00 do 15:40 zde, kromě jiného, pronesou své projevy i eurokomisař J. Potočnik, presidentka Mezinárodní astronomické unie C.Cesarsky, představitelé vlády České republiky a předseda Akademie věd České republiky V. Pačes.

Po celý den, od 9:00 do 18:00, bude také na Staroměstském náměstí pro školy i širokou veřejnost otevřen Astronomický stan s výstavou a dalekohledy pro pozorování Slunce.

Večer pak na piazzetě mezi starou a novou scénou Národního divadla, v době od 18:30 - 18:50, proběhne slavnostní zahájení exteriérové výstavy "Vesmír - dobrodružství objevů".

Od Galilea k internetu - úvodní slovo Dr. Jiřího Grygara, předsedy Českého organizačního výboru IAY 2009

Když vynikající italský matematik a fyzik Galileo Galilei zamířil k obloze v létě r. 1609 dalekohled, který si sám postavil na základě zpráv o tomto holandském vynálezu, objevil tímto přístrojem v průběhu jediného roku tolik nových údajů o vesmíru, že nelenil a sepsal o tom odbornou zprávu v publikaci nazvané "Nebeský posel" (Benátky, 1610). Trvalo to týden, než se vytištěná publikace dostala z Itálie do Prahy, kde si ji s dychtivostí sobě vlastní přečetl další slavný matematik, fyzik ale též astronom Johannes Kepler, jenž v té době působil jako císařský matematik na dvoře Rudolfa II. Kepler přijal Galileovy objevy s nadšením a reagoval na to po svém: vydal téhož roku v Praze publikaci "Rozprava s Nebeským poslem", která opět putovala pomocí kurýrů na koních přes Alpy zpět do Itálie ke Galileimu.

Ani jeden z obou geniálních badatelů zajisté netušil, že o pouhých 400 roků později budou astronomická zařízení patřit mezi nejnákladnější vědecké přístroje lidstva, a že komunikace mezi vědeckými pracovníky se bude odehrávat téměř rychlostí světla pomocí všudypřítomného internetu.

Přitom na těchto technických samozřejmostech současnosti mají oba zmínění vědci klíčovou zásluhu. Galileo jako osvícený průkopník teleskopické astronomie a Kepler jednak jako objevitel zákonů, jimiž se řídí jak pohyb nebeských těles tak i umělých družic a kosmických sond, jednak též jako vynálezce refraktoru – dalekohledu, jenž svými optickými vlastnostmi daleko překonal Galileovo "kukátko".

V nadcházejícím roce 2009 si nejenom astronomové ale i široká veřejnost připomene zakladatelské dílo obou hvězdářů, ale též nesmírný pokrok astronomie za uplynulá čtyři století. Z iniciativy profesionálních astronomů sdružených v Mezinárodní astronomické unii (IAU) byl příští rok prohlášen světovou organizaci UNESCO za Mezinárodní rok astronomie (IYA 2009) pod patronací OSN. Česká republika patří k nejstarším členským státům IAU a tak příslušný český Národní komitét astronomický zřídil již na podzim r. 2007 Český organizační výbor (ČOV), jenž má na starosti jak přípravu, tak i koordinaci české účasti na této mimořádně rozsáhlé mezinárodní akci.

Naštěstí nemusíme výzvu k účasti profesionálních i amatérských českých astronomů i všech příznivců astronomie při uskutečnění IYA 2009 posílat kurýry na koních, ale právě zcela pohodlně prostřednictvím už zdomácnělého vynálezu WWW, který mimochodem pochází z Evropského centra pro výzkum částic (CERN), kde se fyzikové při práci u obřího urychlovače už před dvaceti lety začali potýkat s nedokonalostmi telefonické i elektronické komunikace po obvodu 27 km dlouhé urychlovací trubice.

Dnešním dnem tedy uvádíme pro potřebu české odborné i laické veřejnosti webové stránky IYA, čemuž předcházela dlouhá příprava, na níž se podíleli jak členové ČOV tak i mnozí další příznivci astronomie, sdružení zejména v České astronomické společnosti. Chtěl bych při této příležitosti poděkovat jim, ale také vedení Astronomického ústavu AV ČR, bez jehož podpory by se příprava tak náročné akce nemohla rozběhnout.

O úspěchu české účasti v MRA 2009 však nerozhodnou žádní sebeobětavější funkcionáři, ale všichni, kdo mají astronomii v oblibě, ať už pro neustále proměnlivé hvězdné divadlo nad našimi hlavami, ale též kvůli stále se zrychlujícímu tempu závažných a překvapujících astronomických objevů. Dnes máme všichni tak skvělý a aktuální přístup k informacím, že by nám to jistě Galileo i Kepler záviděli. Využijme proto této jedinečné příležitosti, aby se během příštího roku každý člověk v naší republice dozvěděl, že vesmír je náš svět.

Astrofyzikové mapují všechna 4 ramena Mléčné dráhy

Martin Pohl (vpravo) z Iowské státní university, spolu s mezinárodním týmem astronomů, zpracoval první kompletní mapu spirálních ramen Mléčných dráhy. Mapa ukazuje vnitřní část Mléčné dráhy se dvěma hlavními, souměrnými spirálními rameny, které ve vnější části galaxie větví do čtyř spirálních ramen.

"Poprvé tak máme mapována spirální ramena v celé galaxii," řekl Pohl, který je na Iowské státní university mimořádným profesorem fyziky a astronomie. "Rozvětvení obou ramen může vysvětlit proč předchozí studie, zaměřující se vždy buď na vnitřní nebo naopak vnější část galaxie, nacházely protichůdná množství spirálních ramen."

Novou mapu vyvinuli společně Martin Pohl, Petr Englmaier z University v Curychu v Švýcarsku a Nicolai Bissantz z Ruhrské univerzity v Bochumi v Německu .

Jak Slunce a další hvězdy obíhají kolem středu Mléčné dráhy, výzkumníci nemohou vidět spirální ramena přímo, ale musejí se spoléhat na nepřímé důkazy, aby je našli. Ve viditelném světle se Mléčná dráha jeví jako nepravidelný pruh plný hvězd. Tmavá mračna prachu navíc zatemňují centrální oblasti galaxie tak, že nemohou být pozorovány ve viditelném světle.

Družice NASA pojmenovaná Cosmic Background Explorer byla schopna přístrojem Diffuse IR Background Experiment mapovat Mléčnou dráhu v infračerveném světle. V něm jsou prachová mračna průhledná.

Englmaier a Bissantz použili infračervená data z družice, aby podle nich vyvinuli kinematický model toku plynu uvnitř galaxie. Pohl pak tento model použil k tomu, aby zrekonstruoval distribuci molekulového plynu v galaxii, a tento postup vedl k mapě spirálních ramen galaxie.

Mléčná dráha je nejlépe prostudovaná galaxie ve vesmíru, protože další galaxie jsou příliš daleko pro jejich detailní pozorování. A tak je studium naší galaxie důležité jako referenční bod pro výklad vlastností dalších galaxií.

Astrofyzikové vědí, že hvězdy jsou v Mléčné rozloženy do tvaru disku s centrální výdutí ve které jsou hvězdy uspořádány do příčky. Mimo tuto centrální oblast, jsou hvězdy soustředěny hlavně podél spirálních ramen.

Navíc ke dvěma hlavním spirálním ramenům ve vnitřní části galaxie, existují i dvě další, slabší ramena. Tato ramena končí asi 10.000 světelných roků od středu galaxie. Jen pro ilustraci, Slunce je umístěno asi 25.000 světelných roků od středu galaxie. Jedno z těchto ramen známe už dlouho, ale vždy to byla záhada, kvůli jeho velké odchylce od kruhového pohybu. Nový model vysvětluje tuto odchylku jako následek střídavého gravitačního tahu příčky. Druhé, souměrné, rameno na vzdálenější straně galaxie byla nalezeno v plynových datech teprve nedávno.

Objev tohoto druhého ramene byl pro Englmaiera ohromnou úlevou. "Nakonec je jasné, že náš modelový předpoklad o souměrnosti ramen byl správný a vnitřek galaxie je opravdu docela souměrná struktura."

O používání nové mapy se již zajímají další vědecké skupiny. Jedna skupina z Francie například doufá, že ji použije pro jejich pátrání po temné hmotě.

Zdroj: Iowská státní universita

Gravitace hraje při vzniku hvězd větší roli než se předpokládalo

Nové počítačové vizualizační technologie vyvinuté v Harvard Initiative in Innovative Computing pomáhají astrofyzikům porozumět skutečnosti, že gravitace hraje v molekulových mracích oblastí formujících se hvězd mnohem větší roli, než se dříve předpokládalo.

Použití nové vizualizační techniky bylo oznámeno v lednovém vydání časopisu Nature a na stránkách http://iic.harvard.edu/research/3-D, kde je k dispozici online náhled na novou verzi trojrozměrné PDF technologie http://iic.harvard.edu/sites/all/files/interactive.pdf. Tato technologie dovolí čtenářům elektronických médií podívat se na klíčovou grafiku pomocí bezplatného PDF softwaru Adobe Acrobat Reader 8.1.2 nebo novější verze, který je na většině počítačů obvykle nainstalován jako čtečka nejrůznějších manuálů.
Klasická prezentace stejných nebo podobných dat o vzniku hvězd v molekulových mračnech je k dispozici např. na http://peggysue.as.utexas.edu/SIRTF/Illinois.pdf.
Dvouminutové předvedení nové 3D PDF technologie jako film pro Quicktime, je k dispozici na stránkách http://www.cfa.harvard.edu/~agoodman/3D/threeDpdf.mov (30MB).

Práci vedla profesorka astronomie Alyssa Goodman (vpravo) z Harvard's Faculty of Arts and Sciences, při Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, a Initiative in Innovative Computing (IIC), kterého byla Goodmanová první ředitelkou. Goodmanová spolu s kolegy použila IIC technologii ke zkoumání množství nesourodých astronomických dat pořízených o obřích molekulových mračnech.

Dřívější technologie, řekla Goodmanová, nepočítala s tím, co ona sama popisuje jako "hierarchické" struktury, tedy v podstatě oblasti uvnitř zkoumaných regionů. Byly tim skryty specifické detaily molekulového mraku, jako třeba oblasti s proměnlivou hustotou nebo fyzická přerušení (mezery) mezi oblastmi.

"Není žádný jiný způsob jak si toho povšimnout bez toto, aniž by jste to viděli trojrozměrně," říká Goodmanová.

Michael Halle (níže vpravo), starší vědecký pracovník IIC a učitel radiologie na Harvard Medical School a na Brigham and Women's Hospital řekl, že tento výzkum ukazuje to, že vizualizační technologie jsou kritickou částí analýzy a procesu objevování, a nejen způsobem jak zobrazit data jakmile je získáte, analyzujete a porozumíte jim.

"O svých datech se dozvíte vice skrz představivost a interakci," řekl Halle. "vy můžete vzít celá data, selektivně filtrovat to, a dívá se na to různým způsobem." Halle také pochválil IIC jako důležité fórum, které umožní výzkumníkům s různými specializacemi pracovat společně. "Bez infrastruktury IIC, multidisciplinárních zdrojů a další podpora, by se takový výzkum nedal udělat," řekl Halle.

Členy výzkumného týmů jsou také Erik Rosolowsky z University Britské Kolumbie, Michelle Borkin z IIC a Harvard's School of Engineering and Applied Sciences, Jonathan Foster a Jaime Pineda z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics a Jens Kauffmann z IIC a Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics.

Tým využil nástroje vyvinuté IIC v rámci stále probíhajícího projektu Astronomical Medicine (A-M), který Halle vede a který užívá technologie vyvinuté pro lékařská zobrazování při astronomickém výzkumu. Pro vizualizaci molekulového mraku ve třech rozměrech byl použit program Astronomical Medicine 3-D Slicer, původně vyvinutý pro analýzu medicínských obrazů.

Klíčem pokroku je nový počítačový algoritmus, soubor instrukcí jak manipulovat s daty podobnými počítačovému programu nebo modelu. Algoritmus, který vyvinul Erik Rosolowsky má jako výstup "dendrogram", vývojový strom prezentace dat. Z tohoto dendrogramu jsou výzkumníci schopni vytvořit 3-D ukázky dat, které pak mohou otáčet a zkoumat z mnoha jiných pohledů.

Použitá data jsou částí probíhajícího programu COMPLETE (COordinated Molecular Probe Line Extinction Thermal Emission Survey of Star Forming Regions) http://www.cfa.harvard.edu/COMPLETE/ průzkumu oblastí ve kterých se tvoří hvězdy, prostřednictvím měření emisí molekul kysličníku uhelnatého v mraku. Kysličník uhelnatý při tom zastupuje obrovská množství vodíku, který tvoří většiny mraku a ze kterého vznikají hvězdy. V mrazivém chladu hlubokého vesmíru totiž chladný vodík vysílá jen velmi málo záření a tak je potřeba jej nahradit zářením molekul kysličníku uhelnatého.

Počítačové simulace jsou kritickými nástroji pro porozumění chování těchto mraků a vzniku hvězd, říká Goodmanová. Jsou jediným způsobem jak mohou astronomové zjistit co se stane během milionů let, které trvá zrození hvězdy. Předchozí modely vzniku hvězd v těchto mracích předpokládaly, že gravitační efekty jsou v těchto mracích zanedbatelné, protože gravitace působí na dlouhé vzdálenosti jen jako slabá síla a protože atomy vodíku jsou velmi blízko sebe. Tyto obecné modely, říká Kauffmann, předpokládají, že většina změn v mracích pochází z turbulencí, a teprve potom, co turbulence tlačí molekuly dostatečně blízko k sobě, začne působit gravitace. Jakmile se jednou utvoří husté seskupení molekul, pak se stane gravitace řídícím faktorem, který přitahuje stále více částic z okolí až do doby, kdy jej něco neukončí nebo až se nashromáždí dostatek hmoty k tomu, aby se zhroutila a vytvořila hvězdu.

Tento proces ale působí až od bodu, kdy vznikne dostatečně husté seskupení hmoty. Goodmanová se svými spolupracovníky zkoumala co tomu předchází a jejich analýza ukazuje že, spíše než turbulence je hlavní významnou sílou zahušťování molekul plynu, právě jejich gravitační vliv mezi sebou navzájem. Ten nález znamená, že existující modely, které nechávají gravitaci mimo hru až do doby vzniku velmi hustých shluků hmoty, by mohly nadhodnocovat předpovídaný poměr tvorby hvězd v těchto mracích.

Výzkum je prezentován jako nová cesta časopisu Nature, řekla Goodmanová. Je to poprvé, co významný vědecký časopis použil 3-D PDF grafiku v článku. 3-D PDF formát byl před tím užíván hlavně ve výrobě a reklamě. Konverze 3-D obrazů do PDF formátu z mnohem techničtějšího programu 3-D Slicer užívaného v IIC, byla provedena pomocí programu novozélandské společnosti Right Hemisphere.

"Vidíme použití 3-D ve vydavatelstvích vědeckých časopisů jako významný milník a jsem velmi pyšný, že jsem byl schopen pomáhat a vést tento proces," řekl Mark Thomas zakladatel Right Hemisphere.

Pokusme se na počátku roku 2009, Mezinárodního roku astronomie, sestavit jízdní řád úkazů, které nás v tomto roce čekají. Bohužel, už předem je nutno říct, že rok 2009 nebude na ty předem vypočitatelné astronomické úkazy nikterak bohatý. Planety se už "vyřádily" v předchozích letech a jejich letošní pozorování neslibuje nic zvláštního. Pozorovací podmínky budou spíše průměrné až podprůměrné.
Merkur a Venuši si večer prohlédneme jen v první třetině roku. Pro Mars letos vůbec nenastává opozice a tak se nám objeví nad východem v květnu a bude se postupně stěhovat na večerní oblohu kam dorazí v říjnu. Jupiter bude mít po celý rok poměrně nízkou deklinaci a tak nevystoupí nikdy příliš vysoko nad obzor. Saturn můžeme pozorovat večer v první polovině roku a sledovat, jak se postupně uzavírají jeho prstence. K jejich úplnému uzavření dojde v září, my však o tento úkaz přijdeme, protože tou dobou se nám planeta zcela ztratí v záři Slunce a úkaz tak nebude pozorovatelný.

V roce 2009 dojde k celkem 6 zatměním, dvěma slunečním a čtyřem měsíčním, z nichž ale od nás budeme moci pozorovat pouze dvě "nedomrlá" zatmění Měsíce. První, polostínové a tak prakticky nepozorovatelné proběhne v únoru, druhé, částečné, při kterém ale zemský stín nezakryje ani 8% plochy úplňku nastane v poslední den roku 2009, na Silvestra.

Pozorování meteorických rojů si alespoň z počátku roku také příliš neužijeme, podmínky pro jejich pozorování nebudou příznivé. Podmínky se začnou zlepšovat až od podzimu. Pro rok 2009 zatím nevíme ani o žádné jasné kometě, která by se měla vrátit k Zemi.

Nezbývá tedy než počkat, zda nám obloha nenabídne něco jiného, co nelze dopředu předpovídat.

Leden 2009

Lednová večerní a noční obloha patří čtyřem z pěti už ve starověku známým planetám. Pozorovatelný není pouze Mars. Večerní obloze kraluje zářivě jasná Venuše pozorovatelná od západu Slunce vysoko nad jihozápadem. Planeta se 14.ledna bude nacházet v největší východní elongaci a 20.ledna dosáhne výšku 30° nad obzorem. V první dekádě měsíce se můžeme při jasné obloze pokusit pozorovat po západu Slunce nízko nad jihozápadem Merkur. ten bude v největší východní elongaci 4.ledna, kdy se bude nacházet cca 7° nad obzorem. Nedaleko Merkuru můžeme počátkem měsíce pozorovat i Jupiter, největší planetu sluneční soustavy. V sobotu 24.ledna však nastává konjunkce planety se Sluncem a ta nám zmizí v jeho záři. Saturn bude po Venuši druhou nejjasnější planetou lednové noční oblohy, vycházet bude po 22 hodině SEČ. Ve středu 7.ledna kolem půl šesté večer projde měsíc přes otevřenou hvězdokupu Plejády a zakryje na několik desítek minut některé z jasných hvězd této hvězdokupy.

V neděli 4.ledna 17 hodin SEČ se bude Země nacházet v přísluní, od naší mateřské planety bude pouhých 147,1 milionů kilometrů.

V sobotu 3.ledna večer se můžeme pokusit pozorovat doznívající maximum meteorického roje Kvadrantidy, jehož ZHR může po poledni dosáhnout až 130 meteorů za hodinu. Maximum je však poměrně krátké a zvečera bude ještě nějakou dobu rušit Měsíc.

Dne 26.ledna nastane prstencové zatmění Slunce, od nás bohužel nepozorovatelné.

Únor 2009

Nejvýraznějším objektem večerní oblohy zůstává planeta Venuše. Dne 9.února dosáhne výšku 33° nad obzorem, 15.února zapadá nejdéle po západu Slunce a 19.února dosáhne nejvyšší jasnosti –4,6 mag. Saturn vychází stále dříve a objeví se na obloze už před osmou hodinou večerní. Dne 13.února nastane největší západní elongace Merkuru, planeta však bude nad východním obzorem pozorovatelná ráno pouze za vynikajících podmínek. Od 22. do 26.února chvíli před východem Slunce se můžete pokusit nízko nad východním obzorem pozorovat trojici planet Merkur, Jupiter, Mars, kterou bude 22. a 23. doplňovat Měsíc.

Měsíc bude 4. února v konjunkci s Aldebaranem, 7.února s Polluxem a 11. února se Saturnem.

Dne 9.února proběhne polostínové zatmění Měsíce, od nás ovšem rovněž nepozorovatelné.

Březen 2009

V březnu bude z planet nejlépe pozorovatelný Saturn, 8.března nastane jeho opozice se Sluncem a na obloze ho tak bude možné pozorovat celou noc. V první polovině měsíce bude na večerní obloze stále ještě pozorovatelná Venuše, jejíž výška nad obzorem na počátku měsíce bude ještě 27°, před koncem měsíce však nastane dolní konjunkce planety a ta tou dobou tak nebude pozorovatelná, než se přestěhuje jako jitřenka na ranní oblohu. Po lednové konjunkci se v březnu dostává na ranní oblohu i Jupiter. V noci z 25. na 26.března bude Venuše současně Večernicí i Jitřenkou. Tento úkaz nastává vzácně v osmiletém cyklu a planetu lze při tom v blízkosti Slunce pozorovat jen za vyjímečně dobrých pozorovacích podmínek.

Dne 11.března ráno dojde ke konjunkci Saturnu s Měsícem.

Jarní rovnodennost a začátek astronomického jara nastane v roce 2009 20.března ve 12:43 SEČ. V neděli 29.března pak začíná platit středoevropský letní čas (SELČ). Ráno ve 2:00 SEČ si posuneme hodinky o hodinu dopředu na 3:00 SELČ.

Duben 2009

V dubnu nastává pro rok 2009 nejvýhodnější východní elongace planety Merkur. Tuto Slunci nejbližší planetu budeme moci pozorovat od 10. 4. do 5. 5. po západu Slunce. Nejvyšší výška planety nad obzorem bude pro tuto elongaci 12°. Prakticky po celou noc bude v tomto měsíci pozorovatelný Saturn. Na ranní obloze pak najdeme Venuši spolu s Jupiterem. Dne 30.dubna se bude Merkur pohybovat pouze 1,4° jižně od otevřené hvězdokupy Plejády.

Měsíc bude 6.dubna v konjunkci s Regulem a 10.dubna se Spikou.

V odpoledních hodinách 22.dubna nastane maximum meteorického roje Lyridy. Měsíc bude téměř v novu, takže se můžeme pokusit večer o pozorování doznívajícího maxima. Ráno však vyjde jen 8% osvětlený ubývající srpek Měsíce jen chvíli před Venuší.

Květen 2009

V květnu najdeme na večerní obloze pouze planetu Saturn. K Venuši a Jupiteru se na ranní obloze přidá nízko nad východním obzorem planeta Mars.

Červen 2009

Počátkem června si pozorování planet užijeme hlavně ráno, protože čtyři z pěti nejjasnějších planet najdeme ráno nad východním obzorem. Merkur se bude nacházet v největší západní elongaci 13.června, bohužel, vystoupá při tom ale jen nízko nad obzor. Venuše bude 5.června rovněž v největší západní elongaci. Nejvýše nad obzorem bude 29.června ve výšce 15° nad obzorem, nedaleko Marsu. Jupiter bude nad obzorem celou druhou polovinu noci. Na večerní obloze najdeme pouze Saturn.

Měsíc bude 26.června v konjunkci s Regulem a 30.června se Spikou. Dne 6.června dojde k zákrytu veleobra Antares Měsícem, u nás však nepozorovatelný.

Letní slunovrat a začátek astronomického léta nastává v roce 2009 dne 21. června v 7:45 SELČ.

Červenec 2009

Na ranní obloze zůstávají v červenci Venuše s Marsem, Jupiter vychází stále dřív a bude tak vidět po většinu noci kromě večera. Na večerní obloze tak stále zůstává jen osamocený Saturn. V neděli ráno 4.července dojde ke konjunkci Venuše s otevřenou hvězdokupou Plejády, Venuše se bude 7° jižně. V pátek 10.července projde jen 5°kolem Plejád Mars a poblíž se bude nacházet i Venuše. Ve stejný den dojde ve 22 hodin ke konjunkci Jupiteru s Měsícem. Dne 18.července projde Mars mezi Plejádami a Aldebaranem, poblíž se bude nacházet Měsíc a Venuše.

V sobotu 4.července bude Země v odsluní (aféliu), tedy nejdále od Slunce v celém roce, 152,1 miliónu kilometrů.

V červenci nastanou další dvě zatmění, opět však od nás nepozorovatelná. První nastane 7.července polostínové zatmění Měsíce a druhé, 22.července nastane úplné zatmění Slunce, které neuvidíme ani jako částečné. Pokud by jste se za ním chtěli rozjet, trasa plného stínu bude zahrnovat Arabské moře, pak napříč střední Indií, jihovýchodní částí Nepálu, většinou Bhutanu, severním Bangladéšem, východní Indie a jižním a středním Tibetem. Zemský stín pak projde přes střed Číny, pak přes Čínské moře a ostrovy Ryukyu. Asi 325 km jihovýchodně od ostrova Iwo Jima bude největší a nejdelší část zatmění. Může být nejlepší zatmění celého 21. století, jako nejdéle trvající mezi roky 1991 až 2132.

Srpen 2009

V srpnu nastávají nejlepší pozorovací podmínky Jupiteru, největší planety sluneční soustavy. Planeta bude 14.srpna v opozici ke Slunci, bude tedy viditelná celou noc. Pozorovatelnost Saturnu se bude zhoršovat a jak se planeta bude blížit ke Slunci uvidíme ji už jen brzy z večera nízko nad obzorem. Marsu naopak budeme moci pozorovat celou druhou polovinu noci. Venuše zůstane na ranní obloze a 8.srpna dosáhne výšky až 22° nad obzorem.

Ve čtvrtek 6.srpna nastane konjunkce Jupiteru s Měsícem, obě tělesa budou vzdálena jen 2,5°. Konjunkce Marsu s Měsícem nastane o deset dnů později, 16.srpna, kdy Mars bude od Měsíce jen 2,6°.

Před půlnocí z 12. na 13.srpna nastane maximum meteorického roje Perseid. Měsíc v poslední čtvrti, bude teprve vycházet. Bohužel radiant roje bude v maximu ještě poměrně nízko nad obzorem. Průměrná hodinová frekvence v maximu je 100 meteorů.

Ve čtvrtek 6.srpna nastane polostínové zatmění Měsíce, které sice uvidíme celé, ale pokles jasu Měsíce při něm bude tak malý, že jej prakticky nepostřehneme.

Září 2009

Na obloze bude po celou noc kromě rána Jupiter, Mars vychází pozdě večer a Jupiter je naopak na obloze po celou noc kromě jitra. Venuše zůstává na obloze ranní a její výška klesá na začátku občanského soumraku 27. 9. na 18°.

Dne 2. 9. ráno bude Venuše poblíž otevřené hvězdokupy M 44 v Raku. Téhož dne dojde ve 22 hodin ke konjunkci Jupiteru s Měsícem.

Saturnovy prstence se 4. 9. zcela uzavřou, protože jejich rovina prochází Zemí. Přestaneme se dívat na Saturn od jihu a začne se k nám naklánět severní strana prstenců. Saturn bude ale v tu dobu bohužel blízko konjunkce se Sluncem, a proto bude úkaz nepozorovatelný.

O den dříve dojde k jinému zajímavému úkazu, u nás opět, bohužel, nepozorovatelnému. Pozorovatelům na západní polokouli se Jupiter na téměř dvě hodiny ukáže v dalekohledu jako by byl zcela bez svých čtyřech největších (Galileovských) měsíců, které budou všechny ukryty za ním.

Podzimní rovnodennost a začátek astronomického podzimu nastane 22.září ve 23:18 SELČ.

Říjen 2009

Na večerní obloze uvidíme Jupiter a později i Mars. Naopak Merkur, Venuši a Saturn najdeme na ranní obloze. Merkur bude v největší západní elongaci 6.října. Půjde o nejvýhodnější západní elongaci, díly níž budeme moci planetu pozorovat ráno od zhruba 27.září do 20.října.

Dne 8.října ráno nastane těsná konjunkce Saturnu s Merkurem, při které bude Saturn jen 0°19´ od Merkuru. Jen o 5 dnů později, 13.října nastane jiná těsná konjunkce, tentokrát s Venuší, která bude od Saturnu vzdálena jen 0°34´. O další tři dny později, 16.října, se k trojici planet připojí i Měsíc. Ten bude 12.října v konjunkci s Marsem.

Přes den 22. října nastane maximum meteorického roje Orionidy. Doznívající maximum nebude večer jen 4 dny starý měsíc nijak zvlášť rušit.

Poslední říjnovou neděli, 25.10. se rozloučíme s středoevropským letním časem (SELČ) a ve 03:00 SELČ přetočíme hodinky zpět na 02:00 SEČ.

Listopad 2009

Venuše se stále nachází na ranní obloze na ranní obloze a její viditelnost se pomalu zhoršuje. Saturn spolu s Marsem najdeme vysoko na ranní obloze. Jupiter naopak najdeme na obloze večerní.

Měsíc je 5.listopadu v konjunkci s Aldebaranema s 8.listopadu s Polluxem.

Na státní svátek, 17.listopadu nastane opět přes den maximum meteorického roje Leonid. Ani tentokrát nebude Měsíc kolem novu rušit pozorování doznívajícího maxima.

Prosinec 2009

Na večerní obloze budeme moci pozorovat Jupiter zapadající v době, kdy naopak po osmé hodině večer na východě vychází Mars. Saturn bude pozorovatelný ve druhé polovině noci a ráno. Od 20. do 25. prosince budeme moci z večera krátce pozorovat nepříliš vysoko nad jihozápadním obzorem Merkur po nepříliš výhodné východní elongaci, která nastane 18.prosince.
V úterý 1.prosince projde Mars otevřenou hvězdokupou M 44.
Dne 7.prosince dojde ke konjunkci Měsíce s Marsem a 21.prosince ke konjunkci s Jupiterem.

V prosinci budeme moci docela dobře pozorovat meteorické roje Geminidy a Ursaminoridy. Maximum aktivního roje Geminid se ZHR okolo 120 nastane v noci 14.prosince a měsíc kolem novu je nebude rušit. Maximum Ursaminorid nastane 23.prosince. Měsíc při tom zapadne už před půlnocí.

Zimní slunovrat a nástup astronomické zimy nastane 21.prosince v 18:46 minut.

Mezinárodní rok astronomie se s námi rozloučí na Silvestra částečným zatměním Měsíce, ovšem jeho velikost pouhých 0,076 nestojí téměř za řeč.

Mamuty a šavlozubé tygry možná zahubila kometa

Napřed nastal výbuch o síle tisíců megatun TNT a sprška meteoritů, díky nimž roztála část grónského pevninského ledovce a pak přišly rozsáhlé lesní požáry. Takové inferno vypuklo napříč severní částí Ameriky. K nebi stoupaly silné proudy sazí a prachu, které nadlouho zablokovaly sluneční svit. Následovala náhlá doba ledová a některé z největších zvířat na Zemi vyhynuly, v geologickém časovém měřítku, během jediného mrknutí oka.

Dnes se považuje téměř za jisté, že srážka Země se zhruba deseti kilometrovou planetkou byla před 65 miliony let nejpravděpodobnější příčinou vyhynutí dinosaurů. Teď však vědci tvrdí, že našli nový důkaz o tom, že srážka Země s kometou spustila podobné vymírání velkých zvířat jen docela nedávno, před asi 12.900 až 13.000 lety, tedy v době, jejímiž svědky byli už i naši předkové.

Výzkumníci předpokládají, že výbuch komety vysoko v atmosféře nad povrchem severní Ameriky, v místech kde se dnes nachází Chicago, nakonec vedl k vyhynutí mamutů, šavlozubých tygrů, velbloudů, obřích lenochodů a dalších velkých savců, kteří se tehdy potulovali po lesích a stepích severní Ameriky.

"Pokud by jste se tehdy nacházeli v místě dnešního Chicaga, byli by jste ve špatnou dobu na špatném místě," řekl Allen West, arizonský geofyzik a jeden z autorů článku, který vyšel dnes v časopisu Science.

Vědci vedení antropologem Douglasem Kennettem z Oregonské univerzity, tvrdí, že jejich výzkum nabízí přímý důkaz toho, že to byla právě kometa, která spustila náhlé, tisíc roků trvající ochlazení a následné vyhynutí velkých zvířat.

Při geologickém průzkumu na mnohých místech napříč celým kontinentem, totiž našli na šesti místech v Arizoně a Jižní Karolíně v USA a Albertě a Manitobě v Kanadě, ve 13.000 let staré vrstvě sedimentů nanodiamanty, mikroskopické částečky, které se nachází v kometách. Ve stejné vrstvě našli také množství fosílií zvířat, takových, které se pak už nad touto vrstvou nenachází.

"Je to zcela mimořádná souhra faktů, že desítky milionů zvířat vymizely přesně v tom čase, kdy celý kontinent pokryla vrstva uhlíku a mikroskopických diamantů," řekl West, který je spolu s chemikem DePaulovy univerzity, Wendy Wolbachovou, spoluautorem výzkumu. V této 13.000 let staré černé vrstvě se kromě toho objevují i hroty šípů a oštěpů a jiné artefakty po indiánské kultuře Clovis, kultuře raných lovců a sběračů.

V roce 2007 publikoval West, spolu s dalšími, analýzu černých vzorků z několika oblastí, ve kterých se našly těžké kovy, saze a dřevěné uhlí. To naznačovalo, že mohlo jít o dopad meteoritu(ů) a následné lesní požáry. Nová zpráva však uvádí, že v materiálu stejných vzorků byly objeveny také nanodiamanty a to rozšiřuje okruh důkazů o úderu z kosmu.

Archeologové dlouho spekulovali o tom, zda to, co vyhubilo mamuty, tygry a jinou "megafaunu" a vedlo tak k zániku kultury Clovis, byla změna klimatu či nadměrný lov. Mnozí odborníci dále zůstávají k teorii komety skeptičtí a myslí si, že lze najít i jiné, lepší vysvětlení toho co, se tehdy stalo, říká Daniel Amick, mimořádný profesor antropologie na Loyola University, kde se zabývá studiem kultury Clovis.

Autoři nové studie proto musí provést ještě mnoho dalších důkazů, aby byla jejich teorie přijata, říká Amick. Půjde zejména o zpřesnění datování události a vyloučení jiných potenciálních příčin vyhynutí zvířat a změny klimatu.

Odpovědí na jednu z otázek kritiků teorie komety, tedy kde se nalézá dopadový kráter, je, že kometa nedopadla až na zemský povrch a rozpadla se vysoko nad povrchem. Kde přesně k tomu došlo to je zatím záhada, ale vysoké koncentrace nanodiamantů ve východním Michiganu naznačuje, že možnou oblastí jsou právě Velká jezera. "Myslíme si, že Chicago by docela dobře mohlo být velmi blízko epicentra," říká West.

Představu, že kometa možná způsobila v jen docela nedávné minulosti katastrofální změnu klimatu a vyhynutí mnohých zvířat by, podle Wolbachové, vědci neměli opouštět už jen proto, že že by se mohla znovu opakovat. "Měli bychom dělat víc pro to, abychom se mohli v budoucnu pokusit odklonit asteroidy, aby to nebyla jen science fiction," řekla také Wolbachová. "Pokud je to pravda a před 12.900 lety zde nastala taková srážka, zřejmě to není jen teoretická idea, ale jde o skutečnou hrozbu."

Hubble v roce 2009, Mezinárodním roce astronomie

Přes problematické začátky před téměř 18 lety, způsobil Hubble Space Telescope převrat v astronomii a jeho úžasné obrazy vesmíru inspirovaly představivost lidí po celém světě.

Věk a stárnutí komponent dalekohledu se podepsaly na jeho spolehlivosti a komplexnosti, ale nyní, v Mezinárodním roce astronomie mu svítá nová naděje a zřejmě nejznámější, přinejmenším kosmický, dalekohled se připravuje na přijetí poslední servisní mise, která by měla prodloužit jeho aktivní službu. Pátá a závěrečná mise k dalekohledu kroužícímu cca 600 km nad Zemí se připravuje ke startu na 12. května 2009.

Opravy, bez kterých by nejspíše brzy dosloužil, mu poskytnou další budoucnost, ačkoli pravděpodobně ne na tak dlouho, jaká je jeho minulost, řekla Julianne Dalcanton, mimořádná profesorka astronomie na Washingtonské univerzitě, která už téměř deset let používala dalekohled jako hlavní přístroj svého výzkumu.

Dalcantonová je autorkou recenze článku v prvním lednovém vydání časopisu NATURE, který vypočítává legendární historii Hubbleova dalekohledu a jeho příspěvku astronomii, který by povětšinou nemohl být dosažen pozemskými dalekohledy.

Přisuzuje Hubbleovy úspěchy zejména skutečnosti, že to obíhá téměř 600 km nad Zemí, daleko od atmosféry, znečištění a osvětlení, které omezují efektivitu pozorování pozemských dalekohledů a říká, že následující servisní zásah pravděpodobně dovolí přidat k již bohatému odkazu vědeckých objevů mnohé další.

Tento odkaz pomohl způsobit převrat v astronomii zabývající se černými děrami a jejich rolí ve formování galaxií, při podrobném studiu Cefeid, pulzujících hvězd, které umožnilo zpřesnit obrovské vzdálenosti spojené s hvězdnou astronomií a v poslední době, prvním přímým důkazem planety obíhající kolem hvězdy mimo naši sluneční soustavu.

"Jedna z věcí, kterou Hubble udělal, je zvýšení přesnosti se kterou můžeme bádat," řekla Dalcantonová. "A jeho snímky opravdu zvýšily zájem veřejnosti. Tyto obrázky jsou na spořičích počítačových obrazovek po celém světě."

Hubble byl vypuštěn už 24.dubna 1990, jako společný program NASA, Evropské kosmické agentury a Space Telescope Science Institute. Mise mohla ztroskotat hned na samém začátku, kdy byla objevena chyba ve vybroušení hlavního zrcadla a první tak jeho první snímky byly často přinejlepším "neurčité". Problém byl opravený při prvním servisním zásahu v roce 1993 nasazením korekčního členu a dalekohled se od té doby stal vysoce úspěšný.

Jedením z největších úspěchů je ale podle Dalcantonové demokratizace dat produkovaných dalekohledem. Astronomové podají žádost o pozorovací čas a vykonání specifického pozorování a pokud je jejich projekt přijat, data jsou jim poskytnuta a oni mohou pokračovat ve své práci. A navíc, po uplynutí jednoho roku se tato data stávají veřejně dostupná a kdokoliv je může použít pro jakýkoliv typ studia.

"Nemusíte být na Harvardu či v CalTechu. Může být kdekoliv na světě a máte příležitost pracovat s daty pořízenými tímto dalekohledem," dodává Dalcantonová.

Na dotaz, co je opravdu Hubbleův největší přínos, Dalcantonová odpověděla vyhýbavě, protože podle ní není lehké takový objev mezi mnohými najít. navíc názory astronomů se v tom mohou lišit podle jejich specializace a výzkumných cílů.

Nadcházející servisní zásah má, kromě jiného, za úkol výměnu gyroskopů, baterií a tepelné ochrany, ale i upgrade přístrojů a přidání, jak řekla Dalcantonová, některých báječných nových schopností, které dovolí vykonat mnohem hlubších pozorování.

Dalcanton se těší, že bude moci nejen ona, ale i jiní, pracovat s dalekohledem přinejmenším dalších pět let. Hubble sice bude nakonec nahrazen novým kosmickým dalekohledem Jamese Webba (JWST), ale proto, že JWST bude více zaměřen na infračervenou část spektra, nebude už produkovat stejný typ obrazů jako Hubble.

"Je to báječný dalekohled a já jsem šťastná, že jsem součástí toho všeho," řekla Dalcantonová.

Podle: University of Washington