Mohutný rádiový záblesk indikuje nový astronomický fenomén

Astronomové studující archivní data australského radioteleskopu Parkes objevili silný, krátce trvající záblesk rádiových vln, který, jak říkají, indikuje zcela nový typ astronomického jevu.

"Zdá se, že tento záblesk vznikl ve vzdáleném vesmíru a dost možná byla jeho zdrojem taková exotická událost jakou je srážka dvou neutronových hvězd nebo smrtelná křeč vypařující se černé díry," řekl k tomu Duncan Lorimer, odborný asistent fyziky na West Virginia University (WVU) a National Radio Astronomy Observatory (NRAO). Výzkumný tým vedený Lorimerem doplňují Mathew Bailes ze Swinburnské univerzity v Austrálii, Maura McLaughlin z WVU a NRAO, David Narkevic z WVU a Fronefield Crawford z Franklin and Marshall College v Lancaster, Pensylvánie.  Astronomové oznámili svůj objev 27.září 2007 v online vydání časopisu Science Express.

K překvapivému objevu došlo, když vysokoškolský student na WVU, David Narkevic, opětovně analyzoval data z pozorování Malého Magellanova mračna (SMC), která byla získána 64 metrovým (210 stop) velkým radioteleskopem Parkes v Austrálii. Data pocházela z dlouhodobého průzkumu SMC po dobu celých 480 pozorovacích hodiny.

"Tento průzkum sloužil na hledání nových pulsarů a data již byla prohledána na ten typ pulzních signálů, které vydávají," řekl Lorimer. "Znovu jsme prozkoumali data a tentokrát jsme hledali neperiodická vzplanutí, která nejsou u pulsarů obvyklá," dodal na vysvětlení Lorimer.

Průzkum pokrýval Magellanova mračna, dvojici malých galaxií obíhajících kolem naší vlastní Mléčné dráhy. Asi 200.000 světelných roků od země vzdálená Magellanova mračna jsou výraznými útvary jižní oblohy. Ironií je, že nový objev není součástí těchto galaxií, ale je nejspíše mnohem vzdálenější.

"Byl v tom kus štěstí, že průzkumu zahrnul i část oblohy v okolí mraků," řekl Narkevic. Bylo to v jednom z těch "okrajových" pozorováních, v jehož datech se záhadný záblesk objevil.

Vzplanutí rádiových vln bylo v astronomických standardech silné, ale trvalo méně než pět milisekund. Signál byl rozprostřen, vyšší frekvence dorazily k radioteleskopu dříve než nižší frekvence. Tento rozptyl je způsoben průchodem signálu ionizovaným plynem v mezihvězdném a intergalaktickém prostoru. velikost tohoto rozptylu, tvrdí astronomové, signalizuje, že signál pravděpodobně vznikl ve vzdálenosti asi tří miliard světelných roků os Země.

Žádný z dříve objevených rádiových vzplanutí nemá stejnou sadu charakteristických rysů. "Toto radiové vzplanutí představuje zcela nový astronomický jev," řekl Bailes. Astronomové odhadují na základě svých výsledků, že denně by se na obloze měly vyskytovat stovky podobných událostí. "Jen málo rádiových průzkumů však má potřebnou citlivost na zachycení takových krátce trvajících vzplanutí, která jejich zjišťování současnými přístroji dělá velmi obtížné," dodává Crawford. Další generace radioteleskopů, které se nyní vyvíjí a staví, by však měla být schopna zjistit mnohé z těchto vzplanutí napříč celou oblohou.

Ačkoli je povaha záhadného nového objektu nejasná, astronomové mají jisté představy o tom, co může takové vzplanutí způsobit. Jednou z představ je, že to může být část energie uvolněné při srážce a sloučení dvojice suprahustých neutronových hvězd. Taková událost je, jak míní někteří vědci, odpovědná za jeden typ výbuchů paprsků gama, ale k dispozici je jen jediný záznam "dlouho" trvajícího dosvitu, který následuje po původním vzplanutí.

Dalším, mnohem více exotickým kandidátem, je výbuch energie z vypařující se černé díry. Černé díry, hmota koncentrovaná tak, že její gravitaci neunikne dokonce ani světlo, může ztrácet hmotu a energie v procesu navrhovaném slavným britským fyzikem Stephenem Hawkingem. Nově objevené rádiové vzplanutí, tvrdí výzkumníci, by mohlo být "posledním vydechnutím" černé díry před tím, než se nakonec zcela vypaří.

"Aktivně vyhledáváme více těchto silných a krátkých vzplanutí v dalších archivních průzkumech pulsarů v naději, že vyřešíme záhadu jejich původu," řekla McLaughlinová. "Navíc, pokud můžeme spojit tyto události s galaxiemi o známé vzdálenosti, rádiový rozptyl, který změříme, může být požit jako nový způsob určení množství materiálu v intergalaktickém prostoru," dodala.

Podle: NRAO

NOC VĚDCŮ 2007  V pátek 28..9.2007 se uskutečnil další ročník celoevropské akce Noc vědců.  Při její realizaci na naší hvězdárně jsme tentokrát hodlali návštěvníkům představit současné i bývalé členy astronomického kroužku, kteří ve svém oboru dosáhli významného úspěchu a věnují se zcela či alespoň částečně vědecké práci. Bohužel, ruskou ruletu si s námi zahrálo jak počasí, tak Murphyho zákony. Tedy alespoň z počátku to vypadalo tak, že pokud se má něco pokazit, tak se to určitě pokazí. Počasí, ve kterém se mělo pozorovat, vypadalo spíše jako aprílové, když se rychle za sebou vystřídala oblačnost,  slunečno, déšť, vítr i kroupy, opět slunečno a opět oblačno. A s přednášejícími to nebylo jiné. Na poslední chvíli byli stiženi horečkou, úrazem či technickou závadou dopravního prostředku. A tak pokud mezi okrajové vědecké metody patří i improvizace, pak se po dalších deseti hodinách z celé akce vyklubalo příjemně a užitečně strávené odpoledne a večer, které kromě členů a příznivců astronomického kroužku navštívila zhruba padesátka návštěvníků.   Ze čtyř hlavních přednášejících sice nakonec dorazil pouze Mgr.Peřestý z Ondřejova, ostatní byli zastoupeni na dálku, díky internetu, svými prezentacemi. I přes tento zdánlivý handicap tak nakonec přítomní nebyli ochuzeni o nic z původně plánovaného programu. Pozorování bylo nahrazeno kvalitními filmy a večerní přednáška byla doplněna besedou o podmínkách vědecké práce v naší republice.  Na snímku: Mgr.Radek Peřestý při přednášce o českém kosmickém programu.

NOC VĚDCŮ 2007 

v pátek 28.září 2007 vás zveme na další ročník celoevropské akce pro podporu vědy a techniky

od 14.00 hod. - Den otevřených dveří Hvězdárny DK

prohlídka hvězdárny a jejího vybavení, představení činnosti, pozorování Slunce s odborným výkladem – příspěvek k probíhajícímu Mezinárodnímu heliofyzikálnímu roku 2007,

po celou dobu bude akce bude probíhat nepřetržité pásmo promítání nejlepších příspěvků projektů České hlavy, Popularis, Zlaté století astronomie a dalších 

od 19.00 hod.
pásmo přednášek, besed a zajímavostí z astronomie, meteorologie, kryptologie a enviromentálních programů, které představí bývalí i současní členové astronomického kroužku naší hvězdárny.

Mgr. Radek Peřestý – astronom - Astronom. ústav Akademie věd ČR – Ondřejov
Mgr. Ivo Bohmann – meteorolog - Český hydrometeorologický ústav – Plzeň
RNDr. Bohuslav Rudolf – matematik a kryptolog - NBÚ a ČVUT – Praha
RNDr. Miroslav Sedláček – nakladatel a člen Filmového a televizního svazu ČR - Brno
Ing. Rostislav Rajchl, Ing. Zbyněk Kaisler, Ing. Tomáš Metelka, Leoš Assmann – Hvězdárna Uherský Brod

v průběhu akce pozorování letní a podzimní oblohy,  pásmo vědeckých filmů a seriálů z astronomie a fyziky

Na Marsu byly nalezeny vstupy do podzemí

Sonda Mars Odyssey americké kosmické agentury NASA možná objevila na Marsu vstupy do sedmi jeskyní umístěných na úbočí marťanského vulkánu (obrázek vlevo).

Velmi tmavé a téměř kruhové útvary o velikostech mezi 115 až 287 metry našli vědci zobrazovacích týmů na fotografiích pořízených sondami Mars Odyssey a Marsem Global Surveyor. Když pak za použití infračervené kamery sondy Mars Odyssey kontrolovali rozdíly v jejich teplotě mezi dnem a nocí usoudili, že jde o vstupy do podzemních prostor.

Důkaz, že díry mohou být otevřeným vstupem do podzemí, vychází z rozdílů teplot objevených na infračervených snímcích pořízených za marsovského odpoledne a následně pak ráno před svítáním. Teploty otvorů mezi dnem a nocí se totiž mění mnohem méně, než teplota okolního terénu a dosahuje přibližně jen jedné třetiny teplotních rozdílů v okolí.

"Jsou chladnější než okolní povrch přes den a naopak teplejší v noci," řekl Glen Cushing z výzkumného týmu Amerického astrogeologického výzkumu a Severní arizonské univerzity ve Flagstaffu. "Jejich tepelný režim není tak stabilní jako u velkých jeskyní na Zemi, které často udržují téměř konstantní teplotu, ale odpovídal by mu, pokud by se jednalo o hluboké díry v zemi."

Zprávu o objevu možného vstupu do jeskyní zveřejnil Cushing s kolegy v online vydání časopisu Geophysical Research Letters.

"Ať už to jsou ve skutečnosti jen hluboké vertikální šachty nebo vstupy do prostorných jeskyní, je to v každém případě přístup k podloží Marsu," řekl spoluautor článku Tim Titus z Geologického výzkumu USA ve Flagstaffu. "Jinde na Marsu by jeskyně mohly poskytovat chráněné místo pro historické nebo současné životní formy nebo dokonce i budoucí úkryty pro lidi."

Objevené díry pojmenované "Seven Sisters" (Sedm sester), se nachází v nejvyšších nadmořských výškách planety, na svazích vulkánu jménem Arsia Mons poblíž nejvyšší hory Marsu.

Jsou tak vysoko, že jejich využití jako úkryt pro člověka nebo místo s mikrobiálním životem téměř nepřichází v úvahu, řekl Cushing. "Dokonce i kdyby život na Marsu někdy existoval, nemusel dosáhnout do této výšky."

Nová studie proto navrhuje, že hluboké díry na Arsia Mons pravděpodobně vznikly tak, že pnutím v podpovrchových vrstvách kolem vulkánu vzniklé  praskliny se v některých místech otevřely až na povrch. Některé z děr leží na linii řetězce miskovitých jam, kde se povrchový materiál zřejmě propadl, aby vyplnil prostor vytvořený lineární prasklinou.

Cílem pozorování Mars Odyssey a novější Mars Reconnaissance Orbiter při zkoumání Seven Sisters je najít další otvory do podzemích prostor v nižších výškách, které by byly mnohem přístupnější budoucím misím na Mars.

Klíčem k jejich nalezení jsou teplotní odchylky (obrázek vpravo), které v noci září jako teplé body, řekl Phil Christensen z Arizonské státní univerzity, hlavní vyšetřovatel systému rozpoznávání tepelných emisi na Mars Odyssey. Tento přístroj je schopen poskytnout  jak snímky ve viditelném světle, tak infračervené obrazy, které výzkumníci používají při pátrání po možných jeskyních.

"Žádný jiný přístroj nacházející se nyní poblíž Marsu nemohl dodat pro tento výzkum rozhodující tepelnou informaci," řekl projektový vědec Mars Odyssey, Jeffrey Plaut z Laboratoře tryskového pohonu NASA v Pasadeně. "Je to velký příklad vzrušujících objevů ve kterých Mars Odysey pokračuje."
Mars Odysey působí u Marsu od roku 2001. Její předchůdce Mars Global Surveyor ukončil činnost v minulém roce.

Podle: NASA

Ohlédnutí za prázdninami 2007 na hvězdárně

Průběh prázdninové aktivity  hvězdárny Domu kultury Uherský Brod  byl ovlivněn ne příliš přívětivým počasím pro astronomická pozorování. I tak však můžeme hodnotit návštěvu 988 osob jako návštěvnost  dobrou, u které nás těší, že hodně zájmu projevují o akce hvězdárny také obyvatelé okolních obcí a zejména Uherského Hradiště. Za sledované období jsme uspořádali celkem  98 akcí a to není na 62 prázdninové dny nijak málo. I tento rok leželo o prázdninách těžiště  činnosti  hvězdárny na exkurzích lázeňských hostů z Luhačovic,  kteří hvězdárnu navštěvují jak prostřednictvím  agentur Luhainfo a Luhanka, ale i individuálně. Tentokrát se mezi lázeňskými  hosty  objevili dokonce zástupci ruské klientely, kteří odcházeli z hvězdárny nadšení.

Prázdninoví návštěvníci mohli  obdivovat  krásy kosmických objektů nejen prostřednictvím nového zrcadlového dalekohledu o průměru 500 mm, ale i při výkladu a pozorování pod šírým nebem v areálu hvězdárny. Tam návštěvníky poutavým výkladem pravidelně provázel po souhvězdích a výrazných objektech letní noční  oblohy člen astronomického kroužku Jakub Machala.  Byli to především demonstrátoři, mladí členové astronomického kroužku, kteří s návštěvníky trávili většinu večerů u  dalekohledů. Chtěl bych jim proto opět, tak jako vloni, poděkovat za velkou pomoc při exkurzích nejen lázeňských hostů, ale i při provázení příležitostných návštěvníků, které na hvězdárnu přivedly taje noční oblohy. K tomu však je  zapotřebí hlavně jasná večerní a noční obloha bez mraků a té se o letošních prázdninách, shodou okolností právě ve dnech kdy měly cestovní kanceláře smluvené termíny, dostávalo jen poskrovnu.         

Díky nestálému počasí se tak mohla uskutečnit jen asi polovina akcí naplánovaných pro lázeňské hosty cestovními kancelářemi. Téměř u každého sjednaného termínu jsme byli stavěni před problém odhadovat, zda budou večer vhodné pozorovací podmínky, nebo zda bude lépe akci přeložit či odvolat. Ani předpovědní modely počasí zveřejňované na internetu nám mnohdy nepomohly. Často totiž skutečná meteorologická situace nad našimi hlavami vypadala jinak než tvrdila krátkodobá předpověď. Byli jsme tak často nuceni zariskovat a jen si přát, aby počasí skutečně vydrželo. To je nezáviděníhodná situace pro každého demonstrátora  u dalekohledu. Návštěvníci čekají v kopuli hvězdárny na díru v mracích, která jim na chvíli dovolí pozorovat vybrané kosmické objekty.  Mraky se rozestoupí, pár návštěvníků uvidí v dalekohledu to, co by si chtěli prohlédnou všichni a mraky opět výhled na oblohu zakrývají. Míra nervozity pozorovatelů i návštěvníků roste a je úměrná tomu, kolikrát se popsaná situace opakuje. A tak nastávají horké chvíle pro demonstrátora, který musí svým projevem zaujmout posluchače natolik, aby jim vynahradil nevalný dojem z pozorování.  

Naopak, oproti minulému roku, kdy déšť uprostřed srpna zhatil pozorování maxima meteorického roje Perseid, letos se akce vydařila, a pozorování s přednáškou, se trefilo přímo mezi dva deštivé a několik oblačných dnů. Navštívilo jí na 70 osob. Počasí nepřálo ani na konci prázdnin, kdy se po několika úspěšných letech nevydařila "Tečka za prázdninami", plánovaná tradičně na poslední prázdninovou středu.  O toto odpoledne věnované hlavně těm nejmenším, ve kterém se spojují pozorování Slunce, astronomické pohádky, beseda o vesmíru, opékání a představení skupiny historického šermu, bývá mezi dětmi a rodiči vždy velký zájem.  Tentokrát ovšem Slunce zůstalo ukryto za clonou dešťových mraků a rozbahněný terén se stal nevhodným pódiem pro šermířské souboje i pro připravené opékání. Škoda, snad tedy příště. 

Rostislav Rajchl

Proč je trpasličí galaxie v Herkulu tak plochá?

Trpasličí galaxie Herkules má opravdu výjimečné vlastnosti. Zatímco v podstatě všichni její známí vrstevníci z říše malých trpasličích galaxií jsou více méně kuloví, tato galaxie, nacházející se ve vzdálenosti 430.000 světelných roků se nám jeví jako velmi zploštělá a má buď tvar disku nebo doutníku.

Při jednom z vůbec prvních vědeckých pozorování zbrusu novým velkým dalekohledem Large Binocular Telescope (LBT) v Arizoně, přišel mezinárodní tým astronomů na to, že nedávno objevený společník naší Mléčné dráhy, malá galaxie pojmenovaná podle svého umístění jako Trpasličí galaxie Herkules, má na svoji kategorii opravdu výjimečné vlastnosti. Hvězdy v mnoha velkých galaxiích jsou uspořádány do tvaru disku, podobně jako naše vlastní galaxie - Mléčná dráha. Jenomže u menších galaxií, jako je právě ta v souhvězdí Herkules, která má i přes své jméno má jen jednu deseti miliontinu hvězd Mléčné dráhy, tvar podobný disku má. A takováto konfigurace nebyla zatím u trpasličí galaxie nikdy předtím pozorovaná. Mezi miliony prozkoumaných galaxií se zatím nenašla ani jedna s tvarem doutníku.

Vysvětlením pro neobvyklý tvar galaxie je to, že je narušen gravitačními silami Mléčné dráhy. Tento účinek byl určitě pozorován u dalšího ze společníků Mléčné dráhy, trpasličí galaxie v souhvězdí Střelce (Sagittarius) . Ovšem ta je od středu Mléčné dráhy 10 krát blíž než Trpasličí galaxie Herkules, a z toho důvodu je mnohem více ovlivněna destruktivními "slapovými silami" naší galaxie.

Trpasličí galaxii Herkules by mohl potkat podobný osud tehdy, pokud ji její oběžná dráha přivedla výjimečně blízko k vnitřním částem Mléčné dráhy. Tak, "Trpasličí galaxie Herkules se nepodobá žádné milionů doposud prostudovaných galaxií, nebo obíhá kolem naší galaxie po oběžné dráze s mimořádným sklonem, tedy po dráze výjimečné a neporovnatelné s žádným dalším objektem", říká Mathew Coleman z Institutu Maxe Plancka pro astronomii v Německu, který vedl tuto studii.

Tato pozorování byla umožněna díky použití nového dalekohledu Large Binocular Telescope (LBT), největšího samostatně stojícího dalekohledu na světě, který je umístěn ve výšce 3.190 metrů na Mount Graham v Arizoně. Jeho dvě obrovská zrcadla, každé s průměrem 8,4 metru, jsou namontována na společné montáži jako obrovský triedr.

Obrazy trpasličí galaxie Herkules byly snímány za použití vysoce technicky vyspělé velké binokulární kamery (LBC-Blue), která je umístěna v primárním ohnisku jednoho ze dvou 8,4m zrcadel metru. Kamera LBC Blue a jeho budoucí dvojče určené pro červenou část spektra, tedy LBC-Red, byly vyvinuty italskými partnery projektu. Kamera a dalekohled pracují společně jako obrovský digitální fotoaparát, který je schopen zachytit obrazy extrémně slabých objektů při zorném poli srovnatelném s velikostí úplňku. "Těší mě, že nová kamera podává společenství astronomů takto vzrušující obrazy," říká Emanuele Giallongo z INAF v Římě, ve kterém byla kamera postavena. "Předběžně jsme provedli vědeckou demonstraci toho, co může být s tímto novým zařízením vykonáno. Jsou to nové šance na studium vzdálených planet, hvězd a galaxií," říká Richard Green, ředitel LBT.

Kombinováním optických cest obou jednotlivých zrcadel, umožní LBT sesbírat tolik světla jako dalekohled s jedním zrcadlem o průměru 11,8 metru. To představuje 24 krát více světla než dokáže shromáždit 2,4 m zrcadlo Hubbleova kosmického dalekohledu. Co je však důležitější, LBT bude mít nakonec, po dovybavení nejmodernější adaptivní optikou, rozlišení odpovídající dalekohledu s jedním zrcadlem o průměru až 22,8 metru, protože může zároveň používat i interferometrické techniky. Astronomové tak budou schopni odstranit nejen rozostření způsobené turbulencemi v atmosféře, ale s takovým výkonem otevře LBT i úplně nové možnosti při hledání extrasolárních planet a při zkoumání nejslabších a nejvzdálenějších galaxií.

Kamera LBC-Blue je první ze soupravy vysoce technicky vyspělých nástrojů, kterými bude LBT vybaven v budoucnosti. Ty nakonec zahrnou i spektrografy s nejrůznějšími rozlišeními a spektrálními charakteristikami, stejně jako velmi komplexní prostředky, které dokáží spojit světelnou cestu z obou obrovských hlavních zrcadel. Obojí, vlastní dalekohled i jeho příslušenství jsou postaveny za mezinárodní spolupráce mezi institucemi ve Spojených státech, Itálii a Německu.

Podle: Max Planck-Gesellschaft, LBT

Opportunity vjela do kráteru Victoria

Po dokončení zkoušky vstupně - výstupního manévru, aby se zjistil prokluz kol na okraji lemu kráteru Victoria, vjela sonda Opportunity 13. září 2007, během svého 1.293 marťanského dne pobytu na rudé planetě, znovu, tentokrát už definitivně, do kráteru. Začalo tak několika týdenní zkoumání vnitřního svahu kráteru. Přední kamera sloužící pro identifikaci rizik pořídila na konci pohybu 13.září širokoúhlý pohled směrem dolů a napříč kráterem (vlevo). Pozice Opportunity se tou dobou nacházela asi šest metrů od okraje, uvnitř kráteru v místě, které bylo pojmenováno Kachní zátoka (Duck Bay).

Prvním cílem uvnitř kráteru je světle zbarvená vrstva vystupující skály, která v sobě může uchovávat důkazy o interakci mezi povrchem Marsu a jeho atmosférou. V kráteru Victoria je více výchozů skalních vrstev než v kterémkoliv jiném kráteru, který Opportunity za téměř 44 měsíců pobytu na Marsu viděla.

"Chceme si udržet bezpečnou cestu ven z kráteru a zkouškou přejet jeho okraj zpátky jsme si potvrdili, že jednu takovou máme, " řekl John Callas, ředitel projektu Mars rover v Laboratoři tryskového pohonu (NASA/JPL) v Pasadeně, Kalifornie. "Opportunity nyní prozkoumá vnitřek kráteru Victoria."

Podle NASA

Nejmenší pozorovatelné galaxie řeší velký astrofyzikální problém

Vědci pracující na havajské observatoři Mauna Kea možná vyřešili neshodu mezi počtem extrémně malých a málo zářivých galaxií, které by měly podle matematických modelů existovat v blízkosti Mléčné dráhy a jejich skutečně pozorovaným počtem. Při pokusu o řešení případu "chybějících trpasličích galaxií", studovali dva astronomové pomocí dalekohledů W.M.Keck populaci nejtmavějších málo hmotných galaxií, které obsahují až 99% temné hmoty. Jejich objevy naznačují, že problém "chybějících trpasličích galaxii" není nejspíše zase až tak hrozný jak se dříve myslelo a dost možná, že jej jejich výzkum vyřešili zcela.

"Zdá se že velmi malé, nezřetelné galaxie jsou daleko hojnější než jsme si mysleli," řekla Dr. Marla Geha, spoluautorka studie. "Pokud by jste se mě minulý rok ptali, zda takto malé a tmavé galaxie existují, řekla byl, že ne. Sama žasnu, že bylo objeveno tolik malých, temnou hmotou ovládaných galaxií."

Záhada chybějících trpasličích galaxií vzešla z předpovědi modelu "chladné temné hmoty", který vysvětluje růst a vývoj vesmíru. Předpovídá se v něm, že velké galaxie, jako je Mléčná dráha, by měly být obklopeny hejnem až několika set menších galaxií, známých jako "trpasličí galaxie." Nicméně, až donedávna, bylo známo jen 11 takových společníků, kteří obíhají Mléčnou dráhu.Aby vysvětlili tuto značnou disproporci, navrhli teoretici možnost existence stovek trpasličích galaxií nedaleko Mléčná dráhy, kterých většina by mohla mít jen velmi málo, případně vůbec žádné hvězdy. Je-li tomu tak, pak by tyto galaxie byly složeny téměř výhradně z temné hmoty - tajemného typu hmoty, která má gravitační účinky jako obyčejné atomy, ale která neprodukuje žádné světlo. Ale důkaz existence velkého množství téměř neviditelných galaxií byl až doposud problematický.

Dr. Josh Simon, postgraduální vědecký pracovník kalifornského technologického institutu, a doktorka Geha použili 10 metrový dalekohled Keck II se spektrografem DEIMOS, aby provedli doplňující studii osmi nových trpasličích galaxií, prvních které byly objeveny přehlídkou oblohy Sloan Digital Sky Survey. Výsledky umožnily dvojici vědců, aby přesně vypočítali celkovou hmotu každé z galaxií. K jejich překvapení, se ukázalo, že každá ze soustav patřila mezi vůbec nejmenší pozorované, více než 10.000 krát menší než Mléčná dráha.

"Vzniku tak malých galaxií z teoretické perspektivy příliš dobře nerozumíme," řekl Dr. Simon. "Vysvětlení jak se hvězdy uvnitř těchto pozoruhodně malých galaxií tvoří je obtížné, a tak je obtížné předpovědět, kolik přesně bychom takových trpaslíků měli v blízkosti Mléčné dráhy najít. Naše práce však zužuje mezeru mezi teorií chladné temné hmoty a významně rostoucím počtem pozorování trpasličích galaxií kolem Mléčné dráhy a říkají nám více o vlastnostech těchto galaxií. Nyní už také víme, že tyto trpasličí galaxie mohou být dokonce ještě menší, než jsme si původně mysleli, že vůbec možné."

Observatoř Keck získala množství opakovaných měření celkem 814 hvězd nacházejících se v osmi trpasličích galaxiích. Nalezené hvězdy se pohybovaly mnohem pomaleji než hvězdy v kterékoliv jiných známých galaxiích, rychlostí jen asi 4 až 7 km/sec. Jen pro srovnání, Slunce obíhá kolem středu Mléčné dráhy rychlostí asi 220 km/sec. Celkem astronomové změřili absolutní rychlosti 18 až 214 hvězd v každé z galaxií, tedy asi třikrát více hvězd v každé z galaxií než v kterékoliv z předchozích studií.

"Jde o významnou práci," řekl Dr. Taft Armandroff, ředitel observatoře W.M.Keck, který se rovněž zabývá studiem trpasličích galaxií." "Jde o přesvědčivý důkaz toho, že velké pozemské dalekohledy mohou přesně měřit oběžné rychlosti vzdálených hvězd s přesností jen několika kilometrů za sekundu. Očekávám, že DEIMOS nám brzo řekne víc o chemickém složení těchto hvězd, abychom lépe porozuměli tomu, jak hvězdy v takto malých galaxiích vznikají."

Některé parametry teorie chladné temné hmoty tedy nyní mohou být aktualizovány tak, aby odpovídaly pozorovaným podmínkám panujícím v místním vesmíru. Podle hmot naměřených u nových trpasličích galaxie, doktoři. Simon a Geha usuzují, že intenzivní ultrafialové záření prvních hvězd, které vznikaly jen několik set milionů let po Velkém třesku, možná odfouklo veškerý vodíkový plynu ven z galaxií, které v té době teprve vznikaly. Ztráta plynu zabránila galaxiím v tvorbě nových hvězd a učinila je velmi málo jasnými, nebo v mnoha případech úplně tmavými. Když se tento účinek zahrne do teoretických modelů, množství očekávaných a pozorovaných trpasličích galaxií začíná souhlasit.

"Jedním z důsledků našich závěrů je, že kosmickém sousedství Mléčné dráhy by mělo opravdu existovat až několik set úplně temných galaxií," řekla Dr. Geha. "Pokud je model Chladné temné hmoty správný, pak tam musí být, a další výzvou pro astronomy bude nalézt způsob jak zjistit jejich přítomnost."

Protože Sloan Digital Sky Survey pokrývá jen asi 25 procent oblohy, očekává se, že příští přehledy zbytku oblohy objeví více než 50 dalších trpasličích galaxií ovládaných temnou hmotou, které obíhají v okolí Mléčné dráhy. Dalekohledy pro první takový průzkum projektu Pan-STARRS, se právě staví na Maui.

Pojednání "Kinematika ultra - slabých satelitů Mléčné dráhy: Řešení problému chybějících satelitů," vyjde 10. listopadu v časopisu Astrophysical Journal.

Podle: keckobservatory.org

Japonská sonda letí k Měsíci

Dnes ráno odstartovala k Měsíci japonská lunární sonda. Oznámila to japonská kosmická agentura JAXA. Sonda má svým výkonem předčit vše, co se pohybovalo okolo Měsíce od dob amerického programu Apollo (1968 - 1972). Sonda bude obíhat kolem našeho souputníka zhruba rok, ve výšce přibližně 100 kilometrů nad jeho povrchem.  Odtud bude povrch měsíce podrobně zkoumat také za pomoci dvou menších podružných satelitů. Japonští vědci si od tohoto projektu slibují novou, daleko přesnější a podrobnější mapu měsíčního povrchu i další záchytné body pro lepší porozumění geologické stavbě Měsíce, jeho původu i změnám v průběhu času.

Google znovu sahá po Měsíci

Internetový vyhledávač Google ve čtvrtek 13.9.2007 vypsal cílovou odměnu až 30 milionů dolarů jako výhru tomu, kdo vyšle na Měsíc pohyblivou robotickou kameru, schopnou vysílat z Měsíce zpět na Zemi snímky a data s vysokou rozlišovací schopností.

Google už dříve spustil aplikaci Google Moon, internetovou stránku s mapami povrchu našeho souputníka, do které jsou zakomponovány snímky dřívějších měsíčních misí, včetně historického prvního přistání Apollo 11 s Neilem Armstrongem v roce 1969.

Cena je vypsána jako 20 milionů dolarů za vozidlo, které se může automaticky pohybovat kolem místa přistání a přenášet data zpět na Zem, případně jako druhou cenu je možné získat pěti milionů za nepohyblivé zařízení, které bude pouze odesílat obrazová data z místa přistání.

Další pěti milionová prémie se nabízí za robotické vozidlo, které objeví na povrchu Měsíce led nebo vodu, které může po povrchu Měsíce urazit více než pět kilometrů nebo které zachytí obrazy kosmických lodí opuštěných na Měsíci předchozími misemi.

Cena je vypsána do 31.prosince 2012. Po tomto datu bude hlavní cena snížena na 12 milionů dolarů a v roce 2014 bude zrušena úplně.

Těsný průlet kolem měsíce Iapetus

Kosmická sonda Cassini dokončila 10.září 2007 zatím svůj vůbec nejtěsnější přelet nad Saturnovým měsícem Iapetus. Kosmické plavidlo proletělo jen asi 1.640 kilometrů (1.000 mil) od měsíce a přinesla díky tomu úžasné pohledy na jeho bizarní povrch.

Veškerá data získaná během průletu byla úspěšně zaznamenána na kosmickém plavidle, i když těsně po průletu došlo k incidentu, kdy se, jako důsledek zásahu sprškou galaktického kosmického záření, sonda přepnula do bezpečného, tak zvaného "safe" módu. Během trvání safe módu jsou na sondě vypnuty všechny zbytečné aktivity, pouze jsou  v pomalém módu směrem k Zemi vysílány základní telemetrické údaje a sonda při tom hlavně očekává příkazy ze Země.

V úterý 11.září ráno, proto byly sondě vyslány potřebné příkazy a přístroje znovu začaly přenášet vědecká a technická data pomocí rychlého přenosu dat.  Řídící středisko při tom očekává, že všechna data zaznamenaní kosmickým plavidlem budou odeslána k Zemi jen s malým zpožděním během následujících dvou dnů a to bez jakéhokoliv negativního dopadu na jejich obsah.

Kvůli tomuto incidentu nebude, kromě přepnutí datových přenosů na vyšší rychlost, zatím po dobu tří až čtyř dalších dnů zpětně znovu zapnuty další, v safe módu vypnuté, činnosti. Naposledy se Cassini ocitla přepnuta do bezpečného módu před čtyřmi roky.

Zdroj: NASA

Sonda Phoenix podstupuje testy funkčnosti

Datové sítě vytvořily největší radioteleskop na světě

Minulý týden byl poprvé v reálném čase propojen radioteleskop CSIRO s dalšími podobnými radioteleskopy v Číně a Evropě, aby se demonstrovala výkonost a propustnost vysokorychlostních globálních datových sítí. Jejich prostřednictvím se vytvořil jediný VLBI radioteleskop, který byl efektivně téměř tak velký jako je celá zeměkoule.

Při tomto experimentu byl radioteleskop CSIRO (Commonwealth Scientific and Industrial Research Organisation), který stojí poblíž Coonabarabran v Novém Jižním Walesu v Austrálii, propojen a používán v reálném čase s radioteleskopem umístěným poblíž Šanghaje v Číně a s pěti dalšími radioteleskopy v Evropě ke sledování jednoho objektu, kterým byla vzdálená galaxie 3C273.

"Bylo to poprvé, co jsme byli schopni přímo propojit radioteleskopy oddělené téměř polovinou světa," řekl Dr. Tasso Tzioumis, operační ředitel VLBI a vývojový manažer CSIRO. "Je to fantastický technický úspěch a vzdávám hold schopnosti provozovatelů síťových služeb pracovat společně."

Data z radioteleskopů proudila z celého světa do výzkumného střediska v Evropě rychlostí 256 Mb za sekundu, tedy více než stokrát rychleji než je dnes u nás běžný širokopásmový internet používaný v domácnosti. V evropské centrále byla zpracovávána speciálním jednoúčelovým digitálním procesorem a odsud byly zpracované výsledky přenášeny díle do města Xian v Číně, kde je v reálném čase sledovali experti přítomní na na 24. zasedání APAN (Asia-Pacific Advanced Network).

Australská data z CSIRO putovala do Evropy ještě rychleji přes USA a Kanadu pronajatou datovou linkou o rychlosti 1 Gb za sekundu. Toto spojení bylo sestaveno australskými, kanadskými a holandskými národními výzkumnými a vzdělávacími sítěmi AARNet, CANARIE a SURFnet. Pro přenos dat přímo v Austrálii experiment využíval rovněž pronajatou 1 Gb linku, spojující observatoř CSIRO v Novém Jižním Walesu s centrálou v Sydney. Spojení, které bylo nainstalováno už v roce 2006, je financováno z prostředků CSIRO a poskytuje jej australská akademická síť AARNet (Australian Academic Research Network).

Propojení radioteleskopů VLBI (interferometrie s velmi dlouhou základnou) trvá typicky týdny až měsíce. "Dříve jsme museli výsledky pozorování každého z radioteleskopů zaznamenat na pásky nebo datové disky spolu s časovými signály atomových hodin. Pak se tyto datové nosiče dopravovaly fyzicky k centrálnímu zpracování a tam teprve byly spojeny do jednoho celku," řekl Dr. Tzioumis.

"Čím dále jsou jednotlivé radioteleskopy od sebe, tím jemnější detaily můžeme zachytit a pozorovat. Průměr Země je 12.750 km a dva nejvzdálenější radioteleskopy v našem experimentu byly od sebe odděleny vzdáleností 12.304 km," informoval novináře Dr. Tzioumis.

Na obrázku nahoře je zachyceno rozmístění radioteleskopů při tomto rekordním pozorování. Oblast Evropy je pro přehlednost zvětšena

Podle: CSIRO

	500 dnů u Venuše a překvapení neustávají Evropská sonda Venus Express je na své oběžné dráze kolem Venuše už 500 pozemských dnů a stále má čím překvapit. Snímky vlevo byly pořízeny během osmi oběhů vykonaných v deseti po sobě následujících pozemských dnech, mezi oběhy 299 a 309, v únoru 2007, přístrojem VIRTIS. Použitá vlnová délka byla infračervená, přibližně 2,3 mikrometru. Všechny snímky zobrazují noční stranu planety, sektor ve kterém se stmívá, a při každém oběhu byla zobrazena tatáž část atmosféry Venuše. Není to nijak složité, protože jeden den na Venuši trvá 243 pozemských dnů a tak se vlastní povrch pod sondou otáčí jen velmi zvolna. Vzdálenost kosmického plavidla od zobrazované oblasti kolísal mezi 50.000 až 65.000 kilometrů. Kontrastně jsou zobrazeny hlubší vrstvy mraků ve výšce asi 50 km nad povrchem planety. Jižní pól planety je mimo obraz, vždy vpravo nahoře. Zdá se, že střední zeměpisné šířky tvoří jakousi přechodovou oblast s větším množstvím laminárního proudění, zatímco polární region, tedy to co vypadá jako černá díra v pravém horním rohu snímků, je oblast, kde vládne polární vír. Meteorologie planety, i v hlubokých vrstvách atmosféry, je vysoce proměnlivá. Snímky ve spodní řadě, stejně jako obraz vlevo z prostřední řady, ukazují laminární proudění, zatímco zbytek snímků zobrazuje proudění vírové. Intenzivní a jasné barvy znamenají méně zamračené oblasti, zatímco temnější, až černé oblasti, ukazují na mnohem více oblaky pokryté oblasti. Je to proto, že tepelné záření přicházející z hlubších a teplejších oblastí pod mraky je blokováno hustou oblačností. Kredit: ESA/VIRTIS/INAF-IASF/ Obs.de Paris-LESIA Podle: ESA

Podle zpravodajských agentur