30. listopadu 2008
Endeavour úspěšně přistál na základně Edwards
Raketoplán Endeavour dnes, po šestnácti denní misi k ISS, úspěšně přistál na základně Edwards v Kalifornii. K přeložení místa přistání vedlo nepříznivé počasí na Floridě. Pro všechny, kteří nesledovali přímý přenos přistání přinášíme tradiční obrazovou reportáž.
Počasí na Edwards bylo téměř ideální a televizní kamery zachytily na azurově modré a průzračné obloze přilétající raketoplán již na velkou vzdálenost. V jediném nepřerušeném, téměř deset minut trvajícím záběru tak byl vidět přílet, zpomalující otočka nad základnou, vysunutí podvozku i dotyk s rampou. Televize a internet byly tentokrát jedinou možností jak přistání sledovat, protože základna nebyla otevřena veřejnosti.
Raketoplán
se připravuje na přistání
Raketoplán Endeavour se dnes večer vrací domů do floridského Kennedyho
kosmického centra.
K přistání má dojít v 1:19 p.m. EST (19:19 SEČ). Ovšem předpověď počasí
ukazuje na možnost bočního větru a bouřek blízko místa přistání. Raketoplán
by proto mohl zůstat déle na oběžném dráze a přistát v KSC o jeden oběh
později ve 20:54 SEČ, nebo, dokud se počasí neuklidní, přistát na letecké
základně Edwards v Kalifornii ve 22:25 SEČ či ve 24:00 SEČ, řekl Bryan
Lunney, ředitel letu v NASA. O tom kde a kdy se bude přistávat se dozvíme
podle toho, jak budou postupovat přípravy na přistíní. V případě přistávání
na první plánovaný termín by došlo v 15:34 SEČ k uzavření nákladového
prostoru a v 18:14 SEČ k zážehu brzdících motorů.
Po prohlídce křídel a nosu raketoplánu na možná poškození NASA rozhodla, že
žádné bezprostřední nebezpečí při opětovném vstupu do atmosféry nehrozí.
"Jeho stav je stejný nebo lepší než u jiných letů," komentoval to Leroy Cane,
vedoucí týmu manažerů mise.
Astronauti také vypustili na oběžnou dráhu malou družici vojenského letectva
učenou pro testování nového typu solárních článků.
Přímý přenos můžete sledovat na internetu v NASA TV na adrese http://www.nasa.gov/multimedia/nasatv/index.html
UPDATE 18:10
Netrvalo to ani tak dlouho a NASA se po vyhodnocení skutečnosti, že na Floridě je jen malá naděje na zlepšení počasí, rozhodla, že raketoplán přistane ještě dnes na základně Edwards. Zážeh brzdících motorů (Deorbit burn) je naplánován na 21:19 SEČ, přistání pak proběhne v 22:25 SEČ.
UPDATE 17:50
Podle informací ze 17:40 se dnes na Floridě přistávat nebude. Důvodem je špatné počasí, především silný boční vítr. Zatím ještě nebylo rozhodnuto, zda se bude přistávat na základně Edwards nebo zda bude přistání na Floridě odloženo o 24 hodin.
Počasí na základně Edwards je příznivé jak dnes tak zítra, zatím co silný boční vítr může na Floridě přetrvávat i zítra. Dá se tedy předpokládat, že během večera padne rozhodnutí. NASA se přistání mimo KSC na Floridě snaží vyhýbat, protože to zbytečně prodražuje převoz raketoplánu.
V Kanadě našli zbytky bolidu i nové postupy
odhalování skrytých meteorických kráterů
Na hranicích kanadských provincií Alberta a Saskatchewan, nedaleko
Lloydminsteru, byly nalezeny zbytky bolidu, který tento měsíc osvětlil
oblohu nad Kanadou. Výzkumníci a pátrači z univerzity v Calgary to oznámili
tento pátek.
Na prostoru asi 20 čtverečných kilometrů se nacházejí tisíce úlomků původně
asi 10 tun těžkého tělesa,, které se před dopadem na Zem rozpadlo. Hledání
místa dopadu se rozběhlo ihned po té co jasný bolid, který byl tak jasný, že
byl pozorován v pruhu širokém až 700 kilometrů, se rozběhlo záhy po té, co
bolid večer 20. listopadu explodoval jako ohnivá koule. Díky stovkám
pozorování se podařilo místo potencionálního dopadu zbytků výbuchu určit
poměrně přesně a pátrači tak byly úspěšní v poměrně krátké době. Videa
zachycující průlet a rozpad meteoritu můžete najít třeba zde
http://www.truveo.com/meteor-crash-in-alberta-better-footage/id/3194590170.
Přelet bolidu z 20. listopadu vzbudil zájem o hledání meteorických
kráterů. Shodou okolností byl v posledním vydání časopisu Geology uveřejněn
článek na toto téma.
Najít totiž na Zemi meteoritický kráter je velmi vzácný okamžik. Zatím jich
totiž bezpečně známe jen ty největší, kterých je pouhých 175. Kanadský
výzkumník Chris Herd, odborný asistent na katedře zemských a atmosférických
věd University of Alberta proto s kolegy vynalezl nový počítačový postup jak
odhalit stovky dalších, menších kráterů a to dokonce i podle těch nejmenších
stop a záchytných bodů.
Podle pozorování Měsíce a Marsu se dá předpokládat, že nějaký ten menší
meteorit dopadne až na povrch Země v průměru jednou za každých deset let.
Například na Marsu zachytila kamera sondy Mars Reconnaissance Orbiter už
nejméně 20 takových dopadů od roku 1999.
Na Zemi to je ale to ale díky husté atmosféře, nejrůznějším formám eroze a
poměrně rychle rostoucí vegetaci poněkud složitější. Menší kráter je často
již velmi záhy po svém vzniku lidskému oku skryt a pokud nebyl pád meteoritu
zachycen sítí meteorických kamer nebo dostatečným množstvím svědků, jako
tomu bylo 20. listopadu, bývá obtížné ho najít. Ze 175 známých kráterů tak
jich jen pět z nich má méně než 100 metrů v průměru a méně než 10 z nich je
mladších než 10.000 let. Ze statistického hlediska tedy jde jen o ty
největší a nejstarší, které je obtížné přehlédnout, zatím co ty menší a
mladší jako by vůbec neexistovaly.
Malé dopady na povrch Země jsou velmi těžko odhalitelné a dohledatelné, říká
Herd. Spolu s kolegy proto Herd vyvinul a použil nový počítačový program,
pomocí něhož dokáže odfiltrovat stromy a listí z leteckého snímkování. Pro
vyzkoušení svého postupu použil malý kráter objevený v roce 2007 blízko
města Whitecourt, asi 200 kilometrů západně od Edmontonu v Kanadě.
Výzkumníci používali ke získání dat pro zpracování v počítačovém programem
kromě klasických leteckých snímků i přístroj LIDAR, laserovou obdobu radaru,
pracující s krátkými vlnovými délkami světla a to nejen s jejich odrazem,
ale i rozptylem. LIDAR byl umístěn na letadle pořizujícím podklady pro
ortofotomapy a vysílal k povrchu laserový paprsek, aby vytvořil
třídimenzionální obraz krajiny. Pomocí LIDARu se podařilo ze získaných
fotografií odfiltrovat vegetaci, zejména stromy a odhalit tak proláklinu
kráteru jen s 36 metry průměru.
Při pozemním průzkumu pak byly nalezeny meteority prokazující, že odhalený
kráter je starý jen 1.100 let a je tedy nejmladším známým meteorickým
kráterem v Kanadě.
"Tato technologie může být použita pro potenciální odhalení stovek
meteorických kráterů po celém světě, které jsou nám zatím ukrytý stromy,
ale už byly nebo budou, často i nevědomky, zachyceny při jiných průzkumech,"
říká Herd. "Jak budeme nacházet a analyzovat větší, doposud neznámé krátery,
změní to existující teorie o tom, kolik meteoritů dopadlo na Zem v minulosti
i četnost budoucích dopadů."
Podle: University of Alberta
29. listopadu 2008
Raketoplán
opustil ISS a v neděli přistává
Raketoplán Endeavour opustil v pátek Mezinárodní kosmickou stanici, když
astronauti dokončili všechny úkoly směřující k přípravě stanice pro budoucí
šestičlennou posádku.
Pilot Erik Boe v 15:38 SEČ jemným impulsem směrových motorků raketoplán
odpoutal od dokovacího zařízení a raketoplán se začal vzdalovat od ISS
letící tou dobou 354 km nad Tchajwanem. Endeavour opustil kosmickou stanici
téměř připravenou pro její první stálou šesti člennou posádku, s funkčním
systémem recirkulace vody, dvěma novými ložnicemi, druhou toaletou a jeho
první ledničkou.
Na palubě ISS zůstala nová členka posádky, 44 letá Sandara Magnusová, která
nahradila 46 letého leteckého inženýra Grega Chamitoffa. Chamitoff se vrací
zpět na zem po šesti měsících pobytu na ISS. Magnusová má na ISS pracovat do
příštího letu raketoplánu, který je naplánován na únor 2009.
Navíc k dovybavení stanice opravila posádka dlouhodobý problému natáčením
slunečních panelů, aby mohly sbírat více sluneční energie. Heidemarie
Stefanyshyn-Piper, Stephen Bowen a Shane Kimbrough se vystřídali při
vyčištění a promazání kovovými pilinami znečištěného mechanizmu a výměně
ložisek a udělali preventivní údržbu dalšího ze systémů natáčení
"křídel" solárních panelů.
Výsledky jejich práce se zatím zdají být lepší
než v jaké NASA doufala a dovoluje tak agentuře opustit drahou a časově
náročnou modifikaci degradovaného spoje, která se chystala, pokud by oprava
nebyla úspěšná, řekl programový manažer stanice Mike Suffredini.
Endeavour má přistát na dráze Kennedyho kosmického centra na Floridě v
neděli v 19:18 SEČ.
Tímto letem byla zahájena poslední desítka letů raketoplánů. Raketoplány by
měly startovat ještě osmkrát směrem k ISS a jednou na poslední servisní misi
Hubbleovu kosmickému dalekohledu.
Podle: NASA
27. listopadu 2008
Jupiterovo
jádro je větší, skalnatější a ledovější
Jupiter má skalnaté jádro, které je více než dvakrát tak velké, než se dříve
předpokládalo. Takový je závěr nových geofyzikálních počítačových simulací
provedených na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Jejich výsledky byly
zveřejněny 20. listopadu v časopisu Astrophysical Journal Letters.
Nové simulace se snaží předpovídat vlastnosti směsi vodíku a helia za
vysokých tlaků a teplot, které panují v nitru Jupiteru a které zatím ještě
nemohou být studovány pomocí laboratorních experimentů. Vědci při tom
používali techniky původně vyvinuté pro studium vlastností polovodičů.
Odborný asistent astronomie a věd o Zemi a planetách na UC v Berkeley,
Burkhard Militzer, pomocí nich vypočítal vlastnosti vodíku a helia při
teplotách, hustotách a tlacích od povrchu až do středu planety.
Spoluautor studie William B. Hubbard, profesor planetárních přírodních věd v
Měsíční a planetární laboratoři Arizonské univerzity v Tucsonu, pak použil
takto získaná teoretická data na sestavení nového modelu Jupiterova nitra.
Srovnání tohoto modelu se známou hmotou planety, průměru, povrchové teploty,
gravitace a rovníkového rozšíření planety naznačuje, že Jupiterovo jádro je
skalnaté, 14 až 18 krát hmotnější než Země, nebo jinak, dosahuje asi
dvacetiny Jupiterovy celkové hmotnosti, řekl Militzer. Dřívější modely
předpovídaly, že jádro je mnohem menší, jen si 7x hmotnější než Země, nebo,
že případně neexistuje vůbec.
Simulace naznačuje, že jádro, které je poměrně přesně ohraničené, sestává z
vrstev kovů, skal a ledu tvořeného metanem, čpavkem a vodou, zatímco nad ním
už je atmosféra složená převážně z vodíku a helia. Ve středu skalnatého
jádra se pravděpodobně nachází kovová koule ze železa a niklu, právě jako u
zemského jádra.
"Naše simulace ukazují, že se uvnitř planety nachází velký skalnatý objekt,
který je obklopen ledovou vrstvou," řekl Militzer. "Je to velmi odlišný
výsledek pro vnitřní strukturu Jupiteru, než udávaly ostatní i poměrně
nedávno vypracované modely, které předpovídaly jen relativně malé nebo skoro
žádné jádro a směs ledu prostupující skrz celou atmosféru."
"Obecně vzato se Jupiterovo nitro podobá nitru Saturnu a Neptunu nebo možná
i Uranu, i když Uranu se říká spíše ledový než plynový obr, protože,
jak se zdá, má skalnaté jádro obklopené zmrzlým vodíkem a heliem, ale už bez
plynové obálky jakou má Jupiter a Saturn.
"Nové Burkhardovy výpočty odstraňují mnohé ze starých nejistot v devatenáct
let starém modelu, který jsme doposud měli," řekl Hubbard. "Nový
termodynamický model mnohem přesněji popisuje to, co se děje uvnitř
Jupiteru. Velké skalnaté jádro naznačuje, že jak Jupiter, tak i další
obrovské plynové planety vznikly před 4,5 miliardami let přirůstáním z
malých skalisek, které vytvořily jejich jádra a ta zachytila obrovské
vodíkové a heliové atmosféry.
Aby sladily teoretický model s naměřenou gravitací Jupiteru, předpovídají
Militzerovy simulace také to, že různé části Jupiterova nitra rotují různou
rychlostí. Jupiter tak může být považován za sérii koncentrických válců
otáčejících se kolem planetární osy. Vnější válce – rovníkové oblasti –
rotují rychleji než vnitřní válce. Je to stejné jako u rotace Slunce, řekl
Militzer.
Militzer modeloval Jupiterovo nitro jako kolekci 110 vodíkových a devíti
heliových atomů v malé krychli, kterou následně replikuje na celou planetu
pomocí hustotní teorie. Zvolený poměr atomů vodíku k atomům helia se blíží
procentu měřenému na povrchu Jupiteru. Výpočet každé ze simulací trval od
jednoho do sedmi dnů.
Nový model Jupiteru předpovídá, že většina ledu je soustředěna ve vnější
vrstvě jádra, zatímco jen jeho malá část je přimísena do vodíkovo heliového
plynového obalu, který však představuje 95 procent hmotnosti celé planety.
Led v ní rozptýlený ale odpovídá jen asi čtyřem hmotnostem Země, nebo 1
procentu hmotnosti Jupiteru. Výsledky simulace jsou v dobré shodě s
tím, co naměřila sonda Galileo, když se v roce 1995 nořila do Jupiterovy
atmosféry.
Podle: Kalifornská univerzita v Berkeley
26. listopadu 2008
Money, money, money
Titulek není názvem známé písně skupiny ABBA, ale hlavně předmětem tu
nezáživných, onde velmi vzrušených jednání vědců i politiků. Naposledy jde o to, že
Evropská kosmická agentura (ESA) chce udržet Mezinárodní kosmickou
stanici (ISS) v provozu déle, než stanovují současné plány. Nebude to však zadarmo a bude to
něco stát.
ESA v úterý 25.11.2008, ústy svého mluvčího Franco Bonacina oznámila,
že doufá v udržení Mezinárodní kosmické stanice v aktivním provozu i po roce
2015, který je v současnosti hranicí, za kterou zatím zůstává další existence ISS
nejistou. ESA by chtěla ISS udržet v provozu alespoň do roku 2020, ale raději i
déle.
"Tlačíme na to a doufáme, že ISS může fungovat déle než do roku 2015,
přinejmenším až do roku 2020," řekl doslova Bonacina první den konference na
úrovni ministrů všech 18 členů Evropské kosmické agentury a Kanady. Po
instalaci evropské laboratoře Columbus, nyní chce ESA reálně využívat ISS
pro vědeckou práci, řekl také Bonacina.
Evropský příspěvek na provoz ISS je tak klíčovým problémem dvoudenního
jednání v Haagu, které je zaměřeno plánování budoucích výdajů. ESA
navrhla rozpočet ve výši 10,4 miliard euro (13,3 miliard dolarů) na
financování nynějších i budoucích činností. Je to o 1,1 miliardy euro více,
než činí částka, se kterou by byl v krajním případě spokojen generální
ředitel ESA Jean-Jacques Dordain, protože to představuje zvýšení současných
výdajů o 15 procent.
Projekt ISS pod vedením NASA byl zasažen překročením rozpočtu a časovým
skluzem, přičemž jen část z toho jde na vrub opatřením po havárii
raketoplánu Columbia v únoru roku 2003. Evropští vědci a politici tak mají
obavu, že uzavření stanice v roce 2015 by značně zkrátilo čas pro využití
jejich investic. Nejznámější a nekřiklavější je například 16 let zpoždění instalace evropské laboratoře Columbus, která byla k ISS připojena až v únoru 2008, když původně plánovaným termínem byl rok 1992, rok 400 výročí objevení Ameriky.
Projednávaní rozpočtové výdaje zahrnují i 1,4 miliardy eur (1,63 miliardy
dolarů) na provoz ISS od roku 2008 do roku 2012. Německo však usiluje o
posílení této částky dalšími 375 miliony dolarů na celé pětileté období.
Tři zbývající raketoplány mají odejít do výslužby v roce 2010 a jeho
nahrazení novým dopravním systémem se nepředpokládá dříve než v roce 2015.
Následkem toho má být v tomto mezidobí jediná dostupná doprava astronautů k
ISS prostřednictvím ruských Sojuzů.
Z evropských zemí se proto volá po transformaci ATV z jednorázově použitelné
nákladní lodi na loď schopnou návratu na Zem, později schopné nést i
posádku. Za tímto účelem již bylo schváleno zpracování přípravné studie s
rozpočtem 30 milionů euro (38,4 milionu dolarů), která ohodnotí
proveditelnost prvního fáze takovéto přestavby. Francie mezitím, tlačí
na nahrazení motoru druhého stupně rakety Ariane V za kryogenní, což by
zvýšilo nosnost na stálou oběžnou dráhu o 20%, z 10 tun na 12 tun užitečného
zatížení. První fáze prací na tomto projektu jsou odhadovány na 340 milionů
euro (448 milionů dolarů).
Mezi dalšími návrhy na financování vědeckých programů ESA byly dotace mezi
2,1 až 2,2 miliardami euro v letech 2009 až 2013, což by představovalo
zvýšení současného stavu o 3,5% ročně.
Kosmická agentura také hledá 850 milion euro na financování druhé fáze
monitorovacího systému Kopernikus, dříve známého pod názvem GMES (Global
Monitoring for Environment and Security).
Jak vidno, vše se točí okolo peněz. I přes tyto obrovské investice se však
dá, podle dosavadních zkušeností, odhadovat, že nepůjde o bezúčelně
vynaložené peníze, ale, že každé do kosmického programu vložené euro se
dříve nebo později vrátí.
25. listopadu 2008
Velkolepá konjunkce Venuše s Jupiterem a zákryt
Venuše navrch
Nejzajímavějším úkazem těchto dnů na večerní obloze je konjunkce planet
Venuše a Jupiter. V podvečer, kolem 17 hodiny, můžete pozorovat, tedy pokud
vám to pošmourné počasí těchto dnů dovolí, nízko nad jihozápadem, jak se k
sobě zdánlivě blíží dva body jasného světla, planety Venuše (o něco
jasnější, níže a blíž obzoru) a Jupiter (výš nad obzorem).
Obě planety se s končícím občanským soumrakem, vyloupnou ze světla
rudnoucího obzoru, zatím co nad hlavou už tou dobou budete mít temně modrou
oblohu. Východní část republiky na tom bude o něco lépe než západní, protože
Slunce zde zapadá o 15 minut dříve, už kolem 16 hodiny (dnes v 15:59 a každý
další den o více než minutu dříve).
Úkaz bude trvat několik dnů a co je nejlepší, obě planety si budou stále
blíž. A čím blíže, tím bude pohled na ně úžasnější. A není to ten typický
pomalý pohyb na který jsme u kosmických těles zvyklí. Přibližování, i když
jen zdánlivé, protože ve skutečnosti obě planety dělí téměř 3/4 miliardy
kilometrů, je téměř střemhlavé, skoro jeden stupeň, tedy šířka dvou
měsíčních úplňků z noci na noc.
Už 29.listopadu (mapka) budou obě planety méně než 3 stupně od sebe a zdálo
by se, že to už nemůže být lepší. Omyl. O další den později budou planety
ještě o kousek blíže k sobě a navíc se nízko nad obzorem objeví, vpravo od
nich, úzký srpek Měsíce. Ale ani to nebude ještě konec této nebeské show.
To nejlepší přijde v první prosincový podvečer. Prvního prosince bude
nejlepší noc ze všech. Úzký měsíční srpek, osvětlená část bude tou dobou jen
15%, Venuši zcela zakryje. Zákryt nastane v době od 17:11 pro Cheb až po
17:21 pro Valašské Meziříčí a bude trvat na zhruba hodinu a čtvrt. K výstupu
Venuše na dojde na osvětlené straně Měsíce sice ještě před jeho západem,
ovšem tak nízko nad obzorem, že pozorovací podmínky by pro území naší
republiky musely být naprosto ideální. Konec zákrytu si tak budeme muset
odříct, i kdyby nám počasí přálo. Na obrázku vlevo je pohled na oblohu z
Uherského Brodu 1. prosince 2008 v 17:00 SEČ. Za necelých 20 minut začne
zákryt.
Z geografického hlediska máme na tento nebeský úkaz štěstí. Konjunkce Venuše
s Jupiterem a Měsícem bude sice vidět z celé noční polokoule, ovšem zákryt
Venuše bude dobře viditelný jen v našich zeměpisných délkách. Na východ od
nás sice bude větší tma, ovšem Měsíc už zapadne. Naopak na západ od nás bude
Měsíc výše nad obzorem, zároveň však ještě nezapadne Slunce a tak se úkaz
ztratí v jeho záři. Pro jednou tedy jsme ve správnou dobu na správném místě.
Více si můžete přečíst na www.paralaxa.cz nebo na stránkách Astronomické
společnosti Pardubice, kde v případě špatného počasí najdete i pěknou
animaci.
23. listopadu 2008
Astronauti
zakončili nejdelší výstup do kosmu mimo ISS
Heidemarie Stefanyshyn-Piper a Stephen Bowen, dva astronauti z posádky
raketoplánu Endeavour ukončili v sobotu třetí a nejdelší z jejich
plánovaných výstupů do kosmu mimo Mezinárodní kosmickou stanici. Téměř sedm
hodin se pokoušeli vyčistit a opravit kloub panelu solárních článků ISS.
Oba astronauti se vrátili zpět do stanice dnes, dvě minuty před druhou
hodinou ráno po šesti hodinách a 57 minutách pobytu v kosmickém vakuu asi
360 km nad povrchem planety.
Oba pracovali společně uvnitř 3 metry širokého pohyblivého nosníku, jednoho
ze dvou, na kterých se natáčí rozlehlá "křídla" solárních článků směrem ke
Slunci tak, aby mohly poskytnout maximum energie.
Jeden z těchto kloubů je znečištěn s kovovými pilinami, které jak se
domnívají technici, pochází od problémů s mazáním kloubu. Oprava tak
zahrnuje namazání kovového prstence tak, aby přebytek maziva i s kovovými
pilinami uvnitř mohl být odstraněn mimo kloub.
NASA počítala s použitím dvou mazacích lisů, ale souprava nástrojů v ceně
asi 100.000 dolarů v úterý, při prvním výstupu do kosmu, zmizela v kosmu,
když ji astronautka náhodou upustila. Proto se astronauti museli podělit
během tohoto výstupu jen o jeden mazací lis a opravit program příštího
výstupu o setření přebytků maziva, které měly být odstraňovány už i během
tohoto výstupu do kosmu. V případě, že by se práce nedala stihnout pomocí
jedné mazací pistole, měla NASA v záloze pro astronauty úpravu jednoho z
nástrojů na nouzovou opravu tepelného štítu raketoplánu.
Po problémech při předchozích výstupech sobotní práce šla podle mluvčí NASA
jako po másle. "Posádka odvedla perfektní práci," řekl John Ray.
Zatímco astronauti pracovali vně stanice, inženýři na Zemi řešili problémy s
novým systémem recirkulace vody, který nainstalovali počátkem tohoto týdne.
Odstředivka v té části přístroje, který destiluje moč se už dvakrát vypla a
NASA doufá, že vyřeší problém včas, aby se raketoplán vrátil se vzorky
vyčištěné vody pro její rozbor na Zemi.
Raketoplán se tedy vrátí na zem nejspíše příští sobotu, když bude využita
možnost prodloužení mise o jeden den.
22. listopadu 2008
Problémy
při výstupech do kosmu i s recyklací vody
NASA má problémy s 250 milionovým systémem na recyklaci vody, kterou na
Mezinárodní kosmickou stanici doručil současný let raketoplánu Endeavour,
aby bylo možné recyklovat veškerou vodu na stanici včetně moči astronautů.
Při uvádění do provozu se ale vyskytly nikoliv neočekávané závady, NASA však
doufá, že se vše podaří odstranit a raketoplán se vrátí na Zemi se vzorky
první recyklované vody k dalším rozborům. Celý systém se během prvních
pokusů o provoz ve čtvrtek a v pátek sám dvakrát vypnul.
"Očekával jsem, že to nebude napoprvé pracovat dokonale," řekl velitel
stanice Mike Fincke během tiskové konference. "Bez ohledu na to jak to máme
dobře naplánováno nebo otestováno na Zemi, opravdu to vyzkoušet můžeme až za
letu a to je to, co tady právě děláme. Doufáme, že můžeme zpracovat první
kolo vzorků dokud je Endeavour ještě tady," dodal Fincke. Americká kosmická
agentura totiž potřebuje, aby systém fungoval dokonale 90 dnů před tím, než
se rozšíří počet členů posádky ze tří na šest.
Raketoplán se spojil s ISS minulou neděli a podle plánu by ji měl opustit
příští čtvrtek, po jedenácti dnech pobytu. NASA tedy chce raketoplán využít
k tomu, aby přivezl první vzorky vyčištěné vody na analýzu a mohla by tedy
pozdržet Endeavour u ISS o jeden den pokud by to bylo potřebné.
Prioritou číslo 1 je vrátit se zpět se vzorkem vody, řekl velitel
raketoplánu Chris Ferguson. "Pokud bychom tu museli zůstat o den déle,
určitě to uděláme."
Posádka ISS bude potřebovat recyklovat veškerou vodu, včetně moči, protože
raketoplány, které dnes produkují vodu jako odpadní produkt svých
elektrických, kyslíko-vodíkových palivových článků, mají v roce 2010 přestat
létat a po tomto datu bude příliš drahé vozit na ISS potřebné množství vody.
Navíc k zařízení na recyklaci vody raketoplán doručil dvě nové ložnice,
druhou toaletu a další vybavení na cvičení.
V pátek se astronauti připravovali na třetí ze čtyř kosmických vycházek na
které by měli odstranit problém s natáčením nosníku slunečních článků.
Minulý rok NASA zjistila, že jeden ze dvou kloubů byl poškozen kovovými
pilinami a navrhla komplikovanou sérii kosmických vycházek, které měly spoj
vyčistit, opravit poškození a zabránit aby se totéž stalo dalšímu kloubu.
Odhaduje se však, že k úplnému odstranění závady bude potřeba až 10 výstupů
do kosmu.
Ze čtyř výstupů do kosmu naplánovaných pro tuto misi Endeavour již
astronauti dokončily dva, třetí je naplánován na dnešek. Oba zatím dokončené
výstupy se neobešly bez problémů. V úterý došlo ke ztrátě sady nářadí za
100.000 dolarů a ve čtvrtek pak k nahromadění kysličníku uhličitého v jednom
ze skafandrů.
Endeavour má přistát v pátek 29. listopadu na přistávací dráze Kennedyho
kosmického centra na Floridě.
21. listopadu 2008
Kosmické
paprsky z tajemného blízkého zdroje
Mezinárodní tým výzkumníků objevil záhadný přebytek pronikavých elektronů
bombardujících Zemi z vesmíru. Zdroj těchto kosmických paprsků není známý,
ale musí být poblíž sluneční soustavy a mohl by dokonce být tvořen temnou
hmotou. Výsledky tohoto výzkumu byly uveřejněny v časopisu Nature z
20.listopadu.
"Jde o velký objev," říká spoluautor objevu John Wefel z Louisianské státní
university. "Je to poprvé co jsme pozorovali diskrétní zdroj urychlených
kosmických paprsků mimo hlavní galaktické pozadí."
Galaktické kosmické paprsky jsou elementární částice urychlené téměř na
rychlost světla vzdálenými výbuchy supernov a dalšími vysoce energetickými
událostmi. Pronikají celou Mléčnou dráhou a jako mlha částic o vysokých
energiích vstupují do sluneční soustavu ze všech směrů. Kosmické paprsky se
většinou skládají z protonů a těžších atomových jader s troškou elektronů a
fotonů na okořenění této směsice.
Ke studiu nejsilnějších a nejzajímavějších kosmických paprsků používal Wefel
a jeho kolegové posledních osm let sérii letů stratosférických balonů nad
Antarktidou. Na palubě těchto balónů vždy bylo zařízení financované NASA,
kterému se říká ATIC, což je zkratka pro Advanced Thin Ionization
Calorimeter. Výzkoumníci očekávali, že ATIC najde obvyklou směs, především
protonů a iontů, ale kalorimetr našel něco opravdu extra - zvýšené výskyt
pronikavých elektronů.
Wefel tento případ přirovná k dálnici, kde se mezi osobními vozy a náklaďáky
proplétá skupina sportovních vozů Lamborghini. "Nečekáte, že na obyčejné
dálnici uvidíte najednou tolik závodních aut, nebo naopak tolik pronikavých
elektrony ve směsici kosmických paprsků." Během pěti týdnů balonových letů v
roce 2000 a 2003, napočítal ATIC celkem 70 nadbytečných elektronů v
energetickém rozsahu 300-800 GeV. "Přebytkem" se v tomto případě rozumí
počet elektronů nad obvyklým množstvím očekávaným v galaktickém pozadí.
Sedmdesát elektronů se nemusí jevit jako nijak ohromné číslo, ale představte
si je jako oněch sedmdesát Lamborghini na běžné dálnici, a to už je významný
přebytek.
Graf vpravo: zobrazení množství pronikavých elektronů zachycených přístrojem
ATIC v závislosti na jejich energii
"Zdroj těchto exotických elektronů musí být relativně blízko sluneční
soustavy - ne dál než kiloparsek," komentuje to další spoluautor objevu Jim
Adams z NASA Marshall Space Flight Center.
Proč musí jejich zdroj ležet poblíž? Adams to vysvětluje takto. "Pronikavé
elektrony ztrácí svoji energii poměrně rychle jak prolétají galaxií. Energii
ztrácejí dvěma hlavními způsoby. Zaprvé když kolidují s fotony o nižších
energiích, v procesu kterému se říká inverzní Comptonův rozptyl, nebo za
druhé, když samy vyzařují energii jak se po spirále pohybují skrz magnetické
pole galaxie." Než by elektron proletěl celý kiloparsek, už by v žádném
případě nebyl 'vysoko energetický'.
Pronikavé elektrony jsou proto jen ty místní. Někteří členové výzkumného
týmu věří, že by se jejich zdroj mohl nacházet blíže než několik set parseků.
Jen pro srovnání, disk Mléčné dráhy má asi třicet až padesát tisíc parseků.
Jeden parsek při tom představuje přibližně tři světelné roky.
"Bohužel," říká Wefel, "nemůžeme určit na obloze jejich zdroj." Ačkoli ATIC
měřil i směr přicházejících složek, je obtížné přepočítat zjištěné směry
příletu do nebeských souřadnic. Detektor se totiž nacházel v koši balonu
kroužícího kolem jižního pólu v turbulentním víru výškových větrů a proto
jsou zjištěné směry klamavé. Navíc byly přilétající elektrony o několik
stupňů odkláněny galaktickými magnetickými poli. "To nejlepší v co mohl ATIC
doufat, bylo odlišit hlavní směr anizotropie, na jedné straně obloha, na
druhé všechno ostatní."
Tato nejistota uvolňuje otěže představivosti. Nejméně exotické možnosti
zahrnují například blízký pulsar, mikrokvasar, nebo černou díru s hmotností
hvězdy, všechny takové objekty jsou schopny urychlit elektrony na takto
vysoké energie. Není vyloučeno, že se takový zdroj skrývá neodhalen a
nedaleko. Nedávno vypuštěný kosmický dalekohled Fermi Gamma-ray Space
Telescope právě zahajuje průzkum oblohy s dostatečnou citlivostí na to, aby
mohl odhalit některý z takových objektů.
Ovšem další, mnohem tajemnější možnosti je temná hmota. Existuje třída
fyzikálních teorií nazývaných "Teorie Kaluza - Klein", které se pokouší
spojit gravitaci s ostatními základními silami pomocí dalších rozměrů. Navíc
k důvěrně známým třem rozměrům tak přidávají až osm dalších rozměrů
vetkaných do prostoru kolem nás. Zajímavým a ještě ne zcela propracovaným
vysvětlením pro temnou hmotu je, že se její složky nachází v jiném rozměru.
Pociťujeme jejich přítomnost skrze gravitační sílu, ale žádným jiným
způsobem je nemůžeme zachytit.
Jak by temná hmota mohla vytvořit přebytek kosmických paprsků?
Kaluza-Kleinovy částice mají kuriózní vlastnost (jednu z mnoha) a to, že
jsou svými vlastními antičásticemi. Když se dvě takové částice srazí,
anihilují za vzniku spršky pronikavých fotonů a elektronů. Elektrony už ale
nejsou ztraceny ve skrytých rozměrech, ale zhmotňují se ve třech rozměrech
skutečného světa, kde je ATIC zachytí jako "kosmické paprsky."
"Námi získaná data by mohla být vysvětlena mrakem nebo chomáčem temné hmoty
v sousedství sluneční soustavy," říká Wefel. "Zvlášť když podle teorie
Kaluza-Klein by částice s hmotností kolem 620 GeV, které by se navzájem
zničily, by měly produkovat elektrony se stejným spektrem energií, které
jsme pozorovali."
Otestování této možnost ale není jednoduché, protože temná hmota je, jak
jinak, neviditelná. Ale může být možné najít takový mrak právě hledáním
dalších produktů anihilace, jako jsou gama paprsky. Zde opět má Fermi Space
Telescope možná jednu z nejlepších šancí na určení jejich zdroje. "Cokoliv
to bude," říká Adams, "bude to úžasné."
Více informací o tomto výzkumu najdete v článku "An excess of cosmic ray
electrons at energies of 300-800 GeV," autoři J. Chang a kolektiv, Nature
20.listopadu 2008.
19. listopadu 2008
Včasné varování před nebezpečnými asteroidy a
kometami bude opět o něco snazší
Nové
křemíkové čipy vyvinuté v Lincolnově laboratoři MIT jsou základním prvkem
nového, 1,8 metrového průzkumného dalekohledu, který brzy poskytne více než pětinásobné
zlepšení schopnosti astronomů zachytit Zemi potenciálně nebezpečné asteroidy
a komety.
Prototyp tohoto dalekohledu se právě dokončuje na vrcholku hory Haleakala na
havajském ostrově Maui. Pravidelné pozorování a tři a půl roku trvající
testování začne už letos v prosinci. Ústředním bodem systému bude největší a
nejpokročilejší digitální fotoaparát na světě. Tento dalekohled je prvním ze
čtyř, které budou umístěny ve společné kopuli. Budovaný systém byl
pojmenován Pan-STARRS, což je zkratka pro Panoramic Survey Telescope & Rapid
Response System.
"Jde o opravdu obrovský přístroj," řekl astronom havajské univerzity John
Tonry, který vedl tým vývojářů nové 1,4 gigapixelové kamery. "Dostaneme
obraz který je složen z 38.000 x 38.000 pixelů, tedy asi 200 krát větší
než dostanete z dnes již běžného sedmi megapixelového digitálního fotoaparátu."
Pan-STARRS, jehož kamery mohou pokrýt oblast oblohy asi 3°x3°, tedy šest
průměrů měsíčního úplňku, může zjistit hvězdy až 10 milionkrát slabší než
ty, které můžeme vidět pouhýma očima, je navíc jedinečný ve schopnosti najít
pohybující se nebo proměnlivé objekty.
V nové kameře nejde ale jen o velký CCD prvek, jde o nově vyvinutou
technologii OTCCD (orthogonal-transfer charge-coupled device), která
odstraňuje efekty náhodného pohybu v obrazu. Mnohé současné digitální
fotoaparáty nebo kamery k tomu používají pohyblivé čočky, nebo elektroniku, které kompenzují především
pohyb nebo chvění celého přístroje. OTCCD tento problém řeší elektronicky, přímo na
úrovni jednotlivých pixelů a s mnohem vyšší rychlostí.
Výzva, kterou představuje kamera Pan-STARRS, je v jejím výjimečně širokém
zorném poli. Při takto širokém zorném poli se totiž chvění obrazu
hvězd v různých místech obrazu liší a nelze tedy použít jednotné schéma pro
jeho odstranění. To by totiž při tak velkém množství pixelů ztratilo smysl
i účinnost. Celý 1,4 Gpix OTCCD snímací prvek proto používá schéma pole o šedesáti menších, samostatných
23 Mpix OTCCD, složených každé ze 64 čipů o rozměru 600 x 600 pixelů, které jsou integrovány na jediném křemíkovém čipu.
Taková architektura umožňuje nezávislé odstranění pohybu v různých místech
obrazu, který je tak optimalizován i při sledování nejrůznějších
objektů napříč celým zorným polem.
Primárním úkolem projektu Pan-STARRS je zjišťovat k Zemi se přibližující asteroidy a komety, které by mohly být potenciálně nebezpečné. Až se systém uvede do plného provozu, bude celá, z Havaje viditelná obloha, což představuje téměř tři čtvrtiny celé oblohy, vyfotografována nejméně jednou za týden nebo přesněji třikrát za každých 28 dnů v době, kdy nebude
dané místo oblohy rušit svit Měsíce. Všechny pořízené snímky
s expozicí 30 - 60 sekund, na kterých bude možné rozlišit hvězdy až 24
hvězdné velikosti, následně zpracuje vysoko výkonné výpočetní
středisko přímo na Maui. Vědci v centru budou snímky analyzovat na změny, které by
mohly odhalit zatím neznámé asteroidy. Po spojení dat z několik obrazů pak
mohou vypočítat oběžné dráhy asteroidů a vyhledat ty, které by mohly být na
srážkovém kurzu se Zemí.
Pan-STARRS bude také použit pro katalogizování 99 procent hvězd severní
polokoule ve viditelném světle a to včetně hvězd v blízkých galaxiích. Navíc
je celooblohový průzkum pomocí Pan-STARRS pro astronomy příležitostí objevit
a monitorovat planety kolem jiných hvězd, stejně tak jako vzácné výbuchy
supernov v jiných galaxiích.
Detailní informace o Pan-STARRS a jeho vědeckém využití najdete na
http://pan-starrs.ifa.hawaii.edu/public/
17. listopadu 2008
Hubble
potvrdil přímé pozorování exoplanety
Ve vydání časopisu Science z pátku 14.listopadu byla uveřejněna práce,
popisující první přímé pozorování planety ve hvězdném systému Fomahaut.
Hvězda Formahaut je jasnou hvězdou souhvězdí Piscis Austrinus, vzdálená od
nás asi 25 světelných roků. Jako kandidát na přítomnost planety nebo
planetárního systému je tato hvězda považována už od osmdesátých let
minulého století na základě pozorování družice IRAS, která kolem mladé
hvězdy objevila nadbytek prachu. V roce 2004 koronograf s vysokým rozlišením
na Hubbleově kosmickém dalekohledu zobrazil prachový disk s ostrým vnitřním
okrajem, o kterém se předpokládalo, že je výsledkem existence planety. Tento
velký disk trosek připomíná Kuiperův pás naší sluneční soustavy. Před
nedávnem pak Hubble skutečně vyfotografoval i bodový světelný zdroj ležící
uvnitř vnitřního okraje prachového disku. Odhaduje se, že objekt nazvaný
Formahaut b nemá více než tři hmoty Jupiteru.
"Fomalhaut b je miliardkrát slabší než hvězda. S pozorováním jsme začali v
roce 2001, a naše vytrvalost se nakonec vyplatila," řekl Paul Kalas,
astronom z Kalifornské univerzity v Berkeley.
Pozorování koronografem na Hubbleově Advanced Camera for Surveys trvalo 21
měsíců. Ukazuje, že objekt se skutečně pohybuje kolem hvězdy, se kterou je
gravitačně svázán. Jde tedy o planetu nacházející se poměrně daleko od
mateřské hvězdy, ve vzdálenosti asi 10 krát větší než je vzdálenost Saturnu
od Slunce. Rozdíl mezi dvěma pozicemi planety z roku 2004 a 2006 naznačuje,
že planeta oběhne svoji mateřskou hvězdu jednou za 872 roků.
Vícenásobné počítačové simulace ukazují, že planet které upravují vnitřní
okraj prachového disku může být více než jedna. Ukazuje se také, že
pozorovaná planeta je jasnější, než by odpovídalo planetě o hmotnosti tří
Jupiterů. Jednou z možností je, že se planeta více podobá našemu Saturnu, i
s rozsáhlým systémem prstenů, které by mohly odrážet více světla.
Formahaut je mladý, jen 200 milionů let starý systém a tak by planeta měla
být pozorovatelná i v infračerveném oboru spektra, protože ještě nestihla
vychladnout po gravitačním smrštění. Pozemské infračervené dalekohledy ji
však nezachytily. Díky tomu by také neměla být místem podporujícím život,
také proto, že Formahaut je mnohem žhavější než naše Slunce. Je 16x tak
jasný a spotřebuje tedy svoji zásobu vodíku za dobu nepřevyšující příliš
jednu miliardu let, tedy asi jen za desetinu střední délky života našeho
Slunce.
Podle: NASA a ESA
Endeavour se spojil s ISS
Včera večer, krátce po 23 hodině našeho času zakotvil raketoplán Endeavour u
spojovacího uzlu modulu Harmony Mezinárodní kosmické stanice. Ke spojení
došlo dva dny po startu z Floridy, asi 340 kilometrů nad Indií. Jen pár
desítek minut po zakotvení astronauti otevřeli průlez a propluli tunelem do
prostor ISS, kde je uvítala stávající posádka.
Přistání předcházel několikahodinový přibližovací manévr, na jehož konci byl
tak zvaný backflip, manévr, při němž raketoplán přibližující se normálně k
ISS zády, vykoná otočku, během které je možné fotografovat jeho "břicho" s
tepelným štítem. V té době si už ale řídící létání prohlédli snímky pořízené
při prohlídce OBSS, kterou astronauti provedli v sobotu. a podle nich
konstatovali, že raketoplán tentokrát dosáhl oběžnou dráhu bez vážnějších
škod způsobených během startu.
Na orbitální stanici stráví astronauti 11 dnů, a je možné, že jejich mise
bude prodloužena o jeden den, aby se získaly vzorky z nového systému
recyklace vody.
16. listopadu 2008
STS-126 den 2.
Sedmičlenná posádka raketoplánu Endeavour strávila sobotu dokončením pěti
hodinové inspekce tepelného štítu raketoplánu pomocí robotické ruky se
systémem Orbiter Boomu Sensor (OBSS). Pozemní řídící středisko používá
snímky tohoto systému, stejně jako záznam pořízený během startu, aby se
zjistil stav a nepoškozenost tepelného štítu.
Předběžný rozbor ukázal, že během startu došlo k uvolnění malého kusu
tepelného krytu v zadní části raketoplánu. Tato oblast však nevyvolává velké
znepokojení, protože zde nedochází během návratu do atmosféry k většímu
tepelnému zatížení. Posádka pořídila během OBSS několik snímků této oblasti,
které dovolí pozemnímu řídícímu středisku udělat bližší rozbor poškození a
potvrdit ztrátu izolace a velikost poškozené oblasti.
Posádka se také připravovala na nedělní připojení k mezinárodní kosmické
stanicí a prováděla kontrolu skafandrů na palubě Endeavouru, které budou
použity během čtyř kosmických vycházek.
Velitel ISS Mike Fincke a letecký mechanik Greg Chamitoff probírali s
pozemním řídícím střediskem procedury, které budou používat při tom, když
Endeavour vykonává před spojením s ISS otočku, které se říká backflip, při
které je opět fotografován povrch tepelného štítu raketoplánu a postupy při
manévrech před a během spojení.
Nedělní spojení je naplánováno po 23 hodině SEČ a bude opět živě přenášeno
NASA TV.
15. listopadu 2008
 |
 |
Stavební úpravy spektrohelioskopu Volno, nevolno, svátek, nesvátek, ať už letí raketoplán nebo
přilétají meteory, je potřeba se starat i o údržbu hvězdárny. A když jsou
omezené zdroje, je potřeba sáhnout do vlastních řad. |
Leonidy 2008
Zítra, v noci z neděle 16. na pondělí 17. listopadu má podle
výpočtů IMO proběhnout jedno ze dvou maxim meteorického roje Leonidy.
Podle Jeremie Vaubaillona má první maximum nastat 17.11.2008 okolo 2:32
SEČ s očekávaným ZHR
~25- 100? a druhé pak o den později 18.
listopadu ve 22:38 SEČ, se ZHR
~20?. Tradiční maximum by při tom podle dlouhodobých
pozorování mělo nastat typicky 17.listopadu
okolo 10:00 hod. SEČ.
Jiný z odborníků na předpovědi,
Michail Maslov, navrhuje,
že vrchol roje se může ukázat v ještě větší síle, se ZHR ~130, už 17. listopadu
v 01h22m SEČ. Meteory roje Leonid pocházejí z komety P55/Temple-Tuttle. Vlétají
do atmosféry poměrně rychle, rychlostí okolo 70 km/hod. Roj je činný přibližně
týden, mezi 13. a 22. listopadem, letos se první meteory tohoto roje objevily už
9. listopadu. Graf pozorování si můžete prohlédnout třeba
zde.
Vysoká činnost
roje byla např. v roce 1833, kdy došlo ke skutečné "sprše" meteorů, kterých bylo
možné pozorovat více než 40 tis. za hodinu.
Ať tak či onak, letošní maximum
bude významně rušeno nejen Měsícem, ale podle nejnovějších meteorologických předpovědí mu
u nás nemá přát ani
počasí. Budete-li však mít alespoň trochu jasno, můžete se pokusit o pozorování.
Meteorů by mělo být tolik, že některý z těch jasnějších by mělo být vidět i přes
měsíční svit.
Endeavour na cestě k ISS
Dnes dvě hodiny po půlnoci raketoplán Endeavour úspěšně
odstartoval na misi STS-126 k Mezinárodní kosmické stanici. Posádka raketoplánu
tentokrát není tvořena žádnými kosmickými veterány. Tři členové posádky jsou
dokonce kosmickými nováčky a ostatní čtyři mají za sebou pouze jeden let do
kosmu. Raketoplán je při tomto letu zásobovacím náklaďákem. V
útrobách modulu Leonardo, který bude po příletu na oběžnou dráhu připojen
k ISS, je naložena spousta zásob, nutných pro budoucí rozšíření posádky ISS na
dvojnásobek. Po vyložení těchto zásob bude modul naplněn odpadem a nepotřebnými
věcmi zbylými po předchozích posádkách a opět uložen do nákladového prostoru
raketoplánu, se kterým se vrátí zpět na Zem. Kromě doručení zásob mají letoví
specialisté mise celkem 4x vystoupit do kosmu a opravit např. porouchané spoje
ve slunečních bateriích.
Na start, který probíhal už za tmy, se můžete
podívat na serveru
youtobe.com
Indická sonda zasáhla Měsíc
První indická sonda, přesněji přístroji vybavený impaktor, který dopad na
Měsíční povrch nepřežil, udeřil do měsíčního povrchu poblíž jižného pólu v pátek
14.listopadu. Moon Impact Probe (MIP), jak zní oficiální název sondy, byl
vypuštěn z orbiteru Chandrayaan-1 v 15:36 SEČ směrem k Měsíci, do jehož povrchu
narazil o 25 minut později. MIP nesl videokameru, radarový výškoměr a hmotový
spektrometr, jejichž data během sestupu k povrchu předával k Zemi.
12. listopadu 2008
Endeavour
countdown
Hodiny odpočítávající v Kennedyho kosmickém centru začaly v úterý odpočítávat
čas k pátečnímu startu raketoplánu Endeavour na misi k mezinárodní kosmické
stanici. Start je naplánován na pátek 14.11. na 19:55 místního času, tedy na
sobotu 15.11. v 1:55 našeho času.
"Už nějaký čas jsme nestartovali a tak jsme opravdu vzrušení, abychom se znovu
dostali do sedla," řekl ředitel přípravy raketoplánu Jeff Spaulding.
NASA plánovala na minulý měsíc let na servisní misi k Hubbleovu kosmickému
dalekohledu (HST), ale let musel být nakonec odložen, aby technici mohli
připravit náhradní díly k odstranění poruchy, která nastala jen několik dnů před
plánovaným startem. Poslední let k Hubblu tak byl odložen až na květen 2009.
Zpoždění servisní mise k Hubblu tak obrátilo pozornost NASA k dokončení výstavby
a vybavení kosmické stanice, pro kterou je vyčleněno už jen devět dalších letů,
než raketoplány budou v roce 2010 poslány do výslužby.
Mise Endeavour by měla trvat 15 dnů, z nichž 11 je věnováno přípravě stanice pro
umístění stálé šesti členné posádky, dvojnásobek stávajícího počtu. Mezi novou
výbavu, kterou Endeavour k ISS poveze patří systém recyklace vody za 250 milionů
dolarů, který např. umožní posádce recyklovat i vodu obsaženou v moči, nebo dvě
nová lůžka a možná to nejdůležitější, druhou toaletu, mnohem dokonalejší než je
ta stávající. "Naše rodina v kosmu se rozroste," řekl Joe Delai, který má v NASA
na starosti náklad tohoto letu, "a tak je druhá toaleta o to důležitější."
Posádka kosmické stanice během přípravy na přílet raketoplánu uklízela a velitel
Michael Fincke poslal dolů na Zemi televizní šot plný přecpaných koutů ISS a
žádal řídícího létání o pomoc kam s výbavou zbylou po předchozích kosmických
vycházkách a dalších aktivitách astronautů. "Není to uloženo tak jak jsme
doufali", řekl Fincke.
Fincke a letecký mechanik Jurij Lonchakov přiletěli na stanici minulý měsíc.
Třetí člen posádky, astronaut Gregory Chamitoff, bude vystřídán astronautkou
Sandrou Magnusovou. Chamitoff, který je na palubě stanice od června, se vrátí
domů.
Magnusová a její kolegové z posádky raketoplánu - velitel Chris Ferguson, piloti
Erik Boe a Don Pettit a specialisté Heidemarie Stefanyshyn-Piper, Stephen Bowen
a Shane Kimbrough v úterý přijeli na floridský kosmodrom a začali se připravovat
na páteční start. Meteorologická předpověď jim dává 60% šanci na počasí vhodné
pro start.
Podle: NASA
11. listopadu 2008
Bye-bye
Phoenix
Phoenix Mars Lander, sonda, která se zapsala do historie nalezením konečného
důkazu o přítomnosti vody na Rudé planetě, ztratila kontakt se Zemí a to
nejspíše ukončilo její více než pěti měsíční misi. NASA to oznámila v pondělí
10.listopadu.
Předpokládalo se, že robotická sonda pomalu a postupně vypne svá, dnes již
nepotřebná zařízení, aby co možná nejdéle udržela v činnosti svoji
meteorologickou část a baterie, než definitivně umrzne pod náporem marťanské
zimy. Písečná bouře, ale dále oslabila již tak nedostatečné zdroje sluneční
energie a tak přišel náhlý konec.
Sonda Phoenix, která přistála nedaleko severního pólu Marsu na konci května,
předala na Zemi poslední signály 2.listopadu. "V tomto bodě zastavíme všechny
operace, deklarující konec mise," řekl Barry Goldstein, ředitel projektu mise
Phoenix v NASA/JPL v Pasadeně. Až nastanou lepší podmínky pro spojení se sondou,
řekl také Goldstein, pokusíme se sice zapnout rádio a spojit se se sondou,
abychom se přesvědčili zda ještě není naživu, ale nikdo z týmu nemá v tomto bodě
žádná zvláštní očekávání.
Sonda navržená v roce 2002 odstartovala na cestu k Marsu v srpnu 2007. po té co
25. května 2008 přistála ve vysokých severních šířkách planety, začala pátrat po
vodě a hodnotit podmínky pro ověření možnosti podpora života. Našla důkaz o
existenci vody ve formě ledu, "ochutnala" a "očichala" povrch Marsu a na Zemi
odeslala více než 25.000 snímků.
Phoenix byla teprve šestou kosmickou sondou, která úspěšně přistála na Marsu a
prvním kosmickým plavidlem, které přistálo bezpečně v jedné z polárních oblastí.
Stejně jako další dvě sondy Spirit a Opportunity překročila plánovanou
tříměsíční životnost, ale na rozdíl od těchto dvojčat, které operují na povrchu
rudé planety už od počátku roku 2004 se nikdy nepočítalo s tím, že by mohla
přežít marsovskou zimu. "Ještě však neztrácím naději," řekl Goldstein.
Podle: NASA
9. listopadu 2008
Na
Měsíci byly pozorovány další známky pozdního vulkanizmu
Sopečná
činnost na odvrácené straně Měsíce možná trvala déle, než se dříve
předpokládalo. Alespoň se to zdá ze snímků, které nedávno získala japonské
družice SELENE. Objevy byly detailně popsány v posledním vydání časopisu Science
ze 7. listopadu 2008. Jde o výzkum, který by mohl pomoci upřesnit náš pohled na
formování Měsíce a jeho vývoj.
Vědci si myslí, že Měsíc vznikl při tom, když se mladá země srazila s další
planetou o velikosti dnešního Marsu. Při této kataklyzmatické srážce byl vytržen
a do kosmu vyvržen pořádný kus roztaveného planetárního pláště. Z tohoto
materiálu, který začal obíhat kolem Země pak postupně, za miliony let chladnutí,
vznikl náš Měsíc. Měsíční povrch je teď už dlouho mrtvý, odmyslíme-li impakty z
kosmu, ale po miliony let, než vychladl, zažíval mohutnou sopečnou činnost.
Na obrázku: vlevo kráter
Antoniadi s výlevy tmavější a světlejší lávy ve vyznačené oblasti, vpravo část
Mare Moscoviense.
Vědci studovali stopy měsíční vulkanické aktivity tam, kde byla nejběžnější, v
tmavých čedičových "mořích". Bazalty lze dobře odhalit z oběžné dráhy, ale
kontaktní, radioizotopové datování je omezeno na pár míst přivrácené strany
měsíce, kde přistály pozemské sondy nebo astronauti misí Apollo.
Jiným způsobem jak odhadovat věk sopečných rysů je počítat impaktní meteoritické
krátery. Princip je jednoduchý, čím méně kráterů v dané oblasti je, tím je zde
povrch mladší a naopak.
Současná skupina výzkumníků takový "statistický" výzkum provedla ve dvou
oblastech na odvrácené straně Měsíce, u jižního pólu v kráteru Aitken (SPA) a v
Mare Moscoviense (Moskevské moře). Snímky daných oblastí získali pomocí terénní
kamery (Terrain Camera) na palubě japonského polárního orbiteru SELENE (KAGUYA).
Měsíční orbitální sonda SELENE startovala před více než rokem, 14.září 2007 a
svoji vědeckou misi u Měsíce začala pozorováním měsíčního povrchu 21.prosince
2007.
Největší sopečná činnost skončila na odvrácené straně Měsíce před asi 3
miliardami let, ale v několika lokalitách, jak odhadují Junichi Haruyama z
Japonské kosmické agentury (JAXA) a jeho kolegové, jsou některé usazeniny staré
jen asi 2,5 miliardy let, což by svědčilo o tom, že epizodická sopečná činnost
pokračovala i po skončení hlavní činnosti ještě po dobu asi 500 milionů let.
Sopečná činnost ale pokračovala také na přivrácené straně, a zřejmě ještě
podstatně déle než na odvrácení straně. V Oceanus Procellarum, se například
stáří některých basaltů odhaduje na pouhou 1 miliardu let.
Rozdíl mezi ukončením sopečné činnosti na obou stranách Měsíce by mohl souviset
s tloušťkou kůry na odvrácené straně nebo menším množstvím teplo produkujících
radioaktivních prvků na odvrácené straně ve srovnání s přivrácenou stranou,
tvrdí autoři.
8. listopadu 2008
Osídlíme
Mars?
Otazník v názvu přednášky Ing. Marcela Grüna, která zazněla v pátek 7.11.2008 na
naší hvězdárně není ani tak o tom zda, ale spíše kdy. Většina potřebných
technologií je k dispozici přinejmenším v ideovém návrhu a tak položená otázka
má nádech spíše časový, filozofický či bezpečnostní. Obsáhlá, dvou hodinová,
přednáška provedla historií dobývání Marsu a přípravou na budoucí osídlení této
planety člověkem ráno 115 studentů gymnázia a večer 45 posluchačů na hvězdárně.
Shodou okolností byl v úterý 4.listopadu v IOP Publishing - Plasma Physics and Controlled Fusion, uveřejněn článek o tom, jak
zmenšit hrozbu "kosmického počasí" astronautům při dlouhodobém letu. Podle
kosmických agentur je právě "kosmické počasí" největší překážkou dlouhodobého
letu vesmírem. Sluneční záření i kosmické paprsky představují pro astronauty
skutečnou smrtelnou hrozbu.
Vysoce energetické složky slunečního záření, ačkoli jde jen o část spektra
'kosmických paprsků', jsou předmětem největšího zájmu, protože právě ony by byly
pro astronauty nejnebezpečnější. Velké množství těchto energetických složek se
vyskytuje hlavně při občasných "bouřích", které představují pro živé organismy
největší hrozbu. Na Zemi nás pomáhá chránit magnetosféra, obří magnetická
bublina kolem celé planety.
Mimo ochranu tohoto přírodního silového pole se zatím kdysi nakrátko pohybovalo
pouze několik astronautů misí Apollo, kteří letěli k Měsíci na konci šedesátých
a začátkem sedmdesátých let minulého století. Typická cesta na Měsíc a zpět však
u misí Apollo trvala jen asi 8 dnů a tak bylo možné se takové sluneční bouři
vyhnout. Cesta na Mars však bude trvat přibližně osmnáct měsíců a tak je téměř
jisté, že se astronauti s takovou smrtící "sluneční bouří" setkají.
Kosmická loď letící k Měsíci nebo k Marsu by si ale mohla kolem sebe udržovat
ochranu pomocí vlastní mini magnetosféry. Tento nápad není nový. Vznikl už před
padesáti lety, ale předpokládalo se, že by to nebylo praktické. Věřilo se totiž,
že by astronauty ochránila jen velmi velká, více než 100 kilometrová magnetická
bublina.
Vědci z Rutherford Appleton Laboratory, University z Yorku a z Strathclyde and
IST v Lisabonu experimentálně použili know-how 50 let výzkumu jaderné syntézy a
ukázali, že je možné chránit astronauty přenosnou magnetosférou, která by
rozptylovala a odkláněla vysoce energetické, ionizované složky slunečního větru
od jejich kosmické lodi.
Počítačové simulace zpracované týmem v Lisabonu spolu s vědci z Rutherford
Appleton laboratory minulý rok ukázaly, že je teoreticky možná mnohem menší
"magnetická bublina" s průměrem jen několika set metrů, která by dostatečně
ochránila kosmické plavidlo. Dr. Ruth Bamfordová, jedna z vedoucích výzkumníků
Rutherford Appletonových Laboratoří, řekla, že tyto počáteční experimenty se
ukázaly slibné, a že to může být možnost chránit astronauty v kosmickém prostoru
před účinky škodlivého kosmického počasí.
Publikovaná verze výzkumu "The Interactions of a flowing plasma with a dipole
magnetic field: measurements and modelling of a diamagnetic cavity relevant to
spacecraft protection" (R Bamford et al 2008 Plasma Phys. Control. Fusion 50
124025) je k dispozici online na
http://www.iop.org/EJ/abstract/0741-3335/50/12/124025
5. listopadu 2008
Prodloužení
letů raketoplánů by přišlo na 2 miliardy ročně
Udržení raketoplánů v letovém provozu i po roce 2010, který je zatím konečnou
pro všechny zbývající raketoplány, by americkou NASA stálo 2 miliardy dolarů
ročně. Tato cena je natolik vysoká, že by to mohlo ohrozit vývoj klíčových prvků
projektu Constellation. Tuto informaci zveřejnili manažeři letů raketoplánů
počátkem tohoto týdne.
Plánem zatím je, uzemnit celou flotilu raketoplánů po dokončení Mezinárodní
kosmické stanice v roce 2010. Již dříve se sice objevily jisté návrhy členů
kongresu nebo prezidentských kandidátů na prodloužení tohoto termínu a přidání
dalších letů, jako řešení plánovaného pětiletého přerušení mezi odchodem
raketoplánů do "důchodu" a uvedením rakety Ares 1 a kosmické lodi Orion do
běžného provozu.
Představitelé NASA upozornili, že, bez dodatečného financování by jakékoliv
prodloužení životnosti raketoplánů pravděpodobně znamenalo ubrat prostředky z
programu Constellation a tak další zdržení vývoje a výroby jak nosiče Ares tak
lodi Orion.
Nezávisle na vyjádření NASA, zpráva vydaná v pondělí výborem Kongresu pro
rozpočet (CBO) končí tak, že vyhlídky na přidání dalších letů nejsou nikterak
dobré, a že NASA může s raketoplány dolétat jen mise plánované do konce září
2010. Zpráva CBO uvádí že financování je zajištěno pro 10 zbývajících misí, plus
jednu dodatečnou, kterou přidal kongres a zároveň odhaduje vyhlídky na přidání
dalších letů po září 2010 jen na 5 až 30 procent.
2. listopadu 2008
Hledání
prvotní antihmoty
Vědci jsou na lovu důkazů o antihmotě zbylé z raného vesmíru. Nové výsledky
vycházející z dat získaných rentgenovými observatořemi NASA Chandra a Compton
naznačují, že by toto hledání mohlo být ještě mnohem obtížnější. Podívejte se na
článek z 26. srpna
2006 na tomto webu.
Antihmota je vytvořena elementárními částicemi, z nichž každá má stejnou
hmotnost jako jejich odpovídající hmotné protějšky, tedy protony, neutrony a
elektrony, ale mají opačné náboje a magnetické vlastnosti. Když se hmota a
antihmota srazí, navzájem zanikají, anihilují, za vzniku energie, shodně s
Einsteinovou slavnou rovnicí E=mc2.
Podle modelu Velkého třesku (Big Bang), byl raný vesmír krátce po Velkém třesku
naplněn částicemi hmoty i antihmoty. Většina tohoto materiálu anihilací zanikla,
ale protože tam bylo o něco málo víc hmoty než antihmoty, méně než jedna částice
na miliardu dalších, hmota zůstala zachována, přinejmenším v místním vesmíru.
Hledání stop antihmoty se zaměřuje zejména na tak obrovské fenomény jako jsou
relativistické výtrysky hmoty poháněné černými dírami a pulsary, ale žádný důkaz
o antihmotě zbývající z mladého vesmíru zatím nebyl nalezen.
Jak by ale mohla nějaká prvotní antihmota přežít? Hned po Velkém třesku, jak se
předpokládá, se vesmír při tak zvané inflaci rozšířil exponenciálně za pouhý
zlomek sekundy.
"Pokud shluky hmoty a antihmoty existovaly před inflací, mohou teď být od sebe
odděleny více než jen stupnicí pozorovatelného vesmíru a tak bychom je nikdy
neviděli ani se s nimi nesetkali," řekl Gary Steigman z Ohio státní university,
který vedl výzkum. "Mohou ale být oddělený i na menších stupnicích, třeba jen
supershluků nebo shluků galaxií a to je už je mnohem zajímavější možnost."
V tomto případě by se srážky mezi dvěma shluky galaxií, největšími gravitačně
svázanými strukturami ve vesmíru, mohly ukázat jako důkaz antihmoty. Množství
rentgenového záření ukazuje kolik horkého plynu je zapojeno do takové srážky a
pokud některý z plynů ve shluku má složky antihmoty, pak, díky anihilaci, bude
rentgenové záření doprovázeno i zářením gama.
Steigman použil pozorování družic Chandra a Compton ke studiu tzv. Bullet
Clusteru, kde do sebe extrémně vysokou rychlostí narazily dva velké shluky
galaxií. Pro svoji relativní blízkost a příznivou orientaci z boku je, Bullet
Cluster vynikajícím místem pro hledání signálů přítomnosti antihmoty.
"Toto je největší rozměr přes který jsme tento test na antihmotu dělali," řekl
Steigman, jehož výzkum byl zveřejněn v Journal of Cosmology and Astroparticle
Physics. "Podíval jsem se na to, zda by tam mohly být nějaké shluky galaxií,
které jsou složeny z velkého množství antihmoty." Ovšem Chandrou pozorované
množství rentgenového záření a neodhalení záření gama družicí Compton nakonec
ukazuje, že Bullet Cluster obsahuje méně než jednu částici antihmoty na tři
milióny částic hmoty. Navíc simulace srážky Bullet Clusteru ukazuje, že
pozorované výsledky vylučují přítomnost nějakého významného množství antihmoty.
"Střet hmoty a antihmoty je nejúčinnější proces vzniku energie ve vesmíru, ale
nemusí k němu dojít ani při velmi velkých rozměrech," řekl Steigman. "Já se ale
nevzdávám a plánuji podívat se na další srážející se shluky galaxií, která byly
nedávno objeveny." Objev antihmoty ve vesmíru by mohl vědcům napovědět, jak
dlouho trvalo období inflace. "Úspěch tohoto experimentu, by nás hodně naučil o
počátečních stadiích vesmíru," řekl také Steigman.
Podle: SpaceDaily
1. listopadu 2008
NASA pozdrží misi k Hubblu až do
května 2009
Včerejší dobrá zpráva, že Hubble opět funguje a dává v mezích svých možností
100% výkon o něco později poněkud zhořkla. Nedávné závady, zatím sice úspěšně
vyřešené totiž, znovu pozdrží plány NASA na to, aby vyslala posádku raketoplánu
na opravu orbitální observatoře. Start k poslední servisní misi se znovu
odkládá, nyní přinejmenším do května 2009. Důvodem jsou problémy s potřebnými
náhradními díly. Kosmická agentura to oznámila v pátek ráno našeho času.
NASA původně směřovala start sedmičlenné posádky na cestu k Hubblu na 14. října
2008. Pak ale vážné problémy komunikační části dalekohledu odložily let na únor
2009 a nyní se zdá, že se mise neuskuteční dřív než v květnu 2009, protože se
objevily problémy s dílem, který by měl nahradit selhávající systém zpracování a
přenosu dat tak, aby to obnovilo plnou akceschopnost kosmického dalekohledu.
"Naším plánem je dodat náhradní díl do Kennedyho kosmického centra v dubnu a to
by odpovídalo startu někdy v květnu," řekl programový ředitel HST Preston Burch
z NASA Goddard Space Flight Center v Greenbelt. Špičkoví představitelé NASA v
noci ze čtvrtka na pátek místního času oznámili, že to nebude mít vliv na start
dalších dvou misí raketoplánu k Mezinárodní kosmické stanici. Tomu bude
podřízena i příprava raketoplánů a Discovery.
"Nejsme ničím omezeni," řekl Bill Gersternmaier, šéf kosmických operací NASA v
soukromém rozhovoru. "Situace je stabilní a tak můžeme letět k Hubblu kdykoli to
pro něj bude mít smysl."
Není to ovšem zadarmo. Každý měsíc odložení servisní mise raketoplánu Atlantis
stojí NASA navíc 10 milionů dolarů na provozních nákladech. Po většinu tohoto
času se bude testovat náhradní systémová jednotka na zpracování dat. Neví se
totiž, zda to, co zavinilo nedávné výpadky je chyba konstrukce nebo jen
závada tohoto jednotlivého kusu, řekl Burch. "Děláme všechno abychom tuto závadu
izolovali."
Inženýři nyní také stopují více než dvě desítky let historie potřebného
náhradního dílu, který už byl částečně rozebrán a nyní se znovu skládá
dohromady. Postavit zcela novou jednotku by zabralo přinejmenším celý rok, řekli
také manažeři mise. "Nechceme aby byla jakákoliv šance, že ta ta krabice nebude
nahoře pracovat na 100 procent," řekl také Burch.