Stalo se v dubnu 2007
Diamanty mohou být věčné, kosmologicky řečeno
Pokud
jste někdy přemýšleli nad konečným osudem vesmíru, fyzici Lawrence Krauss a
Robert Scherrer pro vás mají dobré dobré zprávy. V článku pro časopis
Physical Review D, oba fyzici prokazují, že hmota, tak jak ji známe, zůstává
stejná, i když se vesmír rozpíná. Takový je současný stav mezi hmotou a jejím
druhým já, zářením. A zůstane to tak, i když nově objevená síla temné energie
vesmír rozpíná.
"Diamanty mohou být věčné," vtipkuje na účet jednoho z filmů o agentu 007,
Lawrence Krauss, profesor fyziky a astronomie na Case Western Reserve
University (CWRU), který tento rok působí na Vanderbilt University. "Jednou
z pozitivních věcí ve vesmíru, kterému dominuje temná energie, je to, že hmota
navždy zvítězí nad energií!"
Ačkoli to nemusí znít až tak překvapivě, ve skutečnosti jde o rozpor s konvenčním učením mezi kosmology. Dnes je ve vesmíru více hmoty než záření. Ale v určitém období kolem počátku ranného vesmíru záření nad hmotou převládalo. Obecně uznávaný pohled na vzdálenou budoucnost byl ten, že základní stavební prvky "obyčejné" hmoty, tedy protony a neutrony, se budou postupně, za triliony a triliony let, rozkládat na záření, které ještě jednou, převládne nad hmotou a vesmír tak ztratí materiální struktury potřebné pro zachování života.
Na obrázku: (vlevo nahoře) Robert Scherrer a Lawrence Krauss, (vpravo) znázornění expanze vesmíru, (vlevo dole) počítačová simulace vlivu temné energie
Je to jen deset let, co byla ve vesmíru rozpoznána existence temné energie. Předtím tím Krauss a jeho spolupracovníci její existenci předpokládali na základě nepřímých důkazů, ale první přímý důkaz přišel až v roce 1998, kdy velký průzkum explodujících hvězd, supernov, odhalil, že se rozpínání vesmíru zrychluje. Temná energie při tom vystupuje jako jakýsi druh antigravitace, která ovládá expanzi vesmíru velkých rozměrů. Protože je spojena se samotným kosmickým prostorem, říká se jí také "energie vakua." Řada následujících pozorování pak podpořila závěr, že temná energie je odpovědná asi za 70 procent veškeré energie ve vesmíru.
"Objev temné energie změnil všechno, ale změnil více pohled na budoucnost než na minulost. Je to pro život nejhorší ze všech možných budoucností," říká Krauss, který strávil posledních pár let zkoumáním jeho důsledků. Ve věčně se rozpínajícím vesmíru je přinejmenším naděje na to, že by život mohl vydržet navždy, ale už ne tak ve vesmíru ovládaném energií vakua, shrnuje Kraussův spolupracovník Glenn Starkman.
Jak
se vesmír rozpíná, nejvzdálenější objekty se vzdalují nejvyššími rychlostmi. Čím
rychleji se takové objekty od nás vzdalují, tím více se od nich přicházející
světlo posunuje k delším vlnovým délkám, díky efektu, kterému se říká "rudý
posuv". Když jejich rychlost vzdalování dosáhne rychlosti světla, pak pro nás
zmizí, protože se vzhledem k nám budou pohybovat rychleji než světlo, které
vydávají. Podle Krausse a Starkmana, tento proces mizení již začal. Jsou
objekty, které byly viditelné v době, kdy vesmír měl jen polovinu svého
současného stáří a které už teď nevidíme. Ať tak či tak, proces "zhasínání" se
nestane doopravdy znatelným dokud vesmír nezestárne asi na 100 miliard let. Do
deseti trilionů roků pak nebude viditelného nic jiného, než náš místní shluk
galaxií.
"Naše současná studie sice tento proces nezmění, ale dělá jej trochu přátelštějším vůči hmotě a méně přátelštější k záření," říká Scherrer, profesor fyziky ve Vanderbilt.
Ve svém pojednání Krauss a Scherrer analyzovali všechny způsoby, kterými se běžnou a temná hmota mohou rozložit na záření. Temná hmota je jiná než temná energie. Jde o neznámou formu hmoty, kterou jsou astronomové schopni zjistit jen díky jejímu gravitačnímu účinku na normální hmotu v blízkých galaxiích. Navíc v tomto bodě nemají ani fyzici žádnou představu o tom zda a jak je temná hmota stabilní nebo zda se bude nakonec rozkládat stejně jako běžná hmota. Z existujících známých omezení těchto různorodých procesů rozkladu dva ukazují, že žádný z nich nemůže vyprodukovat hustotu záření převyšující hustotu zbývající hmoty. Nedává to smysl, protože když se hmota mění v energii, pak to probíhá podle Einsteinovy rovnice E=mc2 a vytváří se při tom hojnost energie.
"Překvapující je, že záření ve vesmíru s temnou energií mizí stejně rychle jak vzniká," říká Krauss. Důvodem tohoto mizejícího záření je expanze vesmíru. Ve zvětšujícím se prostoru klesá hustota zářivé energie dvěma způsoby. Zaprvé se zvětšuje vzdálenost mezi jednotlivými fotony a zadruhé se snižuje množství energie přenášené jednotlivými fotony. Energie fotonu je zcela obsažená v jeho elektromagnetickém poli. Čím kratší je jeho vlnová délka a čím vyšší je jeho frekvence, tím více energie obsahuje. Ovšem jak se vesmír rozpíná vlnové délky všech fotonů uvnitř něj se prodlužují a jejich kmitočet se snižuje. Toto ale znamená, že množství energie, kterou jednotlivé fotony obsahují se také snižuje. Oba tyto efekty společně pak dramaticky redukují koncentraci energie záření.
Na rozdíl od záření se protonů a neutronů týká jen efekt separace. Většina energie, kterou v sobě nesou, je totiž spojena s jejich hmotností a není tedy ovlivněna rozpínáním prostoru. Při urychlujícím se rozpínání vesmíru jde o výhodu, která může udržet vládu hmoty navždy.
Podle:
Vanderbilt University News ReleaseZáblesky Iridií
Zdá se, že ani následujících pár dnů nám určitě neproprší a tak je čas, zvednout zvečera oči k obloze. Kromě jasné Venuše můžete i několikrát za večer uvidět velmi jasné objekty, jejichž jas nepřehluší ani Měsíc. V následujících tabulkách je přehled viditelných záblesků pro Uherský Brod a okolí, ovšem pro své pozorovací stanoviště si můžete podobnou tabulku kdykoliv vygenerovat na www.heavens-above.com.
|
|
Hubble slaví 17. narozeniny
Jeden z největších panoramatických obrazů, jaký kdy byl pořízen kamerami HST, uvolnilo řídící středisko na oslavu 17. výročí startu, který se uskutečnil přesně 24.dubna 1990 ve
12:33:51 UTC na palubě raketoplánu Discovery (STS-31). Obraz ukazuje 50 světelnému roků široký pohled na bouřlivou centrální oblast mlhoviny Carina s vírem ve kterém se rodí i umírají hvězdy.Hubbleův nový pohled na Carina Nebula ukazuje proces zrození hvězd s novými detaily. Bizarní krajina mlhoviny je jakoby vytesaná mezihvězdnými větry a intenzivním ultrafialovým zářením obřích hvězd, které toto peklo obývají. Jsou to právě tyto hvězdy, které trhají materiál, poslední zbytek obrovského mraku, který je obklopuje a ze kterého se narodily.
Tato obrovská mlhovina obsahuje desítky až stovky velmi jasných hvězd, jejichž hmotnost se odhaduje na 50 až 100 hmot našeho Slunce. Největší z nich je proměnná
hvězda Eta Carinae, která je na obrázku nejvíce vlevo. Eta Carinae je na konci svého krátkého a výbušného života, jak ukazují dva laloky plynu a prachu, který předpovídají nadcházející výbuch hvězdy jako obrovské supernovy.Ohňostroj v oblasti Carina začal před třemi miliony let, když se zažehla uprostřed mlhoviny, chladného mraku molekulárního vodíku první generace novorozených hvězd. Záření těchto hvězd vytvořilo rozpínající se dutou bublinu horkého plynu. Shluky temných mraků roztroušených jako ostrovy napříč mlhovinou jsou uzliny prachu a plynu, který doposud odolal f
otoionizaci zářením hvězd.Také naše Slunce a sluneční soustava se možná zrodila také uvnitř takové kosmické pece někdy před 4,6 miliardami let. Když se díváme na mlhovinu Carina, vidíme vznik hvězd obvykle nastávající podél hustých spirálních ramen galaxie.
Tato velká mlhovina je od nás vzdálena asi 7500 světelných roků směrem k souhvězdí jižní oblohy Carina (Lodní kýl). Celý složený snímek má velikost 29566 x 14321 pixelů a vznikl z 48 dílčích snímků pořízených Hubbleovou Advanced Camera for Surveys ve světle ionizovaného vodíku. Barevná informace byla dodána podle dat získaných na Chilské observatoři Cerro
Tololo. Červená odpovídá záření síry, zelená vodíku a modrá kyslíku.Podle http://hubble.esa.int, kde lze najít i další snímky
Posádka ISS bezpečně přistála
Pátý kosmický turista, miliardář Charles Simonyi a dva členové předchozí
posádky mezinárodní kosmické stanice (ISS) se včera (21.4.) odpoledne bezpečně
vrátili na Zem. Kosmická loď Sojuz přistála v Kazašské stepi ve 14:31 SELČ.
Simonyi, v Maďarsku narozený americký softwarový inženýr, zaplatil za svoji
cestu do kosmu 25 mil.USD, které vydělal vývojem počítačového software, mimo
jiné i na vývoji Microsoft Word a Microsoft Excel. Stal se 450 člověkem, který
se dostal na oběžnou dráhu okolo Země.
Simonyi, jako technik, nebyl jen pasivním členem posádky, ale během letu
uskutečnil několik sérií experimentálních měření, včetně měření intenzity záření
kterému byl na palubě ISS vystaven.
Na let se Simonyi připravoval pouhých šest měsíců, které strávil tréninkovém
centru Jurie Gagarina v Hvězdném městečku u Moskvy a na kosmodromu Bajkonur v
Kazachstánu, kde podstoupil intenzivní fyzickou přípravu, včetně přísných
lékařských testů.
Jeho cesta organizovala americká firma Space Adventures, táž, která vyslala do
kosmu i ostatní čtyři soukromé astronauty, Američana Dennise Tita v roce 2001,
Jihoafričana Marka Shuttlewortha v roce 2002, američana Grega Olsena v roce 2005
a v Iránu narozenou americkou podnikatelku Anousheh Ansari v září 2006.
Podle zpravodajských agentur
V
NASA Johnson Space Center se střílelo
Černé díry mohly zasít život
Z černé díry ve středu galaxie NGC 4051 vychází horký vítr chemických prvků,
včetně prvků jako je uhlík a kyslík, které jsou kriticky důležité pro život.
Horký vítr začíná už velmi blízko černé díry, ve vzdálenosti jen asi pětkrát
převyšující oběžnou dráhu Neptuna. Rychlost tohoto větru je nižší než se
očekávalo a od černé díry vyvrhuje jen asi 2 až 5 procent akreční hmoty.
Nový výzkum ukazuje, že černé díry nejsou jen definitivními ničiteli hmoty, jak
byly často představovány, ale že místo toho, horký plyn unikající ze spárů
obrovských černých děr by mohl být jedním ze zdrojů chemických prvků, které
umožňují život.
Po velkém třesku vesmír obsahoval jen dva prvky, vodík a helium. Těžší chemické
prvky musely napřed být "uvařeny" uvnitř prvních hvězd a pak rozhozeny do
prostoru, aby se mohly stát součástí hvězd dalších generací a jejich planet. A
byly to možná černé díry, které pomáhaly distribuovat tyto prvky napříč
vesmírem.
Černé díry nejsou jen vše požírající monstra. Dokud plyn padající dovnitř nich
nepřekročí hranici, označovanou jako horizont událostí, může ještě uniknout,
pokud se dostatečně zahřeje.
"Jednou z velkých otázek kosmologie je, jak moc masivní černé díry ovlivňují své
okolí," říká Martin Elvis z Harvard - Smithsonian střediska pro astrofyziku (CfA).
"Tento výzkum pomáhá tuto otázku zodpovědět."
Mezinárodní tým astronomů zjistil, že horké větry z obrovských černých děr ve
středech galaxií mohou rozfoukat těžké prvky jako uhlík a kyslík po obrovských
plochách prostoru mezi galaxiemi.
Tým, který vedl Yair Krongold z Universidad Nacional Autonoma de Mexiko, zkoumal
supermasivní černou díru ve středu galaxie NGC 4051. Zjistili při tom, že plyn
uniká od míst ležících mnohem blíže černé díře, než se dříve myslelo. Zdroj
odtékajícího plynu je umístěn asi 2.000 Schwarzschildových poloměrů od černé
díry, nebo jinak, leží jen asi v pětinásobné vzdálenosti než je oběžná dráha
Neptunu kolem Slunce. Schwarzschildův poloměr je taková vzdálenost od černé
díry, odkud již není návratu a vše co jej překročí nenávratně padne dovnitř. Pro
černou díru v NGC 4051 tato vzdálenost odpovídá asi 6,4 milionům kilometrů.
Tým také určil množství plynu, který se vyhnul tomu, aby byl pozřen černou
dírou. Také toto množství je menší než naznačovaly předchozí výzkumy.
"Vypočítali jsme, že jen něco mezi 2 až 5 procenty z materiálu padajícího do
černé díry do ní nevstoupí," řekl člen objevitelského týmu Fabrizio Nicastro z
CfA.
Větry, které vanou od černých děr dosahují rychlostí až 6,5 miliony kilometrů za
hodinu. Za tisíce let mohou jejich pomocí chemické prvky jako uhlík a kyslík
cestovat urazit nesmírné vzdálenosti, až se nakonec stanou součástí kosmických
mračen plynu a prachu, mlhovin ze kterých se tvoří nové hvězdy a planety.
Tento výzkum, který užíval data z evropské družice XMM-Newton, byl publikován
20.dubna v Astrophysical journal.
Podle: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics
William Herschel objevil prstence Uranu už v 18. století
V práci prezentované na National Astronomy Meeting, který se koná v Prestonu (Anglie) od 16. do 20.dubna, Dr.Stuart Eves ze společnosti Surrey Satellite Technology Limited vyvrací zažitou informaci, podle které byly prstence kolem planety Uran objeveny teprve během zákrytu hvězdy Uranem v roce 1977.
Když v prosinci roku 1797 královský astronom, Sir William Herschel přednesl Královské společnosti svoji zprávu, zahrnul do ní také popis možného prstence kolem planety. Dr. Eves věří, že právě toto je první prezentací pozorování prstenců, které pak nebyly pozorovány dalších téměř dvě stě let. Dokonce ani sám Herschel, který Uran objevil v roce 1781, nebyl později schopen svá pozorování opakovat a potvrdit. Pozorování prstenců pak nebylo zopakováno ani několika dalšími generacemi astronomů, kteří přišli po Herschelovi.
Před rokem 1977, kdy si astronomové mysleli, že Uran žádné prstence nemá, byla dokonce Herschelova tvrzení odmítnuta a označena jako "zřetelně chybná". A dokonce i po roce 1977, když už byla existence prstenců definitivně potvrzena, se soudilo, že prstence jsou příliš slabé na to, než aby mohly být objeveny Herschelovými dalekohledy. A tak bylo prvenství Hershelova objevu dále ignorováno.
Ať tak či tak, po nedávném opětovném vyhodnocení Herschelovy práce z roku 1797, navrhuje Dr.Stuart Eves, aby Herschelovo pozorování jednoho z prstenců Uranu bylo uznáno za správné a bylo mu přiřknuto prvenství jeho objevu.
"Herschel uvedl řadu věcí správně", všímá si Dr. Eves. "Prstenec má ve zhruba správné velikosti, vztaženo k planetě a také orientace prstence je správná. Navíc přesně popisuje způsob, jakým se prstenec mění, když se Uran pohybuje kolem Slunce. A dokonce uvádí i jeho správnou barvu. Uranův prstenec Epsilon je totiž mírně načervenalý, což je fakt jen nedávno potvrzený dalekohledem Keck, ale Herschel se o tom ve své práci zmiňuje."
Pokud ale Herschel mohl koncem 18 století pozorovat Uranův prstenec Epsilon, proč nikdo jeho pozorování nezopakoval v následujících letech, kdy se zlepšovaly vlastnosti astronomy používaných dalekohledů? "Existuje několik mechanismů, které by za to mohly být odpovědné," navrhuje Dr.Eves. "Probíhající mise
Cassini u Saturnu nám odhalila, že Saturnovy prstence čas od času potemní a také, že se rozšiřuj a tedy jsou více rozptýleny."Pokud stejné mechanismy působí také u Uranu, pak by jejich znovuobjevení mohlo klidně být v průběhu celých 200 let mnohem těžší, než aby byly znovu pozorovány." Herschelova pozorování by tak mohla být důkazem toho, že prstence planet v naší sluneční soustavě jsou daleko dynamičtější než se zatím předpokládá.
Podle: zprávy z National Astronomy Meeting, Preston
Einstein měl pravdu
O jak přesné měření jde, to vyplývá z naměřených veličin. Gyroskopy se v rovině oběžné dráhy kosmického plavidla odchýlily od původního směru
osy otáčení o 6,606 obloukové sekundy (0,0018 stupně). Podobně tak zakřivení místního prostoročasu v okolí Země způsobilo změnu osy otáčení gyroskopů o 0,039 obloukové sekundy (0.000011 stupně), tedy asi o šíři lidského vlasu pozorovaného ze vzdálenosti přibližně 400 metrů (vpravo).
Za
ztrátou Mars Global Surveyor stála lidská chyba
Americká kosmická agentura
NASA oznámila výsledky vyšetřování ztráty kosmické sondy Mars Global Surveyor. Podle toho, co bylo zjištěno se zdá, že šlo o lidské selhání, omyl díky němuž přestala sonda za 247 mil.USD fungovat. Technici ztratili kontakt se sondou na začátkem listopadu a později pak připustili, že jej již nelze obnovit.NASA
sdělila, že selhání sondy bylo výsledkem změny programového vybavení, které obsahovalo chybu a díky níž došlo později k přehřátí baterií. "Ztráta kosmického plavidla byla výsledkem řady událostí spojených s počítačovou chybou, která nastala pět měsíců před pravděpodobným selháním baterie," sdělila mluvčí NASA Dolly Perkins,Sonda selhala téměř na den přesně při desátém výročí svého startu. Za tuto dobu odeslala sonda od Marsu zpět na Zem na 240.000 tisíc snímků mapujících zejména mineralogii Marsu a místa přistání potenciálních budoucích povrchových misí.
Během posledního spojení s Mars Global Surveyorem dne 2. listopadu 2006, technici vyslali příkaz, aby sonda nastavila novou pozici svých slunečních kolektorů. Ale během tohoto přestavení slunečních panelů byla jedna ze dvou baterií vystavena teplu slunečních paprsků a přehřála se. Kosmické plavidlo pak bylo ztraceno během následujících 12 hodin, sdělila
NASA.Mars Global Surveyor byl vypuštěn do kosmu v listopadu 1996 a pracoval tak u Marsu déle než kterákoliv předchozí marťanská sonda. I po zániku Mars Global Surveyor zůstaly na orbitě kolem Marsu pracovat další sondy Mars Odyssey od NASA a Mars Express Evropské kosmické agentury. Na povrchu pak přesluhují už třetí rok sondy Spirit a Opportunity.
Podle zpravodajských agentur
Záblesky Iridií
- zpestření pozorování oblohyTeplé jarní večery příštího týdne lákají k pozorování oblohy. Kromě již zapadajících objektů zimní oblohy, zářící Venuše nad západem, Saturnu nad jihozápadem a nepřeberného množství družic pospíchajících po sametu noční oblohy se občas objeví velmi jasný záblesk světla odraženého od lesklého povrchu komunikačních družic Iridium, které na krátkou dobu přezáří všechny ostatní objekty noční oblohy s vyjímkou Měsíce. V tomto období lze prakticky z každého místa pozorovat většinou čtyři takové záblesky denně, dva večer a dva ráno. Pro příští týden jsme pro vás vybrali ty večerní, pozorovatelné z Uherského Brodu. Pro ostatní místa celého světa lze podobnou tabulku jednoduše vytvořit na stránkách www.heavens-above.com.
| Datum | Místní čas | Jas (Mag) |
Výška | Azimut | Vzdálenost středu úkazu od pozorovacího místa (směr) | Jas v centru (Mag.) |
Satelit |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 15 dub | 21:01:26 | -8 | 57° | 84° (V ) | 1.3 km (Z) | -8 | Iridium 63 |
| 15 dub | 22:26:52 | -5 | 25° | 49° (SV) | 15.6 km (Z) | -7 | Iridium 25 |
| 16 dub | 20:55:23 | -2 | 57° | 86° (V) | 22.7 km (V) | -8 | Iridium 66 |
| 16 dub | 22:20:50 | -1 | 25° | 50° (SV) | 51.3 km (V) | -7 | Iridium 47 |
| 17 dub | 20:35:32 | -1 | 30° | 353° (S) | 30.7 km (V) | -7 | Iridium 18 |
| 17 dub | 22:24:11 | -1 | 29° | 52° (SV) | 47.6 km (Z) | -7 | Iridium 3 |
| 18 dub | 20:29:14 | -0 | 32° | 352° (S) | 34.8 km (V) | -7 | Iridium 39 |
| 18 dub | 22:18:10 | -7 | 30° | 53° (SV) | 5.9 km (V) | -7 | Iridium 76 |
| 19 dub | 20:23:06 | -0 | 34° | 351° (S) | 33.8 km (V) | -7 | Iridium 15 |
| 20 dub | 20:40:21 | -4 | 65° | 91° (V) | 12.4 km (Z) | -8 | Iridium 68 |
| 20 dub | 22:15:26 | -1 | 35° | 55° (SV) | 48.0 km (Z) | -8 | Iridium 26 |
| 21 dub | 20:34:18 | -2 | 64° | 92° (V) | 20.2 km (V) | -8 | Iridium 75 |
| 21 dub | 22:09:25 | -8 | 35° | 56° (SV) | 1.4 km (Z) | -8 | Iridium 23 |
| 22 dub | 22:03:20 | -0 | 34° | 57° (SV) | 52.8 km (V) | -8 | Iridium 45 |
46. výročí letu prvního člověka do vesmíru
Čas nezadržitelně letí a již si znovu připomínáme datum, kdy člověk poprvé opustil kolébku rodné Země a vstoupil do kosmu, byť jen na
chvíli a nepříliš daleko. Je tomu už 46 let, co starší generace našich spoluobčanů uslyšela písničku "Dobrý den majore Gagarine" a celý svět se dozvěděl, že se tento pětadvacetiletý usměvavý a sympatický mladík úspěšně vypravil na oběžnou dráhu okolo Země a úspěšně se vrátil zpět. Čtyřicet šest let je běžně celý aktivní pracovní věk člověka a ti, kteří tehdy opouštěli
školu už je nebo se chystá do důchodu.
Stane se létání do kosmu novou módou?
Nejbohatší
muž světa, americký miliardář a zakladatel softwarového gigantu Microsoft Bill
Gates prý uvažuje o tom, že by mohl být příštím vesmírným turistou. Na palubě
Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) to dnes, 11.4.2007, prohlásil během
videokonference ruský kosmonaut Fjodor Jurčichin. Atlantis neodstartuje dříve než 8.června
Raketoplán Atlantis neodstartuje dříve než 8.června 2007. Oznámila to dnes americká NASA. Odklad letu způsobilo poškození izolační pěny externí palivové nádrže raketoplánu silným krupobitím. Odsunutí letu až do června pozdrží také další letos plánované lety, kterých mělo být původně až pět a nyní jsou ohroženy i zbývající tři. Astronauti stráví čas navíc dalším tréninkem.
Sojuz
zakotvil u ISS
Ruská kosmická loď Sojuz se dvěma ruskými kosmonauty a americkým miliardářem včera večer v 21:10 našeho času úspěšně zakotvila, po padesáti hodinách letu od sobotního startu, u Mezinárodní kosmické stanice ISS.
Fjodor Jurčichin, Oleg Kotov a americký softwarový miliardář Charles Simonyi pak, zhruba hodinu a dvacet minut na to, otevřeli vzduchové uzávěry a mohli vplout do prostor kosmické stanice. Jen pár minut na to proběhla tisková konference z oběžné dráhy. Ta se tentokrát vedla trojjazyčně, protože Simonyi na některé z otázek odpovídal maďarsky a pro pobavení diváku "hlavou dolů" vůči ostatním členům posádky. Televizní přenos z ISS byl ukončen ve 23 hodin našeho času. Na snímku vlevo je Fjodor Jurčichin zachycen právě když prolézá vzduchovým uzávěrem.
Příjezd nové posádky je vždy radostnou události, ale tentokrát dostává stávající posádka i jeden neobvyklý dárek, kterým je gurmánská večeře, kterou přivezl Simonyi. Slavnostní menu, včetně křepelek marinovaných ve víně, bylo vybráno Simonyiho přítelkyní Martou Stewart. Ta byla přítomná na Baikonuru i sobotnímu startu Sojuzu, ale novináři zatím nezjistili, zda byla také v ruském řídícím středisku v Korolevu na předměstí Moskvy, aby sledovala přistání u ISS.
Slavnostní večeře se bude podávat ve čtvrtek, kdy se v Rusku slaví Den kosmonautů, jako připomínka na výročí prvního letu Jurie Gagarina do kosmu v roce 1961.
Podle NASA TV
Astronomické jaroJaro je tu sice podle kalendáře už třetí týden, ale skutečné astronomické jaro nastalo pro členy Astronomického kroužku až v sobotu 7.4.2007.
Teplé počasí nám letos poprvé umožnilo vychutnat si jak krásu podvečerního posezení u ohně, tak ničím nerušené pozorování oblohy. I když bylo téměř celý den zataženo, navečer se jako na objednávku vyčasilo a s přibývající tmou se obloha vyjasnila. Nakonec nádherně čistá obloha přímo vyzývala k pozorování.
Charakteristická zimní souhvězdí a s nimi spojené objekty, jako M45 - Plejády nebo M42 - Velká mlhovina v Orionu se už pomalu ztrácí nad západním obzorem a večerní obloze dominuje M44 - Jesličky, souhvězdí Lva, Pastýře, Panny a v nadhlavníku Velká medvědice. To vše je vydatně podporované jasně zářící Venuší a Saturnem s krásně natočenými prstenci.
Hurá, je jaro! Přijďte se podívat na krásy jarní noční oblohy i Vy. Na hvězdárně nás najdete v případě vhodného počasí vždy po 20 hodně a to každou středu, pátek a sobotu.
Venuše
a Plejády
Bohyně lásky se tento týden chystá na návštěvu u sedmi sester. Přeloženo do srozumitelnější řeči, planeta Venuše se bude tento týden na večerní obloze vyskytovat poblíž hvězdokupy Plejády a ve středu 11.dubna 2007 jim bude nejblíže.
Co jsou to Plejády? Jde o otevřenou hvězdokupu (vlevo), shluk více než 3000 mladých, modrých hvězd, které vznikly v astronomickém měřítku poměrně nedávno, sotva před 100 miliony let, v době kdy po Zemi pobíhali dinosauři. Jejich kolébkou byl hroutící se mrak mezihvězdného plynu. Jde asi o nejslavnější hvězdokupu na obloze, protože je lze vidět i bez triedru a to dokonce i z center
přesvětlených měst. Znáte je také jako Sedm sester, M45 nebo česky také jako Kuřátka. Nachází se ve vzdálenosti asi 400 světelných let od země a mají průměr jen 13 světelných let. V Plejádách byly nedávno nalezeny kromě velkých, horkých a modrých hvězd, až pětkrát větších než Slunce, také slabí hnědí trpaslíci o nízké hmotnosti.
Venuše,
až je sice nepoměrně blíže než Plejády, ale i tak je pro nás stále záhadná. Podíváme-li
se na ni běžným amatérským dalekohledem, nepřipadá nám Venuše nijak zajímavá.
Protože Venuše je vzhledem k Zemi a Slunci vnitřní planetou naší sluneční
soustavy, uvidíte ji vždy jen jako větší či menší srpek, bez významných
povrchových rysů, protože je pokryta silnou vrstvou mraků. Vypadá tedy nejspíše
tak, jako by jste pozorovali špinavou kulečníkovou kouli. Pokud ale tentýž
dalekohled vybavíte ultrafialovým filtrem, záhada se sama odhalí. Venušiny mraky
uvidíte mnohem kontrastněji jako rychle se pohybující tmavé pásy, jako například
na snímku, který pořídil Ed Lomeli ze Sacramenta v Kalifornii, letos 30.března,
svým 23 cm dalekohledem Celestron vybaveným kamerou DMK 21BF04 a UV
fotometrickým filtrem Schuler-AstroDon (vpravo).
Tmavé pásy v atmosféře jsou záhadou. Zatím stále neznámá látka uvnitř nich silně pohlcuje ultrafialové světlo, přibližně polovinu veškeré sluneční energie dopadající na planetu. Ať jde o cokoliv, hraje to velkou roli v udržení pekelného klimatu planety. Průměrná teplota na povrchu se pohybuje okolo 460° Celsia a tlak tam dosahuje více než devadesátinásobku toho pozemského. Astronomové poprvé pozorovali záhadné oblačné pásy na snímcích sondy Mariner 10 v polovině sedmdesátých let minulého století. Mariner 10 byl první sondou, která využila "gravitačního praku" a na své cestě k Merkuru, který byl primárním cílem využil efektu průletu gravitačním polem Venuše k dosažení vyšší rychlosti a změně kurzu. Byl první sondou, která proletěla kolem dvou planet a při svém průletu kolem Venuše, ve vzdálenosti jen 5.800 kilometrů a pozoroval při tom cirkulaci atmosféry ve viditelném a ultrafialovém spektru. Ale ani po desítkách let nikdo nezná pravou identitu toho, co pohlcuje UV záření. Kandidátem může být cokoliv od plynného chloru až po sloučeniny síry. Záhadu však možná rozřeší Venus express, evropská sonda, která se právě teď pohybuje na oběžné dráze kolem planety.
Na námět: spaceweather. com
Sojuz s kosmickým turistou odstartoval
Z kosmodromu Bajkonur
(Kazachstán) dnes večer v 19:31 SELČ úspěšně odstartovala ruská raketa Sojuz
TMA-10, aby po devět minut trvajícím letu bezpečně dosáhla oběžnou dráhy kolem
Země. Na její palubě je kromě dvou ruských kosmonautů i pátý vesmírný turista,
americký miliardář maďarského původu Charles Simonyi. Start bylo možné sledovat
v přímém přenosu na internetu prostřednictvím NASA TV.
Kosmická loď se má spojit s Mezinárodní kosmickou stanicí (ISS) po dvou dnech, v
pondělí večer po devatenácté hodině našeho času. Po dalších dvou hodinách by se
měl otevřít průlez mezi Sojuzem a orbitálním komplexem a všichni tři kosmonauti
by se měli přemístit na ISS.
Nosná raketa s kosmickou lodí Sojuz startovala za účasti několika desítek
oficiálních hostů, včetně Simonyiho přítelkyně Marthy Stewart. Na palubě Sojuzu
jsou kromě Simonyie (58) i ruští kosmonauti Fjodor Jurčichin a Oleg Kotov (41).
Za tento třináctidenní let zaplatil Simonyi 25 milionů dolarů, tedy přibližně
521 milionů korun. Na Zemi se s ním vrátí dva astronauti stávající posádky ISS
Michail Ťjurin a Američan Michael Lopez-Alegria. Jeho stávající společníci Kotov
a Jurčichin na ISS zůstanou příštího půl roku. Z dosavadní posádky tam s nimi
setrvá i Američanka Sunita Williams (41). Jurčichin (48), zterý je v támu
ruských kosmonautů už desátý rok již v kosmu byl, když v říjnu 2002 letěl s
posádkou raketoplánu Atlantis při letu STS-112. Pro Kotova (41) je tento let
kosmickou premiérou.
Simonyi je v posledních šesti letech pátým kosmickým turistou. První byl
americký milionář Dennis Tito, který se do vesmíru startoval v dubnu 2001. Ten
za týdenní pobyt na ISS zaplatil o něco méně než Simonyi, "jen" 20 milionů
dolarů. Čtvrtým kosmickým turistou s stala v září 2006 Američanka íránského
původu Anousheh Ansari.
Simonyi si s sebou na oběžnou dráhu vzal díla Johanna Wolfganga Goetha a
amerického autora science fiction Roberta Heinleina. Posádku ISS také hodlá
pohostit křepelkou na víně a kachními prsíčky s kapary.
Podle: NASA TV a zpravodajských agentur
Rozšíření nabídky pořadů, nejen pro školy
Po delší době jsme pro Vás připravili další rozšíření nabídky přednášek a pořadů, jejichž shlédnutí si u nás můžete objednat. Jedná se zejména o rozšíření výuky pro školy, které však může být po dohodě upraveno i jako přednáška pro veřejnost. Kterýkoliv pořad či přednášku můžeme pro vás zajistit jak přímo na hvězdárně, pak bude spojena i s prohlídkou hvězdárny a případně s pozorováním, stejně tak je možné navštívit vás přímo ve vašem zařízení. Objednávky na telefonním čísle 572 634 690 nebo na adrese hvezdarna@ub.cz Kompletní nabídku pořadů a přednášek nabízených naší hvězdárnou si prohlédněte v sekci POŘADY
Ikarův pád. Astronomem, vojákem a diplomatem , tím vším byl za svůj krátký život Milan Rastislav Štefánik. Určeno pro učivo dějepisu 7. tříd ZŠ. Téma možno prezentovat i pro gymnázia a střední školy.
Schovávaná ve vesmíru. Pořad o zatmění Slunce. Určeno pro učivo fyziky II. stupně ZŠ a gymnázia
Když bohyně Luna umírá… Určeno pro učivo fyziky II. stupně ZŠ a gymnázia
Vesmír jako výtvarná galerie.Určeno pro předmět výtvarné výchovy pro II. stupeň ZŠ a gymnázií.
Literární toulky po vesmíru. Určeno pro hodiny českého jazyka II. stupně ZŠ, gymnázií a středních škol.
Bylo jich devět. Určeno pro učivo přírodopisu, zeměpisu II stupně ZŠ, dále i pro gymnázia a střední školy.
Život ve vesmíru. Určeno pro hodiny přírodopisu 7. ročník ZŠ, možno použít i pro gymnázia a střední školy.
Jan Amos Komenský: Bůh – vesmír - člověk. Určeno pro hodiny dějepisu 7. tříd ZŠ, možno použít i pro gymnázií a střední školy.
Klima - včera, dnes a zítra?Určeno pro hodiny zeměpisu 9. tříd ZŠ, možno použít i pro gymnázií a střední školy.