K Hubblu se přeci jen poletí

NASA vyšle raketoplán, aby opravil šestnáct let starý Hubbleův kosmický teleskop. Oznámil to dnes, administrátor kosmické agentury Michael Griffin.

Griffinovo oznámení bylo uvítáno astronomy, kteří se obávali toho, že se technický stav dalekohledu začne brzy prudce zhoršovat, pokud se nevymění staré baterie a gyroskopy a nenahradí se část stávajících přístrojů a senzorů za novější. Opravná mise proběhne pravděpodobně počátkem roku 2008 a měla by udržet Hubble v chodu asi až do roku 2013. Bez této opravné mise se v nejoptimističtějších představách předpokládal konec dalekohledu někdy v průběhu roku 2010, pravděpodobně by však přestal fungovat dříve.

Mezi mnoha vědeckými úspěchy dosaženými tímto dalekohledem lze jmenovat přímé pozorování vesmíru o stáří vyšším než 12 miliard let, objev černých děr v centrech mnoha galaxií, vykonání měření, které pomohly stanovit velikost a věk vesmíru a přinesení důkazů o tom, že expanze vesmíru se urychluje. Zanedbatelná není ani popularizace astronomie pomocí nespočetných úchvatných obrazů přibližujících taje vesmíru každému zájemci.

Bývalý administrátor NASA Sean O'Keefe zrušil opravnou misi k Hubblu bezprostředně po havárii raketoplánu Columbia, při které přišlo v roce 2003 o život všech sedm astronautů na jeho palubě. O'Keefe věřil, že riziko letu na vysokou oběžnou dráhu by bylo příliš velké a také tomu, že všechny zbývající lety raketoplánů by se měly soustředit na dokončení stavby mezinárodní kosmické stanice.

Griffin nicméně v úterý řekl, že on je přesvědčen o tom, že mise k HST by po vyhodnocení posledních třech letů raketoplánů mohla být provedena, protože se ukázala schopnost posádky raketoplánu prohlédnout kosmické plavidlo a udělat potřebné opravy dokonce i na nejexponovanějších místech.

"Bezpečnost posádky provádějící tuto misi bude maximálně možná, jakou dokážeme zajistit," řekl Griffin. "Nehodláme vystavit posádku Hubbleovy mise riziku."

Tato mise však nebude jako zbývajících 14 letů potřebných k dokončení kosmické stavby stanice, protože astronauti letící k HST by neměli možnost najít útočiště na ISS v případě takového katastrofálního problému, jako byl ten, který odsoudil k zániku Columbii. Pro případ problému by NASA musela mít připraven na odpalovací základně další raketoplán, který by byl připraven vykonat záchrannou misi v případě vážného problému.

Opravná mise k HST by k dalekohledu přidala dvě nové kamery, nahradila staré baterie a gyroskopy, přidala nové naváděcí senzory a opravila stávající spektrograf.

"Domnívám se, že za let do kosmu to riziko stojí, obzvláště u mise k Hubblu," řekl astronaut Jim Newman, který se účastnil poslední mise raketoplánu k HST v roce 2002.

Podle: NASA

Spitzer odkrývá vrstvy výbuchu supernovy

Pomocí infračerveného Spitzerova kosmického dalekohledu objevili, že pozůstatky výbuchu hvězdy, pojmenované jako Kasiopeia A, mají docela uspořádaný tvar připomínající cibulové slupky.

"Spitzer v podstatě našel důležité a doposud chybějící kusy skládačky ze kterých je Kasiopeia A složena," napsala Jessica Ennis z Minnesotské university ve článku, který bude publikován 20.listopadu v časopisu Astrophysical Journal.

"Našli jsme nové kousky z cibulovitých vrstev, které nebyly nikdy předtím pozorovány," řekl Dr. Lawrence Rudnick, také z Minnesotské university, který byl vedoucím výzkumného týmu. "Říká nám to, že výbuch hvězdy nebyl chaotický a nesmíchal tak pozůstatky hvězdy na jednu velkou hromadu kaše."

Kasiopeia A, nebo zkráceně Cas A, je pozůstatkem po výbuchu supernovy. Původní hvězda, která byla asi 15 až 20 krát hmotnější než naše Slunce, zanikla v kataklyzmatickém výbuch relativně nedávno a navíc v naší vlastní Galaxii, Mléčné dráze. Jako všechny dospělé hmotné hmotné hvězdy, byla i hvězda Cas A složena z uspořádaných koncentrických vrstev různých prvků. Vnější obálka hvězdy se skládala z lehčích prvků jako se vodík, střední vrstvy byly lemovány těžšími prvky jako je neon, a jeho jádro bylo přecpáno nejtěžšími prvky, jako třeba železo.

Až doteď si vědci nebyli zcela přesně jistí tím, co se ve hvězdě Cas A událo, že se trhala po částech. Jednou z možností bylo, že hvězda explodovala více méně uniformně, odhazujíc při tom postupně jednotlivé vrstvy. Pokud by se jednalo o tento případ, pak by jednotlivé vrstvy měly být viditelně uchovány v expandujících zbytcích výbuchu. Dřívější pozorování sice odhalila části těchto vrstev, byly v nich ale záhadné mezery.

Nakonec to byl Spitzer, který hádanku rozřešil. Ukazuje se, že některé části hvězdy Cas A nebyly výbuchem hvězdy odmrštěny pryč stejně rychle jako jiné. Představte si cibuli u níž jsou některé části jejich vrstev výbuchem odpáleny pryč o něco pomaleji než jiné části týchž vrstev.

"Nyní si můžeme lépe přestavit to, jak hvězda explodovala," řekl Dr. William Reach z NASA Spitzerova vědeckého centra v Pasadeně v Kalifornii. "Zdá se, že většina původních vrstev hvězdy byla vyvržena do prostoru postupně, ale různými průměrnými rychlostmi v závislosti na tom, kde výbuch začal."

Jak Spitzer našel chybějící části skládačky? Když jednotlivé vrstvy vyvržené z hvězdy narazí, jedna po druhé do rázové vlny exploze, zahřejí se. Hmota, která narazila do rázové vlny už dříve měla více času na to, aby se ohřála na teploty, které vyzařují rentgenové a viditelné světlo. Naopak hmota která se s rázovou vlnou setkala později je chladnější a vyzařuje jen v infračerveném oboru. Výsledkem bylo, že původně pozorované rentgenové a viditelné světlo identifikovalo horký, materiál z hlubokých vrstev, který byl ven vyvržen rychle, ale už ne chladnější části, které se za ním opozdily. Infračervené detektory Spitzerova dalekohledu byly schopny najít právě tyto "opozdil" a chladnější kusy vrstev plynu a prachu pocházející ze středních vrstev, v nichž se nacházel neon, kyslík a hliník.

Kasiopeia A je ideálním cílem pro studium anatomie výbuchu supernovy, protože je mladá, relativně blízko naší sluneční soustavě a tak podstupuje své závěrečné smrtelné bolesti přímo před bdělýma očima nejrůznějších dalekohledů. To jak se vzhled pozůstatků po supernově promění již za několik měsíců si můžete zvětšit na obrázku vpravo. Jiný pohled na tento objekt získáte, například pomocí Hubbleova dalekohledu, v článku ze 30.srpna 2006. Už za několik set let totiž budou zbytky Cas A zcela smíchány a navždy se tak smaže záznam o tom, jak hvězda žila a zemřela.

Zdroj: NASA

Kometa SWAN zjasnila

Kometa SWAN, jak se zdá, zjasnila, a to na rozdíl od předpovědí, podle kterých už měl její jas napřed pomalu a pak stále rychleji pohasínat.

Svědčí o tom například snímek vlevo, který pořídil Pete Lawrence ze Selsey ve Velké Británii, večer 24.října 2006 a to docela malým, jen třípalcovým (necelých 8 cm) dalekohledem.

"Odhadoval jsem, že může mít jasnost asi +4,6 magnitudy, prostým okem docela snadno viditelná kometa," komentuje svůj snímek Lawrence pro server spaceweather.com.

Kometa má slabší zvlněný ohon o délce asi tří úplňků a krásně smaragdově zelenou kóma. Zelená barva důkazem, že kometa obsahuje jedovatý plyn kyan (CN), a dvojatomový uhlík (C2), protože obě tyto látky, pokud jsou vystaveny slunečním světlu, se rozzáří právě odstíny zelené barvy.

Budete li mít dnes jasný západní obzor, vezměte triedr a vyjděte po západu Slunce ven, nebo navštivte některou z hvězdáren.

Kometu hledejte chvíli po západu Slunce téměř nad západem v souhvězdí Corona Borealis (Severní koruna), viz mapka vpravo (lze zvětšit).

Kometa je dnes zhruba na půli cesty mezi souhvězdími Bootes (Pastýř) a Hercules (Herkules), kam dorazí už za dva dny, 27. října 2006). Efemeridy komety naleznete zde [efemerida].

Zpracováno podle: spaceweather.com 

Astronomové usvědčili galaktického piráta silnic

Galaxie v Andromedě, nám nejbližší velká spirální galaxie, se jeví jako klidné a pokojné místo. Ale vzhled může klamat. Astronomové mají nový důkaz o tom, že Andromeda byla  před asi 200 miliony let zapletena do divoké čelní srážky se sousední trpasličí galaxií Messier 32 (M32).

"Jako tým kriminalistů jsme shromáždili důkazy a zrekonstruovali místo činu," řekla Pauline Barmby z Harvard-Smithsonian Centra pro astrofyziku, členka výzkumné skupiny, která tento objev učinila. "Důkazy zřetelně ukazují, že M32 je vina trestným činem silničního pirátství."

Objev byl uveřejněn 19. října 2006 v časopisu NATURE.

Na obrázku: Tato infračervená fotografie pořízená Spitzerovým kosmickým dalekohledem odhalila před tím nikdy nepozorovaný prašný prstenec hluboko uvnitř galaxie. V kombinaci s dříve nalezeným vnějším prstencem pak existence obou naznačuje, že M32 vnikla do disku Andromedy podél její polární osy před přibližně 210 miliony let.

Dramatický důkaz galaktické srážky přinesly snímky pořízené přístrojem Infrared Array Camera (IRAC) na Spitzerově kosmickém teleskopu. Tyto obrazy odhalily nikdy předtím nepozorovaný prašný prstenec nalézající se hluboko uvnitř galaxie v Andromedě. Když byly tyto snímky zkombinovány s již dříve pozorovaným vnějším prstencem, přítomnost dvou prašných prstenů naznačila dávnou poruchu, jejíž výsledek se dodnes šíří skrz galaxii.

"Tyto prašné prstence jsou jako vlny na rybníce," řekl David Block z univerzity Witwatersrand v Johannesburgu, který je vedoucí autorského  na papíru. "Vhodíte kámen do vody a dostanete rozšiřující se sérii prstenců nebo vln. Nechejte narazit malou galaxii téměř přímo s jinou, větší a uvidíte vlny nebo prstence z plynu a prachu, které se šíří ven jako následek silné interakce jejich gravitace.

"Zatímco na Zemi se ještě tvořil Atlantský oceán, malá galaxie M32 narazila přímo do disku plynu a hvězd galaxie v Andromedě. Jen dinosauři viděli tuto srážku a udrželi si její tajemství, dokud jej neodhalil Spitzerův kosmický dalekohled," dodal Block.

Členy výzkumného týmu byli Frederic Bournaud a Francoise Combes, z Observatoire de Paris, kteří vykonali sérii počítačových simulací modelujících srážku mezi Andromedou a M32. Zjistili při tom, že M32 vnikla do  disku Andromedy podél její polární osy před přibližně 210 miliony let. Protože M32 byla mnohem méně hmotná než Andromeda, ta nebyla srážkou téměř nijak porušena, ovšem menší galaxie při ní ztratila více než polovinu své původní hmotnosti.

"Při analogii s pirátem silnic by mohla být M32 přirovnána k malému autíčku, zatímco Andromeda by byla velkým tahačem," vysvětluje Barmbyová. "Při srážce mezi nimi by náklaďák zůstal téměř nepoškozen,  zatímco mini auto by bylo rozbito. Podobně byla M32 poškozena mnohem více než Andromeda."

Astronomové předpovídají, že Andromeda a naše Mléčná dráha se srazí přibližně za 5 až 10 miliard roků. Tato srážka dvou podobně velkých galaxií bude jiná. Vymaže jejich současnou identitu a místo nich vznikne místo nich jediná eliptická galaxie.

Podle: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Zemětřesení ochromilo observatoře na Mauna Kea

Minulou neděli, 15.října večer místního času, zasáhla Havajské ostrovy série tří zemětřesení o síle 4.2, 5.8 a 6.7 stupně Richterovy stupnice. Spadaly tedy do rozsahu označovaného jako slabé až po silné zemětřesení, které může ničit až do vzdálenosti 100 km od epicentra. Největší z otřesů byl na Havaji zároveň nejsilnějším za posledních 20 let. Otřesy byl zasažen také Velký ostrov a tím i 4.200 metrů vysoký vrchol Mauna Kea, kde je soustředěno 13 z největších dalekohledů světa.

Mezi nimi jsou i takové unikáty jako dvojice desetimetrových dalekohledů Keck I. a II., největších současných dalekohledů na světě, nebo sice jen 3,8 metrový dalekohled Canada-France-Hawaii Telescope (CFHT), který je však unikátní svými fotografickými možnostmi a proto je vybaven na světě největší, 338 megapixelovou CCD kamerou.

Vědci z mnoha zasažených observatoří ještě dnes zkoumají, jak dalece byly jejich přístroje poškozeny a mnozí odložili pozorování, aby se napřed zjistily možné závady na technice a to i přes to, že přístroje jsou i na takovou eventualitu poměrně dobře připraveny a s nějakým tím zemětřesením se při stavbě na vrcholu sopky přeci jen počítalo.

Christian Veillet, výkonný ředitel Canada-France-Hawaii Telescope řekl, že u nich byl zemětřesením nejvíce zasažen tak zvaný enkodér. "Zařízení bylo rozbito a rozdrceno teleskopem v době hlavního otřesu. Vypadá jako by jste po másle jezdili nožem, a to jde skutečně o velmi pevnou ocel, o které tady mluvíme", řekl Veillet. Zaměstnanci observatoře jej museli celý rozebrat a znovu sestavit z náhradních dílů a tak už tento víkend proběhnou zkoušky jeho funkčnosti, protože se zdá, že zrcadlo, ostatní optika a mechanika, ani největší digitální kamera světa používané tímto dalekohledem nebyly jinak nijak zvlášť poškozeny a zdají se být v pořádku.

Samozřejmě případné škody se ještě ověřují a je příliš brzy na to říci nakolik byl teleskop zemětřesením ovlivněn, řekl Veillet.

Mauna Kea má ideální podmínky pro pozorování vesmíru ze Země, když nadmořská výška a umístění uprostřed Tichého oceánu nabízí průzračnou atmosféru.

Na obrázku nahoře je uprostřed kopule dalekohledu CFHT, v levém rohu pak je je dvojice kopulí dalekohledů Keck I. a II. Mezi nimi je třímetrový infračervený dalekohled IRTF NASA.

Na obrázku vpravo je pohled na celý vrchol Mauna Kea, kde zleva doprava jsou nahoře na hřebeni umístěny dalekohledy Subaru (8 m), W.M.Keck I. a II. (2x10 m), IRTF (3 m), CFHT (3,8 m), Gemini North (8 m), UH (2,2 m), UKIRT (4 m). Pod nimi se zleva doprava nachází submilimetrové antény SMA (8x6 m),  JCMT (15 m), CSO (10 m). Asi 5 km od vrcholu (není na snímku) se nachází radioteleskop VLBA (25 m).

Dalekohledy Keck I. ani Keck II., ani doprovodná technika a výpočetní středisko nebyly poškozeny, opraveny byly pouze některé mechanické díly pohybující 300 tunovými dalekohledy byly odstraněné a nahrazeny novými, řekla Laura Kinoshita, tisková mluvčí observatoře.

Jednou z věcí je sice nahrazení mechanických dílů, technici však budou muset provést kompletní rekalibraci obou dalekohledů, která odstraní posun o zhruba o 2 centimetry, ke kterému při zemětřesení u obou dalekohledů došlo. "V astronomii může mít dokonce i pohyb o několika málo nanometrů významné dopady na přesnost našich systémů," řekla Kinoshitová. "Tak tedy potřebujeme aktualizovat všechny naše systémy na novou pozici dalekohledů."

Peter Michaud, mluvčí observatoře Gemini North řekl, že jejich přístroje přežily zemětřesení v pořádku, ovšem, rovněž jako v případě dalekohledů Keck, je čeká nové nastavení celého systému.

Také Infračervený dalekohled IRTF, který provozuje NASA, jak se zdá, přečkal zemětřesení v dobrém stavu, protože už při úterním pozorování se neukázaly žádné vady.

Nejvíce tedy na zemětřesení nejspíše doplatil Canada-France-Hawaii Telescope.

Podle: www stránek jednotlivých dalekohledů

Hledání extrasolárních planet v číslech

Víc než dekádu po objevu prvních planet mimo naši sluneční soustavu astronomové objevili už na 200 z těchto "extrasolárních planet". Použitím rozumné definice potenciálně obyvatelné planety, spojené s rozsáhlými počítačovými simulacemi vědci vypočítali, kolik takových potenciálně obyvatelných planet by mohlo být objeveno v okolí dalších hvězd zkoumaných misí SIM PlanetQuest. SIM je zkratkou pro Space Interferometry Mission, tedy pro Kosmickou interferometrickou misi. Mise, jejíž start se plánuje na příští desetiletí, se zaměří na planety se specifickými vlastnostmi společnými s naší Zemí, tedy podobnou hmotnost a oběžnou dráhu v "obyvatelné zóně, tedy ani příliš blízko, ani příliš daleko od své mateřské hvězdy. Při této hmotnosti se předpokládá, že by planety mohly mít na povrchu kapalnou vodu a atmosféru, tedy podmínky považované za nutné pro vznik a udržení života.

Vědecký tým ukázal, že v průzkumu nejlepších 120 kandidátů na hvězdy hvězdy u kterých by takové planety mohly být, by SIM PlanetQuest měl najít:

* planety velikosti Země a menší okolo 6 hvězd
* planety menší než dvojnásobek hmoty Země kolem 24 hvězd
* planety menší než trojnásobek hmoty Země kolem každé z hvězd v průzkumu

Všechny planety objevené misí SIM by mohly být i na na krátkém seznamu cílů pro předpokládanou misi Terrestrial Planet Finder, jejímž cílem by mělo být hledání planet podobných Zemi a která by mohla najít přímé známky obyvatelného prostředí nebo dokonce známky života.

Přehled šesti hvězd, kde by SIM PlanetQuest mohl najít Zemi podobné planety, pokud existují, zahrnuje i některá důvěrně známá jména hvězd viditelných na noční obloze:

* Sirius, nejjasnější hvězda na zimní obloze
* Altair, který tvoří jeden z vrcholů "Letního trojúhelníku"
* Alfa Centauri, nejbližší jasná hvězda, viditelná z jižní polokoule

Výzkum byl publikován v zářijovém vydání Publications of the Astronomical Society of the Pacific. Jeho autory jsou Joseph Catanzarite a doktoři Michael Shao, Stephen Unwin, Angelle Tanner a Jeffrey Yu, všechni z JPL.

Více informací o misi SIM PlanetQuest je k dispozici na: http://planetquest.jpl.nasa.gov/SIM/sim_index.cfm 

Zdroj: NASA/JPL

Dinosaury pravděpodobně vyhubil více než jeden meteor

Stále více důkazů ukazuje na to, že dinosaury a jejich současníky nezahubil jen samotný dopad Chicxulub, tvrdí paleontoložka, která říká, že ve skutečnosti šlo o vícenásobný dopad meteorů, silnou sopečnou činnost v Indii a celkovou změnu klimatu, kterými vyvrcholil konec geologického období křídy.

Paleontoložka Princetonské University Gerta Keller (obrázek vpravo) a její spolupracovníci Thierry Adatte z University v Neuchatel ve Švýcarsku a Zsolt Berner a Doris Stueben z Univerzity v Karlsruhe v Německu přišli na to, že dopad, který vytvořil kráter Chicxulub, dnes skrytý pod hladinou Mexického zálivu, byl možná menší a někdy na počátku série dopadů meteorů a sopečných erupcí, drtících život na Zemi po více než půl miliardy let.

Teprve poslední a mnohem větší, zatím ještě neidentifikovaný dopad z doby před 65,5 milionů let však byl, jak se zdá, tím posledním hřebíčkem do rakve, který zahubil dvě třetiny všech druhů v jednom z největších hromadných vymírání druhů v historii života na Zemi. Kellerová věří, že to byl až právě tento dopad, nikoliv Chicxulub, který vytvořil známou vrstvu mimozemského iridia nalezenou ve skalních vrstvách po celé zeměkouli a který nakonec ukončil věk plazů.

Na obrázku: Geologové vrtající v oblasti Brazos River v Texasu našli nové důkazy o tom, co nejspíše vyhubilo dinosaury před 65 miliony let.

Kellerová, která chce své důkazy prezentovat na výročním shromáždění Americké geologické společnosti (GSA) ve Filadelfii, v úterý 24.října 2006 říká, že "samotný dopad Chicxulub nemohl způsobil celé hromadné vymírání druhů, protože nastal dříve než začalo hromadné vymírání druhů."

"Chicxulub je jen jedním z tisíců kráterů vzniklých dopadem meteoritu na zemský povrch a jeho podloží," doplňuje ji Richard Lane, programový ředitel Státní vědecké nadace (NSF), oddělení věd o Zemi, která financovala celý výzkum.

Podmořské usazeniny z vrtů v kráteru Chicxulub, stejně jako z Texasu v lokalitě podél Brazoss River a z výchozů geologických vrstev v severovýchodním Mexiku odhalují, že meteorit, který vytvořil kráter Chicxulub dopadl na Zem už asi 300.000 let před hromadným vymíráním druhů. Zkamenělí mikroskopičtí mořští živočichové nalezení ve vzorcích z vrtů nebyli prakticky poškozeni, tvrdí Kellerová.

"Na všech těchto místech, která můžeme analyzovat, nacházíme v usazeninách jejich malé zkameněliny a to přímo nad i pod vrstvou pocházející z dopadu Chicxulub a nenacházíme na nich žádný významný biotický účinek," říká Kellerová. "Tomuto dopadu tedy my nemůžeme přisuzovat žádné specifické vymírání."

Celý příběh podle Kellerové znamená jen to, že Chicxulub, ačkoli se jednalo o skutečně velký dopad, ve skutečnosti jen zapadl do dlouhého období obrovských sopečných erupcí v oblasti Deccan Trap (okolí Bombaje) v Indii, a dlouhého období změny klimatu. Teprve druhý dopad velkého meteoritu pak byl onou pověstnou závěrečnou třešničkou na dortu.

Sopečná činnost v oblasti Decccan uvolňovala do atmosféry obrovská množství skleníkových plynů po dobu více než milionu let, což nakonec vedlo až k hromadnému vymírání druhů. Ještě než nastal dopad v Chicxulub, oceány byly už o 3 až 4 stupně teplejší a to dokonce i u dna, říká Kellerová. "Na povrchu tedy muselo být tepleji o 7 až 8 stupňů. Toto ohřátí skleníkovým efektem je dobře zdokumentováno. Zvýšení teploty bylo rychlé, trvalo jen asi za 20.000 let a teplota zůstala takto vysoká po asi 100.000 let, než se Země ochladila zpět na teplotu běžnou před vymíráním druhů."

A kde je kráter druhého dopadu? "To bych si přála věděl," uzavírá Kellerová.

Zdroj: NSF

Technici obnovili napájení Hubbleova teleskopu

Jednoduché zapnutí a vypnutí vypínače elektrického relé bylo vše co v pátek potřebovali udělat technici NASA, aby obnovili elektrické napájení Hubbleovy hlavní kamery ACS. Bylo to už podruhé tento rok, co se kamera ACS 29.září neočekávaně vypnula. Informovali jsme o tom 1. října.

Napájení bylo obnoveno pro jeden ze tří detektorů kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) po té, co byla elektrická relé, podezřelá jako příčina přerušení práce kamery zapnuta a vypnuta. Technici NASA věří, že to byly pouze nečistoty na kontaktech, které překážely průchodu elektrického proudu, objevilo se ve sdělení Institutu kosmického dalekohledu.

Institut také sdělil, že detektor bude sledován do konce týdne a pokud jeho výkon zůstane stabilní, pozorování budou pokračovat od příštího týdne.

Institut kosmického teleskopu pracující v Baltimore koordinuje využití dalekohledu na oběžné dráze už od roku 1990, co byl raketoplánem vynesen do kosmu, aby způsobil převrat v astronomii mnohými, do té doby nepozorovanými, jevy a objekty ve vesmíru.

NASA plánuje na 27. října 2006 poradu, na které se bude probírat bezpečnost letu raketoplánu, který by se měl postarat o údržbu Hubbla a jeho udržení v činnosti nejméně do roku 2001, nebo dokud nebude nahrazen vypuštěním dalekohledu Jamese Webba v roce 2013. Agentura zrušila po ztrátě raketoplánu Columbia dříve plánovanou opravnou misi, ale po protestech vědců i veřejnosti byla nucena se k jejímu plánování opět vrátit.

Hubbleova hlavní kamera ACS se skládá ze tří elektronických kamer, do kterých se skrze filtry rozděluje světlo od ultrafialového až po blízké infračervené oblasti. Kamera ACS byla na dalekohled nainstalována v roce 2002 a poskytla zatím nejjasnější obrázky galaxií tvořících se velmi ranném vesmíru.

Zdroj: NASA

Kometa C/2006 M4 (SWAN) I přes poměrně nepříznivé podmínky (silný opar) jsme se včera večer pokusili novým dalekohledem (Newton 500 mm) vyhledat kometu C/2006 M4 (SWAN) na udávané poloze v souhvězdí Honících psů.  A skutečně, po zhruba 10 minutách se ji podařilo najít  jako mlhavý obláček, u kterého však, díky atmosférickým podmínkám, nebylo možné rozlišit žádný ohon. Nicméně kometa byla tam, kde by podle předpovědí měla být a také její jasnost odhadem odpovídala předpovídané jasnosti. Dá se tedy říci, že pokud nezklamou předpovědi počasí, slibující nám ve středu večer zcela jasnou oblohu, bude to docela pěkná podívaná. Chcete-li se na ni podívat, pak teď je ten správný čas pro návštěvu nejbližší hvězdárny, třeba té naší. Na přehledové mapce vlevo (lze zvětšit) vidíte její pohyb komety mezi hvězdami do konce měsíce října. V souhvězdí Honicích psů (Canes Venatici) ji najdeme do 14. října, mezi 15. až 22. říjnem projde Pastýřem (Bootes),  do 26.října se bude pohybovat souhvězdím Severní koruny (Corona Borealis), aby od 27. října kralovala souhvězdí Herkules.  Nejlepší podívanou ovšem nabídne nejspíše v příštím týdnu, kdy má její jasnost dosahovat maxima okolo 6 mag., když bylo hlášeno několik pozorování s odhadem až 5,3 mag. Pak ovšem bude její jas rychle klesat, kdy 1.11. se odhaduje už na 7,4 mag. a 1.12. klesne pod 10 mag.  Více např.na cometography.com

Složitá meteorologie Venuše

Sonda Venus Express Evropské kosmické agentury pokračující v neúnavném průzkumu atmosféry Venuše, odhaluje stále nové a nové detaily oblačného systému planety. A meteorologie je na Venuši skutečně komplexní věc, tvrdí vědci.  Nové infračervené obrazy noční strany pořízené přístrojem VIRTIS (Visible and Near-Infrared Mapping Spectrometer) v červenci 2006, zřetelně ukazují nové detaily komplexního oblačného systému.

První pohled (ve falešných barvách) je složen ze tří infračervených snímků získaných přístrojem VIRTIS 22. července 2006, když se kosmické plavidlo pohybovalo v apocentru (nejvzdálenějším bodě) své eliptické oběžné dráhy, asi 65.000 kilometrů nad noční stranou planety.

Využitím schopnosti provádět pozorování na vlnové délce 1,7 mikrometru mohl VIRTIS sondovat oblaka ve výšce asi 60 kilometrů nad povrchem, tedy asi 15 až 20 kilometrů pod horní hranicí přibližně 80 kilometrů silné oblačnosti. Tepelné záření přicházející od rozpáleného povrchu Venuše je reprezentováno intenzitou barev, tedy čím jasnější je barva (směrem k bílé), tím více tepelného záření přichází od povrchu, tedy tím méně oblačnosti je mezi povrchem a kosmickým plavidlem.

Všechny snímky byly pořízeny najednou, v intervalu asi 30 minut, protože mraky na Venuši se pohybují velmi rychle a neustále mění svůj tvar. Atmosféra Venuše je jistě nejdynamičtější mezi planetami podobnými Zemi, když jedna její otočka kolem celé planety zabere jen čtyři dny.

"V mracích na Venuši existují stálé vzory a opakující se rysy, ale zároveň jsou velmi proměnlivé jak v krátkodobém tak dlouhodobém časovém měřítku," řekl Giuseppe Piccioni který se s Pierrem Drossartem hlavním vědeckým pracovníkem přístroje VIRTIS. "Toto dělá meteorologii vpravdě nejkomplexnější věcí na této planetě."

Tepelné vyzařování přicházející z povrchu Venuše je ovlivňováno a regulováno přítomností mraků a tak je možné díky němu pozorovat na noční straně planety přímo jejich strukturu, morfologii i dynamiku. To právě bylo vykonáno na dalším snímku noční strany planety (vpravo), získaném přístrojem VIRTIS 29. července, také z apocentra oběžné dráhy, tedy ze vzdálenosti 65.000 kilometrů od povrchu.

Vlnová délka 2,3 mikrometru použitá pro tento obraz opět přinesla "pohled" dolů pod mračnou pokrývku. Velký mrak viditelný při středu obrazu a protažený směrem k pravé spodní části je asi 2000 kilometrů dlouhý a 500 kilometrů široký.  Představuje důvěrně známý a zvláštní tvar mraků na Venuši. Obvykle jsou podlouhlé kvůli velmi vysokým rychlostem větrů, docilujícím na horní hranici rychlosti až 360 kilometrů za hodinu, které jsou způsobeny "super rotací" atmosféry.

Velmi oblačný region vpravo nahoře je situován za 60° jižní zeměpisné šířky reprezentuje přechod k oblasti, kde je atmosféra ovládána efekty mohutného dvojitého jižního polárního víru.

První detailní obrázky asteroidu KW4 odhalily bizarní systém

První detailní obrazy dvojitého systému asteroidů odhalují neobvyklý svět, kde nejvyšší body na povrchu jsou ve skutečnosti také nejnižšími, a kde dva asteroidy tančí okolo sebe svázány gravitací.

Dvojitý asteroid je takový systém, kde dva asteroidy obíhají kolem sebe navzájem, jako mini systém Země - Měsíc nebo Pluto - Charon, řekl Daniel Scheeres, mimořádný profesor kosmického inženýrství na Michiganské univerzitě. Tyto nové výsledky autorů Prof. Daniela Scheerese, Dr. Stevena Ostro z NASA/Caltech Jet Propulsion Laboratory a čtrnácti dalších autorů se objevily 12. října 2006 v online verzi časopisu Science.

Radarové obrazy asteroidu KW4 (oficiální plné označení zní 66391 1999 KW4) byly získány už v období mezi 21 a 29. květnem 2001, když asteroid prošel ve vzdálenosti 4,8 milionu kilometrů (0,032 AU) od Země. Použitými přístroji byly 70 metrový radioteleskop v Goldstone v Kalifornii a 305 metrový radioteleskop Arecibo v Portoriku. Předtím byl asteroid KW4 zařazen jako potenciálně nebezpečný asteroid (PHA), díky blízkosti jeho oběžné dráhy k oběžné dráze Země, ale nová pozorování ukázala, že žádné nebezpečí srážky se Zemí u KW4 nehrozí a to přinejmenším během příštích 1.000 let.

Pozorování ukazují, že větší z objektů, nazývaný Alfa, má průměr asi 1,5 km a rotuje s periodou 2,8 hodiny, tedy tak rychle, že je zploštělý do tvaru létajícího talíře, říká Scheeres. Díky tomu je hornatá oblast podél středu asteroidu ve skutečnosti jeho nejnižší částí. Asteroid rotuje tak rychle, že rovníkový hřeben je vlastně velmi blízko tomu, aby se odtrhl a odletěl pryč do prostoru, řekl také Scheeres. Menší objekt z dvojice je asi třetinový a obíhá okolo většího jednou za 17,4 hodiny ve vzdálenosti asi 2,5 kilometru.
 
Dalším zajímavým objevem je, že obě dvě tělesa tohoto systému okolo sebe obíhají tak těsně, že jsou oboustranně gravitačně svázány.
"Jsou tak blízko sebe, že když se jeden z nich otáčí, ovlivňuje to pohyb toho druhého," řekl také Scheeres.

Podle pozorování tohoto dvojitého asteroidu se zdá, že se buď zformoval při slapovém rozpadu vlivem blízkém průchodu okolo Země nebo slunečním zářením, což ho roztočilo tak rychle, že to nakonec vedlo k rozpadu na dva kusy. Zvláštní tvar asteroidů někdy způsobí, že se rotují rychleji a rychlejší, když jsou, díky tvaru, nerovnoměrně osvětlovány Sluncem, jako by měly sluneční plachtu, řekl Scheeres. Výsledek takového působení slunečního světla na asteroid se zkráceně označuje jako YORP efekt.

Nedávné nálezy také potvrzují, že asteroidy jsou jen nestálou hromadou suti držící pohromadě gravitací a nikoliv pevným tělesem.

Další informace a animace najdete na: http://echo.jpl.nasa.gov/~ostro/kw4_infosheet

Zdroj: Univerzita Michigan, Sciencemag, NASA/JPL

První detailní obrázky asteroidu KW4 odhalily bizarní systém

První detailní obrazy dvojitého systému asteroidů odhalují neobvyklý svět, kde nejvyšší body na povrchu jsou ve skutečnosti také nejnižšími, a kde dva asteroidy tančí okolo sebe svázány gravitací.

Dvojitý asteroid je takový systém, kde dva asteroidy obíhají kolem sebe navzájem, jako mini systém Země - Měsíc nebo Pluto - Charon, řekl Daniel Scheeres, mimořádný profesor kosmického inženýrství na Michiganské univerzitě. Tyto nové výsledky autorů Prof. Daniela Scheerese, Dr. Stevena Ostro z NASA/Caltech Jet Propulsion Laboratory a čtrnácti dalších autorů se objevily 12. října 2006 v online verzi časopisu Science.

Radarové obrazy asteroidu KW4 (oficiální plné označení zní 66391 1999 KW4) byly získány už v období mezi 21 a 29. květnem 2001, když asteroid prošel ve vzdálenosti 4,8 milionu kilometrů (0,032 AU) od Země. Použitými přístroji byly 70 metrový radioteleskop v Goldstone v Kalifornii a 305 metrový radioteleskop Arecibo v Portoriku. Předtím byl asteroid KW4 zařazen jako potenciálně nebezpečný asteroid (PHA), díky blízkosti jeho oběžné dráhy k oběžné dráze Země, ale nová pozorování ukázala, že žádné nebezpečí srážky se Zemí u KW4 nehrozí a to přinejmenším během příštích 1.000 let.

Pozorování ukazují, že větší z objektů, nazývaný Alfa, má průměr asi 1,5 km a rotuje s periodou 2,8 hodiny, tedy tak rychle, že je zploštělý do tvaru létajícího talíře, říká Scheeres. Díky tomu je hornatá oblast podél středu asteroidu ve skutečnosti jeho nejnižší částí. Asteroid rotuje tak rychle, že rovníkový hřeben je vlastně velmi blízko tomu, aby se odtrhl a odletěl pryč do prostoru, řekl také Scheeres. Menší objekt z dvojice je asi třetinový a obíhá okolo většího jednou za 17,4 hodiny ve vzdálenosti asi 2,5 kilometru.
 
Dalším zajímavým objevem je, že obě dvě tělesa tohoto systému okolo sebe obíhají tak těsně, že jsou oboustranně gravitačně svázány.
"Jsou tak blízko sebe, že když se jeden z nich otáčí, ovlivňuje to pohyb toho druhého," řekl také Scheeres.

Podle pozorování tohoto dvojitého asteroidu se zdá, že se buď zformoval při slapovém rozpadu vlivem blízkém průchodu okolo Země nebo slunečním zářením, což ho roztočilo tak rychle, že to nakonec vedlo k rozpadu na dva kusy. Zvláštní tvar asteroidů někdy způsobí, že se rotují rychleji a rychlejší, když jsou, díky tvaru, nerovnoměrně osvětlovány Sluncem, jako by měly sluneční plachtu, řekl Scheeres. Výsledek takového působení slunečního světla na asteroid se zkráceně označuje jako YORP efekt.

Nedávné nálezy také potvrzují, že asteroidy jsou jen nestálou hromadou suti držící pohromadě gravitací a nikoliv pevným tělesem.

Další informace a animace najdete na: http://echo.jpl.nasa.gov/~ostro/kw4_infosheet

Zdroj: Univerzita Michigan, Sciencemag, NASA/JPL

Teodor v provozu, aneb křtiny a vše co k tomu patří

Posledních několik týdnů hektické činnosti, kdy jsme hvězdárnu připravovali na oslavy 45. výročí otevření pro veřejnost je úspěšně za námi. Zejména celý začátek měsíce, až do pozdní noci 8. října se nesl ve znaku velkých změn a zvýšené činnosti. Dokončovaly se stavební úpravy, připravoval se program oslav i realizace akcí ke Světovému kosmickému týdnu 2006 a vše směřovalo k tomu nejhlavnějšímu, zprovoznění nového velkého dalekohledu a jeho předání do služeb veřejnosti. V pátek se dokončily všechny práce spojené s údržbou hvězdárny i poslední úpravy kopule a tak se sobota a neděle už mohla věnovat vlastním oslavám a zejména návštěvníkům, a to doslova.

V sobotu 7. října probíhal na Domě kultury celodenní program nazvaný souhrnně Via Lucis - Cesta světla. Už ráno byla otevřena interaktivní výstavka, na které se představili se svými pracemi týkajícími se převážně výuky fyziky, optiky a astronomie, ale i rozvoje logického myšlení a rukodělné zručnosti při ryteckých pracích žáci a studenti místních škol.  Spolu s nimi se akce zúčastnila i firma ATC Přerov s prodejní výstavkou astronomické techniky a Vývojová optická dílna ÚFP AV ČR v Trutnově  se svými výrobky.  Odpoledne pak p.Holubec z ATC prezentoval své zážitky z pozorování letošního úplného zatmění Slunce v Egyptě.

Ve stejné době proběhl na hvězdárně slavnostní ceremoniál, při kterém byl uveden do běžného provozu a zároveň byl předán veřejnosti do užívání nový 50 cm dalekohled, který patří mezi desítku největších dalekohledů v ČR a stal se zřejmě největším, který je uzpůsoben k tomu, aby byl běžně dostupný i laické, nejen vědecké veřejnosti.  Dalekohled při tom dostal z praktických i historických důvodů jméno. Byl pokřtěn jako Teodor, na památku prvního vedoucího astronomického kroužku a hvězdárny v Uherském Brodě Ing. Teodora Hanáka.  Za kmotry mu byli RNDr. Jiří Grygar, starosta Uherského Brodu Ing. Ladislav Kryštof, vedoucí astronomického kroužku hvězdárny a bývalý starosta města  Ing. Jiří Veselý a symbolicky i dcera Ing. Hanáka.

V sobotu večer pak proběhla ve velkém sále Domu kultury přednáška, při které Dr. Grygar shrnul úspěchy a mezníky, ke kterým došlo v astronomii za 45. let existence hvězdárny. Velmi příjemný večer pak jen umocnilo posezení s několika členy astronomického kroužku u zajímavé debaty. 

Neděle  8. října odpoledne byla naopak věnována dnu otevřených dveří hvězdárny. Při něm, kromě představení nového dalekohledu široké veřejnosti, bylo v rámci Světového kosmického týdne 2006 uspořádáno nepřetržité promítání, několik hodin trvajícího pásma filmů s tématikou kosmických letů a jejich přínosu lidstvu.

Jako by jsme si jej objednali,  po oba dny provázelo všechny akce pěkné a slunečné počasí. Také díky němu byla návštěvnost všech akcí až nebývale vysoká. Sobotních akcí se zúčastnilo více než 250 návštěvníků a v neděli odpoledne byla tato návštěvnost dokonce ještě překonána, když počet lidí, kteří přišli na hvězdárnu atakoval hranici 300 návštěvníků. Za jediné odpoledne a večer tak zdárně prošla rekonstruovaná kopule, nový dalekohled i sál zatěžkávací zkouškou, která se co do počtu návštěvníků dá srovnat jen s tím, co hvězdárna zažila při takových akcích jako bylo zatmění Slunce, konjunkce Marsu či tranzit Venuše.

Jistým překvapením byl velký zájem médií, kdy o akci informovala nejen většina regionálního tisku a rozhlasových stanic, ale také regionální televize Emurfilm Zlín a Český rozhlas Leonardo.  Novinové články (pdf - cca 300 Kb)  MF Dnes, Kurýr, Metro, Slovácko, Právo, Blesk, Náš kraj.  Doufejme tedy, že zájem veřejnosti neuvadne a už příští týden nás navštíví první zájemci o noční pozorování.  

Hubble a VLT nalézají planety vzdálené 25.000 světelných roků  

Pomocí ESO Very Large Telescope potvrdili astronomové status extrasolárních planet pro dva ze 16 kandidátů objevených Hubbleovým kosmickým teleskopem. Jedna ze dvou potvrzených exoplanet má hmotnost o něco méně než 10 hmot Jupiteru, druhá pak má hmotnost menší než 3,8 Jupiteru.

Hubble nalezl 16 kandidátů na exoplanety během mezinárodního pozorovací kampaně s názvem 'Sagittarius Window Eclipsing Extrasolar Planet Search', zkráceně SWEEPS. Hubble sledoval velké množství hvězd ve hvězdami přecpané centrální výduti naší galaxie, na ploše oblohy, která není větší než velikost úplňku Měsíce (uprostřed dolní části obrázku vlevo).

Nález se shoduje s počtem planet očekávaných při provádění takového vzdáleného průzkumu, při odhadu založeném na předchozích objevech exoplanet v našem těsném sousedství. Extrapolace těchto výsledků na celou galaxii znamená důkaz pro existenci přinejmenším 6 miliard planet velikosti Jupiteru.

Pět z nově objevených planet reprezentuje nový extrémní typ planety, který zatím nebyl nikde jinde pozorován. Jde o Ultra Short Period Planets (USPPs), tedy o planety s extrémně krátkou oběžnou dobou, protože tyto světy obíhají okolo svých hvězd za méně než jeden pozemský den. Nejkratší zaznamenaná oběžná dráha trvá jen 10 hodin.

Hubble nemohl pozorovat 16 nově nalezených kandidátů na planety přímo. Astronomové ale užili Hubbleovu kameru ACS (Advanced Camera for Surveys) pro pátrání po planetách měřením nepatrných změn v jasu hvězd způsobených přechodem planet před hvězdou, tedy metodu tranzitu. Tato metoda však potřebuje, aby planeta měla rozměr alespoň Jupiteru, aby zablokovala dostatek světla přicházejícího od hvězdy v rozsahu od asi 1 do 10 procent. Takto identifikované planety se stávají "kandidáty", protože astronomové si nemohou být jisti jejich hmotností bez provedení dalších spektroskopických měření.

Hubble při přehlídce SWEEPS kontroloval asi 180.000 hvězd na krátko periodický pokles jejich jasu. Tatáž malá oblast oblohy byla pozorována nepřetržité po sedm dnů od 23. do 29. února 2004. Pro určení, že pokles jasu hvězdy byl opravdu způsoben objektem obíhající hvězdy, bylo použito nejméně 2 a nejvíce 15 za sebou jdoucích tranzitů pro každého z 16 kandidátů na planetu.

Dvě z hvězd v pozorovacím poli bylo dost jasné na to, že tým SWEEPS mohl vykonat nezávislé potvrzení přítomnosti planety spektroskopickým měřením nepatrného zakolísání v pohybu hvězdově kvůli gravitačnímu tahu neviditelného společníka. K tomu byly použity přístroje UVES a FLAMES na ESO Very Large Telescope na Cerro Paranal v Chile. Jeden z kandidátů má hmotnost pod limitem detekce, který činí 3,8 hmoty Jupiteru. Obíhá okolo hvězdy, která je o 25% hmotnější než Slunce, jednou za 4,2 dne. Další kandidát má hmotnost 9,7 hmoty Jupiteru, což je méně než hmotnost 13,6 hmot Jupiteru, která je potřebná k tomu, aby mohl být hnědým trpaslíkem .

"Tyto výsledky skvěle ilustrují koordinaci činnosti mezi HST a VLT, když se jejich schopnosti jsou využívají naplno," řekl Alvio Renzini (INAF, Itálie), spoluautor studie.

Jde o zatím nejslabší hvězdy s planetami, které byly potvrzeny měřením radiálních rychlostí. "Protože hvězdy jsou tak slabé a zorné pole je tak plné hvězd, není možné použít metodu měření radiálních rychlostí pro potvrzení dalších kandidátů na planety," řekl vedoucí týmu Kailash Sahu z Vědeckého institutu kosmického teleskopu v Baltimore.

"Pro jejich potvrzení by byl potřeba mnohem většího pozemského dalekohledu, takový jako má být ELT (Extrémně velký teleskop se zrcadlem mezi 35 až 60 m),  jehož studie se v ESO aktuálně připravuje," dodal Renzini .

Podle: Evropská jižní observatoř

Planety preferují klidné sousedství

Hvězda musí žít v relativně klidném kosmickém sousedství, aby měla příznivé podmínky pro vznik planet, říkají astronomové používající NASA Spitzerův kosmický teleskopu. Tým vědců ze Stewardovy observatoře Arizonské univerzity v Tucsonu, dospěl k tomuto závěru po té, co sledoval intenzivní ultrafialové světlo a silné hvězdné větry vanoucí od hvězdy typu O, které trhají a odnáší pryč prachoplynové disky, ve kterých by u hvězd jako je naše Slunce, mohly vznikat planety.

Až 100 násobně větší hmotnost než má Slunce, to jsou hvězdy typu O, nejmasivnější a nejaktivnější hvězdy ve vesmíru. Jsou přinejmenším milionkrát silnější než Slunce.

Podle Zoltana Baloga, vedoucího autorského týmu této studie, jsou extrémně citlivé infračervené senzory Spitzerova dalekohledu ideální pro zachycení "fotovypařování" těchto protoplanetárních disků. V tomto procesu obrovská energie proudící z hvězd typu O ohřívá prachoplynové disky, které obklopují blízké, Slunci podobné hvězdy natolik, že plyn a prach v nich se odpaří, stejně jako se odpařuje vroucí voda a disk se tak nemůže udržet pohromadě. Výbuchy fotonů záření hvězd typu O pak vypařený materiál odfouknou pryč a zbaví tak menší, Slunci podobné hvězdy, schopnosti vytvořit planety.

"Můžeme vidět, že tyto systémy získají strukturu komet jak jsou rozfoukávány pryč a ničeny," řekl Balog. "Žádný jiný dalekohled zatím nezobrazil fotovypařování protoplanetárního disku takto detailně," přidává se Kate Su, spoluautorka studie.

Na obrázku: Protoplanetární disk násilně roztrhaný silnými větry z blízké horké hvězdy typu O (vpravo  jako velký oranžový bod s bílým středem).  Vlevo je kometu připomínající sousední sluneční soustava, která je ničená silnými větry a intenzivním ultrafialovým zářením hvězdy O.  Pozorovaný hvězdný systém je asi 2.450 světelných roků daleko v mračnu tvořících se hvězd IC 1396. Obraz pořídil Spitzerův Multiband Imaging Photometer na vlnové délce 24 mikronů. Obraz je ve falešných barvách, kde žlutá a bílá reprezentovat horké oblasti, zatímco purpurová a modrá jsou relativně chladnější oblasti.

Fotovypařování je proces velmi podobný tomu, který vytváří ohon komety prolétající vnitřní částí sluneční soustavy, jen je daleko násilnější a rozsáhlejší, doplňuje Su.

"Vždy, kdy částice záření z hvězdy typu O narazí do zrnka prachu v blízkém protoplanetárním disku, tlačí ji pryč od její mateřské hvězdy," říká Su. "Je to velmi podobné jako když vzniká ohon komety."

"Bohužel se tyto, Slunce připomínající hvězdy dostaly příliš blízko k ohni," říká George Rieke, který je rovněž spoluautorem studie a vedoucí výzkumný pracovník Spitzerova mnohopásmového zobrazovacího fotometru (MIPS), kterým byla vykonána tato pozorování.

Nakonec astronomové doufají, že určí, zda všechny hvězdy mají planety a pokud ne, jak hvězda ztratila schopnost je vytvořit. Objevy Spitzerova dalekohledu tak pomohou astronomům porozumět tomu, co řídí proces vzniku planet.

Členové týmu říkají, že původně hledali hvězdy bez protoplanetárních disků, hvězdy které se dostaly příliš blízko k hvězdám typu O a už nemají žádný disk. S tolika hvězdami typu O v oblasti neočekávali, že by protoplanetární disky přežily tak dlouho. Nicméně našli něco jiného, hvězdy, které se nedávno dostaly do nepřátelského sousedství hvězd typu O a ještě jsou v procesu ztráty svých disků.

"Že uvidíme protoplanetární disky v oblasti, kde je nikdo neočekával, je velmi vzrušující," říká Balog. "Ale vidět disk v procesu vypařování je ještě mnohem napínavější."

Balogův článek byl nedávno přijat k publikaci v Astrophysical Journal.

Podle: Arizonská univerzita

Regulace porodnosti hvězd v ranném vesmíru

Mezinárodní tým astronomů z univerzit v Yale a v Leidenu zjistil, že u mnoha velkých galaxií ranného vesmíru dominovaly "staré hvězdy". To pokládá nové otázky typu, proč tyto galaxie dospěly už tak brzy po začátku vesmíru.

Každým rokem se z plynu, který vyplňuje prostor mezi hvězdami v galaxiích jako Mléčná dráha, narodí jen hrstka nových hvězd. Pro vysvětlení dnešního velkého množství hvězd ve vesmíru, jen v naší galaxii je jich asi 400 miliard, se tedy předpokládá, že "porodnost hvězd" musela být v minulosti mnohem vyšší než dnes.

K velkému překvapení však astronomové používající 8,1 m dalekohled Gemini South v Chile, oznámili ve studii uveřejněné 2. října v časopisu Astrophysical Journal, že mnohé z největších galaxií ve vesmíru měly jen velmi nízkou tvorbu hvězd už v době, kdy vesmír měl jen pětinu dnešního stáří.

"Naše nové výsledky znamenají, že hvězdy v mnoha velkých galaxiích musely vzniknout už tehdy, když vesmír prožíval svůj dětský věk, tedy v prvních miliardách roků po Velkém třesku," řekla vedoucí vědeckého týmu Mariska Kriek, doktorand na Leidenské univerzitě a Yale.  "Výsledky potvrdily to, co někteří astronomové už tušili, tedy že galaxie, jak se zdá, mají nějakou velmi účinnou metodu 'regulace porodnosti'."

Na snímku: Extrémně hmotné černé díry v centrech galaxií mohou sloužit jako 'kosmický antikoncepční prostředek' potlačující v ranném vesmíru zrození nových hvězd. Modrý paprsek světla na tomto snímku blízké galaxie M87 vyzařuje z černé díry o hmotnosti převyšující miliardu Sluncí. Kredit - Hubbleův kosmický teleskop

Tyto nové objevy přidávají další důkazy o skutečnosti, že ve velkých galaxiích byl vznik nových hvězd významně potlačen a to hned po počátečním období bouřlivé aktivity. "Tyto galaxie měly velmi bujné mládí, ale do stability dospělosti se dostaly mnohem dříve než galaxie jako je naše Mléčná dráha, která tehdy byla ještě v plenkách," řekla Krieková."

Astronomové použili jedinečný a výkonný infračervený spektrograf Gemini, aby analyzovali světlo vzdálených galaxií současně na mnoha různých vlnových délkách. Studovali 20 galaxie vzdálených až 11 miliard světelných roků, nebo asi 80 procent stáří vesmíru.

"Nečekané objevy jsme nehledali, očekávali jsme, že uvidíme nápadný signál ionizovaného vodíku, prozrazující podpis zrození hvězd. Pozoruhodné však bylo, že u devíti z dvaceti galaxií, které jsme pozorovali, tento podpis nebyl vůbec pozorovatelný," řekl Pieter van Dokkum, mimořádný profesor astronomie a fyziky na univerzitě Yale. "To klade spolehlivý mezník vzniku hvězd v těchto objektech."

Jedním z návrhů řešení je, že za potlačení vzniku hvězd mohou být odpovědné enormně hmotné černé díry v centrech velkých galaxií. Když hmota po spirále padá do takové černé díry, uvolňují se obrovská množství energie, která jsou injektována do okolního galaktického plynu. Taková injekce energie může plyn rozředit natolik, že to v budoucnu omezí vznik dalších hvězd.

"Důkaz o přítomnosti takových černých děr pozorovaný v několika ze studovaných galaxií, poskytl podporu představě, že černé díry v mladém vesmíru slouží jako kosmické antikoncepční prostředky, " řekl van Dokkum.

Podle: Univerzita Yale

Raketoplán opět může startovat v noci

Poprvé po čtyřech letech, odstartuje další raketoplán nejspíše v noci. Rozhodla o tom NASA koncem minulého týdne.

První den startovacího okna raketoplánu Discovery nastává 7. prosince v 21:38 místního východního času. Byl by to první pokus o start v noci od doby, co raketoplán Endeavour odstartoval 23.listopadu 2002 v 19:49. Startovací okno pak trvá až do 16. prosince 2006.

Po katastrofě raketoplánu Columbia v únoru 2003, začala americká vesmírná agentura NASA vyžadovat start za denního světla tak, aby raketoplán mohl být fotografován a filmován pro zjištění možného poškození během startu. Izolační pěna z externí palivové nádrže Columbie, která v roce 2003 narazila do křídla kosmického plavidla během startu způsobila takové porušení tepelného štítu, které vyvrcholilo během přistání rozpadem raketoplánu a smrtí všech sedm astronautů.

Tři další starty po havárii Columbie, které se uskutečnily za denního světla s novým kontrolním zařízením a technikami pro ověření možného poškození však prokázaly, že přes drobné odpadnutí izolační pěny, které nepředstavovaly pro raketoplán žádné nebezpečí, byly změny na externí nádrži úspěšné a proto se NASA odhodlala k opětovnému povolení nočních startů.

Po úspěšném zakončení 12 dnů trvající mise Atlantis minulý týden, NASA konstatovala, že je ochotna upustit od požadavku denních startů, protože má k dispozici nové metody prohlídky a drobných oprav raketoplánu na oběžné dráze.

"Je to pro nás velmi důležité," řekl Leroy Cain, ředitel společných aktivit při startu minulý týden.

První možný termín startu Discovery 7. prosince však koliduje s plánovaným startem rakety Atlas 5 a tak se NASA bude muset o tomto datu dohodnout s vojenským letectvem.

Během 11 dnů trvající mise astronauti Discovery mají znovu pracovat na elektrické instalaci ISS a mají na šest měsíců trvající misi dopravit na stanici leteckou inženýrku Suni Williamsovou.

Podle: NASA

Hubble - nové snímky Uranu, výpadek hlavní kamery

Jen den po té, co ve čtvrtek 28. září uvolnil Vědecký institut kosmického dalekohledu čerstvé snímky hurikánu zuřícího 3,5 miliardy kilometrů daleko od nás v atmosféře Uranu, se Hubbleova hlavní kamera neočekávaně vypnula, už podruhé tento rok.

Manažeři programu v NASA Goddard Space Flight Center v Greenbelt i v Space Telescope Science Institute zjišťují příčinu tohoto výpadku a určují, co se bude dělat dál.

První letošní vypnutí bylo zaviněno poruchou v napájení kamery a odstavilo ji z činnosti na téměř 14 dnů, od 19.6. do 2.7.2006. Nakonec kameru restartovali a ta až do nynějška bez problémů pracovala. Po dobu výpadku se změní pozorovací program a použijí se ostatní přístroje dalekohledu.

Hubbleův teleskop, vypuštěný do kosmu v roce 1990 raketoplánem, způsobil převrat v astronomii, když pořídil  některé z nejpozoruhodnějších obrazů kosmu. Nicméně je potřebná opravná mise raketoplánu, která by instalovala dva nové přístroje, stejně jako nové baterie a gyroskopy, které selhávají. Jen tak lze teleskop udržet v činnosti až do roku 2011 nebo 2012. NASA o opravné misi zatím nerozhodla.

Na obrázku:  tvořící se tmavý vír, který je velký asi jako dvě třetiny Spojených států, s rozměry 1.700 x 3.000 kilometrů. Snímek je složen ze tří dílčích obrazů na odlišných vlnových délkách pořízených 23. srpna 2006. Na zvětšenému pohledu je pro lepší viditelnost zvětšen kontrast. Severní pól Uranu je vpravo na pozici 3 hodiny.

Podle: Space Telescope Science Institute