Prachová bouře ohrožuje Spirit i Opportunity

Během svého tři a půl roku trvajícího pobytu na Marsu, se sondy Spirit a Opportunity americké NASA doposud nikdy nesetkaly s ničím tak rozsáhlým. Prachová bouře, která zatemnila oblohu totiž představuje pro obě terénní vozidla nejvážnější nebezpečí, kterému musely zatím čelit.

Prudké větry, které před měsícem zvedly do atmosféry Marsu množství prachu po téměř celé planetě. Tento prach zabraňuje slunečnímu světlu proniknout až ke slunečním panelům obou sond. Prach v atmosféře, ve vrstvě, která je vzhledem k rozměrům planety srovnatelná se šířkou lidského vlasu, zablokoval až 99 procent přímého slunečního světla dopadajícího na sluneční panely Opportunity. Ta se tak musí spolehnout na světlo rozptýlené prachu a dostává tak méně než 25 procent výkonu slunečních kolektorů z doby před bouří.

Spirit, který se nachází na opačné straně planety, je na tom o něco lépe. Vozidla musela již před čtrnácti dny zastavit a omezit svá vědecká pozorování, aby si udržela energii. Pokud obloha ještě ztmavne nebo pokud bude tento stav trvat delší dobu, obě sondy nebudou schopny vyprodukovat dostatek elektrické energie k tomu, aby mohla se mohla ohřívat a přestanou pracovat úplně.

Na obrázku: Montáž snímků pořízených sondou Opportunity, ukazuje marťanskou oblohu v prvních třiceti dnech prachové bouře. Čísla nahoře  ukazují měření neprůhlednosti oblohy,  čísla dole jsou datem pobytu (SOL) sond na Marsu a místním časem. Kredit: NASA/JPL/Cornell

"Řekněme si to otevřeně, jde o nejnebezpečnější situaci, se kterou jsme byli u obou vozidel od začátku mise konfrontováni," řekl Jim Bell, mimořádný profesor astronomie na Cornellově univerzitě a vedoucí vědeckého týmu kamer Pancam. "Doopravdy nikdo z nás neví, jak dlouho mohou sondy přežít s tak malým přísunem energie," dodal.

Přímo v místech, kde se obě sondy nachází sice není žádná bouřková aktivita, ale marťanské počasí je proměnlivé a nepředvídatelné a Mars by mohl zůstat zahalený v prachu ještě dlouho.

"Prach je nyní aktivní nad velkou částí planety a jsou dobré šance na to, že za několik týdnů přejde, ... možná několik měsíců, " řekl Steve Squyres, profesor astronomie Cornellovy univerzity a vedoucí výzkumu obou misí Mars Exproration Rover. "Dobrou zprávou je, že obě terénní vozidla jsou velmi čistá, v dobré kondici a připravena na další vědecký průzkum, až budou mít dostatek energie."

Bouře udeřila v extrémně nevhodném čase, přímo v době, kdy obě sondy byla směřovány k tomu, aby studovaly některé z prozatím nejzajímavějších cílů, které doposud pozorovaly. Opportunity je zaparkována na okraji kráteru Viktoria a čeká na to, aby mohla sestoupit po jeho prudkém svahu a studovat skaliska ve stěnách kráteru. Pro to, aby se až sem sonda dostala, ujela od místa přistání přes osm kilometrů. Spirit se nachází poblíž místa s názvem Home Plate, kde má studovat výchozy skalních vrstev, které mohou odhalit důkazy o dávné sopečné činnosti na planetě.

Až bouře ustane, inženýři v NASA laboratoři tryskového pohonu (JPL) ohodnotí kolik plánovaných vědeckých operací ještě každá ze sond může vykonat.

Mezitím musí Spirit a Opportunity nuceně odpočívat a čekat, až se prach usadí.

Podle: Cornell University ChronicleOnline

NASA je otřesena sabotáží a pitím astronautů

Americkou kosmickou agenturou ve čtvrtek otřásly dvě překvapivé a navzájem nesouvisející zprávy. Jednou z nich je odhalení, že astronauti před startem pili alkohol a další bylo zadržení zaměstnance dodavatele NASA sabotujícího počítač připravený k dodání na Mezinárodní kosmickou stanici.

Byla to další rána fungování agentury v letošním smolném roce, který začal zatčením astronautky obviněné z útoku na sokyni v milostném trojúhelníku, poškozením raketoplánu kroupami a pokračoval střelbou se dvěma mrtvými v NASA Johnson Space Center.

"Říkám, že to otřese světem," řekl podle posledních zpráv Seymour Himmel, bývalý člen exekutivy agentury. "Bude to předmětem vyšetřování před Kongresem, kterému se nedá vyhnout."

Poslední dvě zprávy vybuchly jako bomby během čtvrtečního odpoledne, jen několik hodin po sobě.

Na webu Aviation Week & Space Technology byla zveřejněna nezávislá studie zabývající se zdravím astronautů, ve které se tvrdí, že ve dvou případech se astronauti po předletové lékařské prohlídce opili natolik, že to představovalo bezpečnostní riziko. Nezávislá skupina odborníků podle ní objevila "silné požití alkoholu" astronauty před startem, během standardní dvanácti hodinové doby zákazu pití, uvedl časopis.

Jeden z představitelů NASA, potvrdil, že zpráva takovéto detaily obsahuje, ale uvedl zároveň, že informace pocházely z anonymních rozhovorů a ne z lékařsky podložených nálezů. Zdroj tohoto potvrzení nechtěl být před pátečním projednání zprávy v NASA jmenován. Aviation Week totiž nezveřejnil ani časové údaje o tom, kdy tyto incidenty měly vzniknout, ani to, zda se jednalo o piloty nebo ostatní členy posádky.

Na tiskové konferenci k nejbližšímu startu raketoplánu, který je plánován na 7. srpna, byl šéf kosmických operací NASA několikrát dotazován na zprávu o opilých astronautech. Bill Gerstenmaier ale řekl jen tolik, že on sám nikdy žádného astronauta pod vlivem alkoholu před letem neviděl a ani se nezúčastnil žádného disciplinárního řízení, které by s tím bylo spojeno.

Gerstenmaier však měl pro novináře další novinky. Uvedl, že NASA odhalila, že nejspíše jeden ze zaměstnanců subdodavatele NASA, přeřezal dráty v počítači, který měl být dopraven raketoplánem Endeavour, právě připravovaným ke startu, na Mezinárodní kosmickou stanici (ISS).

Se subdodavatelem, kterého Gerstenmaier ve čtvrtek nejmenoval, byla NASA v kontaktu už od počátku minulého týdne, ihned po tom, co se zjistilo, že byl úmyslně poškozen další počítač. Dodavatelem nezjištěný problém NASA odhalila během testováním počítačů před startem. Podle Gerstenmaiera žádné nebezpečí nehrozilo, odmítl však spekulovat o motivu tohoto činu. Neřekl také, kde k této sabotáži došlo, sdělil jen, že k ní nedošlo na Floridě a neměla nic společného s pokračující stávkou mechaniků Kennedyho kosmického centra.

NASA doufá, že poškozený počítač opraví včas, ještě před srpnovým startem. Počítač má být nainstalován na kosmické stanici a má soustřeďovat a na Zemi předávat data o napětí na hlavním vnějším nosníku stanice.

Na páteční tiskové konferenci pak k tomuto incidentu bylo oznámeno, že se jednalo o výrobek malé společnosti Invocon Inc. z Conroe v Texasu, která je dodavatelem firmy Boeing. Mluvčí Boeingu pak uvedl, že jednotky byly naposledy v Invoconu testovány 4. června a do Boeingu byly dodány o týden později. Invocon působí v oboru výzkumu a vývoje elektroniky přes 20 let a od roku 2004 je dodavatelem Boeingu. Zaměstnává jen přibližně 30 lidí, přesto však nebyl zatím identifikován konkrétní viník.

K problémům s alkoholem u astronautů se ve čtvrtek novinářům vyjádřila i bývalá velitelka raketoplánu Eileen Collinsová. Ta byla nemile překvapena tím, jak se někdo dozvěděl o problémech astronautů s pitím alkoholu, které jé uváděno v nejnovější zdravotní zprávě. "Dělám si starosti když se dozvídám a další další detaily, protože se to moc nepodobá čemukoliv z toho, co jsem sama zažila," řekla doslova. Collinsová se také obává, že to poškodí obraz astronautů, v očích veřejnosti, přinejmenším v krátkodobém horizontu. "Doufám ale, že lidé spíše uvidí ty dobré věci, které astronauti vykonali," dodala.

Astronaut Jeffrey Williams, který strávil minulý rok na ISS šest měsíců novinářům řekl, že ještě nikdy na vlastní oči nic takového neviděl ani o tom neslyšel. Pokud však jde o účinek takového odhalení, mohlo by to podle něj mít vliv na morálku astronautů, zvláště tak krátce před dalším letem raketoplánu. "Jsme cvičení k tomu, abychom jednali věcně a bez přemíry emocí." řekl také novinářům.

Seymour Himmel, který byl až do odchodu do důchodu v roce 1981 náměstkem ředitele v nynějším Glenn Research Center v Clevelandu, nebyl překvapen tím, že zveřejněné informace byly anonymní. "Pojďme se k tomu však postavit čelem," řekl. "Astronauti jsou jako skupina bratrů a sester a tak to má být. Musí si totiž navzájem krýt záda, protože jsou součástí jednoho týmu. A kdo ví co měl dotyčný při letu na starosti. Pokud jen seděl kdesi na prostředním sedadle a byl tedy jen pasažérem, pak mu kamarádsky mohli říct jen - Jé, doufám, že se cestou nahoru nepozvracíš."

Ruský vedoucí přípravy kosmonautů Maxim Charlamov si po oznámení případu přisadil, že to by se ruským kosmonautům stát nemohlo, protože ti nesmí pít nejméně deset dní před startem. Nicméně, jak se ukázalo v pátek, jedním z případů pití před letem měl být právě let amerického astronauta k ISS v ruském Sojuzu a druhým měl být případ, kdy byl start raketoplánu odložen a astronaut, který požil alkohol chtěl letět z Floridy zpět domů do Houstonu tryskovým letadlem. Dvanácti stránková zpráva nezávislých odborníků pojednává o pití alkoholu jen ve čtyřech odstavcích, ale zmiňuje také to, že alkohol, který je při pobytu v třídenní karanténě před startem, pije zhruba čtvrtina posádek. Zpráva je výsledkem anonymních rozhovorů se dvaceti sedmi lidmi, čtrnácti astronauty, z nichž třináct již letělo do kosmu, s pěti jejich rodinnými příslušníky a s osmi lékaři letectva. Zpráva doporučuje, aby členové týmu astronautů podstupovali pravidelné roční psychologické testy jako součást hodnocení jejich fyzické způsobilosti. Zatím je totiž podstupují jen v případě, že jsou vybráni pro let.

Nezávislou skupinu osmi odborníků, expertů na leteckou medicínu, léčiva a klinických psychiatrů, která hodnotila zdravotní stav astronautů a samostatné psychologické prověrky astronautů zavedla NASA poté, co byla v únoru zatčena bývalá astronautka Lisa Nowaková. Nowaková byla obviněna z útoku pepřovým sprejem na parkovišti mezinárodního letiště v Orlandu. Tam jím napadla přítelkyni svého kolegy astronauta a svou soupeřku v lásce. V březnu byla Nowaková z NASA propuštěna, i když svoji vinu na pokusu o únos, ublížení na zdraví a vloupání spojené s útokem popírala.  Skandál s Nowakovou následoval hned po prudkém krupobití, které poškodilo raketoplán na odpalovací rampě a zdrželo tak celý letový řád pro letošní rok.

Himmel ale pochybuje o tom, zda jakákoliv pravidla nebo prověrky mohou odhalit astronauty jako byla Nowaková. "Mám za přátele psychiatry a ti mi říkají, podívej se, my opravdu nevíme co se může pokazit a nemůžete někoho doopravdy vyhodnotit přes noc."
Pokud jde o astronauty kteří si mohli před letem příliš dopřávat, pokud to jsou bývalí vojáci nebo zalétávací piloti, pak "jde o partu pěkně tvrdých a velmi emocionálních hochů," tvrdí Himmel. Jeho bývalý kolega z NASA, který úzce spolupracoval se zkušebními piloty mu jednou řekl, "Mnozí z těchto hochů balancují na ostří nože když létají, i ve svém soukromém životě."
"Jde o to, že bez ohledu na to, jak moc někoho testujete, nebo bez ohledu na systém, kterým se snažíte něčemu předejít, vždy se někde nějaká veš, která si najde cestu vzhůru," tvrdí Himmel. "Neexistuje žádný dokonalý systém."

Podle NASA a zpravodajských agentur

Našel Spitzer planetu se čtyřmi "rodiči"?

U kolika hvězd se může utvořit planeta?  V naší vlastní sluneční soustavě, je taková hvězda jen jedna – naše Slunce. Ovšem nový výzkum NASA Spitzerova kosmického dalekohledu ukazuje, že planety by někdy mohly vznikat i ve vícenásobných systémech a to až se čtyřmi hvězdami.

Astronomové pomocí Spitzerova infračerveného dalekohledu pozorovali prašný disk kolem jednoho páru hvězd ze čtyřnásobného hvězdného systému HD 98800. Takovéto disky jsou považovány za místo kde vznikají planety. Tentokrát však namísto očekávaného hladkého a nepřerušovaného tvaru dalekohled objevil v disku mezery, které by, podle jednoho z možných vysvětlení, mohly být způsobeny unikátním vzájemným gravitačním působením mezi všemi čtyřmi hvězdami tohoto systému. Možnou alternativou tohoto vysvětlení je ale i to to, že mezery mohou signalizovat začátek vzniku planet, které si v prachu disku již "vymetly" svoji dráhu.

"Planety jsou jako kosmické vysavače. Na své dráze kolem centrální hvězdy vysbírají všechnu "špínu", která jim stojí v cestě," řekla k objevu Elise Furlanová z NASA Astrobiologického institutu na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (foto vpravo). Furlanová je vedoucí autorkou práce, která byla přijata k otištění v časopisu Astrophysical Journal.

Systém HD 988000 je starý přibližně 10 milionů let a nachází se ve vzdálenosti 150 světelných roků v souhvězdí Hydry (umělecká představa systému obr.vlevo).

Předtím, než se Spitzer na HD 98800 zaměřil, měli astronomové o struktuře systému hrubou představu získanou z pozorování pozemskými dalekohledy. Věděli, že systém obsahuje čtyři hvězdy organizované ve dlou párech. Hvězdy obíhají kolem sebe navzájem v daném páru a oba páry pak krouží kolem sebe jako baleríny ve složité choreografii. Jeden ze dvou hvězdných párů, označovaný jako HD 98800B, má kolem sebe disk prachu, zatímco další pár jej nemá.

Ačkoli jsou tyto čtyři hvězdy navzájem gravitačně vázané, vzdálenost oddělující oba dva binární páry je asi 50 astronomických jednotek (AU), tedy o něco víc než je průměrná vzdálenost mezi našim Sluncem a Plutem. Až do teď technologická omezení pozorování bránila tomu, aby se astronomové mohlo podívat na prašný disk kolem HD 98800B podrobněji.

Až se Spitzerovým dalekohledem, mají vědci nakonec detailní pohled na soustavu. Díky infračervenému spektrometru Spitzera mohl tým Furlanové detekovat přítomnost dvou pásů v disku, který je složen z velkých prašných zrn. Jeden pás leží ve vzdálenosti přibližně 5,9 AU od centrální dvojice HD 98800B, nebo jinak, je v podobné vzdálenosti od Slunce jako Jupiter v naší sluneční soustavě. Tento pás vypadá, jako by jej tvořily asteroidy nebo komety. Druhý pás leží blíže centru soustavy, ve vzdálenosti od 1,5 do 2 AU, a je tedy srovnatelný s oblastí kde se sluneční soustavě vyskytuje Mars a pás asteroidů. Tento pás se pravděpodobně sestává z jemných zrn prachu.

"Typicky, když astronomové uvidí v disku zlomků hmoty mezeru jako je tato, mají podezření ji vyčistila planeta. Ovšem přítomnost druhého, bezdiskového, páru hvězd nacházejícího se ve vzdálenosti 50 AU a mezi nimi migrující částečky prachu jsou nejspíše předmětem komplexu v čase se měnících sil, a tak je z tohoto pohledu existence planety ryzí spekulací," řekla Furlanová.

Astronomové předpokládají, že planety vznikají jako sněhové koule po miliony let, jak se malá prašná zrna postupně nabalují do většího tělesa. Některé z těchto kosmických skalisek se pak rozpadnou a společně se tak vytvoří jak skalnaté planety, jako je Země, tak jádra obřích plynových planet jako je Jupiter. Velké kusy těchto skal, ze kterých se nevytvoří planety se často stanou asteroidy nebo kometami. Jak se tyto skalnaté struktury sráží, rozpadají se na prach uvolňovaný do okolního prostoru. Vědci pak mohou pozorovat tato prašná zrna extrémně citlivýma infračervenýma očima Sptzerova dalekohledu.

Podle Furlanové, prach vyprodukovaný srážkami skalnatých objektů ve vnějším pásu by se měl nakonec přestěhovat směrem k vnitřnímu disku. Ale v případě HD 98800B, částečky prachu nedoplňují vnitřní disk, jak by se očekávalo a to buď kvůli buď planetám nebo bezdiskové dvojhvězdě nacházející se ve vzdálenosti 50 AU a gravitačně působící na pohybu částeček prachu.

"Mnohé z mladých hvězd vznikají ve vícečetných systémech a musíme si uvědomit, že vývoj disků kolem nich a možné tvoření planetárních soustav může být mnohem komplikovanější a bouřlivější než v jednoduchém případě jako naší sluneční soustavy," dodala Furlanová.

Podle: NASA

Vědci pokračují ve zkoumání marťanské prachové bouře

Vědci Arizonské státní univerzity (ASU), pracující v Mars Space Flight Facility, používají několik posledních týdnů přístroj THEMIS (Thermal Emission Imaging System), umístěný na sondě NASA Mars Odyssey orbiter, aby monitorovali rozsáhlou písečnou bouři zuřící na Rudé planetě.

Přístroj THEMIS je kamera citlivá k více vlnovým délkám, z nichž pět se nachází ve viditelném spektru a 10 vlnových délek se nalézá v infračervené oblasti. Poskytuje tak vědcům a řídícím pracovníkům této kosmické mise globální pohled na planetu a sleduje kolik atmosférického prachu ji zatemňuje.

Písečná bouře, která vypukla v posledním týdnu června, ovlivňuje činnost všech pěti kosmických zařízení pracujících na povrchu Marsu nebo v jeho okolí. Tato flotila zahrnuje dvě vozidla NASA (Spirit a Opportunity), a tři obíhající sondy, z nichž dvě, Mars Odyssey a Mars Reconnaissance Orbiter, patří NASA a jedna, Mars Express patří Evropské kosmické agentuře.

Bouře začala v západní části rovníkové oblasti Meridiani Planum a přesouvala se do jižních vysočin s mnoha krátery. To jí zabralo přibližně týden, během kterého se zvětšila tak, že pokryla planetu na jih od rovníku. Pak se prach začal rozšiřovat i nad severní polokouli.

"Právě teď je pro písečné bouře příznivý čas," říká Joshua Bandfield, mimořádný výzkumná pracovník Mars Space Flight Facility. Toto zařízení je součástí Školy výzkumu Země a vesmíru při vysoké škole svobodných umění a přírodních věd Arizonské státní univerzity.

"Nyní je na jižní polokouli Marsu léto," říká Bandfield. "To nastává, když je Mars nejblíže Slunci a proto je sluneční teplo největší z celého marsovského roku. Můžeme sledovat meteorologické fronty roznášející a vzhůru do atmosféry vynášející prach ve velkém rozsahu."

Bandfield také vysvětluje, že tím, jak větry vynáší prach do atmosféry se tato otepluje. Toto teplo zase přidává bouřím na síle a pomáhá jim tak v nabírání stále většího množství prachu. Naštěstí však má tento proces své hranice, dodává Bandfield. "Když prach dostatečně zhoustne, začne se díky němu od atmosféry odrážet více slunečního světla a to dovolí vzduchu blízko povrchu, aby se ochladil."

Když prachovou bouři pozorujeme z oběžné dráhy, je jejím efektem zahalení povrchových detailů, nebo dokonce jejich úplné zakrytí, které však během této události ještě nenastalo. Tato bouře ovšem není tak velká, nebo tak hrozná jako ta z roku 2001, pokračuje Bandfield.  "Proto THEMIS a další přístroje umístěné na oběžné dráze stále ještě mohou povrch pozorovat a to i navzdory pokračující prachové aktivitě."

Při pohledu z povrchu, prach v atmosféře snižuje množství slunečního světla dopadajícího na sluneční kolektory povrchových sond, snižuje tak jejich elektrický výkon. "Pokud by jste u nich stáli, viděli by jste oblohu zahalenou do žlutohnědé mlhy," pokračuje. Slunce by se vám jevilo jako ostře ohraničený disk, ale úroveň osvětlení by byla znatelně menší než ta, kterou by jste měli pod zcela jasnou oblohou.

Naštěstí, říkají vědci, léto je časem, kdy terénní vozidla mohou marťanské podmínky nejlépe přestát i se sníženým výkonem solárních panelů. Pokud by ovšem taková bouře udeřila během místní zimy, pak by terénní vozidla nemusela během dne dostat dostatek energie na to, aby přežila i chladnou marťanskou noc.

Jak dlouho bude tato bouře trvat? To nikdo neví jistě, ale Bandfield poznamenává, že její efekty určitě nezmizí tak rychle, jak bouře nastala. "Mars zůstane zaprášený ještě nejméně několik měsíců," říká.
Snímky prachové bouře jsou dostupné online na adrese http://themis.asu.edu/dustmaps. Na infračervených vlnových délkách, dosahují nejmenší detaily zobrazované pomocí přístroje THEMIS asi 100 metrů.

Podle: ASU news release

	Rodí se nové sluneční hodiny Dlouho nevyužitá jihojihozápadní stěna pozorovatelny s dalekohledem Coude 150/2250, který momentálně prochází velkou opravou, se bude zanedlouho pyšnit novou úpravou. Několik let odkládaný projekt slunečních hodin se konečně dostal do realizační fáze. Po několik týdnů se zkoušela nejlépe vyhovující, pokud možno univerzálně použitelná, konstrukce gnomonu a v posledních čtrnácti dnech se na stěně začal rodit nákres tvaru nových hodin. O konečném výtvarném ztvárnění sice není ještě definitivně rozhodnuto, předpokládá se však, že ve výsledku budou hodiny osazeny keramickými detaily, zejména číslicemi a popiskami. První kontrola ukázala správnost návrhu a jak bylo kontrolní komisí (na snímku vlevo) konstatováno, pohyb Slunce po obloze dokonale odpovídá matematickému modelu, podle kterého byly hodiny vypočítány. Skutečnost se tedy od předpokladu neodchyluje a zákony nebeské mechaniky se tedy nebudou muset nijak měnit. Díky tomu se možná menších sourozenců těchto hodin dočká i východní a západní stěna objektu, aby bylo možné čas sledovat už od prvních paprsků vycházejícího Slunce až do jeho západu. Na obrázku: autor a realizátor, stojící na žebříku, je sledován ostřížími zraky kontrolní skupiny, která dohlíží na to, aby nebyl porušen žádný z přírodních zákonů. Jak je ze snímků patrné, nejlépe se na slunečních hodinách pracuje tehdy, pokud je pod mrakem, aby nikoho z přítomných nerušily předměty a osobami vrhané stíny :-). Tuto hru naše mateřská hvězda dokonale akceptovala a zpoza mraků vyhlédla sice jen párkrát, ale vždy to bylo kolem celé hodiny, aby bylo možné pokračující práci průběžně kontrolovat.  (oba obrázky lze zvětšit)

Zdroj: NASA

Cassini našel na Hyperionu uhlovodíky　

Hyperion je Saturnův osmý největší měsíc. Má chaotickou rotaci a obíhá Saturn každých 21 dnů. Článek v NATURE také obsahuje nové výsledky zobrazovacího týmu o Hyperionově neobvyklém, porézně vyhlížejícím zevnějšku. Detaily jsou online k dispozici také na: http://ciclops.org/view.php?id=3303

Zdroj: NASA

Družice AIM zachytila Noční svítící oblaky

K prvnímu pozorování Nočních svítících oblaků družicí AIM (zkratka Aeronomy of Ice in the Mesosphere), nad 70° severní šířky došlo 25.května 2007. První letošní pozemní pozorování proběhlo později, 6.června. Těmto mystickým mrakům se při pozorování z kosmu říká také Polární mezosférické oblaky (PMCs). Když jsou naopak pozorovány z povrchu Země, jde o "Noční svítící oblaky" (Noctilucent Clouds - NLC). Tyto mraky se tvoří ve vrchní vrstvě zemské atmosféry, v mezosféře, během léta, na severní polokouli tedy v období od druhé půlky května až do konce srpna. K vidění jsou také během léta na jižní polokouli.

Snímek vpravo: kamery AIM zachytily 11.června 2007 první data dokumentující fosforeskující mraky nad arktickými oblastmi Evropy a Severní Ameriky. Tato nová data odhalují globální rozsah a strukturu těchto záhadných mraků, které nebyly předtím dostupné. Bílá a světle modrá barva představuje fosforeskující struktury mraku. Černá barva představuje oblasti kde nejsou k dispozici žádná data. Kredit: Cloud Imaging and Particle Size Experiment data processing team at the University of Colorado Laboratory for Atmospheric and Space Physics. Oba snímky lze zvětšit.

Zatím je jen velmi málo známo o tom jak se tyto mraky tvoří kolem pólů a proč jsou nyní pozorovány častěji a v nižších zeměpisných šířkách než tomu bylo dřív, nebo proč jsou stále jasnější. Družice AIM bude sledovat dvě kompletní období tvorby těchto mraku kolem obou pólů, aby poprvé zdokumentovala celý životní cyklus zářících mračen.

"Je jasné, že se tyto mraky mění, jako příznak toho, že se mění část naší atmosféry a my nerozumíme tomu jak, proč nebo co to znamená," řekl hlavní vyšetřovatel AIM James Russell III, z Hamptonské univerzity ve Virginii. "Tato pozorování naznačují spojení s globálními změnami spodní části atmosféry a mohla by představovat včasné varování, že se naše pozemské prostředí mění."

AIM poskytuje vědcům informace o tom kolik je těchto mraků na celém světě, jak jsou velké a jaké mají tvary a z čeho se skládají. Vědci se domnívají, že se svítící mraky se vytváří počátkem své sezóny ve vysokých zeměpisných šířkách a potom se pohybují směrem k nižším zeměpisným šířkám. Vědecký tým AIM proto studuje nová data, aby porozuměl tomu, proč se tyto mraky tvoří, jak se mění a jestli mohou být spojeny s globálními změnami.

Když letní sezóna na severní polokouli v půli až koncem srpna končí, na jižní polokoule začíná jaro a tak trvá další asi tři měsíce, asi do poloviny listopadu, než začne sezona NLC na jižní polokouli. Trvá pak asi do poloviny března, kdy zde toto období končí. Noční svítící oblaka tak lze každoročně sledovat asi půl roku.

Mise družice AIM je řízena z Goddard Space Flight Center v Greenbelt v Marylandu a výpočetní středisko projektu AIM sídli na Hamptonské univerzitě.

Podle: Goddard Space Flight Center

KRÁTCE Dnes by měl být raketoplán Atlantis dopraven na hřbetě upraveného letadla Boeing 747 z armádní základny Edwards v Kalifornii, na domovskou základnu Kennedyho kosmického centra (KSC) na Floridě. Let mise STS-117 by tak byl definitivně a šťastně ukončen. Ilustrační obrázek raketoplánu při podobném přesunu před dvěma lety. Podle: NASA

Opportunity se chystá do kráteru

Opportunity, marsovská terénní sonda NASA, dokončila průzkum okraje kráteru Victoria před tím, než se vydá na pravděpodobně jednosměrnou cestu přes okraj dovnitř kráteru. Oznámilo to kontrolní středisko koncem minulého týdne.

Kráter Victoria vytvořil na Marsu dopad meteoru před miliony let. Odstranil vrstvy skály a vyhloubil díru s průměrem přes 800 metrů. Jak Opportunity pojede dolů prudkým svahem, bude cestovat zpět v čase, když uvidí stále starší a starší vrstvy skal vystupujících u podloží stěn kráteru. Stejně jako už dříve se očekává, že najde stopy vody a důkaz o původním mokrém prostředí Marsu.

Přestože průzkum okraje kráteru (obrázek vlevo lze zvětšit) trval sondě 12 krát déle než plánovači mise očekávali, celkem 90 dnů, a jeho schopnosti jsou již dlouhým pobytem na planetě omezeny, není cesta dovnitř plánována jako jednosměrná. Stále se předpokládá, že by sonda měla být schopna po svahu, jehož sklon není větší než nějakých 15 až 20 stupňů, vyjet zpět ven, protože trasa ven by měla mít dobrý kamenitý podklad, řekl Steve Squyres.
"Nechceme aby to byla jednosměrná cesta. Máme vybrány ještě nějaké další dobré vědecké cíle venku na planině, které bychom chtěli navštívit po Viktorii. Ale i pokud by Opportunity zůstala uvězněna v kráteru, budou mít získané znalosti cenu."

Hodně štěstí Opportunity a pevnou cestu. Bude to divoká jízda.

Podle: NASA News Release