Hledání planet, které prochází před svými mateřskými hvězdami je tak důležité pro porozumění tomu jak vznikají planety, že Evropská vesmírná agentura vypustí nákladem 35 milionů Euro družici COROT, která by je měla hledat a nacházet. Poslední dobou se však zdá, jako by se s jejich objevy pozemními prostředky roztrhl pytel. Naposledy to je tým britských, francouzských a švýcarských astronomů, který oznámil objev dvou nových planet o velikosti Jupiteru, které obíhají okolo hvězd v souhvězdích Andromeda a Delfín. Obě nové planety patří mezi nejžhavější z doposud objevených. Jejich atmosféry jsou pomalu odnášeny pryč do prostoru zářením jejich mateřských hvězd.

Tyto planety jsou prvními, které byly nalezeny v rámci programu SuperWASP (Wide Angle Search for Planets - širokoúhlé pátrání po planetách). Při něm se používají širokoúhlé fotografické objektivy ve spojení se špičkovými CCD kamerami. Objevitelský tým SuperWASP opakovaně provedl průzkum několika milionů hvězd po celé obloze, hledajíc drobné poklesy jasu hvězd způsobené přechodem planety před hvězdou.

Potvrzení nových objevů přišlo na začátku září, když objevitelský tým své spojil síly se švýcarskými a francouzskými uživateli spektrografu SOPHIE (obr. vpravo), nového výkonného francouzského přístroje na Observatoři de Haute-Provence. Přístroj SOFIE byl schopen zjistit i nepatrné zakolísání jasu nastávající při každém průchodu planety před hvězdou. Společně pak oba druhy pozorování potvrdily existenci i povahu planet.

"Spolupráce obou přístrojů je obzvlášť výkonná. SuperWASP vyhledává kandidáty na planety a určuje jejich velikost, SOPHIE potvrzuje jejich vlastnosti a hmotnost," řekl Dr. Don Pollacco z Královské univerzity v Belfastu, projektový vědec SuperWASP.

"Jsme velmi rádi, že už za první čtyři pozorovací noci, spektrograf SOPHIE detekoval obě nové planety, které objevil SuperWASP," řekl profesor Andrew Collier Cameron z Univerzity St. Andrews, který vedl následnou mezinárodní kampaň.

Nyní je známo okolo 200 planet obíhajících okolo jiných hvězd, ale téměř všechny byly objeveny pomocí velkých dalekohledů stojících desítky milionů dolarů, které sledovaly vždy jen jen jednu, nejvýše několik málo hvězd najednou. Poslední dobou se se ale tento trend začíná obracet. SuperWASP totiž patří do kategorie malých dalekohledů sledujících až stovky tisíc hvězd najednou.

Hvězdy kolem kterých nově nalezené planety obíhají jsou obě podobné Slunci. Jedna je o něco teplejší, jasnější a větší, zatímco druhá je o něco menší, chladnější a slabší. Větší hvězda, v souhvězdí Andromeda, je vzdálena více než 1.000 světelných roků, menší hvězda, v souhvězdí Delfína, je vzdálena jen asi 500 světelných roků. Ačkoli obě hvězdy jsou příliš slabé na to, aby je bylo vidět pouhým okem, jsou snadno pozorovatelné už malým dalekohledem.

Planety označené jako WASP-1b a WASP-2b, patří mezi tak zvané 'horké Jupitery'. Jde o obrovské plynové planety, jako je Jupiter, největší planeta naší sluneční soustavy, jen jsou mnohem blíže svým mateřským hvězdám.

Zatímco Jupiter je od Slunce vzdálen téměř 800 milionů kilometrů a oběhne jej jen jednou za 12 roků, WASP-1b je od své hvězdy vzdálen jen 6 milionů km a oběhne ji jednou za 2,5 dne. WASP-2b je ještě blíže, jen 4,5 milionu km a svoji hvězdu obíhá jednou za 2 dny.

Taková oběžná dráha znamená, že tyto planety musí být dokonce ještě žhavější než planeta Merkur, která je od Slunce vzdálena téměř 60 milionů km a přes to má povrchovou teplotu více než 400°C. Teplota WASP-1b se odhaduje na 1800°C. Obě planety vykazují znaky ztráty svých atmosfér v kosmu.

Tým SuperWASP plánuje také následná pozorování obou nových planetárních systémů Hubbleovým a Spitzerovým kosmickým dalekohledem, aby změřil přesněji velikost a teplotu planet a hledal známky přítomnosti dalších planet v těchto systémech. Očekává se. že SuperWASP během příštích pár let najde desítky dalších tranzitujících planet.

Přesto, že žádný současný dalekohled nemůže ve skutečnosti vidět planety kroužící kolem dalších hvězd přímo, tranzit planety přes kotouč hvězdy může zablokovat asi 1% jejího světla a tak jas hvězdy na několik hodin zeslábne. U nás podobný fenomén nastal 8. června 2004, když Venuše přecházela přes sluneční disk.

Projekt SuperWASP nyní provozuje dva kamerové systémy, jeden v La Palma na Kanárských ostrovech a jeden na Sutherland Observatory v Jižní Africe. Tyto teleskopy (obr. vlevo) mají nový optický design skládající se z osmi vědeckých kamer na společné konvenční montáži. SuperWASP má zorný úhel asi 2.000 krát větší než běžný astronomický dalekohled.

Každá z osmi jednotlivých kamer má průměr jen 11 cm, ale je spojena s nejmodernějšími CCD detektory a sofistikovanou, automatizovanou analýzou dat. Tak je možné pořídit snímky celé oblohy i několikrát za noc a detekovat několik set tisíc hvězd v jediném záběru.

Jedno noční pozorování SuperWASP vygeneruje obrovské množství až 60 GB dat. Tato data jsou následně zpracována sofistikovaným softwarem a uložena v databázi Leicesterské univerzity.

Podle: Royal Astronomical Society

Opportunity nahlíží do kráteru Victoria

Americká sonda Opportunity poslala zpátky na Zem snímky z okraje 800 metrového kráteru Victoria na Marsu. Cesta k němu jí zabrala uplynulých 21 pozemských měsíců, asi polovinu celkového trván mise.

Opportunity se pohybuje směrem průrvě v okraji kráteru, aby dosáhla co možná nejlepšího výhledu. Propadlina má vysoké okraje s vrstvami odkrytých skal, které by mohly přinést nové a důležité informace o geologické minulosti Rudé planety. Vědci doufají, že jim tyto skalní formace naservírují celou pokladnici informací o historii Marsu, obzvláště roli vody na planetě.

Mezi 27. a 28. zářím se Opportunity přiblížila o 3,7 m k průrvě přezdívané Kachní zátoka (Duck Bay). Kráter Victoria je asi pětkrát větší než kráter Endurance, který Opportunity v roce 2004 zkoumala po šest měsíců a asi 40 krát širší než kráter Eagle, ve kterém sonda přistála.

Druhý z roverů, Spirit, který je na opačné straně planety než Opportunity, nyní zaujal pozici se slunečními kolektory nakloněnými ke slábnoucímu zimnímu Slunci, aby si zajistil maximální možnou dodávku energie.

Oba rovery budou v říjnu pracovat jen velmi málo, protože Mars z pohledu Země prochází za Sluncem to dělá komunikaci s oběma roboty komplikovanější než obvykle.

Vědci jsou přesvědčeni, že ví, jak se utvářely hvězdy velikosti našeho Slunce, ale jejich teorie se hroutí, použijí li ji na mnohem větší hvězdy. Jak tedy lze nahromadit hmotu 10 nebo více krát větší než má naše Slunce? Teď však nová pozorování radioteleskopů VLA (Very Large Array), poblíž Socorra v Novém Mexiku, mohou pomoci tuto záhadu rozřešit.

Astronomové za použití radioteleskopů VLA objevili klíčový důkaz, který jim může pomoci rozřešit hádanku vzniku velmi masivních hvězd. "Myslíme si, že už víme jak vznikají hvězdy jako je naše Slunce, ale máme vážné problémy s tím, jak zjistit jak vznikají hvězdy 10 a více krát hmotnější. Nová pozorování pomocí VLA nám však poskytla důležité záchytné body pro vyřešení této záhady," řekla Maria Teresa Beltran z Barcelonské university ve Španělsku.

Beltranová a další astronomové z Itálie a Havaje studovali mladou, hmotnou hvězdu G24 A1, vzdálenou asi 25.000 světelných roků od Země. Tento objekt je přibližně 20 krát hmotnější než naše Slunce. Vědci uveřejnili svůj objev 28. září v časopisu NATURE.

Hvězdy vznikají, když se gravitačně zhroutí obrovské mezihvězdné mraky plynu a prachu a zahustí tak materiál, který se stane hvězdou. Ačkoliv astronomové věří, že už rozumí tomuto procesu u menších hvězd, teorie se u větších hvězd dostává do nesnází.
"Když hvězda dosáhne hmotnosti asi osmi hmot Slunce, její záření je natolik intenzivní, že zastaví další příjem materiálu," vysvětluje Beltranová. "Víme však, že existuje mnoho hvězd o hodně větších než je tato hranice, otázkou tedy je, jak mohou takovou hmotnost nahromadit?"

Jednou z představ je, že do hvězdy padající hmota vytvoří disk kroužící kolem ní. Většina záření unikajícího z hvězdy by pak odcházela pryč bez toho, aniž by narazila na disk a materiál z něj by pak mohl dál padat na hvězdu. Podle tohoto modelu by pak měl být nějaký materiál také vypuzován pryč od hvězdy podél osy její rotace.
"Pokud je tento model správný, měla by tam být hmota padající dovnitř, proudící ven i rotující kolem hvězdy a to všechno zároveň," řekla Beltranová. "A skutečně, přesně to jsme viděli u G24 A1. Je to poprvé, co jsme pozorovali všechny tři druhy pohybu u jediné mladé masivní hvězdy," dodala.

Vědci hledali pohyby v plynu kolem mladé hvězdy studiem rádiových vln vydávaných molekulami čpavku na frekvenci blízké 23 GHz. Dopplerův posun frekvence rádiových vln jim dal informaci o pohybech plynu. Tato technika dovolila odhalit plyn padající dovnitř směrem k velké "koblize" nebo toroidu, o kterém se předpokládá, že obíhá okolo mladé hvězdy.
"Naše detekce plynu padajícího dovnitř, směrem ke hvězdě, je důležitým milníkem," řekla Beltranová. Padající plyn se shoduje s představou materiálu v disku, díky kterému hvězda přirůstá nekulovitým způsobem. To podporuje myšlenku, která je jednou z několika navrhovaných cest, jak může hmotná hvězda nahromadit potřebné množství materiálu. Jiné teorie zahrnují například i srážky menších hvězd.

"Naše objevy naznačují, že diskový model je hodnověrný způsob, jak může vzniknout hvězda až 20 krát hmotnější než Slunce. Budeme proto pokračovat ve studiu G24 A1 i dalších objektů, abychom zlepšili naše porozumění tomuto procesu," řekla Beltranová.

Beltranová spolupracovala s Riccardem Cesaronim a Leonardem Testi z Astrofyzikální observatoře Arcetri INAF ve Florencii, dalšími spolupracovníky byli Claudio Codella a Luca Olmi z Institutu radioastronomie INAF také ve ve Florencii a Ray Furuya z japonského Subaru Telescope na Havaji.

Zdroj: National Radio Astronomy Observatory

Vědci za pomoci Spitzerova kosmického dalekohledu objevili a přímo zobrazili malého hnědého trpaslíka o hmotnosti 50 krát převyšující hmotu Jupiteru. Trpaslík obíhá společně s planetou kolem hvězdy připomínající Slunce. Takové uspořádání zatím ještě nikdy předtím nebylo pozorováno, ale mohlo by být běžné, řekli vědci. Vedlo by však ke slunečním soustavám s deformovanými oběžnými dráhami planet.

Vedoucím autorem zprávy popisující objev, který teprve bude publikován v časopisu Astrophysical Journal je Kevin Luhman z Penn State. Objev se týká třídy nejchladnějších hnědých trpaslíků, takzvaných T trpaslíků.

"V posledních 10 letech byli astronomové velmi úspěšní při objevování planet nacházejících se blízko svých mateřských hvězd pomocí nepřímých identifikačních metod," řekl Luhman, odborný asistent na katedře astronomie a astrofyziky Penn State. "Díky svým schopnostem v infračervené oblasti je Spitzer vhodný pro přímé odhalování chladných T trpaslíků a případně i velkých planet ve vnějších částech planetárních systémů."

Na obrázku: Na infračervených snímcích Spitzerova vesmírným teleskopem, astronomové objevili dva velmi chladné hnědé trpaslíky obíhající kolem hvězd HD 3651 (vlevo) a HN Peg (vpravo). Tyto hnědí trpaslíci mají hmotnost jen 20 a 50 hmot Jupiteru a oběžnou dráhu, která je více než 10 krát větší než oběžná dráha Pluta. HD 3651 a HN Peg jsou relativně nedaleko, ve vzdálenosti z jen 36 a 60 světelných roků od Slunce.

Luhmanův tým objevil u jiné hvězdy také druhého hnědého trpaslíka, který je ještě menší, jen asi 20 krát hmotnější než Jupiter. Tento menší objekt by mohl být zatím nejmladším objeveným T trpaslíkem a mohl by tedy nabídnout vědcům pohled na rannou fázi vývoje hnědých trpaslíků. Tito dva T trpaslíci jsou také prvními, které Spitzerův teleskop zobrazil. Krátce potom, co byli nalezeni tito dva, objevil Spitzer ještě dalšího T trpaslíka, který však pluje prostorem osamoceně a neobíhá okolo žádné hvězdy. Tento objev však učinil jiný tým, který vede Daniel Stern z NASA/JPL.

Hnědí trpaslíci jsou malé hvězdy, které nejsou dostat hmotné na to, aby v se nich začal spalovat vodík tak, jako ve skutečných hvězdách. Jejich jádro není natolik dostatečně horké, aby spustilo jadernou syntézu. Výsledkem je, že povrchová teplota těchto objektů je jen několik tisíc stupňů, když jsou mladé a pak, jak stárnou, pomalu klesá až na teplotu planet. Díky tomu trpaslíci jen málo vyzařují a je tedy těžké je nalézt. Také proto došlo k první jednoznačné identifikaci tohoto typu objektů až před asi 10 lety.

Hmotnější z obou nově objevených T trpaslíků, který byl pojmenován HD 3651 B, se nachází v souhvězdí Ryb (Pisces). Je součástí soustavy obsahující hvězdu jen o něco méně hmotnou než naše Slunce, okolo které obíhá planeta, která je zase jen o něco menší než Saturn. Oběžná dráha planety je vysoce eliptická a naznačuje tak, že ji nějaký další objekt svou gravitací táhne pryč od hvězdy. Nakonec se ukázalo, že to je právě objevený T trpaslík.

Mnohé z objevených extrasolárních planet mají vysoce eliptické oběžné dráhy a tak je Spitzerův objev prvním důkazem podporujícím teorii, že malí společníci, jako jsou T trpaslíci, se mohou v takových slunečních soustavách skrývat a mohou být příčinou neobvyklých oběžných drah planet.

"Oběžná dráha planety v tomto systému se podobá dráze Merkuru, ovšem T trpaslík má oběžnou dráhu více než 10 krát vzdálenější než Pluto," řekl Brian Patten z Harvard-Smithsonian střediska pro astrofyziku (HSCfA) a spoluautor studie. "Třebaže by HD 3651 B byl pro astronoma žijícího na této planetě na hranici viditelnosti prostým okem, jeho přítomnost by se projevovala skrze gravitaci."

Další T trpaslík, pojmenovaný HN Peg B, se nachází v souhvězdí Pegase. Přestože většina známých hnědých trpaslíků je stará asi miliardu let, HN Peg B je relativně mladý, jen okolo 300 milionů let. Vědci určili jeho věk pečlivým studiem okolních hvězd, které vznikly současně ze stejného mračna plynu. Systém obsahuje také již předtím objevený disk prachu a skal.

"Jak pozorovatelné disky sutin, tak T trpaslíci jsou docela vzácné objekty a tak přítomnost obou u jediné hvězdy z ní dělá obzvláště vzrušující hvězdný systém," řekl Giovanni Fazio, také z HSCfA a další ze spoluautorů studie.

Podle: PennState live

Včera v podvečer a v noci na dnešek proběhla, stejně jako na mnoha jiných místech naší republiky i na naší hvězdárně Evropská noc vědců. Již druhý ročník akce vyhlašovaná Evropskou komisí se tentokrát nesl v duchu představení osobností vědy a techniky, i když téma bylo hodně volné a každá ze zúčastněných organizací ji pojala podle svých podmínek a možností.

Letošní ročník jsme pojali v podobném formátu jako loni a tak byla akce s volným vstupem pro všechny zájemce zahájena již odpoledne pozorováním Slunce. Počasí nám, podobně jako loni přálo a tak se již odpoledně trousili první návštěvníci na pozorování Slunce. Někteří z nich nakonec vydrželi až do pozdních hodin. Večer shlédli tříhodinové pásmo přednášek a teprve chvíli před jedenáctou večer se dostali k pozorování noční oblohy. Páteční noc byla k pozorování jako stvořená. Jasná, bezměsíčná obloha a poměrně vlahá noc zrovna vybízela k prohlídce těch nejznámějších objektů oblohy končícího léta. Poslední ze zhruba šedesátky spokojených návštěvníků opouštěli hvězdárnu až nedlouho před půlnocí.

Lze tedy říci, že i letošní ročník Noci vědců se vydařil. Ovšem proti loňsku se v něm dal vypozorovat jiný trend a to možná díky kampani ve sdělovacích prostředcích. Té se sice dalo leccos vyčítat, například to, že netrvala dostatečně dlouho nebo, že byla soustředěna více méně až do posledního dne, případně, že podpora Evropské komise v podobě reklamních předmětů dorazila do republiky tak krátce před samotnou akcí, že je byly distribuovány doslova pár hodin před konáním akce. I tak se ale dalo vypozorovat, že zatím co vloni tvořili převážnou většinu návštěvníků místní (až na jeden kanadský manželský pár), letos bylo značné procento návštěvníků ze vzdálenějších obcí.

Letošní noc vědců tedy skončila úspěšně, můžeme začít připravovat tu další.

Hubble nalezl v ranném vesmíru stovky mladých galaxií

Objev je vědecky neocenitelný pro porozumění původu galaxií, vzhledem k tomu, že ještě v minulém desetiletí byl jejich vznik velkou měrou neprobádaným územím. Astronomové neznali dokonce ani jednu galaxii, která by existovala v době, kdy vesmíru byla jen miliarda let a tak je nález z Hubbleova průzkumu významným skokem vpřed, zejména pro kosmology.

Galaxie nalezené Hubblem jsou menší než dnešní obrovské galaxie a mají hodně namodralou barvu naznačující, že planou svitem právě narozených hvězd. Snímky se nám ale jeví načervenalé a to díky obrovské vzdálenosti galaxií od Země. Modrému světlu jejich mladých hvězd to trvalo téměř 13 miliard let, než se dostalo až k Zemi. Během cesty se modré světlo posunulo k červenému konci spektra díky rozpínání vesmíru (rudý posuv).

"Nález tak velkého množství zakrnělých a málo jasných galaxií je důkazem pro teorii růstu galaxií jejich slučováním, jak to předpovídá hierarchická teorie formování galaxií," řekl astronom Rychard Bouwens u Kalifornské univerzity v Santa Cruz, která tuto studii vedla.

Bouwensův tým pátral po těchto galaxiích analyzováním výsledků přehlídek Hubble Ultra Deep Field (HUDF), dokončené v roce 2004 a Great Observatories Origins Deep Survey (GOODS), vykonané v roce 2003. Výsledky pátrání byly prezentovány 17. srpna 2006 na Valném shromáždění Mezinárodní Astronomické Unie v Praze a budou publikovány 20. listopadu v časopisu Astrophysical Journal.

Objevy ukazují, že tyto trpasličí galaxie produkovaly hvězdy šíleným tempem, desetkrát rychleji než děje nyní v blízkých galaxiích. Astronomové už dlouho diskutují o tom, zda nejžhavější hvězdy v počátcích vzniku galaxií, jako jsou tyto, mohly vydávat dostatek záření na to, aby ohřály chladný vodíkový plyn, který existoval mezi galaxiemi v ranném vesmíru a který od Velkého třesku, díky rozpínání vesmíru, neustále chladl.

"Všechny pozorované galaxie poskytují důkaz, že už 1 miliardu roků po Velkém třesku bylo dostatek galaxií na to, aby skončilo znovu ohřátí vesmíru," vysvětluje člen týmu Garth Illingworth z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. "To zvýrazňuje dobu základních změn ve vesmíru a my zde vidíme populaci galaxii, která tuto změnu způsobila."

S ohledem na dobu existence lidstva se zdá, že kosmické události probíhají velmi pomalu. Vývoj galaxií a hvězd například běžně trvá několik miliard let. Astronomové jsou proto zřídka svědky dramatických a relativně krátkých přechodů, které měnily vesmír. Jednou z takových událostí bylo znovu ohřátí (reionizace) vesmíru. "Ohřátí vyvolané intenzivním ultrafialovým světlem hvězd v galaxiích, přeměnilo plyn mezi galaxiemi z chladné a tmavé vodíkové polévky na horkou a průhledné plazmu za dobu jen několika set milionů let. S pomocí Hubbla začínají astronomové vidět ty druhy galaxií, které to způsobily.

Jen o pár let dřív neměli astronomové technologie hromadného pátrání po vzdálených galaxiích. Teprve instalace kamery ACS na palubu Hubbleova kosmického dalekohledu v roce 2002 dovolila astronomům zkoumat některé z nejhlubších průhledů do našeho vesmíru.

Další významný krok při zkoumání nejrannějších období vesmíru nastane, pokud bude na Hubbla nainstalována třetí generace kamery Wide Field Planetary Camera 3 (WFC3). WFC3 se svou citlivostí k infračervenému záření dovolí najít galaxie, které jsou tak daleko, že svit jejich hvězd byl rozpínáním vesmíru natažen až do infračervené oblasti.

Objevení galaxií v dokonce ještě větších vzdálenostech se pak očekává od Kosmického dalekohledu Jamese Weba (JWST), se startem naplánovaným na rok 2013. Další ze spoluautorů studie, Marijn Franx vysvětluje, že "JWST by měl být schopen vidět dokonce ještě dál a zpět do ranného vesmíru a předpokládá se, že zahlédne i první objekty, které se v něm vytvořily. Přístroj NIRSPEC vyvinutý v ESA, pak může dokonce přesně změřit i vzdálenost těchto objektů."

Podle: ESA/Hubble informační centrum

Na obrázku: pohled na téměř 10.000 galaxií v Hubble Ultra Deep Field. Snímek zahrnuje galaxie různého stáří, velikosti, tvaru a barvy. Nejmenších asi 100 načervenalých galaxií, může patřit mezi nejvzdálenější známé, existující v době, kdy byl vesmír stár jen 800 milionů let. Nejbližší galaxie, větší, jasnější, s přesně zobrazenými spirálami vznikly před asi 1 miliardou let, když vesmír byl stát už 13 miliard let. Obraz je složen z 800 expozicí pořízených během 400 oběhu Hubbla kolem Země. Celková doba expozice byla 11,3 dne a vznikala mezi 24. zářím až 16. lednem 2004.

V pondělí 18.září se americká robotická sonda Opportunity dostala do vzdálenosti necelých 50 metrů od lemu 800 metrů širokého kráteru Victoria Crater, cíle ke kterému směřuje už od konce roku 2004.

Z místa kde se nalézá už tak Opportunity mohla zahlédnout protější stěnu kráteru. Pohled z navigační kamery sondy je k dispozici online na http://www.nasa.gov/mission_pages/mer/images/20060919.html.

"Opportunity se pohybovala směrem ke kráteru Viktoria po více než 20 měsíců bez jakékoliv záruky, že se tam dostane, proto jsme tak hrdí na to, že jsme spatřili tento pohled," řekl Justin Maki z NASA JPL v Pasadeně, který pracuje ve zobrazovacím týmu mise. "Nicméně jsou před námi ještě další dva nebo tři krátké přesuny, než bude Opportunity skutečně přímo na okraji kráteru a bude se dívat přímo dovnitř."

Jakmile Opportunity dosáhne okraje, panoramatická kamera začne vytvářet celkový pohled s velkým rozlišením. Tato mozaika obrazů poskytne vědcům nejen krásný pohled na kráter, ale také poskytne geologické detaily stěn kráteru.

Šířka kráteru Victoria je ekvivalentem osmi fotbalových hřišť na délku. Je tak pětkrát širší než kráter Endurance, který Opportunity zkoumala po šest měsíců roce 2004 a asi 40 krát širší než kráter Eagle, ve kterém přistála.

Obrovským lákadlem kráteru Viktoria je očekávání, že v jeho stěnách bude hodně odkrytých silných geologických vrstev, potenciálně několikrát silnějších než těch, které byly předtím studovány v kráteru Endurance a proto potenciálně konzervujících několikrát více historických geologických dat.

Zdroj: NASA

Šest astronautů mise STS-115 dostalo povolení k přípravě přistání, které by mělo proběhnout dnes v 6:21 místního času (12:21 SELČ) v Kennedy Space Center (KSC) na Floridě. Po včerejším rozruchu s celkem 11 neznámými předměty, které se pohybují okolo raketoplánu nakonec odborníci NASA dospěli k názoru, že plánované přistání neohrožují. Také předpovědi počasí signalizuje sice ne nejlepší, ale akceptovatelné podmínky v přistávací oblasti nad Floridou.

Včera byla celkem 2x provedena inspekce povrchu tepelného štítu, a to jak televizní kamerou, tak laserovým detektorem a nebylo zjištěno žádné jeho poškození. Ohrožení raketoplánu tím, že by předměty okolo něj byly součástmi tepelného štítu tedy prakticky není. Odborníci však pořád nezjistili odkud tyto předměty pochází a ani netuší, jak jsou velké, protože to z pohledu jedné kamery nejde zjistit (bez steroskopického pohledu nelze zjistit vzdálenost). Existuje však teorie, že se může jednat o drobné předměty, které technici neuklidili a zapomněli je v nákladovém prostoru raketoplánu při jeho generální opravě (jde o první start po opravě).

Posádka se začne připravovat na vstup do atmosféry a přistávací manévr dnes ráno a to uzavřením nákladového prostoru raketoplánu. To je naplánováno na 2:44 EDT (8:44 SELČ).

Velitel Brent Jett a Pilot Chris Ferguson zažehnou motory raketoplánu a zahájí sestup k Zemi v 5:14 EDT (11:14 SELČ). Pokud by se řídící létání rozhodli pozdržet přistání o jeden oblet okolo Země, při druhém přistávacím okně, které je dnes k dispozici, by zážeh motorů a brzdící manévr začal v 6:51 EDT (12:51 SELČ). K vlastnímu přistání by tak došlo v 7:57 EDT (13:57 SELČ).

Pokud přistání proběhne v prvním možném termínu, bude to pro posádku znamenat 187 oběhů okolo Země s pobytem na kosmu o délce 11 dnů, 19 hodin a 6 minut. Toto přistání bude 63 přistáním raketoplánu v KSC v celé historii programu. Raketoplán Atlantis bude po přistání zkontrolován a opraven, aby byl připraven na svoji další misi pod pořadovým číslem STS- 117. Ta je plánována na únor 2007.

Let raketoplánu Atlantis trval od 9.září 2006 a byl zaměřen převážně na znovuobnovení stavby Mezinárodní kosmické stanice montáží integrovaného modulu P3/P4 se slunečními články.

Raketoplán přistál bez problémů hned v prvním čtvrtečním přistávacím okně. Na Cape Canaveral tou dobou ještě nevyšlo Slunce a tak přistání proběhlo za tmy.

NASA odložila přistání raketoplánu Atlantis nejméně o jeden den, ze středy na čtvrtek. Primárním důvodem však není počasí, podle včerejšího oznámení Steve Sticha, letového ředitele, který se stará o návrat raketoplánu na Zem, ale to, že NASA chce provést ještě jednu dodatečnou prohlídku tepelného štítu raketoplánu. V okolí raketoplánu totiž byly zpozorovány neznámé předměty a je potřeba zjistit o co se jedná. Existuje několik možností, od součástky uvolněné z nákladového prostoru, přes kus ledu, až po uvolněnou destičku tepelné ochrany. Pokud by nestačila prohlídka OBSS, uvažuje NASA i o dalším výstupu astronautů do kosmu a přímou inspekci případných poškození. Přistání lze odložit i na pátek a v nejhorším případě se raketoplán může vrátit zpět k ISS a tam vyčkat na vyřešení situace.

Sojuz TMA-9 s novou posádkou ISS a první kosmickou turistkou úspěšně zakotvila u ISS a v zhruba v 10:20 se chystá přivítání se současnou posádkou.

Při právě probíhajícím televizním přenosu prohlídky tepelného štítu pomocí kamer na výložníku robotické ruky je na záběrech NASA TV občas vidět před raketoplánem se pohybující se, poměrně velký, hranatý předmět (předměty), převalující se v záři Slunce.

Po důkladné prohlídce tepelného štítu a vyhodnocení meteorologické předpovědí se rozhodne o možnostech přistání. První vhodné okno je ve čtvrtek v 6:22 místního času (12:22 SELČ) na Floridě. Je možné i odložení přistání o jeden další oběh, tedy na čas okolo 13:58 SELČ.

Při tiskové konferenci v KSC bylo právě sděleno, že NASA zatím není nic o původu předmětů okolo raketoplánu.

S počasím pro přistání Atlantis to nevypadá dobře

Nepřízeň počasí na Floridě pronásleduje raketoplán Atlantis. Napřed byl kvůli tropické bouři start o několik dnů zdržen start a nakonec může být kvůli počasí odvoláno i přistání naplánované na středu, oznámil v úterý představitel NASA.

"Předpověď počasí na zítřejší den (středa) není tak příznivá, jak bych si přál," řekl novinářům Steve Stich, letový ředitel, který se stará o návrat raketoplánu na Zem. Boční vítr by mohl převyšovat rychlost 12 uzlů (22 kilometrů za hodinu), tedy limit pro přistání v noci, kdy Atlantis ve středu ráno znovu vstoupí do zemské atmosféry, řekl Stich. V 30 mílovém okolí (48 km) jsou předpovězeny také dešťové přeháňky, navíc s možností nízké oblačnosti, který by snižovala viditelnost.

Ve středu přichází v úvahu dvě přistávací okna, první v 5:59 ráno místního času (11:59 SELČ) a další v 7:33 ráno (13:33 SELČ). Pokud počasí zabrání návratu raketoplánu ve středu, NASA zkusí přistání opakovat na Floridě ve čtvrtek. Pokud by ale špatné počasí přetrvalo i v pátek, raketoplán by přistál na Edwardsově letecké základně v Kalifornii. To by však přineslo zdržení a zvýšené náklady spojené s leteckou přepravou raketoplánu zpět na Floridu. I proto se předpokládá, že se NASA pokusí přistát na Floridě.

Nové důkazy spojují pozůstatky exploze s nejstarší pozorovanou supernovou

Nedávná pozorování rentgenových kosmických observatoří Chandra a XMM-Newton našla důkazy, které pomáhají potvrdit identifikaci zbytků jednoho z prvních výbuchů supernovy zaznamenaného lidmi.

Nová studie ukazuje, že pozůstatky supernovy RCW 86 jsou mnohem mladší, než se dříve myslelo. A podle toho se zdá, že se shodují se supernovou pozorovanou čínskými astronomy v roce 185. "Už dříve se objevily názory, že RCW 86 je zbytkem supernovy z roku 185," řekl Jacco Vink z Utrechtské univerzity v Nizozemí a vedoucí autor nové studie. "Naše nová rentgenová data tento názor velmi posilují."

Při své téměř detektivní práci Vink spolu s kolegy studovali zbytky RCW 86 a pokoušeli se odhadnout, kdy jejich mateřská hvězda explodovala. Počítali jak rychle se pohybuje skořápka rázové vlny na jedné z části pozůstatku. Zkombinovali tuto rychlost rozpínání s velikostí celého pozůstatku a základními znalostmi o tom, jak supernovy expandují. Z toho odhadli věk RCW 86.

"Nové výpočty nám říkají, že tento pozůstatek je starý asi 2.000 let," řekla Aya Bamba, spoluautorka práce z Institutu fyzikálních a chemických výzkumů (RIKEN) v Japonsku. "Předtím astronomové odhadovali jejich věk na 10.000 let."

Na obrázku: Složený obraz pozorování observatoří Chandra a XMM-Newton ukazuje rozpínající se prstenec RCW 86, který byl vytvořen, když se hmotná hvězda zhroutila do sebe a explodovala. Jak Chandra tak XMM-Newton zobrazují nízko energetické rentgeny červeně, střední energie zeleně a vysoké energie modře. Pozorování Chandry zaměřené na oblast zobrazenou vlevo nahoře ukazují, že rentgenové záření je produkováno jak vysoko energetickými elektrony urychlenými v magnetickém poli (modře) stejně tak jako teplem ze samotného výbuchu (červeně).

Mladším věkem RCW 86 se může vysvětlit astronomická událost pozorovaná před téměř 2.000 lety. V roce 185 zaznamenali čínští astronomové (a možná také Římané) objevení nové jasné hvězdy. Číňané tenkrát zaznamenali, že jiskřila jako hvězda, ale nepohybovala se po obloze a tedy nešlo o kometu. Pozorovatelé také zaznamenali, že hvězda po osmi měsíce pohasla, což je v souladu s moderním pozorováním supernov.

"Před touto prací, jsem i já měl pochyby o spojení mezi RCW 86 a supernovou z roku 185, ale naše studie naznačuje, že věk RCW 86 se shoduje s nejstarší známou, historicky zaznamenanou supernovu," řekl Vink. Nižší věk odhadovaný pro pozůstatek supernovy vychází přímo z vyšší rychlosti expanze.

Exploze supernov v galaxiích jako je naše jsou vzácné. Žádná nebyla zaznamenána už stovky let.

Podle: Chandra X-ray Center

Saturnovy prstence zazářily jako nikdy před tím

Vědci zabývající se Saturnovými prstenci dlouho čekali vzácnou událost. Nakonec, po více než dvou letech pobytu u Saturnu dosáhla kosmická sonda Cassini jednoho z nejvýhodnějších možných postavení a prstence se majestátně rozsvítily jako "Drahokam sluneční soustavy."

Tento úkaz je výsledkem slunečního zatmění, případu, kdy se Slunce z pohledu sondy Cassini, nachází přímo za planetou. A tentokrát to nebylo jen tak nějaké zatmění, bylo velmi, velmi dlouhé.

Sonda Cassini se nacházela přesně tam, kde ji vědci studující prstence chtěli mít. Byla dost daleko od Saturnu, aby mohla vyobrazit všechno důležitě, a zároveň, a to je na tom to nejlepší, pohybovala se tak, že Slunce bylo blokováno planetou po celých 12 hodin, tedy dost dlouho na to, aby sonda mohla pořádně zmapovat nepolapitelné mikroskopické částečky pohybující se uvnitř rozsáhlé sítě prstenců.

Data nashromážděná během tohoto pozorování by mohla odkrýt podrobnosti o minulosti měsíce Enceladus a pomoci plánovačům budoucích misí vypracovat nové modely průletu skrz prstence. Díky pomalému průběhu zatmění, snímky pořízené během této pečlivě navržené dráhy mohou odkrýt také nové struktury v prstencích a přinejmenším zachytit opravdu velkolepé pohledy na prstence D, F, G a E.

"Všichni jsme při čekání na výsledky jako na trní," říká Brad Wallis, který se v misi Cassini vědecky zabývá prstenci. "Když se dostanete k pozorování při takto vysokých fázových úhlech, i velmi malé částečky téměř zaostří světlo přímo k pozorovateli. Pak se tyto slabounké prstence, které lze jinak jen těžko pozorovat, výrazně rozjasní a ukáží detaily, které za jiných pozorovacích podmínek není možné dosáhnout. Všechen prostor mezi Enceladem a prstencem G bude pravděpodobně velmi dobře osvětlen. Je to skutečně jedinečná událost."

Zatímco běžně trvají taková sluneční zatmění jen hodinu, tentokrát bude trvat téměř 12 hodin. Tato délka pro vědce opravdu snová, vzhledem k tomu, že běžně trvá asi 30 minut, než se při takové příležitosti kosmické plavidlo natočí do potřebné pozice. Během "pravých" zatmění, tedy mohou vědci pořídit jen několik snímků, protože před tím než se Slunce znovu objeví, musí se kosmické plavidlo otočit od něj pryč, aby se zabránilo zničení citlivých přístrojů.

"Až doposud jsme měli ve vysokých fázových úhlech jen nějaké menší snímky prstence E," říká Wallis. "V tomto případě můžeme zobrazit celý prstenec. Během tak dlouhého časového intervalu, můžeme ve velmi vysokých fázových úhlech zobrazit všechny prstence, co znamená, že se téměř díváme přímo do Slunce, které ale je zastíněno Saturnem."

Kromě mapování prstence E, dovolí toto pozorování vědcům také učit, zda se uvnitř tohoto prstence nachází nějaké další struktury. takové struktury uvnitř prstence E by totiž byly známkou toho, že měsíc Enceladus nevyvrhuje do okolního prostoru materiál rovnoměrným tempem.

"Víme , že prstenec E je velký, rozptýlený mrak nacházející se za prstencem G a daleko za Enceladem," říká Wallis. "Zdá se, že jeho zdrojem je Enceladus, a to prostřednictvím ledových výtrysků, které sonda Cassini nedávno objevila. Pokud tedy celý prstenec vypadá všude stejně, pak Enceladus chrlí materiál stejnoměrně a už docela dlouho. Jsou - li v něm ale shluky nebo malé prstence, které neumíme vysvětlit, pak to znamená, že se množství z Enceladu vyvrženého materiálu mění. Máme tedy o jedinou šanci nahlédnout do historie Enceladu."

Prstenec E je velmi velký oblak prachu tvořený z extrémně malých částeček o rozměru 1 až 2 mikrony, tedy asi o stejné velikosti jako mají částečky cigaretového kouře. Rozprostírá se se ve vzdálenosti 150.000 až 240.000 kilometrů od středu Saturnu a je asi 5.000 až 10.000 kilometrů silný. Průlet prstencem E ovšem nepředstavuje pro kosmická plavidla žádné nebezpečí.

"Prolétáme skrz prstenec E celou dobu, dostáváme vzorky jeho částeček pokaždé, když jím procházíme. Máme ale jen hrubou představu o tom, jak detailně vypadá, protože rozdíl mezi třemi nebo čtyřmi zaznamenanými částicemi během průletu je zanedbatelný," vysvětluje Wallis. "Toto je jediná šance, kterou máme, abychom mohli kamery namířit přímo ke Slunci a viděli tak, jak jsou v něm částice rozptýleny."

Stejná technika použitá v minulosti dovolila plánovačům misí bezpečně proletět prstenci. "Voyager 2 objevil nový obrovský a komplexní systém prstenců kolem Uranu pomocí jediného takového snímku pořízeného za několik minut. My však budeme mít k dispozici celých 10 hodin," říká Wallis.

Aby lépe využila vzácnou příležitost, pořídí sonda Cassini snímky s různými expozicemi a odlišných barvách. Primárním přístrojem je v tomto souboru jedinečných pozorování Imaging Science Subsystem a Visible a Infrared Mapping Spectrometer. "Zobrazovací tým použije širokoúhlou kameru pro zhotovení mozaiky celé oblasti v různých barvách a s různými expozicemi, protože jas jednotlivých částeček se se zvyšujícím se fázovým úhlem mění velmi prudce. Tým využije také úzko-úhlovou kameru pro získání podrobností s vysokým rozlišením vybraných oblastí," říká Wallis.

"Protože máme jen jedinou takovou příležitost pro celou 4letou misi, týmy plánují dostat z ní všechno co půjde," dodal Wallis na závěr.
Sonda Cassini zahájila odesílání získaných snímků k Zemi 17. září 2006.

Podle: Jet Propulsion Laboratory, SpaceRef

ISS přešla do nouzového režimu kvůli úniku chemikálií

V době, kdy posádka raketoplánu Atlantis prováděla prohlídku náběžných hran křídel a tepelného štítu, NASA na palubě mezinárodní kosmické stanice uzavřela ventilaci a astronauti byli vyzváni aby si navlékli chirurgické rukavice a roušky. Důvodem byl zápach signalizující únik chemikálií.

"Situace je již stabilizována a posádka v kabině nezaregistrovala žádný kouř, nicméně tam byl zápach hydroxidu draselného," řekl později novinářům americký ředitel ISS Mike Suffredini. "Jde o dráždivý, ale nikoliv život ohrožující materiál, a posádka si nemusela nasadit plynové ani kyslíkové masky," pokračoval dále. "Nicméně nařídili jsme nošení chirurgických rukavic a roušek," řekl také.

"Součástí procedur, když zachytíme kouř nebo potenciální nebezpečí požáru je, že aktivujeme záchranný systém a ten uzavře veškerou ventilaci ve stanici, aby se zabránilo rozšíření kouře nebo toxických látek," řekl Suffredini.

Posádka původně hlásila světlý kouř a zápach hydroxidu draselného šířící se z kyslíkové ventilace ruské části kosmické laboratoře. "Není tam žádný další kouř, jen zápach a situace je stabilní," oznámil později letové kontrole astronaut Jeff Williams, při přenosu v NASA TV. "Nejsou tam další emise, CO2 nestoupá ... a všechno je v pořádku," přidal se Pavel Vinogradov, ruský velitel kosmické stanice.

NASA nyní odstraňuje zápach překonfigurováním ventilačního systému a odebírá údaje o úrovni kysličníku uhličitého (CO2) a kyanovodíku (HCN). "Všechny údaje jsou v pořádku a pod limity, které by nám dělaly starosti," řekl Suffredini a dodal, že "Posádka se chovala správně." "Neznáme ještě přesně povahu incidentu, ale máme dost času na tom pracovat," dodal nakonec.

Incident nezdrží přistání Sojuzu, řekl také Suffredini. To je naplánováno na středu ráno našeho času.

Podle: zpravodajských agentur

V 6:08 ráno našeho času, přesně podle plánu, odstartovala z kazašského kosmodromu Bajkonur kosmická loď Sojuz TMA-9. Na jeho palubě letí vstříc Mezinárodní kosmické stanici dva astronauti a první kosmická turistka. Za NASA je členem posádky Michael Lopez, původem z Alžírska, za ruskou stranu je zde kosmonaut Michail Tjurin. Třetím členem posádky je čtvrtý kosmický turista a první žena, kterou tak stala Američanka iránského původu Anousheh Ansari, která za let zaplatila 20 milionů USD. Sojuz zakotví u ISS, kterou včera opustil raketoplán Atlantis, ve středu 20.září.

Start se měl původně odehrát již 14. září, byl však odložen kvůli opoždění startu raketoplánu Atlantis americké NASA. Ten se ale od ISS už odpojil a na Zem by se měl vrátit ve středu, jen několik hodin po té, co Sojuz u ISS zakotví. Podařilo se tak předejít "tlačenici" obou plavidel u stanice, která by sice byla technicky možná, ale logisticky mnohem náročnější, než přítomnost každé z lodí zvlášť.

Astronauti ještě za tmy odjeli na startovací rampu, když před tím vykonali tradiční rituál podpisu na dveře, kterými vstoupili do odbavovací místnosti. Poté dostali požehnání pravoslavného kněze.

Ansariová zůstane na stanici osm dnů a pak se vrátí zpět na Zemi. Lopez a Tjurin naopak na stanici zůstanou a vystřídají se tak se současnou posádkou Williams a Vinogradov, kteří na stanici působili od letošního dubna.

Astronomové objevili podivnou novou planetu

Američtí astronomové objevili planetu, která se nepodobá žádné jiné planetě, kterou zatím ve vesmíru známe.

Vědci z Harvard-Smithsonian střediska pro astrofyziku v Cambridge v Massachusetts oznámili, že novou planetu objevili za použití sítě malých, robotizovaných dalekohledů HAT. Planeta, označená jako HAT-P-1, obíhá okolo jednoho člena dvojhvězdy v souhvězdí Ještěrka (Lacerta) a je od Země vzdálena asi 450 světelných roků .

"Mohli bychom vidět zcela novou třídu planet," řekl Gaspar Bakos z Harvard-Smithsonian střediska pro astrofyziku, který spolupracuje s týmem okolo Hubbleova kosmického dalekohledu.

S poloměrem přesahujícím Jupiterův asi 1,38 krát, má ale HAT-P-1, i přes svoji velikost hmotnost jen asi poloviny Jupiteru. "Tato planeta má hustotu jen asi jednu čtvrtinu hustoty vody," říká Bakosl. "Jinými slovy, je lehčí, než kdyby byla obrovskou koulí korku! Je jako Saturn. Plavala by na vodě, pokud by jste mohli najít káď dost velkou na to, aby to vydržela."

HAT-P-1 obíhá kolem své mateřské hvězdy jednou za 4,5 dne po oběžné dráze ve vzdálenosti jen jedné dvacetiny vzdálenosti Země od Slunce. Když prochází před svojí mateřskou hvězdou, způsobí pokles jejího jasu asi o 1,5 procenta na více než dvě hodiny, po kterých se hvězda navrací ke svému původnímu jasu.

(Poznámka: Saturn je se svojí hustotou asi 710 kg/m3 planetou s nejnižší průměrnou hustotou ve sluneční soustavě. Nová planeta by však měla mít průměrnou hustotu ještě podstatně nižší. Jde za poslední dobu o již několikátý objev extrasolární planety metodou tranzitu, uskutečněnou velmi malými dalekohledy. Tato metoda se tak začíná stávat hlavním zdrojem nových objevů.)

Astronom Robert Boyes, spoluobjevitel planety řekl: "Tento nový objev naznačuje, že v našich teoriích o tom, jak planety vznikají by mohlo něco chybět."

Gaspar Bakos je vedoucím týmu autorů práce, která již byla předložena k publikování v časopisu Astrophysical Journal.

Přístrojem, kterým byl objev učiněn je Hungarian Automated Telescope (HAT) neboli Maďarský automatický dalekohled (obrázek vpravo). Jde o malou autonomní observatoř určenou pro robotická pozorování noční oblohy bez zásahu člověka. Vývoj HAT byl zahájen profesorem Bohdanem Paczynskim z Princetonské univerzity a postavem byl ve spolupráci s Dr. Grzegorzem Pojmanskim. Modulární struktura hardwaru a flexibilita softwaru činí z HAT víceúčelovou observatoř řízenou Linuxovým PC, která může být použita pro mnoho levných astronomických projektů, které vyžadují automatizovaná pozorování

První prototyp přístroje, který pracuje od roku 2002, je tvořen CCD kamerou Apogee AP10 se snímacím prvkem o rozměru 2048x2048 pixelů, opatřenou 6,4 cm objektivem Nikon 180mm f/2,8 se zorným polem 9x9 stupňů. Při typické expozici 2x4 minuty zachytí přístroj v zorném poli asi 20.000 hvězd do 13 magnitudy. Za pozorovací noc lze nasnímat asi 50 až 80 dvojic snímků, které představují přibližně 2 GB dat, včetně kalibrovacích snímků. V případě ideálních podmínek tedy přístroj může nafotografovat celou viditelnou část oblohy za přibližně 8 až 10 dnů. Více informací o HAT zde.

Změny slunečního záření jsou příliš malé pro objasnění globálního oteplování

Změny zářivého výkonu Slunce (jasu) za posledních tisíc let měly jen malý vliv na pozemské klima. Tvrdí to závěreční zpráva výzkumu shrnujícího výsledky a nové výpočty vědců ze Spojených států, Švýcarska a Německa.

Práce, kterou vedl Peter Foukal z Heliophysics, Inc., vyšla 14. září 2006 v časopisu NATURE. Mezi spoluautory práce patří i Tom Wigley z Národního střediska pro atmosférický výzkum (NCAR), které je financováno Státní vědeckou nadací.

"Naše výsledky znamenají že, za poslední století, změny klimatu vyvolané činností lidstva daleko převažují nad efekty změn ve slunečním jasu," říká Wigley.

Rekonstrukce klimatu za posledních tisíc let pak ukazují postupné ohřívání, pokračující již od 17. století, které se za posledních 100 let dramaticky urychlilo. Mnoho z nedávných studií přisuzovalo převážnou část globálního oteplování ve dvacátém století zvýšení koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Roli zde může hrát také přirozená vnitřní proměnlivost pozemského klimatického systému. Nicméně debata o tom je komplikovaná a třetí možností je, že se zvyšuje jas Slunce.

Nový rozbor uveřejněný v Nature zkoumá faktory, získané astronomy, které se váží na sluneční jas. Ty pak analyzuje a zjišťuje, jak se tyto faktory měnily spolu s globální teplotou v období posledních 1.000 let.

Periodické změny jasu Slunce jsou výsledkem změn velikosti slunečního povrchu pokrytého tmavými slunečními skvrnami a jasnějšími body, tak zvanými fakulemi. Sluneční skvrny působí jako tepelné zástěny zadržující teplo proudící ze slunečního povrchu, zatímco fakule jsou spíše trhlinami, které dovolují teplu z podpovrchových vrstev rychleji unikat do prostoru. Během období vysoké slunečné aktivity, se množství slunečních skvrn i fakulí zvětšuje, ale účinek fakulí převládá, a to vede k celkovému zvýšení jasu Slunce.

Nová studie pracovala jak s přímým měřením slunečního jasu od roku 1978, tak s nepřímým měřením před tímto rokem, aby vyhodnotila, jak sluneční skvrny a fakule ovlivňují celkový jas Slunce. Data nashromážděná radiometry amerických i evropských kosmických plavidel ukazují, že Slunce je v letech vrcholu sluneční činnosti, jako tomu bylo kolem roku 2000, jen asi o 0,07 procenta jasnější, než v době minima, kdy jsou skvrny vzácné, tedy například právě teď. Změny jasu o této velikosti jsou však příliš malé na to, aby znatelně přispěly k urychlování globálního oteplování, které je pozorováno od poloviny sedmdesátých let. Navíc podle studie není pozorována ani žádná známka zvyšování tohoto jasu mezi jednotlivými cykly.

Pro dobu před rokem 1978, autoři použili historické záznamy sluneční činnosti a zkoumali radioaktivní izotopy vznikající v zemské atmosféře, které jsou zaznamenány v grónských a antarktidských pevninských ledovcích. Autoři použili průměr sedmi nedávných rekonstrukcí teplot severní polokoule za poslední tisíciletí, aby otestovali efekty z dlouhodobých změn slunečního jasu. Pak vyhodnocovali kolik z těchto změn bylo výsledkem počtu slunečních skvrn a fakuli (měřeno počtem slunečních skvrn a radioizotopovými daty) a jak mohly ovlivnit teplotu. Zjistili, že byť se počet slunečních skvrn a fakulí v posledních 400 letech zvýšil, tyto úkazy vysvětlují jen malý zlomek globálního oteplování za tuto dobu.

Nepřímé důkazy sice naznačují, že v průběhu staletí by mohly nastat změny slunečního jasu, mimo změny spojené s relativním číslem slunečních skvrn, avšak autoři pokládají takové další nízkofrekvenční změny za nepravděpodobné.

"Neexistuje žádná jiná hodnověrná fyzikální příčina dlouhodobých změn slunečního jasu, než jsou změny způsobené slunečními skvrnami a fakulemi," tvrdí Wigley.

Odhlédneme-li od jasu Slunce, na klima může působit více jemných vlivů kosmických paprsků nebo slunečního ultrafialového záření, které ale nelze pominout, říkají autoři. Tyto vlivy bohužel nemohou být potvrzeny, dodávají, protože fyzikální modely pro takovéto efekty nejsou ještě dostatečně vyvinuty.

Podle: Národní středisko pro atmosférický výzkum

Včera, v úterý 12.září, vystoupili astronauti z raketoplánu Atlantis do volného prostoru na první vesmírnou procházku (EVA-1). Heidemarie Stefanyshyn-Piperová a Joe Tanner, měli za úkol, během více jak šestihodinového pobytu mimo Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) nainstalovat kabely, které zajistí elektronickou a termoregulační kontrolu dvou solárních kolektorů, které raketoplán k ISS při současném letu dopravil. Sluneční kolektory, které mají celkovou délku 73 metrů, by měli astronauti rozvinout ve čtvrtek. Nový energetický zdroj bude stanici dodávat dvojnásobné množství elektřiny, než měla k dispozici doposud.

Úterní EVA je prvním ze tří plánovaných výstupů do volného prostoru, které obnovují práce na dokončení ISS, přerušené po havárii raketoplánu Columbia v únoru 2003. Ke stanici hodlá NASA do roku 2010 vyslat ještě nejméně 14 letů, než raketoplány definitivně vyřadí z provozu.

Jinak úspěšnou EVA poněkud pokazila skutečnost, že astronauti při práci ztratili tři součástky - šroub, podložku a pružinu. Zatímco pružina odlétla pryč do kosmu a tedy nepředstavuje žádné nebezpečí, Tanner si dělal starosti se šroubem a podložkou, které by mohly případně způsobit problémy.

"Není to dobré," řekl Tanner. "Doufejme, že neskončí někde v mechanismu. Nikde je nevidím."

NASA nyní zkoumá, zda ztracený šroub může představovat problém. Kosmické trosky totiž mohou být nebezpečné pokud narazí do pláště kosmické stanice nebo skafandru a poškodí tak některý důležitých mechanismů nebo hydrauliku. Astronauti pracující v kosmu za sebou ale mají velmi dlouhou historii ztrát součástek a materiálu. Například letos v červenci astronauti z raketoplánu Discovery ztratili 35 centimetrů dlouhou špachtli, která jim uletěla do kosmu.

Ztracený šroub, jeden z mnoha, který sloužil k upevnění slunečních panelů v nákladovém prostoru raketoplánu, tak poněkud pokazil dojem z jinak velmi úspěšného a rychle probíhajícího, celkem šest hodin a 26 minut trvajícího výstupu do kosmu. Práce při něm šla astronautům od ruky tak dobře, že provedli i část prací plánovaných až na dnešní, druhý výstup. Druhý z celkem tří plánovaných výstupů do kosmu proběhne ve středu mezi 11:15 až 17:35 SELČ a bude opět přenášen NASA TV. Tento výstup provede dvojice astronautů Dan Burbank a Steve MacLean. Třetí, závěrečný výstup do kosmu proběhne v pátek a uskuteční jej opět dvojice Tanner, Piperová.

I přes problém se ztracenými součástkami však letová kontrola ohodnotila práci astronautů při první vycházce velmi vysoko. "Udělali jste ohromný kus práce a nastavili laťku pro zbytek montáže velmi vysoko," poděkoval jim Pam Melroy rádiem, když se vraceli zpět z výstupu.

Tento výstup do kosmu byl pro Piperovou prvním a stala se tak teprve šestou ženou, která se zúčastnila 159 amerických výstupů do kosmu. Ze 118 ruských výstupů do kosmu pak žena vykonala jen jediný. Jedním z nejvýznamnějších důvodů pro takový nepoměr žen při výstupu do kosmického prostoru je skafandr, který nemá tak malé velikosti, řekla Piperová, která měří 178 cm (5 stop a 10 palců). "Pokud máte do skafandru tu správnou velikost, lépe se v něm pracuje," tvrdí Piperová.

Podle: NASA a zpravodajských agentur

Síť malých dalekohledů našla velkou planetu

Propojená síť amatérských astronomů objevila extrasolární planetu vzdálenou od nás 500 světelných roků. Tento neuvěřitelný objev byl vykonán technikou měření jasu tisíců hvězd a čekáním na jejich periodické potemnění. V tomto případě byla přechodovou technikou objevena planeta velikosti Jupiteru, která obíhá svou mateřskou hvězdu jednou za 2,5 dne a sníží při tom její jas o 1,5%. Ačkoli planeta sama byla objevena jen 10cm dalekohledem, potvrzení pozorováním bylo vykonáno 10 metrovým dalekohledem na observatoři W.M. Keck na Havajské Mauna Kea.

Naší vlastní sluneční soustavě planeta nedávnou degradací Pluta planeta ubyla, ale počet obřích planet objevovaných na oběžných drahách kolem dalších hvězd stále roste. Teď, mezinárodní tým astronomů objevil planetu větší než Jupiter, který obíhá okolo hvězdy v souhvězdí Draka, vzdálené od nás jen 500 světelných roků.

Planeta nebyla pojmenována žádným mytologickým jménem, které se vyskytují v naší sluneční soustavě, ale dostala nic neříkající označení "TrES 2". A aby toho nebylo málo, obíhá okolo hvězdy s ještě hrůznějším označením "GSC 03549 - 02811" jednou za dva a půl dne.

Nová planeta byla identifikována astronomy hledajícími přechod planety před diskem hvězdy pomocí se sítě malých automatizovaných dalekohledů. Jednoduché dalekohledy používané při tomto objevu se skládají z většinou amatérských astronomických součástek a 10 cm kamerového objektivu. Jde už o třetí přechodovou planetu nalezený pomocí dalekohledu podobného těm, které používá mnoho amatérských astronomů. "Lov planet s amatérským vybavením se zdálo šíleným, když jsme začínali s tímto projektem," říká David Charbonneau, astronom v Harvard - Smithsonian střediska pro astrofyziku.

Přechodová planeta prochází přímo mezi Zemí a hvězdou a způsobuje tak mírný pokles jejího jasu, do jisté míry podobný slunečnímu zatmění, při kterém prochází Měsíc mezi Sluncem a Zemí. Podle Francise O'Donovana, irského postgraduálního studenta astronomie na Kalifornském institutu technologie, "když je TrES - 2 před hvězdou, blokuje asi jeden a půl procenta světla hvězdy a to můžeme sledovat pomocí našich dalekohledů TrES.

"Víme o asi 200 planetách kolem dalších hvězd," říká O'Donovan, vedoucí autor práce oznamující objev v nejnovějším vydání Astrophysical Journal, "ale jen u blízkých přechodových planet, které můžeme přesně změřit jejich velikost a hmotnost planety a z toho odvodit jejich složení. To dělá z každé nové přechodové planety drahocenný objev. A protože je TrES - 2 nejhmotnější z blízkých přechodových planet, je zvláště cenná v tom, co nám říká o rozmanitosti planet v sousedních slunečních soustavách."

Planeta TrES - 2 stojící za povšimnutí také proto, že jde o první přechodovou planetu v oblasti oblohy pojmenované "Keplerovo pole". To bylo vybráno jako cílové zorné pole pro připravovaný kosmický dalekohled NASA jménem Kepler. Kepler bude zkoumat tento kousek oblohy po dobu čtyř let a by měl by zde objevit stovky obřích planet i planet podobných Zemi. Nalezení planety v Keplerově poli dovolí astronomům naplánovat budoucí pozorování kosmickým dalekohledem Kepler a hledat například měsíce kolem TrES- 2. "TrES - 2 se tak pravděpodobně stane, až vzlétne Kepler, nejlépe prostudovanou planetou vně sluneční soustavy," řekl Charbonneau, která je spoluautorem studie.

Planeta byla objevena 10cm robotickým dalekohledem Sleuth (vpravo) v rámci programu Trans - Atlantic Exoplanet Survey (TrES). Sleuth je umístěn na Palomarské obdervatoři Kalifornské univerzity poblíž San Diega. Dalšími dalekohledy v projektu jsou Planet Search Survey Telescope (PSST) na Lowellově observatoři poblíž Flagstaffu v Arizoně a Stellar Astrophysics and Research on Exoplanets (Stare) dalekohled na Kanárských ostrovech. Jméno planety, TrES- 2, je odvozeno od jména průzkumu.

Hledání tranzitů malými robotizovanými dalekohledy představuje snímat co nejširší pole v časových odstupech po tak mnoho jasných noci, jak je to jen možné. Typicky to představuje dva měsíce, ve kterých jsou sledovány desítky tisíc hvězd, které jsou následně zpracovány počítačovým programem hledajícím změny v jasu hvězd, které by mohl být prokazatelně výsledkem zákrytu obíhající planetou. Výsledkem jsou kandidáti na exoplanetu, které se následně potvrzují nebo vyvrací pozorováním velkého dalekohledu. Vybrat z kandidátů vhodné objekty pro pozorování ale není lehké, protože většina kandidátů označených programem jsou jen dvojhvězdy. Největším uměním je detektivní práce vedoucí k nalezení planety.

Tento způsob hledání extrasolárních planet, pomocí sítě malých dalekohledů a speciálního software, se začíná pomalu stávat standardem, viz. článek z 22.května 2006 o podobném objevu.

Upraveno podle: tisková zpráva CfA

V úterý ve 12:49 SELČ, o 3 minuty později oproti plánu, se raketoplán úspěšně připojil k Mezinárodní kosmické stanici a dopravil tak na místo určení více než 17 tunový náklad.

Přílet probíhal podle plánu, mezi 11:40 a 11:45 SELČ provedl raketoplán manévr BackFlip, otočku o 360°, při které byl fotografován jeho tepelný štít (vpravo, kliknutím na obrázek spustíte krátké video). Po té se pomalu blížil k ISS až do spojení v 12:49. Ve 13:05 začala kontrola hermetizace průchodu.

Přibližně ve 14:36 byl konečně otevřen průlet mezi raketoplánem a ISS a obě posádky se setkaly. Podle plánu by pak okolo půl čtvrté odpoledne měl být z nákladového prostoru raketoplánu vyzvednut nosník P3/P4 se slunečními panely, který tvoří většinu nákladu raketoplánu. Okolo páté hodiny odpoledne by měl být nosník připojen k ISS a tím bude po čtyřech letech znovu pokračovat stavba stanice.

Raketoplán se dnes spojí s ISS

Raketoplán Atlantis je připraven k zakotvení v doku Mezinárodní kosmické stanice. Ke spojení s ISS má dojít v 12:46 SELČ, poté co velitel letu Brent Jett bude manévrovat poblíž ISS tak, aby jeho posádka mohla vyfotografovat s velkým rozlišením spodní část raketoplánu s tepelným štítem. (vpravo)

NASA tvrdí, že současný 11 denní let je nejkomplexnější misí k ISS jaká byla zatím v téměř osmileté historii kosmické laboratoře podniknuta. Přichází po téměř čtyřletém přerušení způsobeném havárií raketoplánu Columbia na začátku roku 2003.

John Shannon, náměstek ředitele programu raketoplánů potvrdil na tiskové konferenci, že start proběhl bez incidentů, a že odpad menších úlomků nastal až po prvních dvou rozhodujících minutách od startu.

Video záběry ukázaly tři možné dopady, dva kousky pěny a třetí kus ledu, které odpadly od vnější nádrže. Odpadly ale až ve velké výšce, kde malá hustota vzduchu minimalizuje rychlost jejich dopadu na raketoplán, vysvětlil v neděli večer Wayn Hale, ředitel programu raketoplánů v NASA.

Shannon také řekl, že první prohlídka tepelného štítu, soustřeďující se zejména na náběžné hrany křídel a špici raketoplánu, vykonaná v neděli, neobjevila nic co by stálo za povšimnutí, ale zdůraznil, že konečný výsledek všech rozborů bude pravděpodobně znám až v úterý.

Planety podobné Zemi mohou být běžnější než se myslelo

Více než třetina velkých planetárních systémů, které byly nedávno objeveny, může být domovem planet podobných Zemi, z nichž mnohé jsou pokryty hlubokými oceány s potenciálem pro život. Tvrdí to nová studie vedená Coloradskou universitou v Boulderu a Pensylvánskou státní universitou.

Studie se soustředila na typ planetárního systému odlišného od naší sluneční soustavy, systému, který obsahuje plynové obry označované jako "horké Jupitery" (Hot Jupiters) obíhající extrémně blízko své mateřské hvězdy a to dokonce blíže než je Merkur našemu Slunci, řekl Sean Raymond výzkumný pracovník CU v Boulderu. Podle nové studie se předpokládá, že tito plynoví obři při svém stěhování dovnitř soustavy, blíže ke svým mateřským hvězdám, narušili kosmické "životní" prostředí a spustili tak vznik oceány pokrytých, Zemi podobných planet v "zóně života" a přispěly tím k rozvoji života.

Na obrázku: představa planetární soustavy s "horkou Zemí" a horkým Jupiterem" (není v měřítku). Nahoře část naší sluneční soustavy se třemi kamennými planetami v obyvatelné zóně, dole soustava s horkou zemí, horkým Jupiterem, vodní planetou v obyvatelné zóně a ledovými planetami na vnějším okraji.

Studie s názvem "Exotické Země: Vznik obyvatelných světů pomoci migrace obřích planet" byla uveřejněna 8.září ve časopisu SCIENCE Seanem Raymondem, Avi Mandellem, oba působí na Penn State a v Goddard Space Flight Center v Greenbelt a Steinnem Sigurdsonnem z NASA Goddard Center.

Studium naznačuje, že horké Jupitery při své cestě soustavou postrkují a tahají materiál protoplanetárního disku a vyhazují ven skalnaté úlomky, které se nejspíše spojují do Zemi podobných planet, řekl Raymond. Zároveň s tím, turbulentní tlak okolního hustého plynu zpomaluje obíhající malá, ledová tělesa ve vnějších částech disku, která se po spirále stáčejí dovnitř soustavy a dodávají vodu ještě nehotovým planetám. Podle studie pak takové planety mohou nakonec pokrývat oceány hluboké i několik kilometrů.

"Tito plynoví obři způsobí docela rozruch," řekl Sean Raymond z Laboratoře pro Atmosférickou a kosmickou fyziku při CU v Boulderu. "Nyní si myslíme, že ve slunečních soustavách nepodobných té naší existuje nová třída oceány pokrytých a možná, že i obyvatelných planet."

Vědci dříve předpokládali, že jak se horké Jupitery při své cestě blíže k mateřské hvězdě prodíraly skrz proplanetární materiál, všechen okolní materiál byl "vyluxován" nebo vyhozen ven ze systému. "Nové modely však naznačují, že tyto dřívější předpoklady pravděpodobně nebyly správné," řekl Raymond.

Výzkumný tým provedl důkladné simulace trvající přes osm měsíců každá a to na více než tuctu stolních počítačů, počínajíc protoplanetárními disky obsahujícími více než 1000 skalnatých a ledových těles o velikosti Měsíce. Počáteční podmínky pro každý z počítačových modelů byly založeny na současných teoriích o tom, jak se v naší vlastní sluneční soustavě tvoří planety a simulováno bylo asi 200 milionů let planetárního vývoje.

Závěrem těchto simulací bylo, že v jednom z každých tří známých planetárních systémů by se mohly vyvinout dosud neodhalené, Zemi podobné planety nacházející se v tzv. obyvatelné zóně, v takové v jaké je i naše Země, řekl Raymond. Z přibližně 200 známých planet jiných hvězd je až 40 procent horkými Jupitery, ačkoli toto procento se pravděpodobně sníží tím, čím více vzdálených planet objevíme, dodává Raymond.

Navíc, k Zemi podobným planetám vznikajících v zónách života za horkými Jupitery, simulace ukázaly i skalnaté planety, známé jako horké Země (Hot Earth), obíhající často uvnitř oběžných drah horkých Jupiterů, řekl Raymond. Planetu typu horká Země, s poloměrem jen dvakrát větším než má naše Země, objevil v roce 2005 tým Kalifornské university v Berkeley, vedený planetárním vědcem Geoffreym Marcym, jak obíhá v blízkém hvězdném systému okolo své mateřské hvězdy ve vzdálenosti jen 3,2 milionu kilometrů. Obrázek vpravo: představa planety typu Hot Earth objevené Marcym u hvězdy Gliese 876 (archiv článků, 14.6.2005)

Nové simulace ukázaly, že oba typy planet, tedy jak horké Země, tak Zemi podobné planety v obyvatelných zónách vznikly s velkým množstvím vody, až 100 krát vyšším jež jí je dnes na Zemi. Modely také signalizují, že takové na vodu vodu bohaté planety by pravděpodobně obsahovaly nižší procento železa, které může být důležité pro vývoj a možné okysličení vyvíjejících se atmosfér.

Podle simulací, by horké Země mohly vzniknout ohromující rychlostí, přibližně za 100.000 let. Zemi podobné planety v obyvatelných zónách se při tom tvoří mnohem pomaleji, asi tak 200 milionů let, řekl Raymond. Geologové se domnívají, že Zemi, než se plně zformovala, to trvalo asi 30 až 50 milionů let.

"Myslím si, teď už definitivně, že kdesi tam venku jsou obyvatelné planety," řekl Raymond. "Ale život na těchto planetách by mohl být velmi odlišný od toho našeho. Mezi vznikem takových planet v jiných soustavách a přítomnosti životních forem je mnoho evolučních kroků."

Nové výzkumy mohou dovolit lovcům planet určit "přibližné hranice", kde pátrat po obyvatelných planetách ve známých systémech s obřími planetami. "Příští kosmické mise jako Kepler a Hledač planet podobných Zemi od NASA a mise COROT či Darwin od ESA, nakonec objeví a charakterizují Zemi podobné planety kolem dalších hvězd," napsali autoři v článku publikovaném v SCIENCE."
"Tvrdíme, že významná část planetárních systémů s obřími planetami v malé vzdálenosti od hvězd bude mít i horké Země nebo potenciálně obyvatelné, na vodu bohaté planety na stabilních oběžných dráhách v zóně života."

Zdroj: Coloradská univerzita v Boulderu

Na dnešek má šestičlenná posádka raketoplánu Atlantis připravenu důkladnou prohlídku tepelného štítu. První prohlídka záznamů více než 100 kamer natáčejících detaily startu nezaznamenala, že by nějaké úlomky, kusy ledu nebo cokoli jiného poškodilo izolační pěnové dlaždice raketoplánu. Od tragédie raketoplánu Columbia v roce 2003 pak NASA, aby zabránila opakování katastrofy, zavedla i detailní prohlídky tepelného štítu na oběžné dráze a to kamerou na výsuvném rameni. Navíc pak bude tepelný štít ještě jednou, před přistáním Atlantis u ISS v pondělí ve 12:46 SELČ, podrobně fotografován posádkou ISS.

Přestože žádná z kamer při nekritičtějších fázích startu nic podezřelého nezachytila, v pozdější fázi letu přesto odborníci zaznamenali tři možné úlomky, dva kousky izolační pěny z nádrže a jeden kousek ledu, které se odlouply z externí palivové nádrže, ale ty už údajně neměly takovou rychlost, aby mohly způsobit vážnější poškození tepelné izolace. I to však je potřebné prověřit. Proto posádka kolem 12:00 SELČ zahájí prohlídku tepelného štítu kamerami umístěnými na dlouhém robotickém rameni, které spolu s výložníkem dosahuje délky až 30 metrů a umožní prohlídku povrchu tepelných dlaždic a zejména nejexponovanějších částí náběžných hran křídel a nosu raketoplánu.

Posádka raketoplánu dnes ráno vstávala s budíčkem představovaným melodií Měsíční řeka (Moon River) v provedení Audrey Hepburnové z filmu Snídaně u Tiffanyho. Tuto melodii vybrala posádce manželka velitele letu Brenta Jetta. "Už jsme vzhůru a chystáme se na inspekční prohlídku," oznámil Jett řídícímu středisku a dodal, že "Tady nahoře je opravdu krásný den."

Na poslední pokus

Včera, hodinu a patnáct minut po půlnocí místního času začalo na startovací rampě 39B, plnění oranžové externí palivové nádrže raketoplánu Atlantis téměř 2 miliony litrů kapalného kyslíku a vodíku. Doplňování pohonných hmot do nádrže bude pokračovat až do startu. Všechny systémy na palubě raketoplánu, včetně čtyř ECO senzorů, fungují normálně a jsou připraveny na start v 11:15 místního času, v 17:15 SELČ.

Během rána se posádka STS-115 připraví ke startu a nastoupí do Asrovanu ke 20 minut trvají jízdě k odpalovací rampě.

Včerejší start byl odložen, když kontrolní mechanizmy před startem odhalily problém s jedním z ECO senzorů uvnitř nádrže na kapalný vodík. Senzorový systém je jedním z mnohých, které chrání hlavní motory raketoplánu před jejich zničením, pokud by hladina vodíku v nádrži příliš poklesla. Řídící tým mise se proto rozhodl vyčkat dalších 24 hodin, aby poskytl technikům více času na prověření dat ze senzorů.

Co se právě děje na startovací rampě, časy v SELČ:

ATLANTIS JE ÚSPĚŠNĚ NA OBĚŽNÉ DRÁZE
17:25 - odpojuje se externí nádrž
17:15 - start proběhl úspěšně (video)
17:14 - odpojuje se přívod pohonných hmot
17:09 - odklání se vstupní chodba
17:06 - odpočítávání od T-9 min běží
17:01 - hlášení GO - připravenost ke startu
16:19 - dosaženo času T-9 min a odpočítávání stojí
15:59 - dosaženo času T-20 min a odpočítávání stojí
15:52 - personál opouští startovací rampu
15:42 - odpojení vstupního můstku
15:03 - vstupní dveře uzavřeny
14:45 - nástup posádky ukončen
13:52 - první z astronautů usedá do křesla
13:45 - začíná nastup posádky do raketoplánu, oblékání skafandrů

Sledujte nejnovější informace na: http://www.nasa.gov/mission_pages/shuttle/main/index.html
Televizní přenosy ze startu uvidíte na NASA TV.
Program letu s aktuálními časy získáte na http://www.nasa.gov/tvschedule/xls/tvsked_revd.xls

Podle: NASA

Atlantis připraven k pátečnímu startu

Raketoplán Atlantis a jeho posádka se chystají odstartovat v pátek v poledne místního času k letu na Mezinárodní kosmickou stanici. Start je plánován na 11:41 místního času, tedy 18:41 našeho času.

Během noci na pátek uskutečnil Wayne Hale, ředitel programu letů raketoplánu tiskovou konferenci,na které oznámil rozhodnutí NASA letět, které následovalo po schůzce s řediteli a technickými odborníky zajišťujícími let. "Jestliže jste někdy chtěli vidět rozdíl mezi starou NASA a novou NASA, pak je to dnes. Každý měl možnost se zúčastnit." řekl Hale a pokračoval, že hlasování řídícího týmu mise o letu bylo téměř jednomyslné.

Rozhodnutí o startu následovalo po analýze problémů s jedním ze tří palivových článků raketoplánu, které mu dodávají potřebnou elektrickou energii. Nesrovnalosti v údajích poskytovaných palivovým článkem č.1 byly odhaleny počátkem tohoto týdne a a všichni zainteresovaní jimi byli velmi překvapeni, protože takový problém se za dobu letů raketoplánů nevyskytl. Inženýři určili, že jakékoliv selhání podezřelého palivového článku během mise nepředstavuje žádné nebezpečí ani pro Atlantis, ani pro jeho posádku. V oběma dalším palivovým článkům, které by samy poskytly Atlantis dostatek energie pro provedení hlavních cílů mise.

Meteorologické podmínky v Kennedy Space Center jsou pro páteční start slibné a je jen 30 procentní šance na to, že by počasí mohlo let ohrozit. Let je tedy vysoce pravděpodobný.

Podle: NASA

Ve středu v 18 hod místního času (ve čtvrtek hodinu po půlnoci našeho času) se v NASA konal briefing ke stavu příprav startu raketoplánu Atlantis, let STS-115. Řídící tým mise na něm oznámil, že kvůli nestandardnímu chování palivového článku, by bylo rozumná odložit start o dalších 24 hodin a celou záležitost řádně prozkoumat. Tým se setká znovu dnes ve 20:00 SELČ, aby vyhodnotil data shromážděná o podezřelém palivovém článku a rozhodl, zda se start uskuteční v pátek.

"Chceme letět, chceme ale mít dobrou, bezpečnou a úspěšnou misi, " řekl Wayne Hale, ředitel programu letů raketoplánů. Oznámil ale také, že jsou potřebné další testy a analýzy, protože tato komponenta nikdy v minulosti neselhala.

Zástupce ředitele orbitálních projektů, Ed Mango řekl, že "dáváme dohromady obrovské množství dat, ale není to ještě kompletní. Musíme dát všechna data na stůl a podívat se na ně." Mango také ohlásil, že "příznaky poruchy na chladícím čerpadle palivového článku nebyly nikdy předtím zaznamenány. Proto budeme potřebovat více času na to odhalit, co to vlastně znamená."

Meteorologický důstojník Lt. Colorado Patrick Barrett ohlásil, že pro páteční start budou v Kennedyho centru téměř takové povětrnostní podmínky jako na začátku týdne. Ráno se může se vyskytnout nějaká vysoká oblačnost, ale je jen 30 procentní šance na počasí znemožňující start v období několika příštích dnů.

Počasí je pro start raketoplánu 'velmi příznivé' - nicméně, start byl odložen

Přesto, že meteorologové ještě včera předpovídali příznivé počasí pro hned první plánovaný termín startu raketoplánu Atlantis a tiskový mluvčí NASA Bruce Buckingham hýřil optimismem slovy: "Nejsou indikovány žádné technické závady a předpověď počasí je velmi příznivé," byl nakonec ve středu, v den plánovaného startu, start raketoplánu Atlantis na misi k Mezinárodní kosmické stanici odložen o 24 hodina to bez uvedení bez udání přesného důvodu. Nakonec se na stránkách NASA objevila blíže nespecifikovaná informace o problémech s palivovým článkem č.1 a tom, že na odstranění problémů se bude během dne dále pracovat.

Sledujte nejnovější informace na: http://www.nasa.gov/mission_pages/shuttle/main/index.html,
televizní přenosy na NASA TV.
Program letu získáte na http://www.nasa.gov/tvschedule/xls/tvsked_revd.xls

Sluneční strážci

"Máme jen jedno sluneční maximum na to, abychom zjistili to, co my potřebujeme vědět předtím, než pošleme člověka zpět na Měsíc." řekl profesor Robert Lin, předseda Pracovní skupiny Slunečních strážců (Solar Sentinels), v červnu 2006.

Ve své knize "Space", popsal James Michener v roce 1970 smyšlenou misi Apollo, jejíž posádka zahynula díky záření z obrovské sluneční erupce. Zakložil svůj příběh na tom, co by se snadno mohlo stát a dokonce jej docela dobře načasoval, když obrovská sluneční erupce nastala 7.srpna 1972 , právě v době mezi posledními lety člověka na Měsíc, mezi misemi Apollo 16 (duben) a Apollo 17 (prosinec).

Tato událost se vzpomíná ještě dnes, kdy se NASA připravuje poslat astronauty zpět na Měsíc a dokonce i na delší cestu k Marsu. S posádkou v otevřeném kosmickém prostoru po dlouhou dobu narůstá i šance, že budou zasaženi sluneční bouří, říká David Hathaway, sluneční fyzik v NASA Marshall Space Flight Center.

"Poučeni událostí ze srpna 1972 víme, že posádka na povrchu Měsíce by opravdu mohla onemocnět." Nebo ještě hůře. Dr. Lawrence Townsend u University of Tennessee a jeho kolegové totiž vypočítali, že aktivní částice ze super erupce, takové jakou zaznamenal Sir Richard Carrington v září 1859, by je mohly i zabít.

Ovšem nejen lidé jsou v nebezpečí. Miniaturizovaná moderní elektronika je více náchylná na radiační poškození než její předchůdci z před 40 let. Nedávným příkladem budiž japonská sonda Nozomi k Marsu, která byla ochromena silnou sluneční aktivitou v dubnu 2002. A budoucí sondy NASA mohou být také zranitelné.

"NASA potřebuje spolehlivé předpovědi kosmického počasí," říká Hathaway. "Problémem je, že vědci se teprve učí tyto předpovědi dělat. Často se říká, že předpověď kosmického počasí je 50 roků za předpověďmi pozemského počasí. Potřebujeme tedy tento rozdíl dohonit."

Dobrá příležitost jak to udělat je hned za rohem. Sluneční cyklus (24) právě začíná a očekává se, že dosáhne maxima mezi roky 2010 až 2012. Během této doby bude hojnost slunečních erupcí a koronálních hromadných vyhození (CMEs), aby je astronomové mohli studovat.

"Astronauti NASA se mají vrátit na Měsíc kolem roku 2020," všímá si Robert Liu, sluneční fyzik z UC v Berkeley. "Máme tak jediné sluneční maximum na to, abychom zjistili to, co potřebujeme vědět," abychom ochránili budoucí posádky astronautů.

Lin nedávno vedl tým u kterého si NASA v roce 2004 objednala studii mise "Solar Sentinels" ("Sluneční strážci"), která by pomohla vědcům naučit se předpovídat sluneční bouře a včas varovat astronauty. Jejich zpráva byla publikována na http://sentinels.gsfc.nasa.gov/

Ve své zprávě poznamenávají, že několik nových kosmických sond, které budou zkoumat Slunce během 24.cyklu, a to včetně těch, které budou zanedlouho startovat, tedy Solar Terrestrial Relations Observatory (STEREO), Solar-B a Solar Dynamics Observatory nemusí stačit a to i když tyto mise budou sledovat sluneční erupce prostorově ve 3D, mapovat nestabilní magnetická pole slunečních skvrn (zdroj erupcí) a zkoumat vnitřní magnetické dynamo Slunce.

To však nemusí být dostatečné. Jsou potřebné ještě další dodatečné oči a senzory, argumentuje tým "Ochránců". Je potřeba odpovědět na dvě klíčové otázky. Zaprvé, jak jsou aktivní částice od Slunce urychlovány a zadruhé, jak se rodí CME? Proto vědecký tým navrhuje postavit a vypustit ještě šest dalších družic.

Vnitřní heliosferičtí strážci (Inner Heliospheric Sentinels) - čtyři identické sondy umístěné mezi oběžnými drahami Venuše a Merkuru. Tyto kosmické sondy by zkoumaly čerstvě urychlené aktivní částice blízko u Slunce.

Blízko zemský strážce (Near-Earth Sentinel) - jedna sonda obíhající okolo Země. Tato družice by nesla na palubě i koronograf, zvláštní dalekohled pro pozorování sluneční koróny, místa kde začínají CMEs.

Strážce odvrácené strany (Farside Sentinel) - jedna sonda sledující odvrácenou stranu Slunce. Společně s ostatními kosmickými plavidly by tak tato družice poskytovala kompletní obraz Slunce, tedy nejen pohled na tu jeho polovinu, kterou vidíme ze Země.

"Strážci by byli založeni na existujících současných technologiích a tak by mohli být postaveni a vypuštěni včas i pro nastávající sluneční maximum," říká Lin. Strážci nejsou zamýšleni jako každodenní varovný systém. "Ale to co se od nich naučíme, z toho se přirozeně budou vytvářet základy pro opravdu funkční síť."

NASA Science Mission Directorate nyní zvažuje doporučení týmu "Strážců". Mezitím však 24.sluneční cyklus právě začíná.

Podle: http://science.nasa.gov/headlines/y2006/01sep_sentinels.htm?list13954

Odstartuje Atlantis už ve středu?

V neděli začala NASA oficiální odpočítávání pro start raketoplánu Atlantis plánovaný na 6. září 2006. Odpočítávání začalo v 8:00 ráno místního času (14:00 SELČ) pro start ve středu odpoledne v 16:29 GMT (18:28 SELČ), jak sděluje web NASA.

Pokud by start zdrželo počasí nebo technické problémy, může NASA pokus opakovat ještě dvakrát, znovu ve čtvrtek nebo v pátek. Potom se třídenní okno, díky dohodě s ruskou stranou uzavírá, i když fyzicky trvá až do 13.září a NASA by musela počkat až do 26. nebo 27.října 2006.
Kvůli úderu blesku do startovací rampy a tropické bouři Ernesto už musela NASA zrušit předcházející startovací pokusy. Toto zpoždění také přinutilo také ruskou kosmickou agenturu Roskosmos odložit start Sojuzu s první kosmickou turistkou ze 14. na 18.září.

Šestičlenná posádka přijela do Kennedy Space Center na Floridě už v sobotu ze své domovské základny v Houstonu v Texasu, aby vykonala závěrečné předletové přípravy.
Posádce velí Brent Jett, druhým pilotem je Chris Ferguson. Čtyři misijní specialisté jsou Daniel Burbank, Heide Stefanyshyn-Piper, Joe Tanner a Steve MacLean z Kanadské kosmické agentury.

Podle letového rozvrhu musí Atlantis opustit ISS do 17.září po dokončení prací na zpola dokončené Mezinárodní kosmické stanici. K ni Atlantis ponese na oběžnou dráhu novou, 16 tun vážící část se dvěma obrovskými slunečními kolektory, které poskytnou jednu čtvrtinu veškeré elektrické energie stanice.

Bude to první let pro dostavbu stanice po téměř čtyřech letech, když poslední dva lety raketoplánu byly zaměřeny na zlepšení zabezpečení po havárii raketoplánu Columbia v roce 2003.

NASA minulý týden vybrala firmu Lockheed Martin Corp., se sídlem v Bethesda, Maryland, jako hlavního dodavatele, který by měl navrhnout, vyvinout a postavit novou americkou pilotovanou kosmickou loď, která dostala jméno Orion.

Orion má být schopen dopravit čtyřčlennou posádku k Měsíci a později má sloužit i jako podpůrný dopravní prostředek při cestě k Marsu. Orion také bude moci dopravit až šestičlennou posádky k ISS a zpět na Zemi.

První Orion s lidmi na palubě má naplánován start nejpozději v roce 2014, a s lidmi na Měsíc by se měl vypravit nejpozději v roce 2020. Orion bude tvořit klíčový prvek pro rozšíření trvalé přítomnosti člověka mimo nízkou oběžnou dráhu.

Kontrakt s Lockheed Martinem je zakončením dvoustupňového výběrového řízení, ve kterém NASA začala pracovat na projektu se dvěma týmy dodavatelů, Northrop Grumman/Boeing a Lockheed Martin. Lockheed Martin tedy bude odpovědný za design, vývoj, testování, a vyhodnocení (DDT&E) nového kosmického plavidla.
Výroba a integrace dílů se bude odehrávat u dodavatelů po celých USA. Lockheed Martin bude zajišťovat většinu technických prací na Orionu v NASA Johnson Space Center v Houstonu a kompletaci a konečnou montáž v Kennedy Space Center na Floridě. Všech deset center NASA poskytne technické a inženýrské zabezpečení projektu.

Smlouva je rozdělena na dvě rozdílné části, jednak na DDT&E a po dodání hotového stroje na jeho následnou technickou údržbu. První fáze se odhaduje na šest let, od 8.září 2006 do 7.září 2013. Odhadovaná cena této části kontraktu 3,9 miliardy dolarů.
Druhá, produkční fáze by mohla začít již 8.září 2009 a trvat do 7.září 2019. Odhadovaná cena této části smlouvy se odhaduje na 3,5 miliardy dolarů.

Orion je založen na tom nejlepším z projektu Apollo i raketoplánu. Tím stoupá pravděpodobnost jeho úspěchu. "Modernizace známých technologií a známých řešení snižují rizika" řekl Neil Woodward, ředitel integrační kanceláře v Exploration Systems Mission Directorat na velitelství NASA ve Washingtonu. Ačkoli si Orion vypůjčí tvar a aerodynamiku z projektu Apollo, nové počítače, elektronika, podpora života, řízení a tepelné ochranné systémy reprezentují velké zlepšení oproti původním systémům.

Orion nebude jako okřídlený raketoplán umístěn na boku externí nádrže, naopak bude umístěn na vrcholu rakety, což ho lépe ochrání od ledu, pěny a dalších úlomků vznikajících během startu a výstupu na oběžnou dráhu. Umístění kosmického plavidla na vrchol rakety také umožňuje namontovat záchranný systém, který by mohl v případě nouze oddělit kapsli i s posádkou od zbytku rakety.
Mezi nejzřetelnější zlepšení velikost modulu. S průměrem 5 metrů bude mít Orion více než 2,5 krát větší vnitřní prostor než tří sedadlové Apollo. Orion tak bude rozhodující pro trvalý pobyt lidské posádky na Měsíci. Na něj dopraví až čtyři astronauty a podporují misi o délce až šesti měsíců.

Podle: NASA

Zde si můžete prohlédnout animaci sekvence 20 snímků pokrývajících čas dopadu, který je ale vidět jen na jednom snímku. Pozorování byla vykonána širokoúhlou infračervenou kamerou WIRCam (více o WIRCam). Doba expozice 10sec, použit úzkopásmový filtr H2 na 2122 nanometrech s šířkou pásma 32 nanometrů. Rozměry obrazu jsou 2' x 2' (nebo ~200 km x 200 km)

Jen za poslední tři roky, stála mise 120 milionů eur (151 milionů dolarů). Malá sonda testovala nové technologie, které by jednoho dne mohly pomoci dopravit člověka na Mars.

Působivá sekvence obrazů dopadu SMART-1 na měsíční povrch byla zachycená pomocí Canada-France-Hawaii Telescope (CFHT), 3,6 metrového opticko-infračerveného dalekohledu umístěného na vrcholu Havajského vulkánu Mauna Kea, ve výšce 4200 metrů.

CFHT pozoroval plánovanou oblast dopadu mezi 5:00 až 6:44 UT a astronomové byli odměnění krásným obrazem kratičkého impaktního záblesku, trvajícího možná méně než jednu sekundu. Předběžný odhad uvádí, že záblesk dopadu byl možná způsoben tepelnou emisí dopadu samotného nebo vypařením malého množství hydrazinu, paliva zbývajícího na palubě sondy.

"Bylo to vzrušující vidět záblesk dopadu živě z Havaje, hned po přijetí, posledního rádiového signálu od SMART-1 v ESOC," řekl profesor Pascale Ehrenfreund, z Leidenské univerzity, která byl koordinátorem pozemské kampaně sledování dopadu.

Snímky z posledního týdne trvání mise najdete zde, další informace a obrázky na ESA.

Co nás čeká v září

3.září
Dopad SMART-1 na povrch Měsíce
SMART-1 měsíční sonda ESA dopadne na měsíční povrch v 05:41 UT. Během posledních hodin své existence ztrácí výšku nad povrchem průměrně jeden kilometr s každým dalším oběhem. Kvůli nejistotám v měsíční topografii, je však možné, že SMART-1 dopadne na povrch již o jeden oběh dříve, tedy okolo 00:36 UT.
Nás to ale zajímat nemusí, protože pokud úkaz nastane v 05:41 UT, bude vidět z Ameriky a Východního Pacifiku a pokud sonda dopadne dříve, v 00:36 UT, dopad bude viditelný z Jižní Ameriky, Kanárských ostrovů a východního pobřeží USA. Snad jen pokud by sonda dopadla na povrch už 2.září 2006 v 19:33 UT, tedy o dva oběhy dříve, než se očekává, pak by to bylo vidět z Afriky a jižní Evropy.

6. - 8.září
Odložený start raketoplánu Atlantis
Nejpravděpodobnější datum startu letu STS-115. Startovací okno sice trvá do 13.9.2006, ale v tomto případě by se raketoplán u ISS setkal s letem Sojuzu TMA-9 a to by se určitě neobešlo bez problémů, přinejmenším organizačních. Raketoplán se tedy od ISS musí oddělit tak, aby u ní mohl 19.září přistát Sojuz. Datum startu pak vychází z délky letu plánovaného na 11 dní.

7.září
Částečné zatmění Měsíce
Ani toto, letošní druhé měsíční zatmění, nás nemusí příliš vzrušovat. Jde jen o poměrně malé zatmění, v maximu bude zakryto plným stínem jen 19% povrchu. Potemnění povrchu by bylo teoreticky možné očima rozeznat už od východu Měsíce nad obzor, tedy od asi 19:30 SELČ (17:30 UT). Měsíc u nás vychází v 17:32 UT, Slunce zapadá 17:25 UT. Celý průběh zatmění bude mít tento průběh (k časům v UT si přičtěte +2 hod):
Polostínové zatmění začíná: 16:42:23 UT
Částečné zatmění začíná:    18:05:03 UT
Největší fáze zatmění:         18:51:21 UT
Částečné zatmění končí:      19:37:41 UT
Polostínové zatmění končí:   21:00:20 UT
Celá událost bude nejlépe pozorovatelná z Afriky, Asie, Austrálie a východní Evropy.

18.září
Start první kosmické turistky
Anousheh Ansari, první kosmická turistka, odstartuje k ISS jako člen posádky Sojuz TMA-9 o čtyři dny později než bylo původně plánováno a to kvůli odloženému startu raketoplánu Atlantis. Spolu s ní poletí k ISS za NASA astronaut Michael Lopez (Alžírsko) a ruský kosmonaut Michail Tjurin. Ansariová zůstane na stanici osm dnů a na Zem se vrátí na palubě Sojuzu TMA-8 s 13.posádkou ISS Jeffem Williamsem a Pavlem Vinogradovem.

22.září
Start dvojce slunečních observatoří STEREO
Během dvouleté mise budou observatoře STEREO zkoumat původ, vývoj a meziplanetární důsledky obrovských erupcí slunečního materiálu, známých jako koronální hromadná vyhození (CMEs) a to vše v prostorovém zobrazení 3D.

22.září
Prstencové zatmění Slunce
Poslední zatmění roku 2006 je prstencové zatmění Slunce, kdy Měsíc prochází před Sluncem, ale nepokryje celý jeho disk a tak se zdá, jako by byl Měsíc obklopen prstencem slunečního světla. Ani tento úkaz nás nemusí příliš vzrušovat, bude totiž viditelný jen z Jižní Ameriky, východního Karibiku, západní Afriky a Antarktidy. Z Evropy jej tedy neuvidíme.

22.září
Start sondy SOLAR-B
Orbitální solární observatoř SOLAR-B má odstartovat z japonského kosmodromu Uchinoura Space Centre 23.září japonského času (22.září v Evropě). Jde o společnou misi UK, USA a Japonska, která má studovat zejména dynamiku slunečních erupcí. Doplní tak v kosmu stávající sluneční observatoř SOHO i dvojici STEREO.

23.září
Podzimní rovnodennost - začátek podzimu
Rovnodennost nastane v 4:03 UT. Tento den, jsou dnen a noc téměř stejně dlouhé. Jde o první den podzimu na severní polokouli a jara na jižní polokouli.

Téměř šest měsíců poté co Mars Reconnaissance orbiter vstoupil na oběžnou dráhu okolo rudé planety se uzavřela fáze jeho navádění na oběžnou dráhu ve výšce jen asi 210 kilometrů nad planetou. Aerobraking, tedy postupné brzdění sondy třením o horní vrstvy atmosféry Marsu trval celých 445 oběhů, během nichž se sonda nořila stále hlouběji do vrchních vrstev atmosféry. Nakonec, 30. srpna 2006 byl použit šestiminutový zážeh motorů pro závěrečnou úpravu dráhy v této fázi letu. Díky aerobrakingu se ušetřilo zhruba 600 kilogramů paliva, řekl Dan Johnston, zástupce ředitele mise MRO.

Hlavní vědecká pozorování začnou v listopadu, po vykonání všech potřebných testů a tři týdny trvajícím přerušením spojení po dobu co se bude Mars vzhledem k Zemi nacházet téměř za Sluncem.

U D Á L O S T	SELČ
NEDĚLE, 17. ZÁŘÍ
ATLANTIS / ISS FINAL TRANSFERS BEGIN	08:35
ATLANTIS / ISS CREW FAREWELL AND FINAL HATCH CLOSURE	12:00
ATLANTIS / ISS UNDOCKING (may not be televised live)	14:50
ATLANTIS FLYAROUND ISS	15:14
ATLANTIS FINAL SEPARATION FROM ISS (may not be televised live)	16:33
EXPEDITION 14 / ANSARI LAUNCH COVERAGE BEGINS	05:30
PONDĚLÍ, 18. ZÁŘÍ
EXPEDITION 14 / ANSARI LAUNCH (START)	06:09
ATLANTIS RMS / OBSS GRAPPLE AND UNBERTH FOR LATE INSPECTION	08:15
ATLANTIS RMS / OBSS SURVEY OF ATLANTIS STARBOARD SIDE, NOSECAP & PORT SIDE BEGINS	09:25
ÚTERÝ, 19. ZÁŘÍ
PROGRESS 21 CARGO SHIP UNDOCKING FROM ISS (may not be televised live)	02:28
STŘEDA, 20. ZÁŘÍ
EXPEDITION 14 / ANSARI DOCKING TO ISS COVERAGE BEGINS	06:30
EXPEDITION 14 / ANSARI DOCKS TO ISS	07:24
EXPEDITION 14 / ANSARI HATCH OPENING AND WELCOMING	10:20
ATLANTIS DEORBIT BURN	10:55
ATLANTIS KSC LANDING (PŘISTÁNÍ)	11:57