100 hodin astronomie 2. až 5. dubna 2009

Pokud nás počasí příštího týdne opět oblaží nějakým tím jasným dnem, nezapomeňte se zapojit do měření světelného znečištění při "Globe at Night" a zpříjemněte si pozorování večerními přelety Mezinárodní kosmické stanice. Přesnou dráhu stanice a pozorovací časy pro vaše stanoviště získáte na www.heavens-above.com.  Časy, směry a výšky letu v následující tabulce jsou vypočítány pro Uherský Brod, pro jiná stanoviště v republice se mohou lišit až o dvě minuty. 

 20. března 2009 

Raketoplán Discovery úspěšně odstartoval

Z Kennedyho kosmického centra na Floridě po několika odkladech úspěšně odstartoval v noci z neděle na pondělí našeho času (večer místního času v neděli) raketoplán Discovery. Jde o první z pěti letošních plánovaných startů.

Sedmičlennou posádku mise Discovery STS-119 tvoří velitel Lee Archambault, pilot Tony Antonelli, specialisté Koiči Wakata (Japonsko), John Phillips, Richard Arnold, Steven Swanson a Joseph Acaba.

Discovery měl původně k ISS letět už počátkem února, ale problémy s ventily udržujícími tlak paliva byl start byl několikrát odložen, naposled ve čtvrtek 12. března, tentokrát kvůli úniku vodíku z napájecího potrubí.

Současný start proběhl na poslední chvíli, aby pobyt Discovery u ISS nekolidoval s příletem ruské kosmické lodi Sojuz, která má startovat už 26. března a u ISS má přistát jen o dva dny později. Pokud by se tou dobou ještě raketoplán zdržoval u ISS, Sojuz by nemohl u ISS zakotvit a musel by čekat. Nic by nevyřešilo ani zkrácení pobytu raketoplánu u ISS, protože v tomto případě by neměli astronauti dostatek času na provedení všech plánovaných prací, zejména na vyložení a montáž posledního dílu slunečních kolektorů. Start by tak musel být odložen až do dubna a to by vážně nabouralo už i tak napjatý časový harmonogram dalších letů, kterých do plánované odstávky raketoplánů v roce 2010 zbývá ještě devět. Osm z nich se vydá k ISS a jeden bude sloužit pro opravu Hubbleova kosmického dalekohledu.
Je možné, že časový harmonogram letů bude upravován, případně bude o nějaký čas odloženo zastavení letů raketoplánů, zatím však není zřejmé, jak se k dalšímu fungování amerického kosmického programu postaví nová administrativa prezidenta Baracka Obamy a nové vedení NASA.

Pro ty kteří po půlnoci nemohli sledovat start v NASA TV přinášíme malou obrazovou reportáž.

V pondělí začíná GLOBE at Night

Snad každá hvězdárna na světě, která má za sebou alespoň padesátiletou historii, se musela nebo musí potýkat s problémem světelného znečištění (ty nejmodernější s tím už dopředu počítaly) a každému zanícenému astronomovi, který se nechce vzdát pohledu na temnou noční oblohu naskakuje kopřivka a zvedá se krevní tlak, jen uslyší termín světelné znečištění. Jako by nestačilo, že člověk snižuje průhlednost atmosféry své rodné planety systematicky už několik století nehospodárným spalováním fosilních paliv, v posledních několika desetiletích se k tomu přidává i nadměrné a neuvážené nakládání s umělým světlem, které ruší jak přirozenou noční tmu, tak a biorytmy všech živých organismů, které tmu potřebují buď k regeneraci formou spánku nebo naopak k nočnímu životu. Připravujeme se tak nejen o ty vzácné chvilky, kdybychom se mohli nerušeně oddávat sledováním krás noční oblohy, ale navíc si sami sobě zhoršujeme životní prostředí. Nejde přitom jen o světlo samotné s jeho účinky, ale o to, že elektřina, kterou většinou svítíme, musí být nějak vyrobena, transportována a přeměněna ve světlo. To vše přitom není z hlediska životního prostředí ani zadarmo, ani bez následků.

V naší legislativě je sice problematika světelného znečištění zahrnuta, např. v zákoně O ochraně ovzduší č. 86/2002 Sb., jde ovšem o neúčinné a bezzubé opatření, které v reálu mnoho nevyřeší.

Pokud chcete přispět mapovat světelné znečištění planety, můžete se v období od 16. do 28. března 2009 zapojit do už pátého ročníku celosvětového projektu GLOBE at Night, který nabízí jednoduché pozorování, jež pomáhá mapovat světelné znečištění po celém světě. Stačí při tom pozorovat známé zimní souhvězdí Orion a s pomocí připravených jednotných mapek určit, jak slabé hvězdy jste schopni na obloze ze svého stanoviště ještě pozorovat. Projekt je propagován na vlastních webových stránkách (v angličtině), ovšem českou verzi návodu a mapek pro pozorování připravila také Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně na adrese HTTP://globe.hvezdarna.cz. Podle tohoto návodu zvládne jednoduché pozorování každý, pokud se bude držet několika jednoduchých rad.

Není nutné vyhledávat jen ty nejtemnější kouty ve svém okolí, pozorovat můžete zkusit třeba z centra nebo okraje svého města nebo obce. Pokud ale naopak vyhledáte  dvě nebo více stanovišť ve svém okolí, vyberte takové, které přímo trpí nevhodným osvětlením a jiné, vzdálenější, které je ho ještě alespoň z části ušetřeno. Přispěje k upřesnění vznikající databáze. Každé z těchto pozorování tedy má svůj smysl.

1) Pozorovat můžete mezi 16. a 28. březnem asi hodinu po západu Slunce
2) Na obloze nalezněte souhvězdí Orion.
3) Po chvíli pobytu na libovolném pozorovacím stanovišti, aby si váš zrak zvykl na okolní úroveň osvětlení nebo tmu, porovnejte to co vidíte v souhvězdí Orion mapkami uvedenými na webu http://www.globe.gov/GaN/observe_magnitude.html nebo v letáku brněnské hvězdárny.
4) Zjistěte si přesné souřadnice svého pozorovacího stanoviště, třeba na http://mapy.cz
5) Pozorování zašlete pomocí formuláře na adrese HTTP://globe.gov/GaN/report.html  (česká verze formuláře je součástí návodu). Nezapomeňte čas udávat podle anglických zvyklostí, tedy např. 19:12 hod SEČ jako 7:12 pm.
6) Svůj výsledek si můžete ihned porovnat s výsledky předchozích ročníků pozorovatelů z celého světa.

Pokud vás tato činnost zaujme, nebo pokud nestihne tento jednou do roka organizovaný, časově ohraničený projekt, může se zúčastnit obdobných pozorování, např. v rámci rakouského projektu "Kolik hvězd ještě můžeme spatřit". Pro Českou veřejnost jej zprostředkovává Západočeská pobočka České astronomické společnosti a naleznete jej na http://hvezdnaobloha.astronomy2009.at. Více o tomto projektu na http://astro.zcu.cz/cs/clanky/iya2009/7/.

 14. března 2009 

Trosky ohrožující raketoplán byly větší

Kus orbitálního odpadu, který přinutil ve čtvrtek tři astronauty Mezinárodní kosmické stanice ke krátké evakuaci do kabiny kosmické lodi připojené k ISS, byl větší než se původně ohlásilo. NASA to oznámila včera.

Objekt byl identifikován jako kus raketového motoru z roku 1993 a jehož rozměr je jen o něco menší než 13 cm a ne 9 mm, jak se původně oznámilo.
Pokud by takto velký kus narazil do některé z tlakových jednotek kosmické stanice a tím ji dehermetizoval, posádka by mohla mít vzduch jen asi na 10 minut, řekla mluvčí NASA Kelly Humphriesová. Všichni tři astronauti se tak museli narychlo, jen pár minut před okamžikem možného střetu na necelých deset minut ukrýt uvnitř ruského Sojuzu.

Bohužel, totiž dokonce i velmi malé objekty představují velké riziko pro družice a kosmické lodě obíhající na oběžné dráze okolo Země. Je to díky tomu, že se tyto objekty pohybují po jiných drahách s jiným sklonem, rychlostí nejméně 28.000 km za hodinu a rychleji a tak dokonce i něco tak malého jako je zrnko písku, může dopadnout se stejnou silou, jako by se jednalo o bowlingovou kouli vystřelenou rychlostí 200 km za hodinu, řekla Humphriesová. NASA očekávala, že trosky se mohou k ISS přiblížit na vzdálenost asi 4,5 km ale ještě v pátek nikdo nedokázal říci, jak daleko vlastně ISS minuly.

Radary sledující trosky na oběžné dráze budou poprvé muset dodat přesnou úpravu jejich umístění, řekl Gene Stansbery, ředitel programu na odhalování orbitálních trosek v NASA Johnson Space Center v Houstonu. Stansbery také řekl, že zprávy hovořící o velikosti objektu 9 mm pocházely z odkazu na jeho příčný rozměr a ne na jeho celkovou velikost. "Kdokoli to vypustil ven, tak ten toto číslo špatně interpretoval," řekl také Stansbery.

Posádka ISS se až doposud musela dočasně ukrýt v připojených kosmických lodích celkem 5 krát, řekl další z mluvčích NASA Kyle Herring. Pokud to čas dovolí, NASA manévruje se stanicí tak, aby se troskám vyhnula. Ovšem dráha trosek, které letěly kolem stanice ve čtvrtek byla příliš neurčitá, aby bylo možné zasáhnout včas, řekl Stansbery.

Následkem srážky sdělovací družicí Iridium a vysloužilým ruským Kosmosem se po nejrůznějších orbitálních drahách pohybuje dalších více než 500 kusů trosek, které registruje americká kosmická agentura. Ta dokáže po analyzování nových radarových map určit objekty o rozměru okolo 2 cm, řekl také Stansbery.

V Kennedyho kosmickém centru na Floridě mezi tím technici opravili problém palivového potrubí na raketoplánu Discovery a tak mohlo být stanoveno nové datum startu. Discovery se tedy k ISS, pokud nenastanou žádné nové potíže, vydá v noci z neděle na pondělí, 43 minut po půlnoci.

 12. března 2009 

Astronauti ISS se museli urychleně evakuovat

Stávající posádka Mezinárodní kosmické stanice zažila dnes horké chvilky. Řídící středisko je nechalo urychleně se přemístit do kosmické lodi Sojuz TMA-13 a uzavřít průlez mezi Sojuzem a ISS. Pozdě totiž zjistilo, že k ISS se blíží neidentifikované kosmické trosky a nebylo jisté, zda nedojde k jejich srážce se stanicí a případné ztrátě atmosférického tlaku. Tři astronauti byli evakuováni na poslední chvíli v 16:35 UT, když největší část trosek minula stanici jen o 4 minuty později, už v 16:39 UT.  Díky této krátké časové prodlevě nebylo možné provést žádné úhybné manévry a tak bylo přemístění se do Sojuzu jedinou možností. Astronauti se nakonec po necelých deseti minutách pobytu v Sojuzu vrátili do prostor stanice.

NASA nakonec označila nebezpečí jako "minimální", protože šlo o jen malé kousky do velikosti jednoho centimetru. Podle NASA nešlo o zbytky ze srážky družic Iridium a Kosmos, ale o kousky pomocného motorku, jaké se používaly u raket Delta i u raketoplánů.

Poznámka ke srážce družic. Očekává se, že dnes zaniknou první zbytky roztříštěné družice Kosmos. Ty jsou totiž rozptýleny po mnohem větším prostoru než zbytky družice Iridium, Kosmos byl totiž na rozdíl od Iridia hermetizovaný a tak ho srážka nejen rozbila, ale družice musela po srážce vlastně explodovat.  To je jeden z důvodů proč se velmi špatně vypočítává prostor, který zbytky po srážce zaplňují a ohrožují. Navíc není ani známo, jak a kam do sebe vlastně družice narazily. I úhel nárazu a jeho vzdálenost od těžiště družice totiž podstatným způsobem ovlivňují směr, kam se zbytky srážky rozptýlí.

 11. března 2009 

Živé přenosy z kosmu celých 12 hodin denně

Není to sice přesně to samé co měl na mysli bývalý viceprezident USA Al Gore v rozhovoru pro New York Times, ale je to blízko. Gore navrhl zřídit televizní kanál a jeho internetovou verzi, na kterém by se 24 hodin denně vysílaly live pohledy na Zemi z družic, tedy nikoliv jen známé obrázky z meteorologických družic, ale zobrazovány by měly být zejména vznikající a probíhající bouře a hurikány, lesní požáry, záplavy a podobné jevy. Projekt by měl stát něco mezi 20 a 50 miliony dolarů, za což ho ihned zpražil republikánský předseda výboru pro vesmír a kosmické lety.

I bez těchto peněz a snah o zviditelnění se dvojnásobného neúspěšného kandidáta na prezidenta Spojených států, udělala NASA v tichosti něco podobného. Dala k dispozici živé streamované video z Mezinárodní kosmické stanice. Každý den od 18 hodin UT, tedy od 19 hod. SEČ nebo 20 hod. SELČ., tak můžete po následujících 12 hodin sledovat pohledy na zemský povrch či na to, co se děje vně ISS tak, jak je to vidět pomocí kamer namontovaných na vnějším plášti stanice. Mezi tím jsou prostřiženy i záběry z toho, co se děje uvnitř stanice. Pokud pravidelně nebo alespoň občas sledujete NASA TV online, dostanete se na tyto přenosy ze stejného vstupního menu, na kterém je nyní o jeden přenosový kanál navíc. Klikněte zde na "Live Space Station Video" nebo přímo na tento odkaz  a přesvědčíte se večer nebo v noci, tedy během doby, kdy je naopak vzhůru posádka ISS. K dispozici jsou vybrané záběry doprovázené audio komunikací mezi řídícími střediskem a astronauty. Během mimořádných událostí, tedy výstupů do kosmu, televizních rozhovorů, tiskových konferencí a podobně, ale být vhodnější přepnout na veřejný "public channel", který nabídne lepší a zajímavější pohledy a komentáře.

V době, kdy je u ISS zakotven raketoplán, zahrnou video a audio přenosy i tyto aktivity. Vždy, kdy bude nedostupné video z ISS, bude zobrazována grafická mapa světa s vyznačením, kde právě se ISS nachází na oběžné dráze za použití real timové telemetrie řídícího střediska a stanice. Protože ISS obíhá kolem Země vždy jednou za 90 minut, tak uvidíte každých 45 minut buď východ nebo západ Slunce. Když se stanice pohybuje nad neosvětlenou stranou Země mohou vnější kamery ukázat kromě temnoty i ohromné pohledy na osvětlená velká města a městské aglomerace, nad kterými bude ISS právě přelétat.

Streamované video z ISS je součástí oslav 10. výročí pobytu kosmické stanice v oběžné dráze.

Abyste věděli kdy co sledovat při následujícím letu STS-119, který bude startovat v noci na zítřek navštivte program NASA TV a vytiskněte si tabulku s časy  událostí ve formátu excel.

Sledujte start raketoplánu Discovery

Raketoplán odstartuje ke svému současnému letu ve čtvrtek ráno ve 2:20 našeho času. Přímý přenos v NASA TV začíná už dnes, ve středu 11.3. v 18:00. Od 19:00 se uskuteční předletový briefing. Včetně opakování startu a dalších událostí dne pak bude vysílání NASA TV ke startu raketoplánu trvat do zhruba 8 hodin čtvrtka ráno.

Zdroj: NASA

UPDATE

Start Discovery odložen pro únik paliva

Během příprav ke středečnímu startu raketoplánu Discovery byl objeven malý únik vodíkového paliva a tak byl start již popáté odložen, tentokrát pravděpodobně o jeden den.
Po zjištění úniku paliva technici přerušili plnění nádrží téměř dvěma miliony litrů kapalného vodíku a kapalného kyslíku a začali palivo vypouštět. Teprve po jeho vypuštění bude možné zjistit důvod a sjednat nápravu. Startovat se tak bude, alespoň podle oficiálního odpočítávání, nejdříve v noci ze čtvrtka na pátek v 1:54 hod našeho času.

Kepler úspěšně odstartoval

NASA dnes před pátou hodinou ráno úspěšně vypustila průkopnický kosmický dalekohled, který má prozkoumat náš kout galaxie a hledat planety podobné naší Zemi.

Dalekohled nesoucí jméno Johanese Keplera, významného astronoma 17.století, se vydal na cestu ke hvězdné noční obloze na špičce nosné rakety Delta, jak jinak, než v noci. Start se uskutečnil ve 22:49 místního času z floridského kosmodromu na mysu Canaveral.

"Ačkoliv jsme až doposud objevili více než 300 planet mimo naši sluneční soustavu, neobjevili jsme žádnou skutečně podobnou naší Zemi," řekl mimořádný administrátor NASA pro kosmické vědy Ed Weiler.

Kepler bude umístěn na oběžnou drábu Země, kterou bude na její cestě kolem Slunce jako by pronásledovat. Nebude zkoumat celou oblohu, ale upře svůj pohled na jediný kousek oblohy mezi souhvězdími Cygnus (Labuť) a Lyra, ve které se nachází odhadem více než 4 miliony hvězd. V tomto prostoru vědci plánují prozkoumat něco přes 100.000 cílů v naději, že zaregistrují malé poklesy světla způsobené procházením planet před hvězdami.

"Pokus najít tímto způsobem planetu o velikosti Jupiteru je jako pokus změřit efekt přeletu komára před automobilovým reflektorem," řekl Jim Fanson, ředitel projektu Kepler. "A hledání planety o velikosti Země je jako pokus zjistit velmi malou blechu." Měření tak budou nejen obtížná ale i časově náročná.

Planeta velikost Země, které je od své mateřské hvězdy tak daleko jako Země totiž projde před hvězdou jen jednou za rok. Vědci pak říkají, že na potvrzení její existence tak potřebují zachytit alespoň tři její přechody.

"Myslím si, že bychom byli nesmírně překvapeni pokud by Kepler nenašel žádné planety podobné Zemi," řekl astronom Alan Boss z Carnegií Institution ve Washingtonu. "Myslím, že dojdeme ke zjištění, že množství takových Zemí je docela velké."

Pro ty, kteří start sondy před pátou hodinou ráno nemohli nebo nechtěli sledovat přinášíme malou obrazovou reportáž z NASA TV.

 5. března 2009 

NASA plánuje vypustit raketoplán o den dříve

NASA ve středu oznámila, že zkracuje startovací datum raketoplánu Discovery o jeden den na 11. března. Bezpečnostní problémy palivových ventilů. které vyvolaly čtyři předchozí odklady by tedy měly být definitivně vyřešeny.
Raketoplán tentokrát ponese na oběžnou dráhu poslední pár slunečních panelů pro Mezinárodní kosmickou stanici, jejíž dokončení se po více než deseti letech blíží k dokončení.
Poslední testy jsou naplánovány na pátek a pokud proběhnou v pořádku, sedm astronautů může na 14 denní misi odletět už v neděli.

Srážka družic - pravda, konspirace nebo schizofrenie?

Ruský generál prohlašuje, že v USA možná naplánovali nedávnou srážku satelitů. Ruská agentura RIA Novosti cituje generálmajora ve výslužbě Leonida Šeršněva, bývalého šéfa ruské vojenské kosmické rozvědky, který v rozhovoru pro úterní vydání novin Moskevský komsomolec prohlásil, že americká družice zapletená do nedávné srážky s ruskou družicí byla užívána americkými ozbrojenými silami jako součást dvouúčelového výzkumného projektu Orbital express, který začal v roce 2007.

Podle něj tak srážka mezi americkou a ruskou družicí na počátku února mohla být spíše testem nové americké technologie ničení družic na oběžné dráze, než nehodou.

Oficiální úřední oznámení ze dne 10.února 2009 konstatovalo, že se jedna z 66 družic Iridium, vlastněných americkou telekomunikační společností, srazila  ve výšce asi 800 kilometrů nad Sibiří, s nefunkční ruskou družicí Kosmos 2251, vypuštěnou v roce 1993.

Podle Šeršněva (na obrázku) to ale mohlo být jinak. Spekuluje o tom, srážka byla výsledkem dalšího fungování projektu Orbital Express, který je podle něj dále řízen americkou agenturou DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency)a týmem inženýrů v NASA Marshall Space Flight Center (MSFC). Tvrdí, že se americké ozbrojené síly rozhodly pokračovat v projektu směřujícímu k "vyvinutí technologií, jenž by dovolily monitorování a inspekci orbitální kosmické lodi plnoautomatickými družicemi vybavenými robotickými zařízeními." Únorová srážka obou družic by tak mohla být podle Šeršněva známkou toho, že Američané úspěšně vyvinuli takovouto technologii a jsou schopni manipulace s nepřátelskými družicemi, včetně jejich ničení, "jednoduchým povelem ze Země", uvedl generál.

Program Orbital Express má podle DARPA potvrdit "technickou proveditelnost robotického, autonomního doplňování paliva a rekonfiguraci družic na oběžné dráze, aby podporovaly širokou škálu budoucích amerických programů v zájmu národní bezpečnosti i v oblasti komerčních vesmírných programů." Orbital Express byl vypuštěn v březnu 2007, jako součást US Air Force Space Test Program 1 (STP-1). Testoval se při něm model opravářské družice ASTRO a další generace servisovatelné družice NextSat. Předvedený program byl úspěšný a byl formálně ukončen v červenci 2007.
 
To že se nejméně tři státy světa snaží vyvinout protidružicové zbraně a o dvou z nich se ví, že je už úspěšně vyzkoušely, je nepopiratelná pravda. V tomto případě se ale nejspíše pan generál při rozhovoru s novináři ještě neprobudil ze snu. Družice Iridium 33, která byla jednou ze stran kolize, totiž byla vypuštěna už před 12 lety, tedy o 10 let dříve než proběhla zkouška mise Orbital Express, kterou popisuje, a navíc startovala z kosmodromu Bajkonur pomocí ruské nosné rakety Proton. Pokud by tedy byla vybavena tak, jak ji generál líčí ve svém rozhovoru s novináři, jeho "spolubojovníci" by si toho určitě všimli.

 4. března 2009 

Trio galaxií hraje přetahovanou

Nově uvolněné snímky NASA z Hubbleova kosmického dalekohledu ukazují nádherný příklad kosmické přetahované.  Tři galaxie na nich hrají gravitační přetahovanou. která však pro jednu z nich skončí velmi tragicky. Nejde totiž o žádnou o žádnou hru, ale o jasný projev kanibalských sklonů větších galaxií vůči menším. Obě krajní galaxie totiž trhají na kusy svoji nebohou sousedku, která se připletla mezi ně. Na místo určitý klid navozujícího příměru hry na přetahovanou tedy můžeme zvolit i jiný příměr, ve kterém se dva rozzuření dravci nelítostně rvou o kořist. 

Tři galaxie zachycené na snímku, označované jako NGC 7173 (vlevo), NGC 7174 (vpravo) a NGC 7176 (vpravo dole), jsou součástí skupiny galaxií Hickson Compact Group 90, pojmenované po astronomovi Paulu Hicksonovi, který tyto malé shluky galaxií v osmdesátých letech minulého století jako první katalogizoval.

Celá skupina se nachází směrem do souhvězdí Piscis Austrinus (Jižní ryba), souhvězdí jižní oblohy, které ale lze na podzim zahlédnout nízko nad obzorem i od nás. Galaxie jsou od nás vzdáleny přibližně 100 milionů světelných let. NGC 7173 a NGC 7176 se zdají být urovnané a pravidelné, tedy zcela normální eliptické galaxie bez obsahu většího množství plynu a prachu.

V příkrém kontrastu s nimi je NGC 7174, jejíž spirální struktura již byla rozbita a která je gravitačním tahem svých blízkých sousedek roztržena ve dví. Nebohá galaxie zakouší jejich silný gravitační vliv, kterému nedokáže odolávat a díky jemuž z ní už bylo vytrženo významné množství hvězd. Ty jsou nyní už rozprostřeny mezi obě soupeřící galaxie a vytváří jemné světelné složky prostupující celou skupinou.

Astronomové jsou přesvědčeni, že nakonec bude NGC 7174 zcela roztržena na dva kusy a ve skupině tak zůstanou jen dvě "normální" eliptické galaxie NGC 7173 a NGC 7176, se kterými zbytky NGC 7174 splynou. Obě kanibalky se tak sestersky podělí o kořist.

Ve vesmíru však není pohlcení jedné galaxie druhou nic neobvyklého. Podobný, i když ne zcela stejný, osud čeká za tři miliardy let i naši vlastní galaxii, Mléčnou dráhu. Tou dobou se totiž přiblíží ke dnešní galaxii v Andromedě natolik, že se obě galaxie  prostoupí, splynou dohromady a vytvoří jinou, větší galaxii. Dnes sice ještě obě galaxie dělí vzdálenost 2,2 miliónů světelných roků, ale tato vzdálenost se každou hodinu zkracuje o 500.000 km a spolu s přibližováním se galaxií k sobě bude dále růst.

Již dne se však naše mateřská galaxie, která ve vesmírných standardech rozhodně není žádným mírumilovným „tvorem“,  připravuje na to, že v průběhu už jen příštího milionu let roztrhá a pohltí maličkou  galaxii, kterou astronomové našli nedávno přímo za našimi galaktickými "humny".

Hubble zachytil tento dramatický pohled svojí kamerou pro pokročilý průzkum už v květnu 2006. Snímek si můžete zvětšit.

Zdroj: NASA

 3. března 2009 

Odhalené vlastnosti nízké atmosféry Pluta

Pluto, které je oproti Zemi jen pětinové, se skládá hlavně z ledu a skal. Tím, že je asi 40 krát dále od Slunce než Země, jde o velmi chladný svět, s povrchovými teplotami kolem minus 220 stupňů Celsia.

Od osmdesátých let minulého století je známo, že Pluto má jemnou, řídkou atmosféru, která se skládá z tenké obálky většinou dusíku, se stopami metanu a pravděpodobně i kysličníku uhelnatého. Jak se Pluto na své 248 roků trvající oběžné dráze vzdaluje pryč od Slunce, jeho atmosféra postupně mrzne a vypadává na povrch. V obdobích, kdy ale je blíž ke Slunci, jako právě teď, teplota pevného povrchu pluta se zvyšuje, a to znamená, že se led mění v plyn.

Donedávna mohla být studována jen horní část atmosféry Pluta. Používalo se k tomu pozorování zákrytů hvězd, fenoménu, který se vyskytuje, když některé z těles sluneční soustavy zakryje hvězdy za nimi. Astronomové byli schopni dokázat, že horní atmosféra Pluta byla asi o 50 stupňů teplejší než povrch, čili dosahovala teplit kolem minus 170 stupňů Celsia. Tato pozorování ale nemohla zjistit teplotu ani tlak blízko povrchu Pluta. Nyní ovšem jedinečná nová pozorování vykonaná přístrojem CRIRES (CRyogenic InfraRed Echelle Spectrograph), na Velmi velkém dalekohledu Evropské jižní observatoře (ESO VLT), nyní odhalily, že atmosféra celkově, tedy nejen její vrchní část má průměrnou střední teplotu minus 180 stupňů Celsia, a tak opravdu "mnohem teplejší" než povrch.

Na obrázku: Umělecká představa o tom, jak by mohl vypadat povrch Pluta podle jednoho ze dvou modelů, které astronomové vyvinuli jako odpověď na pozorované vlastnosti jeho atmosféry.

Na rozdíl od pozemské atmosféry se velká část, ne-li veškerá atmosféra, Pluta nachází ve stavu teplotní inverze, tedy čím výše stoupáte, tím je atmosféra teplejší. Změna se pohybuje mezi 3 až 15 stupni na kilometr. Na Zemi je tomu naopak, teplota se za normálních okolností snižuje asi o 6 stupňů na kilometr.

"Je to fascinující, že s pomocí CRIRES jsme schopni přesně měřit stopy plynu v atmosféře, která je 100.000 krát řidší než pozemská, na objektu pětkrát menším než je naše planeta, navíc až na okraji sluneční soustavy," říká spoluautor studie Hans-Ulrich Käufl. "Kombinace CRIRES a VLT je téměř tak dokonalá, jako bychom měli pro zkoumání jeho atmosféry k dispozici vyspělou družici obíhající okolo Pluta."

Důvod proč je povrch Pluta tak chladný je spojen s existencí atmosféry Pluta. Jde o změnu ledu v plyn, sublimaci, která povrchový led ochlazuje stejně, jako odpařující se pot ochlazuje naše tělo. Je to právě tato sublimace, která na povrchu Pluta udržuje nižší teplotu, než má atmosféra nad povrchem. Po této stránce má Pluto některé vlastnosti společné s kometami, jejichž kóma a ocas pochází, když se přiblíží ke Slunci, rovněž ze sublimovaného ledu.

Pozorování pomocí CRIRES také signalizuje, že metan je druhým nejběžnějším plynem Plutonovy atmosféry, reprezentující asi polovinu všech molekul. "Byli jsme schopni ukázat, že toto množství metanu hraje klíčovou roli při ohřevu atmosféry a může vysvětlovat zvýšenou vnější teplotu," říká Lellouch.

Vysvětlit vlastnosti Plutonovo atmosféry mohou také jiné dva modely. V prvním případě astronomové předpokládají, že Plutonův povrch je pokryt tenkou vrstvou metanu, který zabraňuje sublimaci zmrzlého dusíku, druhý scénář předpokládá existenci louží čistého metanu na povrchu.

"Rozlišení mezi oběma bude vyžadovat další studium Pluta, jak se bude vzdalovat pryč od Slunce," říká Lellouch. "A samozřejmě, New Horizons, kosmická sonda NASA, která přibude k Plutu v roce 2015, nám také poskytne více informací."

Podle: ESO

 2. března 2009 

Arizonští vědců vyřešili případ chybějících asteroidů

Hlavní pás asteroidů je oblast mezi oběžnými dráhami Marsu a Jupiteru obsahující miliony skalnatých objektů nejrůznějších velikostí. Vědci ale přišli na to, by jich tam mělo být více, než jich pozorujeme. Chybějící asteroidy tak mohou být důkazem o události, která se stal před asi 4 miliardami let, když se obří planety ve sluneční soustavě stěhovaly na své současné dráhy.

Postgraduální student přírodních věd na Arizonské univerzitě (UA) David A. Minton a jeho profesor Renu Malhotra říkají, že chybějící asteroidy jsou důležitým důkazem, který podporuje myšlenku, že mladá sluneční soustava podstoupila obrovské stěhování planet, které možná bylo odpovědné za intenzivní ostřelování vnitřních planet asteroidy.

Vědci svůj výzkum zveřejnili 26.února v časopisu NATURE pod názvem oznamují na jejich výzkumu v článku "A record of planet migration in the Main Asteroid Belt", tedy "Dokument o stěhování planet v hlavním pásu asteroidů".

Minton s Malhotrou se podívali na distribuci asteroidů v hlavním pásu. Astronomové poprvé objevili série mezer v pásu asteroidů, nazývaných podle svého objevitele Kirkwoodovy mezery, už šedesátých letech devatenáctého století, v době kdy asteroidů byla známa jen hrstka. Mezery se vyskytují ve různých oblastech pásu asteroidů v místech, kde gravitační působení Jupiteru a Saturnu způsobuje nestabilitu drah asteroidů. Současné oběžné dráhy Jupiteru a Saturnu vysvětlují, proč jsou tyto nestabilní oblasti bez asteroidů.

"To co jsme chtěli zjistit bylo, kolik ze struktury pásu asteroidů by mohlo být vysvětleno jednoduše gravitačními efekty obřích planet, stejně tak jako Kirkwoodovy mezery," řekl Minton.

Minton a Malhotra se podívali na rozložení všech asteroidů s průměrem větším než 50 kilometrů. Všechny asteroidy této velikosti už byly nalezeny a to dalo výzkumníkům z UA kompletní podklad pro jejich studium. Důležité také bylo, že téměř všechny asteroidy této velikosti zůstaly neporušeny od té doby, co pás asteroidů před více než 4 miliardami let vznikl.

"Zpracovali jsme rozsáhlé simulace s počítačovým modelem planet, do kterého jsme naplnili pás asteroidů s rovnoměrným rozložením počítačových asteroidů," vysvětluje Minton. "Pak jsme simulovali miliardy let vývoje sluneční soustavy."

Jejich výpočty však nakonec vždy skončily s daleko větším počtem zbývajících asteroidů, než kolik jsme jich ve skutečnosti v pásu asteroidů pozorovali. Kdy se simulovaný pás asteroidů porovnával se skutečným pásem, objevili vědci v rozdílech zvláštní vzor. Simulovaný pás asteroidů se podobal skutečnému pásu asteroidů poměrně dobře té straně Kirkwoodových mezer, které jsou blíže ke Slunci, ale na stranách blíže Jupiteru se skutečný pás asteroidů jeví více vyčerpaný.

"Pak jsme simulovali stěhování obřích planet," pokračuje Minton. "Rušivé efekty stěhujících se planet vyřezávaly náš simulovaný pás asteroidů a po přemístění planet na současné pozice vypadal náš simulovaný pás asteroidů mnohem podobněji tomu, který vidíme dnes."

"Naší interpretací výsledků je to, že jak se Jupiter a Saturn přemisťoval soustavou, rezonance jejich orbitálních drah vymetly pás asteroidů a katapultovaly mimo pás mnohem více asteroidů, než by to dokázaly planety na svých aktuálních oběžných dráhách," řekl Malhotra. "Specifický vzor chybějících asteroidů je charakteristickým vzorem právě po stěhování Jupiteru a Saturnu."

"Naše práce vysvětluje proč je na k Jupiteru bližší straně Kirkwoodových mezer méně asteroidů než na straně bližší Slunci," řekl Minton. "Zákonitosti vyčerpání této části mezer jsou jako stopa potulných obřích planet uchovaných v pásu asteroidů."

Jejich výsledky potvrzují jiné důkazy ukazující na to, že se obří planety, tedy Jupiter, Saturn, Uran a Neptun utvořily mnohem blíže sebe a teprve později se Jupiter přesunul o něco blíž ke Slunci, zatímco ostatní obří planety se pohybovaly od sebe a vzdalovaly se pryč od Slunce.

Minton a Malhotra říkají, že jejich výsledek je důkazem o tom jak daleko a jak rychle se planety přemisťovaly mladou sluneční soustavou, a naznačují možnost, že stěhující se planety rozvířily pás asteroidů, což možná přispělo k těžkému ostřelování vnitřních planet sluneční soustavy asteroidy.

"Náš výsledek neodpovídá přímo na otázku, zda existuje časový soulad s ostřelováním vnitřní části sluneční soustavy asteroidy, ale nechává ji otevřenou pro další diskusi," řekl Minton řekl. "To co ale říká je, že existovala událost, která na relativně krátký čas destabilizovala asteroidy."

"Všechny asteroidy vytržené ven z pásu asteroidů se musely někam podít," dodal. "Důsledek toho je, že když byly asteroid vytrženy z hlavního pásu, mohly se stát projektily narážejícími do Země, Měsíce, Marsu, Venuše a Merkuru."

Podle: UA News

Čínská měsíční sonda ukončila svoji misi

Čínská měsíční sonda ukončila svoji 16 měsíční pouť kolem našeho souputníka plánovaným nárazem na povrch Měsíce, oznámila oficiální tisková kancelář Xinhua v neděli.
Družice Chang'e - 1, pojmenovaná po čínské bohyni Měsíce, narazila na povrch Měsíce už ve středu odpoledne Pekingského místního času, po několika tisících oběhů Měsíce, při kterých mapovala jeho povrch.
Sonda Chang'e - 1 byla prvním krokem v čínských plánech na přistání automatické pohyblivé sondy v roce 2012. Ještě před touto přistávající misí hodlá Čína k Měsíci vyslat Chang'e - 2, druhou družici s podobnými úkoly.
Pekingští úředníci také řekli, že jejich země směřuje nakonec k vyslání astronautů na Měsíc, ale vláda zatím neoznámila žádný časový rozvrh tohoto úkolu.

 1. března 2009 

Vědci odhalují záhadu vzniku života

Velká záhada počátku života byla rozluštěna. Podle studie publikované v časopisu NATURE, dva vědci Montrealské univerzity vypracovali novou teorii o tom, jak univerzální molekulový stroj, ribozom, řídí samoorganizaci, kritický stupeň pro vývoj veškerého pozemského života.

"Ribozom je komplexní konstrukce, která se vyznačuje jasnou hierarchii založenou na základních chemických principech," říká Sergey Steinberg, profesor biochemie na Montrealské univerzitě, který na objev přišel spolu se svým studentem Konstantinem Bokovem. "Bez takového vysvětlení si někteří lidé mohou představovat nejrůznější neznámé síly a principy, které takové komplexní konstrukce v přírodě vytváří."

Ribozom je obrovská molekula zodpovědná za překlad zpráv nesených genetickým kódem všech organismů pro stavební kameny buněčných molekul, proteiny, která je odpovědná za všechny funkce, včetně replikace genomu samotného. V roce, ve kterém svět slaví 200. výročí narození otce evoluce, Charlese Darwina (12.2.1809 – 19.4.1882), tak teorie profesora Steinberga přináší vědeckému světu dokonce ještě hlubší pohled do studia počátků života. Na obrázku: Velká ribozomální podjednotka archebakterie Haloarcula marismortui

Zkoumáním samoorganizujících se molekulových procesů, které předcházejí živé buňce, bodu kde teprve začíná biologie, jde profesor Steinberg ještě dál než Darwin a mnozí další evoluční biologové.

Podle standardů biologických molekul, jsou ribozomy obrovské. Ačkoli je můžeme vidět jen v nejsilnějších mikroskopech, ve srovnání s většinou jiných biologických molekul jsou tito obři jako velkoletadla proti trojkolce. Po letech pozorování detailní struktury ribozomu uvažoval profesor Steinberg o tom, jak se taková obrovská a komplexní struktura sestavit sama z menších stavebních prvků, které existovaly na rané Zemi.

Klíčový průlom přišel tehdy, když si uvědomil, že ribozom je organizován sadou jednoduchých strukturálních pravidel, a že musel být sestaven ze základních stavebních kamenů ve velmi specifickém pořadí, jinak by se rozpadl. Matematicky pak prokázal, že se stavba ribozomu pravděpodobně řídila pořadím posloupnosti kroků tvořících strukturu nalezenou v první žijící buňce. Dodnes tato struktura existuje v téměř nezměněné podobě v našich vlastních buňkách.

Chemici sice byli schopni vysledovat mnoho příkladů samoorganizujícího se chování u jednoduchých molekul, ale vysvětlení komplexu na jehož základě vznikají biomolekuly nebylo tak zřejmé.

"Díky výzkumu Sergeye Steinberga a Konstantina Bokova, nyní vědci nahlédli do jedné z klíčových událostí, která se samovolně objevila v prvotní chemické polévce rané Země," vysvětluje Stephen Michnick, profesor biochemie na Montrealské univerzitě. "Možná, že se v blízké budoucnosti můžeme těšit na další objevy, které nás vezmou za svět Darwinova porozumění základním chemickým principům, které vedly ke vzniku života na naší planetě a možná i jinde."

Podle: Université de Montréal