Raketoplán úspěšně odstartoval

Americký raketoplán Discovery dnes v 17:38 SELČ odstartoval k Mezinárodní vesmírné stanici, i když start nebyl dlouho jistý. Meteorologové odhadovali, že počasí nebude startu příliš nakloněno a odhadovali pro okamžik startu 60% pravděpodobnost deště. Proti startu vystupovala z obavy o bezpečnost letu, a hlavně přistávacího manévru, i část odborníků NASA.

Kvůli hrozícímu dešti se odhadovalo, že start bude odložen o dva dny, ale NASA se nakonec rozhodla start neodkládat a uskutečnit jej v plánovaném termínu. Představitelé NASA se pro start rozhodli i přesto, že se část jejich vlastních odborníků obává neznámého druhu koroze, zeslabení a trhlinek u tří ze 44 uhlíkových izolačních destiček chránících před vysokou teplotou při návratu do atmosféry náběžné hrany křídel raketoplánu. Vedení NASA nakonec problém shledala jako "přijatelné" riziko, protože výměna destiček by start oddálila nejméně o dva měsíce.

Počasí se nakonec umoudřilo a raketoplán tak odstartoval do jasné oblohy. Startu naštěstí nezabránil ani kus ledu, který se během plnění palivových nádrží vytvořil na palivovém potrubí.

Hlavním úkolem současného letu STS-120 je dopravit k Mezinárodní kosmické stanici modul Harmony, který je prvním reálným rozšířením ISS po šesti letech. Modul má sloužit pro činnost evropské a japonské laboratoře, která má vzniknout při dalších dvou letech připojením evropské laboratoře Columbus a japonského modulu Kibo.

Mezinárodní vesmírná stanice je zatím hotova ze zhruba šedesáti procent a musí být dokončena do roku 2010, kdy mají být americké raketoplány vyřazeny z provozu, protože za ně momentálně není náhrada pro vynášení větších konstrukčních prvků ISS.

Podle: NASA a zpravodajských agentur

Sojuz bezpečně přistál i přes nepříjemnou závadu

První Malajský astronaut Šejch Muszafár Šukor a dva ruští kosmonauti, velitel minulé posádky ISS Fjodor Jurčichin a letový inženýr Oleg Kotov přistáli v neděli odpoledne místního času v Kazachstánu. Díky závadě nebylo místo přistání totožné s plánovaným a všichni tři byli během sestupu atmosférou vystaveni většímu přetížení než normálně.

Přistáli však bezpečně a po přistání se cítili dobře, sdělili mluvčí novinářům. Technická závada poslala kosmickou loď Sojuz na strmější a divočejší trajektorii, na které museli všichni tři členové její posádky čelit až osminásobnému přetížení.

Nedlouho po jinak bezpečném přistání však všichni tři prošli lékařskými testy ukazujícími, že nebyli během strmějšího sestupu nijak zranění. Vedoucí ruské kosmické agentury Anatolij Perminov to řekl na tiskové konferenci v řídícím středisku v Korolevu, nedaleko Moskvy.

Během přistání podle něj bylo "několik napjatých momentů", ale kosmické plavidlo i přes závadu počítače bezpečně přistálo a posádka je v dobrém stavu.

Sojuz přistál více než 320 kilometrů na západ od určeného místa přistání v Kazašské stepi, řekl k tomu Valerij Lyndin. "Odchylka v místě přistání znamenala, že posádka byla vystavena vyššímu než normálnímu přetížení během sestupu".  Posádka Sojuzu musí typicky během přistání snášet asi čtyřnásobné přetížení. Tentokrát však, jak řekl Lyndin, musela díky závadě posádka snést přetížení ještě dvakrát vyšší.

Podobný problém se vyskytl také v květnu 2003, kdy posádka, Rus Nikolaj Budarin a Američané Kenneth Bowersox a Donald Pettit, také zažili strmé přistání mimo předpokládaný kurs. Tenkrát však záchranná mise hledala posádku několik hodin kvůli komunikacím problémům. Dnes ale vyhledávací týmy lokalizovaly kosmickou loď mnohem dříve.

Jak řekl Alexej Krasnov z ruské kosmické agentury "Je těžké momentálně pojmenovat specifický důvod nastalého problému. Potřebujeme udělat jeho podrobný rozbor".

Podle zpravodajských agentur

NASA prodlužuje misi sond MER

NASA prodlužuje, už popáté, působení jakoby nesmrtelných robototických sond Spirit a Opportunity na povrchu Marsu. Rozhodnutí znamená možnost udržet oba robotické průkopníky, nacházející se na protilehlých stranách planety, aktivní možná ještě i po celý rok 2009. Takto prodloužená mise a s ní spojené vědecké aktivity závisí na pokračující operabilitě a funkčnosti obou terénních vozidel.

"Jsme velmi šťastní, že můžeme pokračovat v dalším průzkumu Marsu. Rovery jsou úžasné stroje, které pokračují v pořizování vynikajících vědeckých výsledků i daleko za jejich plánovanou životností," řekl Alan Stern, mimořádný administrátor na ředitelství vědeckých misí NASA ve Washingtonu.

Dvojice terénních vozítek Mars Exploration Rover (MER) přistála na Marsu už před 45 měsíci, v lednu 2004 a notně tak již překročila svoji původně plánovanou životnost, která se zprvu odhadovala na pouhých 90 dnů. Přesto obě sondy i dnes aktivně pokračují ve vědeckém průzkumu rudé planety. Letos v září Opportunity zahájila sestup do přibližně 800 metrech širokého a 70 metrů hlubokého kráteru Victoria v oblasti Meridiani Planum, který se tak stal největším kráterem, které taková sonda navštívila. Na druhé straně Marsu pak Spirit vyjel na vulkanické plato v řadě kopců, které kdysi byly z místa přistání vidět jen na vzdáleném obzoru.

"Po více než tři a půl letech, pobytu na Marsu vykazují sice Spirit i Opportunity jisté známky stárnutí, ale jinak jsou v dobrém stavu a schopné dál dělat velkou vědu," řekl John Callas, ředitel projektu MER v NASA Laboratoři tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně v Kalifornii.

Terénní vozítka nesou soupravu sofistikovaných prostředků pro zkoumáni geologie Marsu a hledání informací o podmínkách a prostředí v minulosti planety. Opportunity nalezla dramatický důkaz o tom, že v její oblasti Marsu existoval kdysi dávno poměrně dlouhý interval, ve kterém se zde vyskytovala voda a kdy zde mohly být vhodné podmínky pro mikrobiální život. Spirit zase ve své oblasti našel důkaz o tom, že voda v nějaké formě pozměnila minerální složení půdy a některých a skal.

Až dodnes Spirit ujel 7.260 metrů a pořídil při tom více než 102.000 snímků. Opportunity byla ještě větším cestovatelem, doposud ujela 11.570 metrů a odeslala na Zem více než 94.000 snímků.

Mezi mnoha ostatní úspěchy sond MER patří také, u Opportunity analýza série výchozů skalních vrstev, ve kterých jsou zaznamenány podmínky panující na povrchu v časech, kdy se tyto vrstvy ukládaly i později proměňovaly, jak kolísala vodní hladina i jak se pohybovaly písečné duny. Spirit naopak zaznamenal současné dění v atmosféře, vznik, formování a pohyb prachových vírů. Tyto snímky sestavené do pohyblivých sekvencí, poskytují nový náhled na interakce povrchu Marsu s jeho atmosférou. Obě sondy pak našly na povrchu kovové meteority a Opportunity dokonce objevila skalisko se složením podobným meteoritu, který z Marsu dopadl až na Zemi.

Podle: Spacedaily

Na Titanu budeme potřebovat deštník

"Ráno trvalejší mrholení, později ustávání srážek", tak by mohla vypadat předpověď počasí pro Saturnův měsíc Titan. Tvrdí se to v článku časopisu Science z 11. října 2007.

Na Evropské jižní observatoři (ESO) a na Observatoři K.M.Keck na Havaji vykonali astronomové z kalifornské university v Berkeley pomocí dalekohledů VLT a Keck řadu pozorování v blízké infračervené oblasti, kterými poprvé prokázali vysoko v atmosféře Titanu přítomnost globálního mraku, který způsobuje rozsáhlé a trvalé ranní mrholení metanu v západní předhůří Xanadu, hlavního kontinentu měsíce Titan.

Podle Imke de Pater, by toto metanové mrholení mohla způsobovat topografie Titanu. Déšť by mohl být způsoben procesy podobnými těm na Zemi, kdy mraky plné vlhkosti, hnané proti pobřeží,

u něj kondenzují a vytváří pobřežní déšť. Dr. Máté Ádámkovics, vedoucí autorského týmu (vpravo), poznamenal, že rannímu mrholení jsou vystaveny jen oblasti v blízkosti Xanadu, a navíc nejde vždy o stejné místo. V závislosti na podmínkách, se může z metanového mraku na zem pršet nebo může vzniknout přízemní mlha. Mrholení nebo mlha, jak se zdá, se rozptýlí někdy okolo 10:30 místního času. Protože však Titanu zabere jedna otočka kolem osy asi 16 pozemských dnů, přestává pršet asi tři pozemské dny po východu Slunce. "Dost možná jsou tato mlhavá rána jen na Xanadu," řekl Ádámkovics.

Titan, jehož hustá a vysoká atmosféra je složena hlavně z dusíku, se podobá původní atmosféře rané Země. Předchozí pozorování ukázala, že celý měsíc je zahalen do uhlovodíkových mlh sahajících až do výšek okolo 500 kilometrů.

Kvůli extrémně nízké povrchové teplotě Titanu, okolo minus 183°C, vyskytují se metan a etan jak v pevné, tak v tekuté fázi. Povrchové útvary poblíž pólů se považují za uhlovodíková jezera, podobná oceánům na Zemi, pravděpodobně naplněná srážkami ze zkapalněného metanu. Nový výsledky jsou prvními pozorováními metanového deště padajícího na povrch.

Pozorování pomocí sondy Cassini, která dnes, 15.10.2007, slaví desáté výročí startu a která od poloviny roku 2004 obíhá kolem Saturnu a jeho měsíců, ukázala izolované mraky etanu v okolí severního pólu. Později pak přistávací pouzdro Huygens, které se od sondy Cassini uvolnilo v roce 2005, a sestoupilo až na povrch měsíce poskytlo důkazy o přítomnosti jak mraků zmrzlého metanu, tak o mračnech kapalného metanu, ze kterých by v různých výškách mohl vypadávat metanový déšť.

Mračna na Titanu poprvé de Paterovou s kolegy z Caltech pozorovala v roce 2001 pomoci dalekohledu Keck II vybaveného adaptivní optikou. Tehdy se tím potvrdily jejich předchozí úvahy o existenci mračen odvozené ze spekter atmosféry. Ta de Paterová získávala už od roku 1996.

Adámkovicz komentoval nové objevy tak, že našli nový, globální typ mraku zmrzlého metanu ve výškách od 25 do 35 kilometrů a mraky kapalného metanu v tropopauze pod 20 kilometry, což se dobře shoduje s nálezy sondy Huygens. Tyto mraky jsou jako beránky na Zemi. Existuje zde však podstatný rozdíl ve velikosti kapičky metanu na Titanu a kapičky vody na Zemi. Kapka na Titanu je přinejmenším tisíckrát větší než ta na Zemi, protože dosahuje velikosti více než jeden milimetr. Díky tomu jsou ale při stejném obsahu tekutiny mraky na Titanu řidší a tak je obtížnější je zkoumat. Navíc na optických vlnových délkách tvoří mlha v Titanově vysoké atmosféře neproniknutelnou vrstvu fotochemického smogu, a tak lze níže položená mračna pozorovat pouze na infračervených vlnových délkách, pro které je mlha relativně transparentní.

Pokud by veškerý metan obsažený v nově objevených mracích zkondenzoval, vytvořil by na povrchu měsíce vrstvičku vysokou asi jeden a půl centimetru.

Kromě článku v Science, prezentovali Máté Ádámkovics, Imke de Pater, Michael H. Wong a Conor Laver své objevy ve stejný den i na tiskové konferenci při zasedání Divize planetárních věd Americké astronomické společnosti v Orlandu na Floridě.

Podle: ESO 47/07 - Science Release, a Spaceref.com

http://www.spaceref.com/news/viewpr.html?pid=23787
http://astro.berkeley.edu/~madamkov/aboutme.html
http://www.eso.org/public/outreach/press-rel/pr-2007/pr-47-07.html