NASA zkoumá poškození palivové nádrže

NASA zjišťuje rozsah další nehody, která se stala v Kennedy Space Center. Tentokrát byla poškozena upravená palivová nádrž, která má být použita při dalším letu raketoplánu. Kosmická agentura to oznámila ve středu.

Technikům, kteří v úterý vyměňovali ventil blízko vrcholu 47 metrů vysoké externí palivové nádrže vypadla halogenová pracovní lampa a udeřila do pěnové izolace nádrže.
Předběžné prohlídky ukázaly, že dopad lampy zanechal pět malých poškození, z nichž největší má velikost plátku žvýkačky a jeden ze škrábanců je dlouhý 15 až 17 centimetrů, řekla Marion LaNasa, mluvčí výrobce externí nádrže, firmy Lockheed Martin Corp.

Detailní prozkoumání místa poškození ještě pokračuje, řekla LaNasa řekl, ale neočekává se, že by incident mohl ovlivnit start raketoplánu naplánovaný na 1. července 2006.
Postižená oblast nádrže není mezi těmi částmi pěnové izolace, která byla přepracována po havárii raketoplánu Columbia a po opakování odloupnutí části izolace v červenci 2005 při let raketoplánu Discovery, zatím jediného startu od února 2003.

Kus pěnové izolace, která se utrhla od nádrže a udeřila do křídla Columbie během startu byl odpovědný poškození tepelné ochranné vrstvy, které nakonec vedlo ke zničení raketoplánu při vstupu do atmosféry a ztrátě všech sedmi členů posádky 1.února 2003.
Podobný problém nastal také během startu raketoplánu Discovery o dva a půl roku později, ačkoli tehdy raketoplán nebyl vážněji poškozen.

NASA připravuje další start raketoplánu Discovery, ale napřed bude muset prokázat, že nové úpravy externí palivové nádrže jsou bezpečné. Série testů ve větrném tunelu právě probíhají.

Bezpečí bylo nejvyšší prioritou NASA, zejména v řídícím centru raketoplánů na Floridě, kde za poslední měsíc došlo k sérii nehod a nešťastných náhod, jenž měly za následek smrt, poškození a zničení zařízení a několik událostí které jen náhodou neskončily pohromou.

Podle: CNN

ISS čeká výměna posádky

Dnes má z Bajkonuru odstartovat raketa Sojuz-FG s kosmickou lodí Sojuz TMA-8. Jde o let 12S k ISS na jehož palubě poletí i Brazilský astronaut Marcos C. Pontes (vlevo). Ten včera před novináři řekl, že učiní svou zemi pyšnou na první let do vesmíru a slíbil na oběžnou dráhu státní vlajku a fotbalový dres své země s nadějí, že to přinese jeho milovanému národnímu týmu vítězství ve Světovém poháru.

Technici převezli Sojuz - TMA 8 ven na odpalovací rampu už v úterý, aby provedli závěrečné kontroly před misí, ve které poletí kromě Pontese také ruský kosmonaut Pavel Vinogradov a americký astronaut Jeffrey Williams do prostoru. Mise se zaměřuje na experimenty navržené ke studiu jak lidé reagují na prodloužený pobyt ve vesmíru.

Pontes zůstane na kosmické stanici ISS jen devět dnů a vrátí se zpět se současnou posádkou ISS. Vinogradov a Williams zůstanou na palubě dalších šest měsíců. Velitelem posádky je Vinogradov, který novinářům sdělil, na oběžné dráze provedou přes 65 vědeckých experimentů.

Současní mise je důležitým momentem pro Pontese, který začal trénovat na let do kosmu už v roce 1998 ve Spojených státech a měl letět na ISS už na palubě raketoplánu. Tyto plány však překazila havárie Columbie v roce 2003. Po této katastrofě, Brazílie zahájila jednání s Ruskem o letu na palubě Sojuzu. Během listopadové návštěvy Brazílie v roce 2004, ruský president Vladimír Putin souhlasil s tím, že by Rusko pomohlo pomoci Brazílii pokračovat v jeho kosmickém programu a obnovit jeho startovací základnu, která byla zničený v roce 2003 při explozi rakety, při které zahynulo 21 lidi.

Svět žasl nad zatměním, my jsme sušili deštníky

Plný stín dnešního zatmění Slunce zahájil svoji pouť po povrchu Země v 10:36 SELČ (5:38 místního času) na východním pobřeží Brazílie, aby Zemi opustil v 13:48 SELČ na severní hranici Mongolska. Za ty tři hodiny a dvanáct minut se pozorovatelé na celé jeho cestě pokoušeli zahlédnout vše, co jim počasí dovolilo.

Jedni fotografovali a filmovali, druzí se modlili, další se báli, jiní obdivně křičeli a další zase tleskali, úplné zatmění působilo na každého jinak, vzrušení však zasáhlo všechny.

Měsíční stín se poprvé dotkl Země na východním pobřeží Brazílie, odkud se na internet dostaly první snímky. Pak přelétl přes Atlantský oceán, aby nad Africký kontinent vstoupil v Ghaně v 11:08 SELČ. Místní obyvatelé naplnili ulice měst, aby se událost podívali. Z Ghany jsme také mohli na internetu vidět díky jihoafrickým astronomům první přímý přenos.

Ve 12:11 SELČ dosáhl stín zatmění pouště v jižní Libyi, kde se v místě nejdelšího trvání tohoto zatmění soustředili profesionální i amatérští astronomové, kteří si chtěli tento mimořádný zážitek prodloužit až na čtyři minuty a sedm sekund. Libyjská vláda připravila pro turisty pouštní stanové osady s celkovou kapacitou 7.000 lidí a místa nezůstala neobsazena.

Stín zatmění pak překročil Středozemní moře, kde jej pozorovali vědci pozorovali na řeckém ostrově Kastellorizo chvíli před jednou hodinou po poledni našeho času.

Největší show na zemi i na internetu však uspořádali astronomové z kosmické agentury NASA a britské Royal Institute of Astronomy když pozvali tisíce pozorovatelů do římského amfiteátru v Tureckém městě Site. Odtud také probíhalo od 12 hodin našeho času více než hodinové internetové vysílání, kterým jsme, alespoň my, museli vzít za vděk místo vlastního pozorování.

Jak se posléze pořadatelé přenosu vyjádřili, "všechno technické vybavení pracovalo dokonale, koróna zářila jasně a sluneční skvrny na východním okraji Slunce poskytly ještě více dramatických pohledů než se předpokládalo."

Zatmění se pak přesunulo přes Rusko a střední Asii, až jeho cesta nakonec skončila v 13:48 SELČ (v podvečer místního času) na severních hranicích Mongolska.

Částečné zatmění bylo viditelné na mnohem větším území včetně většiny Afriky, celé Evropy a velká část západní a jižní Asie. Evropě, zejména té západní a střední, však počasí příliš nepřálo a na východní Moravě si to vybralo vytrvalým deštěm.

Zatmění, ať měsíční či sluneční jsou vždy velkým lákadlem pro veřejnost. Dodnes vzpomínáme např. na rok 1999, kdy naši hvězdárnu v srpnu při zatmění Slunce navštívilo přes 700 lidí. Letos, díky počasí, byla návštěva mnohem umírněnější. I tak však v dešti dorazilo mezi 10 až 13 hodinou na hvězdárnu na 60 návštěvníků a 15 členů kroužku a posluchačů astronomických kurzů. (na snímku: hrstka statečných pozoruje - promítací plátno)

Co pokazilo počasí napravily dvě krátké přednášky na téma zatmění a internetové vysílání ze Site v Turecku. Nakonec všichni odcházeli spokojeni, i když provlhlí. Slunce na sebe nechalo ještě dlouho čekat a na chvíli vykouklo z mraků až okolo 18:40.
 

Den zatmění

Tak zbývá už jen pár hodin a krátkodobá předpověď počasí je ještě horší než ta střednědobá. Oblačnost na celém území republiky, většina státu přeháňky nebo déšť.

Od věci tedy nebude než sednout k počítači a spolehnout se na internet. Dá se předpokládat, že na hvězdárnách, které jsou pro to vybaveny se budou živé přenosy promítat na plátno. Proto pár od odkazů, kde se (snad) bude dát podívat, pokud budou pozorovatelské týmy na počasí šťastnější než my.

Zatmění Slunce se blíží

Do úplného zatmění Slunce, na dlouhou dobu posledního relativně dostupného z Evropy, zbývají poslední hodiny. Zatím co ti šťastnější a odvážnější sáhli do rodinného rozpočtu a za zhruba 10 - 20 tisíc (podle míry nepohodlí kterému budou čelit) se vydali povětšině do Turecka, my ostatní jsme zůstali doma. Čeká nás popularizátorská práce u částečného zatmění, tedy pokud zrovna nebude pršet.
O letošním zatmění už bylo a ještě bude, bude-li v Turecku jasno, napsáno více než dost.
Zkusme se tedy na zatmění Slunce podívat obecněji.

●  Úplná zatmění Slunce nastávají, když se Země, Měsíc a Slunce ocitnou v jedné přímce. Pak Měsíc na několik minut úplně zakryje sluneční disk. 

●  Pás zatmění se pohybuje po povrchu Země od západu na východ několik hodin.

●  Úplná zatmění nastávají jednou za 18 měsíců, ačkoli právě teď jsou relativně vzácná. Většina zatmění se totiž vyskytuje nad mořem nebo nad neobydlenými oblastmi.

●  Velkolepé úplné zatmění z 11.srpna 1999, které si ještě dobře pamatujeme,  bylo výjimečné právě tím, že procházelo přes hustě zalidněné oblasti, od západní Evropy až po Indii.

●  Poslední úplné Slunce proběhlo 23. listopadu 2003, ale bylo viditelné jen z části Antarktidy.

●  Příští úplné zatmění nastane 1.srpna 2008 a jeho dráha zasáhne Severní Ameriku, Evropu a Asii. Pohybovat se bude ale přes málo obydlené oblasti Grónska, Sibiře, Mongolska a Číny.

●  Stín zatmění se pohybuje po povrchu Země rychlostí od 1.770 kilometrů za hodinu na rovníku až po 8.046 kilometrů za hodinu na pólech. Tomu odpovídá i celková možná doba trvání zatmění.

●  Šíře plného stínu je na povrchu Země činí nanejvýš 269 kilometrů a nejdelší možné trvání úplného zatmění dosahuje sedm a půl minuty.

●  Díky slunečním zatměním určili astronomové, ještě před příchodem moderních atomových hodin a to jen studiem starých zápisů o zatměních, že rotace Země se zpomaluje zhruba o tisícinu sekundy za století.

●  Úplné sluneční zatmění nastává díky shodě náhod. Slunce má 400 krát větší průměr než Měsíc, ale je také 400 krát dále a proto se nám na obloze jeví ve stejné velikosti jako on.

●  Úplná zatmění Slunce nejsou trvalým jevem a jednou skončí. Měsíc se totiž od Země pomalu vzdaluje, v průměru o 3,8 centimetrů ročně. Nakonec dojde k tomu, že Měsíc bude příliš daleko na to, aby úplně zakryl kotouč Slunce a ze zatmění úplných se stanou jen zatmění prstencová. Nás to ale mrzet nemusí. Než k tomu dojde, tak uplyne ještě dalších 600 milionů let.

Bezpečí je na prvním místě:
Zatmění, dokonce i částečné bychom neměli pozorovat prostýma očima nebo prostřednictvím neupravených triedrů a dalekohledů, přes pivní láhve, očazená sklíčka nebo běžný fotografický film, protože tak si lze téměř s jistotou trvale poškodit sítnici oka. I zdánlivě tmavá disketa nebo exponovaný filmový pás totiž nezadrží celé spektrum záření a oko nám může poškodit i  ta jeho část, kterou nevidíme, infračervené záření.
Pozorovatelé by měli používat řádné optické filtry, sluneční astrofolie, svářečské brýle, speciální brýle pro zatmění, které prodávají na některých hvězdárnách nebo obraz zatmění promítat za dalekohled.
Nejbezpečnějším způsobem jak se na zatmění podívat tedy je návštěva nejbližší hvězdárny nebo jej sledovat v televizi či na internetu.

Pozorování částečného zatmění budeme organizovat i my, viz. Program hvězdárny, ovšem dnešní předpověď celkové oblačnosti, vypracovaná na středu 29.3.2006 okolo 12 hodiny, právě k nám příliš příznivá není. Má se však jednat o převážně vysokou oblačnost, která má s přibývajícím časem řídnout. Na jižním pobřeží Turecka tomu ale má být nejspíše právě naopak. Po ranním jasnu tam má oblačnosti přibývat. Tedy uvidíme. 

Nové dvojče Slunce může osvětlovat další Zemi

Astronomové z Australian National Univerzity (ANU) objevili nedaleko dvojče našeho Slunce, které by mohlo vnést světlo do pátrání po planetách podobných naší Zemi, která by dokonce mohly podporovat život.

Nově nalezená hvězda HD98618 je zatím jen druhou takovou hvězdou, která je skoro identická se Sluncem co do věku, velikosti, teploty a chemického složení, tvrdí výzkumníci Dr. Jorge Melendez, Katie Dodds-Eden a Jose Robles, všichni z Research School of Astronomy and Astrophysics.

"Toto dvojče Slunce má nejen stejnou hmotnost jako Slunce, ale také vzniklo podle stejného chemického receptu. Pokud tato hvězda byla vybavena stejným způsobem jako Slunce, pak vytvoří i planety podobné Zemi," říká Jose Robles.

"Doufáme, že jakmile budou vyvinuty nové techniky hledání planet, astronomové přijdou na to, zda HD98618 také hostí planety podobné Zemi, které by dokonce mohly obsahovat život."

HD98618 leží pouhých 126 světelných let daleko, v souhvězdí severní oblohy Ursa Major (Velká medvědice). Je dokonce dost jasná na to, aby byla vidět triedrem.

Výzkumníci předpokládají, že HD98618 je stará asi čtyři miliardy let, tedy asi o 10 procent mladší než naše vlastní Slunce. Její chemické vlastnosti téměř jsou identické se Sluncem a dalším Slunci nejbližším dvojčetem, hvězdou 18 Scorpii, která byla objevená před deseti lety.

"Znamená to, že předpokládané planety podobné Zemi, obíhající kolem tohoto dvojčete Slunce mají dost času na to, aby se na nich mohl vyvinout nějaký druh komplexního života, časová osa tohoto je podobná jako na Zemi," řekl Dr. Melendez.

Objevitelský tým říká, že soustředěná pozorování obou hvězd lovci planet by mohla během několika let v jejich okolí odhalit nebo vyloučit existenci obřích planet, jako je náš Jupiter. "Hvězdy jako jsou 18 Scorpii a HD98618 dávají naději najít sluneční soustavy podobné té naší," shrnuje Dr. Melendez.

Objev má důsledky také pro výzkum v dalších oblastech. Dvojčata Slunce jsou ideálním cílem pro absolutní kalibrování astronomických měřicích přístrojů. Mohou poskytnout data užitečná při modelování úkazů, které by mohly ovlivnit změnu klimatu a mohl by pomoci vyřešit argument o jedinečnosti nebo obvyklosti našeho Slunce a sluneční soustavy.

"Měli jsme množství kandidátů se Slunci podobnými vlastnostmi, ale zatímco jsme u každé z těchto hvězd doufali, že se ukáže být něčím zvláštní, nikdy se to nestalo. HD98618 byla jedním z posledních kandidátů, který měl být analyzován, tak jsme byli docela překvapeni, když jsme objevili jak vystoupila z řady dalších kandidátů, společně s 18 Scorpii. To bylo velmi vzrušující, sám jsem se musel podívat dvakrát abych se ujistil, že si to jen nepředstavuji," řekla Katie Dodds-Eden.

Výzkumný tým udělal objev za použití největšího teleskopu na světě, 10m dalekohledu Keck na vrcholu Havajského vulkánu Mauna Kea.

Zpráva popisující objev bude zveřejněna v časopise Astrophysical Journal Letters. Snímky jsou dostupné na ANU Media Office.

Podle: ANU Media Releases

Vodu mohly na Zem přinést ledové komety

Vodu mohly na Zem přinést ledové komety, tvrdí havajští astronomové v souladu s teorií, když objevili tři ledové komety, obíhající okolo Slunce po neobvyklých drahách.  Tyto komety by tak mohly pomoci objasnit, jak se voda dostala na Zem.

Komety, které v listopadu objevili astronomové z univerzitní hvězdárny na Havaji se pohybují, podobně jako většina asteroidů, uvnitř oběžné dráhy Jupiteru. Dá se tedy předpokládat, že v této oblasti kosmu i vznikly, na rozdíl od mnoha ostatních známých komet. Jejich kolébkou tedy pravděpodobně nebyl extrémně chladný vnější okraj sluneční soustavy.

Voda, která se před miliardami let mohla vytvořit uvnitř slunečná soustavy, je svým složením velmi podobná pozemské vodě. Mohly by to tedy být právě představitelé této nové třídy komet, kteří před miliardami let přinesli na mladou a tehdy zcela suchou Zemi vodu, tvrdí astronomové v nejnovějším vydání časopisu Science.

Je temná hmota odpovědná za vznik prvních hvězd?

Temná hmota možná hrála při vzniku hvězd na samém začátku vesmíru velmi významnou roli. Pokud je tomu tak, či jinak, temná hmota se musí skládat se z částic pojmenovaných "sterilní neutrino". Peter Biermann z Institutu Maxe Plancka pro radioastronomii v Bonnu a Alexander Kusenko z Kalifornské univerzity v Los Angeles, ukázali, že když se sterilní neutrina rozpadají, pak to urychlí vytváření molekul vodíku. Tento proces by mohl napomáhat rozsvícení prvních hvězd jen asi 20 až 100 milionů let po velkém třesku. Tato první generace hvězd by pak ionizovala plyn, který je obklopoval, v období asi 150 až 400 milionů let po velkém třesku. To poskytuje jednoduché vysvětlení k některým dosti záhadným pozorováním vztahujícím se k temné hmotě, neutronovým hvězdám a antihmotě.

Vědci objevili, že neutrina mají hmotnost díky oscilačním experimentům s nimi. To je vedlo k postulátu, že "sterilní" neutrina existují a známe je také jako tak zvaná pravotočivá neutrina. Neúčastní se slabých interakcí přímo, ale ovlivňují se díky tomu, že jsou promíchány s obyčejnými neutriny. Celkový počet sterilních neutrin ve vesmíru je nejasný. Pokud mají sterilní neutrina hmotnost jen několika kiloelektronvoltů (1 keV je miliontinou hmoty vodíkového atomu), pak by to vysvětlovalo obrovskou ztracenou hmotu vesmíru, označovanou jako "temná hmota". Astrofyzikální pozorování takový stav podporují a opravdu se zdá, že se temná hmota asi skládá právě z těchto sterilních neutrin.

Biermann a Kusenko teoreticky vysvětlují několik dalších, ještě nevysvětlených astronomických hádanek. Za prvé to, zda během velkého třesku, hmotnost vytvořených neutrin mohla být taková, aby vysvětlila všechnu temnou hmotu. Za druhé, tyto částice by mohly být řešením dlouholetého problému osvětlujícího to, proč se pulsary pohybují tak rychlé.

Pulsary jsou neutronové hvězdy rotující velmi vysokými rychlostmi. Vznikly při explozích supernov a normálně jsou vymrštěny jedním směrem. Síla exploze jim dodá potřebný impuls, podobně jako raketový motor. Pulsary mohou mít rychlost od stovek až po tisíce kilometrů za sekundu. Původ těchto rychlostí zůstává neznámý, ale vyzařování sterilních neutrin by ono "nakopnutí" pulsaru vysvětlilo.

Mlhovina Kytara obsahuje velmi rychlý pulsar. Pokud se temná hmota skládá z částic, které reionizovaly vesmír, jak Biermann a Kusenko navrhují, pak by pohyb pulsaru tuto kosmickou kytaru mohl vytvořit.

Za třetí, sterilní neutrina mohou pomoci vysvětlit nepřítomnost antihmoty ve vesmíru. V ranném stádiu vesmíru, by sterilní neutrina mohla z plazmy "ukrást" to, co označujeme jako "leptonové číslo". V později, by nedostatek leptonového čísla byl převeden na nenulové baryonové číslo. Z toho vyplývající nesouměrnost mezi baryony, jako protony a antibaryony, jako antiprotony, by mohla být důvodem proč ve vesmíru není žádná antihmota.

"Vznik centrálních galaktických černých děr, stejně jako struktur na subgalaktických stupnicích, se přiklání k tomu, že za temnou hmotu odpovídají právě sterilní neutrina. "Shoda několika nepřímých důkazů vede k tomu, že lze uvěřit, že dlouho hledávaná temná hmota může, být tvořena částicemi sterilních neutrin," uzavírá Peter Biermann.

Podle: Max Planck Society

NASA vypustila tři malé testovací družice pro studium magnetického pole

NASA včera, 22.března 2006, vypustila na oběžnou dráhu tři malé družice, jako součást 130 milionové mise k otestování schopností menších kosmického družic vykonat práci mnohem větších sond při studiu pozemského magnetického pole.

Mise pojmenovaná, Space Technology 5, by měla pomoci snížit cenu budoucích výprav, protože roje menších družic mohou vykonat více práce než větší sondy a mohou být vypouštěny na levnějšími a menšími raketami, sdělil v rozhovoru pro novináře výkonný šéf programu Ray Taylor.

Kosmická agentura NASA usiluje o snížení ceny kosmických výprav a snižuje rozpočet na vědecký výzkum, aby mohla financovat vývoj náhrady raketoplánů a kompletní dostavbu mezinárodní kosmické stanice (ISS).

"Chystá se otestovat technologie, které mohou být v budoucnu aplikovány na řadu různých vědeckých misí," řekl Taylor. "To že budou nyní studovat zemské magnetické pole je proto, že jde o jednu z naléhavých oblastí kde je potřeba vykonat měření."

Tři 25 kilogramové, o rozměru 53-48 centimetrů byly vypuštěny společností Orbital Sciences Corp. Na téměř polární eliptickou oběžnou dráhu (300-4500 kilometrů) je vynesla raketa Pegasus XL, která odstartovala z letadla L-1011 asi 160 km západoseverozápadně od letecké základny Vandenberg v Kalifornii 22.3.2006 v přibližně 15:04 SEČ.

Podle: Bloomberg.com

Astronomové objevili na severní obloze novou hvězdnou řeku

Astronomové za pomoci Spitzerova kosmického dalekohledu objevili úzký proud hvězd táhnoucí se přes severní oblohu v délce přinejmenším 45 stupňů. Proud hvězd je od Země vzdálen asi 76.000 světelných roků a vytváří obrovský oblouk přes disk Mléčné dráhy.

Zprávu o tomto objevu uveřejnili v březnovém vydání časopisu Astrophysical Journal Letters, Carl Grillmair ze Spitzerova vědeckého centra Kalifornského  technologického institutu a Robert Johnson, postgraduální student Kalifornské státní university v Long Beach.

Proud hvězd vychází z hvězdokupy NGC 5466, která obsahuje asi 50.000 hvězd a směřuje k bodu asi 12 stupňů východně od jasné hvězdy Arktur v souhvězdí Pastýř (Bootes). Větší obrázek (645K).

Nově objevený proud hvězd vycházející z NGC 5466 je vyvolán tak zvaným přílivovým nebo slapovým sloupáváním. To vzniká, když je gravitační síla Mléčné dráhy na jedné straně kupy hvězd značně odlišná od druhé jeho strany. Gravitace pak má tendenci roztáhnout kupu, která je normálně téměř kulovitá, podél linie směřující ke středu galaxie.

Jde o podobný princip, který se uplatňuje u oceánského přílivu na Zemi, kde jen to co pohybuje mořskou hladinou je rozdíl mezi tou stranou na kterou působí měsíční přitažlivost a stranou odvrácenou. Pokud by ale přitažlivost na povrchu Země byla mnohem slabší než je, pak by oceány byly vytaženy od planety, stejně tak jako hvězdy z NGC 5466.

Navzdory velikosti tohoto proudu, nebyl zatím nikdy předtím pozorován, protože je úplně překryt obrovským množstvím hvězd ležících před ním ve směru k Zemi. Grillmair a Johnsonem jej našli zkoumáním barev a jasů více než devíti milionů hvězd z veřejné databáze Sloanovy digitální přehlídky oblohy.

Hvězdy, které spolu souvisí byly nalezeny díky tomu, že všechny vznikly ve stejné době a jsou situovány ve zhruba stejné vzdálenosti. "Hvězdy v kulových hvězdokupách mají zcela jedinečný podpis, když pozorujete jak jsou rozloženy jejich barvy a jasy, " říká Grillmair.

Použitím techniky filtrace shodných znaků přidali Grillmair s Johnsonem ke každé hvězdě pravděpodobnost, že mohla kdysi patřit k NGC 5466, promítli ji na oblohu a proud shodných hvězd se jasně objevil.

"Nový proud hvězd může být dokonce ještě delší, než jak je zatím odhalen, protože výzkum je omezen na jeho jižním konci rozsahem aktuálně dostupných údajů," přidává Grillmair. "Další a rozsáhlejší průzkumy někdy v budoucnu by měly být schopny rozšířit dnes známou délku proudu dost podstatně, možná dokonce až kolem celé oblohy."

Hvězdy tvořící proud jsou však příliš slabé na to, aby mohly být vidět jen okem. Díky jejich vzdálenosti jsou asi tři milionkrát slabší než nejslabší hvězdy, které můžeme vidět za jasné noci jen volným okem.

Grillmair však tvrdí,  že takovéto objevy jsou důležité z jiného důvodu a to pro porozumění tomu, co tvoří Mléčnou dráhu. Stejně jako pozemské řeky, jejichž tok je ovlivňován okolním terénem, mohou takové proudy hvězd odhalit důležité údaje, jako kde je cesta směrem "dolů", jak příkrý je "svah" ze kterého tečou a kde jsou rozmístěny "hory" a "údolí" ovlivňující jejich tok. V měřítcích vesmíru to znamená především to, kde leží zdroje gravitace ovlivňující směr a rychlost proudu hvězd. Astronomové tedy doufají, že měřením pozic a rychlostí hvězd v takových proudech určí přesněji údaje o tom,  kolik temné hmoty obsahuje Mléčná dráha a kde a jak je tato temná hmota rozložena.

Volně podle: Caletech Press Releases

Astronomové našli původ extremních heliových hvězd

Astronomové určili původ velmi neobvyklého a vzácného typu hvězd. Nová zjištění signalizují, že extrémní heliové hvězdy, jak se jim říká, vznikly sloučením ze dvou bílých trpaslíků.

Astronomové použili Hubbleův kosmický dalekohled a pozemní přístroje v Indii a v Texasu, aby získali detailní spektrografická pozorování, díky nimž by mohli přesně určit obsah více než dvou tuctů prvků nacházejících se v několika extrémních heliových hvězdách.

"Trvalo to více než 60 let od prvního objevu, než se podařilo získat nějakou představu jak tyto hvězdy vznikly," řekl vedoucí týmu N.Kameswara Rao z indického institutu astrofyziky v Bangalore. "Nyní jsme získali odpovídající pohled."

První extrémní heliovou hvězdu, HD 124448, objevil v roce 1942 na McDonaldově observatoři v Austinu Daniel M. Popper z Chicago university. Od té doby bylo objeveno jen asi dva tucty takovýchto hvězd.

Jde o veleobry, o něco méně hmotné než Slunce, ale mnohokrát větší a

žhavější. Jsou pozoruhodné zejména proto, že neobsahují skoro žádný vodík, nejhojnější chemický prvek ve vesmíru a povětšinou hlavní součást všech hvězd. Místo toho, jsou tvořeny heliem, s významným množstvím uhlíku, dusíku a kyslíku a stop všech dalších stabilních prvků.

Původ extrémních heliových hvězd nelze vystopovaný zpět do protostelárních mraků helia, protože žádné takové mraky nikdy v Mléčné dráze neexistovaly. Navíc, nukleární reakce ve hvězdách jako je Slunce sice přeměňuje vodík na helium, ale helium se nachází v jejich horkých jádrech, kde logicky nemohou být objeveným spektrálním rozborem.

Hvězda by tedy musela ztratit obrovská množství vodíku, aby mohlo být dalekohledy vidět helium na až na jejich povrchu. Bohužel však není znám žádný mechanismus uvnitř hvězdy, který by helium vynesl na povrch.

Před dvaceti lety, astronomové Ronald Webbink a Icko Iben z Illinoiské university vyslovili hypotézu, že extrémní heliové hvězdy vznikly sloučením dvou bílých trpaslíků.

Bílí trpaslíci jsou závěrečným stadiem vývoje hvězd podobných Slunci. Obsahují jen velmi málo vodík. Někteří jsou bohatí na helium a jiní zase na uhlík a kyslík. Dvojice bílých trpaslíků může vzniknout i při normálním vývoji standardních hvězd.

V Astrophysical Journal nedávno vydané zprávě, Webbink a Iben tvrdí, že v některých případech by se jedna hvězda z dvojhvězdy mohla vyvinout jako na helium bohatý bílý trpaslík a další jako na uhlík a kyslík bohatý bílý trpaslík. Za miliardy let co pak obíhají navzájem okolo sebe, obě hvězdy ztrácí energii a neustále se přibližují.

Nakonec je heliový bílý trpaslík pohlcen hmotnějším uhlíko-kyslíkovým bílým trpaslíkem a výsledkem je jediná hvězda, která se zvětšuje, až se stane na helium bohatým veleobrem.

Pro otestování této hypotézy výzkumný tým získal pozorování z Hubbleova dalekohledu, z 2,7 metrového dalekohledu Harlan J. Smith (na snímku nahoře) na McDonaldově observatoři patřící Texaské univerzitě v Austinu a z 2,3 metrového dalekohledu Vainu Bappu v Kavalur v Indii.

Výsledky z Hubbla velmi dobře korespondovaly s předpověďmi o vzniku hvězd sloučením dvou bílých trpaslíků, ve kterých heliový bílý trpaslík je roztrhán a tvoří silný disk kolem uhlíko-kyslíkového bílého trpaslíka.

V procesu, který trvá jen několik málo minut, je disk gravitačně tažený do uhlíko-kyslíkového bílého trpaslíka.

Co se stane dál závisí na hmotě nové hvězdy. Pokud překročí hmotnost nazývanou Chandrasekarova mez, pak vybuchne jako supernova typu Ia. Pokud celková hmotnost tuto hranici nepřekročí, nově sloučená hvězda se bude rozpínat až do stadia veleobra a nakonec se stane extrémní heliovou hvězdou.

Podle: Physorg.com

Tanec vzdálených galaxií

GIRAFFE, multiobjektový spektrograf, který umístěn na VLT (Velmi velký dalekohled v Chile) odhaluje neklidný život ve vzdálených galaxiích. Studiem několika desítek vzdálených galaxií zjistil mezinárodní tým astronomů, že galaxie měly před 6 miliardami let zhruba stejné množství temné hmoty, vztaženo relativně k množství hvězd v galaxiích, jako mají právě teď. Pokud se to potvrdí, pak to naznačuje mnohem těsnější vztahy mezi temnou a normální hmotou, než než se dříve předpokládalo. Vědci také zjistili, že až 4 z 10 galaxií nejsou v rovnováze. Tyto výsledky vrhají nové světlo na to, jak galaxie vznikají a vyvíjí se zhruba po celou polovinu současného věku vesmíru.

"Může to znamenat, že srážky a slučování jsou důležité pro formování a vývoj galaxií", říká François Hammer z Paris Observatory ve Francii, jeden z vedoucích týmu, který dále tvořili Hector Flores, Mathieu Puech a Chantal Balkowski (také z Observatoire de Paris), Philippe Amram z Observatoire Astronomique Marseille, Göran Östlin ze Stockholm Observatory, Thomas Marquart z Dept. of Astronomy and Space Physics - Uppsala, Sweden a Matthew D. Lehnert z MPE.

Vědci se zajímali o to, jak se vzdálené galaxie, které tedy vidíme tak jak vypadaly, když byl vesmír mladší, změnily oproti těm, které jsou poblíž. Zvláště pak chtěli prostudovat význam temné hmoty v galaxiích.

"Temná hmota, která tvoří 25% vesmíru, je jednoduché označení pro něco, čemu opravdu nerozumíme," říká Hektor Flores. "Z toho jak galaxie rotují víme, že temná hmota v nich musí být přítomna, jinak by se tyto obrovské struktury rozpadly."

V blízkých galaxiích a v naší vlastní Mléčné dráze ostatně astronomové zjistili, že existuje vztah mezi množstvím temné hmoty a obyčejných hvězd. Na každý kilogram materiálu hvězd je tam zhruba 30 kilogramů temné hmoty. Je ale tento vztah mezi temnou a obyčejnou hmotou to, co drželo vesmír pohromadě i v minulosti?

Odpověď na takovou otázku vyžadovala měření rychlostí v různých částech vzdálených galaxií, dost ošemetný experiment, protože předchozí měření nebyla schopna prozkoumat tyto galaxie v dostatečném detailu.

Věci s ovšem změnily když se začal užívat multiobjektový spektrograf GIRAFFE, nainstalovaný na 8,2 m dalekohledu Kueyen, součásti Velmi velkého dalekohledu (VLT) na observatoři Paranal v Chile.

V jednom z provozních módů nazývaných "3D spektroskopy" nebo "integral field", může tento přístroj získat simultánní spektrum menších oblastí z větších objektů jako jsou galaxie nebo mlhoviny. Používá se k tomu 15 svazků optických vláken, tzv. Integral Field Units (IFUs), které byly použity pro získání přesných měření vzdálených galaxií. Každý IFU je jako mikroskop, fotografuje na obloze pole o rozměru 3x2 arcsec2. Je to jako hmyzí oko, s dvaceti mikro čočkami spojené optickými vlákny s vstupní štěrbinou spektrografu.

"GIRAFFE na ESO VLT je jediný přístroj na světě, který může analyzovat současně světlo přicházející z 15 galaxií a to v zorném poli téměř tak velkém jako úplněk," řekl Mathieu Puech. "Každá z galaxií pozorovaných v tomto módu je rozdělena menší oblasti jejichž spektrum je získáno současně."

Astronomové použili GIRAFFE ke změření rychlosti v několika desítkách vzdálených galaxií a to je dovedlo k překvapujícímu objevu, že až 40% vzdálených galaxií bylo "nevyvážených", jejich vnitřní pohyby byly velmi narušené, možná tím, co se nakonec ukáže být následkem srážek mezi galaxiemi.

Když se zaměřili jen na ty galaxie, které dosáhly rovnováhy, došli vědci k závěru, že vztah mezi temnou hmotou a obsahem hvězd v galaxii se za posledních 6 miliard roků nezměnil.

Díky vynikajícímu spektrálnímu rozlišení dovoluje GIRAFFE také poprvé, v tak vzdálených galaxiích studovat rozložení plynu jako funkci jeho hustoty. Nejefektnějšími výsledky je odhalení možných výtoků plynu a energie poháněné intenzivním vznikem hvězd uvnitř galaxie a obrovských oblastí velmi horkého plynu (HII region) v rovnovážných galaxiích, které produkuji mnoho hvězd.

"Takováto technika může být rozšířena pro mapování mnoha fyzikálních a chemických charakteristik vzdálených galaxií, které nám umožní podrobně studovat jak v průběhu svého života získávaly hmotu," řekl Francois Hammer. "V mnohém ohledu nám GIRAFFE a jeho multiintegrální mód dává poprvé ochutnat to, co bude moci být dosaženo v budoucností u extrémně velkých dalekohledů."

Podle: ESO PR 10/06

Jaro je tady

Jaro je tady, i když zatím jen podle kalendáře a prodlužujícího se dne. Lyžařská střediska pořád hlásí 1 - 2 m sněhu a stále ještě sem tam ještě něco připadne.  Nicméně  20.března v 19.26 SEČ nastane jarní rovnodennost a začne astronomické jaro. Délka dne převáží nad délkou noci a sníh už snad konečně roztaje.  

Spirit má problém s nefunkčním kolem

Třebaže bylo v právě uplynulém týdnu oznámeno, že oběma marťanským vozítkům bude v létě upgradován řídící program (předchozí článek), zub času přeci jen přináší oběma robotům určité problémy.  V pátek NASA oznámila, že rover Spirit, má potíže s jedním ze svých šesti kol.  Motor pohánějící problematické kolo se zastavil tento týden, během 779 marťanského dne (SOL) pobytu Spiritu na povrchu Marsu.

Slunečními články napájené terénní vozidlo bude muset i s nefunkčním motorem dosáhnout svahu, na kterém bude moci zachytit více slunečního svitu, aby mohlo pokračovat v práci i během nadcházející marťanské zimy. Doba minimálního slunečního svitu je vzdálena ještě více než 100 dnů, ale Spirit nyní dostává jen tolik energie, že se může pohybovat jen asi jednu hodinu denně při přímé jízdě po rovném povrchu, sdělilo řídící středisko v JPL.

Sluneční kolektory Spiritu dodávaly minulý týden asi 350W za hodinu, což je asi o 15% méně než v únoru a méně než polovina toho, co jsou schopny dodávat během marťanského léta.

Jednou z možností o které technici uvažují jako možné příčině poruchy je, že kartáčky, kontakty které dodávají proud rotoru motoru, nemají potřebný dotek. Motory které pohání kola Spiritu vykonaly již více než 13 milionů otáček, mnohem víc než na co byly navrženy.

Nejlepším místem pro přezimování, kterého by měl Spirit dosáhnout, je k severu přivrácený svah kopce "McCooe Hill", kde může přes zimu na jižní polokouli zůstat nakloněn směrem ke Slunci, soudí technici mise.

Spirit se nyní pohybuje směrem k tomuto kopci a k předpokládanému místu přezimování mu schází překonat přibližně 120 metrů. Musí ale často zastavovat aby překontrolovalo, zda se problematické kolo o nedrhne a ostatní kola tak zbytečně neprokluzují. V současné době je tak schopné se pohybovat vpřed o zhruba 12 metrů denně.

Dvojče Spiritu, vozítko Opportunity, nepotřebuje přezimovat na svahu jako Spirit, protože je blíže k marťanskému rovníku. Uplynulé čtyři měsíce se Opportunity pohybovala v kráteru Erebus, ze kterého vyjela tento týden a nyní se pohybuje směrem ke kráteru Viktoria, který je vzdálen asi 2 kilometry. Ovšem určitým problémům musí také čelit. Jeden z motorů v robotické ruce Opportunity pracuje jen velmi neochotně a proto technický tým mise testuje řešení jak zlepšit jeho výkon.

Jak se situace Spiritu vyvíjela:
Sol 778 (12.března 2006): Spirit strávil den průzkumem atmosféry.
Sol 779: Spirit popojel o asi 29 metrů. Zastavil se motor na pravém předním kole.
Sol 780: Celý den se dobíjely baterie a opakoval se přenos informací o poruše, včetně záběrů pravého předního kola.
Sol 781: Byly dokončeny diagnostické testy a Spirit popojel o 3,9 metru,  za použití jen pěti kol. Diagnostické testy ukázaly, že problém  pravého předního kola je v motoru ne v řízení. Celková ujetá vzdálenost v tento den činila 6.797 m.
Sol 782: Spirit popojel o přibližně 12 metrů za použití jen pěti kol.
Sol 783 (17.března 2006): Spirit strávil celá den dobíjením baterií.

Upraveno podle: NASA

Spirit a Opportunity budou upgradovány

Marťanská terénní vozítka Spirit a Opportunity budou brzy schopná automaticky sledovat zajímavé rysy marťanského počasí. Jejich nový software, který kvůli tomu bude nainstalován v červnu, pomůže vozítkům identifikovat rychle rotující prašné víry (dust devils) i tenké mraky na obloze.

Spirit a Opportunity už pořídily více než 100.000 snímků, které tvoří více než 95% dat přenášených zpět na Zemi. Ale vozítka mohou přenášet denně jen omezené množství dat a mnoho obrázků neukazuje nic zajímavého.

Proto vědci vyvinuli software s umělou inteligencí, který pomůže robotům povšimnout i nejdůležitějších událostí v okolí. Terénní vozítka by dokonce měla být schopna pořídit a oříznout snímky tak, že k Zemi budou odeslány jen jejich nejzajímavější části.

"Když nastane další sezóna prašných vírů, tento software nám dá šanci pořídit daleko více dat bez zvýšené zátěže přenosové linky, " říká Mark Lemmon, z Texaské A&M University. Informace o malých marťanských tornádech a tenkých mracích pomáhají vědcům porozumět atmosféře planety.

Vedoucí projektu, Steve Chien, odborník na umělou inteligenci z NASA/JPL v Pasadeně říká, že aktualizace software by měla pět krát zvýšit počet vědecky zajímavých snímků v každém posílaném bloku dat. Spolu s kolegy prezentoval jejich systém 16.března na Vědecké měsíční a planetární konferenci v League City v Texasu.

Vývoj a testy software trvaly více než jeden rok, za použití dvojníků terénních vozítek na Zemi. Testování by mělo skončit tento týden, říká Joy Crisp, z týmu Opportunity v JPL. Nahrávání nového software zabere v létě asi pět dnů.

Jde již o druhou aktualizace programu vozítek, poprvé ji podstoupily už v roce 2004. Poslední změny odstraní chyby v navigačním software a umožní terénním vozítkům rychleji plánovat jejich cestu okolo překážek a natáhnout mechanickou ruku směrem k zajímavým objektům předtím, než jich dosáhnou.

Crisp říká, že projekt také bude testovat techniky umělé inteligence, které by mohl být použity u Mars Science Laboratory, velkého terénní vozidla, jehož start se plánuje na rok 2009.

Terénní vozítka už strávila na Marsu více než 780 marťanských dnů (sol), při zkoumání rudé planety. Čekalo se, že jejich mise bude trvat jen 90 sol a dnes, navzdory opotřebení, věří misijní tým, že by mohly přežít i druhý marťanský rok trvající 669 sol. "Doufám, že přežijí nejen tuto marťanskou zimu, ale i tu další," říká Lemmon.

Zima je nebezpečná zejména pro Spirit, který je ve vyšších zeměpisných šířkách než jeho dvojče a tak zachytí méně slunečního světla. Tým jej tedy pošle směrem k nejbližšímu k severu přivrácenému svahu, kde může zachytit nějaké ty sluneční paprsky navíc a hibernovat až do jara.

"Nyní jsme v situaci dojet nebo zemřít," říká Steve Squyres z Cornellovy univerzity v Ithace, který vede vědecký tým vozítek. "Naším aktuální cílem je jet jako čerti a dostat se tak do bezpečného zimního útočiště."

Podle: NATURE

Jiří Grygar sedmdesátiletý

Dnes se nám všem známý a milý RNDr. Jiří Grygar dožívá významného životního jubilea.

Ani se nechce věřit, že je tomuto vitálnímu člověku už celých sedmdesát let. Známe ho totiž nejen jako zaníceného popularizátora astronomie, přednášejícího se vzácným darem podat i ty nejsložitější věci jednoduchým a většině lidí srozumitelným způsobem, ale i jako aktivního sportovce, cyklistu, iniciátora astronomického Ebicyklu, objíždějícího astronomicky zajímavá místa u nás i na Slovensku.

Do dalších let přejeme ještě hodně zdraví a životní vitality.

Prach komety WILD 2 může změnit pohled na vznik komet

Vzorky prachu z komety WILD 2 překvapily vědce. Ukazuje se, že přinejmenším některé komety možná vstřebaly materiály vyhozené mladým Sluncem daleko, až k hranicím sluneční soustavy.

Ve vzorcích, které se vrátily na Zemi spolu s návratovým pouzdrem kosmické sondy NASA - Stardust letos v lednu, našli Vědci minerály vytvořené v blízkosti Slunce nebo jiných hvězd. Nález těchto minerálů tedy naznačuje, že materiály z centra sluneční soustavy mohly být nějakým způsobem dopraveny až do vnějších oblastí sluneční soustavy, kde se komety tvoří. To může změnit pohled na vznik a složení komet.

"Zajímavé je, že nalézáme tyto minerály vzniklé za vysokých teplot v materiálech z nejchladnějšího místa ve sluneční soustavě," řekl Donald Brownlee, vedoucí vědeckého týmu Stardust z Washingtonovy univerzity v Seattlu.

Vědci si dlouho mysleli, že komety jsou chladné chuchvalce z ledu, prachu a plynů, které vznikly na vnějším okraji sluneční soustavy. Zdá se ale, že to s kometami nemusí být až tak jednoduché, že si nemusí být podobné jako vejce vejci. Mohou to být různorodé útvary s komplexní historií. Kometa Wild 2, jak se zdá, bude mít mnohem komplexnější historii, než se myslelo.

"Našli jsme minerály vznikající za velmi vysokých teplot, což podporuje zvláštní model,  kde mladé Slunce mohutnými protiběžnými výtrysky vychrlilo materiál vytvořený blízko něj do vnější části sluneční soustavy," řekl Michael Zolensky, kurátor a spolu vyšetřovatel mise Stardust v NASA Johnson Space Center (NASA/JSC) v Houstonu.  "Zdá se, že komety nejsou složeny většinou jen z nestálých materiálů, ale jsou spíše směsí materiálů vzniklých ve všech rozsazích teplot a v místech v blízkosti mladého Slunce až po místa od něj velmi vzdálená."

Jeden z minerálů nalezených ve vzorcích přinesených sondou Stardust zpět na Zem je Olivín, základní součást nazelenalého písku z některé z havajských pláží. Olivín patří mezi nejběžnější minerál ve vesmíru, ale vědci byli překvapeni, když ho našli v prachu z komety.

Olivín je sloučenina železa, hořčíku a dalších prvků. U Stardustu je ve vzorku hlavně hořčík. Spolu s olivínem, prach z komety Wild 2 obsahuje vysokoteplotní minerály bohaté na vápník, hliník a titan.

Sonda Stardust proletěla 2. ledna 2004 jen asi 240 km od komety Wild 2 a zachytávala při tom částečky z komety do gelových lapačů.  Jeho návratová kapsle přistála 15. ledna 2006 na padáku v poušti v Utahu. Vědecký kanystr se vzorky Wild 2 byl doručen do NASA/JSC 17. ledna a odtud byly vzorky rozděleny mezi přibližně 150 vědců k prozkoumání.

"Sbírka částeček z komety je větší než jsme kdy čekali,"  řekl zástupce hlavního vyšetřovatele Peter Tsou  z NASA JPL v Pasadeně v Kalifornii. "Sbírka obsahuje asi dva tucty velkých drah po zásahu, viditelných i nezbrojeným okem."

Zrnka prachu jsou ale malá, povětšině menší než šířka vlasu. Tisíce jsou jich zachyceny v aerogelu.  Jednotlivá zrnka o 10 mikronech, jedna setina milimetru, mohou být nařezána do stovek vzorků pro vědce.

Navíc k částečkám z komety, Stardust nashromáždil také vzorky mezihvězdného prachu ze své sedmileté cesty. Tým v JSC doufá, že začne detailní skenování sběrače mezihvězdného prachu ještě tento měsíc.  Také umožní dobrovolníkům z řad veřejnosti pomáhat s lokalizací těchto částeček.

Po registraci, si účastníci projektu mohou stahovat software virtuálního mikroskopu. Mikroskop se pak připojí k serveru a stáhne si část vzorku.  Jde o obrazy části sběrače mezihvězdného kosmického prachu. Účastníci pak budou hledat jednotlivé dopady prachu.

Podle: NASA

Start raketoplánu odložen na červenec

NASA včera oznámila, že nové startovací okno mise STS - 121 bude trvat od 1. do 19. července 2006. Odložila tak původní termín startu aby získala čas na analýzu problému a úpravy u externí palivové nádrže pro zabezpečení bezpečného letu raketoplánu Discovery a jeho posádky.

Ředitel programu letů raketoplánů Wayne Hale učinil toto prohlášení během tiskové konference v NASA Johnson Space Center v Houstonu. Rozhodnutí zaměřit se na startovací okno až v červenci následovalo po dvoudenní poradě o problému se senzorem paliva v externí palivové nádrži (ECO sensor). Tyto senzory signalizují během startu, zda je v nádrži ještě palivo, aby nedošlo k destrukci turbočerpadel. Během testování, jeden ze čtyř ECO senzorů vykazoval částečně odlišné hodnoty než se očekávalo. Proto bylo nakonec rozhodnuto o výměně všech čtyř senzorů kapalného vodíku.

"Říkáme už několik měsíců, že technika urči, kdy poletíme na další misi. Posunutí startu na červenec je tou pravou volbou, abychom se správně rozhodli," řekl Bill Gerstenmaier, NASA zástupce ředitele pro kosmické operace. Hale také řekl, že NASA stále předpokládá tři starty raketoplánu v roce 2006.

Dalšími problémy, které ovlivnily rozhodnutí odsunout let STS - 121 do pozdějšího startovacího okna:

Testy a analýzy úprav na vnější palivové nádrži. Testy mají pomoci ověřit, že nádrž může bezpečně letět bez pěnového krytu zamezujícího víření vzduchu (PAL - protuberance air load). Kus pěny tohoto krytu se při minulém startu v roce 2005 odloupl. Jsou potřebné další analýzy, aby se mohlo rozhodnout, zda je tento kryt potřebný.

Musí být dokončeny opravy na robotické ruce raketoplánu. Technici náhodou minulý týden do ruky narazili pracovní plošinou a způsobili na ní malé poškození. Ruka musí být pro opravu demontována.

Misi STS - 121 velí Steve Lindsey, který spolu s dalšími šesti členy posádky poletí k mezinárodní kosmické stanici (ISS). Jde o druhou mise po obnovení letů raketoplánů, která má vyhodnotit novou úpravu tepelné ochrany, její prohlídku a možnosti oprav v kosmu a má přivézt zásoby a vybavení pro posádku ISS.

Podle: NASA

Prohlédněte si Google Mars

Tento týden byla spuštěna nová webová stránka gigantu GOOGLE - Google Mars ( http://www.google.com/mars ). Datum spuštění stránky byl vybrán s ohledem na 151. výročí narození Sira Percivala Lowella, astronoma a velkého pozorovatele Marsu. Srdcem nové webové stránky je obrovská skládačka snímků povrchu Marsu vytvořená na Arizonské státní univerzitě (ASU) v Tempe, Arizona.

Současně ASU a NASA/JPL uvolňují pro vědce i veřejnost a vědce film, "Flight Into Mariner Valley." Tato vzrušující video bere diváky na simulovaný let největším kaňonem ve sluneční soustavě, Valles Marineris na Marsu.

Obrovská mozaika Marsu, která spojuje v jeden více než 17.000 pečlivě pospojovaných jednotlivých snímků. Snímky byly pořízeny přístrojem THEMIS, mnohopásmová kosmickou kamerou sestrojenou na ASU. THEMIS je schopen pořídit snímky na 15 viditelných a infračervených kanálech. Právě nyní obíhá okolo Marsu na palubě sondy Mars Odyssey.

Snímky použité v mozaice byly pořízeny v infračerveném světle a odhalují detaily okolo 230 metrů v průměru. Poskytují tak jedinečný pohled na Mars. Oblasti, které jsou chladnější se objeví jako temnější, zatímco teplé oblasti se jeví světlé.

Mnohé oblastí Marsu mohou být prozkoumány ještě podrobněji. Například okolí obrovské sopky Olympus Mons, místa přistání obou Marsovských terénních vozítek Spirit a Opportunity nebo obrovský rovníkový kaňon, Valles Marineris.

Valles Marineris například ukazuje dvakrát více detailů než globální mapy.

Zdroj: Arizona State University

Poslední snímky Pluta podporují teorii společného vzniku jeho měsíců

Tato dvojice fotografií pořízených Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukazuje pohyb měsíců planety Pluto mezi 15.únorem 2.březnem 2006. Oba snímky byly pořízeny skrz červený filtr (F606W) za použití kanálů vysokého rozlišení (High Resolution Channel - HRC) na Pokročilé kameře pro průzkum (Advanced Camera for Surveys- ACS). Obrázek lze zvětšit.

Během těchto 15 dnů, se nově objevený měsíček S/2005 P2 (zkráceně P2) přesunul proti směru otáčení hodinových ručiček z pozice kousek po 12 hodině na pozici přibližně 5 hodin a druhý z měsíčků S/2005 P1 (zkráceně P1) se přesunul taktéž pohybem vlevo z pozice 1 hodiny na pozici 7 hodin. Během té samé doby vykonal větší a bližší měsíc Pluta, Charon, nacházející se na prvním snímku blízko pozice 2 hodin, více než dva kompletní oběhy planety, také proti směru hodinových ručiček a skončil na pozici zhruba 10 hodin. Pohyby měsíčků P1 a P2 jsou ve vynikající dohodě s předpovězenými pohyby založenými na dřívějších pozorováních Hubbleovým dalekohledem.

Těmito snímky se potvrdilo, že P1 a P2 obíhají okolo Pluta ve stejné rovině jako Charon. Odpovídá to teorii, že všechny tři měsíce vznikly během jediné srážky Pluta s jiným tělesem.

Podle: HubbleSite.org
 

Dvacet let od průletu sondy Giotto okolo Haleyovy komety

Před dvaceti lety, v noci z 13 na 14 března 1986, se evropský sonda Giotto setkalo s Halleyovou kometou. Šlo o první misi ESA do hlubokého kosmu a část ambiciózního projektu mezinárodního úsilí rozřešit záhady obklopující tento tajemný objekt.

Celé dobrodružství začalo startem sondy Giotto 2.července 1985, kdy ji do kosmu vynesla raketa Ariane 1. Po třech obletech Země ji pak raketový motor na palubě navedl na meziplanetární dráhu.

Po osmi měsících a téměř 150 milionech kilometrů, 2. března 1986, ve vzdálenosti 7,8 milionu kilometrů od komety, přístroje sondy poprvé objevily vodíkové ionty.

Giotto se setkala s kometou o den později, kdy proletěla nejhustší částí prašné kómy. Její kamera při tom stále sledovala nejjasnější objekt v zorném poli, jádro komety.

Už 122 minut před největším přiblížením přístroje sondy zaznamenaly první z 12.000 dopadů prachových částeček. Kosmické plavidlo při tom letělo relativní rychlostí 68 kilometrů za sekundu vzhledem ke kometě. Asi 7,6 sekundy před nejbližším přiblížením byla sonda zasažena velkou, zhruba jeden gram vážící prachovou částečkou. Tehdy byl dočasně ztracen kontakt se Zemí, ale sonda Giotto byla stále ještě naživu. Příštích 32 minut, pomocné raketové motorky sondu stabilizovaly a kontakt se sondou byl plně obnoven. V té době sonda proletěla 596 kilometrů od jádra a směřovala zpátky do meziplanetárního prostoru.

Pozoruhodné malé kosmické plavidlo vysílalo vědecká data ještě dalších 24 hodin po průletu okolo komety. Poslední dopad prachu byl zaznamenán 49 minut po nejbližším přiblížení. Historické setkání skončilo 15. března 1986, kdy byly experimenty sondy vypnuty.
 

Sonda Mars Reconnaissance Orbiter vstoupila úspěšně na oběžnou dráhu okolo Marsu

Zatím nejvyspělejší sonda amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v pátek dorazila na oběžnou dráhu kolem Marsu, poté co absolvovala sedm měsíců letu na dráze Země - Mars. Vědci kontrolního střediska propukli v jásot, když sonda vylétla z radiového stínu Marsu a navázané spojení potvrdilo úspěšné navedení na oběžnou dráhu okolo rudé planety.

V rozhodující chvíli brzdícího manévru se totiž radiové spojení mezi sondou a Zemí na půl hodiny přerušilo, protože se Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) nacházela za planetou. V té době se zažehly motory, které snížily rychlost sondy natolik, aby se mohla nechat "zachytit" přitažlivou silou Marsu. Pokud by se manévr nezdařil, sonda by okolo Marsu jen prolétla a ztratila by se v kosmickém prostoru.

Sonda o váze 1.800 kg se k Marsu blížila rychlostí asi 10.000 kilometrů za hodinu. Navedení na dráhu k Marsu bylo podle šéfa mise Howarda Eisena velmi přesné a sonda díky tomu uspořila během sedmiměsíčního letu, kdy urazila na 500 milionů kilometrů tolik paliva, že její aktivní pobyt na oběžné dráze bude moci být oproti plánu prodloužen nejméně o sedm měsíců, čímž se také prodlouží doba vyhrazená pro vědecké experimenty. Nyní se sonda nachází na eliptické dráze, která se za několik měsíců upraví na téměř kruhovou o výšce asi 360 kilometrů.

Sonda bude u Marsu plnit řadu úkolů ve dvou fázích. V první bude zkoumat zejména povrch planety, ve druhé, bude zastávat funkci retranslačního zařízení pro budoucí sondy Phoenix Mars Scout, který má zkoumat severní ledový pól planety v roce 2008 a pro pohyblivou sondu Mars Science Laboratory, která má startovat  v roce 2009. Primární část mise MRO má být ukončena v roce 2010.

Programový ředitel mise, Doug McCuistion, řekl novinářům v řídícím středisku v kalifornské Pasadeně, že poslední hodiny přikližování sondy k planetě byly pro experty NASA na Zemi "náporem na nervy". NASA totiž během podobných manévrů v minulosti ztratila již dvě sondy.

Sonda za 450 milionů dolarů je vybavena šesti vědeckými přístroji, včetně kamery se zatím největší rozlišovací schopností, jaké kdy NASA použila na zařízení vyslaném k Marsu. Právě pomocí této kamery chce NASA během zkoumání trvajícím více než dva roky, najít vhodná místa pro přistání robotů i lidských posádek na povrchu Marsu. Kromě toho se očekává, že sonda pomůže vědcům i veřejnosti odpovědět na otázku, zda na sousední planetě někdy existoval nebo dokonce ještě existuje život.
 

Sonda Cassini detekovala u Saturnu zpětné proudy elektronů

Mezinárodní výzkumný tým objevil v Saturnově magnetickém poli elektrony,  které jsou urychlovány obráceně, směrem pryč od planety, namísto směrem k ní.  Tým který vedl Joachim Saur z University v Kolíně nad Rýnem, našel anti-planetární elektrony, jak je pojmenovali, pomocí vědeckých přístrojů na palubě sondy Cassini (Low Energy Magnetospheric Measurement System a LEMMS).

Rotace sondy Cassini navíc pomohla vědcům určit směr, množství a sílu elektronů. Porovnávali výsledky s nahrávkami polárních září a globálním modelem magnetického pole Saturnu. Došli k závěru, že nejslabší polární záře nebo jejich nepřítomnost, odpovídají velmi dobře nejnižšímu výskytu magnetických siločar v poli, kde měřili proudy elektronů.

Polární záře se na Zemi vyskytnou, když se elektrony nad atmosférou urychlí dolů, směrem k pólům. Když narazí na horní vrstvy atmosféry, generují při tom viditelné světlo,  obvykle živé odstíny červené, zelené, modré a žluté. 

Před několika lety vědci objevili, že některé elektrony se v polárních oblastech urychlují směrem pryč od Země nebo obráceně. Tyto anti-planetární elektrony nezpůsobují žádné světelné efekty a vědci byli bezradní, protože neznali mechanizmus jejich vzniku.  Donedávna také nebylo jasné,  zda se anti-planetární elektrony nevyskytují ještě někde jinde ve sluneční soustavě. Nakonec byly objeveny v silném magnetickém poli Jupiteru a nyní je Saur se svým týmem objevili na Saturnu.

Zpětné elektrony mají tendenci silně se soustřeďovat, když  úhel vyzařovacího paprsku je méně než 10 stupňů. Díky tomu byli výzkumníci schopni určit umístění jejich zdroje, někde nad polární oblastí, ale uvnitř vzdálenosti maximálně pěti poloměrů Saturnu.  Protože elektronové paprsky byly změřeny na Zemi, Jupiteru i na Saturnu a protože vykazují obdobné charakteristické rysy, vědci předpokládají, že musí mít nějaký společný základní mechanizmus, tedy něco, co se musí dále zkoumat.

Členy týmu byli dále Norbert Krupp a kolegové Andreas Lagg a Elias Roussos z Institutu Maxe Plancka pro sluneční soustavu výzkum v Katlenburg-Lindau, kteří těsně spolupracovali s vědci z Institutu pro geofyziku a meteorologii University v Kolíně nad Rýnem, a z Laboratoře aplikované fyziky na Johns Hopkins univerzity v Baltimore. Tým APS sondy Cassini, vedl Tom Krimigis.

Podle: SaturnDaily.com 

Krátce

- Dnes dorazí na oběžnou dráhu okolo Marsu americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter (MRO). Během příletu k planetě sonda zažehne pomocné rakety, které ji zpomalí natolik, aby to mohla být chycena přitažlivostí Marsu. V jednu chvíli poletí MRO schována za Marsem, v radiovém stínu a tak bude dočasně přerušeno rádiové spojením s pozemní řídícím střediskem. Pokud proběhne vše podle plánu, začne MRO kroužit okolo planety. V průběhu dalších sedmi měsíců se bude třením o atmosféru upravovat oběžná dráha sondy.

- Vědci objevili na Enceladu, jednom ze Saturnových měsíců, gejzír  kapalné vody podobající se možná chladné verzi Yellowstonských horkých pramenů. Enceladus je jeden z mála objektů  sluneční soustavy na kterém jsou vulkány. Dalšími je už jen Země, Jupiterův měsíc Io a možná i Neptunův měsíc Triton. Výskyt kapalné vody, přímo na povrchu zvedá naději, že by tam  mohly mohly existovat ekosystémy typu, které na Zemi existují hluboko na mořském dně. Objev vysvětluje i dřívější objev volného kyslíku v Saturnových prstencích. 

Externí nádrž Discovery má opět chybu na senzoru tekutého vodíku

Toto úterý (7.3.2006) potvrdili představitelé NASA, že technici objevili závadu na jednom ze senzorů kapalného vodíku v externí palivové nádrži raketoplánu Discovery. Ačkoli tento senzor bude muset být pravděpodobně vyměněn, agentura ještě nerozhodla, zda se bude další start Discovery odkládat či ne. Nyní se start plánuje na 10. května 2006 nebo o málo později.

"Žádná rozhodnutí o tom, zda se bude senzor vyměňovat zatím nebyla učiněna," řekla mluvčí NASA Katherine Trinidad internetovému serveru SpaceDaily.com. "Nepadla ani žádná rozhodnutí o dalším postupu."

Katherine Trinidad vysvětlila, že technici objevili závadu před týdnem, během normální kontrolní procedury těsně před tím, než byla vnější nádrž odeslána firmou Lockheed Martin z továrny Michoud u New Orleans, kde byla kompletována, na Floridu do Kennedyho vesmírného centra.

"Objevili změnu ve čtení jednoho z ECO senzorů kapalného vodíku oproti normálním hodnotám tohoto čtení," dodala Katherine Trinidad.

Tank už byl umístěn do obrovské budovy VAB (Vehicle Assembly Building) v Kennedyho vesmírném středisku, kde se raketoplán připravuje na start. Pokud se NASA rozhodne vyměnit celý senzor, bude se to muset provést před tím než budou k ET-119 připojeny dvě rakety na tuhého palivo.

"Existuje ale tolik problémů, které by mohly ovlivnit datum startu nebo nejvýhodnější okamžik startu," řekla dále Katherine Trinidad. "Toto je jen jeden z nich. Právě teď je plánované datum startu raketoplánu Discovery směřováno na 10.května."

Katherine Trinidad také řekla, že NASA zatím neplánuje k této záležitosti uspořádat tiskovou konferenci.
 

NASA pomáhá řešit dlouho trvající záhady slunečního cyklu

Vědci předpovídají, že příští cyklus sluneční aktivity bude o 30 až 50 procent silnější než tento a začne až o až o rok později. Přesné předpovědi slunečního cyklu pomohou naplánovat ochranu proti doprovodným efektům slunečních bouří. Bouře totiž mohou vyvolat u satelitů na poruchy oběžné dráhy i jejich elektroniky, mohou rušit rádiové spojení, poškodit elektrorozvodné sítě a mohou představovat zdravotní riziko pro nechráněné astronauty.

Průlom do "slunečního klimatu" předpověděl Mausumi Dikpati se svým týmem z Národního střediska pro atmosférický výzkum v Boulderu v Coloradu. Ti vypracovali kombinací počítačové simulace a průkopnických pozorování nitra Slunce z kosmu za pomoci družice SOHO. Výzkum financoval program NASA "Život s hvězdou" 'a Státní vědecká nadace.

Slunce prochází každých zhruba 11 roků jedním cyklem aktivity, od bouřlivého období do téměř úplného klidu a opět k bouřlivému vyvrcholení. Sluneční bouře začínají vytvořením komplikovaných magnetických polí generovaných vířením elektricky nabitého plynu, slunečního plazmatu. Stejně jako příliš stočený pás gumy i sluneční magnetická pole se mohou náhle rozmotat a zaujmout nový tvar, přičemž dochází k uvolnění obrovského množství energie ve formě vzplanutí (flares) nebo výronu (ejekce) koronární hmoty (CME). Tato silná slunečná aktivita často nastává poblíž slunečních skvrn, tmavých a chladnějších oblastí na Slunci které jsou způsobeny koncentrací magnetických polí.

Porozumění tokům plazmy uvnitř Slunce je základem pro předpovídání cyklů sluneční aktivity. Plazmové proudy uvnitř Slunce přemísťují, soustřeďují nebo naopak pomáhají rozptylovat sluneční magnetická pole. "Obvyklým tokům plazmatu jsme sice rozuměli, ale detaily nám nebyly jasné a tak jsme je dříve nemohli používat k předpovědím," řekl k problému Mausumi Dikpati. Jeho práce o tomto výzkumu byla uveřejněna 3.března 2006 v online vydání časopisu Geophysical Research Letters.

Nová technika "helioseismologie" odhalila detaily dovolující vědcům nahlížet dovnitř Slunce. Helioseismologie zaznamenává zvukové vlny odrážející se uvnitř Slunce pomáhá tak vykreslit obraz jeho vnitřku podobně, jako ultrazvukové vyšetření používané prohlídku ještě nenarozeného dítěte.

Dva velké toky plazmy jsou řízeny cyklem. První se chová jako dopravní pás. Hluboko pod povrchem teče plazma od pólů k rovníku. Na rovníku se plazmový proud dostává k povrchu kudy teče zpět k pólům, kde klesne do hloubky a opakuje celý koloběh. Druhý plazmový tok připomíná karamelu. Povrchová vrstva Slunce se točí rychleji na rovníku než u pólů. Ve velkém měřítku slunečního magnetického pole se proud na rovníku natahuje a obaluje rovník.

"Přesná helioseismická pozorování rychlosti proudění Michelsonovým Dopplerovým zobrazovačem (MDI) na palubě sondy SOHO nám dala průlomová data," říká Dikpati. "Nyní už víme, že trvá dva cykly než se nasytí polovina pásu okolo rovníku magnetickým polem a dalšími dva cykly trvá doplnit druhou polovinu. Kvůli tomu, další sluneční cyklus závisí na charakteristických rysech za minulých 40 let, protože Slunce má magnetickou paměť."

Data o slunečním magnetizmu pochází z přístrojů SOHO/MDI a historických záznamů. Počítačová analýza magnetických dat za uplynulých osm let srovnala aktuální pozorování s pozorováním za posledních 80 let. Model pak na příštích 10 let provedl předpověď pro další cyklus. Slunce je dnes klidném období současného cyklu (cyklus 23) .

Tým předpovídá. že další cyklus začne zvýšením slunečné aktivity na konci roku 2007 nebo začátkem roku 2008 a ve 24 cyklu očekává o 30 až 50 procent více slunečních skvrn, vzplanutí a CME. Je to asi o rok později než vycházelo z předpovědí používajících jiných metod, které spoléhají na takové statistiky jako je mohutnost celého slunečního magnetického pole nebo počtu slunečních skvrn. Tato práce bude pokračovat podrobnějšími pozorováními sondou Solar Dynamics Observatory (SDO), která by měla startovat v srpnu 2008.

Více obrázků k textu na: http://www.nasa.gov/vision/universe/solarsystem/solar_cycle_graphics.html 

"Šokující" překvapení Stephanova Quintetu

Tento složený obraz ve falešných barvách ukazuje detaily shluku galaxií Stephanův Quintet. Zobrazuje zejména překvapení, jednu z největších rázových (šokových - odtud titulek) vln, která kdy byla pozorována (zelený oblouk). Vytvořila ji jedna z galaxií srážející se s druhou rychlostí přes jeden a půl milionu kilometrů za hodinu. Snímek byl složen z dat získaných Spitzerovým kosmickým teleskopem a pozemním dalekohledem na Calar Alto Observatory ve Španělsku.

Čtyři z pěti galaxií na tomto snímku jsou součástí srážky, která už z vnitřků z galaxií odstranila většinu vodíkového plynu. Centra galaxií se na snímku jeví jako jasně žluté a růžové uzly uvnitř modré mlhy hvězd. Galaxie produkující všechen ten nepokoj, NGC7318b, je vlevo od dvou malých jasných oblastí ve střední a pravé oblasti snímku. Velká spirální galaxie vlevo dole v popředí snímku je jediným objektem který do shluku galaxií nepatří.

Rázová vlna titánských rozměrů je sama větší než naše vlastní galaxie - Mléčná dráha, byla objevena pozemským dalekohledem ve viditelném světle. Skládá se ze zářícího horkého vodíkového plynu. Jak se NGC7318b sráží s plynem proudícím skrz shluk, atomy vodíku zahřívající se v rázové vlně produkují zelený svit.

Spitzer, který zaměřoval svůj infračervený spektrograf na vrchol této rázové vlny, na střed zelené oblasti, ukazuje více z toho co se děje uvnitř shluku. Spektrum získané Spitzerem ukázalo silné infračervené signatury pro neuvěřitelně turbulentní plyn z vodíkových molekul. Tento plyn vzniká když atomy vodíku bezprostředně za rázovou vlnou rychle vytváří molekuly. Molekulový, nikoliv atomický vodík, vydává většinu získané energie prostřednictvím infračerveného záření.

Tento vysoce rozbouřený plyn je nejneklidnějším molekulovým vodíkem, který byl kdy pozorován. Astronomové byli překvapení nejen neklidem v plynu, ale i neuvěřitelnou energii vyzařování. Důvod, proč molekuly vodíku vyzařují tak silné není dosud plně znám.

Kupa galaxií Stephanův Quintet je vzdálena na 300 milionů světelných roků směrem k souhvězdí Pegasus.

Zobrazený snímek byl složen ze tří skupin dat: blízké infračervené světlo 2 mikrony (modré) a viditelné světlo v H-alfa oboru 0,7 mikronů (zelené) pochází z pozemního pozorování v Calar Alto Observatory ve Španělsku, který řídí Institut Maxe Plancka v Německu a 8 mikronové infračervené záření (červené) pořídila Spitzerova infračervená kamera IRAC. Použita byla i data ze Spitzerova infračerveného spektrometru (IRS) v rozsahu 5-38 mikronů. Velikost snímku je 4,4 x 4,4 obloukové minuty. 

Podle: Spitzer Space Telescope

Velká záhada mlhy na Titanu vyřešena

Vědci zkoumající planety tvrdí, že vyřešili záhadu Titanu, Saturnova největšího měsíce a jeho na uhlovodíky bohaté, mlžné atmosféry.

Ve vydání časopisu NATURE ze 2.března uveřejnili Gabriel Tobie a Christophe Sotin z University v Nantes ve Francii a Jonathan I. Lunine z Arizonské university, studii "Episodic outgassing as the origin of atmospheric methane on Titan", podle které byl metan do atmosféry Titanu uvolněn během tří rozdílných událostí v evoluční historii měsíce.

Poprvé se metan do atmosféry dostal brzy poté co měsíc vznikl, tedy asi před 4,5 miliardami let. Podruhé k tomu došlo o 2 miliardy let později a potřetí se začal metan do atmosféry dostávat před 500 miliony až jednou miliardou let. První dvě události vychází z tepla v jádru měsíce, vyvolaného částečně rozpadem radioaktivních prvků. Ochlazení Titanu a vznik pevné ledové kůry nad předpokládaným oceánem z vody a čpavku, pak způsobilo třetí událost, která trvá doposud.

V lednu 2005 vyslala kosmická sonda NASA pojmenovaná Cassini k povrchu obrovského měsíce, druhého největšího ve sluneční soustavě a jednoho z mála těles v ní, které má vlastní atmosféru, evropskou sondu Huygens. Přistání sondy Evropské vesmírné agentury zvedlo z vlhkého povrchu závany metanu. Protože sluneční světlo postupně metan v atmosféře rozkládá, vědci chtěli rozumět tomu proč metan zahalil celý povrch.

Poslední objevy tedy ukazují, že metan je uložen v silném povrchovém ledu (clathrate hydrate), z něhož je postupně uvolňován kryovulkanickou aktivitou. Poslední epizoda vylučování metanu do atmosféry tak stále pokračuje.  "Nyní se nacházíme v období, kdy je tam dost metanu na doplňování plynu do atmosféry, ale není ho dostatek pro metanová moře," řekl Lunine.  Současné období, jak se očekává, skončí během několika málo dalších sta milionů let. Potom sluneční světlo pomalu metan rozloží a zbaví tak Titan jeho atmosféry.

"Žádné jiné takové události pak už nenastanou, dokud se za několik miliard let Slunce nezmění v rudého obra a Titan doslova neuvaří," řekl Lunine.

Podle: ESA, Nature

Nová Jupiterova Rudá skvrna

Amatérští astronomové, chopte se svých dalekohledů, na Jupiteru vyrostla nová rudá skvrna. Na snímku je tak, jak ji vyfotografoval 27.února amatérský astronom Christopher Go svým 28 cm dalekohledem se CCD kamerou.

Oficiální jméno této bouře je "Oval BA", ale jméno "Rudý junior" by jí mohlo slušet ještě lépe. Skvrna má asi poloviční velikost její slavné předchůdkyně a má nyní téměř úplně stejnou barvu jako ona.

Skvrna Oval BA se poprvé objevila už v září roku 2000, kdy se tři menší skvrny srazily a spojily se v jednu. Pomocí Hubbleova dalekohledu a dalších teleskopů, ji tehdy astronomové sledovali s ohromným zájmem. Je totiž možné, že podobné spojení menších skvrn před staletími vytvořilo originální Velkou rudou skvrnu, bouři dvakrát tak velkou jako je naše planeta a přinejmenším 300 let starou.

Zpočátku byla skvrna Oval BA bílou, měla tedy stejnou barvu jako bouře, které ji vytvořily. Ale nedávno se věci začaly měnit: "Ještě v listopadu 2005 byla skvrna bílá. Pak se pomalu, během prosince 2005, změnila až na hnědou, když mezi tím byla opravdu červená," říká Go. "Nyní má úplně stejnou barvu jako Velká rudá skvrna!"

"Wow!!" prohlásil Dr. Glenn Orton, astronom z NASA/JPL, který se specializuje na studium bouří na Jupiteru a dalších obřích planetách. "Je to přesvědčivé. Monitorovali jsme Jupiter několik let zda Oval BA nezčervená a nakonec to bude happening." Rudý junior? Dr.Orton preferuje zajímavé označení, které by se dalo volně přeložit jako "Malá Velká rudá skvrna" (The not-so-Great Red Spot).

Proč je však červená? Kupodivu to nikdo neví přesně, proč je samotná Velká rudá skvrna červená. Oblíbeným názorem je to, že bouře vynese vzhůru materiál hluboko z pod Jupiterovy oblačné pokrývky a vystaví jej tak slunečnímu ultrafialovému záření, kde pak nějaká, zatím neznámá, chemická reakce produkuje důvěrně známou cihlovou barvu.

"Velká rudá skvrna je nejmocnější bouří na Jupiteru a nejspíše i v celé sluneční soustavě," říká Orton. Vrchol bouře ční asi 8 km nad okolní mraky. "Musí to být opravdu silná bouře aby byl materiál vyzvednut tak vysoko," přidává Orton.

Na složeném snímku: Snímky Hubla ukazují podrobně zrození skvrny Oval BA mezi roky 1997 až 2000.

Bouře tvořící skvrnu Oval BA možná koncem loňského roku zesílil natolik, aby nastal stejný efekt. Stejně jako Velká rudá skvrna, Rudý junior může zvedat materiál vysoko nad okolní mraky, kde sluneční ultrafialové paprsky změní "chromofory" (barvu měnící sloučeniny) do červena. Je li tomu tak, pak tmavnoucí barva skvrny je známkou, že bouře nabývá na intenzitě.

"Některé z Jupiterových bílých skvrn se už dříve jevily mírně načervenalé, například koncem roku 1999, ale ne dost často a ne na dlouho," říká Dr. John Rogers, autor knihy "Jupiter: Obří planeta," která podrobně popisuje pozorování Jupiteru za posledních více než 100 roků. "Je vskutku zajímavé pozorovat, zda Oval BA zůstane trvale červený."

Podívejte se sami. Jupiter lze snadno najít na ranní obloze.  Malé dalekohledy uvidí Jupiterovy mračné pásy a jeho čtyři největší měsíce. Dalekohledy nad 25 cm se CCD kamerami by měly být schopny sledovat novou Rudou skvrnu docela snadno.

Co bude dál? Zůstane Rudý junior už trvale červený? Bude růst nebo se zmenšovat? Sledujte co se bude dít.

Podle: Science@NASA

Partneři na stavbě ISS upřednostnili dokončení před výzkumem

Šéfové pěti partnerských kosmických agentur spolupracujících na Mezinárodní kosmické stanici ve čtvrtek 2.3.2006 odsouhlasili nový plán dokončení stavby stanice. ten bude prozatím zaměřen na dokončení stanice spíše než na její využití pro vědu a výzkum.

Tento plán, připustili partneři, závisí na schopnosti NASA znovu aktivovat raketoplány pro provedení 16 dalších letů na oběžnou dráhu ještě před tím než budou v roce 2010 vyřazeny z provozu. Jen tak mimochodem, 16 nyní plánovaných letů je o 12 letů méně, než se původně předpokládalo k tomu, aby se stanice dokončila a udržovaly se její vědecké aktivity.

"To co dnes předkládáme je výsledek 10 měsíců práce mezi Spojenými státy a našimi partnery," řekl administrátor NASA Michael Griffin reportérům. Konference se spolu s ním zúčastnili prezident Kanadské kosmické agentury Virendra Jha, generální ředitel ASA Jean Jacques Dordain, prezident JAXA Keiji Tachikawa, Anatony Perminov, ředitel Roskosmosu, ruské kosmické agentury.

Všichni přítomní potvrdili, že vypracovali funkční strategii ke kompletní dostavbě stanice v průběhu příštích pěti let a jejího udržení v chodu nejméně příštích 10 let. Strategie zahrnuje vypuštění evropské laboratoře Columbus při sedmém letu, stejně tak jako japonské experimentální jednotky JEM, včetně potřebného příslušenství při osmém, devátém a dvanáctém letu.

Pokračovat budou také zásobovací lety ruských Sojuzů, ke kterým přistoupí také ACV, automatizovaná bezpilotní nákladní loď ESA, s více než dvakrát vyšší nosností než Sojuz.

ACV by měla být vypuštěna raketou Ariane z kosmodromu Kourou, mezi pátým a šestým letem raketoplánu, pravděpodobně na jaře 2007.

Navzdory silně redukovanému letovému plánu řekl Griffin reportérům, že i tak plán obsahuje téměř roční rezervu na dokončení stavby stanice v roce 2010. Rozvrh zahrnuje také rozšíření stávající posádky na tříčlennou, počínaje letem STS - 121, letos v květnu. Odsouhlaseno bylo i rozšíření posádky stanice na šest astronautů v roce 2009.

Griffin řekl, že když byl v dubnu 2005 potvrzen jako nový administrátor NASA, rychle pochopil. že "28 letů raketoplánu, jak se původně plánovalo, nebylo možné uskutečnit uvnitř zbývající doby existence programu raketoplánů. Jednoduše jsme nebyli schopni vykonat tolik letů. Ne každý s tím souhlas, toho lituji, ale bylo to moje rozhodnutí."

Griffin poznamenal, že během 25 leté historie programu raketoplánů, v průměru vycházelo 4,5 letu ročně, a "jestli to dodržíme, můžeme snadno dokončit stanici."

V odpovědi na několik otázek zpravodajů, Griffin tvrdil, že NASA nešetřila na vědeckých cílech stanice na úkor jejího dokončení. "Děláme všechny vědecké experimenty, které nám náš rozpočet dovolí dělat," řekl. "Pokud bychom měli vyšší rozpočet, pak bychom dělali více vědy. Děláme to, co můžeme."

V odpovědi na specifickou otázku o reklamě pro kanadského výrobce golfového vybavení, která má být nafilmována vně stanice a ve které ruský kosmonaut odpálí golfový míček, znatelně napjatý Griffin řekl, že partneři programu ISS mají na stanici právo navrhovat a provádět obchodní činnost,"za předpokladu, že budou dodrženy všechny bezpečnostní předpisy."

Griffin se také zmínil o možnosti servisní mise k Hubblovu vesmírnému teleskopu. "Pokud ji budeme schopni vykonat, pak samozřejmě ne ve spojení se stavbou stanice. Myslím, že plánování letu Hubblu je primárně technická věc která bude nejlépe určena s ohledem na potřeby teleskopu a detaily skutečného načasování stavby stanice."

Podle: SpaceDaily

Optický teleskop SETI před dokončením

Závěrečná montáž a tím i dokončení nového optického přístroje, který bude věnován výlučně pátrání po mimozemském životě se blíží. Na Oak Ridge Observatory, školní hvězdárně Harvardské univerzity, fyzik Paul Horowitz a jeho tým staví 180 cm optický teleskop, který bude vybaven zvláštní kamerou, která by měla pátrat po umělých světelných signálech cizích civilizací.

"Po desetiletí jsme poslouchali zda nezaslechneme mimozemské signály, " řekl Louis Friedman, výkonný ředitel The Planetary Society (TPS) v Pasadeně v Kalifornii, která financuje stavbu dalekohledu. "Nastal čas abychom signály začali také vyhlížet."

Zastánci optických aktivit SETI argumentují tím, že u cizích civilizací je použití viditelných světelných signálů pro komunikující přinejmenším stejně tak pravděpodobné jako použití rádiového přenosy. Viditelné světlo snadno proniká prostorem a trpí jen malou interferencí. Jasný a úzce soustředěný světelný paprsek, jako je laser, by mohl svítit i 10 krát jasnější než Slunce a mohl by být pozorovaný i na mezihvězdné vzdálenosti.

Na rozdíl od rádiových vln je laserový světelný signál směrový, což jej dělá vhodným pro přesné určení jeho zdroje. Díky svým vysokým frekvencím mohou světelné paprsky přenášet obrovská množství informací. To je praktická úvaha. "Rádiový průzkum SETI vyžaduje velká a drahá zařízení, zatím co optický projekt SETI je jednoduchý a levnější," oznámila TPS ve svém sdělení.

Montáž a dalekohled již jsou na místě a elektronika a velmi rychlé procesory jsou blízko dokončení. Horowitz a jeho tým nyní čekají na instalaci unikátní, na zakázku zhotovené kamery, která bude schopna skenovat širokou oblast noční oblohy a zaznamenat  dokonce i ty nejkratší světelné signály.  Až bude v plném provozu, bude nový dalekohled jediným velkým optickým přístrojem v Severní Americe, který bude užíván SETI a zároveň největším dalekohledem na východ od řeky Mississippi.

Namísto používání CCD zařízení, Horowitzův tým používá pole fotonásobičů, které jsou asi milionkrát účinnější než CCD. Signály z kamery pak bude zpracovávat 32 procesorových čipů s kombinovaným výkonem 3,5 terabitů za sekundu.

Podle: SpaceDaily

Do úplného zatmění Slunce zbývá měsíc

V pondělí bylo oznámeno skupinou The Exploratorium, že bude z úplného zatmění Slunce, které nastane 29. března tohoto roku, poskytovat živé televizní vysílání z několika lokalit podél pásu totality. První část zatmění bude možné pozorovat už na západním pobřeží Brazílie. Pás totality pak poběží přes Atlantský oceán, aby na africký kontinent vstoupil v Ghaně. pak bude pokračovat na severovýchod přes Togo, Benin, Nigérii, Niger, Čad, Libye, Egypt a přes Středozemní moře do Turecka.

Členy týmu The Exploratorium jsou i Fred Espenak, známý také jako "Pan zatmění", a fyzik Kennedy Reed z Lawrence Livermore National Laboratory. Ti z Libye a Ghany budou živě komentovat probíhající jev. Třetí část týmu bude vysílat z římského divadla ze druhého století našeho letopočtu, které stojí ve městě Side v Turecku.

Čtvrtý tým se bude pohybovat podél pásu totality a bude vysílat televizní přenos přes družice a internet.

Živý Webcast začne 55 minut před úplným zatměním (10:00–11:15 UT) a bude poskytovat živé pohledy na zatmění v denním světle i s H-Alfa filtrem, kterým bude možné pozorovat více povrchových detailů Slunce.

NASA také poskytne obrázky zatmění ze své družice Solar Heliospheric Observatory (SOHO), která nese 12 přístrojů pro pozorování Slunce.

Televizní program se bude přenášet do společenských center, výukových center NASA a muzeí ve Spojených státech, Mexiku, Egyptě a Evropě přes družice a Internet. Webcast bude na internetu s rychlostí až 512 kbps pro očekávaných 100.000 připojených uživatelů. Následně bude k dispozici v archivu na webové stránce Exploratorium.

Podle: http://www.exploratorium.edu/eclipse/2006/index.html

POD HVĚZDNOU OBLOHOU - Dnes premiéra nového pořadu

Dnes večer zahajujeme nový seriál pořadů pro zájemce o astronomii a kosmonautiku. Jeho novinkou je zejména to, že jej přenášíme blíže potencionálním divákům. Pořádat jej budeme nikoliv na hvězdárně, ale přímo v centru města, v malém sále Domu kultury. Pořad by se měl konat vždy každou první středu v měsíci od 18 hodin.

Ve zhruba hodinovém pořadu diváci shlédnou vždy nejméně tři různé části. Seznámí se s novinkami, které se udály v právě uplynulém měsíci, vyslechnou krátkou přednášku na aktuální téma a dozví se co mohou právě vidět na obloze.