29. března 2008

Několik poznámek k letnímu času

Zítra, ze soboty na neděli, opět přejdeme na středoevropský letní čas (SELČ). Ručičky hodin posuneme ve dvě hodiny ráno o jednu hodinu dopředu a zvětšíme tak odstup od světového času (UT) z jedné na dvě hodiny (SELČ = UT+2). Letní čas je obecně zaváděn jako prodloužení produktivní části dne a je motivován úsporami v energetice.

Člověk si ve svém průmyslovém věku prodlužuje svoji činnost pomocí umělého osvětlení už dlouho, spolu s tím mu ale rostly i nároky na spotřebovávanou energii. Možností jak prodloužit produktivní dobu lidské činnosti bez zvýšení potřeby umělého osvětlení je jediný - posunout čas tak, aby „ Slunce zapadalo později". S touto myšlenkou přišel už na konci 18.století vynálezce, politik a diplomat Benjamin Franklin, masovější zavádění letního času si ale vyžádaly až dva světové válečné konflikty ve 20 století.

Na obrázku: modrá - území používající letní čas pravidelně, oranžová - území, kde se letní čas neužívá delší dobu, červená - území, kde se letní čas nepoužíval nikdy. Čím je zájmové území severněji nebo jižněji od rovníku, tím má zavedení letního času větší význam. Naopak v rovníkových státech je vliv letního času minimální a proto se nezavádí. 

Dnes užívá letní čas na světě přibližně 70 států. Jedinou vysoce industrializovanou zemí, která letní čas nezavedla je Japonsko. Ovšem ani v době transkontinentálních letů a globální komunikace nedošlo k žádné globální dohodě, od kdy do kdy bude letní čas platit. Zatím co pro nás a Evropu obecně začne letní čas platit až v neděli ráno, v Izraeli jej mají zaveden už od pátku.

Důkazem o tom, co všechno může mít na zavedení letního času vliv je například rok 1973, kdy nastala v západních zemích následkem arabského embarga ropná krize. Ceny benzinu v USA náhle stouply o desítky procent a tak, ve snaze ušetřit energii, rozhodl Kongres USA o zavedení časového posunu v roce 1974 na dobu 10 měsíců a v roce 1975 na dobu osmi měsíců, namísto obvyklých šesti. Americké ministerstvo dopravy tehdy zaznamenalo v měsících březnu a dubnu úsporu energie ekvivalentní 600.000 barelů ropy, a to stejně po oba kritické roky.

Jiným příkladem je Nový Zéland. Tam po zavedení letního času vyčíslili průměrnou roční úsporu energie ve výši 3,5 %. U nás ministerstvo dopravy před časem vypočítalo, že roční úspora energie je přes 200 GWh, což je necelého 0,5 % roční spotřeby.

Důsledkem zavedení letního času však nejsou jen úspory energií. V USA bylo například zjištěno, že po zavedení letního času kleslo množství dopravních nehod a smrtelných úrazů. Lidé se totiž vracejí z práce a ze škol za denního světla. Přitom nedošlo ke zvýšení nehodovosti v ranních hodinách. Během dvou sledovaných měsíců se snížil počet zraněných asi o 2000 a úmrtí při dopravních nehodách o 50. Materiální škody poklesly o 28 milionů dolarů. Ze stejného důvodu došlo i k dalšímu nechtěnému, přesto vítanému efektu. Letní čas se stal také prevencí zločinnosti. Lidé se vracejí domů za denního světla, tak poklesl počet trestných činů, páchaných nejvíce za tmy.

Že letní čas má i pozitivní zdravotní dopady, na to upozorňoval již v roce 1907 Angličan William Wilett (1857–1915), který tehdy rozeslal členům britského parlamentu, městským radám, obchodním a jiným organizacím návrh letní změny časomíry. Dnes víme, že letní čas prodlužuje čas pro tělesnou aktivitu, která napomáhá snižování škodlivých tuků v krvi, snižování hladiny kyseliny močové, snížení krevní srážlivosti a také krevního cukru. V létě se vždy zlepší stav části diabetiků. Příznivý stav výměny látkové je prevencí srdečních a cévních nemocí. Je známo, že celková úmrtnost je nejnižší v srpnu a září, nejvyšší je v zimních měsících, zvlášť pak v březnu. Kladné i záporné účinky sezónních poměrů se totiž projeví až po určité časové prodlevě.

Jak už to ale bývá, nic nevyhovuje na 100% všem. U nás si na problémy s přizpůsobením se letnímu času stěžuje asi 9% populace. Jak však již dříve podotkl největší český univerzální génius, myslitel, vynálezce, světoběžník, filosof a dramatik, umělec, básník, cestovatel a hudební skladatel, učitel, sportovec a kriminalista  Jára Cimrman, "To je tak jediné, co se s tím dá dělat....".

Použité údaje vychází z materiálu Doc.MUDr. Jana Sitara, CSc., „ K otázce letního časového posunu“ Brno, květen 2003, zpracoval ing. Rostislav Rajchl

Rakety, krev a nacisté Páteční večer 28. března byl věnován přednášce Ing. Tomáše Přibyla - Rakety, krev a nacisté, věnující se historii vývoje a použití německých raketových zbraní ve druhé světové válce.  Přednášející při tom vycházel nejen ze známých a méně známých historických faktů, ale i ze své vlastní loňské cesty po oblasti Calais ve Francii, s bunkry a odpalovacími rampami pro rakety V1 a V2, do německého Nordhausenu s podzemní továrnou DORA a do Pennemunde, kde se německé raketové zbraně vyráběly, testovaly a používaly. Přednášku večer na hvězdárně shlédlo téměř 70 spokojených návštěvníků. Večerní přednáška nebyla jediná, ještě před tím, dopoledne, ji viděla také téměř stovka studentů gymnázia J.A.Komenského.

 28. března 2008

ATV "Jules Verne" se připravuje na spojení s ISS, NASA TV bude u toho

Americká kosmická agentura oznámila, že bude ve své televizi příští týden vysílat série manévrů evropské automatické nákladní lodi Jules Verne.

ATV začne už zítra, 29.března, vykonávat série automatizovaných přiblížení jako přípravu na eventuální připojení k Mezinárodní kosmické stanicí. Příští týden pak bude NASA Television vysílat přenosy z těch nejkritičtějších částí přibližovacích manévrů na svém webu v pondělí 31. března a ve čtvrtek 3.dubna. Přenosy bude doprovázet výklad řídících letu z NASA Johnson Space Center v Houstonu.

V sobotu 29.března proběhne první tzv. Demo Day, kdy se ATV přiblíží ze vzdálenosti 157 km až na cca 3500 m od ISS.  Druhý Demo day proběhne v pondělí 31.března a NASA TV bude u toho. Přímý přenos začne v 10 a.m. EST (17:00 SELČ) a bude zachycovat jak se ATV začíná přibližovat k ISS ze vzdálenosti asi 3,5 kilometru. Ve 12:30 p.m. EST (19:30 SELČ) se ATV přiblíží k ISS až na vzdálenost přibližně 11 metrů (36 stop). V této vzdálenosti se zastaví.  Posledních 8 metrů tohoto testu se již bude ATV pohybovat uvnitř pomyslného přibližovacího kuželu o pouhých 4°. Grafické znázornění posledních tří dnů přibližování si můžete zvětšit na obr. vpravo.

Pondělní manévr bude sloužit k prověrce a otestování systémů vyžadovaných pro bezpečné automatické spojení se stanicí. Přenos skončí čtvrt hodiny po největším přiblížení, ve 12:45 p.m. EST (19:45 SELČ).

Závěrečné přiblížení a připojení ATV k ISS proběhne o tři dny později, ve čtvrtek 3.dubna. NASA TV začne vysílat v 7 a.m. EST (14:00 SELČ). Během přenosu se nákladní loď bude připravovat na zakotvení u ISS a provede závěrečné přiblížení. Rychlost přibližování se zpomalí až na rychlost 7 cm/sec.   Ke spojení má dojít v 10:38 a.m. EST (17:38 SELČ). Přenos bude pokračovat v 19:30 SELČ tiskovou konferencí v NASA Johnson Space Center v Houstonu.

ATV zůstane s kosmickou stanicí spojena až do začátku srpna, kdy se naplněna odpadky a nepotřebným vybavením od ISS odpojí a následně shoří po vstupu do zemské atmosféry.

Internetové vysílání NASA TV je k dispozici na http://www.nasa.gov/multimedia/nasatv/index.html

Podle: NASA TV a ESA

 27. března 2008

Raketoplán Endeavour úspěšně přistál

Americký raketoplán Endeavour dnes v 1:39 SEČ úspěšně dosedl na přistávací dráhu Kennedyho kosmického centra na Floridě.

Kvůli mrakům nad Floridou NASA původně plánovaný čas přistání odložila o jeden oblet Země a tak raketoplán netradičně přistával až za tmy, na místo chvíli před západem Slunce. Byly tak vidět některé "ohňové" efekty, které nejsou při přistání za denního světla patrné.

Endeavour se vrátil ze 16 dnů trvající mise, při které jeho posádka na oběžnou dráhu dopravila a nainstalovala na Mezinárodní kosmické stanici (ISS) první část japonské kosmické laboratoře Kibo a nový kanadský manipulátor, "dvourukého" robota Dextre.

Endeavour odstartoval 11. března na doposud nejdelší misi raketoplánu k ISS. Při celkem pěti výstupech do kosmu bylo hlavním úkolem astronautů nainstalovat základ japonské laboratoře Kibo, která se po dalších dvou letech raketoplánu k ISS stane největší vědeckou součástí stanice. Instalace této laboratoře má být dokončena, pokud půjde vše podle plánu, už za rok, v březnu 2009. Při právě ukončeném letu astronauti složili a nainstalovali kanadský robotický systém Dextre, který se bude starat o údržbu vnějšího pláště stanice, kde nahradí značnou část prací, které zatím museli vykonávat astronauti při výstupech do otevřeného prostoru. Dextre tak významně zvýší bezpečnost astronautů.

NASA chce dokončit stavbu ISS do roku 2010, kdy vyřadí ze služby všechny své raketoplány. Několik let pak, než Američané dokončí nový systém letů do vesmíru s lidskou posádkou, bude ISS obsluhována ruskými a evropskými transportními a zásobovacími loděmi. Vynášení tak velkých součástí ISS, jako je laboratoř Kibo, však nebude po vyřazení raketoplánů dlouho možné. Proto je termín dokončení ISS v roce 2010 konečný.

Podle: NASA

 26. března 2008

Slunce se probouzí Po delším období klidu se včera, s malým varováním,  objevily u východního okraje Slunce tři velké sluneční skvrny. Jedna z nich, ta poslední v řadě, označená číslem 989, dokonce rozpoutala sluneční erupci třídy M2, která je v letošním roce zatím nejsilnější pozorovanou. Spolu se sluneční erupcí vznikl včera večer i koronární výtrysk hmoty (coronal mass ejection - CME). Sebude to však znamenat žádné zvýšení četnosti nebo intenzity polárních září, protože oblak ionizovaného plynu se nepohybuje směrem k Zemi. Signalizuje to však významné zvýšení sluneční aktivity. Na obrázku vlevo: záznam vzniku CME Vpravo: Snímek Slunce z 26.3.2008 (lze zvětšit).  Aktuální snímek Slunce vlevo v záhlaví stránky nebo zde. Meteorologové z NOAA odhadují 50% šanci na další, větší, sluneční erupce třídy M během dalších 24 hodin. Pokud máte možnost pozorovat Slunce přes dobrý filtr, neváhejte.

Pozorujte přelety ISS a ATV

Po čase se opět na večerní oblohu vrací přelety Mezinárodní kosmické stanice (ISS) a nyní "zaparkované"  evropské Automatické transportní zásobovací lodi (ATV), pojmenované pro svůj první let Jules Verne. Pokud vám to současné, doslova aprílové,  počasí dovolí budete-li se v uvedený čas dívat příslušným směrem, uvidíte po obloze pospíchající světlý bod, jak se sluneční paprsky odráží v případě ISS hlavně od jejích solárních panelů, u ATV kromě toho i od lesklého povrchu lodi.

Časy jsou převzaty ze serveru http://heavens-above.com  a jsou určeny pro pozorovací stanici Uherský Brod. Pro území naší republiky však odchylky od uvedených časů nejsou velké a navíc si můžete na uvedeném serveru vytvořit předpověď pro vlastní pozorovací stanoviště, stačí si jen vybrat v rozsáhlé databázi Czech a vám nejbližší město.  Pak si můžete vytisknout i mapku hvězdné oblohy se zakreslenou trasou přeletu.  

 Vysvětlivky: Mag = magnituda (hvězdná velikost, Alt = Altitude (výška nad obzorem ve stupních, šířka pěsti natažené ruky je přibližně 9°), Az = Azimut (světové strany např. JJZ = jihojihozápad, SSZ = severoseverozápad) 

 24. března 2008

Funguje bumerang v kosmu?

Kromě svých plánovaných úkolů si astronauti na let STS-123 vezli na oběžnou dráhu do jisté míry "soukromé" experimenty.  Japonský astronaut Takao Doi si sebou vezl na Mezinárodní kosmickou stanici speciální bumerang, aby vyzkoušel, jak se bude tento vynález australských domorodců chovat v podmínkách mikrogravitace.

Testovat bumerang v kosmu může vypadat jako hloupý nápad, ale ve skutečnosti jde o vzrušující fyzikální pokus, který pomůže vědcům porozumět dynamice letu v podmínkách mikrogravitace.  Díky soukromé iniciativě japonského astronauta tak je jeden z aspektů pohybu bumerangu v kosmu od 18. března 2008 zodpovězen. Takao Doi minulé úterý uvnitř ISS hodil bumerang a ten se k němu vrátil přesně tak, tak jak to má správný bumerang udělat, a to bez ohledu na beztížný stav panující na palubě stanice. Mluvčí Japonské kosmické agentury JAXA, jeho pokus překvapeně komentoval, když viděl, že se bumerang zachoval přesně stejně jako na Zemi.

Třiapadesátiletý Doi si ve svém volném čase "pohrál" se speciálním typem bumerangu určeným pro malé prostory nebo do slabého větru. Navrhl jej expert na bumerangy Gary Broadbent, který ho pojmenoval "Roomerang", volně přeloženo bumerang do místnosti. Jde o malý, tříramenný bumerang s čepelemi ve tvaru leteckého křídla, tedy nahoru vyklenutým a dole vydutým. Tento tvar při pohybu v atmosféře generuje vztlak stejný, jako ten, který nese pohybující se letadlo.  Kosmický "Roomerang" byl navržen tak, aby se od toho kdo jej hodí vzdálil asi na 2,5 metru a pak se vrátil zpět.

Doi se rozhodl bumerang otestovat po té, co jej o to požádal světový šampión v hodu bumerangem Yasuhiro Togai, který jej také naučil, jak bumerang správně házet. Tvůrce roomerangu Gary Broadbent řekl na dotaz novinářů, že nemá smysl zkoušet bumerang ve vakuu mimo kosmickou stanici, protože, jak řekl, "potřebujete molekuly vzduchu, aby se vytvořil vztlak a aby se bumerang mohl otočit zpět." Bez molekul vzduchu o které se bumerang při své rotaci opírá by se stal jen dalším, potenciálně nebezpečným kusem odpadu na oběžné dráze, řekl také Broadbent.

"Mikrogravitace má na let bumerangu jen velmi malý účinek. Bumerang je tak všestranný, že může být naladěn tak, aby letěl přesně zpět k tomu kdo jej hodí, díky gyroskopické precesí a kompenzací úhlového momentu i při nedostatku gravitace, " pokračoval . V kosmu použitý bumerang neměl klasický dvouramenný tvar, ale byla použita tři ramena. A jak Broadbent předpokládal, tak se i jeho výtvor v kosmu choval.

Videozáznam experimentu vykonaného během STS-123 mise bude pravděpodobně v blízké době volněn a tak se budeme moci přesvědčit o letu bumerangu uvnitř kosmické stanice i na vlastní oči.

 23.března 2008

Posádka Endeavour se připravuje na návrat k Zemi

S dokončením posledního výstupu do kosmu se začali astronauti letu STS-123 připravovat 14 den letu na ukončení své návštěvy na Mezinárodní kosmické stanici. Raketoplán se od ISS odpoutá v pondělí a v Kennedyho kosmickém centru na Floridě přistane ve středu večer místního času, tedy 4 minuty po půlnoci ze středy na čtvrtek našeho času.

Specialisté mise Robert L. Behnken a Mike Foreman dokončili pátý výstup do kosmu dnes ráno ve 04:36 SEČ. Zevnitř stanice koordinoval jejich činnost další specialista mise Rick Linnehan.

Na obrázku: Astronaut opouští vzduchový uzávěr Quest na začátku pátého výstupu do kosmu

Robotické rameno s připevněným zařízením Orbiter Boom Sensor System (OBSS) při tom připevnili na staniční nosník S1 tak, aby zde přečkal bez úhony v kosmickém prostředí až do příletu dalšího raketoplánu. Další část japonské kosmické laboratoře Kibo, kterou vynese do kosmu raketoplán Discovery během letu STS-124, je totiž tak velká a těžká, že systém OBSS musel zůstat v kosmu upevněn na ISS. Až při dalším letu nainstalují astronauti další část laboratoře Kibo, sundají systém OBSS z dočasného umístění, použijí jej pro kontrolu svého tepelného štítu a vezou jej zpět na Zem.

Robert Behnken nainstaloval na vnější plášť evropského modulu Columbus kontejner Materials International Space Station Experiment 6 a Foreman také zkontroloval na pravé straně stanice otočný závěs solárních panelů Solar Alpha.

Astronauti také dokončili několik úkonů, které využijí další mise, např. instalovali radiální čep krytu na tlakové části japonského logistického modulu a před tím než výstup do kosmu ukončili, uložili nástroje do schránky s nářadím na vzduchovém uzávěru.

Podle: NASA

 22 března 2008

Mise k Hubblu může mít zpoždění

Současná mise raketoplánu probíhá velni dobře a tak může být poněkud deprimující informace o tom, že další lety mohou mít zpoždění. Příčinou tohoto zpoždění mohou být práce na externích palivových nádržích. Nádrž použitá pro současnou misi raketoplánu Endeavour byla poslední v inventáři NASA, která byla postavena před rokem 2003, kdy tragicky havaroval raketoplán Columbia. Další let raketoplánu, naplánovaný na konec května, už má poprvé použít první nádrž nového designu. Na nádrži jsou uplatněna vylepšení, která by pomohla odstranit při příštích letech zejména odpadávání izolační pěny, která poškodila Columbii. Nové nádrže však pronásledují výrobní problémy, které mohou vyústit v časové ztráty a odklady startů budoucích misí, včetně letu STS-125 raketoplánu Atlantis na údržbu Hubbleova kosmického dalekohledu. Start této mise je zatím plánován na 28. srpna a pokud by jej zdržely časové ztráty ve výrobě o několik měsíců, zvyšuje se nebezpečí, že by se dalekohled mohl definitivně porouchat ještě před tím, než se k němu raketoplán dostane a opraví jeho baterie a gyroskopy.

Při misi k Hubblu se totiž raketoplán nemůže zároveň dostat i k Mezinárodní kosmické stanici a tak by jeho posádka neměla v případě vážného poškození tepelného štítu možnost uchýlit se na ISS. Stanice a Hubble jsou na různých oběžných dráhách a raketoplán nemá schopnost dostat se z jedné na druhou. Proto NASA schválila plán na opravnou misi k Hubblu jen za podmínky, že bude mít připraven ke startu pro případnou záchranou misi druhý raketoplán Endeavour.

To znamená, že NASA potřebuje mít na let k Hubblu nachystány dvě vnější nádrže. Jedna by měla být připravena, zde žádný problém není, ale druhá už problémem být může. Hlavní brzdou je nedostatek kvalifikovaných pracovníků a výrobní problémy. V továrně v Michoud museli po roce 2003 přepracovat velkou část existujících palivových nádrží a potom, v roce 2005, továrna a celé okolí dostala přímý zásah hurikánem Katrina. Někteří pracovníci odešli jinam a celá program se od té doby nedostal na dřívější úroveň. Dodatečné a neplánované práce způsobovaly časové ztráty, například potíže s palivovými senzory poslední nádrže použité pro let STS-122.

Mise k Hubbleovu dalekohledu prozatím zůstává formálně naplánovaný na 28.srpna, ale některé v interních zdrojů už dnes signalizují, že by se mohla zdržet až do října. Situace se však nadále vyvíjí a tak se přesné datum startu teprve dozvíme.

 21. března 2008

Saturnův měsíc Titan možná ukrývá oceán

Saturnův měsíc Titan může mít hluboko ukrytý oceán. Vyplývá to z dat publikovaných v časopisu Science. Radarové obrazy mise Cassini - Huygens posilují úvahy o existenci rezervoáru kapalné vody pod silnou ledovou kůrou na povrchu.

Pokud se to potvrdí, mohlo by to znamenat, že na Titanu jsou dvě klíčové komponenty života - voda a organické molekuly.

V současné době se zdá, že by, kromě Země, mohly mít hluboké oceány i další tři objekty sluneční soustavy, měsíce Ganymédes, Callisto a Europa.

Když v roce 2004 začala sonda Cassini sledovat největší ze Saturnových měsíců, myslelo se, že jeho povrch je zcela pokryt oceánem uhlovodíků. Pak ale kosmické plavidlo otočilo k povrchu svůj radar a o rok později sestoupila sonda Huygens sestoupila na padáku k povrchu. Obraz Titanu byl náhle zcela jiný.

Zjistilo se, že velká část povrchu je pevná, s geologickými rysy jako jsou duny, kanály a krátery po dopadu meteoritů, které jsou přerušovány obrovskými "jezery".

Poslední průlet sondy Cassini kolem Titanu pak poskytl nový letmý pohled na tyto povrchové rysy, který výzkumný tým překvapil. Nejsou tam, kde by měly být.

Toto pozorování ve spojení s modely rotace měsíce naznačují, že pozorovaná sezónní změna rychlosti rotace by mohla vzniknout, pokud by pod pevnou ledovou kůrou existoval kapalný oceán. Výzkumný tým vedený Dr. Ralfem Lorenzem z Laboratoře aplikovaní fyziky na Johns Hopkins University řekl, že jejich předpovědi mohou znamenat prodloužení mise Cassini nebo vypravení další mise někdy v budoucnu.

John Zarnecki, profesor kosmických věd ze Spojeného království, který nebyl členem výzkumného týmu, řekl, že motivace pro návrat k Titanu s mnohem více sofistikovanější kosmickou sondou je "ohromná". Podle něj objev naznačuje, že Titan má nejméně dvě klíčové složky pro vznik života, vodu a organické molekuly, a možná má i třetí, zdroje energie.

"Titan je z 50% zmrzlá voda. Pokud je tato voda i kapalná, jak to naznačuje zveřejněná studie, pak to vypadá, že máme k dispozice přinejmenším dvě věci k tomu, aby se spustily chemické reakce vedoucí k životu. Není daleko k představě, že těleso Titanu bude mít i zdroj energie, možná geotermální energie, tak jako je tomu u dna pozemských oceánů," řekl doslova. Dodal také, že se k Titanu musíme znovu vrátit s balony a terénními sondami, abychom tomuto místu opravdu porozuměli. (obr. vpravo)

Titan je druhým největším měsícem ve sluneční soustavě, větší je už jen Jupiterův měsíc Ganymédes. Už předchozí pozorování ukázala, že Titan se v mnohých ohledech podobá mladé Zemi, obzvláště na úrovni jeho atmosféry. Hlavním rozdílem jsou jen velmi nízké teploty poblíž Saturnu.

 20. března 2008

A máme tu jaro, paní Müllerová

řekl by asi bezelstně ironicky Josef Švejk a plovárník pan Důra z Rozmarného léta by asi ke svým přátelům kanovníku Rochovi  a majoru Hugovi nejspíše pronesl obměněnou formu svého slavného citátu, "Tento způsob jara, zdá se mi býti poněkud nešťastným".

Sněhové přeháňky, hromadné srážky asi 100 aut, které zastavily provoz na dálnici v okolí 100 kilometru (jak příhodná shoda) a silnice zablokované uvízlými kamiony, nebo hůře, po příkopech poházená havarovaná auta. Zima si dala na čas a nehodlá nás hned tak opustit. I nadále nás až do konce března čekají po ránu mrazy, do Velikonoc i sněžení a silný vítr, který bude opět v nárazech dosahovat síly vichřice. 

Příroda si očividně nic nedělá z toho, že dnes ráno v 6:48 středoevropského času prošlo Slunce jarním bodem, vstoupilo do znamení Berana a pro astronomy tím začalo jaro.

V tomto okamžiku se délka dne a noci vyrovnala a obého si užijeme  po 12 hodinách. I když, pokud zvídavý čtenář dnes změří délku dne, zjistí, že už ho je o něco více než oněch 12 hodin. Přesněji řečeno, den už dnes bude delší o deset minut než noc. Je to tím, že Slunce na obloze není pouhý bod a tak jeho východ a západ trvá, také díky ohybu jeho světla v atmosféře,  přibližně po pěti minutách.

Překvapit nás nesmí ani to, že jaro začíná už 20. března, když jsme se ve škole pracně učili, že to bývá až 21. března. Tato poučka však plně platila jen na počátku 20. století. Od té doby jaro stále častěji začínalo jaro i 20. března a datum 21. se naposledy jako začátek jara objeví v roce 2011. Od toho roku se už začnou střídat pouze data 20. a 19. března, která se na konci 21. století stanou už stejně četnými. Mohou za to přestupné roky. Protože Země oběhne kolem Slunce jednou za 365 dní 5 hodin 49 minut je potřeba jednou za 4 roky vložit den navíc. Tomuto řešení ale k dokonalosti schází každý rok nějaká ta minuta schází a tak se cyklus vkládání přestupných roku se vyrovnává až jednou za 400 let. Naposledy se tak stalo v roce 2000.  

Aby toho nebylo málo, letos máme i velikonoce nějak brzy. Je to dáno tím, že bylo stanoveno, že Velikonoce nastávají vždy po prvním jarním úplňku, který nastane po 21. březnu. Letos ale úplněk připadá právě na 21. března a tak se potřebné podmínky seskupily do jediného dne.

S jarem nás čeká ještě jedna změna. Od příští neděle opět vstáváme o hodinu dříve. Rozdíl proti UT se zvětší na +2,00 hod a astronomové budou muset, alespoň podle hodinek, o to déle ponocovat. U nás se letní čas poprvé nakrátko zavedl v období let 1916 až 1918 a podruhé pak fungoval až v období let 1940 – 1949. Pak, po dlouhé přestávce třiceti let, byl od roku 1979 zaveden potřetí a je platný až doposud.  A přesto, že se s ním zhruba 10% našich spoluobčanů stále nedokáže ztotožnit, hned tak se ho asi nezbavíme, protože v roce 1996 byl zaveden jednotně ve všech státech Evropské unie. Letní čas tak i nadále bude začínat vždy poslední neděli v březnu a bude končit poslední neděli v říjnu. 

Odešla legenda - zemřel Sir Arthur C. Clarke

Včera večer, ve 20 hodin našeho času, zemřel na srdeční a respirační selhání Sir Arthur C. Clarke, legenda světové sci-fi, spisovatel, vynálezce a popularizátor vědy.

Sir Arthur, který loni v prosinci oslavil 90. narozeniny, se narodil ve farmářské rodině ve městě Menehead v jihozápadní Anglii 16.12.1917. Už v deseti letech se začal zajímat o astronomii a pozorovat hvězdy. O něco později si pro svá pozorování postavil malý dalekohled vlastní konstrukce. Někdy ve třinácti letech se mu dostal do rukou časopis Amazing Stories, publikující fantastické povídky. Ty ho inspirovaly tak, že je začal sám psát. V sedmnácti letech vstoupil do Britské meziplanetární společnosti a už v devětadvaceti letech, v roce 1946, se stal jejím předsedou.

Když po gymnáziu nemohl z finančních důvodů pokračovat v dalším studiu, odešel do Londýna, kde pracoval jako účetní revizor na ministerstvu školství. Tehdy se rozhodl, že se stane profesionálním spisovatelem, ale cesta k tomuto cíli nebyla přímá. V jedenadvaceti letech, v roce 1938 a 1939, publikoval dva technické články, ve kterých shrnul tehdejší poznatky o Sluneční soustavě a popsal možnost letu raketou na Měsíc a předpověděl, že tento let člověk uskuteční nejpozději do roku 2000. Během Druhé světové války pracoval s radarem v britském královském letectvu a možná, že to byl právě radar, který mu vnukl myšlenku, jak pomocí tří geostacionárních družic zajistit celosvětový příjem televizního signálu. Svůj nápad publikoval v říjnu 1945 v časopisu Wireless World a chtěl si jej dát i patentovat. Protože však k zapsání patentu bylo tehdy v Británii potřeba dvou fungujících exemplářů vynálezu, mohl jen po dalších 17 letech, v roce 1962, kdy se jeho myšlenka uskutečnila, publikovat článek "Jak jsem přišel o miliardu dolarů vynalézáním Telstaru ve svém volném čase". I přes to se však dnes považuje za vynálezce telekomunikační družice. Kromě tohoto vynálezu publikoval, ještě za války, i jiný nápad. V článku "Raketa a válka budoucnosti", umístil do špice rakety jaderné hlavice.

Po válce se vrátil ke studiu a roce 1948 získal na King's College bakalářský titul a červený diplom z fyziky a teoretické i aplikované matematiky. Záliba v literatuře jej však neopouští a tak mu ve stejném roce vychází v časopisu Astouding Stories povídka Rescue Party a nakonec i jeho první větší literární dílo "Proti pádu noci", později přepracované jako "Město a hvězdy".

Od roku 1956 žil Sir Arthur na Srí Lance, jejíž prostředí mu učarovalo a inspirovalo ho k napsání románu Rajské fontány, ve kterém popsal princip kosmického výtahu. V osmdesátých letech minulého století natočil pro britskou BBC dva televizní seriály "Tajemný svět Arthura C. Clarka" (1981) a "Svět tajemných sil Arthura C. Clarka" (1984).

Už v roce 1962 byl za své knihy a články navržen na cenu UNESCO: Kalingovu cenu za popularizaci vědy. Roku 1986 založil vlastní "Cenu A. C. Clarka", která se každoročně uděluje nejlepšímu sci-fi románu vydanému na britské půdě.

Jeho asi nejznámějším literárním dílem je "2001: Vesmírná odysea", která vznikala současně s filmovou verzí Stanley Kubricka. Z původní povídky "Hlídka" (Sentinel) se tak stal celosvětově známý román, který se dočkal ještě dvou dalších pokračování.

V roce 2000 mu byl udělen titul rytíře. Clarkovým jménem byla pojmenována planetka „4923 Clarke“ a dinosaurus „Serendipaceratops arthurcclarkei“ objevený v australském Inverlochu.

Zbytky zirkonových mikrokrystalů obsahují záznamy o vývoji planety

Kanaďany vedený mezinárodní vědecký tým použil 3 miliardy let staré zirkonové mikrokrystaly ke zkoumání vývoje planety v oblasti Severní Ameriky.

Malé zbytky zirkonu objevil v severním Ontariu mezinárodní výzkumný tým vedený Dr. Desmondem Moserem (na obrázku vpravo) z Univerzity Západního Ontaria. Při výzkumu byly měřeny přírůstky těchto mikrokrystalů za období asi 200 milionů let, které nebyly větší než šířka lidského vlasu. Zkoumané období tak bylo delší než kdykoliv před tím.

Na obrázku vlevo: Krystalek zirkonu pod elektronovým mikroskopem. "Letokruhy" na povrchu mikrokrystalu odrážejí změny v prostředí, kde se krystal nacházel v období delším než 200 milionů roků jeho růstupžed asi 2,7 miliardami let. Jednotlivé zóny představují různé stupně sopečné, horotvorné a kontinentální historie mladé Severní Ameriky. (kredit: Univerzita Západního Ontaria)

Moser řekl, že závěry jejich výzkumu poskytují nová data o vývoji planety, která která jsou v protikladu dřívějším experimentálním prognózám, jak by se krystaly po vystavení teplu a tlaku v hlubinách Země měnily.

"Náš výzkum ukazuje, že tyto krystaly jsou neuvěřitelně odolné proti změnám a poprvé prokazují, že růstové zóny, které na nich vidíme, obsahují přesný záznam jejich pohybů v hlubinách země," řekl Moser.

Tyto krystaly vznikaly asi ve stejnou dobu jak zlato, diamanty nebo další ložiska hornin obsahujících kovy. Jejich výzkum poskytuje nejen náhled na utváření Země samotné, ale může také pomoci odpovědět na otázku, "Fungovala desková tektonika už takto brzy v historii naší planety nebo velká ložiska kovů a diamantů kanadského štítu vytvořil jiný proces?! Navíc také poskytuje nový nástroj pro datování objevení se oceánů na dalších skalnatých planetách jako třeba na Mars, kde výsledky sond Spirit a Opportunity naznačují existenci krystalků zirkonu, řekl Moser.

Výzkum je uveřejněn v březnovém vydání časopisu Geology.

Jupiter má nové skvrny

Vědci našli na Jupiteru neočekávaně nové světelné skvrny způsobeném jeho měsícem Io. Kromě nejefektnějších projevů vulkanické činnosti ve sluneční soustavě tak měsíc Io způsobuje své mateřské planetě i efektní růžové polární záře, ne nepodobné těm pozemským.

V dřívějších studiích nacházeli výzkumníci stopu měsíce Io jako jasný bod nebo skvrnu, která je často následována dalšími růžovými skvrnami polární záře. Tyto skvrny jsou typicky umístěny na nižších polárních šířkách než jiné projevy polární záře, způsobené tokem energeticky nabitých částic kolem obří planety. Teď ale tým planetologů z Belgie a Německa neočekávaně objevil to, že stopa Io může obsahovat i další slabší skvrnu umístěnou ve vyšších polárních šířkách, než je hlavní skvrna a to, že tato skvrna se současně nachází na obou polokoulích obří planety.

Na obrázcích Nahoře: Ultrafialový obraz severního pólu Jupiteru pořízený HST. Mezi mnoha jinými strukturami polární záře je patrná stopa měsíce Io, nejníže poblíž středu obrazu. Tato skvrna je vždy umístěna poblíž stop magnetických siločar spojených s Io. Vpravo: Znázornění vzniku skvrn současně na obou polokoulích planety.  Oba obrázky lze zvětšit. Kredit: LPAP/Université de Liege

Každý objev takové "vedoucí skvrny" má zřetelný vzor a vědci říkají, že pokud je hlavní stopa je předcházena vedoucí skvrnou na severní nebo jižní polokouli Jupiteru, pak má svůj protějšek i na druhé polokouli.

"Dříve jsme skvrny jen pozorovali a studovali jsme jen asi polovinu konfigurací Io v Jupiterově magnetickém poli," říká Bertrand Bonfond z belgické university v Liege, který je členem objevitelského týmu. "Nyní však máme celistvý obraz. Výsledky jsou překvapující, protože žádná z teorií nepředpovídala protisměrnou souměrnost skvrn."

Jako kus skály v tekoucím proudu, rozráží měsíc Io proud nabitých částic nebo plazmatu proudící kolem Jupiteru. Jak měsíc přerušuje tento tok, vznikají mohutné plazmatické vlny, které vystřelují elektrony do Jupiterovy atmosféry a vytváří tak růžové skvrny polárních září.

Pro tuto poslední analýzu použil Bonfond a jeho kolegové z Liege a Kolína nad Rýnem Hubbleova kosmického dalekohledu a jeho sledování Jupiteru na ultrafialových vlnových délkách. Podle Bonfonda lze nové pohledy na vzájemné ovlivňování se soustavy Io - Jupiter aplikovat i na další situace v kterých se elektricky vodivé těleso, v tomto případě měsíc Io, pohybuje po oběžné dráze v blízkosti jiného tělesa s magnetickým polem. Takovéto konfigurace by mohly být vesmíru velmi běžné. Například některé z nedávno objevených exoplanet.

Náš Měsíc však na Zemi takovou stopu nevytváří, protože jednak není elektricky vodivý a navíc je příliš daleko od Země, všímá si také Bonfond.

Aby svoji novou teorii dále otestovali, plánují Bonfond a jeho kolegové další pozorování stopy Io někdy po srpnu 2008, kdy má proběhnout poslední servisní mise raketoplánu k HST,  jeho oprava a vylepšení funkcí.

Nové objevy byly zveřejněny online 15. března v Geophysical Research Letters.

Autoři: Bonfond, B., D. Grodent, J.-C. Gérard, A. Radioti, J. Saur, and S. Jacobsen (2008), UV Io footprint leading spot: A key feature for understanding the UV Io footprint multiplicity?, Geophys. Res. Lett., 35, L05107,doi:10.1029/2007GL032418 .

Podle: Americká geofyzikální unie

Švestičky z naší zahrádky

Když kluk, ať malý nebo velký, dostane novou hračku, je celý nesvůj dokud nevyzkouší co všechno umí. Někdy to jde téměř samo, jindy, hlavně u komplikovanějších a dražších hraček pomaleji. Nebylo to jiné ani u nás, po nákupu nového přenosného robotizovaného dalekohledu, CCD kamery a příslušné výpočetní techniky.

Několik jasných nocí počátkem měsíce lákalo dát to všechno dohromady a zde je jeden z prvních výsledků. Nepochybuji, že ti, kteří se zabývají astrofotografií nebudou překvapeni, a že také začínali podobnými pokusy. Dvojice galaxií M81 a M82 v cirkumpolární Velké medvědici, která je počátkem jara v první polovině noci nejvýše nad obzorem se k tomu přímo nabízí.

Ursa Major obsahuje řadu vzdálených objektů. Pár galaxií M81 a M82 nad hlavou medvědice, tvoří spolu s galaxií NGC 3077 a několika dalšími skupinu galaxií vzdálenou od nás přibližně 11 až 13 miliónů světelných let. Nejhmotnější galaxií této skupiny je M81, která je rozeznatelná již triedrem jako mlhavá skvrna. Galaxie M82, která nás zajímá, leží jen1° severně od ní. Už při malém lze obě galaxie uvidět vedle sebe.
Galaxii M82 vidíme ze strany a při větším zvětšení je v ní možné rozpoznat tmavé mračno prachu. Galaxie je viditelně deformována díky gravitačnímu působení sousední M81, se kterou se v minulosti srazila a jejíž gravitační pole poškodilo strukturu M82.

Objekt:        M82 Souhvězdí:  Ursa Major (Velká medvědice) Hvězdná velikost: +8.40 mag. (viditelná v triedru) Optika:        SC 8" Meade, montáž LX75 Kamera:       Sbig ST-2000XM Filtry:           Custom Scientific C,R,G,B Datum:        5.3.2008 expozice:     L:25 : R15 : G15 : B15 Zpracování: CCDStack, PixInsigt 1.0 Autor: Leoš Assmann, Hvězdárna Uherský Brod oba snímky lze zvětšit

M82 byla dlouho považována za nepravidelnou galaxii, ale pravděpodobně i ona je spirální galaxií, jejíž komplikovaná struktura tmavých pásů je zapříčiněna gravitací mnohem těžší sousedky a pohledem zboku.

Při zkoumání vybuzené tvorby hvězd došli astronomové k závěru, že M82 a M81 začaly spolu interagovat před asi 600 milióny let a nejsilnější období jejich vzájemného působení trvalo okolo 100 miliónů let. Obě soustavy to průběhu milionů let zásadním způsobem změnilo. Gravitace u M81 stimulovala vznik nádherných spirál a u M82 naopak vedla ke zborcení původně veliké diskové galaxie. V temných mračnech nepravidelné M 82 dnes existuje řada míst, kde se překotně rodí nové hvězdy. Mnohé z nich končí explozí jako supernovy, jejichž rozpínající se obálky podporují tvorbu dalších hvězd. Odhaduje se, že zde v průběhu posledních deseti milionů roků vzniklo a zaniklo několik milionů hmotných hvězd.

Galileo se vrací do Vatikánu

Téměř čtyři století potom co byl Galileo Galilei vyzván katolickou církví, aby se dostavil do Říma k procesu pro podezření z kacířství, bude ve Vatikánu vztyčena socha tohoto italského astronoma. Stane se tak příští rok, na počest Mezinárodního roku astronomie. Ten byl vyhlášen na rok 2009 na počest 400. výročí prvního Galileova použití dalekohledu. A Vatikán plánuje, že se k tomuto výročí také připojí. Bude to svým způsobem další omluva za to, že koncil Galilea v roce 1633 odsoudil k žaláři, později kvůli jeho zdravotnímu stavu změněnému na domácí vězení, za to, že propagoval heliocentrické učení, které nebylo podle představ tehdejší katolické církve v souladu s Biblí.

Sochu objednala Pontifikální akademie věd a zaplatila ji ze soukromých darů. Nicola Cabibbo, prezident Academie, řekl, že socha představuje Galilea stojícího a gestikulujícího jako při výuce. Cabibbo, zabývající se studiem částic, řekl, že vzdání pocty Galileoovi tímto způsobem je důležité, protože Academie považuje Galilea za jednoho ze svých nejstarších členů. Galileo totiž byl byl členem Národní academie Lincei, ze které Pontifikální akademie věd vznikla.

Před konciliem Galileo argumentoval tím, že jeho heliocentrické smýšlení a spisy neodporují církevnímu učení a uvedl, že bible nebyla sepsána proto, aby poskytovala vědecká vysvětlení. Jednou napsal, že písmo neodhaluje to, co je na nebesích, ale poskytuje cestu, jak se tam dostat.

V roce 1992, 359 let po Galileově procesu, vydal papež Jan Pavel II. omluvu, v níž ruší výnos inkvizice proti Galileovi slovy: "Galileo pociťoval ve svých vědeckých výzkumech přítomnost Stvořitele, který podnítil hloubku jeho ducha, povzbuzoval ho, předesílal a podporoval jeho intuice." Dále se pak o něm vyjadřuje, že "Galileo, upřímný věřící, se ukázal z tohoto pohledu popisu vědeckých a biblických pravd mnohem citlivější než teologové, kteří stáli proti němu."

O místě, kam bude socha postavena nebylo ještě rozhodnuto, ale Cabibbo si je jist tím, že všechny detaily budou dořešeny do zahájení oslav na počátku roku 2009.

Podle: Catholic Times

Astronauti úspěšně odstranili problém kanadského robota

Astronauti na ISS dnes brzy ráno poprvé otevřeli nově nainstalovaný japonský modul po té, co technici obnovili dodávku elektrické energie pro dvouramenného kanadského robota Dextre, který je klíčový pro budoucí práce na stavbě mezinárodní kosmické stanice. V kosmu tak oficiálně začala japonská vědecké práce na palubě stanice.

Velitelka ISS Peggy Whitson a japonský astronaut Takao Doi otevřeli průchod do modulu v sobotu ráno v 02:23 našeho času a zahájili přesun nákladu a vybavení z raketoplánu Endeavour do nové japonské logistické jednotky (JLP), která je první částí laboratoře Kibo, která bude pracovat jako součást ISS.

Téměř současně s otevřením JLP astronauti ohlásili, že jejich úsilí k obnovení dodávky energie pro kanadského robota Dextre bylo korunováno úspěchem. Dextre je super-sofistikovaný nástroj od kterého se očekává významná pomoc astronautům na ISS při práci vykonávané vně stanice. Robot Dextre (anglický výraz "dextrous", znamená zručný, obratný, šikovný), o hmotnosti 1560 kg za 200 milionů dolarů, v budoucnu, spolu s robotickým manipulátorem stanice, zastoupí astronauty při provádění mnoha prací na vnějším plášti stanice a významně tak omezí potřebu riskantních výstupů do kosmu a přispěje ke zvýšení bezpečnosti astronautů.

Dextre je třetí a poslední částí dálkově ovládaného manipulačního systému Canadarm, který hlavním příspěvkem Kanady ke stavbě orbitální stanice. Když však byl Dextre vyjmut z nákladového prostoru raketoplánu Endeavour, objevil se problém s přesměrováním elektrické energie k paletě na které byl robot umístěn. V pátek se pokusy o softwarové vyřešení problému nezdařily, ale problém se nakonec podařilo vyřešit náhradním způsobem, přivedením energie prostřednictvím robotické ruky Canadarm 2.

Dextre byl dodán na ISS v devíti oddělených částech, které astronauti postupně sestaví během tří z pěti plánovaných výstupů do kosmu. Nakonec bude vypadat jako lidské torzo, které se může otáčet v pase a pomocí dvou ramen se sedmi klouby a tedy prakticky neomezenou vůlí pohybu, může vykonávat řadu činností, které zatím museli udělat astronauti.

 13. března 2008

Golfský proud má obrovský vliv na atmosféru

Dopravní pás teplé vody v Atlantiku, který známe jako Golfský proud, ovlivňuje nižší vrstvy atmosféry mnohem výrazněji, než se předpokládalo. Tento poznatek, který by mohl vnést další světlo do problematiky globálního oteplování, které stále nerozumíme tak dobře, jak bychom si přáli.

Golfský proud proudí ze západní části tropické oblasti Atlantiku k severovýchodu, a v konečném důsledku otepluje pobřeží západní Evropy. Bez jím neseného tepla by města jako Paříž nebo Londýn zažívala zimy stejně divoké jako Quebek v Kanadě.

Japonští vědci publikovali ve čtvrtek v britském týdeníku Nature práci, založenou na datech, která získala družice QuikSCAT. Tento satelit mapoval vlastnosti větru a srážek v troposféře nad Golfským proudem.

Troposféra je částí zemské atmosféry sahající od povrchu až k tropopauze, která ji odděluje od vyšší stratosféry. Tato hranice je dána změnou teplotního gradientu. Teplota troposféry tedy směrem vzhůru klesá až na přibližně -52°C, nad tropopauzou pak naopak stoupá. Na rovníku je troposféra silná kolem 18 km, v mírných šířkách je to přibližně 11 km a u pólů klesá její výška sž k 8 km. Jde tedy o nejhustší, dynamicky se měnící část atmosféry, ve které se nachází veškeré srážky a naprostá většina vodní páry obsažené v atmosféře.

Podle nové studie, kterou vedl Dr. Shoshiro Minobe z Hokkaido University, jimi získaná data ukazují, že Golfský proud ovlivňuje "celou" troposféru nad ním a nejen její nejnižší vrstvy.

Nejpozoruhodnější vliv má ale na pás deště, který sleduje jeho teplé povrchové vody. Začíná na východ od Miami (viz.obrázek - lze zvětšit) a táhne se napříč centrálním Atlantikem k severu.

Studie, jak doufají její autoři, přidává důležitý nástroj pro porozumění komplexnímu aspektu globálního oteplování.

Existuje totiž vážná obava , že zvýšený přítok chladné a husté sladké vody z tajících ledovců do severního Atlantiku by mohl na Golfský proud působit jako brzda a mohla by ho ve stávajícím směru odklonit nebo zastavit.

Pokud by k tomu došlo, mohlo by to, i přes globální oteplování, poslat západní Evropu zpět do doby ledové, podobně jako to bylo zobrazeno ve filmu "The Day After Tomorrow" z roku 2004.

Minulý rok předpověděla skupina klimatologů Mezivládního panelu IPCC, kteří získali Nobelovu cenu, že tok Golfského proudu ještě během toto století zeslábne přibližně o 25 procent. Podle nich však tato ztráta tepla přinášeného mořským proudem měla být vykompenzována vyššími teplotami vzduchu.

Autoři nové studie však upozorňují na to, že by se podle jejich jejich výzkumu mohlo jakékoliv zpomalení Golfského proudu výrazně odrazit v jeho dopadu na troposféru a tedy ovlivnit srážky, vítr a bouře sledující jeho trasu. K tomuto závěru dospěli díky tomu, že používali pro modelování účinků Golfského proudu na atmosféru mnohem vyšší rozlišení, než poskytují současné meteorologické modely s rozlišením okolo 150 km.

Díky tomu, že se družice QuikSCAT často pohybuje přímo nad nejsevernější částí toku Golfského proudu, mohli výzkumníci využít její vysoké rozlišovací schopnosti a prozkoumat interakci teplé vody a atmosféry mnohem podrobněji. Preciznost jejich práce komentoval Adam Scaife z Hadleyho centra meteorologického výzkumu UK tak, že oproti jejich výsledkům nejsou současné meteorologické modely "exaktní vědou". Doplnil však, že předpovědní situace by se mohla změnit v roce 2009 s očekávaným nasazením nových superpočítačů, které by měly přinést mnohem častější frekvenci modelů ve vysokém rozlišení.

Podle: Nature, vydání 452, str 206

Endeavour zakotvil u ISS

Sedm členů posádky raketoplánu Endeavour vstoupilo ve čtvrtek na palubu Mezinárodní kosmické stanice po té, co dokončila dokovací manévr vysoko nad jihovýchodní Asií. K setkání obou lodí  došlo ve 04:49 SEČ,  342 kilometrů nad Singapurem, dva dny po startu Endeavouru z Kennedyho kosmického střediska na Floridě.

Průchod mezi raketoplánem a kosmickou stanicí byl otevřen v 06:28 SEČ, a trojice obyvatel ISS se srdečně objala se sedmi astronauty z raketoplánu.

"Dnešní setkání a spojení bylo přímo ukázkové. Nemohlo to být lepší. Perfektní," řekl reportérům v Johnson Space Center v Houstonu letový ředitel Mike Moses.

Asi hodinu před zakotvením, velitel raketoplánu Dominic Gorie provedl back-flip manévr, při kterém nastavil kamerám ISS spodní část raketoplánu. Během otočky bylo pořízeno asi 300 digitálních snímků s vysokým rozlišením, které budou vyhodnocovány na možná poškození tepelné ochrany raketoplánu. Pak Gorie pečlivě nasměroval raketoplán k ISS, srovnal obě kosmická plavidla, vážící dohromady 440 tun a pohybující se kosmem rychlostí 29.000 kilometrů za hodinu, do konfigurace pro přistání a ukázkově zakotvil ve spojovacím uzlu.

Připojením k ISS začal 12 dnů trvající program zahrnující úvodní práce na instalaci japonské laboratoře Kibo, která se stane největším výzkumným pracovištěm Mezinárodní kosmické stanice.

Kibo, což znamená v japonštině "naděje", je výzkumné zařízení pro výzkumy v podmínkách mikro gravitace, které mají otevřít zásadně nový stupeň v hlubším poznání vesmíru i Země. Několik experimentů se soustředí i na medicínu, biologii, biotechnologie a komunikace, spojené s přípravou dalších misí na Měsíc a dokonce i na Mars.

Endeavour také přivezl kus hardwaru z Kanady, dvouramenného robota Dextre, který vně stanice zastane část prací, které doposud vykonávali astronauti při výstupech do kosmu. Těch bude ale i tak, při tomto 16 denním letu Endeavour, nadprůměrně, celkem pět, s trváním kolem 30 hodin.

Podle: NASA

První den STS-123, NASA zkoumá záhadný úlomek

Na oběžné dráze kolem Země dokončila posádka raketoplánu Endeavour první celý den své mise. Jeho hlavním úkolem byla prohlídka tepelného štítu a příprava na zítřejší přiblíženi a spojení se s ISS. Posádka použila prodlouženou robotickou ruku se systémem OBSS (Orbiter Boomu Sensor System), aby prohlédla náběžné hrany křídel "břicho" raketoplánu, zda nebyly během prvních dvou minut po startu poškozeny.

Jde o rutinní proceduru, která se provádí od tragické havárie raketoplánu Columbia na začátku roku 2003. tentokrát však opět má podtext možného poškození. NASA zatím odmítá komentovat záhadný úlomek, který zachytila bezpečnostní kamera asi 10 sekund po startu. Nejsou si totiž jisti, nejen tím, zda úlomek do raketoplánu narazil nebo zda ho minul, ale ani tím, odkud by mohl pocházet. Jeho trajektorie totiž údajně byla taková, že jeho původ není zřejmý. Podle NASA teprve experti vykonají potřebné výpočty.

Zda se vůbec něco stalo, to ukáží nejen výsledky OBSS, ale i manévr, při kterém se raketoplán kompletně otočí před kamerami ISS ještě před tím, než se s ní ve čtvrtek ráno v 04:25 našeho času spojí.

Kromě toho se astronauti zabývali i přípravou skafandrů pro výstup do kosmu a dokonce aktivovala i jeden z vědeckých experimentů zaměřený na chování virů v beztížném stavu.

Na obrázku: pohled do otevřeného nákladového prostoru raketoplánu 

 11. března 2008

Raketoplán Endeavour ráno úspěšně odstartoval

Raketoplán Endeavour se dnes ráno úspěšně vydal na oběžnou dráhu, na palubě se sedmi astronauty a první částí japonské kosmické laboratoře, která bude umístěna na Mezinárodní kosmické stanici.

"Byl to skvělý start a skutečný hold celému týmu který ho připravoval k letu," řekl Bill Gerstenmaier, mimořádný administrátor NASA pro kosmické operace.

Mise STS-123 začala pro posádku Endeavour nepříliš častým nočním startem pod velením zkušeného astronauta Dominika Gorie. Pilotem letu je Gregory H. Johnson, specialisty mise jsou mezinárodní tým zkušených astronautů i nováčků. Robert L. Behnken, Mike Foreman, Rick Linnehan, Garrett Reisman a Takao Doi. Zejména japonský astronaut bude mít během 16 denní mise kritické úkoly spojené s instalací laboratoře Kibo.

Téměř průsvitné, namodralé plameny kyslíko-vodíkových motorů a jasného žluté plameny pomocných motorů na pevné palivo s ohlušujícím řevem zvedly raketoplán ze startovací rampy Kennedyho kosmického centra ve 2:28 místního času (7:28 SEČ).

"Tímto letem, věřím, jsme se stali skutečnými společníky projektu mezinárodní kosmické stanice," řekl Keiji Tachikawa, prezident Japonská kosmické agentury JAXA.

"Dnešek jsme vyznačili jako další bod naší kosmické historie," byla slova Guy Bujolda, ředitele Kanadský kosmické agentury, jejíž robotický manipulátor Dextre, byl v nákladovém prostoru raketoplánu společně s japonským modulem Kibo.

Splnění všech cílů mise zabere astronautům více než dva týdny v kosmu a pět výstupů do volného prostoru. Na palubě kosmické stanice zůstane z této posádky Garrett Reisman, zatím co jeho místo zaujme při návratu na Zemi francouzský astronaut Leopold Eyharts, který startoval při únorovém letu raketoplánu Atlantis a jehož úkolem bylo prověřit a uvést laboratoř do plného provozu.

Geologové potvrdili existenci dalšího jádra uvnitř vnitřního jádra Země

Geologové z Illinoiské univerzity potvrdili překvapivý objev vnitřního jádra vnitřního jádra Země. Ne skutečně nejde o překlep, ale objev, kvůli němuž se budou nejspíše přepisovat učebnice. Země se tedy od nynějška neskládá jen z kůry, svrchního a spodního pláště a vnějšího a vnitřního jádra, ale ve vnitřním jádře přibylo ještě jedno menší. Geologové z U. of I. vytvořili trojrozměrný model, který popisuje seizmickou anizotropii a tvarování železných krystalů uvnitř vnitřního jádra.

"Po mnoho let jsme byli jako slepci dotýkající se různých částí slona," říká geolog Xiaodong Song. "Teď je to poprvé, co můžeme vnímat celého slona a vidíme, jak vnitřní jádro Země vypadá ve skutečnosti."

Za použití dat získaných po celém světě, Song a postdoktorandka Xinlei Sun pečlivě sondovali tvar zemského jádra. Výzkumníci oznámili svůj objev v práci přijaté k publikaci v časopisu Earth and Planetary Science Letters a vystavili ji na webu.

Zemské jádro je složeno hlavně ze železa. Skládá se z pevného vnitřního jádra o průměru asi 2.400 kilometrů a tekutějšího vnějšího jádra s průměrem až 7.000 kilometrů. Vnitřní jádro hraje v existenci Země důležitou roli geodynama, které generuje zemské magnetické pole.

Pevné vnitřní jádro je elasticky anizotropní. Znamená to, že seizmické vlny mají v různých směrech různé rychlosti. Anizotropie se navíc mění s polokoulí a poloměrem. Ve své poslední práci však Sun a Song popisuj další neobvyklost. Jde o globální strukturu nalezen uvnitř vnitřního jádra.

"Pro vymezení anizotropie tvaru vnitřního jádra, jsme potřebovali jednotnou distribuci seizmických vln pohybujících se křížem krážem skrz jádro," řekla Sun. "Seizmické vln, ktré jsme studovali, byly generovány zemětřeseními, z jedné události se tak získal dostatek seizmických vln zaznamenaných na mnoha stanicích."

Ke své analýze používali Sun a Song trojrozměrnou tomografickou techniku k tomu, aby invertovala anizotropii vnitřního jádra. Parametrizovali anizotropii vnitřního jádra v obou směrech, jak radiálně tak podélně. Pak výzkumníci použili opakovaně trojrozměrného sledování cesty seizmické vlny skrz vnitřní jádro.

To co našli byla zřetelná změna v anizotropii vnitřního jádra, zřetelně označující přítomnost ještě jednoho menšího vnitřního jádra uvnitř většího vnitřního jádra. Nejvnitřnější jádro ukazuje na průměr asi 1.180 kilometrů, tedy o něco méně než polovina průměru vnitřního jádra.

Rozvrstvení jádra je interpretováno jako jeho různá textura, nebo krystalická fáze železa ve vnitřním jádru, říkají výzkumníci.

"Naše výsledky navrhují, že se vnější vnitřní jádro skládá z jednofázových železných krystalů s různým směrem preferovaného zarovnání podél osy otáčení země," říká Sun. "Vnitřnější vnitřní jádro se pak může skládat z jiné fáze krystalického železa nebo má odlišný vzor zarovnání."

Ačkoli anizotropie vnitřního jádra byla uvažována už před 20 lety, "toto je poprvé co jsme mohlo složit všechny kousky skládačky dohromady a vytvořit trojrozměrný pohled," doplnil Sung. "Tento pohled by nám měl pomoci lépe porozumět charakteru, minerálnímu vlastnostem a vývoji vnitřního jádra Země."

Podle: University of Illinois

 10. března 2008

Raketoplán Endeavour je připraven ke startu

Americký raketoplán je připraven opustit v úterý ráno našeho času startovací rampu a dopravit svůj náklad k Mezinárodní kosmické stanici (ISS). Hlavním úkolem jeho 16 denní mise je doručit a nainstalovat první část japonské kosmické orbitální laboratoře Kibo. Raketoplán bude tentokrát startovat v noci ve 02:28 místního času (07:28 SEČ).

Sedmi členná posádka nainstaluje dvou ramenného robota navrženého tak, aby prováděl opravy na vnějším plášti stanice.

Endeavour, který letěl na svoji první misi v roce 1992, má u ISS strávit 12 dnů, po dvou dnech zabere přílet a odlet a to všechno dohromady dá jednu z nejdelších misí raketoplánu vůbec.

Vědecká laboratoř Kibo, Kibo je japonský výraz pro "naději", stojí celkem 2,4 miliardy USD. Celá laboratoř se skládá z několika částí. Její hlavní část bude do kosmu vynesena na konci května letošního roku, poslední část pak bude do kosmu vynesena příští rok.

ISS v budoucnu také hodně pomůže nový "mechanik", kanadský robot se dvěma rameny, každé o délce 3,35m, která jsou navržena k tomu, aby se starala o údržbu součástí uložených vně stanice. Robot bude umět manipulovat s předměty o velikosti telefonního seznamu nebo větší krabice od bot. Robot Dextre se může otáčet v pase a jeho identická ramena mají několik kloubů, se kterými lze dosáhnout plnou volnost pohybu.

Během jednoho z pěti plánovaných výstupů do kosmu mají astronauti mají v plánu otestovat techniku opravy tepelného štítu vyvinutou po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003.

Poté co Endeavour opustí ISS, připojí se k ní počátkem dubna první evropská nákladní loď ATV, která již po svém nedělním startu čeká na oběžné dráze.

Jižní Korea mění nominaci svého prvního astronauta

Jižní Korea dnes, 10.3.2008, oznámila, změnu v osobě svého prvního astronauta. Má se jím stát žena, inženýrka Yi So-yeon. Stalo se tak po té, co Moskva odmítla první volbu Soulu, protože během tréninku porušil její astronaut některá nepsaná pravidla.

Ministerstvo školství, vědy a technologií oznámilo na tiskové konferenci, že Yi So - yeon nahradí původně nominovaného astronauta Koa San, aby už počátkem dubna letěla v ruském Sojuzu k Mezinárodní kosmické stanici.

Jižní Korea byla nucena nahradit původně navrhovaného kandidáta poté, co ruská Federální kosmická agentura minulý měsích informovala na možnost jeho nahrazení, protože porušil předpisy ruského kosmického tréninkového střediska.

Ruské úřady řekly, že Ko vloni v září vynesl ven z centra bez povolení tiskoviny, které pak poslal domů do Jižní Koreje. Ko sice později odnesené věci vrátil s vysvětlením, že je nedopatřením poslal domů společně s ostatními osobními věcmi, nicméně incident se tím nevyřešil.

Letos v únoru, Ko znovu porušil předpisy tím, že si prostřednictvím ruského kolegy obstaral tištěné materiály, které mu nebyly určeny. Zástupci agentury sice nezveřejnili detaily o obsahu tiskovin, ale jihokorejští úředníci označili obě jeho pochybení jako menší.

Ko zatím zůstává v ruském tréninkovém centru, ale ruská vesmírná agentura zdůraznila, že i menší chyby nebo neposlušnost mohou způsobit v konečném důsledku závažné následky, řekl Lee reportérům.

Yi, které je 29 let, bude pracovat na palubě Mezinárodní kosmické stanice asi 10 dnů společně s pěti dalšími astronauty, včetně jedné další ženy, americké astronautky. Plnit má tytéž vědecké experimenty, které korejské ministerstvo oznámilo již dříve. Mise udělá Jižní Koreu již 35 zemí na světě a 6 v Asii, která vyslala astronauta do kosmu.

Yi je momentálně zaměstnána u Korejského kosmického výzkumného ústavu. Je nositelkou bakalářského i magisterského titulu v oboru strojírenství a v února dosáhla i titulu Ph.D. v oboru bioinženýrství.

"Bude to pro Jižní Koreu čest, že se jejím prvním astronautem stane žena, pokud Yi nakonec s lodí Sojuz odstartuje," řekl také Lee. Do kosmu se zatím vydalo jen 48 žen, z nichž většina byla ze Spojených států a Ruska a jen 4 z nich byly z ostatních zemí.

Jižní Korea plánuje dokončit své první kosmické centrum do konce příštího roku, jako součást programu, který má položit základy technologickému a vědeckému výzkumu v kosmu pro příští desetiletí.

Od roku 1992 vypustila Jižní Korea 11 družic, většinou výzkum kosmu a oceánů nebo pro telekomunikace.

Vesmírný náklaďák na cestě k ISS

Nová evropská kosmická nákladní loď odstartovala dnes ráno z Francouzské Guianay na misi pro doplnění zásob Mezinárodní kosmické stanice.
Loď ATV (Automated Transfer Vehicle), pojmenovaná pro svůj první let Jules Verne, je zatím největším a nejkomplexnějším evropským kosmickým plavidlem.

Bezposádková dvacetitunová nákladní loď odstartovala z kosmodromu Kourou přesně podle plánu, v 05:03 SEČ, na vrcholku rakety Ariane 5. Její cesta na oběžnou dráhu, od zážehu motorů prvního stupně, až po oddělení pomocných motorů ATV trvala celkem 66 minut.

Start se těšil velkému zájmu VIP a u startu tak bylo přítomno mnoho představitelů evropských kosmických agentur a zástupci průmyslových týmů, které pracovaly na vývoji lodi posledních 11 let.

"Vypuštěním ATV, my jsme se vydali a mimořádný let," komentoval úspěšný start šéf ESA, Jean Jacques Dordain. "Od dnešního dne je Evropa nepostradatelným partnerem Mezinárodní kosmické stanice ."

S ISS se ATV setká a zakotví u ní zcela automaticky 3.dubna 2008. Prodleva mezi startem a připojením k ISS je dána dalším aktivitami u ISS, zejména příštím startem raketoplánu se základem japonské laboratoře KIBO, a postavením Slunce vzhledem k ISS a ATV, aby nebyl protisvětlem ovlivněn přibližovací a přistávací manévr. Od ISS se pak ATV má odpojit 7. srpna 2008.

Vypuštění ATV bylo významnou událostí i pro Ariane Space. Evropská raketa zatím nikdy předtím nevnášela tak velký jednotlivý náklad. Jejím obvyklým užitečným zatížením totiž zatím bývalo několik komerčních telekomunikačních družic, které dohromady vážily méně než 10 tuny.

Statistika ATV JULES VERNE
Celkový náklad: 4.860 kg
z toho: 1.340kg 'suché' dodávky
20kg - vzduchu (kyslík/dusík)
280kg - pitná voda
860kg - pohonné hmoty pro ISS
2.360kg - pohonných hmot pro pozvednutí oběžné dráhy ISS
4 hlavní motory o tahu po 490N, 26 manévrovacích motorů s tahem po 220N

Cena: 1,3 miliardy Euro (celkem za 5 lodí ATV, další starty 2009, 2011, 2012, 2015)
Celková nosnost: 7,6 tuny, první mise není plně vytížena
Startovací hmotnost: asi 20 tun v závislosti hmotnosti nákladu
Rozměry: délka 10,3m šířka 4,5m
Sluneční kolektory: po rozvinutí délka 22,3m

Pro vypuštění ATV musel být horní stupeň rakety Ariane zesílen, přidány musely být motory jak pro vynesení na 260 km vysokou oběžnou dráhu, tak pro zpět navedení do atmosféry a zánik nad Tichým oceánem.

ATV bude nyní v podstatě zaparkován v kosmu a bude čekat, až americký raketoplán Endeavour dokončí svoji připravovanou misi. Po té se pomocí vlastního počítače a pokročilých forem GPS a nakonec optických čidel přiblíží do správné pozice ke konci ruské jednotky Zvezda. Během celého spojení nebudou astronauti nijak zasahovat, s vyjímkou nouzového "červeného" tlačítka, pokud by se něco nedařilo a oni pocítili nebezpečí.

Ani v mezidobí než zakotví u ISS však nebude ATV zahálet. "Nejprve musíme rozmístit sluneční kolektory, antény a vyzkoušet všechny funkce lodi. Pak budeme v nejbližších dnech zkoušet 'únikovou' proceduru pro případ přerušení stykování, řekl Robert Laine, technický ředitel EADS Astrium. "Bude to jako kdyby někdo zmáčkl 'červený' knoflík a ATV musela ustoupit z cesty.

Pro ty, kteří v době startu spokojeně spali, přinášíme obrazovou reportáž ze startu. Čas před a po startu je v pravém horním rohu snímku. U snímků z první až jedenácté minuty letu si povšimněte grafiky v levé části snímku, která udává aktuální výšku a rychlost letu. Všechny snímky lze zvětšit.

 7. března 2008 

Simulace černé díry v laboratoři

Vědci z Univerzity St.Andrews použili laser k simulaci černé díry.

Profesor Ulf Leonhardt a Dr.Friedrich König použili intenzivní světelné impulzy k tomu, aby vytvořili umělý horizont událostí, tedy tu z vlastností černé díry, kterou známe jako místo, odkud již není návratu. tato simulace může dovolit výzkumníkům, aby otestovali teorii profesor Stephena Hawkinga, že černé díry vlastně nejsou vůbec černé, ale ve skutečnosti, že vyzařují světlo. Výzkum je zveřejněn v dnešním vydání časopisu Science.

je to vůbec poprvé, kdy vědci úspěšně simulovali horizont událostí pomocí světla. proto zde není žádné nebezpečí, které by vyvolalo stvoření skutečné černé díry. Stolní zařízení pracuje pouze se světlem v optických vláknech a je dokonale neškodné. I proto se tato demonstrace fyzikálního jevu dá označit za milník ve zkoumání jedné z vlastností černých děr.

Princip nízkonákladového experimentu je velmi jednoduchý. Vědci vystřelovali do systému optických vláken velmi krátké záblesky laserového záření o různých vlnových délkách, které se v něm pohybovaly různou rychlostí. Tím vznikla distorze světla (deformace, pokřivení), která nakonec způsobila, že světlo zůstalo v systému uvězněno podobně, jako k tomu dochází právě na horizontu událostí. V rámci pozorování fyzikálních dějů u skutečné černé díry můžeme pozorovat všechny jevy pouze z jedné (z té naší) strany. Při simulaci "optické" černé díry však můžeme jev zkoumat z obou stran horizontu událostí, tedy způsobem, který je v astrofyzice absolutně nemožný.

Profesor Leonhardt, působící na fakultě fyziky a astronomie, popisuje studii jako vědecké dobrodružství a obrovskou výzvu. "Použili jsme ultrakrátké světelné impulzy v mikrostrukturách optických vláknech, abychom demonstrovali vytvoření umělého horizontu událostí. Vytvořili jsme analogii tohoto horizontu, nikoliv skutečnou černou díru a pozorovali jsme na něm klasický optický účinek, modrý posun světla na horizontu bílé díry."

Dříve výzkumníci srovnávali události v okolí černé díry k řece tekoucí směrem k vodopádu a horizont událostí (bod ze kterého již není žádného návratu) umísťovali do bodu, kde se proud řeky začne pohybovat rychleji než vlny na jeho povrchu. Světlo místo vody použili výzkumníci ze St.Andrews proto, že nabízí bezkonkurenční výhody. Světlo je nejčistějším a nejjednodušším kvantovým objektem, který si dovedeme představit. Horizont událostí ve vláknové optice vytváříme jen ze světla, skla a vzduchu.

Výzkumníci říkají, vznik horizontu událostí není složitý, může dokonce vzniknout samovolně na dálkových optických linkách a projevit se vyvoláním telefonního hovoru, který neinicioval žádný volající.

Výzkumníci doufají, že při použití sofistikovaných laserových systémů a pokročilých optických vláken, bude nakonec jejich horizont dostatečně silný na to aby bylo možné ověřit Hawkingovu teorii.

Podle: Univerzita St.Andrews

 4.března 2008

Zatmění Měsíce a změna klimatu

Dalo by se říci, že ze sledování zatmění Měsíce už nelze, kromě krásného zážitku, získat žádný rozumný vědecký výsledek. Možná to ale není až tak docela pravda. Načervenalé světlo posledních zatmění, tedy i toho z 21.února 2008, totiž opětovně odhalilo, že zemská atmosféra obsahuje jen málo, sopečného prachu. Pokud jste si v duchu řekli, no a, a dodali si pro sebe, vždyť to není nic špatného, možná se mýlíte.

Někteří vědci si totiž v poslední době kladou otázku, zda nízké úrovně sopečného prachu v atmosféře v posledních několika desetiletích nepřispívají ke globálnímu oteplování.

Během měsíčního zatmění zablokuje zeměkoule sluneční světlo, které jinak dopadá na Měsíc přímo. Ovšem nějaké sluneční světlo prochází i skrz zemskou atmosféru a láme se v ní. Proto není měsíční zatmění nikdy úplně temné. Množství světla, které atmosférou Země k Měsíci projde, se mění hlavně v závislosti na tom, kolik prachu ze sopečných výbuchů obsahují vysoké vrstvy atmosféry.

Protože prach blokuje sluneční světlo procházející atmosférou, větší množství prachu v ní znamená, že Měsíc je během zatmění temnějším a naopak, málo prachu znamená během zatmění jasnější Měsíc. "Velkou část ztlumení světla dopadajícího na Měsíc během zatmění lze přisoudit právě vulkánům," říká o tom Richard Keen z Coloradské university v Boulderu.

Keen a jeho spolupracovníci zmapovali jas měsíčních zatmění zpět až do roku 1960 a pak v několika letech kolem roku 1883, kdy v Indonésii vybuchla sopka Krakatoa.

Při zatměních získané údaje použili pro sledování změn neprůhlednosti zemské atmosféry. Čím je atmosféra neprůhlednější zvýšeným obsahem částic sopečného prachu, tím více slunečního světla také odráží zpět do kosmu a naopak, čím je průhlednější, tím více ho nakonec dopadne až na povrch Země. Efekt vyvolaný přítomností prachu v atmosféře tedy může mít, podle Keena, významný, i když dočasný, dopad na klima Země.

Družice obíhající kolem Země dnes mohou bez problémů a velmi přesně měřit neprůhlednost atmosféry, ovšem jen pro tu malou část atmosféry, která se právě nachází mezi družicí a povrchem Země a navíc jen v daném krátkém časovém okamžiku. Zatmění Měsíce naopak pohodlně dodá průměr za celou zeměkouli, říká Keen. Navíc měření získaná během zatmění lze snadno srovnat se staršími záznamy, které jsou k dispozici za mnohem delší období než satelitní měření, dodává.

Poslední zatmění z 21. února, bylo jedním z nejjasnějších, když dosáhlo stupně 3, druhého nejvyššího jasu na stupnici od 0 do 4.

Je to ve shodě s daty ze zatmění získanými od roku 1995.  V tomto období byla stratosféra obzvláště průhledná, jen s velmi malým zamlžením prachem pocházejícím ze sopečné činnosti, pokud toto období srovnáme s předchozími třemi dekádami mezi lety 1965 až 1995, říká Keen.

Protože díky tomu dopadne na povrch Země více slunečního světla, mělo by to podle Keena zvýšit v posledním období průměrnou teplotu Země o 0,1° až 0,2° Celsia, oproti období konce šedesátých let minulého století. Ve stejném období se průměrná povrchová teplota země zvýšila asi o 0,6° C. Průhlednost atmosféry by se tak, podle Keena, mohla na tomto oteplení podílet až jednou třetinou.

Ovšem ne všichni vědci, zabývající se globálním oteplováním, se k těmto závěrům staví až tak striktně. Podle vědců,  kteří tvoří mezivládní panel o změně klimatu (IPCC), za většinu ohřátí planety od poloviny 20. století jsou odpovědné skleníkové plyny uvolněné lidskou aktivitou, i když připouští i další faktory, včetně změn proudění oceánských proudů a nepatrných změn ve slunečním jasu, které podle nich také ovlivňují klima.

To potvrzuje i Keen. "To všechno dohromady přispívá k oteplování. Potíž je jen v tom, jaký je příspěvek každého z těchto efektů," dodává.

Susan Solomonová z Národního úřadu pro oceány a atmosféru v Boulderu a členka týmu, který získal Nobelovu cenu a zpracovával zprávu IPCC v roce 2007 říká, že do počítačových modelů použitých pro zprávu zahrnuli i vliv propustnosti atmosféry. Oponuje také Keenovým závěrům. Podle ní neexistuje žádný důkaz o významnějším trendu ohřívání během několika posledních dekád, které by bylo spojeno s poklesem množství aerosolů pocházejících ze sopečných výbuchů v atmosféře.  "Ve skutečnosti, je  tomu přesně naopak," tvrdí Solomonová. Podle ní množství prachových aerosolů ve stratosféře, blokujících sluneční světlo, bylo v minulých 40 létech, ve srovnání s 20 lety před tím, o něco vyšší. Podle ní by to tedy za posledních 60 let, mělo mít spíše malý ochlazující efekt, pokud by ze sopek pocházející aerosoly byly jediným vlivem na klima.

Keen souhlasí s tím, že v závislosti na vybraném období, může mít sopečný prach ve stratosféře vliv spíše na ohlazující, než ohřívací. Ale argumentuje právě tím, že relativně dlouhé období s jasnou a průhlednou atmosférou, které trvá už od roku 1995, může mít velký dopad na klima, zvláště pokud by "nadbytečný" sluneční svit mohl vytvořit subtilnější, ale o to déle trvající efekt ohřívání,  zprostředkovaný teplem, které  vstřebal oceán, jak to naznačují někteří vědci. Keen teď proto připravuje přesněji odhady jasu posledních zatmění porovnáváním jasu Měsíce během zatmění k vybraným referenčním hvězdám. To mu dovolí ještě přesněji vypočítat zamlžení stratosféry v době zatmění.

Podle New Scientist

 2.března 2008

Microsoft představuje WorldWide Telescope, internetovou hvězdárnu v počítači

Firma Microsoft přestavila technologický náhled nového volně přístupného software s názvem Microsoft WorldWide Telescope (WWT). Tento, česky "Celosvětový dalekohled" je založen na principech pojmenovaných jako Technologie, Zábava a Design (TED). Jedna ze tří letos plánovaných konferencí TED2008 proběhla 27. února v Monterey v Kalifornii a další se souběžně konala v Aspenu v Coloradu až do 1.března. Třetí z letošních konferencí pak proběhne na přelomu září a října v Jižní Africe. Program z Monterey byl přenášen pomocí obousměrného satelitního spojení i do Aspenu. Podle předvedené prezentace bude WorldWide Telescope virtuální observatoří v počítači, která dovolí komukoliv pohlédnout na oblohu novými způsoby.
Prezentaci Microsoft WWT uvedli společně Dr. Roy Gould, astrofyzik z Harvardova střediska pro astrofyziku a Curtis Wong, vedoucí projektu a hlavní výzkumník Microsoft Next Media Research group. Jejich prezentaci můžete shlédnout na http://www.ted.com/index.php/talks/view/id/224 

Microsoft WWT je rozvinuté vizualizační prostředí, které pracuje jako virtuální teleskop, spojující v sobě nejlepší snímky získané pozemskými i kosmickými dalekohledy do jediného spojitého pohledu na vesmír. Celosvětový dalekohled je založen na výkonné technologii Visual Experience Engine, která umožňuje bezešvé vložení a transfokaci obrazů celé noční oblohy, ve které se pomocí internetu v sobě prolínají terabajty obrazů, dat a událostí z vícenásobných zdrojů.

"WorldWide Telescope soustředil nejlepší obrazy největších pozemských i kosmických teleskopů a shromáždil je do souvislého, holistického pohledu na vesmír. Tento nový zdroj změní způsob, kterým děláme astronomii ... způsob, kterým se astronomii učíme... a co je nejdůležitější, myslím si, že se chystá měnit způsob, kterým my sami sebe vidíme ve vesmíru," řekl Dr. Gould. "Tvůrci WorldWide Telescope nás nyní zavedli na cestu dialogu s naším vesmírem."

Program WorldWide Telescope bude bezplatně uvolněn k použití na jaře 2008 na památku jeho spolutvůrce, počítačového vědce Jamese Nicholase (Jima) Graye, který v lednu 2007 zahynul na moři. Ve věnování se hovoří o nadějí, že dá možnost a inspirací lidem k tomu, aby prozkoumali a porozuměli vesmíru jako nikdy předtím.

Je samozřejmé, že projekt takového rozsahu má jak řadu zastánců, tak řadu odpůrců, kteří jej srovnávají s dalším dostupným softwarem. Nejlépe asi vystihl jeho přínos jeden z diskutujících, Donald Mitchell, když řekl: "WWT se opírá o projekt započatý před lety Jimem Grayem. Není to kopie Google sky maps. Není to ani simulace počítačové grafiky nebo malá sbírka obrázků a pozic hvězd, jaké používají freewarové programy. WWT zpřístupňuje obrovský databázový server obsahující všechny obrazy z rozsáhlé sbírky snímků kosmických i pozemských dalekohledů. Návrh této databáze a její management je tím bodem, proč se na ní podílel Jim Gray.

Další informace na http://worldwidetelescope.org/ , http://www.worldwidetelescope.org/buzz/FAQ.aspx

 1.března 2008

Nové radarové mapy Měsíce

NASA pořídila ve vysokém rozlišení nové radarové mapy jižního pólu Měsíce. Zde totiž kosmická agentura uvažuje hodlá přistát, až se její astronauti vrátí za několik let na Měsíc.

"Teď už víme, že jižní pól má vrcholy tak vysoké, jak Mt.McKinley a krátery čtyřikrát hlubší než Grand Canyon," říká Doug Cooke, zástupce mimořádného administrátora pro výzkumné systémy misí při ústředí NASA. "Tato data budou neocenitelným zdrojem informací pro plánování postupu měsíčních misí."

Vědci v NASA/JPL získali tato data pomocí radaru v Goldstone v kalifornské Mohavské poušti. Jeho 70 metrovou parabolu zaměřili vědci z JPL na oblast měsíčního jižního polárního regionu celkem třikrát v průběhu roku 2006. Anténa o velikosti tří čtvrtin fotbalového hřiště při tom vysílala vždy po dobu 90 minut signál o výkonu 500 kilowatt na vzdálenost 375.000 kilometrů k Měsíci. Radar osvítil radiovými paprsky měsíční povrch v oblasti od 400 do 650 kilometrů. Od Měsíce dražený signál pak zpět na Zemi přijímali dvě 34 metrové antény umístěné rovněž v Goldstone. Vědci pak analyzovali zachycené ozvěny a získaná data byla uvolněna poprvé tento týden.

"Nebyl jsem na Měsíci, ale tyto obrazy jsou hned potom ty nejlepší," říká Scott Hensley, vědec z JPL a vedoucím vyšetřovatel této studie. "Na těmito datech můžeme vidět podrobnosti terénu o rozměru malého domku bez toho, aniž bychom opustili kancelář."

NASA zkoumá jižní polární region Měsíce jako možné místo pro budoucí základny. jejich umístění na tomto místě má mnoho výhod. Jednou z nich jsou důkazy o vodě zamrzlé v hlubokých a tmavých kráterech jižního pólu. Voda může být rozložena na kyslík sloužící k dýchání a vodík použitelný jako raketové palivo, nebo ji mohou astronauti jednoduše pít. Plánovači misí také hledají "vrcholky věčného světla", vysoké polární hory, kde Slunce nikdy nezapadám a které by tak mohly být dobrým místem pro stavbu sluneční elektrárny.

Jsou to mapy o doposud nejvyšší rozlišovací schopností. Předchozí nejlepší snímky, které pořídila sonda Clementine měla rozlišení poblíž jižního pólu jen 1 kilometr na pixel. Mapy vyprodukované radarem JPL tak jsou 50 krát podrobnější.

Ať jsou ale tyto nejnovější mapy jakkoliv báječné, vedle těch, které má pořídit nová generace sondy Lunar Reconnaissance Orbiter, budou vypadat jen jako vybledlé staré snímky. Nové kosmické plavidlo NASA má odstartovat na konci roku 2008 a jeho kamery mají k zemi odeslat snímky o rozlišení jen 1 metr na pixel, tedy jen čtyřikrát horší než je v naší republice nejrozšířenější používané letecké snímkování povrchu s rozlišením 50 cm na pixel.

"Jižní pól Měsíce," říká Cooke, bude "nádherným místem ke zkoumání."

Další obrázky a animace na http://www.nasa.gov/mission_pages/exploration/mmb/022708.html