31. května 2009 

Starověké sopečné výbuchy a globální vymírání druhů

V posledním květnovém vydání časopisu Science zveřejnili vědci z univerzity v Leedsu studii o vlivu dříve neznámé obří sopečné erupce, která vedla k hromadnému vymírání druhů po celé planetě v období před asi 260 miliony lety. K erupci došlo v místech, kde se nyní rozkládají jihozápadní čínské provincie, ležící tehdy na okraji a pod hladinou mělkého moře. Mohutná sopečná erupce uvolnila kolem půl milionu krychlových kilometrů lávy, pokryla oblast o rozloze jižní Anglie a vedla k vyhynutí života v mořích na celém světě. Jen pro srovnání, při výbuchu sopky Svaté Heleny v roce 1980 se uvolnil jen jeden jediný kubický kilometr popílku a magmatické horniny a při výbuchu sopky Krakatoa v roce 1883, který bylo možné zaznamenat po celém světě to bylo necelých 23 kubických kilometrů vulkanické horniny. Výbuchy Yellowstonského supervulkánu, zpopularizovaného televizí BBC, které by devastovaly celé dnešní USA, pak byly oproti této události také jen pouhým drobečkem, protože vyprodukovaly od 1000 do 3000 krychlových kilometrů vulkanické horniny.

Tentokrát byli vědci schopni neobvykle přesně určit čas erupce a přímo ji spojit s hromadným vymíráním proto, že k erupci došlo na dně v mělkého moře a láva z ní pocházející se dodnes jeví jako zřetelná vrstva vyvřelé horniny mezi vrstvami sedimentárních hornin obsahujících i snadno datovatelné zkameněliny mořských živočichů. Vrstva zkamenělého sedimentu přímo nad vyvřelinami ukazuje na hromadné vyhynutí mnohých životních forem a jasně tak spojuje erupcí s významnou katastrofou ničící životní prostředí.

Globální efekt erupce nastal také kvůli blízkosti vulkánu a mělkého moře. Střet rychle tekoucí lávy s mělkou mořskou vodou způsobil další obrovskou explozi hned na počátku výbuchu sopky, která vyvrhla do ovzduší obrovská množství kysličníku siřičitého.

Velká ohnivá provincie Emeishan se nacházela v jihozápadní Číně, zhruba tam, kde dnes leží provincie Sečuan, Yunnan a Guizhou. Pokrývala oblast zhruba 250.000 čtverečních kilometrů. Střet rychle tekoucího nízkoviskozního magmatu s mělkým mořem vedlo velkolepým explozím produkujícím obrovská mračna páry, vysvětluje profesor Paul Wignall, paleontolog na univerzitě v Leedsu a vedoucí autor studie. Kysličník siřičitý, který se při tom dostal do atmosféry vedl ke zformování hustého mračna, které se rozprostřelo kolem celého světa a vedlo k ochlazení planety a vzniku mohutných kyselých dešťů.

"Rychlé vyhynutí mořského života, které zde můžeme jasně vidět ve fosíliích, jednoznačně spojuje obrovské sopečné výbuchy s globální katastrofou v korelaci, která nebyla v jiných případech až tak jasná," dodává profesor Wignall. S hromadným vymíráním spojovaly zvýšený obsah kysličníku uhličitého produkovaného při sopečných výbuších s hromadnými vyhasnutími už i předchozí studie. Ovšem kvůli velmi dlouhodobým efektům ohřívání atmosféry, které se vyskytují při zvětšení množství kysličníku uhličitého v ovzduší, tak jak to vidíme například při aktuálních změnách klimatu, bylo těžké potvrdit příčinné spojením mezi globální změnou prostředí a sopečnými výbuchy. To je třeba osudem výbuchu supervulkánu Dekkan před 65 miliony let, který dodnes soupeří s dopadovou teorií kráteru Chicxulub v Mexiku o to, která z těchto událostí vlastně zavinila vyhynutí dinosaurů. Při tom rozsah sopečných výbuchů v Dekkan byl zhruba trojnásobný než v Emeishan.

 30. května 2009 

Je kosmický výzkum jen mrhání prostředky?

Minulý týden dokončená pátá a poslední opravná mise k Hubblovu dalekohledu, vynesla opět na světlo údaje o ceně takových projektů.  Ono toto úžasné zařízení, totiž trvale trpí, v podstatě už od doby své výroby, nejrůznějšími neduhy. A proto, že vlastně neexistuje jednoznačná metodika, jak určit např. cenu jednoho startu raketoplánu, nebo hodnotu výzkumu s projektem spojenou, cena celého projektu se pouze odhaduje. Dnes se uvádí, že stavba, vypuštění a provoz HST stálo prozatím nějakých 10 miliard dolarů. Je to moc nebo málo? A proč vlastně vůbec něco zkoumáme, když je to tak drahé?

Odpověď je nakonec docela jednoduchá a je pouze smutné, že si její pravdivost neuvědomují zejména politici, kteří rozhodují o rozpočtech vědeckých organizací. Má se za to, že od doby programu Apollo, se Američanům vrátil každý dolar investovaný do kosmického výzkumu desetkrát. Sice ne přímo, ale nepřímo, díky objevům a technologiím, které při tom vznikly a nakonec se začaly používat v běžném životě.

Není to nic vyjímečného, děje se to tak už dlouho. Objevitelské cesty Kryštofa Kolumba, Vasco da Gamy, Marco Pola a mnohých dalších pohnuly světem, přinesly objevy a také nakonec měly i nezanedbatelné finanční výsledky, pokud ne přímo u nich, tak u jejich následovníků. A při tom i onu museli napřed shánět peníze aby mohli svoji vysněnou cestu uskutečnit.

Dnes také přesně nevíme co najdeme, až se jednou lidé vypraví na Mars nebo ledovou Europu. Ale nezjistíme to, dokud to nevykonáme. Podobně jsou na tom kosmické sondy a kosmické dalekohledy, třeba právě Hubble. Nakonec nemusíme do kosmu ani fyzicky. Také velké a drahé pozemské dalekohledy pomáhaly zkoumat vesmír a objevily mnohé věci, které jsme před tím ani netušili. Ať tedy tak či onak, zkoumání vždycky stojí peníze.

Nejčastěji užívaným argumentem proti vesmírnému výzkumu je, že by se tyto peníze měly měly použít ke zmírnění problémů, které nás trápí zde na Zemi. Ale je potřeba si uvědomit, že taková NASA nebo ESA přeci jen tak nenacpe raketu miliony v dolarových bankovkách a nestřelí je do kosmu. Tyto peníze ve skutečnosti přinášejí prospěch celému lidstvu a nezacpávají třeba jen díry v rozkradených bankách.

Co je to roční rozpočet NASA na fiskální rok 2009 ve výši 17,2 miliardy dolarů nebo 18,7 miliardy na rok 2010, oproti 700 miliardám, které jen zatím stála sanace krachujících amerických bank. Roční rozpočet USA je dnes na úrovni asi 3 trilionů dolarů (3.000 miliard) a NASA v něm představuje jen něco přes 0,5%, tedy tak málo, že tato částka není na grafu hlavních rozpočtových výdajů ani vidět.

Bývalý administrátor NASA Mike Griffin kdysi prohlásil, že Američané za rok utratí dva rozpočty NASA jenom za pizzu (27 miliard dolarů). Američané vůbec utratí mnohem víc peněz za mnohem úsměvnější (nebo smutnější) věci a tak se fráze o použití peněz z kosmického výzkumu na řešení pozemských problémů zdá být také úsměvná.

Ročně totiž jen Američané utratí asi 88,8 miliard za tabákové výrobky a dalších 97 miliard za alkohol. Skoro dvojnásobek, 313 miliard se pak utratí za léčení nemocí vyvolaných právě kouřením a pitím. Podobně lidé v USA utratí asi 64 miliard za ilegální drogy a opět skoro dvojnásobek toho, 114,2 miliardy stojí léčení závislostí na drogách. A jen tak nakonec, Američané utratí celých 586,5 miliardy dolarů ročně v hazardních hrách.

Myslíte se stále, že jsou to právě výdaje na kosmický výzkum a lety do vesmíru, které jsou přemrštěně vysoké, nenesou žádný užitek a mohly by se seškrtat?

  29. května 2009

Výstava k 30 letům od vypuštění první československé družice Magion 1

S drobným zpoždění k 30. výročí vypuštění první československé družice Magion 1 uspořádal Dům kultury Uherský Brod ve spolupráci s Ústavem fyziky atmosféry AV ČR, výstavu připomínající vznik projektu  družic  typu Magion. Na výstavě s názvem "30 let družic Magion" je vystaven technologický exemplář družice Magion 1, vědecké přístroje, dobové fotografie a záznamy, informace o dalších čtyřech družicích tohoto typu a popis prováděných experimentů. Výstava, která je umístěna ve vstupní hale Domu kultury Uherský Brod a byla zahájena 22. května a potrvá až do 22. června.

I když bylo bývalé Československo malou zemí, probíhal zde poměrně bohatý kosmický výzkum. Vladimír Remek se stal třetím kosmonautem jiného národa, po občanech SSSR a USA, který vstoupil do vesmírného prostoru. Za prestižní událost pro naší vědu můžeme označit i analýzu vzorků měsíční horniny z misí Apolla 11, 12 a ze i sovětských měsíčních automatů Luna 16, 20 a 24 v našich laboratořích.  Československá astronomie se zapojila do kosmického výzkumu již s prvními starty umělých družic Země, pozorováním a fotografováním jejich drah na noční obloze. Význačný český astronom profesor Emil Buchar, jako první na světě využil pozorování už první umělé družice Země, vypuštěné 4. října 1957 v tehdejším Sovětském Svazu, ke zpřesnění měření zploštění Země.

Aktivní účast našich vědců a konstruktérů na projektech umisťovaných na paluby družic a kosmických lodí se datuje už do poloviny 60 let, kdy byla v tomto oboru zahájena spolupráce s SSSR. Československé přístroje se tak nacházely už na první družici Interkosmos, jejíž projekt sdružoval státy tehdejšího východního bloku. Poměrně hodně z těchto experimentů bylo zaměřeno na výzkum Slunce a zkoumání jeho vlivu na atmosféru Země. Počínaje rokem 1969 byly na družice Interkosmos 1, 4, 7, 11 a 16 instalovány přístroje zkoumající krátkovlnné slunečního záření a to zejména v době, kdy byla na Slunci zvýšená aktivita a kdy zde docházelo k výskytu eruptivních procesů.

Zvláštní kapitolu účasti bývalého Československa a později i České republiky na kosmickém výzkumu představují družice Magion, vyvíjené pro potřebu výzkumu magnetosféry a ionosféry Země a výzkum vlivů slunečního záření na ně. Toto poslání vyjadřoval i samotný název družice, vzniklý složením prvních částí názvů studovaného prostředí – MAGnetosféry a IONosféry. Magnetosférou rozumíme prostor, kde se v okolí Země projevuje její magnetické pole. To se chová jako obrovský dipólový magnet se severním a jižním magnetickým pólem. Ionosféra pak je převážně sluneční činností ionizovaná část atmosféry Země, kde dochází k významnému ovlivňování šíření elektromagnetických signálů. Ionosféra složena z neutrálních plynů, iontů a elektronů. Horní části ionosféry ve výšce mezi 700 až 1000 km postupně přechází do plazmosféry, kde dominují již jen ionty lehkých plynů vodíku a helia.

Úkolem družic Magion bylo měření fyzikálních parametrů plazmatu v blízkém i vzdáleném okolí Země a studium vlivu činnosti Slunce na toto prostředí. Pro získání představy o prostorovém uspořádání sledovaných dějů bylo měření prováděno současně ve dvou bodech pomocí dvojice hlavní družice a subdružice.

První československá družice Magion 1,  byla vypuštěná společně s družicí Interkosmos 18  dne 24.10.1978. Obě družice byly určeny ke společnému průzkumu magnetosféry a ionosféry, Magion 1 při tom představoval tak zvanou subdružici, jejímž úkolem bylo doplnění výzkumů hlavní družice. Obě družice  sledovaly zejména nízkofrekvenční elektromagnetické jevy v magnetosféře. Magion 1, jejíž technologický vzorek si můžete na výstavě prohlédnout, se pomocí pružinového mechanizmu oddělil od hlavní a větší družice Interkosmos 18 až po třech týdnech letu, dne 14.11.1978 po té, co byla družice Interkosmos 18 plně uvedena do provozu. Družice a subdružice se pak od sebe  vzdalovaly o přibližně 60 km za den. Tato narůstající vzdálenost mezi nimi umožňovala měření dynamiky jevů probíhajících podél jejich oběžné dráhy. Životnost družice nakonec předčila všechna očekávání, z původních 3 týdnů, po které trvaly experimenty s Interkosmosem 18, nakonec družice pracovala téměř tři roky až do 10.9.1981, kdy po 1053 obletech zanikla v hustých vrstvách atmosféry.

Družice Magion 1 byla zkonstruována v Geofyzikálním ústavu ČSAV kolektivem pod vedením Ing. Pavla Třísky a ve spolupráci s dalšími československými vědeckými pracovišti a vysokými školami. Ti navrhli vědecký program družice i samotnou družici. Družice byla řízena z observatoře ústavu Panská Ves ( okr. Česká Lípa ).

Magion 1 měl hmotnost 16 kg, tvar hranolu o rozměrech 300 x 300 x 150 mm, ze kterého vystupují jednotlivá čidla a antény. Na základě měření, které družice pořídila, bylo vypracováno několik studií, z nichž některé představovaly  světové prvenství v oboru výzkumu magnetosféry i sluneční aktivity. 

Rostislav Rajchl. 

 25. května 2009 

Život na Zemi může existovat déle než jsme si mysleli

Běžně uznávané teorie tvrdí, že ostřelování mladé Země asteroidy, které následovalo nedlouho po jejím vzniku, ji zcela sterilizovalo. Na mladou Zemi totiž před téměř 4 miliardami let po jistou dobu dopadaly asteroidy o velikosti až stovek kilometrů. Mělo se tedy za to, že následkem tohoto "těžkého bombardování" se zcela roztavila horní část zemské kůry a takové kataklyzma nebyla schopna přežít žádná životní forma. Zemi to mělo dokonale sterilizovat.

Nyní však profesor Stephen Mojzsis a výzkumník Oleg Abramov, oba z Coloradské univerzity v Boulderu, přišli s názorem, že ani toto těžké bombardování nebylo dostatečně silné na to, aby zcela vyhladilo všechen život, tedy takový, který mohl vzniknout v prvotním oceánu. Svoji studii publikovali 21.května 2009 v časopisu NATURE.

Protože fyzické důkazy tohoto bombardování na Zemi už dávno zmizely díky erozi a deskové tektonice, museli výzkumníci pátrat jinde. Potřebné záznamy však naštěstí zůstaly zachovány ve vzorcích z Měsíce, meteoritech a poďobaném povrchu ostatních kamenných planet. Ty v živých barvách vykreslují obraz násilného prostředí sluneční soustavy během takzvaného období Hadean, v období datovaném mezi 4,5 až 3,8 miliardyi let. V tomto období přívrženci kataklyzmatické teorie připomínají zejména událost známou jako Late Heavy Bombardment (LHB), tedy pozdní těžké ostřelování, ke kterému došlo před asi 3,9 miliony let. Mnozí z nich věří, že toto ostřelování Země asteroidy a kometami dokonale sterilizovalo Zemi roztavením celého jejího pláště. Nová studie však ukazuje, že k tomu došlo jen u zlomku zemské kůry, a že někteří mikrobi docela dobře mohli přežít pod povrchem, v izolaci před přímým ničením.

"Tyto nové výsledky postrčí možný počátek pozemského života hodně před období ostřelování Země asteroidy, do doby před 3,9 miliardami let," tvrdí Oleg Abramov. To otvírá možnost, že se život na Zemi objevil již před 4,4 miliardami let, v čase prvních oceánů a přetrval bez přestávky až dodnes, pokračuje Abramov.

Protože však jsou fyzické důkazy o zničující síle bombardování mladé Země už dávno smazány zvětráváním hornin a posunem kontinentálních desek, výzkumníci použili měsíční horniny z misí Apollo, meteority a studium povrchu Měsíce, Marsu a Merkuru i předchozí teoretické studie k tomu, aby sestavili trojrozměrné počítačové modely, které replikovaly podmínky tohoto ostřelování i to, jaký mělo vliv na povrch Země. Abramov s Mojzsisem tyto modely naplnili velikostmi asteroidů, četností a rozložením dopadů a tak mapovali poškození povrchu Země během období LHB, které trvalo přibližně 20 až 200 milionů let.

Pomocí těchto 3D modelů pak Abramov s Mojzsisem sledovali teploty pod jednotlivým krátery a vyhodnocovali teplotu i ochlazování kůry po velkých impaktech a jejich dopad na případné životní formy. Studie ukazuje, že se během ostřelování skutečně roztavilo jen o něco méně než 25 procent zemské kůry.

Výzkumníci ve svých modelech dokonce až 10x překročili předpokládanou hodnotu ostřelování těmi největšími asteroidy, a stvořili tak události, které by mohly vést až k vypaření oceánů. Výsledkem simulace bylo, že dokonce ani za těchto nejextrémnějších podmínek nebyla Země úplně sterilizovaná, řekl Abramov.

Místo toho se ukázalo, že extrémní teplo milující mikrobi, známí dnes jako hyperthermofylické bakterie žijící na dně oceánů u ústí hydrotermálních pramenů mohly přežít i to, řekl Mojzsis. Dokonce i kdyby se život na Zemi neobjevil až do období před 3,9 miliardami let, mohla to být právě takováto podzemní útočiště, která se stala "tavícím kotlíkem" vzniku a původu života na Zemi, doplňuje Mojzsis.

Výzkumníci dovozují, že podzemní mikrobiální život může běžně existovat i při teplotách v rozsahu od 80°C do 110°C a jako takový by mohl přežít i teplotu 120°C, nejvyšší teplotu ve které dnes žijí například některé extrémní mikrobiální druhy, včetně řas a sinic objevený v ústích horkých pramenů v Yellowstonském národním parku. Na dně oceánů pak teplota takových ostrůvků života může, díky tlaku vody, přesáhnout i 300°C.

Geologické důkazy naznačují, že pozemský život existoval už přinejmenším před 3,83 miliardami let. "Není tedy nijak nerozumné tvrdit, že život existoval už před 3,9 miliardami let. Víme z geochemických záznamů, že naše mladá planeta byla až pozoruhodně obyvatelným místem a tak tato nová studie odstraňuje závažný problém všech předchozích teorií, tedy nezbytnosti vícenásobného počátku pozemského života."

Většina planetárních vědců dnes souhlasí s názorem,  že se ze Zemí před asi 4,5 miliardami let srazila bludná planeta o velikosti Marsu. Při tom se vypařila nejen ona, ale i část Země. Pozůstatkem této srážky je náš Měsíc. Tato srážka mohla být poslední událostí, která by opravdu definitivně zničila jakýkoliv i jen zárodek života na Zemi. Od té doby, tvrdí Mojzsis, už nenastala žádná jiná událost, která by mohla zabránit životu šířit se a růst. Výsledky studie také podporují potenciální mikrobiální život na jiných planetách, třeba Marsu, nebo dokonce i na mimozemských skalnatých planetách mimo naší sluneční soustavu, doplňuje ho Abramov.

"Kdy přesně život na Zemi začal, to je široce diskutované téma," říká astrobiolog NASA Michael H. New, ředitel programu exobiologie a biologické evoluce. "Tyto objevy jsou významné, protože naznačují skutečnost, že život mohl na Zemi začít mnohem dříve než ji postihlo LHB, tedy už během éry Hadean, v období před 3,8 až 4,5 miliardami let."

Zdroj: Tisková zpráva CU v Boulderu, Nature

 24. května 2009 

Raketoplán Atlantis přistál bezpečně v Kalifornii

Deštivé a bouřkové počasí nakonec, podle očekávání, dovedlo NASA k rozhodnutí nechat raketoplán přistát po dvou dnech odkladů v Kalifornii. Atlantis tak nakonec přistál na ranveji vojenské základny Edwards Air Force Base. Třináctidenní let, při kterém astronauti opravili a modernizovali Hubbleův kosmický dalekohled tak oficiálně skončil v 11:40 místního času (17:40 SELČ).

"Vítejte domů, Atlantis!" zaznělo z řídícího střediska. "Gratulujeme k velmi úspěšné misi, která Hubblu dodala novou sadu očí. Ty dále rozšíří naše znalosti o vesmíru."
"Děkuji Houstone, bylo to vzrušující od začátku až do konce," odpověděl velitel Atlantis Scott Altman. "Absolvovali jsme ohromný let, při kterém nám pomáhaly všechny pozemní týmy. Klobouk dolů před vámi všemi."

"Neodešli jsme od stárnoucího teleskopu, zanechali jsme nahoře zcela nově renovovaný teleskop," řekl Altman během slyšení před senátním podvýborem ve čtvrtek, když astronauti sdělili senátorům z oběžné dráhy, že "teleskop je právě teď ve vrcholu svých schopností a bude sloužit ještě dlouho."

Omládlý Hubble je nyní silnější než kdykoliv předtím, schopen dohlédnout do vesmíru až do hloubky 13,7 miliardy let, kdy byl stár jen asi 500 milionů roků. Nové i opravené přístroje by měly pokračovat v odhalování struktury vesmíru, černých děr a existence temné energie.
"Byla to mise úspěšná na 110 procent," řekl Dave Leckrone, starší projektový vědec kosmického dalekohledu ještě před přistáním.
"Doufám, že Hubble je zcela v pořádku a má před sebou dlouhý život a mnoho zajímavé vědy," řekl John Grunsfeld, specialista mise STS-125, který je sám astrofyzikem, který letěl k Hubblu už potřetí.

Poslední mise k Hubblu stála asi 1,1 miliardy dolarů a celý projekt doposud přišel na přibližně 10 miliard, když počáteční rozpočet při tom hovořil o zhruba 500 tisících USD. Z poslední mise se můžeme těšit také na nový film ve vysokém rozlišení, protože raketoplán nesl na palubě kromě jiných i IMAX 3-D kameru.

Astronautům už ve středu osobně blahopřál k úspěšné misi i prezident Barack Obama.

Bude se přistávat v KSC nebo Kalifornii?

Teď, těsně kolem poledne našeho času je v Kennedyho kosmickém středisku o šest hodin méně a je, díky oblačnosti, stále ještě tma a teprve se začíná rozednívat. Oblačnost a bouřky postupují podél pobřeží Floridy na sever, podobně jako včera. Jižně a západně od KSC mírně prší, srážky se však rozpadají. Na kamerách z KSC však zatím není, díky tmě, déšť vidět a o meteorologické situaci vypovídají jen radarové snímky.

První přistávací okno je pro KSC už za čtyři a půl hodiny, v 16:11 SELČ, a situace tak není omnoho optimističtější než včera. NASA však doufá, že se situace s přibývajícím časem zlepší a zatím tak nejspíše počítá s druhým dnešním přistávacím oknem na Floridě, které by znamenalo přistání v 17:40 SELČ.

Norma Knight, letová ředitelka, která má na starosti přistání raketoplánu Atlantis řekla reportérům už ve čtvrtek, že pokud by počasí zdrželo raketoplán ve vesmíru v pátek a sobotu, jak se nakonec stalo, pak neděli by se přistávalo kdekoliv, kde by to podmínky by dovolily. NASA si totiž typicky ponechává jeden přistávací den v záloze pro případ neočekávané závady na vlastním raketoplánu.

Zatím, co ráz počasí na Floridě se k lepšímu mění jen pomalu, v Kalifornii zůstane vhodné počasí pro přistání i v pondělí, kdy raketoplán musí, chtě nechtě, přistát, jinak by jej mohl ohrozit nedostatek energie z palivových článků, jejichž zásoba paliva není neomezená.

Nechejme se tedy překvapit. Přistávat se s vysokou pravděpodobností bude, NASA teď intenzivně řeší otázku kde. Držme astronautům palce.

 23. května 2009 

Obama nominoval nového administrátora NASA

To o čem se už jistou dobu spekulovalo se nyní pomalu stává skutečností. Citujíc tři nejmenované kongresové zdroje, oznámily dnes noviny Los Angeles Times, že prezident Obama se rozhodl jmenovat generál majora námořní pěchoty ve výslužbě a bývalého astronauta Charlese Franka "Charlie" Boldena, juniora (nar.1946) novým administrátorem NASA. Bolden se tak stane prvním Američanem tmavé pleti, který bude v čele této agentury. Bolden zahájil svoji vojenskou kariéru v roce 1968. V roce 1970 se stal vojenským pilotem, který nalétal ve vietnamské válce více než 100 bojových letů. Poté působil jako testovací pilot. Dodnes má nalétáno více než 6000 hodin. V roce 1980 byl vybrán do týmu astronautů, ve kterém působil až do roku 1994, kdy se vrátil do činné služby u vojska. Ve vesmíru strávil 28d 08h 37m, účastnil se misí STS-61-C, STS-31, STS-45 a STS-60. Po odchodu z týmu astronautů působil v Kuvajtu při operaci Pouštní bouře. Jeho poslední funkcí v armádě byl zástupce velitele ozbrojených sil USA v Japonsku. Do vojenské výslužby odešel v roce 2004.

Oznámení o jmenování nového administrátora mělo být oznámeno už včera při přistání raketoplánu Atlantis, ten však zatím zůstal kvůli špatnému počasí na Floridě na oběžné dráze. Oznámení o jmenování se tak zdrží nejméně do neděle. Boldenovo jmenování však musí ještě potvrdit Senát.

Prezident Obama má při té příležitosti také oznámit jmenování Boldenova zástupce, kterým se má stát Lori Beth Garverová (1961), volební Obamova poradkyně ve věcech kosmického výzkumu. Garverová obdržela bakalářský titul v oboru politické ekonomie na Colorado College v roce 1983 a v roce 1989 získala titul profesorky technických věd a veřejné politiky na Univerzitě George Washingtona. Garverová v NASA již působila od roku 1998 do roku 2001, kdy byla přidruženým administrátorem pro plánovací politiku a byla také mluvčí NASA. V minulosti byla také výkonnou ředitelkou Národní kosmické společnosti.

Enyky, benyky, kliky, bé, kdy a kde se bude přistávat?

Posádka raketoplánu Atlantis uzavřela nákladní prostor a očekává se, zda dnešní počasí umožní na Floridě bezpečné přistání. Zatím se NASA stále ještě rozhoduje, zda přistávací manévr povolí. Přistání v Kennedyho kosmickém středisku bylo původně plánováno na 9:15 místního času (15:15 SELČ) ale může být odloženo ještě o jeden oběh kolem Země v závislosti na vývoji bouřek podél floridského pobřeží, Ty se podle radaru dnes drží více nad oceánem než včera a postupují podél pobřeží na sever. Ve 12 hodin našeho času bylo jedno pásem bouřek asi 30 km východně od KSC a další bouřky se vyskytovaly jižně od KSC, u West palm Beach, asi 100 až 200 km daleko. Bouřková oblačnost se ale posouvá k severu rychlostí asi 50 km/h a to by znamenalo, že zasáhne KSC přesně v okamžiku plánovaného přistání. Náš odhad tedy zní, že se v 15:15 našeho času přistávat nebude.

Rozhodnutí o přistání v 15:15 proto musí padnout do 14:00 našeho času. NASA však začíná obsazovat záložní místo přistání na vojenské základně Edwards Air Force Base v kalifornské Mohavské poušti. První přistávací termín pro tuto lokalitu by nastal v v 16:44 SELČ.

Intenzivně však pracují hlavně meteorologové, protože pokud by se nedělní předpověď ukázala být lepší než dnešní, pak by NASA dala přednost dalšímu odkladu přistání před přistáním v Kalifornii.

Datum a místo přistání je aktuální problém, avšak astronomové spíše hoří nedočkavostí, kdy se k nim dostanou první snímky z omlazeného Hubbla. Nebude to však tak brzy jako přistání astronautů. První obrazy z kosmu jsou očekávány až v září.

Dalekohled je nyní v takové konfiguraci, že z původních přístrojů již nezbyl žádný, všechny současné jsou mnohem výkonnější než ty původní a každý z nich má vlastní korekční člen odstraňující chybu ve vybroušení hlavního zrcadla. Mohou tak využít veškeré dostupné světlo. Nejméně pětiletou funkci dalekohledu mají zajistit i nové gyroskopy, které nyní pracují pouze ve dvojicích a tak jsou k dispozici vlastně tři stabilizační sady. Při tom se životnost jedné sady gyroskopů odhaduje na přibližně 2 roky.

Update 14:02

Termín zažehnutí brzdících motorů, Deorbit Burn (DO), ve 14:01 SELČ pro přistání v KSC v 15:15 prošel, v tomto termínu se tedy přistávat nebude. Počasí nespolupracovalo, řekl jeden z řídících letu ve středisku v Houstonu.
Pokud by se mělo přistávat dne, rozhoduje se o DO v 15:45 SELČ, pak by se přistávalo v 16:54 v KSC na Floridě, nebo o DO v 15:29 SELČ, pak by se přistávalo v 16:44 v Kalifornii.

Update 15:00

Nad startovacím komplexem 39A prší. Termín přistání se definitivně odkládá na neděli, raketoplán znovu otevírá dveře nákladového prostoru. První zítřejší termín přistání je 10:11 místního času, tedy v 16:11 SELČ.

 22. května 2009 

NASA posouvá termín přistání na sobotu

NASA po vyhodnocení meteorologické situace nakonec odsunula páteční přistání raketoplánu Atlantis nejméně o jeden den, na sobotu 23.5.2009. Další termín přistání tedy následuje v sobotu v 9:16 ráno místního času (15:16 SELČ).  Ani tento termín však není jistá, protože deštivé a bouřlivé počasí má přetrvávat i nadále. Samotní technika přistání za deště není až  tak velkým problémem, problémem letu raketoplánu za deště je to, že by jeho kapky při rychlosti několika set kilometrů za hodinu mohly poškodit poměrně subtilní konstrukci keramických dlaždic tepelného štítu.

Přestože vyhlídky na lepší počasí v soboru než v pátek existují, NASA zvažuje také přistání na základně Edwards v Kalifornii, kde by raketoplán mohl přistát v sobotu v 16:46 SELČ. Raketoplán však může zůstat na oběžné dráze bezpečně až do pondělí.

Přistání jinde než na Floridě se NASA snaží pokud možno předejít. Hlavním důvodem nechuti přistávat jinde není ani tak finanční náročnost následného leteckého přesunu raketoplánu zpět na Floridu, těch několik milionů USD navíc hraje v celkové ceně letu minimální roli, mnohem důležitější je to, že se přesunem opozdí přípravy startů dalších raketoplánů nejméně o 10 až 14 dnů. Zatím co při přistání na Floridě se na raketoplánu může začít pracovat už 6 hodin po přistání. Při dosednutí na Edwards nebo White Sands trvá přesun samotného,  kvůli letu na hřbetě Jumbo Jetu už částečně odstrojeného raketoplánu do montážní budovy v ideálním případě týden. Pokud by však dále trvalo deštivé počasí nemohl by se raketoplán přesouvat ze stejného důvodu, jako dnes nemohl přistávat.  Prostě za deště raketoplány z důvodu možnosti poškození nelétají.

Raketoplán je připraven na přistání

Posádka letu STS-125 i samotný raketoplán jsou připraveni na přistání a to i přes problematické počasí na Floridě. Přesto, že nad Floridou se střídají intenzivní bouřky, astronauti se včera podle plánu připravovali na přistání, které je podle původního záměru naplánováno na 16:00 SELČ (10:00 floridského místního času), s náhradním termínem přistání v 17:39 našeho času.

Počasí je, jak NASA sdělila včera, stále hlavním problémem přistávacího manévru. Ve středu udeřily na Floridu prudké bouřky a tento ráz počasí, jak se očekává, bude přetrvávat několik následujících dnů. Průběh přistání se proto bude muset počasí přizpůsobit.

Hodinu po půlnoci místního času se nad KSC přehnala první dnešní bouřka a od jihovýchodu se od oceánu blíží další bouřková oblast, která postupně sílí.

Aktuální radar ukazuje v 10:00 SELČ, tedy 6 hodin před plánovaným termínem přistání nepříliš optimistickou situaci. Směrem od oceánu se přímo na Kennedyho kosmické středisko blíží řada silných bouřek, nad východním pobřežím centrální Floridy slabě prší a další bouřky nad pevninou se vyskytují severozápadně od Kennedyho kosmického střediska.

Nechejme se tedy překvapit, jak bude o dnešním přistání rozhodnuto.

 21. května 2009 

Astronauti Atlantis sledují s obavami počasí na Floridě

Astronauti raketoplánu Atlantis, kteří v úterý dokončili úspěšně opravu Hubbleova kosmického dalekohledu a kteří se v pátek v podvečer našeho času (před polednem místního času) mají vrátit zpět na zemi teď sledují s obavami počasí na Floridě.

Dnes od rána se nad floridským kosmodromem honily bouřky a v pátek se očekává počasí ještě horší....
Velitel letu STS-125 připustil, že počasí může způsobit odklad přistání. V případě potřeby mohou totiž astronauti zůstat na oběžné dráze až do pondělí.

Astronauti se ale dnes nikterak nenudili. Byli jako odborníci přizváni a přímo z oběžné dráhy pomocí telekonference odpovídali na otázky senátního výboru k rozpočtu NASA.

Renovovaný Hubbleův dalekohled se zatím připravuje na opětovné zahájení své činnosti, což ale bude ještě několik dnů trvat. Odborníci předpokládají, že by po opravě mohl pracovat nejméně do roku 2014, ale objevily se už náznaky, že by v případě potřeby mohl fungovat až dalších 10 let. Očekává se, že po opětovném zahájení pozorování nyní Hubble dohlédne ještě dál do minulosti vesmíru, až do doby jen 500 až 600 milionů roků po velkém třesku, tedy do doby kdy ještě nebyla zcela dokončena reionizace vesmíru.

 20. května 2009 

Opravyy Hubbleova dalekohledu ukončeny

Včera, v pondělí 18.5.2009, dokončili astronauti letu raketoplánu Atlantis mise STS-125 pátý a závěrečný výstup do kosmu, při kterém vyměnili poslední součásti dalekohledu. Dalekohled se dnes odpoutá od raketoplánu a vrátí se na samostatnou oběžnou dráhu. Pozorovat začne dalekohled opět asi za dva až tři týdny po otestování a kalibraci všech nově nainstalovaných přístrojů a zařízení.
Přistání raketoplánu je plánováno na pátek 22.5. v podvečer našeho času.

Pokud se budete chtít o právě probíhající misi dozvědět více a nemáte to k nám daleko, můžete v pátek 22.5. od 19:30 navštívit na naší hvězdárně přednášku Ing. Tomáše Přibyla z České kosmické kanceláře - "Pacient na oběžné dráze", která se bude právě Hubbleovým dalekohledem zabývat.

Jen o dvě a půl hodiny dříve, od 17:00, se můžete také zúčastnit vernisáže výstavy a přednášky v Domě kultury na Mariánském náměstí, kde si připomeneme 30 let od vypuštění první československé družice Magion. Na výstavě si můžete prohlédnout i model této družice.

Kůra neutronových hvězd je 10 miliard krát pevnější než ocel

Na základě počítačových simulaci došel teoretický fyzik, profesor Charles Horowitz z Indianské univerzity k závěru, že povrchová kůra neutronových hvězd je až 10 miliard krát pevnější než ocel nebo jakákoliv jiná pozemská slitina. Kávová lžička takového materiálu by vážila asi 100 miliónů tun. Hustější a těžší je ve vesmíru už jen prostředí černých děr. Studium těchto exotických materiálů není samoúčelné.
Vědci se snaží porozumět struktuře neutronových hvězd po částech, protože např. i jen nepravidelnosti nebo "vyšší místa" na takovémto povrchu by mohly generovat gravitační vlny. To by pak mohlo vést k lepším možnostem zkoumání vnitřní struktury hvězd pomocí "hvězdotřesení", analogií zkoumání zemského nitra pomocí seismického výzkumu. Celý článek najdete na adrese
http://arxiv.org/PS_cache/arxiv/pdf/0904/0904.1986v1.pdf

Úspěšný start misí Planck a Hershel

Po zhruba dvouletém odkladu oproti původním plánům odstartovala úspěšně ve čtvrtek 14.5.2009 v 15:12:02 našeho času z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně raketa Ariane 5 ECA, která dopravila do kosmu dvě mise Evropské kosmické agentury - Planck a Herschel.  O 26 minut později se obě observatoře, v rozmezí asi 2 minuty po sobě, vydaly z oběžné dráhy Země na přibližně dvouměsíční cestu k místu svého trvalého umístění, do Lagrangeova bodu L2. Ten se nachází ve vzdálenosti asi 1,5 milionu kilometrů od Země, v místě, kde se vzájemně ruší gravitační působení soustavy Země-Měsíc-Slunce. Zde mohou oba přístroje setrvávat po velmi dlouhou dobu s minimálními nároky na korekce jejich dráhy.

Herschel je nový infračervený dalekohled se zatím největším zrcadlem v kosmu o průměru 3,5 metru (Hubble má 2,4 m). Zrcadlo typu Cassegrain bude pracovat při teplotě 70° K (-203 ºC), ostatní přístroje budou v kryostatu ochlazeny až na teplotu -273°C, tedy pouhé 0,3°C nad absolutní nulou.  Dalekohled má v budoucnu sledovat v dlouhovlnné infračervené oblasti ty nejchladnější nebo nejvzdálenější objekty ve vesmíru. Momentálně jde o jedinou kosmickou observatoř pokrývající prakticky celou část spektra od infračervené až po submilimetrovou oblast.

Úkolem observatoře Planck bude po zhruba 15 měsíců mapovat mikrovlnné pozadí vesmíru objevené v roce 1965 Arno Penziasem a Robertem Wilsonem. Naváže tím na své předchůdce s podobným úkolem, družice Relikt, COBE a WMAP, ovšem s podstatně vyšší citlivostí a lepším úhlovým rozlišením, až 50x vyšším než měla mise COBE. To má pomoci zejména zpřesnit Hubbleovu konstantu, testovat inflační modely ranného vesmíru a amplitudu struktur kosmického mikrovlnného pozadí - zbytků záření, které až do dnešních časů přetrvalo z období vzniku vesmíru ve Velkém třesku. K tomu slouží radioteleskop s efektivním průměrem zrcadla 1,5 m, který pokrývá mikrovlnnou oblast 27 GHz až 1 THz. Usazení obou přístrojů na stabilním pozorovacím místě potrvá několik měsíců

Stalo se

Po odmlce způsobené poruchou hardwaru se pokusíme shrnout co zajímavého nás v uplynulém období minulo.

Servisní mise k Hubbleovu dalekohledu

Není možné pominout právě probíhající pátou a poslední servisní misi k HST. Raketoplán odstartoval úspěšně v pondělí 11.5.2009, o den dřív než bylo původně plánováno. Prohlídka tepelného štítu raketoplánu (OBSS) den po startu zjistila, že pravé křídlo raketoplánu poškodily při startu úlomky z nosné rakety. Po vyhodnocení snímků však NASA oznámila, že poškození není vážné a že neplánuje žádné prohlídky pláště vesmírného korábu při výstupech astronautů do vesmíru. Raketoplán pak ve středu zachytil svojí mechanickou rukou dalekohled
a přemístil jej do nákladového prostoru, kde probíhají všechny opravy. Po zdržení se šroubem, který nešel vyšroubovat, astronauti odstranili vysloužilou kameru, kterou dopraví zpět na zem aby mohla být umístěna v muzeu. V sobotu dokončili astronauti třetí z pěti plánovaných výstupů do kosmu, při kterém oživovali novou kameru a připojovali nový zdroj energie. V neděli při čtvrtém výstupu do kosmu, kdy pokračovaly opravy napájecí části spektrometru STIS, se opět objevily problémy se šrouby, které nešly odšroubovat a výstup do kosmu se opět protáhl na více než 8 hodin. V pondělí znovu vystoupí astronauti do kosmu a dokončí svoji práci. Na Zemi se vrátí v pátek 22.5. v podvečer našeho času.


Spitzer zachytl tvorbu krystalků křemíku v okolí mladé hvězdy

Ve vydání NATURE ze 14. května byl uveřejněn článek mezinárodního týmu astronomů, kteří pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu pozorovali vznik krystalků křemičitanů poblíž hvězdy EX Lupi. Jde o důležitý krok při vysvětlování vzniku komet a planet u hvězd podobných Slunci. Podle nového výzkumu se zdá, že původně nekrystalická forma silikátů, směs prachu a plynu v okolí hvězdy je do krystalické formy přetvářena při častých erupcích, které tato mladá hvězda produkuje. Spitzer hvězdu zkoumá už po delší dobu a zatímco
při dřívějších pozorováních během klidného období hvězdy nebyly pozorovány v okolí hvězdy žádné křemičitanové krystalky, během aktivního období v dubnu 2008, kdy hvězda bouřila častými erupcemi, tomu bylo naopak.
"Věříme, že jsme poprvé pozorovali probíhající tvoření krystalů," řekl jeden z autorů studie Attila Juhasz z Ústavu Maxe Plancka pro astronomii v Heidelbergu. "Myslíme si, že krystaly tepelným žíháním malých částic na vnitřním povrchu vrstvy prachového disku kolem
hvězdy teplem z jejích erupcí. Je to zcela nový scénář toho, jak by tento materiál mohl vznikat."

Kalibrace kosmického dalekohledu Kepler končí

Testovací a kalibrační fáze dalekohledu Kepler je u konce. Nyní tedy konečně dalekohled začne nejspíše nejdelší nepřerušované pozorování jednoho místa na obloze o které se kdy astronomové pokusili. Kepler stráví následujícího tři a půl roku pozorováním asi 100.000 hvězd, u kterých bude hledat drobná a pravidelná kolísání jasu pozorovaných hvězd.

"Až Kepler přejde do fáze statického pozorování budeme mít vyhráno," řekl James Fanson, ředitel projektu Keplerův v NASA JPL. "Kosmické plavidlo je připraveno pozorovat po dobu několika let stále tytéž hvězdy, aby mohlo přesně měřit sebemenší změny v jejich jasu
způsobeném planetami." Kepler bude pátrat po planetách hledáním periodických poklesů v jasu hvězd - událostí, které se vyskytují tehdy, když obíhající planety prochází z našeho pohledu před jejich hvězdami a částečně je tak zakrývají.

Prvními objevy, jak se očekává, budou velká plynové planety pobíhající rychle a blízko svých hvězd. Takové objevy by mohl být oznámený již počátkem příštího roku.

Záhada rentgenových emisí po 25 letech definitivně vyřešena

Před pětadvaceti lety astronomové objevili rozptýlené rentgenové emise přicházející z roviny Mléčné dráhy. Dlouho ale byli na rozpacích co je zdrojem těchto emisí. Záhadu nyní vyřešil mezinárodní tým astronomů za pomoci dat z orbitální rentgenové observatoře Chandra. Zjistili, že tyto rozptýlené emise nevznikají jenom v jednom zdroji, ale pocházejí jak z bílých trpaslíků, tak z hvězd s aktivními vnějšími plynovými vrstvami.

Můžeme je najít v záhadném rentgenovém hřebenu podél roviny galaxie "Galactic Ridge X-ray Emission" (GRXE), kde byly nalezeny ve velmi horké, opticky tenké plazmě, u které se předpokládalo, že vznikají v procesu bombardování chladných mračen plynu energetickými elektrony. Energetické rentgenové emise obvykle vznikají ve velmi horkém plynu v rozsahu teplot mezi 10 až 100 miliony stupňů Celsia. Ovšem plyn s těmito teplotními vlastnostmi by se ihned rozptýlil a srážky kosmických částic s mezihvězdným plynem jako další z možností jejich vzniku byly nakonec také vyloučeny jako vysvětlení vzniku GRXE.

Pozorování pocházející ze dvou různých družic, RXTE a Integral, ale před několika lety ukázala, že rentgenové emise Mléčné dráhy vykazují stejné distribuční vzory jako hvězdy. Od té doby se už předpokládalo, že za velkou část GRXE jsou odpovědné jednotlivé hvězdy. Tyto objevy a snaha o potvrzení správnosti jejich úvahy motivovaly mezinárodní tým astronomů k přesnějším měřením za pomoci rentgenové družice Chandra.

Jako zkušební oblast byla vybrána malá oblast blízko středu Mléčné dráhy o rozloze nepřesahující ani jeden a půl plochy měsíčního úplňku. Chandra zde identifikovala 473 bodových zdrojů rentgenových paprsků v sektoru vyhledávacího pole o rozměru jen 2,6 obloukové minuty. V dalším kroku skupina použila měření Spitzerova kosmického dalekohledu k tomu, aby prokázala, že výsledky ze sektoru pozorovaného pomocí Chandry mohou být aplikované na celou galaxii.

Většina ze 473 zdrojů rentgenového záření, které Chandra identifikovala, jsou bílí trpaslíci u kterých probíhala akrece okolní hmoty, obecně kteří nasávají hmotu ze svého okolí. Zdrojem ale mohly být také hvězdy s vysokou aktivitou korony, nejsvrchnější vrstvy jejich atmosféry. Bílí trpaslíci jsou zbytky zaniklých hvězd o hmotách menších než naše Slunce. Tyto chladnoucí mrtvé hvězdy často obíhají v binární soustavě kolem větší normální hvězdy ze které vysávají hmotu tak dlouho, až se z nich stane explodující supernova typu Ia.

Vyřešení záhady rozptýlených rentgenových emisí v naší galaxii pomocí jejich ztotožnění s diskrétními zdroji má dalekosáhlé následky pro naše porozumění množství dalších astrofyzikálních úkazů.  Astronomové tak mohou napříště užívat GRXE ke kalibraci prostorové distribuce hvězd uvnitř Mléčné dráhy. Výsledky jsou také významné pro výzkum ostatních galaxií.

Výzkum prováděli Mikhail Revnivtsev z Excellence Clusteru Universe na TU Mnichov a jeho kolegové z Ústavu Maxe Plancka pro atrofyziku v Garchingu, Výzkumného ústavu kosmu v Moskvě a z Harvard-Smithsonian střediska pro astrofyziku v Cambridge. Výsledky výzkumu byly zveřejněny 30. dubna 2009 v časopisu Nature pod názvem "Discrete sources as the origin of the Galactic X-ray ridge emission", autoři Mikhail Revnivtsev, Sergey Sazonov, Eugene Churazov, William Forman, Alexey Vikhlinin a Rashid Sunyaev, Nature, Vol. 458, No. 7242, April 30, 2009

Podle: Max Planck Institute, NATURE, Chandra

Meteory z Haleyovy komety - Eta Aquaridy

Pozorovatelé meteorů očekávají vrchol letošních eta Aquarid ve středu 6.května ráno. Bohužel, jako obyvatelé severní polokoule nejspíše neuvidíme to co pozorovatelé na jižní polokouli. Zatím co v Austrálii, na Novém Zélandu, Jižní Americe a jižní Africe podle předpokladů uvidí až 85 meteorů za hodinu, četnost na severní polokouli bude menší, očekává se 20 až 30 meteorů za hodinu. Nejlepší čas na pozorování v našich končinách bude 6.5. ráno mezi západem Měsíce a východem Slunce, tedy po třetí hodině ráno. Radiant roje bude tou dobou nevysoko (ve čtyři hodiny jen kolem 10°) nad východojihovýchodním obzorem, vlevo od planety Jupiter, který vychází před druhou hodinou ranní.

Eta Aquaridy jsou pozůstatky prachu z ohonu komety Halley, která navštívila Zemi v roce 1986 a příště se objeví kolem roku 2061. Kometa, která se Slunci přibližuje na minimální vzdálenost 88 milionů kilometrů, tedy o 20 milionů kilometrů blíže, než obíhá planeta Venuše, je teď sice daleko, až za oběžnou dráhou Uranu. Protože se ale prokazatelně přiblížila k Zemi přinejmenším 30x, poprvé ji pozorovali už čínští astronomové v roce 240 před naším letopočtem, zůstalo za ní po celé dráze dostatek prachu. Tímto prachovým proudem prochází Země dvakrát za rok, v květnu a říjnu. Květnovému průchodu tak podle zdánlivého místa na obloze, odkud meteory vylétají říkáme eta Aquaridy, říjnový průchod naopak označujeme jako Orionidy. Oba tyto roje ale mají společný základ, pochází právě z Halleyovy komety.

Roj se jmenuje po hvězdě čtvrté hvězdné velikosti ze souhvězdí Vodnáře. Ta však má s rojem společné pouze to, že zcela náhodně meteory zdánlivě vylétají z bodu poblíž ní. Eta Aquarii sama však není nijak malá hvězdička. Ve skutečnosti září asi 44x více než naše Slunce, je však od nás vzdálena 156 světelných roků. Souhvězdí Vodnáře (Aquarius) se nikdy nezvedne pro pozorovatele na severní polokouli vysoko nad obzor. Proto obyvatelé severní polokoule uvidí relativně méně meteorů než obyvatelé polokoule jižní. Ale jeden nikdy neví, v každém z rojů může dojít k překvapení. Právě při rojích mezi lety 2008 a 2010 by k takovému překvapení mohlo dojít.

Zkušení pozorovatelé doporučují teple se obléci a použít sklápěcí křeslo nebo si lehnout na termoizolační podložku, to aby vás nebolelo za krkem. Obraťte se směrem k radiantu, nebo planetě Jupiter, tedy k východu až jihovýchodu a dívejte se. Meteory se mohou objevit kdekoliv na obloze, jejich společným bodem však bude radiant ve Vodnáři. Nejzajímavější z nich budou ty, které se budou pohybovat podél obzoru k jihu nebo severu. Budou pomalejší a dramatičtější.

Pokud jste dočetli až sem, jedna dobrá a více špatných zpráv. Špatnými zprávami je, že na převážné většině území republiky se bude počasí z úterka na středu zhoršovat a ve středu nad ránem bude na velkém území republiky oblačno až zataženo a ve vyšších partiích bude zřejmě i pršet. Ta dobrá zpráva je, že našemu jihovýchodnímu cípu republiky se toto psí počasí možná vyhne.

Solární minimum stále trvá

Po té, co na prvního máje zmizela za západním okrajem slunce skvrna 1016, jsme dnes už 107 den z celkem 128 letošních opět zcela bez slunečních skvrn.  A tak zatím co typické sluneční minimum trvává okolo 485 dnů, to současné je už o třetinu delší.

Pozorujte přelety Mezinárodní kosmické stanice

Ranní přelety ISS pomalu končí a od 10. do 27. května budou následovat opět přelety večerní.  tabulku přeletů podobnou té níže uvedené, která je vypočítána pro pozorovací stanoviště Uherský Brod můžete získat na webu www.heavens-above.com. Pro pozorovací stanoviště v naší republice se však údaje budou lišit max. o desítky sekund. Klepnutím na datum pozorování dostanete podrobnější údaje o přeletu včetně mapky.

V čem mohou být tyto přelety zajímavé, jde zejména o pěkný zážitek, kdy po večerní obloze pospíchá, často přes celou oblohu, velmi světlý bod, míjející vám známé i méně známé hvězdy nebo planety. Můžete se však dočkat i překvapení, jako např. Martin Gembec, který zachytil celooblohovou komorou takový přelet 2. května. o půl čtvrté ráno.  Přesto, že vypočítaná hvězdná velikost měla dosáhnout zhruba -1,8 mag., při průletu ISS přes mléčnou dráhu došlo ke zjasnění, podobnému, které známe jako záblesky družic Iridium. ISS náhle na čas zjasnila až na odhadem -8 mag. Byla tedy více než 25x jasnější než Venuše nebo 400x jasnější než Sírius, nejjasnější hvězda oblohy. Více, včetně foto, na www.spaceweather.com ve zprávách ze dne 5.května 2009.   

Zajímavý může být například přelet v pondělí 11. května, kde ve zhruba 22:1920 bude ISS jen velmi těsně, méně než 1°, míjet planetu Saturn ve Lvu, aby jen o 10 sekund později podobně, ještě těsněji, míjela Denebolu, β Leonis, tedy po Regulu druhou nejjasnější hvězdu v souhvězdí Lva. Jméno hvězdy pochází z arabštiny a znamená ocas lva.

Merkur je aktivnější než se předpokládalo

Kosmická sonda Messenger přelétající nad povrchem Merkuru odhalila, že atmosféra planety, její magnetosféra a její geologická minulost vykazují větší úrovně aktivity, než vědci dříve předpokládali. Sonda také objevila velký impaktní kráter pojmenovaný "Rembrandt", který má v průměr asi 700 kilometrů.

Tyto nové objevy a mnohé další byly publikovány ve čtyřech článcích z prvomájového vydání časopisu Science magazine. Podklady k nim dal zejména druhý průlet sondy Messenger kolem Merkuru dne 6.října 2008, kdy bylo pořízeno více než 1.200 snímků s vysokou rozlišovací schopností a barevné obrazy planety.

Na obr.: Kráter Rembrandt objevený Messengerem během jeho druhého nízkého přeletu

"Druhý nízký přelet kolem Merkuru poskytl řadu nových objevů," říká Sean Solomon, hlavní vyšetřovatel sondy z Carnegie Institution ve Washingtonu. "Jedním z největších překvapení bylo, jak moc se změnila magnetosféra planety oproti tomu, co my jsme viděli a zaznamenali během prvního nízkého přeletu v lednu 2008."

"Během prvního nízkého přeletu naměřil Messenger relativně klidné magnetické pole dipólového typu blízko u planety. Vědci u něj nezjistili žádné dynamické rysy kromě Kelvin-Helmholtzových vln," řekl James Slavin z NASA Goddard Space Flight Center, který je vedoucím autorem jednoho z článků. "Ale druhý nízký přelet byl totálně odlišný," pokračuje. Messenger pozoroval vysoce dynamickou magnetosféru s "přepojováním magnetických polí", událostmi přibližně 10 krát většími než jsou ty, které byly zaznamenány u Země během nejaktivnějších období. "Vysoký příkon energie pocházející ze slunečního větru byl evidentní v ohromném rozkmitu plazmatických vln a velkých magnetických struktur měřených magnetometrem kosmického plavidla během průletu."

Další vzrušující výsledem je objev předtím neznámého velkého impaktního kráteru. Kráter Rembrandt má více než 700 kilometrů v průměru a pokud by vznikl na východním pobřeží Spojených států, byl by větší než vzdálenost než vzdálenost mezi Washington, D.C. a Bostonem.

Rembrandt vznikl před asi 3,9 miliardami let, blízko konce období těžkého bombardování těles vnitřní sluneční soustavy, alespoň to navrhuje Thomas Watters, vedoucí autor dalšího z článků. Rembrandt je významný nejen proto, že je tak velký, ale také proto, že poskytuje výzkumníkům pohled pod povrch Merkuru odlišný od ostatních kráterů. "Je to poprvé, co jsme viděli terén dna dopadového kráteru, který je uchován od doby kdy vznikl," vysvětluje Watters. "Charakteristické rysy terénu které odhaluje dno Rembrandta jsou obvykle úplně zakryty lávovými toky."

Až do období prvního průletu sondy Messenger jsme neznali polovinu povrchu Merkuru. Globus planety byl z jedné strany prázdný. Nyní ale známe už 90 procent planetárního povrchu ve vysokém rozlišení. Toto téměř globální pokrytí tak poprvé ukazuje, jak se utvářela kůra planety.

Na obr.: Mapa povrchu Merkuru. Žluté odstíny označují hladké roviny hlavně sopečného původu. Tento typ terénu pokrývá přibližně 40% planety. Bílý (prázdný) pruh je tou částí povrchu Merkuru, která zatím nebyla vyfotografována.

"Po zmapování povrchu vidíme, že přibližně 40 procent je pokryto hladkými rovinami," řekl Brett Denevi z Arizonské státní univerzity v Tempe, vedoucí autor dalšího článku. "Mnohé z těchto hladkých rovin, interpretovatelné jako sopečného původu, jsou rozprostřeny globálně. Velká část kůry Merkuru se tedy možná utvářela opakovanými sopečné výbuchy a je tak v určitém smyslu více podobná kůře Marsu než kůře Měsíce."

Další zu objevů z nízkého přeletu je první odhalení hořčíku v exosféře planety. Exosféra je ultratenká atmosféra, kde molekuly pravděpodobně častěji narážejí do povrchu než do sebe navzájem. Materiály v exosféře pochází z povrchu Merkuru, odkud jsou vyraženy hoře slunečním zářením, slunečním větrem a vypařováním meteoroidů.

Objev hořčíku samotného nebyl pro vědce až takovým překvapením, ale jeho tak velké množství nikdo neočekával. Protože probíhalo měření i dalších složek exosféry, včetně vápníku a sodíku, předpokládají vědci, že velké každodenní změny Merkurovy tenké atmosféry mohou být způsobeny proměnlivým stíněním Merkurovy aktivní magnetosféry.

"Jde o příklad toho druhu jednotlivých objevů, které nám dávají nový obraz o tom, jak se planeta utvářela a vyvíjela," řekl William McClintock z Laboratoře fyziky atmosféry a kosmické fyziky na Koloradské univerzitě v Boulderu. McClintock je vedoucím autorem dalšího z článků.

"Třetí nízký průlet kolem planety, naplánovaný na 29. zář 2009, je generální zkouškou výkonnosti naší mise před tím, než bude navedena v březnu 2011 na oběžnou dráhu kolem Merkuru," uzavírá Solomon. "Orbitální fáze bude jako dva nízké průlety za den a bude poskytovat nepřetržitý proud informací o planetě a jejím prostředí po dobu jednoho roku."

"Merkur zatím odhaloval svá tajemství jen stydlivě, ale za méně než dva roky se nám odhalí jako blízkému příteli."

Podle: NASA

Nový výbuch gama paprsků překonal rekord vzdálenosti

Družice Swift a mezinárodní tým astronomů zachytili výbuch gama paprsků pocházející z hvězdy, která zanikla v době, kdy byl vesmír starý jen 630 milionů let, tedy méně než pět procent jeho současného stáří. Událost nazvaná GRB 090423 se tak stala nejvzdálenější kosmickou explozí, kterou jsme kdy pozorovali.

"Neuvěřitelná vzdálenost do tohoto výbuchu překonala naše největší očekávání. Byl to opravdový výbuch z minulosti," říká vedoucí vědecký pracovník družice Swift Neil Gehrels z NASA Goddard Space Flight Center. "Pozorovali jsme zánik hvězdy a pravděpodobně zrození černé díry u jedné z nejrannějších generací hvězd ve vesmíru," doplnil jej Derek Fox z Pensylvánské státní univerzity.

Výbuch nastal 23.dubna 2009 v 7:55 UT. Swift rychle určil pozici výbuchu, což dovolilo pozemským teleskopům zachytit jeho dosvit. Nezávisle na sobě jej zachytili astronomové pracující v Chile a na Kanárských ostrovech a změřili jeho rudý posuv. Ten dosáhl hodnoty 8,2 a výrazně tak předstihl předchozí rekord ze září 2008, kdy dosáhl hodnoty "pouhých" 6,7. Rudý posuv 8,2 odpovídá vzdálenosti 13.035 miliard světelných roků, o 190 miliónů světelných let dále než předchozí rekordman.


Hubble se přeci jen dočká

Americká kosmická agentura NASA na konci dubna oficiálně potvrdila datum startu raketoplánu Atlantis na servisní misi k Hubbleovu kosmickému dalekohledu. Start letu STS-125 se uskuteční, pokud to podmínky dovolí, o den dříve. než bylo původně plánováno. Astronauti se Hubblu vydají už v pondělí 11. května 2009, ve 14:01 místního floridského času, tedy ve 20:01 našeho času, z Kennedyho vesmírného střediska na Floridě.

Posádka raketoplánu stráví na oběžné dráze 11 dnů. Během nich astronauti pětkrát vystoupí do volného prostoru, aby vyměnili dožívajícímu dalekohledu většinu životně důležitých součástí. V první řadě půjde o výměnu přesluhujících baterií a nefunkčních stabilizačních gyroskopů pro orientaci přístroje v prostoru, bez nichž nemůže dalekohled dále fungovat, ani pokud by jeho vědecké přístroje zůstaly funkční. Dále se pokusí opravit nefunkční průzkumný kamerový systém ACS a spektrometr STIS. Na dalekohled také namontují dva nové přístroje, nejmodernější širokoúhlou kameru a nový spektrometr, které umožní pozorovat velmi vzdálené objekty ve vesmíru. Po opravě a doplnění novými přístroji by měl být dalekohled několikanásobně výkonnější, než byl v době, kdy byl v roce 1990 vynesen na oběžnou dráhu. Oprava by měla prodloužit životnost dalekohledu za rok 2014.

Při tomto letu budou u raketoplánu použity rekonstruované vnější nádrže (ET), které by měly minimalizovat riziko odlupování tepelně izolační pěny během prvních dvou minut po startu. Byla to právě oloupnutá pěna, která vedla v roce 2003 k tragické havárii raketoplánu Columbia. V případě tohoto letu Atlantis je riziko poškození pláště plavidla odpadlou izolační pěnou ještě nebezpečnější, protože díky vysoké oběžné dráze dalekohledu se raketoplán nemůže v případě vážného poškození uchýlit na Mezinárodní vesmírnou stanici. Místo toho musí mít NASA připraven na startovací rampě záložní raketoplán Endeavour, který v případě potřeby pro posádku Discovery doletěl a dopravil je zpět na Zemi.

Posádku raketoplánu Discovery tvoří Scott Altman, který misi velí a Gregory C. Johnson jako pilot. Specialisty mise jsou John Grunsfeld, Mike Massimino, Andrew Feustel, Michael Good a Megan McArthurová. Poslední tři jmenovaní se do kosmu vydají poprvé, ostatní jsou zdatnými veterány kosmických letů.

K aktuálním výsledkům letu připravujeme přednášku Ing. Tomáše Přibyla, publicisty a tiskového mluvčí České kosmické kanceláře, "Hubble - pacient na oběžné dráze".  Přednáška se uskuteční v pátek 22. května od 19:30 hod. na hvězdárně Uherský Brod.