Země neměla vždy oba póly pokryty ledem

Velký kontinentální ledový příkrov na pólech obou polokoulích v období před asi 41 miliony let neexistoval. Tou dobou bylo na Zemi výrazně tepleji než dnes.
Takový je ve zkratce objev vědců ze Southamptonské univerzity, který publikovali v časopise Nature.

V období Eocenu, tedy v období, kdy se pevninské kry začaly rozmisťovat do pozic, které známe dnes, tedy v období před 55 až 34 miliony let, byl na Zemi zároveň i poslední interval trvalého globálního oteplení v její historii. Šlo pravděpodobně o následek mnohem vyšší úrovně atmosférického kysličníku uhličitého, než jaká je běžná dnes. Už nějakou dobu se vědělo, že na konci eocénu se poprvé pevninské ledové příkrov Antarktidy poprvé rozšířil na současnou velikost. Věřilo se však, že navzdory vysokým globálním teplotám v tom čase existoval velmi velký pevninský ledový příkrov už nejméně 8 milionů let, a to nejen v Antarktidě, ale také na severní polokouli.

Nové nálezy vědců ze School of Ocean and Earth Science at the National Oceanography Centre, Southampton (NOCS), však ukazují že, pokud pevninský ledový příkrov během kontroverzního intervalu existoval, muset být jen malý, související s Antarktidou a zalednění na severní polokouli nemuselo výt vůbec žádné. Tento výsledek je v souladu s dalšími geologickými záznamy a výsledky počítačového modelování klimatu, které naznačují, že hranice počátku pevninského zalednění bylo dosaženo dříve na jižní polokouli než na polokouli severní, protože kolem jižního pólu je kontinent (Antarktida), zatímco v okolí severního pólu je oceán (Arktida).

Skupina odborníků z NOCS také našla přechodnou událost těsně předcházející kontroverznímu intervalu, během kterého se teplota oceánu krátce zvýšila, hluboký oceán se stal kyselejším a do koloběhu uhlíku se dostaly lehčí izotopy uhlíku uvolněné z oceánu do atmosféry.

Kirsty Edgar, Dr. Paul Wilson a Philip Sexton z NOCS, použili analýzu stabilního izotopu z fosilních skořápek mikroskopického mořského živočicha foraminifera v mohutných hlubinných usazeninách, aby vypracovali průběh změn klimatu a odhadli potenciální globální ledový pokryv v eocénu. Usazeniny byly získány z jader vrtů v tropických oblastech Atlantického oceánu provedených během výzkumného programu Ocean Drilling Program (ODP) .

Zdroj: Southamptonská univerzita

Astronomové získali první pohledy na Uranovy prstence hranou vůči Zemi

Na obrázku: Prstence Uranu jsou na snímku zachycené téměř přesně hranou vůči Zemi. Obraz v nepravých barvách byl získán pomocí infračervené kamery NAOS-CONICA na dalekohledu VLT (observatoř ESO Paranal v Chile), 16. srpna 2007 v 9:00 UT, jen dvě hodiny poté, co se k Zemi začala přivracet osvětlená strana roviny prstenců. Úhel otevření prstenců byl jen 0,003° a je tedy tak malý, že tenké prstence téměř zmizely.
Na obrázku vpravo je oblast prstenců kolem planety zvětšena tak, aby se ukázala tenká čárka slunečního světla probleskujícího mimo okraje prstenců a odrážející se uvnitř prachových mraků začleněných do systému prstenců. Na snímku vlevo je planeta a čtyři z jejích největších měsíců. Lze zřetelně rozeznat pruhy v atmosféře a jasný mrak blízko jižního polárního regionu obkrouženého světlým pruhem. Výsledné snímky jsou složeny z obrazů pořízených na infračervených vlnových délkách a převedeny do nepravých barev odpovídajících vlnových délkách 1,2 a 1,6 mikronu. Prstence jsou do obrazu vloženy ze snímku na vlnové délce 2,2 mikronu, na kterém je vlastní planeta temnější a proto jsou prstence snadněji pozorovatelné.
Pozorování vykonala Daphne Stam (Technická univerzita Delft) a Markus Hartung (ESO, Chile), ve spolupráci s Markem Showalterem (SETI) a Imke de Pater (Kalifornská univerzita v Berkeley a TU Delft).  Kredit: ESO/VLT

Jak se prstence Uranu vůči Zemi natáčí, dostaneme takový pohled jen jednou za 42 roků. Protože prstence byly objeveny až v roce 1977, jde o první příležitost, kdy je astronomové takto mohli sledovat a to i díky tomu, že 16.8.2007 byl Měsíc jen dva dny po novu.

Zatímco dalekohledy jako je Keck II nebo Hubble Space Telescope pozorují planetu již několik let v očekávání této události, pozemské teleskopy v Chile a jižní Kalifornii se zaměřily na planetu jen během současného překlopení prstenců.

Pozorování dalekohledu Keck zveřejnil tým astronomů vedených Imke de Pater z Kalifornské univerzity v Berkeley ve čtvrtek, 23.srpna v online vydání časopisu Science Express.

Za použití kamery NIRC2 v blízké infračervené oblasti a adaptivní optiky na dalekohledu Keck II, získal tým astronomů také 28.května 2007 pozoruhodné obrazy prstenců, kdy postavení vůči Zemi bylo také téměř hranou a tak se na něm prstence jeví jen jako tenká světlá linka na tmavém infračerveném obrazu planety.

"Vylepšení systémů adaptivní optiky nám dovolilo zachytit neuvěřitelně kontrastní obrazy Uranu, téměř takové, jako kdyby dalekohled Keck obíhal v kosmu," komentoval snímky Marcos van Dam.

Hubbleův kosmický dalekohled 14. srpna 2007 planetu fotografoval také, zobrazil ji tedy velmi blízko momentu, kdy byly prstence hranou natočeny k Zemi. Ukázal nejen rysy podobné jako u ostatních dalekohledů, ale také některé z nedávno objevených vnějších prstenů. Snímek zveřejnil Space Telescope Science Institute dne 23.8.2007.

"Nejvzdálenější vnější prstenec na našich infračervených snímcích není viditelný, " řekla spoluautorka de Paterové, Heidi B. Hammelová ze Space Telescope Science Institute (STSI) v Boulderu v Coloradu. "Tento prstenec je totiž velmi modrý a je proto na infračervených vlnových délkách hůře pozorovatelný. Můžeme ho ale detekovat tehdy, když jsou prstence přímo hranou k nám. Tehdy jej můžeme sledovat po dobu několika hodin."

Dodatečnou analýzou dat Hubbleova teleskopu doufá astronom Mark Showalter ze SETI Institute najít některé z malých měsíčků a možná i objevit některé dříve nepozorované. Menší měsíčky Cordelia a Ophelia jsou svázány s nejjasnějším prstencem Epsilon, ale mezi devíti dalšími slabšími prstenci lze očekávat další malé oběžnice, které se jinak ztrácí v jasu prstenců a jsou tak prakticky neviditelné. Proto je postavení prstenců hranou k Zemi vyjímečnou příležitostí pro jejich pozorování.

Do doby než v lednu 1986 proletěla kolem planety sonda Voyager, byly prstence známy jen ze zákrytů hvězd, kdy blokovaly světlo hvězd procházejících za Uranem. Ze Země pořízené snímky byly až donedávna příliš neostré. To se změnilo až s příchodem adaptivní optiky na dalekohledu Keck a umístěním kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na Hubbleově dalekohledu.

Nebeská mechanika skýtá v současném období celkem tři příležitosti k tomu, abychom se mohli na prstence podívat v jejich rovině. První dvě již nastaly, a to 3.května a 16.srpna 2007, poslední příležitost pro dalších 42 let nastane za půl roku, 20.února 2008. Bohužel tou dobou bude Uran skryt za Sluncem a tak není toto postavení pro pozorování použitelné. Ovšem většina velkých dalekohledů, včetně dalekohledů Keck, Hubble, VLT a Palomar plánuje pozorování po dobu několika dnů následujících po 7.prosinci 2007.

"Dne 7.prosince nastává na Uranu rovnodennost, kdy jsou prstence postaveny hranou přímo ke Slunci. Pak následuje krátké období, kdy můžeme pozorovat jejich temnou stranu předtím, než budou znovu po dalších 42 roků osvětleny," dodala Hammelová (STSI).

Výhoda pozorování v rovině prstenců je v tom, že se na krátkou dobu stává možným pozorovat prstence z jejich zastíněné strany. Normálně jasné vnější prstence se stanou méně jasnými, protože se jejich centimetr až metr velké složky navzájem zastíní, zatímco původně velmi slabé vnitřní prstence z drobného prachu se rozptylem a odrazem světla rozjasní.  Jak se změnil pohled na rovinu prstenců Uranu mezi roky 2002 a 2007 ukazuje obrázek vpravo.

Díky historii pozorování lze říci, že prachové pásy, které pozoroval Voyager se od jejich dnešního rozložení radikálně liší. Nejzajímavější je široký, vnitřní prstenec Zeta, jehož pozice je dnes o několik tisíc kilometrů dál od planety, než tomu bylo v době Voyageru.

"Prstenec se možná přesunul, nebo to může být zcela nový prstenec," vysvětluje tuto skutečnost Showalter.

Podobně dramatické změny v rozložení prachu byly nedávno pozorovány také v prstencích Saturnu a Neptunu.  Není to překvapující, protože gravitace drží větší složky prstenců na stabilnější oběžné dráze, zatímco dráhu dalších malých prachových tělísek  mohou změnit i jiné a menší síly, řekla de Paterová. Jde o síly zahrnující tlak slunečního záření, brzdění třením jak prach prochází skrz ionizovanou plazmu kolem Uranu a dokonce může jít i o působení planetárního magnetického pole.

"Shlukování do větších těles systému by také mohlo prach pohánět a vytvářet nové prstence," říká de Paterová.

"Další pozorování v delším časovém měřítku by měla poskytnout nový pohled na to jak tyto do fyzikální procesy fungují," uzavírají autoři.

Zdroj: Kalifornská univerzita v Berkeley

NASA našla na izolační pěně nádrže raketoplánu další trhliny

Americká kosmická agentura NASA oznámila, že našla malé trhliny v izolaci palivových nádrží, které mají být použity u dvou dalších letů raketoplánu naplánovaných na tento rok.

Drobné trhliny, které se ukázaly při rentgenových zkouškách, by mohly vysvětlit proč při startu raketoplánu Endeavour tento měsíc došlo opět k odpadávání kousků izolační pěny.

Pěna odpadávající od svorek držících přívodního vedení kapalného kyslíku na vnější nádrži způsobila během startu poškození tepelně izolační dlaždice raketoplánu Endeavour, přiznává agentura.

Záměna svorek za jiný typ již probíhá na nádržích, které jsou právě ve výrobě, problém na nádrži, která má být použita pro LET STS-120, bude odstraněn použitím jiného druhu pěny na na původních svorkách, oznámila NASA s odkazem další plánovanou misi k mezinárodní kosmické stanici.

Jeden z kusů pěny, které při posledním startu odpadly, narazil do spodní části raketoplánu Endeavour a způsobil malé poškození ochranné tepelné dlaždice, které několik dnů působilo technikům několikadenní starosti o bezpečí astronautů během opětovného vstupu do zemské atmosféry.

Nakonec bylo poškození shledáno za ne dost nebezpečné pro to, aby jej bylo nutné opravovat na oběžné dráze a Endeavour bezpečně přistál.  Na snímku: Endeavour je po návratu zatahován do montážní budovy.

Trhliny nalezený na nádržích určených pro příští dva starty byly nalezeny ve vrstvě pěny kryjící hliníkové svorky držící přívodní vedení kapalného kyslíku o velmi nízké teplotě. Svorky jsou pokryty izolační pěnou právě proto, aby se zabránilo vzniku ledu z kondenzující vzdušné vlhkosti.

Teď bude pěna odstraněna a svorky budou pokryty novou vrstvou lehké pěny. To potrvá asi 9 dnů, řekl programový ředitel raketoplánu Wayne Hale. "Nebudeme spěchat, abychom opravu provedli pořádně a proto jí věnujeme dostatek času," řekl Hale a dodal, že mimořádná práce pravděpodobně nezdrží další start raketoplánu Discovery, který se plánuje na říjen.

Minulý týden se nicméně Hale dal slyšet, že opravy dalších nádrží by mohly pozdržet pozdější mise mohly, zejména tu, u které se startem počítalo na 5.prosince a kterým by k ISS měla být doručena evropská laboratoř Columbus.

Podle: ABC News

Astronomové našli zvětšující se díru ve vesmíru

Astronomové z Minnesotské univerzita našli ve vesmíru obrovský prázdný prostor, díru s průměrem téměř miliardy světelných roků, kde není ani normální hmota ve formě hvězd, galaxií a plynu, ani záhadná temná hmota. Přestože dřívější studie už ukázaly ve vesmíru takovéto "díry" ve struktuře velkých rozměrů, tento nový objev je všechny překonává.

"Nejenže dřív nikdo takto velký prázdný prostor nepozoroval, ale nikdy jsme dokonce ani neočekávali, že najdeme něco tak velkého," řekl Lawrence Rudnick, profesor astronomie z Minnesotské univerzity. Profesor Rudnick, absolvent Shea Brown a mimořádná profesorka Liliya Williams, všichni z Minnesotské univerzity, ohlásili svůj objev v článku publikovaném v časopise Astrophysical journal.

Astronomové už několik let věděli že, ve velkorozměrných strukturách jsou ve vesmíru prázdná místa neobsahující hmotu. Ovšem většina těchto prázdných míst je mnohem menší než to, které nalezl Rudnick a jeho kolegové. Navíc se počet objevených prázdných míst snižuje s tím jak se zvyšuje jejich velikost.

"To co jsme našli není normální, založené na jakýchkoliv výzkumných studiích nebo na počítačových simulacích vývoje vesmíru ve velkých měřítcích," řekla Williamsová.

Astronomové sestavili své závěry na podkladě studia dat NRAO VLA Sky Survey (NVSS), projektu který zobrazil celou oblohu viditelnou radioteleskopem VLA. Studium dat NVSS ukázalo pozoruhodný pokles počtu galaxií v oblasti oblohy nacházející se v souhvězdí Eridanus, jihozápadně od Orionu.

"Věděli jsme o určitých odlišnostech tohoto místa oblohy," řekl Rudnick. Oblasti se říká "WMAP Cold Spot," (Chladný bod WMAP), protože vystupovala z mapy záření kosmického mikrovlnného pozadí (CMB), kterou zpracovala družice Wilkinson Microwave Anisotopy Probe (WMAP), vypuštěné NASA v roce 2001. CMB, slabounké rádiové vlny, které jsou zbytkovým zářením po velkém třesku, jsou obrazem dětských let vesmíru, prvním který je nám z jeho historie dostupný. Odchylky v CMB odpovídají strukturám, které ve vesmíru existovaly jen několik stovek tisíc let po velkém třesku.

Družice WMAP měřila teplotní rozdíly v CMB, které dosahují hodnot jen miliontin stupňů. Chladná oblast v souhvězdí Eridanus byla objevena v roce 2004.

Astronomové se zajímali o to, zda je tento chladný bod vnitřní vlastností CMB a tak indikuje nějakou strukturu ranného vesmíru nebo zda by mohl být způsoben něčím, co leží mezi Zemí a CMB a co musí toto záření překonat. Nalezení nedostatku galaxií v této oblasti v datech NVSS tuto otázku vyřešil.

"Ačkoli naše překvapující výsledky potřebují ještě nezávislé potvrzení, mírně nižší teplota CMB v této oblasti je, jak se zdá, způsobena obrovskou dutinou ve které není téměř nic a která se rozprostírá zhruba 6-10 miliard světelných roků od země," říká Rudnick.

Jak ale nedostatek hmoty mezi Zemí a mikrovlnným pozadím způsobuje nižší teplotu zbytkového záření velkého třesku?

Odpověď leží v temné energii, která stala dominantní silou ve vesmíru až velmi nedávno, v době, kdy vesmír dosáhl už tři čtvrtiny dnešní velikosti. Tmavá energie působí jako protiváha gravitace a urychluje rozpínání vesmíru. Díky temné energii mají ty fotony CMB, které projdou skrz velkou prázdnotu těsně před tím než dorazí k Zemi menší energii než ty které k nám projdou v poslední části cesty skrz oblast s normální distribucí hmoty.

V jednoduchosti, díky rozpínání vesmíru bez temné energie ty fotony, které se přibližují k velké hmotě, jako jsou superclustery galaxií, získávají energii díky jejich gravitaci. Jakmile se od této velké hmoty vzdalují, tak získanou energii, opět díky gravitaci, ztrácejí a to až na původní hodnotu.

Ale fotony procházející na hmotu bohatým prostorem, ve kterém se stala dominantním temná energie nesestoupí až na svoji původní energetickou hladinu. Temná energie totiž působí proti vlivu gravitace a tak tedy velké hmoty neodčerpají z fotonů tolik energie, když se od ní vzdalují, jako jí dodaly při přibližování. A tak tyto fotony přijdou k Zemi s mírně vyšší energií, nebo teplotou, než jakou by měli ve vesmíru bez temné energie. Naopak, fotony procházející prostorem bez hmoty a temné energie, malou část své energie ztratí.

Zrychlování rozpínání vesmíru a temná energie, byly objeveny před méně než deseti lety. Fyzikální vlastnosti temné energie nám zatím nejsou známé, ačkoli se jedná o zdaleka nejhojnější formu energie v dnešním vesmíru. Učení její povahy je jedním z nejzákladnějších současných problémů astrofyziky.

Zdroj: Minnesotská univerzita

Google sahá po vesmíru

Znáte vyhledávač Google? Asi hloupá otázka. Určitě jste ho již mnohokrát použili v momentě kdy jste potřebovali získat nějakou informaci z internetu. Znáte však freewarovou aplikace Google Earth? Tady už nebude asi odpověď tak jednoduchá, i když i těch, kteří využívají tohoto zdarma šířeného programu pro průzkum povrchu naší matičky Země pomocí nejnovějších mapových podkladů a satelitních snímků NASA, není zrovna málo. Navíc, komunita uživatelů tohoto programu jej naplnila nepřeberným množstvím odkazů, popisek a fotografií a tak si můžete prohlednout i ty kouty zeměkoule, kam se nejspíše nikdy nepodíváte, z pohodlí vašeho domova.

Před časem se začal Google rozhlížet i po vesmíru a tak spatřily světlo světa aplikace Google Moon a Google Mars mapující a zobrazující tato nebeská tělesa. Nyní však přichází Google s, pro astronomy amatéry, převratnou novinkou. Od verze Google Earth 4.2 přidává této populární aplikaci i bezplatnou navigaci vesmírem.

Můžete tak z jakéhokoliv místa, kde máte přístup na internet brouzdat a kochat se nejen krásami Země ať už zblízka nebo z pohledu družic na oběžné dráze, ale přepnutím jediného ovladače - SKY (obloha) - se od Země odpoutat a vydat se opačným směrem - do vesmíru.

Přepnutím do módu SKY získáte možnost zobrazit několik vrstev grafických a textových informací. S aplikací Google Earth tak získáváte zdarma dva produkty, virtuální planetárium a encyklopedii, které obsahují, počínaje objekty naší sluneční soustavy a souhvězdími i data z nejznámějších astronomických zdrojů, tedy New General Catalogue (NGC), Messierova katalogu a katalogu jasných hvězd Yale Bright Star Catalog. Tyto se promítají na běžnou mapu souhvězdí a tu zase překrývají informace a obrázky z Hubbleova kosmického dalekohledu Hubble Showcase. Některé z nich sice nejsou do programu zapracovány tak dokonale jako třeba, ve virtuálním planetáriu Starry Night Pro, a vypadají na pozadí reálné fotografie oblohy ze Sloanovy digitální přehlídky oblohy jako hrubá záplata, ale na druhou stranu zase ušetříte cca 250 - 300 USD. K dispozici máte více než 120 zoomovatelných obrázků galaxií, mlhovin a dalších deep sky objektů ve velkém rozlišení.

Vlastní aplikace je přeložena do 13 jazyků a čeština tentokrát nechybí a nainstaluje se automaticky. Encyklopedické texty jsou sice jen anglické, ale vypomůžete-li si překladačem internetových stránek, odpadne i tato zábrana.

Partnery projektu jsou, kromě NASA/Space Telescope Institute, také Sloan Digital Sky Survey (SDSS) a Digital Sky Survey Consortium a tak aplikace zahrnuje reálné zobrazení více než 100 milionů hvězd a více než dvojnásobného počtu jednotlivých galaxií tak jak je zachytila SDSS. Přesto, že existují i jiné, v některých ohledech možná i lepší, volně šiřitelé astronomické programy, je to právě komplexnost, provázanost s Wilkipedií a dalšími encyklopedickými zdroji a partnerství těchto subjektů, které spolu s obrovskou komunitou uživatelů Google Earth zajišťuje další rozvoj programu, který nelze než doporučit.   

Stažení a instalace programu (13 MB).

Mise Endeavour úspěšně přistála

O dva dny později oproti původnímu plánu a díky hurikánu Dean o den dříve než bylo možné, přistál raketoplán Endeavour úspěšně na přistávací dráze Kennedyho kosmického centra na Floridě, při svém prvním letu po rozsáhlé rekonstrukci, která následovala po tragické havárii raketoplánu Columbia v únoru 2003.

Po nedělním odpoutání se od Mezinárodní kosmické stanice (ISS) zažehl raketoplán dnes, v úterý 21.srpna, v 16:25 našeho času motory, aby zbrzdil svůj let na oběžné dráze (Deorbit Burn), a zahájil tak přistávací manévr trvající bez pár minut téměř dvě hodiny.

Při svém návratu na domovskou základnu po "klasické", od jihozápadu vedoucí sestupové dráze, prolétl nad východní částí hurikánu, který zavinil jeho předčasný návrat. Kamery jej zchytily ještě ve vzduchu, několik minut před přistáním při zpomalovacím "esíčku". Pak za jasného slunečného počasí prolétl řídkou kupovitou oblačností a zamířil přímo na přistávací dráhu KSC. Mikrofony dokonce zachytily dvojitý sonický třesk vyvolaný přistávajícím kosmickým letounem.

Zájem internetové veřejnosti o přenos přistání byl, nejspíše díky pochybnostem o bezpečnosti přistávacího manévru kvůli poškozené tepelné izolaci , podstatně větší než při minulém přistání a tak necelou minutu před vlastním přistáním některé z internetových kanálů, zejména Real Player, byly tak přetíženy, že nestačily zájmu a vypadly.

Raketoplán hladce a bez potíží dosedl na přistávací dráhu, po dokončení aerodynamického brzdění odhodil brzdící padák a pomalu dojel na místo, kde již byl očekáván přistávacím týmem. Už několik minut po přistání, zatímco astronauti ještě ukončovali činnost palubních systémů, se kolem raketoplánu začal rojit pozemní tým, jehož úkolem je zejména vypuštění zbytků toxického paliva.

Necelou hodinu po přistání, kdy už bylo kolem raketoplánu členů pozemního personálu nepočítaně, ukázala televize místo poškození tepelného pláště. Z prvních záběrů se zdá, že NASA riziko s tímto poškozením spojené odhadla zcela přesně. Poškozená část ochranných dlaždic byla zcela odtavena až na pevný podklad konstrukce křídla, přesně tak jak odborníci spočítali.

Po jedné hodině a dvaceti minutách od přistání konečně astronauti vystoupili na pevnou zem, pozdravili se se zástupci NASA a provedli obhlídku svého stroje. Let Endevouru STS-118 tak šťastně skončil.

Podle: NASA TV

Planety jako Země zřejmě vznikly i u dalších hvězd

Chemická signatura jedné z vyhořelých hvězd naznačuje, že planety jako je Země nemusí být ve vesmíru nijak vzácné a může nám dát záchytné body k pochopení, jak bude naše sluneční soustava vypadat až se naše umírající Slunce asi za pět miliard let stane bílým trpaslíkem.

Astronomové z Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA) zkoumali a popsali bílého trpaslíka GD 362, který je obklopen prachovými prstenci podobnými těm u Saturnu. Ty byly kontaminovány velkým asteroidem, který obsahoval více než tucet chemických prvků pozorovatelných v atmosféře bílého trpaslíka. Takové pozorování je v astronomii úplnou novinkou. Šlo o nějaký druh mohutné interakce mezi hvězdou a asteroidem?

Astronomové z UCLA si myslí, že asteroid, který po miliardy let obíhal kolem bílého trpaslíka jako součást starobylé planetární soustavy, se dostal dostatečně blízko hvězdě, která jej roztrhala svým velmi silným gravitačním polem. Mimořádně hustý bílý trpaslík o velikosti Země je běžným závěrečným stádiem života většiny hvězd. Tento konkrétní bílý trpaslík, kterého zkoumají na Havajské observatoři W.M.Keck, se nachází v souhvězdí Herkules, asi 150 světelných roků od Země.

Asteroid se rozpadl na prach, který obíhal kolem bílého trpaslíka až za nějaký času znečisti jeho atmosféru," řekl Benjamín Zuckerman, profesor fyziky a astronomie na UCLA a vedoucí autor výzkumu, který byl publikován v aktuálním vydání časopisu Astrophysical Journal.

Astronomové poznamenávají, že spektroskopická pozorování, která právě zveřejnili, představují první detailní odhad základního složení nějakého objektu v extrasolární planetární soustavě.

"Relativní zastoupení prvků v atmosféře bílého trpaslíka, znečištěné zbytky asteroidu, je podobné tomu v našem systému Země - Měsíc," tvrdí Zuckerman.

"To co zde máme je složení bílého trpaslíka docela podobné tomu z vnitřních planet naší sluneční soustavy," doplňuje Michael Jura, profesor fyziky a astronomie na UCLA a spoluautor výzkumu. "Jsou tedy kdesi tam v jiných slunečních soustavách další planety podobné Zemi? Tento bílý trpaslík se svojí chemickou signaturou je významným pokrokem a ukazuje, že něco takového jako je vznik planet pozemského typu, se vyskytlo i u této další hvězdy a pravděpodobně se vyskytuje i kolem dalších hvězd, protože jak se zdá složení Země není vyjímečné.

"Asteroid, který se rozpadl na železo a vápník bohaté a zároveň na uhlík chudé elementy byl pevným kusem skály," dodává Jura.

Výzkum naznačuje, že síly které zformovaly Zemi a vnitřní sluneční soustavu se, jak se zdá, v tomto systému vyskytovaly také a pravděpodobně se tedy vyskytují i u dalších bílých trpaslíků, pokračoval Jura.

Zuckerman také řekl, že výsledky výzkumu nevyloučily možnost, že se v této starodávné planetární soustavě srazily dvě planety a prachový prstenec i nalezené prvky pochází z jedné z kolidujících planet spíše než z mnohem konvenčnějšího asteroidu. "Pravděpodobně došlo k něčemu velmi dramatickému a násilnému," dodal.

Co vyhodilo asteroid z jeho původní oběžné dráhy? Pravděpodobně byl ovlivněn gravitačním polem velké planety, soudí Zuckerman.

Naše vlastní planetární soustava vypadá velmi stabilně, říká Zuckerman, ale za několik miliard roků, když se Slunce začne rozpínat a rychle ztrácet hmotu, planety a asteroidy se po spirále přiblíží ke Slunci a nejbližší planety, tedy Merkur a Venuše budou Sluncem pohlceny a zničeny. "Ale dráhy dalších planet, pravděpodobně včetně Země, Marsu a pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiter se budou po spirále stáčet ke Slunci a tak bude naše soustava mnohem méně stabilní než nyní," řekl Zuckerman.

Třetí z autorů je mimořádný profesor fyziky astronomie na UCLA, Brad Hansen, řekl, že "v naší sluneční soustavě, se objekty bohaté na železo utvořily blíže ke Slunci než objekty bohaté na uhlík a led, které vznikaly dále, tam kde je chladněji. Tento výzkum nám proto říká mnohé o počátcích asteroidu, teplotě ve které vznikal i o jeho chemii, podobné Zemi."

Skupina astronomů provádějících na UCLA výzkum, doplněná také o postgraduální studenty Carla Melise a Detleva Koestera z německé univerzity v Kielu, objevila v atmosféře bílého trpaslíka 17 prvků, které pravděpodobně pochází z velkého asteroidu nebo možná z části většího tělesa, podobného některé z vnitřních planet naší sluneční soustavy. Mnohé z těchto prvků zatím ještě nikdy dříve nebyly v atmosféře bílého trpaslíka pozorovány, včetně vzácných prvků stroncium a skandium.

Gravitační pole bílého trpaslíka je tak silné že všechny prvky těžší než vodík a helium rychle klesnou jeho nitra, říká Hansen. Asteroid se pravděpodobně rozpadl před více než 100.000 lety a možná až před milionem let, odhadují astronomové. Hvězda se při tom stala velmi horkým bílým trpaslíkem před přibližně 1 miliardou let a od té doby byly neustále ochladne.

Většina bílých trpaslíků, na rozdíl od GD 362, má po celou dobu původní složení a tak je každá i drobná změna dobře patrná. Je to jako by jste si asi nevšimli dalšího mrakodrapu v New York, ale pokud by stejný mrakodrap postavili v Nebrasce, bylo by to jako pěst na oko, vysvětluje Hansen.

Astronomové použili k výzkumu spektrometr HIRES na dalekohledu Keck I. Jím získali optická spektra bílého trpaslíka, od ultrafialového až po zcela viditelné světlo. Každý prvek pak v něm může být identifikován jeho vlastním charakteristickým spektrem. Jde v současnosti o jedinou známou výzkumnou techniku, kterou mohou být získány takto souhrnné informace. Výzkum financovala NASA.

Podle: UCLA news

Raketoplán se vrací domů

Mise raketoplánu byla kvůli zhoršujícím se meteorologickým podmínkám s přicházejícím hurikánem Dean, pohybujícím se v karibské oblasti, zkrácena a raketoplán se v neděli po obědě odpoutal od ISS.

Hurikán neohrožuje ani tak Floridu, kde by měl raketoplán přistát, ale může zasáhnout, pokud by se stočil ze své současné trasy,  oblast Houstonu v jižním Texasu, kde se nachází řídící středisko letu - Johnson Space Center. Zatím se hurikán pohybuje přes Karibik od Jamajky směrem k poloostrovu Yucatan v Mexiku rychlostí asi 240 km/h. Národní hurikánové centrum jej charakterizovalo jako extrémně nebezpečný.

Astronauti nakonec poslední výstup do kosmu nevyužili na opravu poškození tepelného pláště, protože po důkladných testech NASA konstatovala, že bezpečnost přistání jím nebude ohrožena. Závěrečný výstup do kosmu byl kvůli urychlení přístav na přistání zkrácen o dvě hodiny. Na Floridě by měl raketoplán přistát v úterý.

Poškození raketoplánu je zřejmě menší, než se původně myslelo

NASA chce ještě během neděle získat detailní pohled malé poškození tepelného štítu chránícího raketoplán před teplem vznikajícím třením o atmosféru při návratu na Zemi, aby mohla rozhodnout, zda budou astronauti tuto asi 8 centimetrovou trhlinu zacelovat. Po dalším zkoumání, následujícím po pátečním nalezení tohoto poškození se zdá, že naštěstí nebylo způsobeno tvrdým ledem, ale jen potencionálně méně nebezpečnou izolační pěnou.

Technici a další experti pokračovali v sobotu na vyhodnocování radarových a filmových záběrů průběhu startu i fotografie pořízené astronauty z ISS během přibližovacího manévru. Na jejich podkladě došli k závěru, že poškození nezpůsobil led, ale kousek izolační pěny o velikosti grapefruitu, který po odloupnutí sice směřoval mimo raketoplán, ale pak se odrazil od podpěry palivové nádrže a zasáhl raketoplán. Řekl to John Shannon, vedoucí týmu manažerů mise Endeavour. Pěna podle něj odpadla u jedné ze svorek držících dlouhé přívodní vedení paliva k nádrži a odrazila se od podpěry spojující nádrž a raketoplán během startu.

Protože svorky držící palivové potrubí jsou chladné, tvoří se u nich led, který může způsobit odloupnutí izolační pěny. ta se v těchto místech uvolnila i při předchozích letech a proto Shannon řekl, že NASA bude pracovat na to, aby tento problém zmírnila nebo odstranila.

I přes předpoklad, že poškození je méně vážné, chce o něm kosmická agentura získat podrobné údaje, zvláště o jeho hloubce. Inspekci provedou pomocí robotické ruky astronautky Barbara Morganová a Tracy Caldwellová. Celý proces by měl trvat asi tři hodiny. (obrázky dole, lze zvětšit)

Vážnost poškození snižuje i fakt, že přímo pod ním je pevná část hliníkové kostry konstrukce pravého křídla, které by poskytla dodatečnou ochranu během návratu, řekl Shannon a nazval to štěstím.

Téměř každý letů raketoplánu během 26 let jejich provozu skončil s dopadovým poškozením tepelných dlaždic kryjících břicho raketoplánu. Při jednom z letů bylo takovýchto drobných poškození skoro 300.

Od havárie raketoplánu Columbia proto NASA vybavuje posádky raketoplánů sadami dílů pro opravy izolačních dlaždic. V závislosti na rozsahu škod mohou astronauti nanést na poškozená místa ochranný nátěr a hlubší místa vyplnit. Případná oprava by mohla být provedena během čtvrtého výstupu do kosmu příští týden, ale manažeři mise řekli, že se pravděpodobnost oprav poté, co se dozvěděli , že poškození bylo způsobeno pěnou a ne ledem, dále snížila. Pokud by tedy Endeavour musel urychleně nouzové přistát, NASA by toto riziko akceptovala, řekl Shannon.

Astronauti v sobotu dokončili první výstup do kosmu, při které, instalovali dvoutunovou nosnou plošinu na vnějším povrchu stanice. NASA předpokládá, že Endeavour se u kosmické stanice zdrží nejméně sedm a možná i 10 dnů. Raketoplán je pro takové prodloužení mise vybaven novým systémem umožňujícím používat elektrickou energii z ISS. Na základě výsledků jeho funkčnosti se o prodloužení mise může rozhodnout už dnes.

Podle: NASA

NASA objevila drobná poškození tepelného štítu

NASA objevila během páteční plánované prohlídky tepelného štítu raketoplánu Endeavour poškození ke kterému došlo krátce po středečním startu. Kus ledu, který dopadl na tepelnou izolaci poblíž jednoho z podvozkových kol vytvořil dopad o velikosti asi 19 čtverečních centimetrů. Oznámil to ředitel mise John Shannon.

Malé bílé skvrny byly pozorovány také dalších tepelných dlaždicích a to znamená, že na ně něco dopadlo a odlouplo tmavou povrchovou vrstvu, řekl také Shannon na tiskové konferenci. NASA se nyní pokouší určit rozsah zjevných škod, co to však znamená pro další průběh letu, o tom nechtěl dále spekulovat.

Možné poškození bylo objeveno v pátek, když posádka ISS pořídila během otočky (backflip) raketoplánu před ISS celkem 296 snímků spodní strany raketoplánu ve vysokém rozlišení. Snímky byly analyzovány experty NASA na zemi. V neděli pak astronauti použijí kameru na robotické ruce, aby detailně prověřili oblast poškození a laserem určili přesnou hloubku vydloubnutého místa. Pokud by byla shledána potřeba oprav těchto dopadů, dodal Shannon, pak by mise Endeavour byla rozšířena o další výstup do kosmu. Materiál a nářadí potřebné k opravě mají astronauti k dispozici.

Led se pravděpodobně vytvořil z vlhkého floridského vzduchu při kontaktu s chladným povrchem palivové nádrže, ve které je velmi chladný kapalný vodík, i přes to, že by tomu izolační pěnová vrstva měla zabránit.

NASA od tragické havárie raketoplánu Columbia v únoru 2003 neponechává nic náhodě a nechává pečlivě prohlédnout stav ochranných tepelných dlaždic. V roce 2003 byl nárazem kusu izolační pěny poškozen tepelný štít Columbie natolik, že se raketoplán během sestupu atmosférou rozpadl a všech sedm astronautů zahynulo.

Endeavour se v pátek spojil s ISS a jeho sedmičlenná posádka doplnila tři astronauty ISS, kteří je velmi srdečně uvítali. Dnes byla pomocí robotické ruky připojena k ISS nová část nosníku (na snímku) a astronauti poprvé vystoupili do kosmu. Celkem mají astronauti vystoupit do kosmu třikrát aby vyměnili vadný gyroskop ISS a instalovali vnější plošinu. Uvidí se také, zda původně 11 denní mise bude prodloužena na 14 dnů. V tomto případě by astronauti vykonali ještě jeden výstup do kosmu.

Robotickou ruku raketoplánu bude při tomto letu obsluhovat 55 letá Barbara Morganová, která byla před 21 lety náhradnicí Christy McAuliffe, první učitelkou v kosmu, která zahynula při startu raketoplánu Challenger i se šesti dalšími astronauty.

"Když jsme poprvé vstoupili na orbitu, musela jsem si na to zvyknout," řekla Morganová při video přenosu z Endeavour. "Cítila jsem se jako bych byla celou tu dobu vzhůru nohama," zažertovala si o stavu beztíže.

Podle: NASA a zpravodajských agentur
 

První světlo pro největší termometrickou kameru světa

Největší bolometrická kamera pro submillimetrovou astronomii na světě je od nynějška v provozu u 12m teleskopu APEX, který stojí ve výšce 5100m na náhorní rovině Chajnantor v chilských Andách. LABOCA, jak se přístroji říká, byl speciálně navržen pro studium extrémně chladných astronomických objektů. K tomu byl obdařen velkým zorným polem a velmi vysokou citlivostí, které otevřou nové pohledy na naše znalosti o tom, jak vznikaly první hvězdy a jak se formovaly první galaxie po Velkém třesku.

"Velká část všeho plynu ve vesmíru má extrémně nízkou teplotu okolo minus 250° Celsia, pouhých 20° stupňů nad absolutní nulou," říká Karl Menten, ředitel ústavu Maxe Plancka pro Radioastronomii (MPIfR) v Bonnu, Německo, kde LABOCA sestrojili. "Studium těchto chladných mraků vyžaduje sledovat světlo, které vyzařují, v submillimetrovém pásmu a velmi sofistikovanými detektory."

Astronomové k tomuto úkolu požívají bolometry, což jsou ve své podstatě teploměry. Přicházející záření registrací se jimi sleduje díky růstu teploty. Doslova se takový bolometrický detektor sestává z extrémně tenké fólie, která absorbuje přicházející světlo, jehož množství má za následek nepatrnou změnu teploty fólie, která pak může být zaznamenána citlivými elektronickými teploměry. Aby mohl měřit taková drobná kolísání teploty musí být bolometr ochlazen na méně než 0,3°C nad absolutní nulu, to je pod minus 272,85 stupňů Celsia.

"Ochlazování na takto nízké teploty vyžaduje použití kapalného helia a to není pro observatoř lokalizovanou v nadmořské výšce 5.100m nic jednoduchého," říká Carlos De Breuck, vědecjý pracovník přístroje APEX na Evropské jižní observatoři ESO.

Slabé teplotní záření astronomických objektů se neměří lehce. Milimetrové a submilimetrové záření sice otvírá okno do záhadného chladného vesmíru, ale signál přicházející z kosmu je silně pohlcován vodní párou v zemské atmosféře.  To je důvod, proč se teleskopy pro tento druh astronomie musí stavět na vysoko položených a suchých místech jako je 5.100 m vysoká náhorní plošina Chajnantor v extrémně suché poušti Atacama. Dokonce i v takových optimálních podmínkách je teplo zemské atmosféry ještě sto tisíckrát intenzivnější než signály přicházející ze vzdálených galaxií.  Proto je potřebný i velmi specializovaný software, který musí poruchy způsobení pozemskou atmosférou odfiltrovat.

LABOCA (LArge BOlometer Camera) a s ním spojený software byl vyvinut v MPIfR.  Bolometrická kamera kombinuje mnoho malých bolometrických jednotek do matice stejně, jako jsou skládány jako pixely v digitálním fotoaparátu. LABOCA, která pozoruje na submillimetrové vlnové délce 0,87 mm sestává z 295 kanálů. Dosahuje úhlového rozlišení 18,6 arkussekans v zorném poli 11,4 arcmin, což je pro prostředky tohoto druhu pozoruhodná velikost.

"Už první astronomická pozorování LABOCA odhalila jeho ohromný potenciál. Díky velkému množství detektorů je dosaženo enormního zlepšení oproti dříve užívaným prostředkům," řekl Giorgio Siringo z MPIfR. "LABOCA je první kamera na světě, která nám dovolí mapovat velké oblasti oblohy s vysokou citlivostí."

Podle: ESO press release 35/07

Endeavour úspěšně odstartoval

Kosmickým centrem na Floridě se dvacet minut před jednou hodinou dnes ráno rozlehl potlesk a radostný křik, když raketoplán Endeavour, při svém letu STS-118, úspěšně odstartoval do pozdně odpolední oblohy. Začala tak 22. mise k mezinárodní kosmické stanici.

S touto misí se pojí i jeden splněný sen. Celých 21 let po té, co tragická havárie raketoplánu Challenger 28.ledna 1986, necelých 73 vteřin po startu, ukončila cestu Christy McAuliffe, první učitelky, která se měla podívat na oběžnou dráhu, se do kosmu vypravila, ve svých 55 letech, druhá učitelka, která se však z původní náhradnice mezi tím stala regulérní astronautkou. Barbora Morganová se tak stala hvězdou druhého letošního letu raketoplánu k Mezinárodní kosmické stanici. Její více než dvacetileté čekání na šanci letět do kosmu nakonec skončilo s prvním startem raketoplánu Endeavour po rekonstrukci vyvolané havárií raketoplánu Columbia v únoru 2003.

Od země se raketoplán odlepil za řevu motorů v 18:36 místního času (0:36 SELČ). Asi dvě minuty po té se oddělily pomocné raketové motory na tuhé palivo SRB a Endeavour dál uháněl do vesmíru rychlostí 24.000 kilometrů za hodinu. Za méně než devět minut po startu došlo k oddělení vnější palivové nádrže a raketoplán vstoupil na dočasnou oběžnou dráhu.

Po havárii Challengeru se Morganová vrátila k vyučování, ale v roce 1998 se znovu objevila mezi astronauty, aby se po devíti letech přípravy stala specialistou obsluhujícím robotická ramena ISS a raketoplánu, jejichž pomocí se skládají a instalují díly nového vybavení ISS.

Tato mise k ISS přidá nosník o velikosti malého automobilu díky němuž se kosmická stanice rozroste až na délku 108 metrů. Astronauti také vymění jeden ze silových gyroskopů sloužících ke stabilizaci stanice a nainstalují vnější plošinu k uchycení dalších zařízení a experimentů.

Úspěšný start tak vrací NASA alespoň jistou část reputace, která byla letos několikrát ohrožena, když byla letos v únoru zatčena a nakonec z týmu astronautů propuštěna astronautka Lisa Nowaková, nebo když nezávislá skupina odborníků publikovala výsledek svého vyšetřování, ve kterém se konstatovalo, že nejméně ve dvou případech astronauti porušili zákaz požívání alkoholu dvanáct hodin před startem a letěli do kosmu opilí. Vesmírná agentura se také musela vypořádat se střelbou ve svém zařízení a se sabotáží na počítači, který tato mise dopravuje na ISS.

Podle NASA TV a zpravodajských agentur

Start raketoplánu odložen o 24 hodin

Ještě před sobotním startem mise Phoenix informovala NASA o odkladu startu raketoplánu Endeavour k letu STS-118 o 24 hodin. Tento den navíc má sloužit startovacímu týmu na dokončení předstartovních příprav poté, co musel být v kabině vyměněn netěsnící ventil pro kontrolu přetlaku, jehož závada byla natolik atypická, že musel být použit jiný ventil vymontovaný z raketoplánu Atlantis. Start je tedy nyní plánován na středu 8.srpna večer v 18:36:36 místního času (EDT), tedy na čtvrtek 9.srpna v 0:36:36 našeho času (SELČ).

Startovací odpočet bude zahájen o půlnoci z neděle na pondělí našeho času. Posádka je od pátku v Kennedyho kosmickém centru a připravuje se ke startu. Přímý přenos ze závěrečných příprav a vlastního startu zahájí NASA TV ve středu 8.8. ve 13:30 našeho času.

Během 11 dnů trvající mise posádka raketoplánu doručí a namontuje na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS) další část příčného příhradového nosníku ITS-S5 na pravobok stanice pro její budoucí rozšíření, nainstalujte nový náhradní silový gyroskop CGM pro stabilizaci stanice a přidá na její vnější povrch plošinu ESP-3. Let zahrnuje nejméně tři výstupy do kosmu. Posádka raketoplánu má k dispozici nový systém zásobování raketoplánu elektrickou energií z ISS (SSPTS), který umožní po připojení k ISS raketoplánům čerpat elektrickou energii ze zdrojů ISS a ušetřit tak kyslík a vodík pro vlastní palivové články a tím prodloužit svůj pobyt v kosmu. Pokud bude systém SSPTS pracovat tak jak má, bude mise prodloužena o další tři dny, na celkem 15 dnů, během nichž se uskuteční i čtvrtý plánovaný výstup do kosmu.

Posádku letu STS-118 tvoří kapitán Scott J. Kelly, pilot Charles O. Hobaugh, specialisté mise Tracy E. Caldwellová, Richard A. Mastracchio, Barbara R. Morganová, Alvin Drew Jr. a kanadský astronaut Dafydd R. Williams.

Na snímku zleva: astronauti Mastracchio, Morganová, Hobaugh, Kelly, Caldwellová, Williams, a Alvin Drew Jr. Posádka je oblečena do výcvikové verze skafandru, který mají oblečen při startu.

Tato mise bude pro raketoplán Endeavour prvním letem po více než čtyři a půl roku. Kosmické plavidlo během nich podstoupilo rozsáhlou přestavbu, včetně přidání bezpečnostních prvků, kterými byly vybaveny také ostatní dva raketoplány Discovery a Atlantis.

Podle: NASA

Mise Phoenix úspěšně odstartovala

Dnes, v 5:26 floridského místního času, osvětlila raketa Delta II svými motory ranní oblohu nad startovacím komplexem 17-A floridské základny vojenského letectva na mysu Canaveral, když vynášela na cestu  k Marsu kosmickou sondu Phoenix. Úkolem přistávacího modulu sondy Phoenix bude prokopat se v polárním regionu planety do hloubky marťanskou půdou a ledem a použít vědecké přístroje na palubě k tomu, aby analyzovaly vzorky, které při tom získá. Má především zjistit, zda ledová půda ve vysokých severních šířkách Marsu měla někdy v minulosti podmínky, které by mohly být vhodné pro život.

Světlo od motorů bylo na jemné obloze dobře pozorovatelné po několik minut. Hladkým startem vše teprve začalo. Teprve po dvaceti minutách si technici mohli oddechnout a teprve po přibližně jedné a půl hodině od startu mohli konstatovat, že vše je v pořádku a mise k Marsu úspěšně začala. Než sonda na Mars příští rok v květnu dorazí, uletí vzdálenost 679 milionů kilometrů. Po přistání by pak měla sonda na povrchu pracovat tři až čtyři měsíce, než začne v místě přistání zima a kdy nebude moci dostávat dostatek energie pro činnost svých přístrojů.  Její vědeckou práci bude řídit skupina vědců na Arizonské univerzitě, kterou vede Petr Smith. Jaké objevy NASA a Smithův tým na Marsu učiní je zatím těžké předpovídat, ale záhady rudé planety stále ještě mají potenciál k tomu, aby pozemské publikum upoutaly.

Mars je nyní chladnou pouštní planetou na jejímž povrchu není žádná kapalná voda. Ale v polárních oblastech je na planetě vodní led ukrytý pod povrchem. Objevy sondy Mars Odyssey Orbiter z roku 2002 ukazují na velká množství zmrzlé vody nacházející se na severních polárních planinách. Přistávací modul sondy Phoenix v těchto místech použije jeden a půl metru dlouhou robotickou ruku, aby se prokopala ochrannou vrstvu půdy až k tomuto ledu a nakonec oba tyto materiály, půdu i led, dopravila dovnitř modulu na sofistikovanou vědeckou analýzu.

Sada přístrojů sondy Phoenix by měla být, podle předpokladů svých tvůrců, vhodná k nalezení klíčů ke geologické historii a biologickému potenciálu marťanské Arktidy. Phoenix je první sondou z rodiny relativně levných sond, tak zvaných skautů a první vědeckou misí, která má z polárního regionu dodat data a poskytnout tak důležitý příspěvek k celkové strategii průzkumu Maru, které se říká "Sledování vody". Pomůže tak naplnit čtyři základní vědecké cíle NASA v programu dlouhodobého výzkumu Marsu. Prioritami výzkumu je:

1) Zjistit, zda na Marsu někdy vůbec byl život
2) Celkově charakterizovat klima Marsu
3) Popsat geologii Marsu
4) Připravit se na výzkum Marsu lidskou posádkou

Mise Phoenix má dva smělé cíle, sloužící k podpoře tohoto dlouhodobého záměru. Zaprvé jde o studium historie vody na marťanských pólech a zadruhé pak o pátrání po důkazech o obyvatelnosti této zóny a hodnocení biologických možností území s výskytem ledu. Vzorky půdy a ledu sebrané robotickou rukou přistávacího modulu budou analyzovány v malých pecích na přítomnost sloučenin obsahujících vodu a uhlík. Zkoumány budou nepřímo z par vzniklých po jejich zahřátí. Další testy půdních vzorků proběhnou za přidání vody analyzováním produktů vzniklých jejich rozpuštěním. Kamery a mikroskopy budou poskytovat informace o vzhledu vzorků a meteorologická stanice poskytne informace o atmosférických procesech polárního regionu.

Navíc je k vědeckým přístrojům na sondě přidáno i mini DVD, vytvořené za přispění The Planetary Society. Je na něm nahrána sbírka umění a literatury o Marsu z minulého století a rovněž pozdravy budoucím průzkumníkům. Disk také obsahuje 250.000 jmen členů The Planetary Society a dalších nadšenců, kteří prostřednictvím internetu zaslali svá jména na Mars.

Podle: NASA a The Planetary society

Stav sondy Opportunity na Marsu budí znepokojení

Situace na Marsu se přítomnosti množství prachu v atmosféře dále komplikuje. Technici sond Mars Exploration Rover (MER) jsou stále více znepokojeni teplotami životně důležité elektroniky sondy Opportunity, zatímco vozidlo zůstává prakticky nečinné kvůli sériím písečných bouří, které trvají už déle než měsíc.

Prach v atmosféře a usazování prachu na sluneční kolektory Opportunity snižují jejich schopnost přeměnit sluneční světlo na dostatek elektřiny k tomu, aby zásobovala potřeby sondy. Zatím poslední komunikace se sondou, která proběhla v pondělí 30.července signalizuje, že sluneční světlo nad Meridiani Planum je stále jen o málo intenzivnější než během těch nejprašnějších dnů, které Opportunity zažila uprostřed července. S prachem, který se nyní hromadí na povrchu slunečních kolektorů, vyrábí sonda sotva tolik energie, kolik jí spotřebuje ve velmi energeticky úsporném režimu, do kterého byla přepnuta 18. července.

Udržování základní elektroniky Opportunity na minimální činnosti ale snížilo nejen množství spotřebované energie, ale zároveň kleslo i množství tepla pocházejícího z její činnosti n normálním módu.

"Nejnižší noční teplota elektronických modulů Opportunity se snížila od té doby, co jsme zavedli jen velmi energeticky nenáročné operace, třebaže okolní prostředí je během této písečné bouře ve skutečnosti teplejší," řekl John Callas, ředitel projektu MER v NASA/JPL v Kalifornské Pasadeně. Tato teplota klesla až na minus 37°Celsia a pohybuje se tak jen 2°C od hodnoty, která spouští topidla zajišťující bezpečnost elektroniky. Tato topidla by však mohla zvýšit spotřebu elektřiny na hodnotu vyšší, než kolik jí vyprodukují sluneční kolektory a brzy tak vyčerpat baterie. A tuto energii Opportunity nemá odkud získat.

Aby zabránil zapnutí bezpečnostních topidel, pozměnil řídící tým denní režim Opportunity tak, elektronika byla během každého dne aktivní po delší dobu. To by mohlo sondě nějakou energii ušetřit, pokud se obloha nezačne pročišťovat.

Callas také řekl, že to pro sondu znamená skutečné riziko, pokud se během tohoto režimu projeví sebemenší porucha a baterie se vybijí. Každé ráno se totiž zjišťuje, zda má sonda dostatek energie na probuzení sondy a denní komunikaci. Pokud nebude mít sonda energie dostatek, Opportunity zůstane uspaná. Podle aktuálního počasí by Opportunity mohla zůstat uspaná i po několik dnů, týdnů nebo dokonce měsíců a po celou tuto dobu se bude pokoušet pouze o dobití baterií jakýkoliv dostupným slunečním světlem, které bude mít k dispozici.

Spirit mezitím také nastřádal na svých solárních panelech nějaký ten prach, protože obloha nad kráterem Gusev zůstává také téměř tak prašná jako v těch nejhorších dnech, které Spirit zaznamenal.

"Budeme stále sledovat situaci na Marsu a dělat všechno co můžeme, abychom pomohli našim sondám v tomto boji proti prostředí Rudé planety," zakončil Callas.

Za dobu svého pobytu na Marsu Opportunity pořídila a na Zemi odeslala už 91.730 snímků. Díky přechodu na energeticky úsporný režim, do kterého byla přepnuta 1250 den pobytu na Marsu (SOL 1250), ale už žádné další fotografie nepořizuje. Poslední fotografie byly pořízeny v SOL 1249, před tím, mezi SOL 1248 až 1243, byly pořizovány maximálně 4 snímky denně a série předchozích 18 snímků pochází až ze SOL 1235. Fotografie zatemňující se oblohy v záhlaví předchozího článku byla složena ze snímků pořízených v SOL 1205, 1220, 1225, 1233 a 1235, fotografie v záhlaví tohoto článku pochází ze SOL 1235. Při spojení v SOL 1251 nebyla už přenášena žádná obrazová data a sonda se zřejmě na delší dobu odmlčela. Doufejme, že ne navždy.

Podle: NASA/JPL press releases