31. října 2008

Dobrá zpráva, špatná zpráva

Tou dobrou zprávou je, že Hubbleův kosmický dalekohled opět vykonává naplno svůj "bussines", tou horší, i když ne fatální zprávou je, že při snižování spotřeby energie sondy Phoenix na Marsu se vyskytly hned v první den nového režimu problémy.

Jen pár dnů po znovu uvedení Hubbla do provozuschopného stavu pořídila jeho Wide Field Planetary Camera 2 (WFPC2) perfektní snímek páru gravitačně se ovlivňujících galaxií Arpa 147 (obr. vlevo).

Snímek demonstruje, že kamera je zpět a pracuje přesně tak, jako před vypnutím do nouzového režimu. Snímku lze, ve sportovní terminologii, udělit "10" jak za technické provedení, tak za umělecký dojem.

Snímek byl pořízen kamerou WFPC2 přes tři barevné filtry. Modrý, zelený, a červený, které v tomto pořadí představují ultrafialové, viditelné a infračervené světlo. Fotografovalo se 27. a 28. října 2008. Arp 147 se nachází v souhvězdí Cetus, více než 400 milionů světelných roků od Země.

Včera, právě v době uveřejnění předchozího článku o sondě Phoenix na povrchu Marsu se doslova naplnil titulek článku. Sonda přešla nedlouho po vypnutí prvního z topných článků do tzv. bezpečného (safe) módu, jako odpověď na malou chybu způsobenou nejspíše zhoršujícími se povětrnostními podmínkami. Technici předpokládají, že se tak stalo pro pokles hodnoty napájení, protože přistávací modul naprosto neočekávaně přešel na zálohu své redundantní elektroniky a odpojil jednu ze dvou baterií.

Během bezpečného módu, přistávací modul zastaví nekritické činnosti sondy a očekává instrukce z řídícího střediska. Řídící týmy v NASA JPL a v Lockheed Martin, byly ale schopny poslat sondě  příkazy potřebné pro znovu spuštění nabíjení obou baterií a tak nedošlo pravděpodobně k žádné ztrátě tolik potřebné energie.

Povětrnostní podmínky v místě přistání jsou stále krutější, s nočními teplotami klesajícími až na -96°C, a přes den vystupujícími jen k -45°C, zatím nejnižší teploty naměřené při této misi. Kolem sondy to také dost fouká a je zde menší písečná bouře, která spolu s ledovými mraky dále komplikuje situaci se snižujícím se množstvím slunečního světla. Nízké teploty způsobily, že se v úterý poprvé musely zapnout ohřívače baterií a to vytvořilo další zátěž na drahocenné napájení.

Přesto, že schopnost komunikace s kosmickým plavidlem zůstala plně zachována, bylo rozhodnuto o zrušení jedné ze dvou středečních relací aby se uspořila drahocenná energie. Pokusy o pokračování v normální činnosti sondy neproběhnou dříve než o víkendu. 

  30. října 2008

Sonda Phoenix zahajuje boj o přežití

V závodě s časem a přírodními silami se inženýři NASA pokouší udržet sondu Phoenix chodu tím, že budou postupně vypínat jednotlivé ohřívače a přístroje. Proces snižování spotřeby energie začal včera, ve středu 29.října 2008.

Mise, jejíž trvání se původně plánovalo na maximálně 90 dnů, už dokončila svůj pátý měsíc zkoumání polárních oblastí Marsu a jak se očekávalo, konec léta na severní polokouli Marsu sebou přinesl kratší dny, méně hodin slunečního světla dopadajícího na sluneční kolektory sondy a tím i výrazný úbytek elektrické energie, kterou má sonda k dispozici.

Zároveň, však kosmické plavidlo vyžaduje, kvůli klesající teplotě, stále více energie pro ohřívače, které vytváří potřebné prostředí pro fungování elektroniky. Pokud bychom nedělali nic, netrvalo by to dlouho a spotřeba energie by přesáhla její dostupnou produkci, řekl ředitel projektu Phoenix v NASA/JPL Barry Goldstein. "Vypnutím některých topidel a přístrojů, můžeme prodloužit fungování přistávacího modulu o několik týdnů a ještě při tom dělat i nějakou vědu," pokračoval.

V období několika příštích týdnů budou postupně, jedno po druhém, vypínána celkem čtyři topidla sondy, ve snaze uchovat energii pro zbývající přístroje. Tato topidla slouží udržení elektroniky uvnitř předem otestovaných teplotních hranic funkčnosti. Když se některý z ohřívačů vypne, očekává se, že přístroje, které ohříval, přestanou fungovat. Cílem šetření energií má jediný cíl. Udržet v chodu hlavní kameru a meteorologickou stanici přistávacího modulu až do úplného konce mise.

Ve středu odpoledne vyslali technici příkazy k vypnutí prvního ohřívače, který zahříval robotickou ruku sondy, kameru umístěnou na této ruce a tepelný analyzátor plynů (TEGA), tedy přístroj, který zahříval půdní vzorky a snažil se v uvolněných plynech detekovat jejich teplotně nestálé složky. Očekává se, že to uspoří asi 250 watthodin každý den.

Vědecký tým zaparkoval robotickou ruku do místa, které bude napříště reprezentovat okolní povrch. Díky této akci už sice nebudou odebrány žádné další půdní vzorky, ale na zápěstí robotické ruky opřené o terén se nachází přístroj TECP, který nepotřebuje ohřívač.  Tento  přístroj bude nadále měřit teplotu půdy, její elektrickou vodivost a vlhkost vzduchu blízko povrchu. Měl by vydržet pracovat ještě několik dalších týdnů.

Až si to úroveň výkonu solárních panelů znovu vynutí, vypnou inženýři druhý z ohřívačů, který dnes zahřívá pyrotechnickou jednotku sondy. Ta sice nebyla od přistání vůbec použita, ale její vypnutí by mělo misi prodloužit o dalších čtyři až pěi dnů.

Následujícím krokem bude vypnutí třetího ohřívače, který zahřívá hlavní kameru Phoenixu, Surface Stereo Imager a meteorologickou soupravu. Elektronika meteorologické jednotky by měla sama vyprodukovat dostatek tepla, aby mohla, spolu s kamerou, fungovat dál.

Nakonec vypnou technici čtvrtý ohřívač, jedno ze dvou topidel, které ohřívají nejkritičtější komponentu sondy, její baterie. Poslední, pátý ohřívač nakonec přestane, díky nedostatku energie, fungovat sám. "Od tohoto okamžiku bude Phoenix vydán Marsu na milost a nemilost," komentoval tuto událost Chris Lewicki z JPL.

Inženýři se také připravují na nastávající konjunkci Marsu se Sluncem, kdy se bude Slunce nacházet přímo na spojnici mezi Zemí a Marsem. Od 28. listopadu do 13. prosince tak bude Sluncem blokováno radiové spojení mezi Zemí a Marsem. Během tohoto období tedy nebude možné posílat sondě žádné příkazy. Data ze sondy však budou dále na oběžné dráze přijímat a zaznamenávat sondy Mars Odyssey a Mars Reconnaissance Orbiter. V této době zatím nelze předpovědět, zda čtvrtý ohřívač bude vypnut před nebo až po překonání období radiového ticha. Jak dlouho tedy bude sonda ještě fungovat? Řídící mise věří, že sonda bude fungovat ještě i v polovině prosince.

Podle: NASA a Mars Daily

  29. října 2008

Mladší dvojče sluneční soustavy má dva pásy asteroidů

Astronomové objevili, že jedna Zemi nejbližších hvězd, Epsilon Eridani, má dva pásy asteroidů pásy a vnější ledový prstenec, vytvářející trojitý kruhový systém. Vnitřní pás asteroidů je zhruba dvojčetem takového pásu v naší sluneční soustavě, zatímco vnější pás asteroidů je mnohem mohutnější, obsahující až 20 krát více hmoty než vnitřní pás. Navíc, dá se předpokládat, že přítomnost těchto tří útvarů naznačuje prozatím nepozorovatelné planety, které je formují.

Hvězda Epsilon Eridani je o něco menší, chladnější a mnohem mladší než než naše Slunce. Její věk je přibližně 850 milionů let. Je od nás vzdálena asi 10,5 světelného roku směrem k souhvězdí Eridanus. Epsilon Eridani je devátou nejbližší hvězdou Slunce a je pozorovatelná i prostým okem, bez pomoci dalekohledu. Epsilon Eridani a její planetární soustava vykazuje pozoruhodnou podobnost s naší sluneční soustavou ve srovnatelném věku.

"Studování epsilon Eridani je jako použít stroj času, abychom se podívali na naši sluneční soustavu v době její mladosti," řekl astronom Massimo Marengo (vpravo nahoře) z Harvard - Smithsonian střediska pro astrofyziku. Marengo je spoluautorem objevu, který bude publikován 10. ledna v časopisu Astrophysical Journal.

Vedoucí autor Doktor Dana Backman (vpravo dole), ze SETI Institute, s ním souhlasí. "Tento systém pravděpodobně vypadá hodně podobně jako ten náš v době kdy se v něm poprvé objevil život."

V naší sluneční soustavě se skalnatý asteroidní pás nachází mezi Marsem a Jupiterem, asi 3 astronomické jednotky od Slunce. Celkem obsahuje asi 1/20 hmoty pozemského Měsíce. Díky použití Spitzerova kosmického dalekohledu, tým astronomů našel téměř identický asteroidní pás obíhající okolo Epsilon Eridani v obdobné vzdálenosti zhruba 3 astronomických jednotek.

Objevili ale také druhý asteroidní pás ve vzdálenosti 20 astronomických jednotek od centrální hvězdy, tedy asi ve vzdálenosti odpovídající Uranu v naší sluneční soustavě. Druhý asteroidní pás je mohutnější, obsahuje asi tolik hmoty, kolik je jí v pozemském Měsíci.

Třetí, tentokrát ledový kruh hmoty se nachází ve vzdálenosti mezi 35 až 100 astronomickými jednotkami od Epsilon Eridani. Podobné ledové oblasti se v naší sluneční soustavě říká Kuiperův pás. Ovšem ten u Epsilon Eridani je mnohem větší. Obsahuje asi 100x více hmoty než ten náš.

Když bylo Slunci 850 milionů let, teoretici vypočítali, že i náš Kuiperův pás býval stejný jako ten kolem Epsilon Eridani. Od té doby byla velká část hmoty Kuiperova pásu buď vymetená pryč, vymrštěna ven ze sluneční soustavy nebo se zřítila dovnitř soustavy při tak zvaném pozdním těžkém bombardování. Příkladem tohoto bombardování jsou měsíční lávová moře. Není vyloučeno, že i epsilon Eridani v budoucnu podstoupí podobné dramatické vyčištění.

"Epsilon Eridani vypadá hodně podobně jako mladá sluneční soustava a tak si lze představit, že se bude vyvíjet podobně," řekl Marengo.

Pozorovací data ze Spitzerova dalekohledu ukazují na mezery mezi těmito třemi prstenci obklopujícími Epsilon Eridani. Takové mezery jsou nejlépe vysvětlitelné přítomností planet, které oblast gravitačně vymetou, podobně jako měsíce Saturnu rozdělují jeho prstence.

"Planety jsou nejsnadnější způsob jak vysvětlit co my vidíme," uvedl Marengo.

Tři planety s hmotností mezi Neptunem a Jupiterem by se do tohoto pozorování hezky hodily. A kandidát na planetu blízko nejvnitřnějšího prstece již byl objeven sledováním radiálních rychlostí. Tato studie však navrhuje, aby taková planety obíhala okolo Epsilon Eridani po vysoce eliptické dráze, charakterizované výstředností až 0,7. Nové objevy však takovou oběžnou dráhu vylučují, protože planeta by už dávno vyčistila vnitřní asteroidní pás díky gravitačním poruchám.

Druhá planeta musí ukrývat poblíž druhého asteroidního pásu, a třetí pak ve vzdálenosti asi v 35 astronomických jednotek poblíž vnitřního okraje ledového pásu. Budoucí studie mohou najít tyto zatím nespatřené světy, stejně jako mohou najít další planety podobné Zemi obíhající uvnitř nejvnitřnějšího asteroidního pásu.

Podle: CfA Press Release

  28. října 2008

NASA chce udržet měsíční orbitu čistou

Oběžná dráha kolem Země doslova přetéká zhruba 100.000 objekty, z nichž naprostá většina není funkční. Jde vesměs o odpad ve formě vysloužilých družic a trosek ze startů raket. Matice, šrouby a nářadí, odloupnuté nátěry a dalších odpadky, to všechno představuje hrozbu pro jakoukoliv činnost na oběžné dráze.

Všechen tento materiál se pohybuje rychlostí asi 28.000 km za hodinu jen několik set kilometrů nad našimi hlavami a většinu lidí na planetě moc nezajímá, ačkoli každý rok po stovkách padá zpět na Zem. Téměř všechno totiž shoří v atmosféře, s výjimkou několika velkých částí raket nebo družic. Zemské atmosféra je jako zavřené dveře od domu. Dokud z nich nevyjdeme ven, nic z toho nám nespadne na hlavu.

Měsíční povrch ale žádná atmosféra nechrání.  Proto nyní NASA zahajuje kroky k tomu, aby se předešlo podobnému nahromadění trosek na oběžné dráze kolem Měsíce.

"Nový robotický průzkum Měsíce a eventuální návrat astronautů na jeho povrch nám nařizuje, abychom zabývali potenciálními troskami na oběžné dráze kolem Měsíce," vysvětluje Nicholas Johnson, hlavní vědecký poradce pro tyto trosky v NASA Johnson Space Center. Nové předpisy NASA pro omezení množství těchto trosek stanovují práva a povinnosti disponovat objekty na měsíční oběžné dráze a přiřazují zodpovědnost za zajištění jejich zániku po ukončení jejich životnosti tak, aby nepředstavovaly hrozbu pro budoucí měsíční mise nebo práci na měsíčním povrchu.

Tato hrozba vyplývá ze skutečnosti, že každý objekt padající z měsíční oběžné dráhy narazí na povrch vertikální rychlostí blízkou 8.000 kilometrů za hodinu. Velmi to nezdravá rychlost pro každého astronauta v linii dopadu a potenciální nebezpečí pro historická místa přistání misí Apollo.

"Dokonce i během počátků zkoumání Měsíce v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byly snahy, kdykoliv to jen bylo možné, vyhnout se součástem, které by zůstávaly na oběžné dráze kolem Měsíce," řekl také Johnson.

Jeden důvodů pro nejvyšší opatrnost je i to, že měsíční oběžné dráhy jsou nestabilní.

"Oběžné dráhy družic Měsíce jsou normálně chaotické a krátkodobé, v důsledku existence měsíčních masconů," řekl Johnson. Mascony, zkratka pro koncentrace hmoty pod povrchem, jsou oblasti kde se pod velkými impaktními krátery soustředilo více hustější hmoty, pravděpodobně ztuhlou čedičovou lávou pod těmito starověkými strukturami.

Tato nahromadění hmoty znamenají, že gravitace měsíce není nad jeho povrchem rovnoměrná a to způsobuje, že ani oběžné dráhy nejsou stabilním a kosmická tělesa na oběžné dráze nakonec dopadnou na povrch, aniž by byla brzděná zbytky atmosféry, jako je tomu na Zemi.

Zánik družice zaviněný mascony byl zaznamenán už v roce 1972, kdy byla z velitelského modulu Apolla 16 vypuštěna malá družice. Trvalo ale jen 35 dnů, než nerovnoměrná gravitace Měsíce natolik degradovala její oběžnou dráhu, že spadla na povrch.

Družice vypuštěná Apollem 16 byla pro vědu přínosem, ale ne každý nefunkční kus hardware z oběžné dráhy Měsíce zanikne tak jednoduše. "Nefunkční kosmická plavidla a další kusy hardwaru na oběžné dráze kolem Měsíce ale nemohou být sledována senzory US Space Surveillance Network, které monitorují umělé objekty na oběžné dráze kolem Země," řekl také Johnson. A tak by tam mohly být další, nyní už zaniklé družice, které by navzdory novým předpisům přestavovaly určité nebezpečí.

"Odhaduje se, že stále ještě existuje několik amerických a sovětských družic, které jsou na měsíční oběžné dráze už přes 40 let. 6ádná z nich však nutně nemusí být na relativně vysoké oběžné dráze," řekl také Johnson.

Podle: Space.com

  26. října 2008

Existoval třetí měsíc Marsu?

Dvojice neobvyklých kráterů na Marsu možná vznikla díky rozpadu malého měsíce chvíli před tím, než před miliardou let narazil do povrchu rudé planety. Navrhuje to nová studie, která navazuje na zjištění, že podobný osud za zhruba milion roků čeká i na dnešní marsovský měsíc Phobos.

Zmiňované dva krátery, které leží 12,5 kilometrů od sebe (obr. vlevo), mají stejný oválný tvar a téměř stejné západo-východní zarovnání. Podobají se páru Messierových kráterů na pozemském Měsíci (obr. vpravo), které ale byly nejspíše vytvořeny dvojitým asteroidem, který narazil na Měsíc pod malým úhlem.

Autoři nové studie, John Chappelow a Rob Herrick z Aljašské univerzity ve Fairbanksu, tvrdí, že je jen asi 2% šance, že by dvojice kráterů na Marsu mohla vzniknout tímto způsobem. Tvrdí, že pár asteroidů nemůže obíhat kolem sebe navzájem takovým způsobem, aby při dopadu vytvořil pozorované zarovnání kráterů. "V takovém případě by krátery měly být orientovány náhodně," řekl Chappelow serveru New Scientist.

Místo toho jejich výpočty naznačují, že by to mohl být měsíček o průměru asi 1,5 km, tažený ve spirále smrti gravitací planety, který se před dopadem v hustějších vrstvách atmosféry rozlomil na části, které aerodynamický odpor atmosféry oddělil od sebe a proto dopadly na povrch na různých místech. Tvrdí také, že kusy pravděpodobně udeřily do povrchu šikmo pod úhlem jen 10° nebo méně.

Chappelow s Herrickem si myslí, že Phobos a ztracený měsíček kdysi kroužily kolem Marsu společně. Menší měsíček však dopadl na povrch dříve, protože jeho oběžná dráha byla blíže k planetě.

Jiní vědci ale o takovémto scénáři pochybují. Například Jay Melosh, expert na vznik kráterů z Arizonské univerzity v Tucsonu vychází z toho, že oba krátery jsou umístěné na severní polokouli v zeměpisné šířce asi 40°. Podle něj by se ale blízké měsíce měly díky gravitačnímu tahu planety usadit na oběžné dráze nad planetárním rovníkem. "Každá taková přírodní družice musí, stejně jako Phobos, obíhat nad rovinou rovníku Marsu," sdělil Melosh pro New Scientist.

Chappelow s Herrickem mu oponují tím, že měsíček možná spadl dříve, než se jeho oběžná dráha mohla stabilizovat na rovníkovou. "Neznáme detaily mechanizmu zachycení takového měsíčku a tak nemůžeme s konečnou platností říci, že se takový objekt nutně musí přesunout na rovníkovou oběžnou dráhu před tím, než začne po spirále klesat k povrchu," řekl Herrick.

Melosh ovšem kontruje tím, že pozorování dvojitých asteroidů ukazují, že jejich oběžná dráha není navzájem náhodná, ale ře díky tlaku slunečního světla inklinuje k tomu aby navzájem obíhaly ve stejné rovině jako planety. Jde o proces známý jako "Yarkovsky-O'Keefe-Radzievskii-Paddack Effect," nebo zkráceně YORP. "Je dokonce znám blízko zemský dvojitý asteroid, 1999 KW4, který má přesně tyto charakteristické rysy a pokud by mohl dopadnout na Mars šikmo pod úhlem 10°, vytvořil by podobný dublet marťanského páru," zakončil Melosh.

Podle: New Scientist

  25. října 2008

NASA předvedla koncept nového měsíčního roveru

Včera NASA odhalila koncept nového měsíčního vozidla, které my měli používat astronauti, až se někdy kolem roku 2020 vrátí na Měsíc. Nové dvanáctikolové vozidlo SPR (Small Pressurized Rover) by mělo už podle názvu mít tlakovou kabinu a tedy by mělo umožnit dlouhé přesuny astronautů bez potřeby používat nepohodlné skafandry.

"Je to další generace průzkumu Měsíce," řekl Doug Craig, programový manažer NASA. Bateriemi poháněné terénní vozidlo, které dosáhne rychlosti až 10 kilometrů za hodinu, by mělo dvoučlenné posádce dovolit průzkumný pobyt o délce až dvou týdnů, za které by mohlo urazit cestu dlouhou až 1.000 kilometrů. Za tímto účelem je vybaveno i pohodlnými koženými sedadly a lůžky. Nijak se tedy nepodobá vozidlům z misí Apollo, které se více než čemukoliv jiné podobaly odstrojenému džípu a které umožňovaly jen krátké vyjížďky do okolí přistávacího modulu.

Při pobytu uvnitř vozidla by se posádka pohybovala bez skafandrů. Samotné skafandry pro pohyb mimo vozidlo mají být umístěny na jeho vnější straně a astronauti by do nich vstupovali skrze speciální uzávěry. Vozidlo bude opatřeno velkými průhledy do všech stran a tak astronauti budou moci okolní terén většinu doby podrobně studovat oblečeni jen v pohodlném oděvu.

Díky své velikosti bude vozidlo mnohem bezpečnější a pohodlněji než dřívější vozidla, ve kterých se po Měsíci pohybovali astronauti misí Apollo, řekl astronaut Mike Gernhardt, veterán čtyř misí raketoplánu a průkopník výstupů do kosmu, který novinářům nové měsíční vozidlo předváděl po týdenních zkouškách v terénu. "Opravdu umožňuje mnohem lepší průzkum a jeho větší produktivitu, a upřímně řečeno, je mnohem bezpečnější než to co jsme měli k dispozici v programu Apollo," řekl také. "Toto je budoucnost."

NASA doufá, že vybuduje na Měsíci stálou základnu s lidskou posádkou jako předehru k budoucímu zkoumání Marsu.

Podle: NASA

Popis vozidla SMP si stáhněte jako pdf na adrese http://www.nasa.gov/pdf/284669main_spr_factsheet_web.pdf

Závady Hubbla jsou odstranitelné, dalekohled bude reaktivován o víkendu

Závady, které zapříčinily pokračování nečinnosti Hubbleova kosmického dalekohledu by měly být odstranitelné a činnost dalekohledu by mohla pokračovat už od tohoto víkendu. Alespoň tak hovořili technici ve čtvrtek, když oznamovali, co nové závady způsobilo. Pokud tedy půjde vše dobře, od nového týdne bude Hubble opět v provozu.

Dalekohled měl fungovat už týden, poté co byl vadný komunikační počítač nahrazen svojí zálohou. Během provádění testů se však objevily dvě nové závady, které úspěšnému uvedení do provozu zabránily.

Technici trasovali vznik závad a zjistili, že jedna z nich vznikla špatným časováním softwarového testu a druhá, jak se zdá, byla elektrická a nezpůsobila žádné trvalé následky. Takové závady se však v dlouho neužívaných systémech dají očekávat, řekl po telefonu novinářům Art Whipple z NASA Goddard Space Flight Center v Greenbelt.

Podle vývoje situace se NASA během příštích tří až čtyř týdnů rozhodne, zda bude původní systém dalekohledu při na únor odložené servisní misi nahrazen novým. To by zvýšilo naději na udržení dalekohledu v chodu přinejmenším dalších pět let.

Podle: NASA 

  24. října 2008

Úspěšné přistání Sojuzu i další investice do kosmického programu

V pátek ráno v Kazachstánu úspěšně přistála návratová část kosmické lodi Sojuz, na jejíž palubě byl i další kosmický turista. Tentokrát pracovala technika naprosto spolehlivě a loď přistála v určené oblasti asi 80 km severně od města Arkalyk a smyla tak chmury z čela ruských i amerických představitelů kosmických agentur po dvou nepříliš podařených předchozích přistáních.

Synové veteránů kosmu Garriot a Volkov i člen posádky ISS Kononěnko, absolvovali rychlou lékařskou prohlídku a konstatovali, že jsou zcela v pořádku a ochotni i schopni absolvovat další let, jak se vyjádřil Garriot v rozhovoru se svým otcem.

Bezchybné fungování Sojuzu je pro Roskosmos dobrou zprávou, korespondující s agenturními informacemi o tom, že Rusko hodlá v nejbližších třěch letech investovat stovky miliard rublů, aby se dostalo zpět do čela světového kosmického průmyslu. Je to téměř neuvěřitelná informace po tom, co před pár lety byla publikována informace o výhledu investic Ruska do kosmického programu na dalších 10 let, který představoval necelý jeden roční rozpočet americké NASA. Podle premiéra Putina umožní zlepšující se ekonomická situace krajiny investovat do roku 2011 do kosmického programu až 200 miliard rublů, tedy asi 5 a tři čtvrti miliardy euro.

Podle Putina se tak Rusko snaží reagovat na skutečnost, že NASA pravděpodobně nebude mít mezi lety 2011 až 2016 k dispozici náhradu za raketoplány, jejichž lety mají být v roce 2010 ukončeny. Zaznělo to na tiskové konferenci, kterou Putin měl v Krasnojarském kraji na Sibiři.

Toto prohlášení je ovšem v příkrém kontrastu s téměř současným prohlášením výrobce lodí Sojuz, společností Energia, že má finanční prostředky na výrobu pouhých dvou dalších lodí a tak by, podle ní, mohl být let Expedice 19, lodí Sojuz TMA-15, v květnu 2009, posledním. Jak se tedy situace dál vyvine a na čí straně je pravda?  Uvidíme. 

  15. října 2008

NASA se dnes pokusí nastartovat Hubbleův dalekohled

NASA se dnes pokusí oživit dvou miliardový Hubbleův kosmický dalekohled, který už dva týdny zahálí pro poruchu. Selhání počítače potřebného pro předávání získaných vědeckých dat na Zemi NASA na poslední chvíli vedlo k odložení dlouho očekávané poslední servisní mise raketoplánu až na únor příštího roku.

Inženýři plánují poslat řídící jednotce sekvenci příkazů, které by měly předat přenosy k Zemi záložnímu počítači. Ten však nebyl od uvedení dalekohledu na oběžnou dráhu, tedy celých 18 let ani jednou zapnut.

"Je tu samozřejmě možnost, že věci nebudou fungovat tak jak by měly," řekl Art Whipple, programový ředitel Hubble Space Telescope v NASA Goddard Space Flight Center v Greenbelt.

"I u nezapnutých komponent v kosmu existuje jisté malé stárnutí," řekl Whipple a dodal: "Vesmír je ale ve skutečnosti velmi dobré prostředí ke skladováni." Pokud bude operace úspěšná, Hubble by se měl vrátit k vědecké práci opět v pátku, řekl také Whipple.

Díky odkladu servisní mise raketoplánu NASA doufá, pro tuto misi dokáže připravit počítač, který by obnovil záložní funkce teleskopu. Tato mise by měla být pátým a posledním služebním letem astronautů k orbitální observatoři. Další let už být nemůže, protože stále platí plán ukončit lety raketoplánů do roku 2010.

Manažeři Hubbla oznámili, že by měli počátkem listopadu vědět, zda bude možné náhradní jednotku připravit na servisní let.

Hubble změnil vědecký pohled a porozumění původu, vývoji a složení vesmíru a pořídil zcela nebývalé obrazy vzdálených galaxií, kterými přiblížil vesmír lidem na celém světě.

Astronauti mají za úkol nainstalovat dva nové vědecké přístroje, opravit dvě z kamer, které selhaly a vyměnit baterie zásobující dalekohled energií a vyměnit gyroskopy, které jej stabilizují.

Zda se operace podařila, či zda pacient zemřel nebo umírá, to se dozvíme záhy.

  13. října 2008

Nejstarší mise NASA u Marsu bude pokračovat další dva roky.

Veterán sond u Marsu, Mars Odyssey, dostal další šanci. Na rudou planetu bude dohlížet ještě po dobu dalších dvou let, až do září 2010.

Mars Odyssey je v současnosti nejdéle sloužící sondou NASA u jiné planety. Za svého, dnes již sedmiletého působení zažila u Marsu dalších šest novějších kosmických plavidel. Jeho nová prodloužená mise však vyžaduje změnu oběžné dráhy, aby se získaly lepší podmínky infračervené mapování marťanských minerálů.
První rok z dvouleté prodloužené mise nese cenovku 11 milionů USD, řekl Guy Webster, mluvčí NASA v Laboratoři tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně v Kalifornii.

Úprava orbity by měla dovolit Odyssey lépe pozorovat povrch ve středním odpoledni spíše než v podvečer. Tepelná kamera kosmického plavidla by pak mohla lépe zachycovat infračervené vyzařování teplejších skal a tak je lépe identifikovat. "Dovolí nám to dělat mnohem citlivější mapování minerálů," řekl Jeffrey Plaut, vědecký pracovník Mars Odyssey v JPL.
Posun dráhy tak, aby bylo povrch možné pozorovat lépe osvětlený povrch však povede k zastavení činnosti jiného přístroje, gama paprskového spektrometru. Gama detektor totiž naopak vyžaduje oběžnou dráhu vedoucí až více méně za tmy, aby nedocházelo k přehřívání kritické komponenty.

Sonda Odyssey začala se změnou dráhy už 30. září, v poslední den z předchozího dvouletého rozšíření mise a to zapálením pomocných raket na dobu téměř šesti minut. "Byl to náš největší manévr od roku 2002 a podařil se," shrnul manažer mise v JPL Gaylon McSmith. "Sonda je v pořádku, zásoby pohonných hmot přiměřené pro činnost přinejmenším do roku 2015."

Oběžná dráha kosmického plavidla je synchronizovaná s otáčením Marsu tak, že místní sluneční čas na Marsu pod sondou byl asi 17 hodin, když sonda letěla od severního pólu k jižnímu a opačně, při letu od jihu k severu bylo zhruba 5 hodin ráno. Čas těchto obletů by se měl postupně změnit tak, aby odpolední průlet byl někdy mezi 14:30 a 15:00 místního času. V průběhu příštího roku se bude čas průletů měnit asi o 20 sekund za den.

Mise sondy Mars Odyssey doposud pomohla zjistit velká množství vodního ledu ležícího blízko povrchu ve vysokých zeměpisných šířkách. Toto zjištění nakonec vedlo k výběru místa přistání mise Phoenix Mars Lander. Odyssey také sondu Phoenix zachytila během přistávacího manévru a pomáhala předávat jím získané informace zpět na Zem.

Podle: NASA a Space.com

  12. října 2008

Končí období Slunce beze skvrn?

Na serveru spaceweather.com jsou k dispozici další náznaky počínajícího rozvoje 24. slunečního cyklu. Už 4. října naznačovaly magnetogramy přítomnost magnetických polí příslušejících 24. slunečního cyklu a 11. října se zpoza tmavá jádra o průměru větším než Země a jednoduché dvoupólové magnetické pole které nepředstavuje žádnou hrozbu sluneční erupce.

Na obrázku: Slunce 12:10.2008. Skvrna 1005 je vlevo nahoře, snímek lze zvětšit. Další detailní snímky této skvrny jsou k dispozici na spaceweather.com

Je to teprve potřetí za mnoho týdnů co sluneční skvrny přerušují dlouhé období nového slunečního cyklu, který začíná zcela beze. Sluneční aktivita ale zatím zůstává velmi nízká. Jak jsme již psali, sluneční cyklus se přesto zatím vyvíjí více méně normálně. Nechejme se tedy překvapit, zda letošní rok překoná padesátiletý nebo dokonce stoletý rekord v počtu dnů během roku, kdy Slunce bylo zcela beze skvrn.

 Podle: Spaceweather

Odstartoval Sojuz s dalším kosmickým turistou

Američan Richard Garriott, odstartoval dnes ráno k Mezinárodní kosmické stanici na palubě ruské lodi. Start rakety z kosmodromu Bajkonur sledoval přímo v Kazachstánu jeho otec, bývalý astronaut NASA a Gariottova přítelkyně Kelly Millerová. Soyuz TMA-13 se od odpalovacího zařízení odlepil dnes hodinu po obědě místního času, tedy ráno v 9:01 našeho času.

Garriott, který ke svému jmění přišel jako vývojář videoher, zaplatil za svůj výlet na ISS 35 milionů USD. Spolu s ním k ISS letí amerického astronaut Michael Fincke a ruský kosmonaut Jurij Lonchakov.

Sojuz dosáhl bezpečně oběžnou dráhy bezpečně po zhruba 10 minutách a nyní bude trvat dva dny, než se bezpečně přiblíží k ISS. Ke spojení s kosmickou stanicí má dojít v úterý v 10:33 SELČ. Zakotvení u ISS bude živě přenášet NASA TV.

Po 10 dnech ve vesmíru se Garriott vrátí na Zem s bývalou posádkou ISS opět na palubě Sojuzu. Bude to třetí přistání Sojuzu po té, co při předchozích dvou přistáních byly problémy s výbušnými šrouby spojujícími přistávací kapsli s orbitální částí. V dubnu tak Sojuz s první jihokorejskou astronautkou přistál 420 km mimo předpokládané místo přistání, když sestupoval po mnohem strmější dráze. Před tím, minulý rok, Sojuz s prvním malajským astronautem také přistál po tzv. balistickém sestupu, tedy mnohem strměji a za většího přetížení působícího na posádku. Také tehdy se vina přikládala nesprávné funkci pyrotechnických šroubů.

 11. října 2008

Světový kosmický týden 2008 je za námi

Není to povzdech, právě naopak. Naše hvězdárna se Světového kosmického týdne (SKT) letos účastnila již popáté v řadě a stejně jako v minulých ročnících byl SKT zařazen do našeho, již tradičního, podzimního seriálu přednášek a pozorování. Světový kosmický týden, který vyhlašuje Organizací spojených národů a americká nevládní společností Spaceweek International Association (SIA), a který každoročně začíná 4. října, což je datum symbolizující vypuštění první umělé družice světa – sovětského Sputniku v roce 1957 a končí 10. října, kdy byla v roce 1967 uzavřena Mezinárodní úmluva o mírovém využití kosmického prostoru, totiž spolu s o něco mladší evropskou Nocí vědců zapadá do období, kdy si u nás připomínáme výročí otevření hvězdárny pro veřejnost, v roce 2008 již 47. I proto jsme si jej letos prodloužili o dva dny, od pátku 3.10. do soboty 11.10.

Hlavním úkolem a ideou Světového kosmického týdne je informovat širokou veřejnost o pokrocích a objevech ve využití vesmíru a především přivést mládež k jeho poznávání a je tedy shodný s ideou pro kterou byla kdysi založena i naše hvězdárna.

Připraven proto byl bohatý program pozorování podvečerní oblohy s přelety Mezinárodní kosmické stanice i večerní a noční pozorování podzimní oblohy spojené s výkladem a výukou orientace na noční obloze. Návštěvníci si mohli vybírat i z bohaté nabídky videoprojekcí. Původní program se pružně přizpůsobil zájmu veřejnosti a počasí a tak se nakonec od úterý 7.10. pozorovalo denně, často až hluboko přes půlnoc.

Vrcholem letošního SKT u nás byla velmi zajímavá přednáška RNDr. Martina Setváka z ČHMÚ - Družice ve službách meteorologie a zakončení celostátní soutěže mladých debrujárů Šifra Komenského, kteří na hvězdárně plnili část úkolů závěrečného kola. Na druhém místě této celostátní soutěže se nakonec umístilo družstvo z uherskobrodského gymnázia, jehož tři členové jsou zároveň i členy astronomického. kroužku hvězdárny.

Rozloučením s letošním SKT pak bylo dalekohledové pozorování posledního říjnového večerního přeletu ISS. Další večerní přelety ISS bude u nás možné znovu pozorovat až od 20.listopadu do 9.prosince.

Celkem navštívilo v rámci letošního SKT 2008 hvězdárnu, nebo se účastnilo některé z 11 hvězdárnou pořádaných akcí, na 257 lidí a tak i letošní kosmický týden naplnil svá očekávání.

  7. října 2008

Kuiperův pás je řidší než se čekalo

Kuiperův pás na vnějším okraji naší sluneční soustavy, oblast plná ledových objektů nejspíše obsahuje méně objektů střední velikosti než se původně očekávalo. Takové jsou výsledky nového průzkumu Taiwanese-American Occultation Survey (TAOS), který hledal zákryty vzdálených hvězd objekty Kuiperova pásu (KBOs). Ale ani po 200 hodinách pozorování během dvou let nedokázal tento průzkum zjistit jednotlivé zákryty KBO. Nedostatek pozorovaných zákrytů tak znamená, že hustota KBOs o velikostech mezi 3 až 28 kilometry je menší, než navrhují některé z teorií. Astronomové ptoto předpokládají, že se buď objekty této velikosti shlukly časem ve větší objekty nebo naopak byly vzájemnými srážkami rozbity na menší objekty.

Průzkum zmíněného Taiwanese-American Occultation Survey, spočíval v pravidelném fotografování části oblohy, kde by se měly pohybovat v oblasti za oběžnou dráhou Neptunu malé kusy skalisek a ledu. Takové objekty jsou příliš malé na to, aby byly pozorovatelné přímo a tak průzkum hledal slabé hvězdy, před kterými by tyto objekty procházely a vytvářely tak jakási zatmění. Bohužel, průzkum ani po dvou stech hodinách hledání těchto jen sekundu nebo i méně trvajících zákrytů nenašel ani jediný.

Kuiperův pás obsahuje objekty nejrůznějších velikostí. Jsou zde ty opravdu velké jako třeba Pluto, Erisa, Makemake a Haumea i ty mnohem menší. Obecně nám velikost těchto objektů podává dodatečné informace o historii formování planet a její dynamice. Zvláště pak rozložení těchto velikostí odráží historii jejich slučování a srážek.

Výsledky průzkumu byly uveřejněny 1. října v Astrophysical Journal letters.
Pro více informací na: http://taos.asiaa.sinica.edu.tw/ a http://www.astro.ncu.edu.tw/obsah/výzkum/taos/shot6_fixní 1.wmv

K ISS se chystá další kosmický turista

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) znovu úspěšně zvýšila svoji oběžnou dráhu. Jak informovala ruská tisková agentura Interfax, důvodem byla příprava stanice na pobyt šestého kosmického turisty. Manévr byl proveden automaticky, uvedlo v tiskovém prohlášení Ruské kosmické kontrolní středisko. Oběžná dráha ISS se zvýšila o 1,25 kilometru a tím se vytvořily optimální podmínky pro přílet losi Sojuz.

Šestým kosmickým turistou má být čtyřiceti sedmiletý americký podnikatel Richard Garriott, který za svůj výlet zaplatí 30 milionů amerických dolarů. Spolu s ním na ISS poletí ruský kosmonaut Juri Lonchakov a americký astronaut Michael Fincke. Garriott se stane zároveň i prvním potomkem astronauta ve vesmíru. Jeho otec, Owen Garriott, letěl v roce 1973 na stanici Skylab.

  6. října 2008

Uvidíme první předpovězený bolid?

Zítra ráno možná uvidíme od nás první předpovězený bolid.

Dnes ráno našeho času byl objeven observatoří Mt.Lemmon a potvrzen např. hvězdárničkou Sabino Canyon Observatory poblíž amerického Tucsonu objeven malý, jen asi dvoumetrový asteroid, který v úterý ráno, okolo 4:50 SELČ může proletět pozemskou atmosférou.

Nejistota stanovení jeho dráhy je zatím díky krátkosti času od objevu, natolik velká, že nelze určit se 100% pravděpodobnosti ani to, zda opravdu zasáhne zemskou atmosféru nebo jen proletí těsně kolem Země. Pokud zemskou atmosféru zasáhne, dá se předpokládat, že vstup do atmosféry bude na severní polokouli, pravděpodobně západně od nás, směr letu tělesa však může být prakticky jakýkoliv.

Žádné nebezpečí vzhledem k velikosti asteroidu nehrozí, a to ani pokud by jeho dráha směřovala přímo na vás. Při této velikosti asteroid bezpečně shoří v atmosféře, ovšem světelný efekt při tom může být impozantní.  I když tedy žádné nebezpečí nehrozí, bohužel  s ještě větší pravděpodobností  nehrozí ani jasná obloha. Světelný efekt by však mohl být takový, že by osvětlil i dešťové mraky.  Proto - natahujte budíky - a dívejte se v úterý ráno, raději o něco dříve než ve 4:50, v podstatě libovolným směrem na oblohu. Pokud dojde k průniku tělesa do atmosféry v rozumné vzdálenosti od nás, , nemělo by nám to uniknout, i kdyby jste se tou dobou dívali úplně jiným směrem.

Mohu to potvrdit vlastní zkušenosti ze 4.února 2007, kdy jsem záblesk světla z průletu mnohem menšího bolidu, který zanikl nad oblastí Čejče, tedy ve vzdálenosti více než 60 km od nás, zaznamenal i přesto, že jsem tehdy seděl zády k oknu, kterým byl výhled do směru letu meteoritu a díval se na televizi.

Update: Tak asi nic neuvidíme, poslední upřesnění  - Steve Chesley z JPL oznamuje, že ke vniknutí do atmosféry dojde 7. října 2008 ve 02:46 UTC (04:46 SELČ)  nad severním Súdánem. Z takové dálky neuvidíme zhola nic. Můžeme tedy jít spokojeně a klidně spát. Dobrou noc.

Sluneční soustava možná vznikla při "malém třesku"

Prvním počinem našeho vesmíru byl "Velký třesk" (Big Bang), při kterém vesmír vznikl a pak, po několika miliardách let, možná při jiném "malém třesku" vznikla i naše slunečné soustava.

Vědci již dlouho přemítali o tom, zda naše sluneční soustava nevznikla díky nějaké explozivní události. A nyní mají k dispozici počítačový model, který ideu, že naše Slunce a sluneční soustava jsou produktem výbuchu novy nebo supernovy poblíž hustého mraku prachu a plynu, který jejich vznik spustil.

Hvězdy vznikají gravitačně se hroutících mračen prvotního materiálu. Co přesně ale takové zhroucení spouští není zcela známo. Jednou z myšlenek je, že se většina hvězd, možná i včetně našeho Slunce, zrodila v hustých oblastech, hvězdných porodnicích, když poblíž takové oblasti vybuchla jiná velmi hmotná hvězda a to způsobilo intenzivní tlak na takovou oblast a způsobilo nastartování procesu vzniku další hvězdy.

"Měli jsme z meteoritů už od sedmdesátých let minulého století chemický důkaz, který ukazoval na to, že za spuštění procesu formace naší sluneční soustavy může výbuch supernovy," říká Alan Boss z Carnegie Institution. "Ale problém byl v detailech. Až do této studie, vědci nebyli schopni vypracovat zcela konzistentní scénář, ve kterém je zhroucení zhroucení mračna spuštěno výbuchem supernovy a zároveň jsou supernovou nově vytvořené izotopy vpraveny do hroutícího se mraku."

Radioaktivní izotopy s krátkým poločasem rozpadu, tedy verze prvků o stejném množství protonů, ale s různým množstvím neutronů, se našly ve velmi starých meteoritech jako druhotné, proměněné, tzv. dceřiné prvky. Objev těchto dceřiných prvků v primitivních meteoritech naznačuje, že vlastní izotopy s krátkým poločasem rozpadu musely vzniknout jen přibližně milion let před tím, než vznikly samotné meteority.

"Jeden z těchto původních izotopů, železo-60, může vzniknout v potřebném velkém množství jen v nukleárních pecích hmotných nebo vyvinutých hvězd," říká Boss. "Železo-60 se rozkládá do niklu-60, a tento izotop byl nalezen v primitivních meteoritech. Tak jsme věděli kde a kdy mateřský izotop vznikl, ale ne jak se zde ocitl."

Předchozí Bossovy modely ukazovaly, že izotopy se mohly do zárodečného mračna dostat, pokud rázová vlna ze supernovy zpomalila na rychlost 10 až 40 kilometrů za sekundu a vlna i mračno měly stejnou konstantní teplotu 10°Kelvina.

"Tyto modely nefungovaly pokud byl materiál zahřát tlakem a ochlazen zářením, a toto záhada vnášela vážné pochybnosti do procesu ve kterém by ráz z výbuchu supernovy spustil před více než 4 miliardami let tyto události," řekl Dr. Harri Vanhala, který ve své doktorské práci v roce 1997 k zápornému výsledku dospěl.

Při mnoha bězích počítačové simulace, kdy čelo rázové vlny frontálně naráželo na protosluneční mračno o hmotnosti Slunce, složené z prachu, vody, kysličníku uhelnatého a molekul vodíku, ohřívalo jej na teploty až 1.000°K. A pokud se mračno nemohlo ochladit, nemohlo se ani zhroutit.

Ovšem s novou, teoreticky hodnověrnou zákonitostí ochlazování výzkumníci zjistili, že po asi 100.000 letech byl protosluneční mrak asi 1.000 krát hustější než předtím a tak se teplo z čela rázové vlny rychle rozptýlilo zbyla jen tenká vrstva s teplotami blízkými 1.000°K. Po 160.000 letech se střed mraku zhroutil a stal se milionkrát hustějším, a v něm vzniklo protoslunce. Výzkumníci zjistili, že izotopy s původem ze supernovy nacházející se v čele rázové vlny se vmísily do protoslunce. Na obrázku: chování čela rázové vlny po nárazu na zárodečné mračno.

"Je to první funkční detailní model, ve kterém supernova spouští vznik naší sluneční soustavy," řekl Boss. "Tak trochu jsme si začali s malým třeskem 9 miliard roků po velkém třesku."

Výsledky výzkumu budou publikovány 20.října v Astrophysical Journal.

 5. října 2008

NASA chce uspíšit listopadový start raketoplánu

Raketoplán Endeavour by mohl v listopadu odstartovat o dva dny dříve než se původně plánovalo, zatím co pozemní personál pokračuje v rozboru závady, která odložila start raketoplánu Atlantis o několik měsíců až na počátek roku 2009. Takové je poslední rozhodnutí NASA z tohoto pátku.

Endeavour by nyní měl odstartovat směrem k Mezinárodní kosmické stanici už 14.listopadu 2008 v 19:55 hod. místního času (15. listopadu v 00:55 GMT). Na ISS by tento let měl dopravit nové členy posádky, čerstvé dodávky a vybavení k tomu, aby bylo možné rozšířit posádku orbitální laboratoře na šest členů.

Let měl původně startovat 16.listopadu, ale manažeři raketoplánu řekli, že je možné přípravu tohoto letu uspíšit, když byl odložen na 14. listopadu plánovaný start raketoplánu Atlantis kvůli závadě na Hubbleově kosmickém dalekohledu.

"Tím se nám naskytla možnost jej mírně urychlit," řekl už na počátku týdne John Shannon, ředitel programu raketoplánu, a NASA to v pátek oficiálně potvrdila.

Endeavour je už nyní umístěn odpalovací rampě 39B v NASA Kennedy Space Center na Floridě, proto, že měl sloužit jako záchranná loď pro případ poruchy raketoplánu Atlantis na misi k k Hubbleovu dalekohledu. Ale vážná závada, která Hubbleův dalekohled 27. září vyřadila z provozu přinutila NASA pozdržet servisní až na počátek roku 2009. Náhradní součástky a nové přístroje, které měly být na Hubbla nainstalovány během poslední servisní mise budou z nákladového prostoru Atlantis vyloženy 13. října a 20. října bude Atlantis převezen ze startovací rampy 39A zpět do montážní budovy VAB. Následně bude raketoplán Endeavour v sobotu 25. října přesunut z rampy 39B na rampu 39A, kde bude připravován na start v pátek 14. listopadu.

Na obrázku: současný a ne příliš obvyklý pohled na oba raketoplány ve startovacích pozicích (lze zvětšit). Tato situace nenastala už 7 let, od července roku 2001 při letu misí STS-104 (Atlantis na rampě 39B) a STS-105 (Discovery na rampě 39A). Doporučujeme proto shlédnout i video NASA TV např. ZDE. Ve druhé třetině videa je zajímavost pro ochránce přírody.

Velitelem letu STS-126 bude kapitán USN Chris J. Ferguson. Posádku dále tvoří pilot: Erik A. Boe a specialisté Stephen G. Bowen, Donald R. Petit, Robert S. Kimbrough a Heidemarie M. Stefanyshyn-Piper. Let STS-126 také dopraví na ISS Sandru H. Magnus (letecký mechanik a vědecký důstojník, expedice 17 a 18 na ISS) a  s posádkou bude přistávat Gregory Chamitoff (letecký mechanik expedice 17), kterého Magnusová nahrazuje. Endeavour kromě jiného doručí na ISS také nové spací boxy a novou, druhou vesmírnou toaletu, tělocvičné vybavení a další dodávky.

Zatímco tedy NASA připravuje k letu raketoplán Endeavour k letu směrem k ISS, Hubbleův kosmický dalekohled musí počkat další týden než se technici pokusí obnovit jeho vědecké funkce po závažné závadě, která jej 27. září zcela vyřadila z činnosti. Další týden odkladu má dovolit inženýrům lépe závadu analyzovat a obejít ji použitím záložního systému. Dalekohled není od konce září schopen odeslat na Zemi pozorovací data a pořízené snímky, protože selhalo ovládání jeho přenosového centra. Zařízení označované jako Side A Control Unit/Science Data Formatter, se porouchalo poprvé za 18 let působení dalekohledu v kosmu.

Dalekohled má tento systém ještě jeden záložní (Side B), ale přepnutí systému A na systém B vyžaduje také přepnutí pěti dalších podpůrných systémů do nového řetězce předávání dat. Pozemní technický personál proto také zkoumá možnost náhrady systému A během servisní mise a jeho ustavení jako nového záložního systému. Manažeři mise Hubble doufají, že konečné rozhodnutí jak nejlépe systémy přepnout padne v pátek 10. října.

Podle: NASA

  4. října 2008

Pozemská atmosféra může být rozdělena chemickým rovníkem

Vědci našli v atmosféře Země velmi zajímavý jev - dočasný "chemický rovník". Ten odděluje silně znečištěné ovzduší nad severní polokoulí od čistějšího ovzduší jižní polokoule nad západní částí Tichého oceánu, tedy v místech kde by to nikdo nečekal.

Na severní polokouli, kde žije více lidí a kde je soustředěno více velkých měst a průmyslu, je více znečištěný vzduch než na polokouli jižní. Vytváří se tak vzdušné masy, které inklinují k tomu zůstat odděleny jedna od druhé. To dovoluje vědcům "vidět" chemické hranice mezi vzdušnými hmotami nad oběma polokoulemi pomocí monitoringu změn v úrovni znečištění ovzduší.

Tyto hranice, nebo "chemické rovníky", mohou být typicky nalezeny u "zdi" vytvářené globálními vzory cirkulace vzduchu. Ty oddělují atmosféru nad severní a jižní polokoulí v tak zvané Tropické zóně konvergence (Intertropical Convergence Zone - ITCZ). Jde o pásmo nízkého tlaku vzduchu s konfluencí (splýváním) tohoto proudění a tvorbou výrazné kupovité oblačnosti. Tato oblast se během roku se posunuje na sever nebo na jih od rovníku v závislosti na poloze Slunce a to v rozsahu až asi ± 20 stupňů geografické šířky.

Je to dobré místo, kde by se dal "chemický rovník" nebo jeho části, mezi oběma polokoulemi hledat. Geraint Vaughan z University v Manchesteru v Anglii a jeho kolegové jeden z nich našli tam, kde by se to předpokládalo nejméně, v západním Pacifiku.

Proč Vaughan a jeho spolupracovníci ITCZ hledali? Je to dobrý způsob jak zjistit, kde vlastně se vzdušné masy obou polokoulí ve skutečnosti setkávají. Tyto oblasti, nazývané Hadleyho celly, jsou oblasti výstupu teplého a vlhkého vzduchu po obou stranách rovníku do výšky. Tento vzduch pak směřuje po obou stranách rovníku směrem pólům. V zeměpisných šířkách kolem 30° opět sestupuje dolu a při povrchu se vrací zpět k rovníku jako vítr, který známe pod označením pasát.

Ačkoli se umístění ITCZ v průběhu času může měnit, tato cirkulace udržuje vzduch (a znečištění) na každé z polokoulí v podstatě odděleně, říká Geraint Vaughan, i když upozorňuje, že jde o schematické a velké zjednodušení. Jeho objev "chemického rovníku" v západním Pacifiku, který byl uveřejněn v aktuálním vydání časopisu Journal of Geophysical Research – Atmospheres, je zajímavý právě tím, že vzdušné masy nejsou od sebe vždy tak úhledně odděleny, zvláště pak v Tichém oceánu, kde Vaughan a jeho kolegové svůj výzkum prováděli.

Přes části Tichého oceánu, je zřetelně viditelný pruh rozhraní ITCZ. Kolem severní Austrálie je toto proudění ovládáno Australsko-Indonéským monzunem, který v létě vane obráceným směrem oproti obvyklému směru větrů při povrchu.

Když byli Vaughan a jeho tým v lednu a únoru roku 2006 v Darwinu na severním pobřeží Austrálie, vanul monzun jen mírně, a tak bylo rozhraní ITCZ situováno jižně od Darwinu nad centrální Austrálii. Tým očekával, že uvidí znečištěný vzduch severní polokoule, označující místní chemický rovník, ale vzduch byl překvapivě čistý.

Proto požili speciálně vybavené letadlo, které letělo na sever od Darwinu "hledat špinavý vzduch". Hledalo vyšší koncentrace kysličníku uhelnatého, toxického plynu přidruženého znečištěnému vzduchu na severní polokoulí.

Zatímco na rozhraní ITCZ bylo zamračeno díky stoupavému proudu, chemický rovník nad západním Pacifikem bylo překvapivě bez mráčku. Samotný chemický rovník byl také užší než ITCZ. Jeho šířka byla asi jen 50 kilometrů. Vaughan a jeho kolegové si proto myslí, že se tento chemický rovník vytvořil proto, že monzun přinesl čistý vzduch z jižního Indického oceánu, zatímco bouřlivá oblast nad západním Pacifikem do oblasti napumpovala vysoce znečištěný vzduch přes oblast Indonésie. Tento rovník byl v oblasti přítomen jen během monzunového období. Vaughan a jeho kolegové také neví zda tou dobou byly v jiných oblastech světa také další chemické rovníky mimo oblast ITCZ. Budou však hledat dál.

Podle:livescience.com

  3. října 2008

Světový kosmický týden 2008

Letošní rok je pro Českou republiku, co se kosmonautiky týká, velmi významný. Na jaře oslavil 30. výročí kosmického letu první československý kosmonaut (a první kosmonaut, který nepocházel z SSSR nebo USA!) Vladimír Remek (2. - 10. 3. 1978, Sojuz 28) a za několik dnů si připomeneme 30. výročí startu první československé družice Magion-1 (start 24. 10. 1978, Interkosmos - 18).

Nejvýznamnější „kosmickou“ událostí letošního roku v České republice jsou bezesporu aktivity směřující k plnému členství České republiky v prestižním kosmickém klubu – v Evropské kosmické agentuře ESA. Ty byly završeny 8. července 2008 podpisem přístupové dohody mezi ESA a vládou České republiky. V současné době probíhá ratifikační proces této dohody a řádným členem ESA by se Česká republika měla stát od 1. ledna 2009.

Světový kosmický týden (World Space Week, WSW) vyhlašuje Organizace spojených národů OSN od roku 1999 jako připomenutí dvou významných mezníků v dějinách kosmonautiky – vypuštění první umělé družice světa (4.10.1957, Sputnik-1) a podpisu Mezinárodní úmluvy o mírovém využívání kosmu a kosmických těles (10.10.1967). Česká republika se akcí WSW účastní pravidelně od roku 2002, kdy se koordinace všech národních aktivit ujala Česká kosmická kancelář (www.czechspace.cz). Hned v roce 2002 byla Česká republika vyhlášena jako nejaktivnější nově zapojený stát a v loňském roce se umístila na celkovém třetím místě v počtu návštěvníků jednotlivých programů a na čtvrtém místě v celkovém počtu připravených programů z více než 50 zúčastněných států celého světa.

Do aktivit Světového kosmického týdne se každoročně v České republice zapojují desítky hvězdáren, škol, klubů a dalších organizací a jednotlivců. V roce 2007 to bylo 27 organizátorů, jejichž akcí se zúčastnilo přes 10 250 návštěvníků. Národní koordinátor akcí WSW, Česká kosmická kancelář, na svých webových stránkách informuje o všech těchto akcích (pokud jsou jí známé…) a následně zpracovává souhrnnou zprávu pro celosvětového organizátora WSW – americkou neziskovou organizaci Spaceweek International Association z Houstonu, která vydává závěrečnou zprávu pro Úřad Organizace spojených národů OSN ve Vídni.

Kosmonautika má pevné místo v životě lidí na naší planetě. Setkáváme se s ní prakticky každý den, i když to většina z nás ani nevnímá (předpověď počasí, satelitní televizní, rozhlasové a datové přenosy, nové materiály, vědecký výzkum, internet, radiokomunikace, navigace atd.). Světový kosmický týden ukazuje především mladým lidem, že kosmonautika je zajímavý a poutavý obor, plný překvapení a nových možností.

Hlavními úkoly Světového kosmického týdne je především celosvětově informovat veřejnost o výhodách, které jim přináší kosmický výzkum, demonstrovat podporu veřejnosti kosmickým programům či přivést děti a mládež k zájmu o poznání kosmu a jejich budoucnosti.

Tématem letošního Světového kosmického týdne je „VÝZKUM VESMÍRU“ (Exploring the Universe). Ten může mít mnoho podob – od vědeckého bádání až po kolonizaci kosmu. Při pozorování a výzkumu vesmíru se dozvíme hodně nejen o astronomii, ale i naší Zemi. Vesmír pro nás do budoucna může být štědrým zdrojem energie a surovin, ale i místem pro lidskou expanzi a naší novou existenci…

Přehled akcí pořádaných v rámci Světového kosmického týdne 2008 v České republice (průběžně doplňováno!): www.czechspace.cz/cs/vzdelavani/wsw2008

Do světového kosmického týdne se pravidelně zapojuje i naše hvězdárna.  I tento rok budou do přednášek pro školy zahrnuty upoutávky na akce SKT, s posluchači bude debatováno o významu kosmonautiky a v případě příznivého počasí budou organizována pozorování přeletů jasných družic, zejména Mezinárodní kosmické stanice (viz. tabulka jasných přeletů na pro Uh. Brod). Zájemcům můžeme nabídnout projekci z bohaté sbírky filmů a seriálů s kosmickou tématikou podle vlastního výběru.

Na závěr SKT 2008, v pátek 10.10. od 19:30 hod., pořádáme pro nejširší veřejnost přednášku z aplikace kosmického výzkumu v praxi:

Date	Mag	Starts			Max. altitude			Ends
		Time	Alt.	Az.	Time	Alt.	Az.	Time	Alt.	Az.
3 Oct	-2.4	19:43:23	10	WNW	19:46:20	80	SSW	19:47:24	35	ESE
4 Oct	-2.1	18:34:20	10	WNW	18:37:15	61	NNE	18:40:10	10	E
4 Oct	-1.1	20:09:47	10	W	20:12:30	35	SSW	20:12:41	34	SSW
5 Oct	-2.2	19:00:35	10	WNW	19:03:32	74	SSW	19:06:26	10	ESE
5 Oct	0.5	20:36:43	10	WSW	20:38:01	14	SW	20:38:01	14	SW
6 Oct	-0.8	19:26:57	10	W	19:29:38	32	SSW	19:31:51	13	SSE
7 Oct	0.6	19:54:00	10	WSW	19:55:30	13	SW	19:57:01	10	S
8 Oct	-0.5	18:44:03	10	W	18:46:40	29	SSW	18:49:16	10	SSE
9 Oct	0.9	19:11:13	10	WSW	19:12:28	12	SW	19:13:42	10	SSW
11 Oct	1.3	18:28:27	10	WSW	18:29:20	11	SW	18:30:14	10	SSW

  1. října 2008

Slunce beze skvrn - nejprázdnější rok za půl století

Astronomové kteří se zabývají výzkumem a počítáním slunečních skvrn oznámili, že rok 2008 je prozatím rokem nečistějšího Slunce za období posledních 50 let.

Ke 27. září 2008 byl sluneční povrch bez pozorovatelných skvrn po dobu celých 200 dnů. Abychom nalezli rok s ještě více prázdnějším slunečním povrchem, musíme se vrátit až do roku 1954, tři roky před vypuštění prvního Sputniku. Tehdy bylo Slunce prázdné po 241 dnů.

"Počty slunečních skvrn jsou na svém 50 letém minimu," říká sluneční fyzik z NASA Marshall Space Flight Center, David Hathaway. "Zažíváme tedy hluboké minimum slunečního cyklu."

Na obrázku: Snímek pořízený družicí SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) 27. září 2008, ukazuje slunečný disk zcela nepoznamenaný slunečními skvrnami. Jen pro srovnání, stejný snímek z 27. září 2001, byl posypán obrovskými slunečními skvrnami. Rozdíl sedmi let je ve fázi 11 letého slunečního cyklu. Rok 2001 byl rokem slunečního maxima, s mnoha slunečními skvrnami, slunečními erupcemi a geomagnetickými bouřemi. Rok 2008 je na opačné straně cyklu-, v extrémním slunečním minimu, v čase naprostého klidu.

A je to opravdu velmi klidný čas. Pokud by tato sluneční (ne)aktivita pokračovala až do konce roku 2008, mohl by počet dnů beze skvrn dosáhnout hodnoty až 290 neposkvrněných dnů, což by tento rok vyneslo na úroveň stoletého minima.

Hathaway ovšem poznamenává, že tento vývoj může vypadat mnohem sensačněji, než tomu ve skutečnosti je. "Zatímco sluneční minimum se v roce 2008 ukazuje být nejhlubším minimem kosmického věku, ani zdaleka to není nic ve srovnání s dlouhými a hlubokými slunečními minimy koncem 19. a počátkem 20. století." Tato předchozí minima běžně obsahovala ročně 200 až 300 dnů beze skvrn.

Graf: Histogramy za 50 a 100 let ukazují roky s nevětšími počty dnů beze skvrn za poslední půlstoletí. Svislá osa udává počet dnů beze skvrn. Výška grafu pro rok 2008 byla aktualizována k 27. září 2008 a stále ještě roste.

Někteří sluneční fyzikové ale toto období klidu vítají. "Dává nám to šanci studovat Slunce bez komplikujících slunečních skvrn," říká Dean Pesnell z Goddard Space Flight Center. "Nyní máme nejlepší přístrojové vybavení v historii abychom mohli pozorovat Slunce. Máme celou flotilu kosmických plavidel zaměřených na fyziku Slunce. Jmenujme třeba SOHO, Hinode, ACE, STEREO nebo jiné. My jsme povinni dozvědět se o Slunci nové věci během tohoto dlouhého minima."

Jako příklad nabízí Pesnell helioseismologii. "Monitorováním kmitů slunečního povrchu, mohou helioseismologové sondovat nitro Slunce stejně, jako geologové, kteří používají zemětřesení k tomu, aby sondovali vnitřek Země. Bez slunečních skvrn získáváme lepší pohled na podpovrchové sluneční proudění a na vnitřní magnetické dynamo."

"Je zde také otázka slunečního záření," dodává Pesnell. "Výzkumníci nyní vidí ve svých záznamech nejmenší tok záření přicházející od Slunce. Změna je malá, jen zlomek procenta, ale je významná. Otázky jejího dopadu na pozemské nám odpoví příroda, pokud bude období sníženého vyzařování trvat i nadále."

Pesnell je projektovým vědcem NASA pro družici Solar Dynamics Observatory (SDO), nové kosmické plavidlo vybavené k tomu, aby studovalo jak sluneční záření, tak helioseismické vlnění. Stavba SDO je u konce, říká Pesnell. SDO již prošlo před startovními vibračními testy a tepelným testováním. "Jsme připraveni ke startu! Sluneční minimum je k tomu výborný čas."

Ve shodě s řetězem dnů beze skvrn je i nedávný objev sondy Ulysses, která detekovala snížený tlak slunečního větru. Pokles tohoto tlaku ale začal rok před současným minimem a tak není jasné, jak jsou tyto dva úkazy spojeny, pokud vůbec. I to je další záhadou pro SDO a další družice.

Kdo by mohl tušit, že prázdné Slunce může být tak zajímavé? Za čas budeme vědět mnohem víc ...

Podle: science@nasa