Hubble zachytil změny v Jupiterově pruhované atmosféře

Na největší a nejhmotnější planetě naší sluneční soustavy dochází k dramatickým změnám atmosféry, které zatím nikdy nebyly pozorovány v takovém detailu, jak to dokáže Hubbleův kosmický dalekohled (HST). Jupiterova bouřlivá oblačná pokrývka se proměňuje vždy, když se setká s atmosférickými poruchami kroužícími kolem planety rychlostí stovek kilometrů za hodinu. Nové snímky Hubbeova dalekohledu odhalují rychlou proměnu tvaru a barvy Jupiterových mraků poblíž rovníku, probíhající kolem celé planety.

Planeta je ovinuta žlutými, hnědými a bílými pásy. Tyto pásy jsou výsledkem různých směrů proudění atmosféry v různých zeměpisných šířkách. Světlejší barvu mají oblasti kde jsou v atmosféře vzestupné proudy. Říká se jim zóny. Tam, kde jsou v atmosféře sestupné oblasti, je její barva tmavější. Těmto oblastem se říká pásy. Když se tyto protichůdně směřující proudy navzájem ovlivňují, objevují se v místě jejich styku cyklóny a turbulence.

Letos, mezi 25.březnem a 5.červnem, zachytila Hubbleova širokoúhlá a planetární kamera 2 (Wide Field and Planetary Camera 2) celé skupiny mračen s měnící se barvou. Původně světlé zóny ztmavly jako pásy a pásy se zjasnily a proměnily v zóny. Vlastnosti oblačnosti se rychle měnily co do tvaru i velikosti. (obrázek lze zvětšit)

Obraz vlevo ukazuje tenký pás bílých mraků nad Jupiterovým rovníkem. Bílá barva naznačuje, že jde o mraky nacházející se ve vyšších výškách Jupiterovy atmosféry. Na obrazu vpravo se ale bílá barva pásů změnila na hnědou, což ukazuje na mraky hluboko uvnitř planetární atmosféry. Zdá se, jako by se celý pás ponořil do hlubších vrstev a proměnil se.

Ve stejné skupině mraků nad rovníkem, se malé levotočivé víry proměnily ve větší vlnovité struktury na pravé fotografii. Dominuje jim tmavý pás, který se podobá hadovi. Ovšem tato hadovitá struktura je ve skutečnosti malou trhlinou v ploše mraků, kterou se astronomové dívají hluboko do atmosféry.

Pod rovníkovou oblastí, se nahnědlá oblast tvaru obrácené žraločí ploutve na levém snímku ztrácí a mění se na vlnovitou strukturu s proudem bílých vírů pod nimi na fotografii vpravo.

Tyto globální proměny byly pozorovány už dříve, ale ne s rozlišením poskytovaným Hubbleovým dalekohledem. Astronomové pozemními dalekohledy poprvé spatřili tyto prudké atmosférické transformace v 80 tých letech minulého století. Jiné větší poruchy pak byly pozorovány počátkem 90 tých let, poté co byl vypuštěn do vesmíru Hubbleův dalekohled, nicméně ten v té době neměl dostatečné rozlišení, aby je bylo možné pozorovat v takto jemných detailech. Tyto nové, mnohem kvalitnější Hubbleovy snímky mohou astronomům pomoci porozumět tomu, jak takové globální změny vznikají a vyvíjejí se.

Podle: Hubblesite.org - newscenter

Raketoplán úspěšně přistál

NASA nakonec dala přednost jistotě příslovečného vrabce v hrsti a uskutečnila přistání na základně Edwards, i když to znamená komplikace s převozem raketoplánu na  Floridu. V přímém přenosu NASA TV, který přebírala i naše ČT24 a který komentoval Antonín Vítek, jsme mohli sledovat téměř učebnicové přistání. Po sérii manévrů aerodynamického brzdění dosedl raketoplán na přistávací dráhu 22 základny Edwards přesně podle plánu, několik sekund před 21:55.

Po přistání pak několik desítek minut astronauti podle programu postupně vypínali palubní systémy a pozemní personál zabezpečoval jak kontrolu neporušenosti  manévrovacích motorků s toxickým palivem, tak připojení raketoplánu na pozemní zdroj elektrické energie. Teprve pak mohli astronauti vystoupit a prohlédnout si svůj stroj i zvenku...

Přistane raketoplán dnes?

Pobyt astronautů letu STS-117 na oběžné dráze už ukrajuje čtrnáctý den a počasí nad floridským Kennedyho kosmickým centrem (KSC) se ne a ne umoudřit (obrázek vpravo). Předpověď zní zataženo, s osmdesáti procentní pravděpodobnost deště, vítr s nárazy až 40 km/h a to nejsou právě vysněné podmínky pro pilotáž jakéhokoliv letounu, o raketoplánu, s jeho letovými vlastnostmi "padající cihly", ani nemluvě. O přistání na domovské základně v čase 20:18 SELČ tedy není nejspíše třeba uvažovat.

Zato na Edwardsově letecké základně (EDW) v Kalifornii (obrázek vlevo) je jen částečná oblačnost s výškou oblačnosti nad 7 km a s mírným větrem, jehož nárazy mohou dosáhnout maximálně 20 km/h. To je mnohem optimističtější. Dá-li tedy NASA přednost jistotě před financemi, lze očekávat pateční přistání na Edwards ve 21:49 našeho času nebo při některém z následujících dvou oběhů, tedy v 23:23 nebo v 0:59 v sobotu ráno. Definitivně o tom však rozhodne až zahájení brzdícího manévru, který by musel pro tyto časy přistání začít ve 20:43, 22:18 nebo 23:56 hodin našeho času.

Dráha raketoplánu byla včera ve 20:47 upravena právě pro lepší možnost manévrování při přistávání na Edwards. Astronauti však mají dostatek zásob a tak NASA nic nenutí přistávat právě dnes a právě na Edwards. Večer se tedy rozhodne. Možná se tedy přistání dočkáme až v sobotu nebo dokonce v neděli našeho času. Dočkat se tak můžeme přistání v sobotu v KSC v 19:02 nebo ve 20:37, na Edwards ve 22:07 nebo 23:42, případně přistání ve White Sands v Novém Mexiku ve 20:33, 22:08 nebo 23:44. V neděli by pak přicházely v úvahu přistávací časy 19:22 nebo 20:58 v KSC, 21:26, 22:27 nebo 0:03 na Edwards či v 19:52, 20:54 nebo 22:27 ve White Sands. Jízdní řád je dán a možností je mnoho.

UPDATE: Nad základnou Edwards létá od 19:10 letoun Shuttle Training Aircraft, že by se tedy přistávalo v Kalifornii?

19:50 - Bylo rozhodnuto. Přistává se v Kalifornii. Přistání na dráhu 22 základny Edwards se očekává ve 21:49 našeho času. Sledujte NASA TV nebo ČT24. 

Podle: NASA TV

Bouřky oddálily přistání raketoplánu

Čekání u NASA TV se zatím odkládá. Střídající se obrázky řídícího centra, meteorologického radaru ukazují a těžkých nízkých mračen ukazují, že kvůli bouřkám nad floridskou přistávací dráhou (a jako by shodou okolností i nad značnou částí naší vlasti) bylo nutné dnešní přistání odložit. První dnešní termín přistání, pět minut před osmou hodinou večer našeho času, bylo nutné zrušit a momentálně není vůbec jisté, zda by se mohlo využít další přistávací okno posunuté o jeden oběh kolem Země. Přistání by pak proběhlo zhruba o 1:35 hod. později, tedy v cca 21:30 našeho času. Uskuteční-li se tento termín přistání, budete jej moci sledovat v přímém přenosu nejen na NASA TV, ale i na ČT24.

Lze tedy předpokládat, že raketoplán půjde na přistání až v dalším termínu, pátek ve 20:14 nebo 21:51 hodin našeho času. 

Pokud by se nepodařilo z jakéhokoliv důvodu využít tyto dva termíny, mohou následovat ještě dva další pokusy, ovšem už ne na Floridě, ale na základně Edwards v Kalifornii. Tam by raketoplán mohl přistát půl hodiny před půlnocí z pátku na soboru našeho času, nebo těsně před jednou hodinou v sobotu ráno. Přistáním na jiné než floridské základně by však NASA nebyla příliš potěšena, protože převoz raketoplánu zpět na Floridu, na hřbetě speciálně upraveného letadly, s sebou nese nejen zvýšené náklady, ale hlavně další zpoždění do už i tak napjatého časového harmonogramu dalších startů.

UPDATE: Podle poslední informace Spaceflightnow.com z 19:33 je přistání odloženo na pátek 20:14 hod. našeho času, ovšem předpověď počasí neslibuje oproti dnešku nic nového, zůstává tedy stále ve hře přistání na základně Edwards, protože ani třetí záložní letiště ve White Sands v Novém Mexiku nemá díky bouřkám příznivé podmínky. Podle zprávy z 19:50 bude záhy proveden krátký zážeh motorů, který upraví dráhu letu tak, aby se bylo možné zítra rozhodnout mezi přistáními na Edwards Air Force Base v Kalifornii nebo KSC na Floridě.

Podle: NASA TV a zpravodajských agentur

Zákryt Venuše Měsícem

V pondělí 18.června 2007 proběhne další ze zajímavých astronomických úkazů tohoto roku, které jsou pozorovatelné z území naší republiky. K jeho průběhu přinášíme toto

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. č. 98 z 15. 6. 2007

Planeta Venuše zdobí večerní oblohu již od ledna a svým jasem jako večernice předčí všechny hvězdy noční oblohy. Mnohdy ji lidé dokonce označují za UFO, neboť nevěří, že by tak jasný objekt mohl být na obloze přírodního rázu. Tato situace, kdy ji spatříme na západě po soumraku, bude trvat ještě do července. Při pohledu dalekohledem zjistíme, že Venuše, která je zahalena hustou oblačností, odráží světlo Slunce podobně jako Měsíc a s Měsícem se dělí ještě o jednu vlastnost - má fáze. Venuši nespatříme vždy jako kotouček, ale přes polovinu období jejího oběhu kolem Slunce jako srpeček. Naše Země totiž obíhá Slunce z větší vzdálenosti než Venuše a je tedy vně její dráhy. Tím pádem můžeme sledovat Venuši i ve chvíli, kdy je v novu (leží mezi Zemí a Sluncem, tehdy bývá k Zemi nejblíže a vzácně může nastat úkaz zvaný přechod Venuše přes Slunce), v poslední čtvrti (je na ranní obloze jako jitřenka, od Země se vzdaluje, vychází dřív než Slunce a se Sluncem a Zemí vytváří pravoúhlý trojúhelník), v úplňku (je nejdále od Země a na obloze kousek od Slunce) nebo v první čtvrti (opak poslední čtvrti - je na večerní obloze jako večernice a k Zemi se přibližuje). V obdobích takzvaných elongací (když je Venuše úhlově nejdále od Slunce) je nejlépe pozorovatelná jako jasný bod na obloze.

Venuše je tak jasná, že kromě vzhledu diamantového odlesku na večerní nebo ranní obloze ji můžeme pozorovat i ve dne! Spatří ji každý, kdo má alespoň průměrně dobrý zrak. Jediným problémem je Venuši ve dne najít. Byť je skutečně ve dne viditelná, je to jen bílý bod na modré obloze a pokud nemáte dobré vodítko a čistý vzduch, nemá smysl se o hledání snažit. Nejlepší je Venuši hledat v období elongací, kdy je nejjasnější a úhlově od Slunce nejdál (přes 40°, což jsou asi 4 zaťaté pěsti natažené ruky vedle sebe). Samozřejmě je nutné si zakrýt Slunce za vhodnou překážku - zkušeným stačí ruka, jiní si pomohou blízkým domem. Avšak existuje i jiné, méně náročné vodítko, a tím je Měsíc. Jestliže nastane situace, kdy se Měsíc (ve fázi úzkého srpku) přiblíží k Venuši a my máme k dispozici mapu, na které je vyznačena poloha Venuše vůči němu, máme vyhráno. Měsíc je na denní obloze poměrně snadno k nalezení už tři dny po novu. A když má navíc dojít k zákrytu Venuše Měsícem, je jasné, že Venuši nemusíme hledat příliš daleko...

Tuto vzácnou příležitost si budeme moci při dobrém počasí vychutnat 18. června 2007. Tehdy totiž dojde k zákrytu Venuše Měsícem, a to v době, kdy Slunce bude ještě poměrně vysoko nad obzorem. Měsíc, který se pohybuje na obloze směrem k východu (za hodinu se oproti hvězdnému pozadí posune asi o průměr svého kotouče), bude mít ten den na své cestě i planetu Venuši. Nedochází k tomu vždy, protože měsíční oběžná dráha je od ekliptiky (rovina, po které obíhá Země okolo Slunce) skloněna o 5,1°, zatímco Venušina dráha jen o pouhé 3,4°, takže se obě tělesa častěji na obloze minou, než aby se těsně setkala, či dokonce došlo k zákrytu. Pro oko je to tedy výjimečná příležitost pokusit se Venuši najít na denní obloze, pro majitelé dalekohledů to bude ještě brilantnější zážitek. Jak již bylo zmíněno, Venuše má fáze srpku a Měsíc také, takže to bude jakési setkání dvou srpků na obloze, které jsou ještě ke všemu orientovány stejným směrem - ke Slunci, zdroji světla. Ostatně prohlédněte si tento astronomický snímek dne z podobného úkazu v roce 2004. Situace ukazuje Měsíc a Venuši těsně po výstupu Venuše zpoza měsíčního kotouče za denního světla.

Zákryt začíná kolem 16:24 letního času (v Praze v 16:23.9, ve Valašském Meziříčí v 16:29.5). Měsíc je podstatně blíž než Venuše a tak se může dvěma pozorovatelům, vzdálených od sebe několik desítek kilometrů, promítat na různém hvězdném pozadí. Venuše sice není vzdálená několik světelných let (pouze několik desítek miliónů kilometrů) , ale i tak se odchylka její polohy dvěma pozorovatelům jeví mnohem menší, než u Měsíce (který je vzdálen jen asi 390 000 kilometrů). Proto se úkaz odehrává tím později, čím víc jste na východ. V tento čas dojde k takzvanému vstupu, neboli k zákrytu. Venušin srpek se svou oblou částí začne pomalu ztrácet za neosvětleným okrajem měsíčního kotouče. O víc jak hodinu později, v 17:46 (Praha - 17:45.8, Valašské Meziříčí - 17:51.3) se Venuše zase objeví. Pak nastane na asi čtvrt hodiny období nejzajímavějšího pohledu pro pozorovatele vybavené dalekohledy - Venušin srpek bude v těsné blízkosti měsíčního a v první půlminutě výstupu na něj bude doslova jakoby přilepený.

O 4 hodiny později už bude Slunce pod obzorem a vy se můžete na večerní obloze ještě jednou pokochat oběma tělesy nad západním obzorem. Venuše bude níže (asi o 2° vpravo dole) a Měsíc ji bude následovat ve fázi srpku s krásným namodralým popelavým svitem, kterým se bude honosit neosvětlená část měsíčního kotouče. Aby toho nebylo málo, na druhou stranu od Měsíce nalezneme již také zmíněnou planetu Saturn. Jeho zákryt ale neuvidíme - nastane další den ráno ještě pod naším obzorem. Pro zvídavé pozorovatele netradiční "šňůru" objektů doplní ještě krásná otevřená hvězdokupa M 44 - Jesličky v souhvězdí Raka, kterou nalezneme asi o 4,5° západněji od Venuše.

Do konce roku 2012 ještě nastanou 4 zákryty jasných planet Měsícem, které se budou odehrávat v dostatečné vzdálenosti od Slunce a dostatečně vysoko nad obzorem. Měsíc postupně zakryje následující planety: Mars (24. 12. 2007), Mars (10. 5. 2008), Venuše (1. 12. 2008) a Jupiter (15. 7. 2012). Mimořádný úkaz nastane 13. 2. 2056. Měsíc současně zakryje dvě planety: Merkur a Mars. Obě planety se budou při pohledu ze Země nacházet v těsné blízkosti (budou v konjunkci) a pro Měsíc nebude žádný problém, aby obě planety na chvíli zakryl.

Rušná páteční noc na ISS

V noci z pátku na sobotu prožili astronauti další rušnou noc. Při třetím výstupu do kosmu opravili pomocí chirurgické soupravy odchlípnutý kus telené izolace. Ten sice nepředstavoval pro astronauty přímé nebezpečí podobné tomu, které zavinilo v roce 2003 tragickou ztrátu raketoplánu Columbia včetně její sedmičlenné posádky, ale předešlo se nejspíše možnému poškození raketoplánu, které by mohlo mít vliv na harmonogram dalších letů.

Nezahálela však ani posádka ISS. V průběhu noci byly zprovozněny dva ze tří stávkujících počítačů v ruské sekci ISS, které přestaly fungovat po instalaci nových slunečních kolektorů. Astronauti kabelem přemostili vadný napájecí spínač a celou noc nechali počítače běžet pro otestování jejich činnosti. Ruští řídící létání sice ze vzniku závadu původně obvinili instalaci nových slunečních kolektorů, ale Nikolaj Sevastianov šéf  RKK Energia řekl, že on by s tím vznik problému nespojoval. "Je to jen shoda," řekl doslova Svastianov. Ještě před tím, však ruská strana informoval, že může urychlit vypuštění další nákladní zásobovací lodi už na 23.června, namísto plánované poloviny srpna, a dopravit tak na ISS potřebné náhradní díly. Shodně tak potvrdila informace NASA, že posádka ISS není v takovém nebezpečí, aby musela kosmickou stanici opustit. 

Špatný rok Pluta pokračuje

Špatný rok pro Pluto, zahájený jeho loňským sesazením z postu řádné planety, ještě neskončil. Ubohé, malé Pluto nyní čelí další potupě, protože se definitivně zjistilo, že dokonce není ani největší z trpasličích planet, podkategorie nebeských objektů, definovaných právě kvůli němu. Bylo tak degradováno i z tohoto posledního, ještě jakž takž důstojného, postu, zažertovala si jedna ze spoluautorů oznámení uveřejněného ve včerejším vydání časopisu SCIENCE, Emily L. Schallerová z Kalifornského technologického institutu.

Když Mezinárodní astronomická unie (IAU) loni v Praze definovala pojem planety, ustoupila zároveň jistému nátlaku a kromě planet definovala i novou podkategorii trpasličích planet, za jejíhož největšího zástupce bylo tou dobou Pluto považováno.

Profesor planetární astronomie Michael E. Brown a postgraduální studentka Emily Schallerová však došli při studiu Dysnomie, měsíce další trpasličí planety Eris, k jinému závěru.

Pomocí dalekohledů Keckovy observatoře na Havaji a Hubbleova kosmického teleskopu byli schopni určit pohyby Dysnomie a s touto informací pak vypočítat hmotnost Eris, která je podle nich až o 27 procent vyšší než hmotnost Pluta.  Ale ikdyž Eris svojí váhou Pluto převýšila, naše Země je ještě více než 360 krát hmotnější.

"Pluto a Eris jsou v podstatě dvojčata, tedy až na to, že Eris je o něco větší pořízek," komentoval to Brown.

O tom jak příhodné jméno bylo pro Eris vybráno svědčí i skutečnost, že toto jméno patřilo řecké bohyni, do jejíž "kompetence" patřila i rivalita a soutěž.

Ovšem ani vláda Eris nemusí trvat dlouho. Kuiperův pás, do kterého, patří není zatím ani zdaleka prozkoumán a lze tedy očekávat, že se v něm ještě pár takto velkých objektů najde. V tomto pohledu jsou rozepře o tom, zda je Pluto planeta, malá planeta, trpasličí planeta nebo planetka malicherné a zcela nepodstatné, protože Pluto zůstane tam kde je a to bez ohledu na to, jak mu budeme říkat. A na tom se nedá nic změnit.

Podle: Sciencemag

Raketoplán i ISS se budou opravovat

Mise raketoplánu bude podle posledních informací prodloužena nejméně o dva dny potřebné k opravě poškozené tepelné ochrany. Tu by zítra měli astronauti při dalším výstupu do kosmu  "zašít" ocelovým drátem, aby při průletu atmosférou při návratu na zem nedošlo k jejímu odtržení. 

Současně s tím i nadále probíhají práce na zjišťování příčin a odstraňování následků havárie počítačů zajišťujících stabilizaci kosmické stanice na oběžné dráze. Jednoznačná příčina výpadu však zatím stále ještě není známa.

Instalace solárních panelů přinesla ISS velký problém

Nový velký problém se objevil ve středu 13.června na Mezinárodní vesmírné stanici. Po instalaci nového páru solárních článků selhaly počítače, které sledují a upravují polohu stanice na oběžné dráze. To by mohlo, v krajním případě, vést i k nutnosti vyklidit stanici a  přinutit posádku k jejímu opuštění.

Odborníci NASA nyní zkoumají proč k tomu došlo a zda by problém nemohl být odstraněn restartem celého systému řízení polohy.

 Podaří-li se problém odstranit, čeká na posádku raketoplánu zítra další výstup do kosmu při kterém by se měli pokusit odstranit problém s odchlípnutou tepelnou izolací.

Podle: zpravodajských agentur 

Výbuchy paprsků gama (GRBs) jsou mimořádně silné exploze vyskytující se ve vzdálených galaxiích, které často znamenají zánik hvězdy. Jsou tak jasné, že na krátký okamžik mohou téměř soupeřit s jasem celého vesmíru. Trvají všaj jen velmi krátce, zlomku sekundy až po několik málo minut. Astronomové již delší dobu vědí, že k tomu, aby vyzářily tak neuvěřitelnou energii v tak krátkém čase, musí explodující materiál pohybovat rychlostmi srovnatelnými s rychlostí světla, tedy 300 000 km za sekundu. Studováním časového vývoje jasu výbuchu to ale nyní bylo možné poprvé přesně změřit.

NASA rozhoduje o opravě poškozené izolace

Poškození izolační tkaniny v zadní části raketoplánu, objevené již zhruba 4 hodiny po startu, které bylo zpočátku bagatelizováno, nakonec NASA vyhodnotila jako důvod prodloužení letu o dva dny a uskutečnění čtvrtého výstupu do kosmu. Výstup do kosmu bude věnován právě opravě poškození. Jedná se sice o takové místo na trupu raketoplánu, které není příliš tepelně namáháno a kde by ani případné propálení trupu, který je v tomto místě z pryskyřice a uhlíkových vláken, nemělo raketoplán ohrozit.  NASA se však i přesto rozhodla nic neriskovat, ikdyž s podobným typem poškození už dříve a bez jakýchkoliv potíží, přistály nejméně čtyři jiné lety.  O přesném provedení a způsobu opravy se bude ještě rozhodovat. Kromě lepení, tmelení nebo náhrady místa poškození tepelnou dlaždicí nenívyloučeno ani mechanické spojování tkaniny šitím nebo použitím chirurgických svorek, které by měly odchlípnutý kus tkaniny udržet na svém místě. Vývoj situace budeme dále sledovat.   

Podle: NASA a zpravodajských agentur

Atlantis se spojil s ISS

Rušnou neděli strávila posádka letu STS-177. Po necelých dvou dnech letu, přesně podle časového harmonogramu došlo ke spojení s Mezinárodní kosmickou stanicí a k zahájení prací na přemístění nákladu, který k ISS dopravil.

Raketoplán zakotvil u ISS přesně v 21.36 našeho času, když vlastní manévr přiblížení se a spojení s ISS trval něco přes dvě a půl hodiny. Další hodinu a půl pak trvalo, než posádka otevřela spojovací průchod a vstoupila na palubu ISS. K tomu došlo ve 23:04 SELČ.

Ani pondělí nebude nijak poklidné. Posádka zahájila přípravné práce na instalaci užitečného nákladu, který ke stanici dopravila a již v 19:53 našeho času zahájí první plánovaný výstup do kosmu. Z nákladového prostoru již byl mechanickou rukou raketoplánu vyzvednut modul ITS-S3/S4, tedy nosný modul a sluneční panely, hmotnostně i rozměrově identické s těmi, které k ISS dopravil předchozí let STS-115, (v levé části obrázku ISS). Na rozdíl od něj však bude umístěn na pravé straně stanice a doplní tak její energetické zdroje. Modul je nyní držen mechanickou rukou ISS a k jeho spojení se stanicí dojde ještě před plánovaným prvním výstupem astronautů do kosmu.

Podle: NASA

Messenger prolétl kolem Venuše

Včera, v úterý 5.června 2007 prolétla americká kosmická sonda MESSENGER nízko nad povrchem Venuše. To ji nasměrovalo k jejímu konečnému cíli, planetě Merkur, kam má dorazit v lednu 2008. Po třiatřicetileté přestávce, to bude teprve druhá pozemská sonda, která navštíví tuto, Slunci nejbližší planetu.

Konečný cíl mise je zakotven už v názvu sondy, který je v originále zkratkou MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging (MESSENGER). Na rozdíl od sesterských sond směřujících do vnějších oblastí sluneční soustavy, které od planet, kolem kterých prolétají, čerpají energii a zrychlují svůj let, v případě Messengeru je tomu právě naopak. Blízký průlet kolem Venuše, ve vzdálenosti jen asi 335 kilometrů má za úkol sondu zpomalit, a to z více než 36 na necelých 28 kilometrů za sekundu proto, aby se v pořádku dostala na oběžnou dráhu kolem Merkuru, řekl novinářům Andy Calloway, šéf mise MESSENGER v laboratoři aplikované fyziky (APL) při Univerzitě Johna Hopkinse v Laurel, Maryland.

K Merkuru se zatím přiblížila pouze jedna pozemská meziplanetární sonda. Tou byl Mariner 10 vypuštěný 3. listopadu 1973, který celkem třikrát prolétl okolo planety. Poprvé k tomu došlo 29. března 1974 ve vzdálenosti pouhých 705 kilometrů od povrchu. Další dva průlety pak uskutečnil Mariner ještě 21. září 1974 a 16. března 1975. Během těchto "letmých" návštěv bylo pořízeno 2.700 snímků, pokrývajících 45% povrchu planety a díky nimž tak je tak planeta zmapována pouze z části.

Současná sonda Messenger by měla být v průzkumu podstatně důkladnější. Její cesta k cíli však není jednoduchá. Navedení na oběžnou dráhu okolo Merkuru totiž vyžadovalo jeden průlet kolem Země (1.8.2005), dva průlety kolem Venuše, z nichž ten první (23. 10. 2006) nebyl využit jinak než k úpravě dráhy sondy a teprve ten včerejší byl využit k pozorování. Pozorovány měly být zejména horní vrstvy atmosféry ve viditelné a blízké infračervené oblasti spektra, spektrometricky navíc také v ultrafialové nebo rentgenové oblasti. Zkoumána byla také interakce magnetického pole a ionosféry Venuše se slunečním větrem. Důležitým aspektem tohoto pozorování je zejména přítomnost druhé sondy, Venus Express, která dává možnost porovnání výsledků, protože tato pozorování měla za úkol i kontrolu a kalibraci přístrojů, které budou naplno sloužit až u Merkuru.

Další nové pohledy na Titan

Počátkem června, dva a půl roku po historickém přistání evropské sondy Huygens na Titanu, byla zveřejněna nová sada výsledků průzkumu největšího Saturnova měsíce. Titan viděný Huygensovýma očima stále ještě ukrývá vzrušující překvapení, říkají o něm vědci.

Trvalo to to přesně 2 hodiny a 28 minut, po které se 14.ledna 2005 snášela sonda Huygens na padáku k povrchu Titanu, kam dorazila po sedmileté cestě na palubě sondy Cassini (NASA/ESA/ASI). Po dosednutí pak ještě dalších 70 minut vysílala přímý přenos z povrchu měsíce, než ji jeho rotace posunula mimo dosah pozemských přijímačů.

Necelý rok poté, 8. prosince 2005, publikoval vědecký výzkumný tým předběžné výsledky své práce v časopisu Nature.  A teď, po dalším jeden a půl roce trpělivé práce, připravili další porci detailů k obrazu Titanu, tentokrát nikoliv v Nature, ale ve zvláštním vydání časopisu Planetary and Space Science.

"Přidaná hodnota nových výsledů pochází z počítačového zpracování a modelování," říká Jonathan Lunine, interdisciplinární vědecký pracovník mise Huygens z Lunární a planetární laboratoře Arizonské univerzity.

Přizpůsobením počítačových modelů Titanu tak, aby odpovídaly sondou napozorovaným datům, si nyní mohou planetární vědci prohlédnout Titan jako svět v pohybu. "Třebaže máme jen čtyři hodiny napozorovaných dat, je to tak bohatý zdroj, že i po dvou letech práce z nich znovu musíme získat všechny informace, které obsahují," říká François Raulin, interdisciplinární vědecký pracovník mise Huygens z Laboratoří fyziky a chemie prostředí v Paříži.

Do velkého obrazu největšího Saturnova měsíce se přidávají stále nové detaily. "Titan je v mnohých ohledech světem velmi podobným Zemi," říká o něm Jean Pierre Lebreton, vědec v ESA projektu Huygens.
Huygens například zjistil, že atmosféra měsíce byla mlhavější než se očekávalo a to díky přítomnosti prachových částic ve formě aerosolu. Teď se vědci učí, díky zvláštní komoře, která napodobuje atmosféru Titanu, jak interpretovat svou analýzu těchto aerosolů.
Když sonda klesla do výšky pod 40 kilometrů, mlha se rozplynula a kamery byly schopny pořídit první zřetelné obrazy povrchu. Odhalily mimořádnou krajinu s přesvědčivými důkazy o tom, že po povrchu tekla kapalina a erodovala jej. Nyní byly snímky sondy Cassini spojeny s realitou povrchu získaného sondou Huygens a tak lze zjišťovat za jakých podmínek tato krajina na Titanu vznikala.

Když sonda sestupovala k povrchu, unášel ji vítr. Nový model atmosféry založený na tomto pozorování odhaluje, že atmosféra Titanu je obrovským dopravním pásem, obepínajícím měsíc a nesoucím plyn od jižního pólu k severnímu a znovu zpět. Právě dráha sondy Huygens k povrchu je předmětem nejintenzivnějšího zkoumání. Když anomální chování Doplerovského větrného experimentu (OWE) na palubě sondy Cassini připravilo vědce o jeho data, následovala pečlivá analýza dat pořízených radioteleskopy na Zemi, kteří sondu Huygens sledovali. Inženýři a vědci uspěli, získali data o pohybu sondy, která jim poskytla přesný větrný profil a pomohla umístit některé ze snímků a dat do správných souvislostí. Z důkladných analýz dat mnoha dalších přístrojů a technických senzorů sondy Huygens vyplynuly také podpůrné důkazy a nebývalé detaily o pohybu sondy během jejího sestupu k povrchu.

Také detekce extrémně nízkých frekvencí (ELF) rádiových vln přinesla planetárním vědcům stejné vzrušení. Pokud se potvrdí, že jde o přírodní úkaz, získají způsob jak sondovat podpovrchové vrstvy měsíce a možná i odhalení podzemního oceánu.

Prací popisujících výsledky sondy Huygens je tolik a některé nebyly včas připraveny tak, že je nebylo možné nyní publikovat. "Připravujeme tedy další speciální vydání," uzavírá  François Raulin svůj komentář nové prezentace výsledků práce sondy Huygens.

Podle: ESA

"Maturitní týdny" na hvězdárně.

Druhá polovina května, období maturit, je kromě času skládání zkoušek dospělosti i časem, kdy mnohá ze středních škol řeší problém, jak uvolnit k maturitám potřebné prostory a zajistit maturantům potřebný klid. Některé z nich proto využily naší nabídky aby studenti nematuritních ročníků navštívili přednášky doplňující školní osnovy. Například studenti místního gymnázia se při osmi exkurzích seznámili s tématy nové struktury sluneční soustavy, po vyřazení Pluta se seznamu planet, zopakovali si principy zatmění a seznámili se s historií jejich pozorování, případně je do vzdálených koutů vesmíru zavedla přednáška Hvězdný vesmír, pojednávající nejen o tom, co jsou souhvězdí, jak a kdy vznikla, ale také o typech vesmírných objektů a procesech probíhajících ve hvězdách. Do oblasti výprav člověka do vesmíru posluchače zavedla přednáška Pilotovaná kosmonautika.

Vedle studentů gymnázia Jana Amose Komenského pak ve druhé polovině května navštívili hvězdárnu také učni nematuritních a studenti maturitních oborů COPT Uherský Brod. Ti naopak shlédli aktuální téma Klima včera, dnes a zítra. Potěšitelné, že spolupráce s COPT se neomezuje jen na astronomické vzdělávání, ale a to nás velice těší, i na jejich pomoc údržbě areálu hvězdárny.

Na Den dětí, 1. června zavítal do Uherského Brodu známý brněnský popularizátor kosmonautiky Ing. Tomáš Přibyl, který pro studenty Gymnázia a žáky I..ZŠ Uherský Brod připravil přednášku Život na oběžné dráze, ve které jim přiblížil všechny aspekty pilotované kosmonautiky, a tedy nejen ty příjemné, ale i ty méně příjemné chvíle, které si musejí kosmonauti na palubách kosmických lodí prožít, s tradičně nejdiskutovanějšími problémy osobní hygieny, které si na zemi ani neuvědomujeme. Neméně zajímavé bylo i téma večerní přednášky, Tajemství sovětské kosmonautiky, aneb co v učebnicích nebylo. Také tato přednáška přispěla k rekordní návštěvnosti druhé poloviny května, kdy hvězdárnu navštívilo na 800 osob.

Kosmonautické téma čtyř pátečních přednášek Ing. Přibyla, otevřelo také II. ročník modelářské výstavy na které byly kromě modelů letadel, lodí a další, převážně vojenské techniky, zastoupeny i modely raket a kosmických lodí. Dvoudenní výstavu, která proběhla na hvězdárně o víkendu 2. a 3. června sice, stejně jako její předchozí ročník, doprovázelo upršené počasí, přesto navštívilo na 120 návštěvníků, převážně rodičů s dětmi. Novinkou oproti minulému ročníku bylo, že své výtvory vystavovali, kromě uherskobrodských modelářů také jejich kolegové z Uherského Hradiště.

Rostislav Rajchl, Tomáš Metelka