Nové snímky galaxie NGC 1313

Úchvatný vzhled tohoto snímku galaxie NGC 1313, pořízený přístrojem FORS umístěným na dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře (vlevo), je v přímém kontrastu s jejím vnitřním nepokojem. Husté shluky jasných hvězd a plynu v jejích spirálních ramenech, které jsou znakem pokračujícího intenzivního vzniku nových hvězd, odráží pouhý záblesk neklidné doby, která zde vládne. Průzkumem hlubokého srdce galaxie, astronomové odhalili mnohé záhady, které vzdorovaly našemu poznání.

Přístrojem FORS zobrazená centrální část galaxie NGC 1313 ukazuje její úžasnou přirozenou krásu. NGC 1313 je, zejména množstvím tvorby nových hvězd,  do jisté míry podobná nejbližším sousedům naší Mléčné dráhy, Magellanovým mračnům. Jde o spirální galaxii s příčkou, která se nachází ve vzdálenosti jen 15 milionů světelných roků od Mléčné dráhy, tedy, na kosmologických stupnicích, poměrně nedaleko. Její spirálovitá ramena jsou líhní hvězd, s četnými mladými shluky horkých hvězd neustále se zde rodících závratnou rychlostí z hustých mraků plynu a prachu. Světlo těchto hvězd pronikající ven skrz okolní plyn vytváří složité a krásné vzory světlých a tmavých mlhovin.

Pohled na NGC 1313 ovšem nepředstavuje jen pěkný obrázek. Už kousek pod svým jemným povrchem odhaluje galaxie důkazy některých z nejzáhadnějších problémů fascinujících astronomy při poznávání hvězd a galaxií. Galaxie s intenzivní tvorbou hvězd (starburst galaxies) jsou úchvatnými objekty ve kterých vzniká asi jedna čtvrtiny všech hvězd jako velmi hmotné, tedy v poměru k ostatním hvězdám až tisíckrát vyšším než tomu je v naší vlastní Mléčné dráze.

K vzestupu intenzity tvorby hvězd obvykle dochází, když se sloučí dvě galaxie, nebo když ty projdou alespoň příliš blízko kolem sebe. Jejich vzájemná přitažlivost v nich vyvolá obrovskou turbulenci plynu a prachu a ta způsobí náhlý vzrůst tvorby hvězd.

Vzhled NGC 1313 naznačuje, že i tato galaxie zažila problémové období. Její spirálovitá ramena jsou nahnuta a kolem nich jsou doširoka rozprostřeny globule plynu. Je to mnohem snadněji vidět na jiném snímku ESO 43b/06 (vpravo), ukazujícím větší oblasti oblohy kolem galaxie. Navíc, pozorování dalšího dalekohledu ESO, 3,6 m teleskopu v La Silla odhalilo, že skutečný střed, okolo kterého se galaxie otáčí, se neshoduje s centrální příčkou. Proto ani její rotace není úplně v pořádku.

Podivné je i to, že NGC 1313 se zdá být osamělou galaxií. Není součástí žádné skupiny a nemá ani jednoho společníka. Navíc není jasné ani to, zda v minulosti pohltila nějakého menšího společníka. Co tedy způsobilo její nesouměrnost a zvýšenou produkci hvězd?

Vysvětlení založené na existenci centrální příčky však pro NGC 1313 také neplatí, protože většina nových hvězd nevzniká v ní, ale v oblastech hustého plynu roztroušených okolo ramen. A mechanizmem, který stlačuje plyn natolik, že hvězdy vznikají tak velkým tempem, si astronomové jednoduše nejsou jisti.

Navíc průzkum vnitřních oblastí NGC 1313 odhaluje ještě další záhady. Uprostřed oblastí ve kterých intenzivně vznikají hvězdy totiž leží dva objekty, které vysílají velká množství vysoce aktivních rentgenů, tzv. ultra-zářivé zdroje rentgenového záření (ultra-luminous X-ray sources - ULX). Astronomové se domnívají, že by mohlo jít o černé díry s hmotami možná několika set hmot našeho Slunce každá, které jsou součástí binárních hvězdných systémů. Takové objekty, pokud by byly tvořeny obyčejnými hvězdami, by totiž nemohly být současnými modely přesvědčivě vysvětleny.

NGC 1313 je obecně velmi poutavým cílem pro astronomická pozorování. Tento její nový obraz získaný pomocí ESO Very Large Telescope, znovu demonstruje jak jsou snímky přístroje FORS ideální pro zachycení krásy a úžasné složitosti galaxií, pokud jsou pozorovány přes filtry o různých vlnových délkách, jejichž kombinací pak vzniká úžasný barevný obraz.

Zdroj: ESO 43/06

LMT zahájil zkušební provoz

Astronomie milimetrových vln dostala dárek.  Včera, ve středu 22.listopadu 2006, zahájil dvouletý zkušební provoz nový 50 metrový mikrovlnný teleskop. Large Millimeter Telescope (LMT) byl postaven v Mexiku  (+18º 59' 06" N; 97º 18' 53" W), na vyhaslé sopce Sierra Negra, ve výšce 4.600 metrů, asi 350 kilometrů jihovýchodně od Mexiko City.

Jeho 50 metrová anténa, vážící 2.000 tun, v ceně přibližně 115 milionů dolarů, je výsledkem společného úsilí Mexického národního institutu pro astrofyziku, optiku a elektroniku (INAOE) a Massachusettské univerzity v Amherst, USA.

Až v roce 2008 zahájí ostrý provoz, stane se LMT největším a nejcitlivějším teleskopem na světě s jednou pohyblivou anténou, který bude operovat na vlnových délkách od 0,85mm do 4 mm, jak se píše na jeho internetových stránkách http://www.lmtgtm.org/.

"Tento teleskop je schopen sledovat i podmínky panující ve vesmíru v době, kdy vznikaly první hvězdy a galaxie, tedy před asi 13,4 miliardami let," řekl astrofyzik a ředitel projektu Emanuel Mendez z INAOE zpravodajským agenturám při příležitosti zahájení zkušebního provozu.

Po osmi letech stavby se bude v Německu navržený LMT, nejpreciznější přístroj svého druhu na světě, používat pro studium složení komet, atmosfér exoplanet a původu vesmíru.

"Mikrovlnná astronomie je ještě v plenkách a slibuje v budoucnu odhalit fascinující tajemství," řekl dále Mendez. "Milimetrové vlnové délky nám umožní přesná měření rychlostí, teplot, hustot, magnetického pole a fyzikálního složení sledovaných cílů," dodal.

Stavba z oceli a betonu byly ve středu formálně uvedena do zkušebního provozu, ve kterém bude radioteleskop podrobený tvrdému testování předtím, než bude nasazen do plného provozu,  s jehož zahájením se uvažuje v průběhu roku 2008.

Velká nadmořská výška, zabezpečuje teleskopu téměř optimální podmínky pro jeho činnost, tedy velmi nízkou vlhkost vzduchu a výhodné postavení (+18º 59' 06" N; 97º 18' 53" W) mu dává vynikající pohled na většinu jižní i severní oblohy.

"Mikrovlny jsou pohlcovány vodní párou a tak, pokud chceme vidět slabé a vzdálené objekty, je rozhodující, aby okolní atmosféra byla co nejsušší," řekl také Mendez. Jediným problémem se kterým tak LMT musí zápolit jsou velmi silné větry vanoucí okolo hory. "Byl však navržen tak, aby odolal rychlostem větru až do rychlosti 200 kilometrů za hodinu," dodal.

Na provoz radioteleskopu vynaloží INAOE a Massachusettská univerzita přibližně 4,5 milionu dolarů ročně.

Temná energie existovala už mladém vesmíru

Za použití Hubbleova kosmického dalekohledu, přišli vědci na to, že temná energie, záhadná odpudivá síla, která je odpovědná za rozpínání vesmíru, v něm není žádnou novinkou, ale že existuje po většinu z jeho více než 13 miliard let trvající historie.

Tým vedený profesorem Adamem Riessem, z katedry fyziky a astronomie Henry A. Rowlanda na Johns Hopkins University, který působí ve Vědeckém institutu kosmického dalekohledu, nalezl důkazy, že temná energie urychlovala rozpínání vesmíru přinejmenším už před 9 miliardami let. Jejich zjištění odpovídá téměř stoleté předpovědi Alberta Einsteina, že odpudivá forma gravitace vyzařuje z prázdného prostoru.

Tým oznámil svůj objev médiím během telekonference NASA, která se konala ve čtvrtek 16. listopadu večer našeho času. Výzkum bude publikován 10. února 2007 v časopisu Astrophysical Journal.

"Ačkoli temná energie tvoří více než 70 procent energie vesmíru, víme o ní jen velmi málo a tak je každé poznání velmi vzácné," řekl Riess, který v roce 1998 vedl jednu z prvních studií odhalujících přítomnost temné energie. "Naším posledním poznatkem je zjištění, že fenomén, kterému říkáme temná energie, byl ve vesmíru už před 9 miliardami let, kdy se poprvé projevily jeho účinky."

Nově získaná fakta jsou důležitá, protože mohou pomoci astrofyzikům rozhodnou se mezi konkurenčními teoriemi předpovídajícími změnu temná energie s časem, řekl Riess (obr. vpravo)

Navíc výzkumníci přišli na to, že explodující hvězdy, nebo supernovy, používané dnes jako ukazatele pro měření rozpínání vesmíru se pozoruhodně podobají těm, které vybuchly před devíti miliardami let dříve a které právě HST pozoroval. Je to důležitý objev, tvrdí výzkumníci, protože to přidává na spolehlivosti metodě používající tyto supernovy jako nástroj ke sledování rozpínání vesmíru a to po většinu doby jeho existence.

Aby mohl studovat chování temné energie před tak dávnou dobou, musel se HST dívat daleko zpět v čase, aby odhalil dávné supernovy, které mohou být použity pro odhalení rozpínání vesmíru a určení velikosti jeho expanze v různém čase. Metoda, říká Riess, je podobná sledování světlušek o letní noci. Protože všechny světlušky svítí stejně jasně, můžete usoudit jak daleko od vás jsou a to jen pouhým porovnáním jejich jasnosti.

Takto vzdálené supernovy však lze proměřit jen za pomoci HST, protože jsou příliš slabé na to, aby je bylo možné studovat byť i těmi největšími pozemskými dalekohledy.

Představu o odpudivých silách působících ve vesmíru poprvé vytvořil Albert Einstein při svém pokusu o vysvětlení rovnováhy vesmíru. Pokud by taková odpudivá síla neexistovala, odůvodnil svoji úvahu, gravitace by nakonec způsobila, že by se vesmír zhroutil do sebe.

Ale Einstein nakonec svoji vlastní myšlenku, tzv. "kosmologické konstanty" odmítl a ta tak zůstala po mnoho let jen zajímavou hypotézou. Teprve v roce 1998 Riess a další členové skupin "High-Z-Supernova Team" a "Supernova Cosmology Project" poprvé odhalili, právě pozorováním velmi vzdálených supernov, že rozpínání vesmíru se zrychluje.  Astrofyzikové tak zjistili, že Einstein měl možná pravdu, a že odpudivá síla působící ve vesmíru proti gravitaci skutečně existuje. Brzy po té byla tato síla pojmenována a označena jako "temná energie."

Posledních osm let se astrofyzikové pokoušeli odkrýt dvě základní vlastnosti temné energie a to její sílu a stabilitu. Nová pozorování pak odhalují, že temná energie byla ve vesmíru přítomna a přibrzďovala působení  gravitačního působení hmoty vesmíru už dávno, ještě dříve, než začala vyhrát tuto kosmickou "přetahovanou." (obrázek vlevo nahoře s představou balonu temné energie)

Pozorování nejvzdálenějších známých supernov pomocí HST, ohlášená Riessem a jeho kolegy už v roce 2004 odhalila,  že rannému vesmíru dominovala hmota, jejíž přitažlivost zpomalovala rozpínání vesmíru, jako když se míč kutálí vzhůru do malého svahu. Pozorování také potvrdila, že zrychlování rozpínání vesmíru, které si lze představit jako zrychlující se jízdu dolů po skluzavce, začalo před asi 5 až 6 miliardami let. To je právě období kdy, jak astronomové předpokládají, odpudivá síla temné energie převýšila gravitační tah hmoty.

Poslední výsledky jsou založeny na analýze pozorování 24 nejvzdálenějších známých supernov, objevených v posledních dvou letech (obr. vlevo dole).

Měřením relativní velikosti vesmíru v průběhu času, astrofyzikové sledují růst vesmíru stejně jako rodiče, kteří zaznamenávají růst svých dětí na zárubni dveří. Vzdálené supernovy jim poskytují  právě takovou "zárubeň".

"Potom co z pozorování odečteme gravitaci známé hmoty vesmíru, můžeme odhalit temnou energii," řekl Lou Strolger, lovec supernov v Riessově týmu, který působí na Universitě Západní Kentucky.

Snímky a další informace o temné energii jsou k dispozici např. na http://hubblesite.org/news/2006/52.

Upraveno podle: Johns Hopkins University a NASA

Reconnaissance Orbiter pátrá po ztracené sondě

NASA si v pátek vzala na pomoc další kosmickou sondu obíhající okolo Marsu, aby pátrala po kosmickém plavidle, se kterým u Rudé planety tratila kontakt.

Spojení se sondou Mars Global Surveyor bylo přerušeno už počátkem listopadu a za celo dobu dvou a půl týdne se technikům podařilo od ztracené sondy zachytit jen jednou, minulý týden, slabý signál neobsahující žádná data. Od té doby kosmické plavidlo nepotvrdilo přijetí žádného z příkazů vysílaného z pozemských stanic.

V pátek proto kosmická agentura nařídila sondě Mars Reconnaissance Orbiter, aby použila své kamery ke sledování oblasti, kde by se měl Mars Global Surveyor nacházet, aby zjistila vizuálně jeho stav.

Vědci však nebudou znát výsledky tohoto průzkumu a dokonce ani to, zda Mars Reconnaissance Orbiter ztracenou sondu lokalizoval, dříve než počátkem příštího týdne, sdělila v pátek novinářům Veronica McGregor, tisková mluvčí mluvčí Laboratoře tryskového pohonu NASA, která řídí obě kosmická plavidla. "Zatím nevíme, zda ji dostaneme do záběru," řekla McGregorová.

Zatímco Mars Global Surveyor je nejdéle pracující sondou zkoumající Mars, odstartoval už 7.listopadu 1996, Mars Reconnaissance Orbiter, který se dostal na oběžnou dráhu Rudé planety teprve loni, je zatím nejkomplexnější a nejdéle vybavenou sondou zkoumající Mars.

Podle: NASA

Mikroskopický stopařův průvodce galaxií

Jak Země, jako obrovská kosmická loď, putuje skrz Mléčnou dráhu, malé lasturky mořských živočichů, jako přirozené senzory, zaznamenají změny v kosmickém prostředí po mnoho milionů let. Nový výzkum tohoto fenoménu zveřejnil Henrik Svensmark z dánského National Space Center. Ukazuje v něm, že data získaná z mikroskopických fosílií mořských lastur mohou být použita k definování důležitých vlastností naší Galaxie, kterými si astronomové nebyli jistí.

Podle práce Dr. Svensmarka, publikované v Astronomische Nachrichten, Slunce i Země cestují společně relativní rychlostí 18 kilometrů za sekundu prostředím Mléčné dráhy a čas od času prochází jejími spirálními rameny. Naposledy prošla naše sluneční soustava skrz hlavní spirální rameno před 34 miliony let. Hustota hmoty v ramenech je o 80 procent vyšší než v temnějších mezerách mezi nimi.

Tato a další čísla pochází z analýzy podnebí a zapadají do širokého okruhu dřívějších návrhů, ovšem výzkum mořských lastur říká astronomům, jak přesná jsou tato čísla z geologické perspektivy. Překvapujícím důsledkem práce Dr. Svensmarka je objev, že kosmické paprsky přicházející z explodujících hvězd měly, jak se zdá, velký vliv na zemské klima .

"I další odborníci podpořili náš názor, že kosmické paprsky ochlazují Zemi tím, že vytváří mnohem více mraků a tak vysvětlují střídání horkých a chladných období v minulosti za použití dostupných astronomických dat," komentuje objev Dr. Svensmark. "Nyní se zabývám úvahami o výpočtech astronomických dat ze změn klimatu za posledních 200 milionů let."

Nir Shaviv, astrofyzik z Racah Institute v Jeruzalému, argumentuje tím, že doby ledové se za uplynulých 600 milionů let shodují s průchody sluneční soustavy skrz spirální ramena Mléčné dráhy, ve kterých jsou kosmické paprsky pocházející z výbuchů hvězd obzvláště intenzivní. Dr. Shaviv vypracoval tento astronomický přístup ke změnám klimatu ve spolupráci s geologem, Janem Veizerem z university v kanadské Ottawě, který shromažďoval dlouhodobé a podrobné záznamy změn teploty moří, za zjišťované za použití změn počtu těžkých kyslíkových atomů (O 18) ve vápencových horninách tvořených mikroskopickými fosíliemi.

Historie těchto hornin vypráví o významných střídáních tepla a chladu opakujících se přibližně každých 140 milion let, což koresponduje s intervaly průchodů sluneční soustavy spirálními rameny galaxie. Další cykly střídání tepla a chladu na Zemi, které trvají asi 34 milionů let, odpovídají vertikálním průchodům sluneční soustavy skrz rovinu Mléčné dráhy,ve které je rovněž velká koncentrace kosmických paprsků. Slunce, ve vleku se Zemí, totiž kromě toho, že obíhá okolo středu Galaxie, také jako by vyskakuje a potápí se dolů skrz střední rovinu Galaxie, stejně jako delfín hrající si na mořské hladině. Výpočty Dr. Svensmarka popisující "delfíní" pohyb Slunce v prostředí Galaxie a změny klimatu zaznamenané v mikroskopických mušličkách jsou ve velmi dobré shodě.

Zdroj: Dánské národní kosmické centrum; Astronomische Nachrichten - listopad 2006

Mars Global Surveyor - ztracen v kosmu

Technici NASA inženýři se včera, v pondělí 13.listopadu, pokoušeli obnovit kontakt s kosmickou sondou Mars Global Surveyor, která přestala komunikovat s pozemním řídícím střediskem. Podle informací přinesených agenturou ABC News se však kosmická agentura pokoušela obnovit komunikaci se sondou každé dvě hodiny už od 6.listopadu 2006.

Deset let staré kosmické plavidlo přestalo minulý týden reagovat na komunikaci s řídím střediskem, které chtělo nastavit jeho dva sluneční kolektory o ploše 8,3 m2, dodávající sondě až 980W elektrické energie, sdělila novinářům k nastalým problémům NASA.

"Kosmické plavidlo má mnohé systémy zdvojeny a to by nám mělo pomoci dostat jej zpět do stabilního a funkčního stavu. Napřed s ním ale potřebujeme obnovit komunikaci, " vyjádřil se ve sdělení NASA ředitel projektu Tom Thorpe.

Pokud se komunikaci, o kterou se starají celkem tři antény, nepodaří obnovit, NASA se ještě může pokusit diagnostikovat problém za použití jiného kosmického plavidla na oběžné dráze okolo Marsu, sondy Mars Reconnaissance Orbiter. Ta může získat snímky Mars Global Surveyoru a případně s ním i komunikovat.

K selhání komunikace se sondou došlo prakticky na den přesně po té, co řídící tým oslavil deset let od jejího startu.

Mars Global Surveyor byl vypuštěn 7. listopadu 1996, a okolo Marsu obíhá od 12. září 1997. Jeho plánovaná životnost byla už dávno překročena, protože primární část mise skončila už v lednu 2001. Díky dobré funkčnosti celé, více než tunové sondy, však NASA od té doby misi, vždy v lednu, prodlužovala o další rok. Vývoj sondy stál 154 milionů dolarů, start přišel na dalších 65 milionů dolarů a každý rok provozu sondy pak přišel NASA na zhruba 20 milionů dolarů.

Podle: NASA a ABC News
 

NASA dělají starosti počítače raketoplánu

Raketoplán Discovery byl během čtvrtka 9.11. přesunut na odpalovací rampu 39B, aby pokračovaly přípravy na start, který by se mohl uskutečnit již 6. prosince, tedy o den dříve, než bylo doposud plánováno. Neodkládání startu má svůj důvod. NASA se chce vyhnul potenciálním potížím se změnou data palubního počítače na přelomu roku.

Panují totiž obavy, že počítače raketoplánu nejsou navrženy tak, aby za letu řádně provedly změnu data z 31. prosince na 1. ledna. NASA totiž ještě nikdy neměla raketoplán na Silvestra v kosmu.

"Nikdy jsme neměli počítače zapnuté, když se měnilo datum z jednoho roku na další," řekla astronautka posádky Discovery Joan Higginbotham. "Skutečně si nejsme jistí, jak by při tom pracovaly."

Startovací okno trvá od 6. do 17. až 18 prosince. Při 12 dnů trvající misi, by se tak raketoplán měl dostat zpět na Zemi ještě před silvestrovským večerem.

NASA však prohlašuje, že dokonce i kdyby se posádka raketoplánu nacházela v kosmu ještě 1. ledna, měla by mít k použití připravenu proceduru změny data, kterou by aplikovala, bude-li to nezbytné.

O tom, že by našli způsob jak zabezpečit bezpečné fungování raketoplánu je přesvědčen i Steve Oswald, viceprezident firmy Boeing, společnosti, která raketoplány navrhla i postavila. "Jen by to nebyl normální a odzkoušený letový mód, který běžně používáme."

Pokud Discovery příští měsíc úspěšně vzlétne a přistane, bude to třetí let raketoplánu tento rok a jen čtvrtý let od havárie raketoplánu Columbia v únoru roku 2003.

Bude to také první noční start po čtyřech letech. Zatím NASA chtěla mít při startu dobré osvětlení , aby technici a inženýry měli k dispozici jasné snímky externí palivové nádrže, jejíž odlomená pěnová izolace poškodila křídlo Columbie a zavinila tak ztrátu raketoplánu i s jeho sedmičlennou posádkou.

Manažeři programu však věří, že osvětlení raketoplánu plameny pomocných nosných raket by mělo být dostatečné pro snímky pořizované během prvních dvou minut po startu a také radar by měl být schopen zjistit případné odpadající úlomky. Také astronauti jsou nyní schopni prověřit nepoškozenost trupu raketoplán a provést případně i jeho menší opravy ještě v průběhu letu.

Během 12 dnů trvající mise, astronauti provedou tři výstupy mimo kosmickou loď, k ISS přidají zařízení za 11 milionů dolarů a provedou přepojení elektrické instalace stanice. Raketoplán také na ISS dopraví amerického astronauta Sunita Williamse a přiveze zpět německého astronauta Thomase Reitera, který je na kosmické stanici od července.

Podle: NASA

Pošlete své jméno na Mars

Jednoduše vyplňte na stránkách The Planetary Society formulář a Vaše jméno bude přidáno k těm zhruba 1,1 milionu dalších jmen (k 7.11.2006), která budou zahrnuta do obsahu speciálního skleněného DVD, které poletí na Mars. Kromě jmen budou na DVD i literární a umělecká díla vztahující se k Marsu, nebo která byla touto planetou inspirována. Speciální místo na něm bude mít i původní nahrávka rozhlasové adaptace Války světů H.G.Wellse z roku 1938 a osobní zprávy takových kosmických vizionářů naší doby jako Carl Sagan, Izák Asimov, Ray Bradbury a Artur C. Clarke.

Poslední termín, kdy můžete na adrese http://planetary.org/special/fromearth/phoenix  své jméno vložit, je 1. únor 2007. Pak bude soubor uzavřen, DVD vyrobeno a umístěno na sondu Phoenix. Tu NASA vypustí k Marsu v srpnu 2007, aby na rudé planetě přistála už v květnu 2008.

Phoenix bude prvním přistávacím modulem, který bude zkoumat marťanský polární region poblíž 70 stupně severní zeměpisné šířky. Navržen je tak, aby pátral po vodním ledu a studoval jej s cílem vrátit zpět na Zemi cenná data, která by mohla pomoci astrobiologům porozumět možnostem vzniku podmínek případného života na Marsu v jeho dávné minulosti.

Protože kosmické plavidlo je nepohyblivým přistávacím modulem, bude vybaveno soupravou pokročilých přístrojů a robotickou rukou, která může kopat až metr hluboko do okolní půdy.

DVD nesené sondou by mělo přetrvat několik století jako určitý typ "zprávy v láhvi", o který se The Planetary Society v minulosti už jednou pokusila na palubě neúspěšné ruské mise Mars 96, která selhala krátce po startu.

O tom, že jste své jméno zařadili do tohoto projektu si můžete na téže webové stránce vytisknout zvláštní certifikát se svým jménem, datem zařazení a jedinečným číslem certifikátu.

Tranzit Merkuru Dnes proběhne vzácný úkaz, tranzit Merkuru přes Sluneční kotouč, u nás bohužel nepozorovatelný. Jako připomínku podobného úkazu, tranzitu Venuše, který jsme u nás mohli pozorovat v roce 2004, si prohlédněte animaci Larry Koehna, kde je uveden i čas průběhu úkazu. V našich podmínkách tedy bude úkaz začínat ve 20:12 SEČ a končit ve čtvrtek něco po druhé hodině ráno. Díky internetu se však můžete pozorování zúčastnit prostřednictvím živých přenosů na adresách:    live webcasts: z Japonska; z observatoře Kitt Peak; z Havaje; z NASA. Podle: spaceweather.com

Týden astronomických výročí

Tento týden se sešlo několik výročí se vztahem k astronomii, které si neškodí připomenout.

5. listopadu 1906 se narodil se Fred Whipple, americký astronom, který jako první přišel s myšlenkou, že komety jsou "špinavé sněhové koule". Sám také několik komet objevil.

5. listopadu 1992,  před čtrnácti lety zemřel Jan Hendrik Oort, nizozemský astrofyzik, který pomocí rádiových vln studoval naší Galaxii, u které např. potvrdil její rotaci. Zjistil také, že sluneční soustava je obklopena mračnem komet zbylých po jejím zformování, které bylo nazváno jeho jménem (Oortův oblak).

8. listopadu 1659 se narodil se Edmund Halley, britský astronom a matematik. Podle svých výpočtů na základě gravitační teorie I. Newtona předpověděl návrat komety, která po něm byla později pojmenována. Roku 1678 sestavil mapu jižní oblohy. Roku 1716 ukázal, jak může být spočítána vzdálenost Země-Slunce z přechodů Merkuru a Venuše přes sluneční kotouč. Roku 1718 objevil vlastní pohyb hvězd. Objevil vztah mezi barometrickým tlakem a výškou nad mořskou hladinou, mapoval magnetické pole  zemského povrchu. Přesně předpověděl sluneční zatmění a nabídl také první odůvodnitelné vysvětlení polárních září.

8. listopadu 1934 se narodil se Johan Carl Friderich Zöllner, německý astronom, zakladatel současné astrofotometrie. Roku 1861 zkonstruoval první hvězdný fotometr. Jako jeden z prvních pozoroval protuberance na Slunci pomocí spektroskopu. Na jeho počest byl pojmenován kráter na Měsíci.

9. listopadu 1934 se Narodil se Carl Sagan, jeden z nejznámějších amerických astronomů. Hrál vedoucí úlohu při výpravách sond Mariner, Viking a Voyager k planetám sluneční soustavy. Byl ředitelem laboratoře planetárního výzkumu a profesorem astronomie a kosmických věd na Cornellově univerzitě v Ithace. Pracoval jako předseda řady institucí, publikoval více než 400 vědeckých a populárně vědeckých statí, byl spoluautorem nebo vydavatelem mnoha knih. Roku 1978 obdržel Pulitzerovu cenu za literaturu.

12. listopadu 1916 zemřel Percival Lowell, americký obchodník a amatérský astronom. Roku 1894 založil ve Flagstaffu v Arizoně soukromou hvězdárnu, kterou dodnes známe pod jménem Lowellova observatoř. Lowellův zájem o astronomii začal roku 1877, kdy italský astronom Giovanni Schiparelli objevil kanály na Marsu. Lowell poté vydal řadu map a knih, ve kterých se zabýval především myšlenkou, že kanály byly vybudovány inteligentními bytostmi. Zabýval se také měřením pozic a počítáním drah Uranu a Neptunu. Všiml si mírných rozporů jejich pozic a vypočítaných hodnot. Na základě toho organizoval systematický výzkum, jehož cílem bylo najít devátou planetu. Ta byla nalezena roku 1930, 14 let po jeho smrti. Objevitel Pluta Clyde Tombaugh s oznámením svého objevu, učiněného na Lowellově observatoři, vyčkal až na výročí Lowellových narozenin. Také jméno, které je složeno z písmen P a L, lze chápat jako akronym Lowellova jména a nic na tom nemění ani letošní vyřazení Pluta z planet.

NASA pozdrží první tři lety raketoplánů v roce 2007

NASA v pátek oznámila odložení prvních tří startů raketoplánů v roce 2007, aby přidala technikům několik týdnů navíc k opravám nebo modifikacím problematických vnějších palivových nádrží.

Start raketoplánu Atlantis je nyní naplánován na 16. března, když původní termín byl stanoven na 22.února, řekl Bruce Buckingham, tiskový mluvčí Kennedy Space Center na mysu Canaveral na Floridě.

Start dalšího raketoplánu Endeavour se má podle nového plánu uskutečnit 28.června a další start Atlantis je nyní plánován na 7.září, tedy opět odklad původních termínů 11. června a 9.srpna, dodal Buckingham.

Všechny tři mise jsou zaměřeny na dostavbu Mezinárodní kosmické stanice (ISS).

V roce 2007 NASA plánuje vykonat v říjnu a prosinci ještě další dvě mise raketoplánu k ISS. V říjnu by měl být do kosmu dopraven laboratorní modul Columbus, postavený Evropskou kosmickou agenturou a v prosinci má Discovery k ISS vynést tlakovou část japonského experimentálního logistického modulu Kibo.

NASA doufá, že dokončí stavbu ISS ještě před tím, než v roce 2010 pošle raketoplány do výslužby. Proto by manažeři programu raketoplánů měli během příštích dvou týdnů rozhodnout, zda NASA bude ještě jednou modifikovat externí palivové nádrže aby minimalizovali nebezpečí z odlupující se izolační pěny.

Minulé úterý NASA také oznámila, že začátkem roku 2008 uskuteční misi k Hubbleovu kosmickému teleskopu, aby provedla jeho poslední údržbu a prodloužila jeho schopnost pracovat až do doby než bude na oběžné dráze nahrazen dalekohledem Jamese Webba. Pro tuto misi bude muset být na startovací rampě připraven i druhý raketoplán, který by v případě potřeby uskutečnil záchrannou misi.

Pro nadcházející let byl už v úterý 31.10.2006, tedy o den dříve než předpokládal plán, raketoplán Discovery přemístěn z hangáru do budovy VAB. tam bude, už ve vertikální poloze, připojen ke vnější palivové nádrži ET-123 a pomocným startovacím motorům SRB a tak připraven pro misi STS-116/ISS-12A.1, jejíž start je plánován na 7. 12. 2006.

Podle: NASA

Griffithova observatoř znovu otevřena

V pátek 3. listopadu byla v Los Angeles znovu otevřena Griffithova observatoř. Tato hvězdárna s planetáriem byla v minulosti mnohokrát pozadím klčových scén ve filmech, jako "Rebel bez příčiny" (1955)s Jamesem Deanem, "Terminátor" (1984) s Arnoldem Schwarzeneggerem, nebo v "Charlieho andílci" či kresleném seriálu "Simpsnovi".

Observatoř byla otevřena v roce 1935 díky velkostatkáři a horlivém amatérském astronomovi Griffithu Jenkins Griffithovi, který chtěl udělat astronomii a pozorování přístupné každému člověku. Tři kopule observatoře a planetária na vrcholu Hollywood Hills, odkud jsou vidět ze vzdálenosti mnoha kilometrů, tedy jsou součástí panoramatu Los Angeles už více než 70 let.

Přestavba, první v historii observatoře, zdvojnásobila velikost celého zařízení. Většina nových prostor při tom byla umístěna do podzemí, aby se nezměnilo důvěrně známé panorama. Čtyřletá rekonstrukce, která vybavila observatoř například jedním z nejmodernějších planetárií světa Zeiss Universarium Mark IX s projekčním systémem Digistar 3 Laser Projection System, novými výstavními galeriemi, divadlem "Leonard Nimoy Event Horizon" se dvěma sty místy a kavárnou "Na konci vesmíru", přišla město Los Angeles a přátele hvězdárny na celkem 93 milionů dolarů (2,1 miliardy korun).

Podle zpravodajských agentur a http://www.griffithobservatory.org

I astronomové mají Halloween

Na tomto novém, téměř Halloweenském snímku, který pořídil Spitzerův kosmický dalekohled americké NASA, jako by se plazilo přes rovinu naší galaxie - Mléčné dráhy -  cosi děsivého. Objekt vypadající téměř jako had je ve skutečnosti jádro hustého mračna, dost velkého na to, aby pohltilo tucty slunečních soustav. Ve skutečnosti ale, jak tvrdí astronomové, jeho "žaludek" může poskytovat útočiště překotně se rodícím hvězdám.

"Had je ideálním místem k pátrání po hromadném rodišti hvězd, které ještě neměly čas na to se rozehřát a zničit tak mrak ve kterém se zrodily," řekl, Dr. Sean Carey z NASA - Vědeckého centra Spitzerova dalekohledu.  Dr. Carey, který vede výzkum "Hada", byl také hlavním vyšetřovatelem předchozího Halloweenského obrazu získaného Spitzerovým dalekohledem, který byl v roce 2004 představen jako "velký galaktický démon" a díky němuž získal přezdívku "Dr. Scarey" (Dr. Hrůza).

Spitzerův dalekohled byl schopen zobrazit vlnitý temný mrak diky své schopnosti zachytit jeho teplo. Objekt je dobře ukryt v prachu roviny naší Mléčné dráhy, neviditelný pro optické dalekohledy. Protože ale jeho teplo, nebo lépe řečeno infračervené světlo, může proniknout skrz prach, ukázal se had poprvé právě na infračervených snímcích. Mrak je tak hustý a plný prachu, že pokud by jste se nějak dostali dovnitř něj, neviděli by jste nic než černo černou tmu a na vaší obloze by dokonce nebyla vidět jediná hvězda. No teprve teď by to bylo strašidelné!

Nový pohled Spitzera na tohoto "Halloweenského hada" zatím nejlépe ukazuje co se v něm děje. Žluté a oranžové skvrny umístěné kolem něj a na něm jsou masivní hvězdy na počátku svého života, jasné červené skvrny na jeho břiše pak jsou obludné hvězdné zárodky, asi 20 až 50 krát hmotnější než naše Slunce.

Astronomové říkají, že tato pozorování jim nakonec pomohou lépe porozumět tomu,  jak vznikají velmi hmotné hvězdy.  Studiem shlukování a rozsahu hmotností hvězdných embryí určí, jak doufají, zda se hvězdy zrodily stejně jako naše "nízko hmotnostní" Slunce, tedy z hroutícího se mraku plynu a prachu, nebo nějakým dalším mechanismem, kde okolní prostředí hraje mnohem větší roli.

"Had" se nachází asi 11.000 světelných roků daleko od Země, směrem k souhvězdí Střelce (Sagittarius).

Zobrazený snímek ve falešných barvách je složen z dat získaných Spitzerovou infračervenou kamerou a multipásmovým zobrazovacím fotometrem. Modrá barva reprezentuje záření o vlnové délce 3,6 mikronů, zelená barva představuje vlnovou délku 8 mikronů a červená barva pak vlnovou délku 24 mikronů.

Zdroj: Spitzer Caltech